6.1.2015

VNITŘNÍ PREDIKTOR SSSR

Věnováno 200. výročí narození A. S. Puškina

MĚDĚNÝ JEZDEC, TO VÁM NENÍ MĚDĚNÝ HAD…

O nejstarší mafii v obrazech A. S. Puškina

_______

___

_

Měděný jezdec, to vám není měděný had.doc (2055168)
Měděný jezdec, to vám není měděný had.epub (1379973)
Měděný jezdec, to vám není měděný had.mobi (891060)
Měděný jezdec, to vám není měděný had.odt (1308064)
Měděný jezdec, to vám není měděný had.pdf (1309797)

© Publikované materiály jsou vlastnictvím světové kultury a z toho důvodu k nim nikdo nedisponuje osobními autorskými právy. V případě přisvojení si práv v rámci zákona právnickou nebo fyzickou osobou, bude dotyčná strana čelit odplatě za krádež, která se projeví nepříjemnou „mystikou“, jdoucí nad rámec právní vědy. Nicméně každý zájemce má plné právo, vycházející z jeho vlastního chápání společenské užitku, kopírovat a šířit, včetně komerčních cílů, uvedené materiály v plném objemu, nebo jejich části, všemi dostupnými prostředky. Ten, kdo používá tyto materiály ve své činnosti, při jejich částečném citování, nebo při odkazování na ně, příjmá osobní zodpovědnost, a v případě vytvoření smyslu nebo kontextu, zkreslující smysl těchto materiálů jako celku, má vyhlídku na střet s „mystickou“ odplatou nad rámec právní vědy.

Úvod

Je ve znamenité básni Alexandra Sergejeviče Puškina „Měděný jezdec“ zápletka? Pokud existuje, pak z pohledu běžného vnímání se vejde na pár řádků:

„Bezvýznamný petrohradský úředník jménem Jevgenij, pozdního podzimního večera přichází domů a před spaním se probírá kaleidoskopem svých nesouvislých myšlenek. Ve snu vidí řeku Něvu, jak se vylévá z břehů a on sám, „sedí na mramorovém zvířeti“. Nečas utichá, voda opadá, ale vidění, které měl ve snu, pronásleduje Jevgenije ještě dlouho potom. Snaže se vrátit do minulosti, hledá Parašin „zchátralý domek“, nenachází ho a přichází o rozum, a poté se mu zdá, že ho pronásleduje jezdecká socha Petra I. Na konci je smrt hrdiny na bezejmenném „malém ostrově“.

Nu, a co je zde zajímavé? Kde je tam zašmodrchané spiknutí? Nicméně už půldruhého století zájem o tuto báseň neochabuje. Je to opravdu jen kvůli neobvyklému rytmu? Ne, všichni hloubaví čtenáři a badatelé zkoumající báseň zmiňují její mysterióznost a hledají v ní skrytý smysl. Proč? Proto, že ten není na úrovni takzvané zápletky; je zakrytý určitým systémem symbolů, ať už vypracovaným samotným Puškinem, nebo vnuknutím Shora.

Aby bylo možné pochopit tento systém, musíme se vrátit do starověkého Řecka, do VI. století př.n.l. a položit si otázku: Proč nikdy nikoho nešokovala symboličnost Ezopových básní, básní frýgijského otroka, když vyprávěl historky vzájemných vztahů Vlka a Lva, nebo Osla a Lva? To proto, že člověk si od nepaměti zvykl na příběhy vzájemných vztahů mezi zvířaty, jako alegorii o životě lidí. Je to takový velmi starý zvyk, nebo jak se dnes obvykle říká „ustálený stereotyp vnímání okolní reality“. „Tradiční symbolika vypravěčů příběhů umožňuje ujasnění, přesné poznání „charakterů“ zvířecích postav čtenářem. Již V. Trediakovskij¹ si všiml, že básník zobrazuje „citovou podobnost tichosti a jednoduchosti v Beránkovi, věrnosti a přátelství u Psa; naproti tomu opovážlivosti, zlodějny a krutosti Vlka, Lva, Tygra… Toto je němý jazyk, kterému rozumí všechny národy“²

Budeme-li zkoumat bajku jako jeden z nejstarších literárních žánrů³, tak vniká nevědomky otázka, proč nikdo z takzvaných „profesionálů“ puškinistů nevěnoval svou pozornost jedné podivné okolnosti: Puškin, zkoušeje svůj talent ve všech literárních žánrech (povídka, novela, román, báseň, skladba, epigram) nenapsal žádnou bajku? Nebo napsal, ale nějak jinak? Pro správnou odpověď na tuto otázku si je třeba uvědomit, že Puškin nikdy nikoho nekopíroval; byl novátorem, ale ani ne tak samotných literárních žánrů, jako jejich obsahů. Novost obsahu, na rozdíl od novosti formy, nebije tolik do očí; aby ji bylo možné ocenit, je třeba umět vidět „celkový chod věcí“. Je téměř nepostřehnutelná, ale každý ji svým způsobem pociťuje přes systém symbolů, který se formuje autorem nevědomě během procesu samotné tvorby.

Umění je převážně symbolické. Ale jedni umělci přes svůj systému symbolů (možná že si to ani neuvědomují) „zvedají člověka na nohy“, jiní sráží, někdy i na všechny čtyři. Abychom pochopili o čem je řeč, je nezbytné udělat malý výlet do oblasti lidské psychiky, konkrétně do těch jejích oblastí, které jsou obvykle považovány za „to se rozumí samo sebou“ nebo, jinými slovy, o kterých se hovoří v kruzích profesionálních psychologů.

Člověk je multikomponentní systém. A jedny a ty samé komponenty v psychice různých lidí nejen, že mohou nejen dosahovat různého stupně rozvoje, ale mohou být i různým způsobem vzájemně propojeny mezi sebou, tvoříce kvalitativně rozličnou strukturu řízení informačních toků. V závislosti na stavbě psychiky se ukazuje schopnost podporovat jeden obraz myšlenek a jím projevované chování jedince, a neschopnost podporovat jiné, s ní neslučitelné.

Ovšem, lidí je na Zemi kolem 6 miliard, a psychice každého jedince je vlastní unikátnost, neopakovatelná originalita. Nicméně celá tato rozmanitost se podřizuje přesně stanovené klasifikaci. Puškin měl evidentně o tomto rozdělení nějakou představu již začátkem minulého století. Podstata námi upomenuté otázky o psychickém pozadí kultury spočívá v tom, že chování jedince živočišného druhu, jež nyní nazýváme Člověk rozumný, místy bez jakéhokoliv opodstatnění v chování většiny představitelů toho druhu, je budováno na základě vzájemné interakce:

• vrozených instinktů a nepodmíněných reflexů;

• podvědomě automatické aplikace zvyků a osvojených návyků v situačních podnětech;

• rozumového vypracovávání svého chování na základě zapamatované a opakovaně přicházející informace;

• intuice, jdoucí za hranice instinktů a rozumu, jejíž doporučení mohou být následně pochopeny rozumem.

