Súfismus a zednářství: v čem je rozdíl? (3)

22.8.2019

předchozí část

(...) a sám se časem stal súfím, pochopil, že právě tímto navenek viditelnými odmítnutím nebo výmluvou učitele začalo jeho cílevědomé učení se súfismu prostřednictvím samotného života (Obchod s moudrostí).

Z takovéhoto typu reálných i bájných námětů obsahujících odmítnutí a výmluvy súfijských učitelů začít učit súfismu někoho z příchozích, je možné si odvodit, že i súfijský učitel je součástí samotného života, ve kterém může člověk přirozeným způsobem vniknout do súfismu i sám.

A jestliže se člověk ze své vlastní hlouposti nebrání vlivu samotného života: a dokáže postihnout smysl toho, co se děje jak v jeho duši (v jeho vnitřním psychickém světě), tak i okolo něho (ve fyzickém, všem společném světě), tak se přirozeným způsobem svým vývojem přibližuje súfismu a otázkou zůstává pouze doba, po jejímž uplynutí v životě najednou zjistí, že se z něho stal skutečný súfí. Učitel může na této cestě samostatného pronikání do súfismu maximálně učedníkovi poukazovat na ty okamžiky, kdy si – kvůli rozštěpení své duše – sám hází klacky pod nohy, nebo sám sobě brání v rozletu a brzdí tak svůj pokrok na cestě stát se súfím; nebo díky posedlosti svou vlastní ambiciózností vzdorovitě postupuje směrem přímo opačným k súfismu.

Příklad vztahu súfích k takovému typu lidí vzdorovitých ve své vlastní ambicióznosti uvádí Idris Šáh i v knize Súfismus:

«Jednou jsem se na Blízkém Východě stal svědkem toho, jak jeden zahraniční okultista úporně zpovídal súfijského šejka dychtíc se dozvědět, jak by mohl rozlišit súfijského učitele od obyčejných lidí, a mají-li súfí nějaké mesiášské legendy, které by předpovídaly, že se může objevit Vůdce, který by dokázal navrátit lidem metafyzické znalosti. Šejk řekl: „Vám samotnému je předpovězeno stát se takovým vůdcem a východní mystici sehrají ve vašem životě důležitou roli. Neztrácejte svou víru.“ Později se obrátil ke svým učedníkům a řekl jim: „Ten přišel jen kvůli tomu. Cožpak je možné odmítnout dát dítěti bonbón nebo dokázat náměsíčníkovi, že není normální? Naším úkolem není výchova nevychovatelných. Jestliže se vás člověk ptá: ‚Jak se vám líbí mé nové sako?‘ tak mu nemůžete odpovědět, že vypadá hrozně, nemůžete-li mu darovat lepší nebo mu vštěpit lepší vkus ve výběru oblečení. Některé lidi není možné učit.“»

V podstatě šejk-súfí poslal západního okultistu-hledače¹ překypujícího vlastní domýšlivostí cestou, na které si mohl vybrat jednu ze dvou možností:

• buď přijít k rozumu, zvítězit v boji s vlastními mesiášskými ambicemi a skutečně se stát skromným vůdcem jiných lidí;

• nebo být odsouzen k tomu, že si zlomí vaz, nevzpamatuje-li se včas a nezbaví se své pýchy a choutek vyvyšovat se ve svém jednání nad své reálné možnosti.

Podle našeho názoru by bylo možné uvedený proces vystřízlivění okultisty a hledače dobrodružství urychlit, kdyby mu súfí řekl pravdu přímo a nepřihrával by neurčitostí jinotaje pyšné ambicióznosti příchozího, toužícího po „elitářské“ mystice.

To tedy znamená, že i když jsou způsoby jak proniknout do súfismu dva, podstata je jedna a ta samá – nechat se učit životem jako takovým v celé jeho šíři. Každý životní fakt, se kterým se člověk střetává je větou (v „gramatickém“ smyslu toho slova) jakéhosi Jazyka, kterým se k němu osobně obrací jeho Nejvyšší Učitel – Bůh. Celý život je Jazykem, kterým se Všedržitel obrací ke každému člověku a učí ho. Právě v tom také spočívá podstata jazyčnictví (pohanství)², to je podstatou pohanských věrouk.

