O činnosti Fondu konceptuálních technologií "Altaj" po 18. červnu 2018

7.12.2021

VP SSSR

O činnosti Fondu konceptuálních technologií "Altaj" po 18. červnu 2018

Varování. Ten, kdo je skálopevně přesvědčen, že FKT Altaj je jedna z vůdčích osvětových organizací naší doby, že Valerij Viktorovič Pjakin je jedním z nejpronikavějších politických analytiků Ruska, by neměl tento text číst.

Pokud se přesto rozhodne číst dále, pak by napřed měl ovládnout své emoce, zapojit intelekt z úrovně vědomí a udržujíce se v takové nastavení, přistoupit k dílu: bude třeba vnikat ve smysl textu a vnímat to, co stojí za slovy a větami v reálném životě – a to není to, na co je zvyklá drtivá většina diváků, očarovaných pořady Otázka-Odpověď a V.V.Pjakinem osobně.

* * *

Příčina napsání této práce spočívá v tom, že počínaje listopadem 2018, mediální tvář Fondu k.t. „Altaj“ Valerij Viktorovič Pjakin systematicky pomlouvá a publikuje své fantazie a drby na téma činnosti autorského kolektivu VP SSSR před i po 18.6.2018 – data, kdy zemřel Vladimír Michailovič Zaznobin, jeden z účastníků Vnitřního Prediktoru SSSR (VP SSSR), který má ohromný podíl na vytvoření Koncepce sociální bezpečnosti (KSB) a který do konce svého života reprezentoval autorský kolektiv VP SSSR na veřejnosti.

Existuje něco, co se nazývá „Font konceptuálních technologií Altaj“ (dále FKT Altaj). FKT Altaj se prezentuje jako právnická osoba – veřejná iniciativa, jejíž účastníci se prý zabývají šířením Koncepce sociální bezpečnosti ve společnosti a jejím rozvojem. Jedinou veřejnou tváří FKT Altaj je V. V. Pjakin¹.

Avšak během posledních let, minimálně od roku 2015, se na internetových zdrojích, kde se probírá nebo zakecává problematika KSB, systematicky objevují názory, že se ve skutečnosti FKT Altaj a V. V. Pjakin osobně, navzdory svým prohlášením, zabývají něčím jiným:

• zakecáváním KSB, tj. řešením reálně nevýznamných událostí, předkládaných jako osudové pro osud Ruska i světa;
• diskreditací KSB a její poznávací-metodologické komponenty cestou ohlášení nesprávné analytiky mnohých probíhajících událostí;
• vytvářením vědomě nepravdivých představ o těch či oněch principech KSB a KSB jako celku.

Část výroků takového druhu, kritizujících FKT Altaj i jejich „frontmana“, není vyargumentováno², ale mnohé z nich svůj negativní pohled na FKT Altaj a V.Pjakina osobně podkládají fakty.

A počínaje zářím 2018 se v každotýdenním programu Otázka-Odpověď, ve kterém V.Pjakin předkládá své názory na otázky, zadávané diváky, objevily dva nové „evergreeny“:

• Pomluva autorského kolektivu Vnitřní Prediktor SSSR a činnosti jeho účastníků v minulosti a současnosti;
• Hodnocení těch či oněch principů, prezentovaných v pracích VP SSSR, jako „překroucení pravé Koncepce“. A pokud se do začátku roku 2020 toto týkalo pouze prací VP SSSR publikovaných po 18.6.2018, pak počínaje únorem 2020 začaly nespokojenost V. Pjakina vyvolávat i práce, publikované před 18. červnem 2018.

Proto se podíváme na fakta. Na stránce FKT Altaj byla položena otázka:

„Valeriji Viktoroviči, alespoň jednou metrologicky průkazně vyargumentujte vaše výpady na adresu VP SSSR! Zatím jen pomlouváte!“

Otázku pochopitelně do vysílání nepustili, a jestli s ní byl seznámen „frontman“, není známo. Ale administrativa stránek FKT Altaj na otázku odpověděla soukromě do mailu zadavateli:

«Předpoklad o tom, že VVP musí něco vyargumentovávat, je projev vaší prázdnoty a neschopnosti pochopit řečené: VVP ukázal přesně, že je třeba nastudovat teorii, aby bylo možné správně pochopit to, co bylo napsáno po červnu 2018. Navíc, několikrát ukazoval na přímé protiklady toho, co bylo napsáno po, s koncepcí, ale pořad Otázka-Odpověď, to není prostor, kde se uskutečňuje pokus vysvětlit slepým a hluchým to, co oni sami principiálně nechtějí vidět a slyšet. Proto, studujte teorii podle prací, vydaných před červnem 2018, a pak už si sám udělejte jasno v tom, co je napsáno po. Ačkoliv nevidět principiální využívání metodiky Gosdepu USA ohledně organizace oranžových revolucí v těch pracech, to chce talent. A ještě větší talent chce, aby někdo vnímal gosdepovské slátaniny jako práce VP SSSR. S pozdravem, redakce FKT Altaj³.

To je jedno z mnoha tvrzení FKT Altaj a V. Pjakina osobně po červnu 2018 o tom, že Vnitřní Prediktor SSSR se po smrti V.M.Zaznobina, který, podle mínění V.Pjakina, „konceptuálních spolupracovníků a důstojníků“⁴ a ctitelů tvorby V.V.Pjakina, údajně vedl činnost VP SSSR, stal nepřátelským ke KSB v Rusku, v důsledku toho, že do něj pronikli nebo v něm od začátku byli mizerové, které V.M.Zaznobin „neodhalil“.

