3.4.2018
Z knihy Základy sociologie 4 (kapitola 13.1)
Civilizace se dostala na takovou úroveň svého rozvoje, za jaké je kvalita života všech lidí, rodiny, sociálních skupin a kulturně svébytných společností celkově podmiňována na dvou úrovních:
-
zaprvé koncepcí, které je podřízeno státní řízení;
-
zadruhé kvalitou řízení dosahovanou ve vztahu k cílům této koncepce a způsobům a prostředkům jejich dosahování.
Chybovost a zneužívání moci ze strany státnosti a jejích představitelů jsou takové, že kompenzovat (v historicky krátkých lhůtách – v rozmezí několika let) jejich následky nejsou schopni lidé jako samostatní jedinci ani jako nevládní organizace iniciativních občanů; a v řadě případů ani sám stát, neboť je-li nějaký proces, který je pro rozvoj společnosti nežádoucí, spuštěn státem a „rozběhnul se“, tak dokud nespotřebuje svůj potenciál, není k zastavení.
Díky této zvláštní roli státnosti v ruském jazyce existuje přísloví: „Když zhřeší lid, car [to] odmodlí, když zhřeší car, lid [to] neodmodlí“1. Tj. historicky vypracované sklony lidu k tomu, aby se dopouštěl hloupostí a prohřešoval se, mohou být do značné míry omezeny a časem díky politice státu vykořeněny; ovšem jestliže se dopouští hloupostí a prohřešuje sám stát, tak takovou politiku v historicky krátkých lhůtách nikdo ve společnosti omezit ani potlačit nemůže. Tento úkol může být vyřešen pouze v historicky dlouhodobých časových intervalech cíleným působením na kulturu společnosti ze strany těch lidí, kteří chápou podstatu problémů a nevyhýbají se tomu, aby je řešili prostřednictvím své individuální iniciativy. Kromě toho se může sama společnost proti nepravověrné politice státu preventivně bránit, jestliže se v ní zformuje dostatečně efektivní subkultura obnovy a uplatňování konceptuální samovlády.
A to dělá otázku vědecko-metodologického zajištění státního řízení jednou z nejostřejších otázek současnosti a dohledné budoucnosti, protože ekonomická krize – krize biosféricko-sociální – byla vyprodukována civilizací, jejímž neodmyslitelným atributem je státnost; a navíc tato krize ve své progresi v posledním století nabyla globálního charakteru.
Různé její podoby jsou znázorněny ilustracemi uvedenými níže.
V globální biosféricko-sociální ekologické krizi degraduje biosféra a kultura společností v různých státech a její nositelé – samotní lidé tvořící společnosti – degradují jak z hlediska zdravotně-biologických ukazatelů, tak i z hlediska těch osobnostně-kulturních. Realita je taková, že biologický druh Člověk rozumný je součástí biosféry a nemůže existovat mimo ni. Technosféra není schopná lidem nahradit biosféru a stát se jejich plnohodnotným životním prostředím (tj. prostředím, ve kterém je možná obnova biologického druhu v návaznosti zdravých pokolení, která by byla na výši i kulturně).
Tendence degradace biosféry již nabyly takového charakteru, že jestliže se nynější biosféra v průběhu dalšího vyostření globální ekologické krize zhroutí, nemusí v tom, co z ní na planetě Zemi zbyde, zůstat ekologická nika pro Člověka rozumného.
V tomto ohledu jsou vypovídající výsledky experimentu Biosféra 2 (při pojmenování tohoto experimentu měli na mysli, že Biosféra 1 je přirozená biosféra Země)2. Tento experiment probíhal v USA v letech 1986 – 1997.
«Biosféra 2 měla podobu monumentální konstrukce ze skla a oceli, která zabírala plochu více než jednoho hektaru. Celkový objem uvnitř stavby byl přibližně 200 tisíc m3. Celé to bylo zcela uzavřeno pod skleněným poklopem, který propouštěl 50% slunečního svitu. Pod vysokými skleněnými kopulemi bylo umístěno několik miniaturních ekologických systémů: tropický les, oceán, slanisko, louka, savana, poušť. Také tam byly nádrže pro ryby, insektárium, ve kterém bylo více než 200 druhů hmyzu, a zemědělská farma pro chov zvířat a pěstování různých rostlin. Kromě toho tam byla obytná část – pokoje pro pracovníky, dílny a informačně-počítačové středisko monitorující všechny procesy probíhající v biosféře.»
Účelem tohoto umělého systému biocenóz bylo: 1) udržovat stav atmosféry přijatelný pro člověka a 2) být zdrojem potravin pro lidi účastnící se tohoto experimentu.
