Pro lepší pochopení politiky Francie je asi důležité připomenout existenci tzv. „koloniálního paktu“, což je dokument v 21. století jen těžko uvěřitelný. Na jeho základě má 14 frankofonních afrických zemí – včetně Mali -- společnou měnu, tzv. CFA frank, přičemž „pakt“ stanoví, že tyto země musejí mít 65 procent svých rezerv (plus dalších 20 procent finančních závazků) v cizích měnách uloženo na „Operativním účtu“ francouzského ministerstva financí. V každém daném roce tak mají přístup jen k 15 procentům svých peněz, a pokud by na svůj rozvoj potřebovaly financí víc, mohou si je půjčit ze svých 65 procent na francouzském účtu za komerční úroky. A co hůř, nesmějí si půjčit víc než činí ekvivalent 20 procent jejich veřejných příjmů v předchozím roce. A Francie mezitím investuje CFA franky svým jménem na pařížské burze…

„Koloniální pakt“ Francii rovněž zaručuje právo jako první koupit nebo odmítnout přírodní zdroje nalezené ve frankofonní Africe, a tak i kdyby Afričané našli výhodnější kupce s lepšími cenami, nemohou prodávat, dokud Francie oficiálně neoznámí svůj nezájem. A týž „pakt“ navíc stanoví, že vládní kontrakty musejí být přednostně nabízeny francouzským firmám a teprve poté se smějí Afričané poohlédnout jinde.
http://www.literarky.cz/tereza-spencerova/13126-slyeli-jste-u-hrat-tinariwen-a-navrch-mali-a-syrie