Uvedeme fragment stenogramu programu Otázka-Odpověď ze 3.2.2020, počínaje časem 41:45:

«Valeriji Viktoroviči, vy jste v poslední době dost kritizoval definici hybridní války, kterou použil autorský kolektiv vnitřního prediktoru SSSR ve svých analytických zprávách, které byly napsány po červnu roku 2018. Ale úplně stejná definice hybridní války je uvedena v Základech sociologie napsaných už v roce 2016. Jak to okomentujete?

 

V.V.P.: Všechno je to velice jednoduché.

Před určitou dobou jsem se obrátil k lidem… Nu, dostal jsem informaci o velice problémové věci napsané v Základech sociologie.

Já jsem se tehdy obrátil k lidem, že pokud si povšimnou podobných věcí, aby nás informovali, že budeme provádět korektury.

Takže v čem je zde podstata?

Jak byla postupně psána Koncepce sociální bezpečnosti, v podobě těch jednotlivých prací a analytických zpráv, vyvstala otázka vytvoření jednotného sborníku, kde by byla provedena redukce příliš rozvláčných míst, upraveny nepřesnosti v popisu nebo nesrozumitelné části ve výkladu teorie. Byl by tedy vytvořen jediný zdroj, kde by celá ta Koncepce byla vyložena uceleně. A právě to byl impuls k práci nad Základy sociologie, takže se v podstatě s touto prací začalo.

Jenže tato práce byla svou podstatou mechanická. To znamená, že se jednalo o skládačku a všechny dodatečné práce... Řekněme to takto, doplňkově rozvíjející Koncepci sociální bezpečnosti pokračovaly v podobě analytických zpráv a samostatných prací. To znamená, že člověk, který nedohlížel na tuto práci a četl ostatní práce, neměl potřebu číst Základy sociologie.

Protože znovu opakuji, se v podstatě jednalo o mechanickou práci, poskládat to, co už bylo napsáno.

A já vím zcela určitě, že si Vladimir Michajlovič těch nepřesností, které již byly odhaleny, nemohl nepovšimnout, přesto tam jsou.

Ponechávám to bez komentáře.

A bez ohledu na to, že byly zjištěny určité nepřesnosti, musím říci následující.

V podstatě je možné využívat tuto práci Základy sociologie, neboť je tam metodologicky všechno vyloženo více méně uceleně.

A všechna pokřivení jsou tam vnesena v rámci technologického použití Koncepce nebo popisně faktologického řádu.

Takže pokud si člověk po přečtení Koncepce metodologicky ujasní, že válka je komplexem opatření zaměřených na zmocnění se cizích energetických, přírodních a lidských zdrojů, tak snadno, když dojde k bloku: definice hybridní války je... a k té definici podle Military Balance 2015, tak si musí jasně uvědomit, že to pokřivení bylo do Koncepce vneseno záměrně, v podstatě s cílem zkreslit ji, jenže to se nepovede, pokud jste si osvojili teorii.

Takže při četbě Základů sociologie musíte být maximálně, maximálně, nu, jak bych to řekl, pozorní.

Osvojovat si teorii, abyste právě tohle odhalili.

A odhalené chyby musí být určitě redigovány, prostě musí být provedeny korekce. Ale kdy se k tomu dostaneme, nevím. Opakuji, že v podstatě s ohledem na již odhalené chyby, nebyly nalezeny žádné ve vztahu k narušení metodologie.

Lidé to čtou velmi pozorně, takže všechny ty nuance jsou snadno odhalovány za pomoci metodologické části vyložené ve stejných Základech sociologie.

Takže když dojdete k tomu odstavci od Military

Balance a k definici hybridní války, tak pochopíte, že je to cizí, že to není z Koncepce, ne z té naší, ne z Koncepce sociální bezpečnosti, že je to vneseno odněkud zvnějšku.

A proč? To je otázka, na kterou budeme také postupně odpovídat.

V podstatě bych nechtěl, aby docházelo k nějakým takovýmto veřejným rozepřím a tak podobně v souvislosti se všemi vnesenými pokřiveními.

Proto je také nepovedeme, nepovedeme!

Ale lidé si musí uvědomovat, že připravovat se, připravovat se na to, aby Koncepci převzali pod svou kontrolu, začali už dávno.

A opět velice krátce a bez komentáře.

Jen si vezměte takový jev. Byl odhalen ten památník Svíce paměti o Leningradu, že?

A jaký vztah má ta Svíce paměti k zatčení Viktora Alexejeviče (Jefimova) a k těmto pokřivením?

Úplně přímé, zcela přímé.

Ta věc se má tak…

Na všechno ostatní musíte přijít sami.

Takže v roce 2015 byla práce

vnitřního prediktoru SSSR «Od korporativnosti k soubornosti» zakázána jako extrémistická.

To znamená práce o tom, jak vybudovat mnohonárodnostní svět, jak žít podle svědomí, jak se vyhnout válkám a řešit pokojně všechny konflikty, byla uznána za extrémistickou.

V roce 2019 byla náhradou za tuto práci zveřejněna práce o etice,

kde už není řešena otázka formování sobornosti ale formování mafie.

Stát Izrael byl založen proto, aby se židovstvo ze světové mafie proměnilo v národ.

Globalisté mají v plánu světový holokaust židů.

Jenže řízení musí být na něčem založeno a ideologicky je trockismus všežravý.