Přinejmenším v lidské psychice to celé tak či onak existuje, ale u různých lidí jsou tyto komponenty mezi sebou různě provázány a navzájem na sebe působí různě. V závislosti na tom, jak jsou tyto komponenty v psychice jedince hierarchicky uspořádány, je možné hovořit o stroji (typu) psychiky každého z nich. Rozlišujeme základní, níže uvedené, individuální stroje psychiky jedinců:

• Živočišný stroj psychiky, pokud je chování jedince podmíněno instinkty nezávislými na úrovni jeho otesanosti kulturou, ve které se holé instinkty skrývají pod různými slupkami, poskytovanými civilizací, podrobující si rozum a intuici (tj. teoreticky je možná, i když historicky nerealizovaná, civilizace dokonale člověku podobných a hovořících, ale přesto, podstatou svého psychického uspořádání, opic);

• Stroj psychiky zombie-biorobota, pokud v chování jedince převládají nad instinkty bezmyšlenkovité návyky a kulturně podmíněné komplexy, jak tradiční, tak i nově vytvořené, potlačující jeho vůli, svobodomyslnost, intuici a bezprostřední vědomí Božího Záměru na základě svědomí.

• Stroj psychiky démona, pokud se jedinec vědomě či nevědomě opíjí silou své vůle, možnostmi podřízenými vůli a individuální racionalitě, osvobozujícími se, dle jeho názoru, z diktátu instinktů a kulturně podmíněných programů chování.

Ale to není všechno. Jedincům, tvořícím společnost a její podskupiny, je příznačné, že vyvolávají kolektivní duševní činnost a tato kolektivní duševní činnost může být obecně rozdělena na dva druhy:

• V jednom případě se k chybám spáchaným jedním jedincem statisticky přidává vršení chyb, páchaných druhými. Množství jejich chyb roste a trápí skupinu do té doby, dokud nezmizí pod jejich tlakem, nebo pokud se nezačne vyvolávat kolektivní psychická činnost jiného druhu;

• V druhém případě převládá jiná statistika, ve které chyby, páchané jedním jedincem, mizí a jsou kompenzovány jinými, ale přitom se každý stará o to, aby on sám páchal menší množství chyb, aby nezatěžoval ostatní nutností odstraňování jejich následků.

Ale mimo to se jedinci mohou lišit i vzájemnými vztahy jejich individuální psychiky s jimi vyvolanou psychikou kolektivní. Přitom jedinec:

• je buď podřízený kolektivní psychické činnosti, a pak je to stádovost dokonce i v tom případě, když je v této psychické egregoriální stádovosti předák, despota nad stádem, sám součástí stáda, je podřízen stádnosti;

• nebo je nezávislý účastník kolektivní psychické činnosti (nicméně i při tom ve vztahu k nějaké stádnosti, možná, vystupuje v roli pastevce, jsa nesvobodným v nějaké jiné roli).

Taktéž je potřeba mít na zřeteli, že i „stádnost/stádní instinkt“, i „kolektivní svoboda“ v závislosti na charakteru informačních procesů v nich, mohou vyvolávat jak „lavinu katastrof a chyb“, tak i určité bezchybné fungování kolektivu jako celku.

To znamená, že všechny úspěchy, jak duchovní kultury, tak i kultury materiální, všechny teoretické poznatky a praktické návyky (teoreticky formalizované i neformalizované), osvojené jedincem, jsou jen přídavkem k jeho typu psychiky.

Jinými slovy, lidská důstojnost se projevuje nikoliv ve vzdělání, znalostech a návycích, ale v určitém stroji psychiky. To se týká i společenství: společenství lidí není charakterizováno úspěchy jeho kultury v oblasti vědy, techniky či „magie“, ale určitou organizací individuální a kolektivní psychiky.

Z toho plyne že, úspěšnými lidmi jsou ti, jejichž rozum se v jejich životním rozvoji opírá o instinkty a vrozené reflexy, kdo věnují pozornost intuitivním prozřením, obecně rozeznávajíce v intuici Boží vedení, mámení satanismu, projevy aktivity kolektivní psychiky společnosti i své, a svobodnou vůlí staví své chování do souladu s Boží prozřetelností, nezpůsobujíce ve společnosti kolektivní psychiku typu rozrůstajících se lavin chyb.

Aniž by si to všechno uvědomovali, mnozí jedinci se celý svůj život nacházejí v jednom a tom samém stroji psychiky, ale mnoho dalších během svého života mění stroj své psychiky nezvratně nebo opakovaně; taktéž je mnoho těch, jejichž stroj psychiky se opakovaně, ale vratně mění dokonce i v průběhu jednoho dne, nemluvě o v průběhu jejich života.

Celá tato variabilita organizace psychiky těch, kterým bylo Shora dáno být lidmi v Bohem předurčeném smyslu tohoto slova, je objektivní realita v každé etapě historického vývoje, kterou je možné zkoumat ještě více detailně, než je to uděláno v tomto dokumentu.

A jmenovitě z pozice uznání této objektivní reality je možné říct, že společenský pokrok se ve společnosti projevuje vytěsněním jedněch typů organizace psychiky druhými. V souladu s tím může lidstvo postupovat:

• ve směru dobytčím při statistickém převaze živočišného stroje psychiky, kdy člověku se podobající civilizované opice budou pást bioroboti, naprogramovaní kulturou, při vládě démonických osobností nad prvními i druhými;

• ve směru biorobotizace, kdy živočišnost bude nemilosrdně potlačována, ale nad masou biorobotů budou, stejně jako v prvním případě, vládnout démonické osobnosti;

• ve směru lidskosti, ve kterém živočišnost, biorobotizace a démonismus budou uvedeny do stavu nemožnosti realizace.

Nemůžeme přesně říct, nakolik to vše chápali Ezop, La Fontaine, Krylov a další známí bajkaři; jen je možné připustit, že, pozorujíce podobnost charakteristických znaků charakterů zvířat a lidí, oni jen zachycovali (nejdříve nevědomě) na úrovni druhé smyslové roviny bajky přítomnost zvířecího stroje psychiky u člověka. A tradičně všichni kulturní (ve smyslu přináležitosti k davově-„elitární“ kultuře) lidé vnímali tvorbu bajkařů, jako upřímnou snahu vymýtit lidské neřesti. Ale stěží se někdo z tvůrců bajek a jejich čtenářů zamyslel nad tím, že sama zvířata jsou nevinná; jakými je stvořil Všemohoucí, taková odcházejí i na onen svět. Tj. od narození až do smrti, jsou vždy plnohodnotní berani, býci a vlci, protože jsou ochuzení o svobodnou vůli a svobodnou volbu, a není to jejich vinou. Jinou záležitostí je člověk: ten je od Boha nadán rozumem, intuicí, svobodnou vůlí; ale ne každý, kdo se jako člověk narodil, obstál ve svém životě jako člověk. Tak, jedni, díky výchově, již ve stadiu dětství překonávají ve svém stroji psychiky některé rysy zvířat, druzí v letech dospělosti, ale mnozí si do konce života neuvědomí, že zvířecí zdroj psychiky dominuje v jejich chování.

Jiná, neméně závažná otázka, je: nakolik bajky, vysmívající se neřestem od přírody nevinných zvířat, mohly opravdu člověku pomoci v překonání jeho živočišného stroje psychiky? Pokud to posuzujeme podle vymožeností kultury nejrozvinutějších Západních států, pak je možné dojít k neblahému závěru: živočišný stroj psychiky tam stále dominuje jak v osobní rovině, tak na úrovni kolektivního nevědomí. Příčina takového stavu je v tom, že celé Západní umění je naskrz prostoupené ironií, satirou a humorem. Již Thomas Mann, jeden z pilířů současné západní kultury, říkal, že „svět spasí ironie“.