Ten, kdo to nazve modlářstvím nebo vyznáváním mnohobožství je buď člověkem, který v životě zbloudil a potřebuje cizí pomoc, nebo zloduchem, kterému sotva něco vnějšího pomůže, jestliže se nevzpamatuje sám. Ale v obou těchto případech je takový člověk překrucovačem přirozenosti lidské kultury a nástrojem k zotročování svobodných lidí. Právě proto, aby skryla tuto zotročující stránku věci, vnutila hierarchie byzantských vykladačů Bible na Rusi slovu „pohanství“ smysl, ve kterém je vnímáno jako modlářství, vyznávání mnohobožství, primitivní magie apod., tedy jako nejapné pověry, které jsou pro život člověka (i celého lidstva) absolutně nepoužitelné.

V souladu s uvedeným existuje k arabskému slovu „súfismus“ a dalším slovům od něj textově i historicky odvozeným, jejichž výkladem na svůj způsob z hlediska esoterismu regulérního zednářství se tak potrápili západní intelektuálové, ruská rovnocenná míra ve slovním vyjádření: JAZYČNICTVÍ – ЯЗЫЧЕСТВО.

Přechod k rodnému jazyku po obnovení pravého smyslového významu slova „pohanství/jazyčnictví“ znatelně zjednoduší porozumění veškerému dalšímu výkladu, a vlastně i samotnému životu.

Pohlaváři regulérního zednářství biblického Západu nejsou nesnášenliví k mnohobožství nebo modlářství, ale zcela konkrétně k jazyčnictví (v uvedeném významu tohoto ruského slova) – jako k přirozenému vnitřnímu společenskému základu rozvoje civilizace. Modlářství a klanění se komukoliv kromě Boha naopak povzbuzují a podporují i kulty lidmi stvořených idolů a prohlašování různých osobností za boha – v minulosti; a politických lídrů a především idolů masové kultury (pěveckých, hereckých i sportovních hvězd) – v současnosti: v tom se projevuje jejich satanismus a protivení se Bohu. Tím, že zatahují jiné lidi do překroucených náboženství a kultur, se ve vztahu k nim snaží těžit z Božího dopuštění.

Každé vykořeňování pravdy musí být určitým způsobem maskováno něčím ušlechtilým, co „ospravedlní“ překrucovače a oklame dav s krátkou pamětí a povrchním myšlením. Nebylo by tedy určitě žádoucí, aby se pohlaváři biblické civilizace Západu v průběhu budování globálního rasově-„elitářského“ státu snažili vykořenit jazyčnictví otevřeně a přímo. A vzhledem k tomu, že modlářství a mnohobožství byly skutečnými chybami jedné z minulých etap dějinného rozvoje jazyčnictví v kultuře současné civilizace, přijali satanem posedlí pohlaváři Bible strategii odstranit jazyčnictví, jako přirozený společenský jev a geneticky předurčenou psychologickou kulturu člověka, pod rouškou boje s modlářstvím a mnohobožstvím – skutečnými nešvary vnímání světa v minulosti.

Řečené je možné textově dokázat bezprostředně samotnou Biblí, jejíž součástí se nestal text, který by se přímo a bez zbytečných okolků nazýval: Dobrá zpráva Světu Ježíše Krista (známý také pod názvem Evangelium míru Ježíše Krista od učedníka Jana nebo Evangelium Esejských). Součástí Bible jsou pouze čtyři „evangelia“. Smysl tohoto řeckého slova se „šiřitelé osvěty mezi Slovanstvem“ v ruském respektive českém jazyce nenamáhali vyjádřit. Kdybychom to udělali a zaměnili toto slovo ruským respektive českým ekvivalentem v textu Nového zákona, znělo by to „Dobrá zpráva“, ovšem ne od Ježíše Krista, ale „od Matouše“, „od Marka“, „od Lukáše“, „od Jana“: to znamená, že záměna Dobré zprávy Světu od Ježíše Krista jakousi její falešnou náhražkou je očividná.

