chápu co myslíš, v praxi zřejmě dost lidí dnes v Libyi při tamní bandokracii a "hrdlořezokracii" bojuje o holé přežití, takže reálně, kromě toho nechat se zabít, asi šancí na změnu moc nemají, to by se musel objevit někdo, kdo by toto ozbrojené hnutí organizoval a koordinoval, myslím že ti co přežili mají násilí jak se říká až po krk a jednoduše pokud to nějak jde vydržet, návrat do potenciálního válečného šílenství nechcou riskovat. Nehledě na to, že se tam už určitě zařídila nová "elita", která se se svým novým statusem nebude chtít loučit.

Kaddáfí udělal jednu osudovou chybu, vlastně dvě, jednak se spoléhal na to, že ho zachrání jeho známosti s lídry západu, druhak se zaměřil jen na zvyšování MATERIÁLNÍ úrovně života, materiálního zabezpečení populace, ale kromě "mít se dobře" chyběl jednotící prvek na vyšší prioritách (ideologie, světonázor), takže si část lidí řekla že "mít se dobře (a nebo lépe)" se můžou i bez Kadáfího, a bohorovně ho hodila přes palubu. (samozřejmě většina z nich tvrdě naletěla a teď lituje) Jsou tu nějaké paralely s (zákonitým) rozpadem SSSR a tím, že na XX. sjezdu v roce 56 ani jeden člověk nezvedl hlas na obranu Stalina... tím byl "zadrátován" (umožněn?) scénář dalších 40. let.