Ale ve skutečnosti je tomu tak, že vysmívaná neřest přestává být děsivá a není chápána jako reálné nebezpečí, ale znamená to, že si v určité míře zachovává svou přitažlivost. Stačí si vzpomenout, s jakým nadšením se Západ vysmíval Hitlerově podobě a jeho plánům, vytvářené geniálním satirikem a humoristou první poloviny XX. století Charlie Chaplinem. Tento komik vykonal mnoho pro přípravu Západní společnosti na druhou světovou válku a, nepochybně, ne náhodou mu postavili vděční režiséři tohoto tragického globálního divadelního představení památník ve Švýcarsku, na břehu Ženevského jezera. Přijde čas a, zcela pravděpodobně, podobné památníky budou postaveny Rajkinovi, Altovovi, Žvaněckému a jiným géniům humoru období „studené války“: oni také ne úplně špatně zapracovali „na vítězství“, o kterém dosud nadšeně hovoří Západní lídři. Naši humoristé celým svým chováním také demonstrují svému okolí zvířecí stroj psychiky v každodenním životě, protože o jiném, lidském, nemají ani ponětí. Bajkařům minulosti toto všechno nelze dávat za vinu, poněvadž žili a tvořili v rámci davově-„elitární“ logiky sociálního chování, která ve společnosti dominovalo do poloviny XX. století.

Abychom pochopili, jak se to projevilo na samotném procesu tvorby, je nezbytné si připomenout, že bajka, jako ústní forma tvorby, se objevila v daleké minulosti, ne později než otrokářské kultury. Otrokáři považovali otroky za „mluvící zvířata“; otroci, chráníce po svém svou lidskou důstojnost, si vymýšleli historie, ve kterých jejich páni také vystupovali jako zvířata. Historie mluví o tom, jak Ezop, sbíraje na trhu mistrovská díla ústní tvorby, je vyprávěl v kruhu blízkých přátel svého pána-otrokáře a ti se nad nimi s potěšením smáli. Jinými slovy, ať o to tvůrci bajek a jejich vypravěči usilovali či nikoliv, všichni v nějaké míře přispívali k upevnění živočišného stroje psychiky v lidské psychice.

Současným humoristům toto není dovoleno dělat, žijí v období, kdy se ve společnosti aktivně formuje jiná, alternativní k davově-„elitární“, logika sociálního chování, jejíž budoucí projevy pociťoval již A. S. Puškin v dávné minulosti. On je svým způsobem také velký bajkař, ale novověku, nové logiky sociálního chování. Jako nový Ezop budoucí epochy, intuitivně pozoroval podobné znaky lidských charakterů a jednotlivých sociálních jevů a my je můžeme rozeznat, díky jím zpracovanému systému symbolů. Odtud plyne tajemnost a také určitá mystika mnoha jeho nesmrtelných děl.

Lze konstatovat, že „Ezop s jeho vařeným jazykem“ dovolil právě zdůraznit existenci živočišného stroje psychiky v lidském chování, ale nevytvářel orientaci na lidský stroj psychiky. A nikoliv proto, že nechtěl, ale proto, že na to v davově-„elitární“ logice sociální chování ještě nebyly podmínky. Puškin, jako symbolická odpověď ruského národa na reformy Petra Velikého, se zjevil v Rusku století před začátkem procesu změny logiky sociálního chování, a živým Ezopovým jazykem své múzy vytvářel v kolektivním vědomí a nevědomí orientační body lidského stroje psychiky.

Člověk je tvor společenský. Individualismus, egoismus, nehledě na filozofické konstrukce, aspirující na to, aby se proslavily jako „památníky zdravé mysli⁴“, to nezakrývaly, zůstávajíce v lidské kultuře konce XX. století právě jako projev zvířecího stroje psychiky. Puškin, očividně, o tom měl představu již začátkem XIX. století: „Může být vadou v konkrétním člověku to, co se považuje za blaho v celém národě? Tento předsudek, stvrzovaný demokratickou závistí některých filozofů, slouží pouze k rozšíření nízkého egoismu⁵“ Tímto krátkým komentářem Puškin předjímá celou hojnost rozvláčných výkladů oficiální puškinistiky o příčinách nepochopení Západu jak lásky Ruska k Puškinovi, tak i náklonnosti jeho národů k duchu kolektivismu, ke komunitě.

Ruská inteligence, nabitá z petrovských časů duchem liberalismu (který je jen pohodlným názvem pro sobectví), nenaslouchá živému jazyku ruského Ezopa a je jí nepochopitelný smysl jinotajných klíčů, zmíněný v 22-oktávové předmluvě k „Domku v Kolomně“

Jazyk môj – vrah môj, všade sa dostane

i kvákať o všetkom neprestane.

Otrok frýgsky, jazyk vzal na rýnku,

Zvaril ho (v Udenára hospodára dýmku),

i on, Ezop, tak priniesol na stôl..

Opäť, prečože Ezopa som tu vplietol,

s jeho jazykom vareným,

do básne mojich rým?

[Язык мой — враг мой: все ему доступно,

Он обо всем болтать себе привык.

Фригийский раб, на рынке взяв язык,

Сварил его (у господина Копа

Коптят его). Эзоп его потом

Принес на стол... Опять, зачем Эзопа

Я вплел, с его вареным языком,

В мои стихи?]

Mistr zamlčování, Puškin v poslední 22. oktávě předmluvy, nazvav Ezopův jazyk „vařeným“, přes srovnávací systém, umožňuje čtenáři pochopit, že ještě existuje i živý jazyk, kterému, na rozdíl od jazyka mrtvého vařeného, „je vše srozumitelné“. 22. oktáva předmluvy básně je nejtěžší jak pro básníka, tak pro čtenáře. Básníkovi proto, že do osmi slok bylo nutné zabalit ohromný objem informací historického a světonázorového charakteru, neklesnout při tom k poučování. Bez systému oznamování a zamlčování to nebylo možné udělat; přitom bylo nezbytné, aby se oznamování a zamlčování navzájem nepotlačovala. Obtížnost je pro budoucího čtenáře v odhalování jinotajů a symboliky dané systémem vyhlašování a zamlčování.

Čo celá čítala Európa,

Nie potrebným jest baviť sa vnov tým!

Ťažko, ja veršotepec nerozvážny,

Odpútal som sa od tej oktávy!

[Что вся прочла Европа,

Нет нужды вновь беседовать о том!

Насилу-то, рифмач я безрассудный,

Отделался от сей октавы трудной!]

A ještě jednu takovou bajku-podobenství Puškin napsal v r. 1829, rok před tím, než vytvořil „Domek v Kolomně“. V ní nenaleznete, jako v bajkách I. A. Krylova, historii vzájemných vztahů zvířat, účinkují v ní lidé, ale hlavně přes tuto bajku-podobenství je možné pochopit, co znamená „vidět celkový běh věcí“ a jak je nebezpečný úzký profesionalismus.

„Prozřetelnost není algebra. Lidský rozum, lidově řečeno, není prorok, ale hádač. Vidí celkový chod věcí a může z toho vyvodit hluboké předpoklady, často časem stvrzené. Ale nemůže předvídat Náhodu – mocný okamžitý nástroj Prozřetelnosti.“ Těmito slovy Puškin završil plán třetí kritické stati k Polevového „Historii ruského národa“, která byla napsána v říjnu 1830 v Boldinu, během práce na „Domku v Kolomně“. Ve zmíněném fragmentu je schopnost „vidět celkový chod věcí“ tím hlavním v umění řídit sociální procesy.