Takže pokud z Koncepce sociální bezpečnosti odstraníte výslovně konceptuální základ, ten ruský konceptuální základ, tak ji budete moci využít pro novou mafii.

Lidi, čtěte všechny práce po červnu 2018 a všechno vám bude jasné.

Více toho bohužel veřejně říci nemohu.⁵»

Tento fragment přepisu je výrazný příklad toho, že psychický trockizmus je ideologicky všežravý.

Za prvé. Začneme tím, že soudě podle uvedeného fragmentu stenogramu, V.V. Pjakin sám „Základy sociologie“ nečetl, stejně jako nečetl i další materiály KSB, a to, co přečetl, pochopil překrouceně a zapomněl, a nyní hry jeho představivosti zaměňují v jeho vědomí věrohodnou informaci.

Vytvoření „Základů sociologie“ nebyla vůbec mechanická kompilace z fragmentů dříve napsaných prací, jak o tom zavádí V.V.Pjakin⁶. Část první byla napsána během přednášení kurzu přednášek „Sociologie a psychologie řízení“. Během semestru se přednášely dvěma skupinám po lekci týdně, a potom skoro celý zbytek týdne padl na to, aby se převedlo do písemné podoby to, co bylo na těch dvou tematicky identických lekcích řečeno. Tak to šlo každý týden celý semestr. Teprve poté, když byla vytvořena první verze textu první části „Základů sociologie“, se ukázalo, že to je začátek textu rozsáhlého a tematicky širšího textu. Proto bylo přijato rozhodnutí pokračovat v práci, aby se ve výsledku získal text, ve kterém by byla KSB představena tematicky kompletně a nakolik je to možné, krátce. Proto se začalo s novým výkladem, do kterého se podle potřeby vkládaly fragmenty dříve napsaných prací a také nepublikované materiály. Ve výsledku, po několika letech práce, jejíž charakter byl velmi daleko od mechanického kompilování, vznikl text 6 svazků „Základů sociologie“.

Paralelně šla práce na monografií „Ekonomika inovačního rozvoje“, která tematicky představuje sedmý svazek „Základů sociologie“.

Přičemž poznamenáme, že v šesti svazcích „Základů sociologie“ skutečně je jedna mezera – není tam pokryto jedno velmi důležité téma, konkrétně, téma ochrany zdraví v následnosti generací, a není tam ukázána defektnost panující evropské medicínské tradice, která je zneužívána během agrese v „hybridních válkách“. Ale nikdo z kritiků KSB, včetně V. Pjakina, nepoukázal na tento nedostatek, nemluvě už o tom, aby dané téma sám rozvinul.

Za druhé. Také je lživé tvrzení V. Pjakina o tom, že Vladimir Michailovič Zaznobin nemohl propustit určité nepřesnosti v „Základech sociologie“, ale ony tam jsou, což předpokládá, že sám V.M. Zaznobin Základy sociologie nečetl, a ti, kdo je „mechanicky kompilovali“, zanášeli do textu zkreslení, o čemž V.M. Zaznobin neměl tušení, protože jim důvěřoval.

Za prvé, to tvrzení předpokládá, že V.M Zaznobin byl vedoucím VP SSSR – jak v administrativních aspektech, tak i v aspektech vědecko-výzkumných a osvětových, což neodpovídá systémovým principům organizace práce VP SSSR, o čemž půjde řeč dále.

Za druhé, pravda spočívá v tom, že během celé doby práce nad Základy sociologie se jí Vladimir Zaznobin účastnil (i když nebyl autorem prvotního textu), a nejednou pročítal všechny fragmenty Základů sociologie, když byly dokončeny práce nad textem každého z nich, a vyjadřoval své názory, stavil dotazy, vnášel upřesnění, a dělal to vše tak, jako i všichni ostatní účastníci práce.

Kromě toho, po završení šesti svazků se celý text prohlížel od začátku do konce, aby bylo možné dát v textu odkazy na jiné části textu, pokud se v nich dané téma probíralo detailněji, a Vladimir Zaznobin se této práce také účastnil.

Jediné, co se Vladimirovi nelíbilo ještě ve fázi práci nad textem, bylo bobtnání objemu textu.

Se závěrečnou, nyní publikovanou verzí textu 6 svazků Základů sociologie byli spokojeni všichni účastníci práce bez výjimky a bez nějakých připomínek. Všechno, co se někomu ze spoluautorů nelíbilo, bylo buďto přepracováno, nebo dodatečně dojasněno, jak to předpokládá polytandemový režim činnosti kolektivu nad komplexním projektem.

V souladu s tím, to, co říkal V.M. Zaznobin V.V. Pjakinovi, to je jedna věc, a to, jak si to V.V. Pjakin zapamatoval, je druhá věc – a vůbec nemusí platit, že je to to samé, co se pokoušel V.M. Zaznobin sdělit. To, co vykládá V.V. Pjakin o práci VP SSSR, s odkazem na V.M. Zaznobina, nebylo a nemohlo být jednoduše proto, že to neodpovídá ani reálným událostem minulosti, ani systémovým principům organizace práce VP SSSR. Které by měl V.V. Pjakin znát z prací VP SSSR, kde je řeč o tandemovém principu činnosti a o systémech spolupráce a vzájemných vztahů lidí bez vnitřního napětí.

Za třetí. Další lež V.V. Pjakina se týká práce VP SSSR „O etice a její roli v životě“ (2019).