Kdyby byla v překladech kánonu Nového zákona do ruského respektive českého jazyka od začátku použita místo slova „evangelium“ slova „Dobrá zpráva“, čtenáři by netrvalo dlouho, aby se zamyslel: A kde vlastně je ta Dobrá zpráva, v čem spočívá její smysl? Reálně se to však nestalo a pod nesrozumitelným slovem „evangelium“ jsou v něm obsaženy čtyři krátké životopisné informace o životě a působení Ježíše Krista mezi lidmi, které jsou mlčky ztotožňovány se samotným Kristovým Učením jako takovým. V těchto životopisných informacích je samozřejmě citováno to, co bylo Shora Sděleno Světu prostřednictvím Krista, ale není to tam vyloženo v celé plnosti řečeného; a hlavně je v nich Dobrá zpráva od Krista proložena vlastními výmysly a znehodnocena cenzurními škrty redaktorů kánonu „svatého“ písma i učení „svatých otců“ ze všech těch znepřátelených biblických církví.

Odpověď na otázku: Kam zašantročili Dobrou zprávu Světu Ježíše Krista jako takovou? - však v reálné historii ve vzduchu viset nezůstala. Církve Kristova jména ji odvrhly. Zachovala se však jako apokryf, jehož název je možné rusky respektive česky vyjádřit jako: „Dobrá zpráva Ježíše Krista Světu od učedníka Jana³“.

Je možné z ní pochopit, že Ježíš nevykořeňoval pohanství/jazyčnictví, jak se o tom lidi pokoušejí přesvědčit biblisté, a jak to více než tisíc let na Rusi dělá přivandrovalá hierarchie knihomolů zastoupená teď již domácími zasvěcenci, ale že učil pravému a bezchybnému jazyčnictví:

Evangelium Světu Ježíše Krista
od učedníka Jana
(úryvek; překlad z francouzského překladu z aramejštiny a staroslovanštiny)

… A tehdy mnoho nemocných a chromých přišlo za Ježíšem a ptali se ho: „Když všechno znáš a víš, můžeš nám říci, proč musíme tak hrozně trpět tolika nemocemi? Proč nejsme zdraví jako jiní lidé? Mistře, uzdrav nás, abychom opět nabyli svých sil a neštěstí naše nás opustila nadlouho. Víme, že máš tu moc uzdravovat ze všech druhů nemocí. Osvoboď nás od Satana a všech strašných utrpení, které na nás sesílá. Mistře, slituj se nad námi!“

A Ježíš jim odpověděl: „Blažení jste vy, hledající pravdu, neboť já vám pomohu a dám vám chléb moudrosti.

Blažení jste vy, kteří chcete setřást moc Satanovu, neboť já⁴ vás dovedu do království andělů Naší Matky, kam moc Satanova proniknout nemůže.“

A oni se velice udiveně ptali: „Kde je naše Matka a kdo jsou Její andělé? A kde se nalézá to království Její?“

„Naše Matka je ve vás a vy jste v Ní. To Ona nás zrodila a dala nám život.

To od Ní jste dostali tělo své a přijde den, kdy ho budete muset vrátit. Blažení budete vy, když Ji budete schopni poznat. Jí i království Její, budete-li se řídit zákony Jejími.

Neboť popravdě pravím vám: ten, kdo toho dosáhne, nikdy nepocítí nemoc, neboť moc vaší Matky vládne nade vším.

A moc tato ničí Satana i království jeho, a zákon vaší Matky vládne nade vším a řídí vaše těla, stejně jako vše živé na Zemi.