Zajímaly Puškina sociální procesy? Ovšem, jinak by v jeho pětadvaceti nevznikl „Boris Godunov“, a ve třiceti „Skoupý rytíř“. A i články, básníkovy dopisy hovoří o okruhu otázek, které ho zajímaly. Mohla elita jeho doby pochopit problémy, které ho vzrušovaly? Ne, odešel z života nepochopený, dokonce i poté, co mu Mikuláš I., ruský car, dal nejvyšší hodnocení „nejchytřejšího muže Ruska“. Již tehdy se vnucoval veřejnému mínění stereotyp člověka Puškina, jehož zájmy nešly za hranice zájmů lidí, do jejichž okruhu patřil (víno, karty, ženy) a smolícího z nudy a touhy po originalitě, zajímavé verše. Ale i dnes se celá oficiální puškinistika hystericky pere, jakmile narazí na jiný úhel pohledu, podle kterého Puškin, hluboký filozof-myslitel, dosáhnuvší dokonalosti nejen v umění ovládání slova (to nikdo z „puškinistů“ neodmítá), ale i v umění přinášet širokému okruhu čtenářů složitější věci světonázorového, historického a sociálního charakteru za pomocí svého mimořádného systému obrazů, jehož základem je velmi jednoduchý princip: podobnost charakterových vlastností lidí, zvířat, přírodních jevů s vlastnostmi jevů a procesů sociálního života.

Do jisté míry tento systém zamlčení používali a mnozí dodnes používají v umění, protože umění je symbolické, ale Puškin v něm dosáhl dokonalosti.

Z letmého pohledu, umělecká díla, mající ve svém základu jinotaj, nevypadají často dost poutavě, jindy vypadají, že postrádají logiku a integritu vyprávění. Ale to je zvláštní způsob výběru čtenáře, kterým disponuje skutečný mistr, znalý nejen opravdové ceny své tvorby, ale také ceny pro jeho „čtenáře“. Uvedená metoda je založená na chápání, že pro intelekt je charakteristická snaha o celistvost a pochopení příčinně-následkové podmíněností procesů, se kterými se myšlení střetává. Ale v tom se projevuje objektivní vlastnost procesů zobrazování v celém vesmíru, jehož součástí je i člověk rozumný.

Proto, pokračujíce v rozkódování jinotajných děl A. S. Puškina, zaměřili jsme se na „Měděného jezdce“ z toho důvodu, že je to jedinečné dílo, ve kterém záhadné a nejasné obrazy, vyvolávané slovy v textu zároveň s druhou smyslovou rovinou, otevírají ještě třetí smyslovou rovinu, která, jak vidíme, odráží ty jevy jediného a celistvého světa, na které slova textu básně jen ukazují.

Všichni předcházející výzkumníci poslední Puškinovy básně vycházeli z toho, že básník popisoval jen jevy minulosti. Nechápali to hlavní: první básník Ruska ovládal Zákon času a proto se jeho systém obrazů, chápání minulosti a budoucnosti neshodovaly s chápáním výzkumníků jeho tvorby.

Při povrchním pohledu poéma navazuje na dějovou linii „Domku v Kolomně“, která končí záhadným zmizením Mavruši měnící svůj vzhled, přišedší na směnu „kuchařce Fekle, dobré stařeně, co dávno ztratila čich i sluch“. Ale pokud jsou Fekla i Mavruša obrazy ateistických ideologií biblické koncepce, střídajících se v Rusku a vnímaných běžným vědomím davově-„elitární“ společnosti jako křesťanství a marxismus, pak Jevgenij je obraz nositelů celkové koncepce. Z toho, Jevgenijův příběh je historií utváření a likvidace nejstarší a „nejkulturnější“ mafie, která kdy existovala na Zemi. Podle našeho názoru, příčina mimořádného a v mnohém nevědomého zájmu o poému se skrývá v tom, že tento proces ještě neskončil a generace žijící na konci 20. století je bezděčným svědkem jeho zakončení.

Rusko, soběstačná regionální civilizace, nevědomky posledních tisíc let stojí proti expanzi ateistické (ve své podstatě) biblické koncepce, jíž padl Západ ve svém historickém a kulturním rozvoji za oběť. Dvacáté století je kulminací této konfrontace: jde v něm o složitý informační proces sebeurčení a likvidace nejstarší a „nejkulturnější“ mafie, ukázavší světu svoji skutečnou tvář ve dvou sociálních kataklyzmatech, otřásajících na začátku a na konci století ruskou společností. Popsání tohoto složitého procesu, objevujícího se na úrovni druhé smyslové roviny jako dvě revoluce (začátkem století – říjen 1917 a na jeho konci – srpen 1991), jsou posvěceny dle našeho názoru obě části této tajemné poémy.

I Egypťané byli ve své době spravedliví a lidumilní.

Kozma Prutkov

PŘEDMLUVA

V roce 1994 vyšla v Petrohradu nákladem 2000 výtisků nevelká kniha pod názvem „Nepublikovaný Puškin“, ve které se pojednává o prvním vydání úplného a nejvěrnějšího textu znamenité poémy „Měděný jezdec“. Jak uvádějí členové redakční skupiny, na základě dříve neznámých dokumentů se jim podařilo najít jedinečný smysl záhadné básně. Přitom jsou přesvědčeni, že „Všechny četné pokusy interpretovat význam básně se dělí na dvě základní skupiny. První z nich je založena na vysvětlení přímých, ničím nezakrytých informací textu poémy. Druhá skupina bere v úvahu možnou přítomnost skrytých prvků smyslu v textu, znesnadňující její celkové pochopení. Badatelům první skupiny je „vše jasné“. Představitelům skupiny druhé se „Měděný jezdec“ jeví „záhadným“.

Autoři současné práce se počítají k představitelům druhé skupiny a navrhují systém dekódování obrazů básně, na jejichž základě lze pochopit integritu celého literárního dědictví Puškina. Mimořádnou roli v tomto systému zaujímá téma starověkého Egypta.

Nejprve se na něj básník zaměřil v průběhu práce nad „Kleopatrou“ na podzim r. 1824, během pobytu ve vyhnanství v Michajlovském a také na podzim, ale už r. 1835. Tak se egyptské téma stalo originálním orámováním 11-ti letého tvůrčího cyklu, ve kterém vznikla mnohá známá díla („Boris Godunov“, „Domek v Kolomně“, „Pověsti Bělkina“, Malé tragédie“, „Měděný jezdec“, „Piková dáma“), ale také některé méně známé věci, zanechávající, přesto, jedinečnou stopu na druhé smyslové rovině všech Puškinových děl. Zvláštní místo mezi nimi zaujímá „Odpověď anonymu“:

Anonym – Ivan Alexandrovič Guljanov (1789 – 1841), znamenitý egyptolog, člen Ruské akademie; v souvislosti s Puškinovou svatbou mu poslal, aniž se podepsal, uvítací báseň, vyjadřující přesvědčení, že rodinné štěstí poslouží básníkovi jako zdroj nových tvůrčích inspirací. A věděl Puškin, kdo byl I.A. Guljanov? Věděl. „Odpověď anonymu“ napsal během věhlasného Boldinského podzimu 26. září 1830, tj. chronologicky někde mezi zakončením „Slečny selky“ (20. září 1830) a začátkem „Domku v Kolomně“ (9. října 1830). Puškina informoval o Guljanovovi o rok dříve v dopise psaném francouzsky P. J. Čaadajev:

„Má nejhorlivější touha, můj příteli, je vidět Vás zasvěceného do tajemství historie. Není v duchovním světě smutnější podívané, než génius, nerozumějící své době a svému poslání. Když vidíš člověka, který má vládnout nad umy, sklánějícího se před míněním davu, cítíš, že se sám zastavuješ na cestě. Ptáš se sám sebe: proč člověk, který mi má ukazovat cestu, překáží mi v cestě vpřed? Opravdu, to se se mnou děje pokaždé, když o Vás přemýšlím, a přemýšlím o Vás tak často, že už jsem tím unavený. Dejte mi možnost, prosím Vás, jít v před. Pokud se Vám nedostává trpělivosti sledovat všechno, co se na světě děje, ponořte se do sebe a ve svém vnitřním světě najděte světlo, které se jistě ukrývá ve všech duších, jako je Vaše. Jsem přesvědčen, že můžete přinést nekonečný užitek nešťastnému Rusku, které sešlo z cesty. Nezpronevěřte se svému předurčení, můj příteli.