Navzdory prohlášením V.V. Pjakina nebyla napsána jako záměna práce „Od korporativnosti pod patronátem idejí k soubornosti v Bohoděržaví“ (2003), zahrnuté do federálního seznamu extremistických materiálů⁷, a ani jako negace této práce. Ona ji doplňuje, odkrývá to, co zůstalo v předchozí práci mezi řádky.

V práci „O etice...“ jde řeč o tom, že:

• jedny a tytéž principy pracovních vztahů jsou vlastní všem více či méně socializovaným lidem, pokud mají společné zájmy, na jejichž realizaci jsou ochotní pracovat;
• v závislosti na zájmech, ty sociální struktury s dynamickým rozdělováním povinností a pravomocí, které vznikají na základě těch principů, buďto vůbec nepřitahují pozornost společnosti a proto nemají žádné zvláštní pojmenování, nebo přitahují pozornost společnosti proto, že realizace těch zájmů určitými skupinami lidí je pro jiné skupiny lidí nepřijatelná, a v takovém případě takové sociální struktury získávají pojmenování, z nichž jedno je „mafie“, kterýž termín se nyní používá v mnoha společnostech, ačkoliv má kořeny v italském jazyce.
• Ve všech oblastech společnosti existují tyto skupiny, které vznikly a pracují na základě těch principů – je to objektivní stav věcí, před kterým se nejde schovat;
• pokud se vám nelíbí činnost nějaké mafie, máte na výběr:
  • smířit se s tím, protože jedinec proti mafii nic nezmůže;
  • vytvořit vlastní, efektivnější mafii⁸;
• soubornost se formuje na základě stejných principů, na kterých se formují mafie, a také ty sociální struktury, které zůstaly nepojmenovány;
• ohledně akceschopnosti soubornost překonává všechny ostatní mafie, protože její členové disponují vyššími egregoriálními statusy proto, že se formuje výhradně nositeli lidského typu psychiky a zahrnuje všech šest priorit zobecněných prostředků řízení, v čemž spočívá odlišnost soubornosti od všeho jiného reálně i domněle „mafiózního“;
• aby se někdo stal členem soubornosti, je třeba přebývat v lidském typu psychiky, a k tomu je třeba si osvojit určité sebeovládání, což je možné realizovat i podle etického kodexu, představeného v textu „O etice...“, kapitola 6 nazvaná „Soubornost a principy interakce v ní“;
• slovo „mafie“ se v práci „O etice a její roli v životě“ používá výhradně jako marker, nálepka, se kterým je spojena určitá množina principů, na jejichž základě mohou lidé, mající společné a vzájemně se doplňující zájmy, vytvářet odpovídající sociální struktury, fungující na základě dynamického přiřazování pravomocí, povinností a zdrojů, tím spíše, že slovo „mafie“ se používá ve společnosti i v ironickém nebo nadneseném kontextu tehdy, pokud nejde o vytváření antisociálních struktur.
• Slovo „mafie“ se v textu práce používá i proto, že většinou lidí je vnímáno automaticky-intuitivně ve smyslu principů, na základě kterých se ve společnosti budují sociální struktury s dynamickým přerozdělováním pravomocí, povinností a zdrojů, a slovo „soubornost“ za prvé vyžaduje vysvětlení na mnoho stránek, a za druhé, v jevu soubornosti se realizují tytéž principy realizace činnosti na základě dynamického přerozdělování pravomocí, povinností a zdrojů, jako i v „mafiích“, s jednou výjimkou, o které už byla řeč dříve – soubornost vytvářejí lidé přebývající v lidském typu psychiky v procesu kolektivní činnosti v interakci s okolním prostředím;
• návrh vytvořit mafiózní antisociální skupinu v práci „O etice a její roli v životě“ není. Není proto, že je to neslučitelné s cíly KSB, a VP SSSR neusiluje o to stát se novou znacharskou skupinou a zařadit se mezi ty, kdo už v různých podobách realizuje podobnou antisociální činnost a monopolizuje ty či ony znalosti pro svůj prospěch.

Ve výše uvedeném smyslu pochopili práci „O etice a její roli v životě“ všichni, kdo umějí chápat psaný text a extrahovat z něj smysl, vložený do něj autory.

Práci „o etice a její roli v životě“ pochopili jinak ti, kteří:

• neumějí extrahovat z textů smysl, vložený do něj autory;
• a také ti, kteří svůj vlastní démonismus a jeho doprovázející „vševědomost“ a „neomylnost“ intepretují skrz libovolné texty a ústní řeč, a pak „usvědčují“ z chyb a vědomé lži jejich autory, obviňujíce je z toho, co se jim samým zdálo.

A pokrytci, „pastýři davu“, vše pochopili správně a proto vyjadřují svou nespokojenost, ospravedlňujíce ji všelijakými nesmysly, nemajícími vztah ke smyslu textu a smyslu života.

Použití termínu „mafie“ v pozitivním smyslu v politickém kontextu v práci „o etice a její roli v životě“ není první případ v materiálech KSB. Níže je úryvek z práce VP SSSR „Inkoustový návštěvník. Recenze povídky Sergeje Norki „Inkvizitor“(1997)“:

* * *

Kromě toho je třeba pochopit, že ve své podstatě je „Ruská inkvizice“ v té podobě, jak je popsána v povídce mafie, ideologizovaná jednou z verzí biblické doktríny. Z toho důvodu se ideologizovaná mafie“ ukazuje plně přijatelnou pro pány Harwardského projeku, za účelem boje s neideologizovanou mafií, která se dostává z pod jejich kontroly. Ale činnost v oblasti řízení společnosti pod heslem „Sovětská malina se sešla na Radu...“ (možná, že na nejvyšší radu Ruské federace), potlačující činnost státního aparátu a parazitického byznysu, to je také ideologizovaná mafie, ale ideologizovaná jinou, nepřijatelnou doktrínou.