Krev, která teče vašimi žilami, pochází od Matky vaší, ze Země. Její krev prší z oblaků, tryská jako pramen z lůna Země, zurčí v horských potůčcích, šelestí v listí stromů, zvedá se jako prach nad poli pšenice, dřímá v hlubokých dolinách, palčivě pálí na poušti.

Pevnost kostí našich pochází od Matky naší, Země, ze skal a kamenů Jejích. Těla jejich jsou obnažena a hledí do nebe z vrcholků hor: oni jsou jako obři, kteří spí na svazích pahorků, a jako modly zasazené v pustině: ukrývají se i v těch nejhlubších nitrech Země.

Pružnost svalů našich pochází z těla Matky naší, Země: toto tělo, žluté i červené oživuje plody našich stromů: také poskytuje potravu tryskající z každé brázdy našich polí.

Útroby naše pocházejí z útrob Matky naší, Země: skryty zůstávají očím našim, stejně jako jsou jim skryty hlubiny Země.

Světlo našich očí, sluch našich uší se zrodily z různorodosti barvy a zvuků Matky naší, Země: obklopují nás stejně, jako mořské vlny obklopují ryby a vzdušné proudy ptáky.

Pravdu pravím vám: člověk je synem Matky-Země; a od Ní syn lidský tělo své získává, tak jako tělo novorozeného dítěte roste sajíc z prsů matky své. Popravdě pravím vám: vy jedno jste s Matkou-Zemí: Ona je ve vás a vy jste v Ní. Z ní jste byli zrozeni, žijete díky Ní a do Ní se nakonec navrátíte. Dodržujte proto Její zákony, neboť nikdo nebude žít dlouhá léta a nebude se radovat každému okamžiku, nebude-li Matku svou ctít a Jejích zákonů dbát.

Neboť váš dech Jejím je dechem, vaše krev Její je krví, vaše kosti Jejími jsou kostmi, vaše tkáň Její je tkání, vaše útroby jejími jsou útrobami, vaše uši i oči Její uši i oči jsou.

Popravdě pravím vám, jestliže jen jednou porušíte jediný z Jejích zákonů; jestliže jen jednou poškodíte jediný úd vašeho těla, nevyhnutelně budete postiženi silně a bude pláč a skřípění zubů. Pravím vám: Dokud nebudete dodržovat zákony Matky vaší, nedokážete žádným způsobem uniknout smrti. Ale ten, kdo se rozhodne ctít zákony Matky své, získá za to přízeň její.

Ona uzdraví všechny jeho nemoci a on nikdy znovu neonemocní. Daruje mu dlouhý života a uchrání jej od všeho trápení, ochrání ho před ohněm, vodou i uštknutím jedovatých hadů. Neboť vaše Matka vás zrodila, a Ona také ve vás uchovává život. Ona vám dala tělo vaše a nikdo kromě Ní vás nevyléčí. Blažený ten, kdo svou Matku miluje a spočívá na prsou Jejích!

Neboť dokonce i vzdálíte-li se Jí, vaše Matka vás miluje. A o kolik víc vás bude milovat, jestliže se k Ní vrátíte. Popravdě pravím vám: Veliká je láska Její, větší než vysoké hory, hlubší než ta nejhlubší moře. A toho, kdo svou Matku miluje, Ona nikdy neopustí.

Tak jako slepice chrání svá kuřata, jako lvice svá mláďata, jako kterákoliv matka své novorozeně, stejně tak Matka-Země uchrání syna lidského před vším soužením a neštěstím. Neboť popravdě pravím vám: bezpočet neštěstí a nebezpečí číhá na syny lidské: Belzebub, kníže všech démonů, zdroj všeho zla, číhá v těle všech synů lidských. Je zdrojem smrti, to on plodí všechna neštěstí a skryt za okouzlující maskou pokouší a svádí všechny syny lidské. Slibuje jim bohatství a moc, velkolepé paláce, šaty ze zlata a stříbra, početné služebnictvo a vše, čeho si jen budou přát; slibuje i slávu a úctu, smyslná potěšení a rozkoš, výtečná jídla a hojná vína, hlučné zábavy a dny trávené v nečinnosti a zahálce.