Od určité doby ruské (autory) čtou všude; je Vám známo, že byl přesunut p. Bulgarin a umístěn k p. de Jouy; a o Vás je řeč v každém vydání Přehledu; v jedné tlusté knize se uctivě vzpomíná jméno mého přítele Guljanova, taktéž slavný Klaproth mu uděluje egyptský věnec; mně, skutečně, zdá se, že rozhoupal základy pyramid. Představte si, jaké slávy Vy můžete dosáhnout. Proste nebe, a ono odpoví.“

Proč Čaadajev, přesvědčený liberál a „západnik“, upřímně přesvědčený, že pochopil svou dobu a je zasvěcen do jejího tajemství, si stěžuje na to, že mu Puškin „brání jít vpřed“? Zjevně proto, že sám není schopen rozlišit, kde je na cestě k pravdě „vzadu“ a kde „vpředu“. Neplyne-li odsud jeho pohled na Rusko, jako „nešťastné a sešlé z cesty“? A tento člověk dává rady básníkovi, který napsal „Borise Godunova“ a pozvedl se v něm do chápání osobité cesty svébytnosti Ruské civilizace.

Je to náhoda, že Puškin začal tvořit „Borise Godunova“ krátce po prvním obratu ke staroegyptskému tématu, tj. v prosinci 1824? Ne, není to náhoda!

„Již v letech 1824 – 25, v samotě svého Michajlovského, básník, inspirovaný příběhem římského spisovatele Aurelia Victora o Kleopatře, prodávající své noci, načrtnul báseň na toto téma a, jak je vidět z jeho nahrubo popsaných sešitů, několikrát se k ní vracel, tu měníce její jednotlivé části, tu přecházeje k novému rozměru básně. Myšlenka na Kleopatru ho neopustila mezi „Napodobeninou Koránu“, hrubými návrhy „Cikánů“ a „Godunova“, mezi pestrými slokami „Oněginovými“… Ale báseň i tak zůstala neopracovaná a nedokončená během celých deseti let. Vzpomněl si na ni teprve v r. 1835 a usmyslil si, že ji vsune do rámce příslušného příběhu.“⁶

To je vnější strana egyptského tématu, postřehnutá (jak je zřejmé z výše uvedeného úryvku) ještě začátkem 20. století. Její významová stránka, stojící nepovšimnutá všemi vykladači Puškinova odkazu, se odhaluje jen při pozorném srovnání následujících částí textů „Kleopatry“ a „Egyptských nocí“:

Rukou posvätnou blahoslavení,

z urny žreby ťahajú v poradí,

a prvý Archelaos, druh Pompea smelý,

v bojoch doráňaný, pochodmi ošedelý.

Ohrdnutie chladné nezniesol od ženy

A hrdo vystúpil drsný syn od vojny,

Na výzvu osudných posledných slastí,

Ako vždy odvetil na volanie slávne

k boju strastí.

Krytón za ním, Krytón, pohodlný

mudrc,

V ychovaný pod nebom Argolidy,

Od liet mladých ctiteľ a pevec

Hostín vášní kasty a rozkoší Kypridy.

Posledný mena éram nepredalý.

„Kleopatra“, r. 1824

Blahoslavený žrecami,

Teraz z urny osudu

Pred strnulými hosťami

Vychádzajú žreby poradu.

I prvý – Flávius, vojak smelý,

V družinách rímských zšedivelý;

Zniesť nemohol on od ženy

Povyšného prehliadania

On prijal výzvu opojenia,

Ako prijímal vo dni bojov

On výzvy zúrivého šarvátenia.

Za ním Krytón, mladý mudrc,

Zroden v hájoch Epikura,

Krytón, ctiteľ a pevec,

Charitiek, Kypridy i Amora.

Drahý srdcu i očiam,

Ako kvet večný, práve vstalý,

Posledný mena éram

Nepredalý.

„Egyptské noci“, r. 1835

Klíč k tajemství jména třetího uchazeče na poslední „egyptskou noc“ s Kleopatrou lze obdržet až po odpovědi na otázku: proč se Puškin po uplynutí 11 let rozhodl změnit jméno Archelaje, Pompeiova společníka, na Flavia. Ale ke zvládnutí tohoto klíče je třeba uskutečnit nevelký exkurz ke „skutkům dávných časů“.

Skutečná Kleopatra, Kleopatra VII. Filopátor, se narodila r. 69 př. n.l. a byla třetí dcerou egyptského faraona Ptolemaia XII. Auleta. Ukončila svůj život v r. 30 př.n.l., když jí bylo 39 let. Roku 48 př.n.l. měla skutečně milostný poměr, ale ne s Archelajem ani s Pompeiem Velikým, ale s jeho starším synem, Gneiem Pompeiem, který přijel do Alexandrie, jako vojenská posila pro svého otce, válčícího s Júliem Caesarem. Za rok (r. 48 př.n.l.) uřízli Pompeiovi Velikému hlavu, nikoliv za „egyptskou noc“ s Kleopatrou, ale na pokyn Potheina, dvorního eunucha a hlavního poradce Ptolemaia XIII, Kleopatřina bratra, který tehdy vedl boj se svou mocichtivou sestrou o následnictví Ptolemaia XII.

Historicky skutečný Archelaos, syrský princ, druhý muž Bereniky (IV. Egyptské – pozn. přek.), starší sestry Kleopatry VII. Oba (Berenika i Archelaos) byli popraveni r. 58 př.n.l. po neúspěšném pokusu sesadit z egypského trůnu Ptolemaia XII. Auleta.

Dynastie císařů Fláviovců (Vespasianus, Titus, Domitianus) vládla Římu v letech 69 – 96 n.l. Ale i nejstarší z nich spatřil světlo světa až v r. 9 n.l., to je přes 39 let po Kleopatřině smrti. Jinými slovy, pokud se Archelaos a Pompeios ve skutečném životě potkávali s Kleopatrou a opravdu přišli o hlavy (i když za jiných okolností, než se čtenáři dočetli v „Kleopatře“), to ani jeden z Fláviovců, i kdyby sebevíc chtěl, se nemohl účastnit událostí, převyprávěných básníkem podle příběhu, napsaného údajně římským spisovatelem Aureliem Victorem.

Ale pak vyvstává otázka: proč Puškin v r. 1824 používá v „Kleopatře“ jedny hodnověrné historické postavy (Archelaos, Pompeios), ale za 11 let v „Egyptských nocích“ přivádí další (Flavius), které se za jakýchkoliv podmínek nemohly objevit v reálné historii s Kleopatrou?