A jedna věc je bojovat s neideologizovanou mafií, která jednoduše dělá peníze na čemkoliv, co se naskytne, za pomoci mafie, ideologizované určitou doktrínou, a druhá věc je vystupovat proti doktríně jiné „mafie“, ve které je vyjádřena jiná koncepce společenských vztahů a vztahů lidí s biosférou planety. Z toho důvodu nemůže být reálná motivace činnosti „Inkvizice“ ohlášena ani v jejích veřejných, ani v jejích interních materiálech, protože to by mohlo stimulovat u nejprozíravější části mafie činnost proti „Inkvizici“ na základě koncepce, alternativní biblické, za situace, kdy „Inkvizice“ dostala bianko šek na její potlačování. Nejprozíravější část mafie může být schopná popřemýšlet o zítřejším dni a už získané peníze investovat do své klidné budoucnosti tím, že se angažuje v budování státu.

*      *
*

A tehdy v roce 1997 nikdo hystericky neobviňoval VP SSSR z „odstoupení od KSB“, překroucení jejích ideálů, ze snahy vytvořit banditskou skupinu, z práce pod kontrolou Gosdepu USA a pod jeho metodikami nebo z práce pod kontrolou Mossadu nebo zednářů, ačkoliv mezi řádky té recenze povídky „Inkvizitor“ je totéž, co je později formulováno v práci „O etice a její roli v životě“. Proto všechny výhrady V.V.Pjakina a dalších členů FKT Altaj pramení z jejich vlastní neznalosti Koncepce sociální bezpečnosti nebo z přetvářky, jejíž cíl je privatizovat KSB pokud ne pro sebe, tak pro své loutkáře. Vše v řečišti tradičního anglosaského precedenntího práva a práva na duševní vlastnictví.

Za čtvrté. Všechno co prohlašuje V.V.Pjakin o činnosti VP SSSR jsou buďto jeho výmysly, neadekvátní skutečnosti, nebo šíření drbů s určitým jejich autorským zpřepracováním během tzv. „analytické činnosti“.

V.V.Pjakin nedisponuje insiderskými informacemi o VP SSSR proto, že nikdy nebyl jeho členem, není jím nyní a nebude ani v budoucnosti. Příčina není v tom, že VP SSSR je údajně v hlubokém utajení a opovrhuje jinými lidmi, jejich názory a ideami, ale v tom, že:

• V.V.Pjakin se téměř vždy nechává unášet emocemi, nemá kontrolu nad svým emočně-smyslovým nastavením;
• V.V.Pjakin nechápe, co je to tandemový režim činnosti a jak se realizuje v praxi;
• V.V.Pjakin není schopný účastnit se systému osobních vzájemných vztahů bez vnitřního napětí, ani takové vztahy iniciovat.

Pokud by chápal, co je to tandemový režim činnosti, pak by nepropagoval ideu, že V.M.Zaznobin byl „ředitelem“, „velitelem“, „předsedou“, „svědomím“, „etalonem mravnosti“, „mravním filtrem“ kolektivu VP SSSR; že údajně vedl činnost VP SSSR (tj. že stavěl úkoly a kontroloval jejich plnění a práci VP SSSR celkově). Pokud by se něco takového dělo, tak by VP SSSR neexistoval.

Za páté. Co se týká definice „hybridní války“, pokud se obrátíme k Základům sociologie 6, pak tento blok vypadá následovně (níže je uveden se všemi poznámkami a odkazy na další sekce ZS6):

* * *

Jedno z vysvětlení pojmu „hybridní válka“:

«Hybridní válka je nový pojem v politickém životě naší planety. Poprvé se objevil ve vojenské dokumentaci USA a Velké Británie na začátku 21. století. Znamená to podřídit si určité území za pomoci informačních, elektronických a kybernetických operací v kombinaci s akcemi ozbrojených sil, tajných služeb a intenzivním ekonomickým tlakem. Nejúplnější definice „Hybridní války“ byla poskytnuta v předmluvě k Military Balance 2015, což je publikace každoročně vydávaná Londýnským mezinárodním institutem strategických výzkumů: „Využití vojenských a nevojenských nástrojů v integrované kampani zaměřené na překvapení, převzetí iniciativy a získání psychologických výhod využitelných v diplomatických krocích; rozsáhlé a bleskové informační, elektronické a kybernetické operace; krytí a utajení vojenských a výzvědných akcí; v kombinaci s ekonomickým tlakem.» ⁹