Experiment skončil ve slepé uličce. Dva měsíce poté, kdy byla v roce 1991 ukončena přípravná etapa, a blok byl izolován od vnějšího prostředí, začala v jeho atmosféře růst koncentrace oxidu uhličitého a snižoval se podíl kyslíku. Než začal být kyslík doplňován technickými prostředky, spadla jeho koncentrace do 14%, což odpovídá úrovni jeho koncentrace ve výši 3 500 m nad mořem. Následkem toho začali účastníci experimentu pociťovat bolesti hlavy a snížila se jejich práceschopnost. I poté, co začalo být složení atmosféry upravováno technicky, biocenóza dále degradovala. Tato uměle vytvořená biocenóza nebyla schopná účastníkům experimentu (čtyřem mužům a čtyřem ženám) zajistit potravu, takže bylo nutné jim potraviny doplňovat zvnějšku.
Nakonec bylo nutné experiment ukončit úplně. Kdyby jeho účastníci nemohli opustit Biosféru 2 a vrátit se do Biosféry 1, zahynuli by.
Jednou z variant interpretace tohoto experimentu je, že tak vlastně Američané vymodelovali konečnou etapu globální biosféricko-sociálně ekologické krize. 3
V případě zachování historicky vzniklých tendencí nejsou takové výhledy přijatelné pro žádnou společnost, ani pro lidstvo jako celek. Vede nás to k otázce: Co a jak generuje globální biosféricko-sociálně ekologickou krizi?
Budeme-li hledat odpověď na tuto otázku bez předsudků, které omezují, překrucují a udržují ve svém područí chápání světa množství lidí a vedou tak k jeho neadekvátnosti, zjistíme, že generátorem globální biosféricko-sociálně ekologické krize je globalizace realizovaná na základě exportu liberálně tržního ekonomického modelu a pseudoekonomických teorií obsluhujících jeho liberální ideologii „vyspělými“ státy Západu do ostatních regionů naší planety4.
To vše jsou produkty biblické kultury a žádné jiné, neboť v biblické kultuře vědecko-technický pokrok určující rozvoj technosféry „předehnal“ pokrok mravně-etický.
Provedeme-li z pozic Dostatečně všeobecné teorie řízení (DVTŘ5) analýzu fungování „volného trhu“6, na kterém se tak či onak, legálně či nelegálně, přímo či zprostředkovaně prodává vše, na co existuje koupěschopná poptávka a kde se v cenotvorbě odráží určitá rovnováha zájmů prodejce a kupce, je nepopiratelné následující:
-
Činnost celé množiny subjektů trhu je podřízena maximalizaci jejich SOUKROMÝCH zisků a snížení nákladů každého z nich jakýmikoliv cestami a způsoby a to včetně těch, které jsou z hlediska biosféry nepřípustné a z hlediska sociokulturního zhoubné.
-
Trh není schopen vytyčit si cíle ve vztahu ke způsobu života státu a rozvoji jeho kultury a ekonomiky.
-
To samé platí i pro trhy mezinárodního obchodu až po globální trh, ale již ve vztahu k vytyčování cílů regionální (v měřítku planety) a globální úrovně života regionálních civilizací i celého lidstva.
-
Trh neobsahuje mechanismus samoseřizování hospodářského systému státu tak, aby byl schopen ekonomicky zajistit dosahování cílů vyhlašovaných politiky nebo životních ideálů národa, takže jsou takové sliby odsouzeny k nezdaru a ideály jsou nedosažitelné.
-
Ve výsledku jsou na planetárně-regionální a globální úrovni mnohé deklarace OSN a dalších mezinárodních institucí také neuskutečnitelné.
-
Existují druhy činností – společensky nezbytné – které však nejsou realizovatelné na principech rentability v podmínkách liberálně-tržní samoregulace, a to buď vůbec, nebo v objemech nezbytných pro stabilní a bezpečný rozvoj společnosti v návaznosti pokolení, protože na výstupy z těchto druhů činností neexistuje koupěschopná poptávka a nemohou se tedy v podmínkách liberálně tržní samoregulace formovat „samy o sobě“.
-
Průvodním jevem vědeckotechnického pokroku je v podmínkách působení liberálně tržního ekonomického modelu „produkce“ „ekonomicky nadpočetného“ obyvatelstva, které je za takto vznikající konjunktury trhů práce, přírodních statků a produkce přebytečné jak z hlediska pracovní síly, tak i jako spotřebitelé.
A toto ekonomicky nadpočetné obyvatelstvo je těmi či oněmi způsoby historicky reálně likvidováno za vedení prázdných řečí o „pokroku“, „humanismu“ a „lidských právech“, které nikoho k ničemu nezavazují.