Je možné samozřejmě připustit, že Puškin popletl Pompeia s Flaviem. Ale kdo je skutečně obeznámen se systémem vzdělávání ve šlechtických rodinách té doby a se systémem výuky historie v lyceu, ten ví, že Thúkydida, Plútarcha a Livia studenti lycea četli v originále, stejně tak měli řečtinu a latinu jako povinné předměty. Navíc, na rozdíl od našich současníků, historii starověkého světa (minimálně Egypta, Řecka a Říma) znali mnohem lépe, než „Dějiny Státu Ruského/ История Государства Российского“, které teprve tvořil N. M. Karamzin.

Kdo dobře zná Puškinovy rukopisy, ten musí potvrdit, že básník vždy přísně dodržoval chronologii a pokud se mu Pompeius a Flavius objevili v jednom tématu, svázaném s Egyptem, znamená to, že pro to byly vážné důvody. Řešení, podle našeho názoru, je v tom, že v reálné historii tyto dvě osobnosti spojuje nejedna okolnost. Oba ozbrojenou silou připojovali starověkou Judeu k Římskému imperiu a oba, brutálně potlačivše povstání v Jeruzalémě, přispěli k rozptýlení židů po světě. Pompeius však konal v 70-tých letech před naším letopočtem, a Flavius v 70-tých letech našeho letopočtu. V tomto období, trvající téměř jeden a půl století, se v masovém vědomí mnohonárodnostní Římské říše udály vážné světonázorové přeměny, které budou definovat charakter rozvoje celé západní civilizace v nastávajících dvou tisících letech. Hlavně v tomto těžkém období, téměř sektářský monoteismus, objevivší se neznámo odkud v polytheistickém světě židů, se díky jednomu proroku Východu stal majetkem civilizací starověkého světa. Jak se to mohlo stát? Jaký je mechanismus vzniku náboženských systémů? Je historie řetězem nahodilých událostí nebo existuje nějaká, člověkem dosud nedoceněná, zákonitost utváření globálního historického procesu?

Všechny tyto otázky nemohly neznepokojovat „nejchytřejšího muže Ruska“⁷ a v té či oné formě je možné najít odpovědi v jeho dílech. Byla-li by touha hledat. Ale za tímto účelem je třeba se zbavit vnuceného oficiálního puškinovského pohledu na Puškina jako na člověka lehkomyslného a bezstarostného, neschopného opustit při pohledu na historii hranice představivosti své doby. Možná, protože předpokládal takový přístup ke svým pracem, básník (spíše nevědomě⁸) vybudoval zvláštní systém ochrany jejich obsahové stránky, jejíž zpřístupnění určuje míra chápání čtenáře. Tak se stalo, že všichni čtou, ale i přečíst nemohou. Kdo žije obyčejně, ten vždy najde navenek obyčejný příběh, ale nepronikne do smyslové podstaty díla. Kdo hledá vyšší poznání, kdo se snaží proniknout za závoj obyčejného pohledu, musí na začátku vyhledat klíče ke každému dílu. Jeden z nich sám básník nazval klíčem „kastalským“⁹

V nejobecnější podobě „klíče“ k obsahové stránce druhé smyslové roviny „Měděného jezdce“ vypadají následovně (viz tabulka níže).

Seznámivše se s zde předloženými „klíči“ k jinotaji „Měděného jezdce“, jakýkoliv čtenář, schopný bez podjatosti přistoupit k nevědomým zákazům ve svém vnitřním světě s ohledem na posouzení uvedené tematiky, se může v míře svého chápání obecného chodu věcí a sám pokusit odhalit jak druhou, tak i třetí smyslovou rovinu poémy. Je možné nabídnout i jinou tematiku a jí odpovídající klíče k jinotaji. Ale v jakékoliv variantě rozšifrování druhé smyslové roviny se musí dodržet základní kritérium: celostnost celého smyslu odkrývajícího se obsahu jinotaje.

PRVNÍ ČÁST

I nejposlednější ubožák, za jiných podmínek, je schopen být největším boháčem.

Kozma Prutkov

Kapitola 1. Co se skrývá ve jméně?

„Část první“ začíná popisem stavu ruské společnosti v právním centru řízení r. civilizace na začátku dvacátého století.
 

Nad potemnělým Petrohradem

Dýchal listopad podzimním chladem

O existenci a zvláštní roli tehdejšího vněprávního centra civilizace, Moskvy, se mluví v Úvodu:
 

A před mladším hlavním městem

Vybledla stará Moskva,

Jako před novou carevnou

Do purpuru oděná vdova

V Puškinově době byl mladším hlavním městem Sankt-Peterburg. Název Petrohrad (Petrograd) nesl v krátkém období deseti let od začátku První světové války do doby, kdy byl přejmenován na Leningrad po smrti „vůdce světového proletariátu“. Poukázání na listopad hovoří o tom, že autorovo chápání času se poněkud lišilo od chápání těch, kteří se zabývali studiem jeho díla. Je známo, že ozbrojené povstání, v jehož důsledku byla svržena zednářská Prozatímní vláda, bylo v říjnu, ale oslavy během celých 73 let po Velké říjnové socialistické revoluci v souladu s reformou kalendáře probíhaly 7. listopadu. Ale obzvláště pozoruhodné je to, že důvodem k napsání „Měděného jezdce“ byla nejsilnější povodeň v celé historii Petrohradu, ke které došlo 7. listopadu 1824: téměř rok před vystoupením Děkabristů na Senátním náměstí a 93 let před „proletářskou revolucí“, která z důvodů, vypadnuvších z pozornosti historiků, zvítězila v rolnické zemi. Je to náhodná shoda dat? Nebo je taková náhoda dosud ještě nepoznaná statistická zákonitost, nevnímaná jako předurčenost?

Pokud postavíme otázku o celostnosti informace zeširoka, pak může být zformulována přibližně takto: jsou mezi sebou provázány procesy biosférní a sociální úrovně? A pokud jsou provázány, pak jak? Kde je příčina a kde následek?

Ohledně této otázky se v základním traktátu „hermetistů“ - „Smaragdových deskách“ říká následující: všechny procesy makro a mikrosvěta mají oscilační charakter, jsou vzájemně provázány a vzájemně vloženy. A ještě: co je nahoře, to je i dole. Jinými slovy, pokud spojení i existuje, pak se musí projevovat přes hodnoty frekvencí, amplitud a plných period vzájemně vložených kmitavých procesů, ztotožňovaných v kultuře současné technokratické civilizace s nějakou mírou, vnímanou vědomím jako astronomický čas.

Jak hluboko byl Puškin zasvěcen do vědění „hermetistů“ je složitá otázka. Intuice, básníkův Dar Shora, je hlubší zasvěcení; přináší nám někdy přes staletí básnickým slovem významovou stránku informací o těch jevech, jejichž smysl jím byl přijat intuitivně, možná i ve vnělexikálních obrazech. Tím samým jakoby básník ukazoval na to, že skutečný význam celého obsahu básně bude odhalen generacemi žijícími „novým způsobem“ a řídícími se novou logikou sociálního chování.
 

Pleskajíc bouřlivou vlnou

až na kraj své ohrady pevné,

Něva se zmítala jak nemocná

Ve svém korytě neklidném

Obraz řeky Něvy v básni ukazuje na dav a čas. V puškinském systému obrazů dav, který nedospěl do národa, zpravidla vystupuje v obrazu koně (viz naše rozšifrování druhé smyslové roviny „Ruslana a Ludmily“). V druhé části vidíme, že neexistuje rozpor ani v samotném systému, ani v našem pojetí:
 

A těžce Něva dýchala,

Jak z bitvy přiběhnuvší kůň.

Co se týká ztotožnění času s obrazem řeky, bylo to na začátku 19. století poměrně běžné.
 