To znamená, že pojmem „hybridní válka“ se rozumí válka, ve které jsou vojenské akce vedeny prostřednictvím všeho, co může způsobit tu či nu škodu protivníkovi a umožní dosáhnout stanovených cílů jak s ohledem na protivníka, tak i na změnu svého vlastního postavení v systému globálně-politických vztahů¹⁰. Jinak řečeno, tento pojem znamená válku vedenou prostřednictvím všech šesti priorit zobecněných prostředků řízení / zbraní (viz kapitola 8.5 tohoto kurzu – díl druhý). Ale žádné z těch vysvětlení pojmu „hybridní válka“ je nevyjmenovalo přímou formou, ani neposkytlo představu o jejich hierarchii a vzájemných vazbách. Toto zamlčování-nedomyšlenost je důsledkem určitých podvědomě-psychologických zákazů formovaných kulturou Západu ve vztahu k porozumění plné funkci řízení a cestám a způsobům jejího uplatňování vůči kulturně svébytným společnostem i celému lidstvu, a také důsledkem různorodých právních zákazů studovat a přehodnocovat tu či onu problematiku v životě společnosti. ¹¹ A podvědomě-psychologické a právní zákazy tohoto druhu jsou samy výsledkem a nástrojem vedení „hybridní války“, stejně jako masový idiotismus politiků ve státech, které jsou oběťmi její agrese. Tento nástroj totiž rozšiřuje možnosti využití principu „každý v míře svého chápání pracuje na sebe a v míře rozdílů v chápání na ty, kteří toho chápou více“.

• Analýza vzniku a průběhu „hybridních válek“ by měla začít identifikováním co možná nejkompletnějšího souboru procesů v životě společnosti, což by umožnilo odhalit tendence jejich vývoje a na základě prognostiky vývoje tendencí odhalit cíle, ke kterým směřují sociální procesy, jež zdánlivě probíhají samy od sebe (aby bylo možné odhalit objektivní vektor cílů, který se od toho, jež deklarují politici, může podstatně lišit – viz Dostatečně všeobecná teorie řízení).
• Po odhalení cílů války bude možné odhalit subjekty vytyčující tyto cíle, které však nemusí být samostatnými subjekty ale jen periférií skutečných pánů války – něco jako retranslátory/drivery – využívané pro dosahování cílů „hybridní války“ ¹².
• Dále je nutné probíhající procesy porovnat s objektivními zákonitostmi všech šesti skupin, kterým je podřízen život lidí i kulturně svébytných společností, což umožňuje odhalit zobecněné prostředky vedení válek na všech šesti prioritách v jejich konkrétních reáliích, které používá jak podněcovatel války, který může být jejím zombie-retranslátorem, tak i její adresáti-příjemci.
• A ve výsledku tak může být odhalena koncepce (strategie) „hybridní války“ v konkrétních reáliích jejího průběhu.

Odhalení strategie, kterou sleduje agresor, je velice důležitou okolností při odrážení nebo zeslabování „hybridní války“, neboť „strategie bez taktiky znamená dlouhou cestu k vítězství; a taktika bez strategie, to je prostě jen chaos před porážkou“. Proti jedné strategii může být za konkrétních okolností postavena s cílem zvítězit jen efektivnější strategie, jejíž vypracování vyžaduje odhalit nejen retranslátory a pány „hybridní války“, ale i strategii agresora. A dále potom strategie vítězící v „hybridní válce“ již sama vyprodukuje taktiku pro dosažení cílů v konkrétních okolnostech.

S tím se pojí ještě jedna okolnost, kterou je nutné brát na vědomí:

Jedna z významných osobitostí „hybridních válek“ spočívá v tom, že v davo-„elitářských“ společnostech, ve kterých lidé nemají představu o plné funkci řízení ani o cestách a metodách její realizace (především ve vztahu ke společnostem), ani o zobecněných prostředcích řízení / zbraní, ani o objektivních zákonitostech všech šesti skupin, kterým je podřízen život lidí, společností i celého lidstva – agresoři (iniciátoři) ani adresáti-příjemci „hybridní války“ nemusí vůbec chápat, že jsou reálnými účastníky reálné války, a ne jen obětmi různorodých četných nedorozumění, a jak se jim jeví nikým a nijak neřízených nešťastných shod okolností¹³.

Důsledkem této osobitosti pak je, že z hlediska Dostatečně všeobecné teorie řízení nabývá „hybridní válka“ ve většině případů podoby realizace určitého souboru slabých manévrů¹⁴ v různých sférách činnosti společnosti po dobu celkem dlouhodobého časového úseku (v porovnání s dobou aktivního života pokolení), což v podmínkách, kdy v davu převládá povrchnost myšlení a jeho paměť je omezena na „maximálně dva týdny“ ¹⁵, umožňuje využívat proti protivníkovi politickou technologii „Overtonova okna“ ¹⁶ plnící roli strategické zbraně hromadného ničení vytvářející předpoklady pro dosahování průběžných i konečných cílů „hybridní války“ jinými prostředky působení na protivníka.

Ještě jedna osobitost „hybridních válek“ spočívá v tom, že v nich není vymezena prostorově-zeměpisná lokalizace linie fronty, kterou by všichni vnímali jednoznačně. „Linie fronty“ prochází vnitřním světem lidí, takže jeden a ten samý jedinec může některými svými myšlenkami a činy bojovat v „hybridní válce“ na jedné straně a současně (nebo v jinou dobu) jinými svými myšlenkami a činy bojovat na druhé straně, tj. může bojovat sám proti sobě, nebo se stát „trávou na bojovém poli“. O následcích takového způsobu existence psal již apoštol Jakub: «Je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí.» ¹⁷ Adekvátní vnímání skutečné „linie fronty“ v „hybridních válkách“ je otázkou ovládání efektivní metodologie a konceptuální moci na globální úrovni. Jinak se může zdát, že je „hybridní válka“ neopodstatněným výmyslem, nebo bude panovat množství názorů o jejích cílech i charakteru; jenže zpočátku neopodstatněný výmysl je schopen vyprodukovat zcela reálnou „hybridní válku“ – to je ten paradox „hybridních válek“.