Různé státy a různé epochy se od sebe vzájemně liší pouze tím, jakým způsobem je v nich ekonomicky nadpočetné obyvatelstvo likvidováno: zda za použití zákonů proti potulce jako v Anglii v době první průmyslové revoluce, kde za ni byl trest smrti; nebo ekonomickou genocidou páchanou pod účinkem „anestezie“ narkotik a show-businessu, jak je to dnes praktikováno ve většině států.
V podmínkách globalizace do kategorie ekonomicky nadpočetného obyvatelstva může spadat velmi velký podíl obyvatelstva celých států. A do této kategorie7 společně s Řeckem, Španělskem a mnohými dalšími státy náleží i postsovětské Rusko.
-
V tržní ekonomice se peníze stávají jedním ze zboží. Cenou peněz jsou úroky. Jakmile společnost připustí, aby v jejím kreditně-finančním systému figurovaly úroky, přijde tak její stát o ekonomickou suverenitu a stane se rukojmím a otrokem pánů nadnárodní korporace lichvářů, která si v globálních měřítkách uzurpovala bankovnictví (účetnictví makroúrovně).
Ta věc se má tak, že institut úročeného úvěru je – v terminologii teorie her – hrou s nenulovým součtem, ve které vždy v souhrnu vyhrává korporace lichvářů a není důležité, že někteří z jejích jednotlivých členů mohou i zkrachovat, nebo že se úspěšně podaří obohatit i někomu, kdo jejím členem není.
-
V samotných státech – lídrech vědecko-technického a ekonomického rozvoje, které propagují liberálně tržní ekonomický model a vnucují ho jako něco naprosto nezbytného „zaostalým“ a „problémovým“ státům, principy tržního liberalismu nefungují v plné míře, neboť jsou omezovány státními systémy plánování sociálně-ekonomického rozvoje a regulace trhů8.
Tyto systémy však vznikaly na základě praxe a nejsou popsány ve všeobecně dostupných (a tím spíše ne v kultovních) teoriích. Jejich studium tedy leží mimo standardní kurzy ekonomického vzdělání, což v řadě případů vede k nespokojenosti studentů, kteří si uvědomují nesoulad přednášených kultovních teorií s reálně probíhajícími sociálně-ekonomickými procesy, což platí dokonce i pro studenty tak „elitní“ a prestižní vysoké školy jako je Harvard9.
Když to všechno shrneme, můžeme konstatovat, že:
Zákony liberálně tržní cenotvorby jsou takové, že liberálně tržní ekonomika z pokolení k pokolení neustále znovu a znovu produkuje masovou bídu a nekulturnost, genocidu, pustnutí a biologickou devastaci území. Ve výsledku potom neskutečně bohatá menšina „už roupama neví, co by ještě chtěla“ a stěžuje si na lenost, barbarskost, naštvanost a tupost obyčejných lidí; a společnost se pod nadvládou liberálně ekonomického modelu stává otrokem a rukojmím pánů nadnárodní korporace lichvářů, která si uzurpovala bankovnictví v globálních měřítkách, v plné shodě s biblickým projektem zotročení lidstva ve jménu Boha.
1 V. I. Daľ – Výkladový slovník živého Velkoruského jazyka, heslo Zhřešit.
2 Podrobněji viz: Tina Hellwig – Biosféra 2. Mýtus nebo realita? – internetový zdroj: Škola života «Школа жизни.ру»:
Část 1 — http://shkolazhizni.ru/archive/0/n-41296/;
Část 2 — http://shkolazhizni.ru/archive/0/n-41338/.
Jiný popis tohoto experimentu viz ilustrovaná publikace Nezdařený ráj – experiment vedoucí k pořádnému vystřízlivění na odkazech: http://vsevolod30.livejournal.com/636594.html; http://zagopod.com/blog/43213546064/Provalivshiysya-ray---neveroyatno-otrezvlyayuschiy-eksperiment?utm_campaign=transit&utm_source=main&utm_medium=page_8&domain=mirtesen.ru&paid=1&pad=1.
3 Přičemž je nutné dodat, že mezi účastníky experimentu nebyli „ekologičtí teroristé“, kteří by svým jednáním vědomě nebo na základě neuvědomělých automatismů chování Biosféru 2 poškozovali. Tato okolnost podstatně odlišuje popsaný experiment od reálného života globální civilizace, ve kterém má právě činnost různorodých těch ekologických teroristů, z nichž většina si neuvědomuje, co ve skutečnosti činí, rozhodující dopad na vzhled planety a jejích regionů.
