Neurčitý tvar, ale koukám, máte jasno...

Pokud se takto budeme dívat na krutosti kolem sebe, stáváme se součástí té krutosti. Je úplně jedno, jestli s tím můžeme zrovna teď cokoliv udělat - ale odmítnout to teď hned je naprostou nutností. Je neomluvitelné mluvit o krutosti jako o karmě a setřásat tak spoluzodpovědnost... Nikdy nemůžeme vědět, jestli zrovna právě my nemáme řešit svoji karmu tak, že ukončíme utrpení... třeba právě v tuto chvíli vypršela karmická zkouška toho trpícího a další utrpení jde na naše triko...

Karma se má léčit tak, aby dotyčný pochopil - co dělal špatně a nápravu, ne trest...samoúčelně.

A poslední: všechna utrpení nejsou karmou, jsou to formující situace, které člověka posilují a připravují na jeho úkol... v tomto případě je naprosto neomluvitelné okamžitě do utrpení nezasáhnout..., či je alespoň neodmítnout. Jakékoliv zaštiťování se karmou u druhého, jako schvalování jeho utrpení, je pouhopouhým pohodlím... a vědomím si vlastní "svatosti".

Odplata je vždy msta a msta nikdy nevede ven z bludného kruhu násilí. Pouze opatření, aby škodič již nemohl škodit. A taková opatření musí být omezující (zvlášť pro někoho, kdo využíval příliš mnoho moci a tím ji zneužíval)... ale ne krutá.