S posledním odstavcem skoro souhlasím. Jenom neřeší otázku, co se starými a nemohoucími rodiči.
Dle mého názoru, člověk by neměl opouštět své rodiče ve stáří, pokud ovšem oni sami ho v dětství neopustili.
A jestli správně chápu vaše dlouhé traktáty, dle vašého názoru je to zcela na zvážení dotyčného jedince zda svým rodičům pomůže, či ne. A zde vidím určitý problém. Nikdo nemůže zcela objektivně posoudit toho druhého. Můžete posoudit určitý čín, slova, ale celý něčí život?
Přečtete si pozorně váš první příspěvěk, reagoval jsem tam na vaše konkretní myšlenky, které jste poněkud rozmyla v dalších příspěvcích.
Nelíbilo se vám, že jsem použil slovo dluh - možná to nebylo nejšťastnější, nazvete to jinák. Ale smysl mé reakce byl ten, že se o rodiíče dětí postarat mají. Jinák budeme jako zvířata, ty přece mají "přirozený koloběh péče, bez dluhu."