*      *
*

Z uvedeného fragmentu sekce 21.2 Základů sociologie by každému člověku, který je schopný chápat smysl textu, který do něj vložili autoři, mělo být jasné, že:

• VP SSSR nepřijímá jako definici hybridní války tu jeho definici, která je dána v ročence „Military balance 2015“ londýnského mezinárodního institutu strategických výzkumů;
• že se o ni neopírá ve své činnosti;
• že ji nepropaguje ve společnosti
• že je uvedena v textu v roli ilustrace toho, jak intelektuální elita Západu chápe/nechápe vedení válek prostředky, které většina lidí nevnímá jako reálně použitelné a používané zbraně;
• že fragment textu, obsahující definici z „Military balance 2015“ je citát, což je v textu označeno dvojitě:
  • jak je obecně zavedeno, uvozovkami a odkazem na zdroj;
  • navíc ve stylu všech prací VP SSSR - fontem, odlišným od vlastního textu VP SSSR.
• mezi řádky zůstává, že během práce nad sekcí 21.2 Základů sociologie si nikdo z autorů nebyl schopný představit takový idiotismus, že citát z Military balance 2015, použitý v roli ilustrace výkladu termínu „hybridní válka“, bude připsán VP SSSR jako námi přijatá „definice“ termínu, v důsledku čehož ani v Základech sociologie, ani v práci „Ke stému výročí završení válečných akcí první světové války 20. století“ nejsou žádné speciální prohlášení, že to není naše definice a že s ní nesouhlasíme, a že naše vlastní chápání termínu hybridní válka je představeno v práci Mrtvá voda a dále v textu Základů sociologie.

Na všechny výhrady podobného druhu, ve své podstatě idiotské nebo záměrně lživé, je nesmyslné dávat upozornění s předstihem: moudří je nepotřebují a pomlouvači mají jiné cíle a vysvětlení je nezajímají.

Každému myslícímu člověku, který četl práci Mrtvá voda v jakékoliv verzi od roku 1991 do roku 2011, by mělo být jasné, že tam byla představena teorie „hybridní války“ velmi důkladně dlouho před tím, než analitikové z londýnského centra publikovali svou definici v roce 2015. Ačkoliv termín „hybridní válka“ se v Mrtvé vodě nepoužívá, jde v ní řeč o vedení války za světovou nadvládu metodou „kulturní spolupráce“ prostřednictvím všech šesti priorit zobecněných prostředků řízení / agrese.

Proto VP SSSR nepředstavil svou „kánonickou“ definici termínu hybridní válka v podobě „hybridní válka je ….“ - nebylo to a není potřeba. V Mrtvé vodě je vše představeno kompletněji a přesněji, a o čtvrt století dříve, než v „Military balance“, jehož definici jsme komentovali v sekci 21.2 Základů sociologie a v práci „Ke stému výročí završení válečných akcí první světové války 20. století“.

Ale z “Mrtvé vody“, z komentářů VP SSSR v pracích, kde se uvádí objasnění termínu „hybridní válka“ z „Military balance 2015“, by mělo být jasné, že nejobecnější určení toho termínu může být zformulováno takto: „hybridní válka“ je pokračování války za světovou nadvládu v „mírové době“ jinými, z větší části ne vojensko-silovými prostředky.

Takové určení termínu se ve své podstatě velmi odlišuje od povrchní definice V.V.Pjakina „válka je komplexem opatření zaměřených na zmocnění se cizích energetických, přírodních a lidských zdrojů.“ - například, kurátoři biblického projektu považují za své, a ne za nějaké „cizí“, všechny přírodní a sociální zdroje Země, včetně FKT Altaj a V.V.Pjakina osobně.

Zda V.V.Pjakin lže v důsledku vlastního zlého úmyslu, nebo Základy sociologie sám nečetl a pomlouvá na základě cizích slov, nemá význam: nechť si odpoví sám.

V každém případě lže, a dav intelektuálních příživníků, jeho stoupenců, mu věří, místo toho aby sami osvojovali svůj tvůrčí potenciál a nebyli rukojmími cizích názorů, které mohou být chybné nebo záměrně lživé.

V.V.Pjakin systematicky pomlouvá VP SSSR, počínaje zářím 2018. Jeho výhrady vůči VP SSSR ohledně termínu „hybridní válka“ nejsou náhodným omylem, ale jedním z mnoha projevů toho, že V.V.Pjakin není šiřitel osvěty, ale demagog, zamlžující KSB svým démonizmem a svou neznalostí KSB a neznalostí ještě mnoha věcí jak v životě, tak i v KSB...

Za šesté. Kromě toho, mezi VP SSSR a Pjakinem jsou principiální odlišnosti metodologického charakteru, tj. neslučitelnost osobní poznávací kultury VP SSSR z jedné strany, a V.V.Pjakina a jeho pomocníků z týmu FKT Altaj z druhé strany.

Jsou to rozdíly na úrovní první priority zobecněných prostředků řízení / agrese.

Obrátíme se ke konkrétním věcem. Níže je fragment dokumentu od VVP (v této zkratce se dají vidět iniciály V.V.Pjakina a nejen jeho), datovaného 20.09.2018 a umístěného na FKT Altaj.