Řeka času ve své touze

Odnáší všechny lidské skutky

A potápí v propasti zapomnění

Národy, království i krále.

(„Na pomíjivost“ G. Děržavin, 1816)

Státnost Ruska, na rozdíl od libovolného státu Východu i Západu, svými hranicemi obepíná jednu z regionálních civilizací planety a proto v sobě nese „zvláštní článek“ — funkci řízení civilizace jako celku. Z toho pramení Tutčevovo vyjádření o nepochopení „západniky“ a Západem schopnosti stálé obrody Ruské státnosti pokaždé v efektivnějších formách řízení:
 

Rozumem Rusko nepochopit

Aršinem v podstatě nezměřit,

Má zvláštní pozici

V Rusko lze jen věřit.

Monarchie, jako forma vládnutí, téměř do konce 19. století se všemi svými vládními instituty navenek vypadala jako „dobře rostlá ohrada“ pro všechny národy, žijící v civilizaci Rusko. Více než sto národů, patřících ke všem v té době existujícím vyznáním, žilo bez vnitřních národnostních a náboženských konfliků, udržujíce si svá kulturní specifika. Nicméně civilizace, rusky svébytnost, žije a rozvíjí se podle svých vnitřních zákonů, lišících se od zákonů rozvoje státu, a proto i sám „dobře rostlý plot“ státních řídících institutů se dříve či později stává překážkou v rozvoji společenského života civilizace. Pochopení tohoto se v  kolektivním vědomí ruského národa odráží v pořekadle: „Cizí ústa nejsou vrata, nezavřeš je.“

Neschopnost rozpoznat krizi nesouladu řídících funkcí státu (=systému řízení) potřebám rozvoje civilizace vytváří u některých politiků pocity onemocnění společnosti, toužící po změnách, a tehdy se objevují formulace vyjadřující revoluční situace typu: „Ti nahoře nejsou schopni řídit po novu, a ti dole nechtějí žít po staru.“
 

Už bylo pozdě a tma;

Zlostně bojoval déšť s oknem,

I vítr dul kvílel zarmouceně.

A tehdy z návštěvy domů

Přišel mladý Jevgenij…

Tak se před námi poprvé objevuje ústřední postava poémy. Několik teček na konci druhé věty ukazuje na nějakou charakteristiku jeho jména, za kterou leží tajemství, skryté originálním systémem zamlčení. Ale hlavně tento systém „přecházení mlčením“ ponouká čtenářovu mysl, aby hledala odpovědi na hádanky, umístěné básníkem na úrovni druhé smyslové řady, i včetně vztahu k obrazu Jevgenie.
 

Budeme našeho hrdinu

Nazývat tímto jménem.

(„Budeme nazývat“ znamená, že Jevgenij nemusí být jeho opravdové jméno)

„Budeme nazývat“, tj. jméno Jevgenij je jen prst, ukazující na nějaký jev, na který chtěl obrátit čtenářovu pozornost Puškin, ne však samotný jev.

V různých dobách za ním viděli to samého básníka, nacházejícího se v konfliktu „se světem“, to Děkabristy, pronásledované despotickým carem. Ale nikdo neobrátil pozornost na fakt, že autor se distancuje od své tvorby používaje opět stejný systém zamlčení.
 

Ono

Zní příjemně; s ním dávno

Je navíc mé pero kamarád.

Se jménem „Jevgenij“ se přátelí Puškinovo pero, ale to ještě neznamená, že se s ním přátelí i on sám. Opravdu, s tímto jménem jsou svázány mnohá básníkova díla, ale klíč k odhalení jeho významové stránky je v samotném jméně. V překladu ze starořečtiny do ruštiny: „jev“ – dobrý, „genos“ – rod, to znamená doslovně „dobrého rodu“, „požehnaného rodu“. Termín „eugenika“ označující vědu, učící a rozpracovávající metody změny lidské rasy v potřebném (komu?) směru, byl poprvé představen příbuzným Charlese Darwina Angličanem Francisem Galtonem r. 1869 v jeho práci „Dědičnost vloh, její zákony a důsledky“.

Přirozeně, projektanti základů „nové“ vědy předpokládali zlepšení lidské rasy směrem k vlastnostem, které oni považovali za dobré. Ale je známo, že s dobrými úmysly vede cesta do pekel statisticky častěji, než do ráje. Proto můžeme pokládat za přirozené, že stoupenci „eugeniky“ celkem brzy prohlásili, že privilegované třídy disponují ctnostmi ve větší míře, než třídy nemajetné. Nicméně reálný život svědčí o opaku: fyzická i intelektuální degradace se objevuje statisticky častěji v „elitních“ rodinách. Degradace takzvané řídící „elity“ je logický následek jejího bezduchého parazitismu, který je možný jen proto, že jen „elita“ vždy byla schopná předkládat společnosti monopolně vysoké ceny za produkt řídící práce. Rodiny, zaměstnané ve sféře výroby materiálních a duchovních statků, takové možnosti nikdy neměly.

Je známo, že mnohé vědy začínaly v období „Renesance“ jakoby znovu, jelikož začátek křesťanské éry (začátek našeho letopočtu) byl charakteristický především tím, že věda a náboženství se „rozešly“ ve svém chápání jediného a celostného světa. Znalosti o šlechtění speciálního plemene lidí byly známy staroegyptskému žrečestvu dávno před „sinajským kruhochodem“, to je popsáno v Bibli, knihách Numeri, Exodus, který byl jen závěrečnou etapou sociálního experimentu globálního významu pro vytvoření zvláštního společenství mafiánského typu, proniknuvšího do všedního vědomí pod názvem „vyvolený národ“. A nyní se podíváme, jak se tajemství jména Jevgenij odrazilo v kultuře starověkého Egypta:

„Skutečně, v těle člověka je, ve všem, co žije a existuje, nezničitelný konstantní prvek, který žije věčně, protože těla udržují své formy a své orgány netlejícími. To je to, co bychom nazvali tělesnou duší. Egypťané ji nazývali Ka, tj. „génius“. Označují ho obvyklým jinotajem: Dvojník. Dvojník, jakoby druhá kopie podstaty; je to materiální tělo na pohled, duchovní ve své podstatě; je podobné lidskému tělu, ale tělesnýma očima neviditelné. Aby se materializovalo, potřebuje oporu, a to není nic jiného, než tělo a netrouchnivějící schránka nebo zobrazení (socha, reliéf, malba) živého těla. Pro pokračování života navzdory všem zdáním smrti je nezbytné, aby mumie nebo socha, podobné vyobrazení, přitahovalo k sobě dvojníka, jako to dělalo živé tělo, silou zákona magie: podobné přitahuje podobné¹⁰.“

Zde se střetáváme s prvky staroegyptského neurolingvistického programování, v jehož důsledku je slovo Jev. Genius (řecké jméno) zavedeno do kolektivního nevědomí jako pojmenování dobré duše, jako kód–míra obrazu nějakého jevu skrytého před společností, vnímaného všemi jako židovstvo. Znachaři starověkého Egypta byli velkými mistry jak černé, tak bíle magie a chápali: že dát přesnou míru obrazu skrytého jevu znamená přivést ho k životu. Jiná věc je, jak se to jevilo světu ve skutečnosti? Na tuto otázku odpovídá věta, která se stala téměř již okřídlenou (možná proto, že vyletěla náhodou z úst našeho „Černomora“ - narážka na V. Černomyrdina – pozn. přek.): „Chtěli jsme to udělat nejlépe a dopadlo to jako vždycky.“ To je svérázné ohodnocení činnosti dávných „eugeniků“.