A pokouší tak každého právě tím, po čem jeho srdce nejvíc prahne. A v onen den, kdy se synové lidští stanou nadobro otroky všech těchto marnivostí a všech těchto ohavností, vezme si od synů lidských jako platbu za tyto požitky všechna blaha, která nám Matka-Země poskytla v takové hojnosti. Připraví je o jejich dech, krev, kosti, tkáň, útroby, oči i uši. Dech syna lidského se zkrátí, stane se přerývaným a bolestivým a začne páchnout jako dech nečistých zvířat.

A jeho krev zhoustne a páchnout bude stejně odporně jako voda močálu, zkazí se a zčerná jako smrtelná noc. A jeho kosti se zkřiví, zkřehnou, na povrchu zesukovatí a uvnitř se budou rozkládat, a nakonec se začnou lámat na dva kusy jako kámen padající ze skály. Jeho kůže ztuční a opuchne nadbytkem vody v ní, pokryje se strupy a ošklivými vředy.

Jeho vnitřnosti se naplní odpornými nečistotami, a začnou produkovat hnijící smrduté výtoky, ve kterých se uhnízdí nespočetné množství nečistých červů. Jeho oči budou hasnout, dokud je nezastře hluboká noc: uši jeho ohluchnou a opanuje je hrobové ticho.

A nakonec přijde syn lidský o život kvůli svým vlastním chybám, a kvůli tomu, že se nedokázal naučit ctít zákony Matky své a stále se jen dopouštěl jedné chyby za druhou.

Proto mu byly všechny dary Matky-Země odebrány: dech, krev, kosti, kůže, vnitřnosti, oči a uši a naposled i samotný život, kterým Matka-Země obdařila jeho tělo.

Jestliže však syn lidský uzná své chyby, jestliže bude litovat svých hříchů a zřekne se jich, jestliže se vrátí ke své Matce-Zemi, osvobodí se z drápů Satanových a odolá jeho pokušením, tehdy Matka-Země přijme svého syna, který zbloudil a chyboval: daruje mu svou lásku a pošle k němu své anděly, kteří mu budou sloužit. Popravdě pravím vám: Jakmile se syn lidský vzepře Satanovi, který v něm přebývá, a přestane se podřizovat vůli jeho, ve stejném okamžiku andělé Matky jeho usadí se v něm, aby mu sloužili mocí svou, osvobozujíce syna lidského z moci Satanovy.

Neboť nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Popravdě buď slouží Belzebubovi a jeho ďáblům, nebo naší Matce-Zemi a Jejímu životu. Popravdě pravím vám: Blažení ti, kteří dodržují zákony života a nekráčí stezkami smrti. Neboť v nich porostou životní síly, které se budou stále více upevňovat a oni uniknou účinku smrti.“

A všichni kolem Něj poslouchali Jeho slova s podivením: Neboť Jeho slova byla plná Síly, a On učil zcela jinak než kněží a zákoníci.

A ačkoli mezitím slunce již zapadlo, nevracel se nikdo z nich do svých obydlí. Seděli kolem Ježíše a ptali se Ho: „Mistře, jaké jsou tyto zákony života? Zůstaň ještě chvíli s námi a uč nás. Chceme naslouchat Tvému učení, a zapamatovat si jej, abychom šli přímou cestou.“

Tehdy se Ježíš posadil mezi ně a řekl: Popravdě pravím vám: Nikdo nemůže být šťastný, jestliže nedodržuje Zákon. A ti druzí Mu odpovídali: „My všichni dodržujeme Mojžíšovy zákony: to on nám dal zákon tak, jak je napsán ve Svatém Písmu.“

I odpověděl jim Ježíš: „Nehledejte Zákon ve vašem písmu. Neb Zákon, to je Život, zatímco písmo je mrtvé. Popravdě vám říkám: Mojžíš nezískal své zákony od Boha v psané podobě, ale Živým Slovem.