4 Jedním z nejvýraznějších příkladů toho je Chile, kde se k moci dostala junta v čele s Augustem Pinochetem, viz analytická zpráva vnitřního prediktoru SSSR – Chile: repetice k uchvácení Ruska ze série K současné situaci č. 12 (60) 2006.
5 Viz Část druhá tohoto kurzu (díl první).
6 Tj. trhu, který není nikým regulován v rámci nějakého plánu ekonomického zajištění života společnosti.
7 Výrok, který je připisovaný Margaret Thatcherové jako předsedkyni britské vlády: «Na území SSSR je ekonomicky opodstatněna existence patnácti miliónů lidí».
«Jednalo se o její vystoupení na téma vnější politiky. Slyšel jsem jeho nahrávku. Nebylo tam přímo řečeno, že v SSSR je nutné ponechat pouze 15 miliónů lidí, bylo to formulováno zaobaleněji: prý vzhledem k tomu, že sovětská ekonomika je absolutně neefektivní, má vlastně právo na svou existenci pouze ta její nevelká část, která efektivní je. No a v této její efektivní části je zaměstnáno pouze 15 miliónů lidí z veškerého našeho obyvatelstva. Takový byl smysl výroku Thatcherové, který byl potom interpretován různě. Podstatné je ovšem to, že z hlediska současných politiků, kteří se ne vždy vyjadřují tak otevřeně jako „železná lady“, je ospravedlnitelná existence pouze těch lidí, kteří pracují v efektivní ekonomice. To pro nás ovšem musí být velmi varovným signálem, protože podle západních kritérií je naše ekonomika neefektivní» (Kolik je v Rusku zbytečných lidí – Rozhovor s Andrejem Parševem – internetový zdroj: http://www.pravoslavie.ru/guest/parshev.htm).
Pro ty, kteří jsou přesvědčeni, že tím Paršev položil základy pomlouvačné kampani ve vztahu k Velké Británii a jejím politikům, uvedeme výrok dalšího předsedy vlády „jejího veličenstva“ (z let 1990 – 1997) Johna Majora: «…po prohře ve studené válce je úkolem Ruska zajišťovat zdroji blahobyt státu. K tomu jim však stačí pouze 50 – 60 miliónů lidí.» Internetový zdroj: http://www.alfar.ru/smart/4/1078/. To tedy znamená, že mezi hitlerovským režimem a jeho plánem Východ na likvidaci řádově sto deseti miliónů občanů SSSR a režimem současné „Velikobratránie“ není žádného zásadního rozdílu a podle toho je tedy nutné vést politiku ve vztahu ke „spojenému království“ i představitelům dynastie a vládnoucí „elity“ personálně.
8 Které se formovaly metodou pokusů a omylů v době, kdy se tyto státy dostávaly z „Velké deprese“, která začala hospodářským kolapsem v roce 1929 a táhla se přes třicátá léta 20. století.
V USA o tom prezident F. D. Roosevelt mluvil přímo:
Ze dne 24. července 1933: «Já vůbec nesdílím názor těch profesionálních ekonomů, kteří trvají na tom, že vše musí jít svou obvyklou cestou, a že zásah lidí není schopen vyléčit ekonomické nemoci. Já přece dobře vím, že tito profesionální ekonomové odjakživa každých pět deset let své formulace ekonomických zákonů mění (vyčlenili jsme tlustě v citaci: je to výčitka vůči ekonomické vědě za její nezpůsobilost)» (F. D. Roosevelt – Besedy u krbu – Moskva: ITRK, 2003, 408 stran – str. 52).
24. června 1938: «Kongres vytvořil komisi, která bude mít na starost hromadění faktologických údajů, abychom se dokázali vyznat v tom galimatyáši protichůdných učení o optimální regulaci byznysu (vyčlenili jsme tučně v citaci: je to ještě jedna Rooseveltova výčitka vůči ekonomické vědě za její nezpůsobilost), a mohli potom vypracovat rozumnější zákonodárství o monopolech, fixních cenách a vztazích mezi velkým, středním a malým byznysem. (Besedy u krbu, str. 158).
9 V. Katasonov – Stávka studentů Harvardu, kteří odmítali učit se standardní kurz Economics – internetový časopis Kislorod: http://www.kislorod-books.ru/journal/obschestvo/stati/zabastovka-studentov-garvarda-ne-zhelajuschih-izuchat-standartnyj-kurs-ekonomiks.html. Viz také vysvětlivka s úryvky z tohoto článku v kapitole 8.4, díl druhý tohoto kurzu. (V. Ju. Katasonov – doktor ekonomických věd, profesor na MGIMO /Moskevská státní vysoká škola mezinárodních vztahů Ministerstva zahraničních věcí RF/, Katedra mezinárodních financí).
Informační báze KSB