*   *   *

„Analytika a fantazie jsou slučitelné jen při psaní děl vědecké fantastiky. Co se týká praktické analytiky, pro realizaci skutečného řízení, zde fantazie nemá místo, analytika musí dávat jasné přesné chápání probíhajících procesů a jevů. Analytika = identifikace procesů řízení a určení algoritmů jejich průběhu. Ve výsledku toho se u člověka formuje mozaikový obraz světa, ve které absence faktů o nějaké události nehraje kritickou roli, a v případě principiální nutnosti doplnění znalostí o nějaké události nebo faktu je přítomno chápání toho, kde a jak získat z otevřených zdrojů potřebnou informaci.

Při tom neexistuje nebezpečí být oklamán ve výsledku šíření tzv. fake-news – identifikace procesu řízení a jeho algoritmu umožňuje spojovat události a fakta mezi sebou, vidět jejich vzájemné vazby, formovat obecný obraz vzájemných vztahů různých procesů, a při tom určovat ty události nebo fakta, které do těch procesů nezapadají – tj. Určovat lživou informaci. Při srovnání objevené lživé informace s mozaikovým obrazem procesů ve světě se určují cíle, algoritmika, tj. Proces řízení, který se zabezpečuje šířením lživé informace.Takovým způsobem se mozaikový obraz světa doplňuje. Identifikace procesů řízení, založených na šíření lživé informace, je pro analytiku a řízení stejně důležité, jako určení procesů řízení, založených na šíření hodnověrné informace (stupeň pravdivosti informace má také význam)

Takovým způsobem dovoluje analytika identifikovat procesy řízení na prvních etapách jejich realizace.

Současní „analytici“ se právě zabývají výmysly: nemají mozaikový obraz světa, nemají vidění procesů řízení, a tím spíše algoritmiky těch procesů. Ve výsledku každý nový fakt (událost) kompletně ruší systém výmyslů a vyžaduje vybudovat nový.

Když je přítomno mozaikové vidění procesů řízení a chápání algoritmiky těch procesů, každý nový fakt (událost), dokonce fake-news, neruší obraz světa, ale jen ho doplňuje novými prvky, čímž přidává existující mozaice nové kvality.¹⁸

*    *    *

To je ve své podstatě „Deklarace o vlastní neomylnosti“:

„neexistuje nebezpečí být oklamán ve výsledku šíření tzv. fake-news“; „Při srovnání objevené lživé informace s mozaikovým obrazem procesů ve světě se určují cíle, algoritmika, tj. Proces řízení, který se zabezpečuje šířením lživé informace.“

Kromě ní se v citovaném textu na konci uvádí:

• rozsáhlý úryvek ze „Základů sociologie“ a úryvek z analytické práce „Řád meče a orla? Není potřeba“ (ze série „O současné situaci“, říjen 2016), zasvěcené dvou způsobům myšlení (myšlení stavy vs myšlení procesy);
• a úryvek zasvěcený typům psychiky a intuice z „Teoretické platformy všech myslících stran“, přičemž autorský text VP SSSR není nijak označen.

Tyto úryvky jsou mechanická kompilace textů VP SSSR a jejich zařazení do autorského textu V.V.Pjakina, jak je možné poznat z podpisu zkratkou VVP.

Tj. text od „VVP“, zasvěcený analytice, je výsledkem kompilace a nikoliv vlastního smyslově-intelektuálního tvůrčího procesu. Pro ty, kdo jsou sami úspěšní v analytice, je tento fakt sám o sobě dostatečný pro uzavření otázky o „analytice“ základě principů, uvedených v daném textu. Význam v analytice vlastní smyslově-intelektuální a poznávací/tvůrčí komponenty spočívá právě v tom, že je klíčem k vcházení do procesů řízení podle plné funkce řízení. Disponuje nejvyšším stupňem důležitosti, protože otevírá vidění variant budoucnosti. Intelekt sám o sobě není absolutní hodnotou. Intelekt představuje hodnotu jen tehdy, kdy se projevuje v blahých výsledcích praktické činnosti. Odtržena od praxe je intelektuální činnost svého druhu onanie: někomu to je příjemné, ale vždy je to neplodné...

Analytika je základem činnosti v řízení, namířené na řešení praktických úloh. A proto nejdůležitější analytika pramení z principu práce v předstihu před dynamikou reálně probíhajícího chodu událostí. Ačkoliv analytika může analyzovat to, co už proběhlo, i tato práce musí ve výsledku obsluhovat úlohu řízení budoucnosti, podle principu vyjádřeného Ključevským: „minulost je třeba znát ne proto, že proběhla, ale proto, že když proběhla, nepodařilo se jí uklidit po sobě následky“. Taková analytika dovoluje objevit mnohé v algoritmice nyní činné psychodynamiky, pod jejíž nadvládou žije společnost. Díky tomu je analytika schopná prognózovat budoucnost dostatečně hodnověrně pro řídící praxi.

Ale pokud soudit podle měnících se názorů V. Pjakina na tytéž otázky díl od dílu „Otázek a odpovědí“, mění se post-faktum pod vlivem změn v jeho aktuální informovanosti. Tj. Vnímání a chápání světa je u něj z velké části kaleidoskop.

V konečném důsledku by měl analytik pracovat na předcházení negativních událostí (včetně skrz dialog s noosférou), pro co je třeba aby analytika předstihovala reálné události. A ačkoliv ve své „deklaraci o vlastní neomylnosti“ V.V.Pjakin správně uvádí, že „Analytika = identifikace procesů řízení a určení algoritmů jejich průběhu“, nicméně samo o sobě je to nedostatečné ve vztahu k realizaci plné funkce řízení.

-pokračování-

poznámky