Zákon, to je Slovo Života předané živým prorokem živým lidem. Ve všem jsoucím je zapsán Zákon. Najdete ho v trávě, ve stromě, v řece, v horách, v ptácích, v nebi, v rybách, v jezerech a mořích, ale zejména ho hledejte sami v sobě.

Neboť popravdě vám pravím: Vše jsoucí, ve kterém jest život, je Bohu blíže než písmo zbavené života. Bůh stvořil život a vše jsoucí takovým, že je Slovem věčného života a slouží člověku k Učení o Zákonech pravdivého Boha. Bůh nepsal Své Zákony na stránky knih, ale do vašich srdcí, do vašeho ducha.

Projevují se ve vašem dýchání, ve vaší krvi, ve vašich kostech, ve vaší kůži, ve vašich útrobách, ve vašich očích, ve vašich uších a v jakékoliv i té nejnepatrnější části vašeho těla.

Jsou přítomny ve vzduchu, ve vodě, v zemi, v rostlinách, ve slunečních paprscích, v hlubinách i výškách. Všechny jsou adresovány vám, abyste mohli pochopit Slovo a Vůli živého Boha. Bohužel jste zavřeli své oči, abyste nic neviděli a zacpali jste si uši, abyste nic neslyšeli. Popravdě pravím vám: Písmo je dílo lidských rukou, zatímco život a všechna jeho vtělení jsou dílem Božím. Proč neposloucháte Slova Boha zapsaná v Jeho výtvorech? A proč studujete písma, jejichž písmena jsou dílem lidských rukou a tudíž mrtvá?

„Jak můžeme číst Zákony Boží, jestliže nejsou v písmech? Kde tedy jsou napsány? Přečti nám je přece, tam, kde Ty je vidíš, neboť mi neznáme jiná písma, než jsou ta, která jsme zdědili od svých předků. Vysvětli nám Zákony, o kterých říkáš, že když je uslyšíme, můžeme se vyléčit a napravit se.“

Ježíš jim řekl: „Vy nemůžete chápat Slova života, protože přebýváte ve smrti. Temnota halí vaše oči a vaše uši jsou hluché. Přesto vám říkám: Nesmíte svou pozornost upínat na písmo, jehož písmena jsou mrtvá, jestliže svými skutky odvrhujete Toho, Kdo vám ta písma dal. Popravdě vám říkám: Ve vašich skutcích není Bůh ani Zákony Jeho; nejsou přítomny v obžerství ani v opilosti vaší, ani ve způsobu vašeho života, který promarňujete v nestřídmosti a rozkoši; a ještě méně v hledání bohatství a zejména pak v nenávisti k vašim nepřátelům. To je velice vzdálené pravdivému Bohu a Jeho andělům. Všechno to však vede ke kralování temnoty a vládce všeho zla. Neboť všechny tyto touhy si nosíte v sobě; a proto Slovo Boží a Moc Jeho nemůže do vás vstoupit, protože v sobě nosíte mnoho špatných myšlenek, a také hanebnosti jsou usídleny ve vašem těle i ve vašem vědomí. Chcete-li, aby k vám Slovo Živého Boha a Moc Jeho dokázaly proniknout, neznesvěcujte tělo své, ani vědomí své, neboť tělo je Chrám Ducha a Duch je Chrám Boží. Musíte proto tento Chrám vyčistit, aby se v něm mohl usídlit Vládce tohoto Chrámu a zaujmout v něm Své důstojné místo. Abyste se vyhnuli všem pokušením těla svého a vědomí svého od Satana pocházejících, uchylte se pod záštitu Nebe Božího.