Na konci druhého tisíciletí nové éry se míra kvality řízení dávných „eugeniků“ celkově hodnotí katastrofickým průběhem vývoje celé západo-biblické civilizace, k jejímuž řízení ne bez jejich účasti byli přivedeni současní „jev.géniové“. A následkem toho je: vedoucích je hodně, ale pro společnost nezbytní pracovníci, gramotní v otázkách řízení, nejsou.

Puškin se v básni snažil slovem co možná nejpřesněji ukázat na ty jevy společenského života, které stabilně existují nejednu generaci a jejichž pochopení bude podle jeho představ vykazovat rozhodující vliv na další směr vývoje globálního historického procesu.

O rozptylu židovstva, navždy „mladé“ mafiózní komunity, je v „První části“ řečeno dohromady dvěma rými:
 

A tehdy z návštěvy domů

Přišel mladý Jevgenij…

Z návštěvy domů se vrací, ne přichází, a Puškin na to ukáže přímo v druhé části básně, když bude jinotajem hovořit o skutečném domu nejstarší „mafiánské společnosti“
 

Uplynul týden, měsíc – on

K sobě domů se nevracel.

Domů přicházejí ti, kteří jsou stále na návštěvě. Podle Slovníku V.I. Dála, Přicházející a příchozí: příchozí dokud, cizí, cizí; přistěhovalec, cizinec v cizí zemi – přišlý člověk, tulák, cizozemec, cizorodec.

Prošlo několik tisícíletí a současní znachaři uznali za možné říct o tom přímo:

„Základní židovskou ctností je „vstát a jít“, to není usedlý národ, nehledě na značný majetek. Je nutné pochopit, že takovými tuláky je neudělal antisemitismus okolního usazeného obyvatelstva, ale jejich vlastní neklidná podstata…. Nejméně ze všeho židé náleží k takzvané kultuře…. Žid i na vrcholu kultury, i na sociálních vrcholech zůstává „provokatérem“. Sféra židovstva není kultura, ale genius, neboť, jak řekl Sartre, genius, to není dar, ale cesta, zvolená za zoufalých okolností…. A v Sarterově „Bytí a nicotě“ se objevuje výklad: diasporická (tj. rozesetá mezi jinými národy: pozn.autora) existence jako charakteristika člověka, samotného lidského projektu. Hrdina existenciální filozofie se ukazuje, tímto způsobem, židem, existencionalismus se opět stává židovským učením…. Nelze říci, že každý žid je geniální, ale v každém géniovi je něco židovského…. Ale „absolutnost“ židovstva, gen geniálnosti, jemu příznačný, ho dělá, z druhé strany, „noční můrou národů“. To jsou slova Martina Bubera…. Žid v diaspoře je záhada a tajemství lidstva. V historii je jen jedna záhada, a ta záhada je žid. Židovstvo nelze redukovat k „nacionální otázce“ nebo antisemitismu.“

Nejedná se o primitivní úvahy antisemity, ale o výňatek z knihy „Portrét žida“, která vyšla  r. 1996 v USA a je napsaná populárním politickým komentátorem rádia „Svoboda“, dusícího se (jak je slyšet z jeho hovoru) rusofobií Borise Paramonova. Kniha získala podporu v sionistických kruzích a citovaní Sartre, Buber a mnozí další autoři jsou uznávanými autoritami židovstva.

Souhlasíme-li s tvrzením B. Paramonova, že v „historii bylo vždy jen jedno tajemství, a to tajemství je žid“, pak bychom měli souhlasit s tím, že A.S. Puškin si nemohl takové záhady nevšimnout.

Mnozí Puškinovi současníci potvrzují básníkův mimořádný zájem o nejnovější objevy egyptologů:

„Ta podstata Jevgeniova obrazu je pro Puškina mimořádně důležitá, a básník ji považuje za historickou. Aby to mohl čtenář pochopit, obrací se pro pomoc k nejnovějšímu Champollionovu ¹¹objevu, ukazujícího na přítomnost speciální třídy znaků ve staroegyptském písemnictví, které byly determinanty, tedy identifikátory obsahu slov. Takové determinanty existovali pro označení rostlin, stromů, mužů, žen, abstraktních pojmů atd. Jako determinanta historičnosti vybral Puškin jméno nejznámějšího, a k tomu tehdy i oficiálního historiografa, Karamzina.“¹²

Skutečně, Karamzinovo jméno je v básni zmíněno:
 

I když v minulosti

Ono, může být, i zářilo

I pod perem Karamzina

V rodných legendách zaznívalo;

Ale v jakém kontextu je třeba vnímat Jevgenijovo jméno v „Historii Říše Ruské“, tento problém musí čtenář rozhodnout sám dle míry svého chápání globálního historického procesu, místa v něm Ruska, a zvláště role v tom všem židovstva. Zvláštní role židovstva vypadá podle kapitoly 7 „Dějin Říše Ruské“ (Vladimír Monomach, pokřtěný Vasiliem 1113 – 1125) takto:
 

„Příčinou kyjevské vzpoury byla, podle všeho, židovská lichva: je pravděpodobné, že využívali tehdejšího nedostatku peněz a trápili dlužníky nepřiměřenými úroky.“

Historik, N.I. Kostomarov (1817 – 1885), následník N.M. Karamzina v koncepci výkladu historie, popisuje tyto události 11. století mnohem podrobněji:

«Theodosius (máme na mysli Ctihodného Theodosia Pečorského) se surově chová k jinověrcům: „Žijte mírně… s nepřáteli, ale jen se svými nepřáteli, a nikoliv s nepřáteli Božími;… ale Boží nepřátelé jsou židé, kacíři, držitelé křivé víry...“

Nejvíce ze všech nenáviděl Theodosius židy, a jeho životopisec říká, že chodil židy kárat, obtěžoval je, nazýval je nespravedlnými a odpadlíky a chtěl být od nich zabit za Krista. (Skonal 2. května 1074)» „Vláda domu sv. Vladimíra“, Moskva. Vojenské vydavatelství, 1993, kap. „Ctihodný Theodesius Pečerský“, str. 32.

„V roce 1113 zemřel Svjatopolk II. Izjaslavič, a Kyjevané se sešli na lidovém shromáždění, vybrali Vladimíra Monomacha za svého knížete; nespokojeni s vydíráním svého mírumilovného knížete, zaútočili na dům jeho oblíbence Puťaty a vydrancovali židy, které podporoval Svjatopolk během období, kdy vládl a svěřoval jim výběr daní¹³…. Za Monomacha… bylo omezeno svévolné vybírání řezu (procent), které za Svjatopolka bylo velmi zneužíváno a způsobilo po smrti tohoto knížete pronásledování židů, kteří byli lichváři. Za Vladimíra bylo ustanoveno, že lichvář může brát úrok jen třikrát, a pokud vezme třikrát, pak už ztrácí celou jistinu.“ Tamtéž, hlava „Kníže Vladimír II. Monomach“, str. 64 – 65.

Takže, jeden historik obviňuje židy z lichvářství, tj. utiskování dlužníků neúměrně vysokými úroky; jiný, odvolávaje se na Ctihodného Theodosia Pečorského, ctěného všemi křesťany, je nazývá nespravedlivými a odpadlíky. Podívejme se, nakolik tato obvinění odpovídají pravdě, nebo zda jsou výplodem emocionálního vnímání historické faktologie bez pochopení podmíněnosti příčin a následků.

pokračování