Děkuji, i za zveřejnění... Hoxi.

Nejde jen o to, co bychom měli a co káží védy... jde o to, že pokud nezačneme, celá ta obrovská změna nám proteče mezi prsty a nakonec bude úplně jedno, že jsme žili v tak převratné a nadějné době... nemyslím celkově, ale pro každého jednotlivce, který se na to vykašle. To vnitřní peklíčko si sebou poneseme dál. Je užitečné se podívat hluboko do svého nitra, hodně hluboko, je toho tam spousta, spousta zaviněných křivd... spousta naší bolesti i cizí... kdyby tam nebyla, nemusíme ji potlačovat a zadupávat a bát se zůstávat sám/a se sebou. A hlavně nežijeme v tak napjaté, těžké a nadějné době. Ne nepřeklápí se věk... překlápíme se my - my ten zlom tvoříme, my tvoříme dějiny tohoto okamžiku. Bez nás se nic nezmění, kdy přestaneme být sami pro sebe otroky (svých nevyslovitelných emocí?)