<...>

Neboť vskutku nikdo nemůže dostihnout Nebeského Otce, neprojde-li Zemí-Matkou. Podobně jako novorozené dítě, které nedokáže pochopit poučení svého otce, dokud si ho matka nepřitiskne ke své hrudi, nevykoupe ho, nepomazlí se s ním a nepoloží do kolébky, aby usnulo poté, co ho nakrmila. Neboť místo dítěte, dokud je ještě malé, je u jeho matky, a jí se musí podřizovat. Jakmile však povyroste, otec ho vezme sebou, aby s ním pracovalo na poli. Dítě se potom vrací ke své matce pouze v čase oběda či večeře, a tehdy mu otec poskytne svá poučení, aby mu usnadnil pomoc při veškerém počínání svém.

A když otec uvidí, že jeho syn pochopil všechna jeho ponaučení a zručně zvládá svou práci, předá mu všechno své dobro, aby syn mohl pokračovat v díle otce svého. Popravdě říkám vám: Blažený jest ten syn, který se řídí radami své matky a postupuje podle nich. Ale stokrát blaženější je ten syn, který přijímá rady otce svého a dodržuje je, neboť vám bylo řečeno: „Cti otce svého a matku svou, abys byl dlouho živ na zemi. A já vám říkám, synové lidští: Ctěte Matku svou – Zemi, dodržujte všechny zákony Její, abyste prodloužili své dny na této zemi; a ctěte Otce vašeho Nebeského, abyste zdědili život věčný na nebesích. Neboť Otec Nebeský je stokrát větší než všichni pokrevní otci z vašich pokolení, jakož i Matka-Země znamená více než všechny pokrevní matky. A v očích Otce Nebeského a Matky-Země je syn lidský ještě dražší než v očích otce svého pokrevního a matky své pokrevní.

A jinou moudrostí jsou naplněna Slova a Zákony Otce Nebeského a Matky-Země než slova a vůle všech otců vašich pokrevních a všech matek vašich pokrevních. A nekonečně větší bude dědictví Otce vašeho Nebeského a Matky-Země: jak Království Života pozemského, tak i nebeského: dědictví lepší než jaké vám mohou zůstavit otcové vaši pokrevní a matky vaše pokrevní.

Opravdovými bratry vašimi jsou ti, kdož plní Vůli Otce Nebeského a Matky-Země, ne bratři pokrevní. Popravdě pravím vám: Vaši opravdoví bratři z Vůle Otce Nebeského a Matky Země vás budou milovat tisíckrát více než bratři vaši pokrevní. Neboť od dob Kaina a Ábela, od té chvíle, kdy bratři pokrevní porušili Vůli Boží, není více opravdového bratrstva pokrevního. A bratři se k bratrům svým chovají jako k cizím lidem. Proto pravím vám: Milujte opravdové bratry své z Boží vůle tisíckrát více než bratry své pokrevní.

Neboť Otec váš Nebeský Láska je!

Neboť Matka Země vaše Láska je!

Neboť syn lidský Láska je!

A díky Lásce Otec Nebeský, Matka-Země i syn lidský jedno jsou. Neboť duch syna lidského pochází z Ducha Otce Nebeského a Těla Matky-Země. Buďte proto dokonalí stejně jako Duch Otce Nebeského a Tělo Matky-Země.

Milujte Otce svého Nebeského tak, jako On miluje ducha vašeho.

Milujte také Matku-Zemi svou tak, jako Ona miluje vaše tělo.

Milujte bratry své opravdové tak, jako je Otec váš Nebeský a Matka-Země milují. A tehdy váš Otec Nebeský obdaří vás Duchem svým Svatým a vaše Matka-Země zase Tělem svým Svatým. A tehdy se budou synové lidští jako opravdoví bratři navzájem milovat takovou Láskou, jakou jim darují jejich Otec Nebeský i Matka Země: a tehdy se stanou navzájem pro sebe opravdovými utěšiteli. A až tehdy zmizí z Tváře Země všechna neštěstí a všechen žal a rozhostí se na ní Láska a Radost. Tehdy stane se Země Nebesům podobná a nastoupí Království Boží. A syn lidský přijde v celé své Slávě, aby převzal dědictví své – Království Boží. Neboť synové lidští žijí v Otci Nebeském a Matce-Zemi a Nebeský Otec a Matka-Země žijí v nich.

A tehdy společně s Královstvím Božím přijde konec časů. Neboť Láska Otce Nebeského daruje všem věčný život v Království Božím. Neboť Láska je věčná. Láska je silnější než smrt.

⁵ A přestože mluvím jazykem lidí a andělů, není-li ve mně Lásky, podobám se jen dunícímu kovu zvonů a drnčícím cimbálům. A přestože předpovídám budoucnost, znám všechna tajemství a všechnu moudrost, mám silnou víru podobající se bouři, i hory přenášející, není-li ve mně Lásky, nejsem ničím.

A i kdybych rozdal veškeré své bohatství chudým, abych je nakrmil, a dal jim oheň, který jsem dostal od Otce Svého, není-li ve mně Lásky, nepřinese mi to prospěch ani moudrost.

Láska je trpělivá, Láska je něžná, Láska není závistivá. Nečiní zla, nemá potěšení z nespravedlnosti a svou radost nalézá ve spravedlnosti.

Láska vysvětluje všechno, věří všemu, Láska nikdy neztrácí naději, Láska překoná všechno a nikdy se neunaví: co se týká jazyků, tak ty zmizí, co se týká vědění, to přijde.

I nyní máme kousky omylů i pravdy, ale nastoupí plná dokonalost a vše dílčí vymizí.

Když je dítě dítětem, mluví jako dítě, když však dospěje, opustí své dětské názory.

Teď vše vidíme přes temné sklo a s pomocí pochybných pravd. Naše znalosti jsou dnes útržkovité, až však staneme před Tváří Boží, nebude již dílčího vědění, dozvíme se všechno seznávajíce Jeho učení. I teď existuje Víra, Naděje a Láska, ale největší z těch tří je Láska.

A teď díky přítomnosti Ducha Svatého našeho Otce Nebeského mluvím s vámi jazykem Života Boha Živého. Není ještě mezi vámi nikdo, kdo by dokázal pochopit všechno, co vám říkám. A ti, kteří vám vykládají písma, s vámi hovoří mrtvým jazykem lidí hledajících prostřednictvím lidí jejich nemocná a smrtelná těla.

Proto jim všichni lidé rozumí, neboť jsou všichni nemocní a ve stavu smrti. Nikdo z nich nevidí Světlo Života. Slepí vedou za sebou slepé černými šlépějemi hříchu, bolesti a smrti a nakonec se všichni společně propadají do hlubin smrti.

Mne poslal Otec, abych před vámi zažehl Světlo Života. To světlo se rozhoří samo a rozptýlí soumrak, neboť soumrak zná jen sám sebe a nezná Světlo. Musím vám říci mnohé, ale vy to nedokážete pochopit, neboť oči vaše zeslábly soumrakem a plné Světlo Otce Nebeského by vás oslepilo. Proto nemůžete pochopit vše, co vám říkám o Otci Nebeském, který mě k vám vyslal.

Z toho je možné pochopit, že Ježíš Kristus byl řečeno rusky jazyčník (язычник)⁶, a řečeno arabsky – súfí. V souladu s tím se v súfismu mnohokrát opakuje, přestože odůvodňováno je různě, tvrzení: «My známe podstatu kříže, zatímco Křesťané jen krucifix⁷», str. 428.

Žádný člověk na základě svých životních zkušeností, který má zdravý rozum a jasné vědomí, nemůže popírat pravdivost toho, co bylo řečeno v uvedeném úryvku Dobré zprávy Ježíše Krista Světu. Popírat skutečnost, že jde o Kristova slova, také není důvod, neboť když se to tak vezme, tak text kánonu Bible není o nic důvěryhodnější než uvedený apokryf. A není-li dost dobře možné potvrdit nebo vyvrátit, která z těchto vzájemně se vylučujících věrouk skutečně pochází od Krista, nezbývá než posuzovat smysl toho, co je v nich řečeno a porovnávat ho se životem.

-pokračování-