Sovětsko-německé smlouvy

Sovětsko-německé smlouvy

20.10.2017

jik

 

Obracím se na zdejší čtenáře jako na soudce s prosbou pomoci pokusit se vyjasnit záležitosti okolo pověstných německo-sovětských smluv. Původně jsme se domlouvali s Hoxem, že levanet zveřejní úryvek z připravované knihy věnované Stalinovi, pracovně pojmenované Bůh synergie (kniha je k dispozici zde, pozn. redakce). Úryvek se měl týkat tzv. ‚katyňského masakru‘, což je část knihy, kterou jsem nedávno znovu podrobněji studoval a na základě toho tuto část knihy přepsal.

Jenomže Hox začal mít námitky k tzv. tajnému protokolu. Proto jsem se do této záležitosti ponořil hlouběji a zjistil jsem, že problémů je ve skutečnosti více. A tak jsem požádal Hoxe o zveřejnění těchto záležitostí dříve, než sestavím konečnou verzi textu.

 

Obecně problém spočívá ve skutečnosti, že sovětské prameny jsou v důsledku manipulací v dobách Chruščova, Gorbačova a Jelcina (fakticky i Putina, ačkoliv v jeho době postupně posiluje snaha dívat se na minulost objektivně) zcela nedůvěryhodné. Vzorovým příkladem je právě tzv. ‚Katyňský masakr‘. Ale je docela dobře možné, že manipulace zasahují podstatně hlouběji a zasahují samotné smlouvy.

Zde předkládám zjištěné nejasnosti týkající se sovětsko-německých smluv, uzavřených v roce 1939. Jedná se vlastně o 3 smlouvy a jejich protokoly:

  1. Německo-sovětská obchodní smlouva

  2. Smlouva o neútočení mezi Německem a SSSR

  3. Smlouva o přátelství a hranici mezi SSSR a Německem

 

Stručný obzor událostí

SSSR

Po 1. světové válce se sovětské Rusko a Německo ocitly v roli opovrhovaných. Zahraniční politiku tehdy z velké míry ovládal Trockij a prostřednictvím Radeka se podařilo uzavřít obchodní smlouvu v Locarnu. Na základě toho Německo v SSSR vybudovalo a provozovalo polygony a vojenské školy, které na základě Versailských smluv nemohlo provozovat doma. Po příchodu Hitlera k moci v důsledku jeho protibolševické hysterie SSSR spolupráci s Německem ukončil a namísto toho začal podporovat politiku kolektivní bezpečnosti. Jenomže likvidace Československa ukázala na slabiny tohoto řešení. V provedení západních mocností se tato politická koncepce proměnila na způsob, jak otevřít Německou expanzi na východ. Změna přístupu byla symbolizována změnou lidového komisaře zahraničí – stal se jím Molotov, ale spíše lze předpokládat, že tvůrcem zahraniční politiky se stal přímo Stalin. Stalin začal hledat nová řešení a otevřeně vyhlásil, že zájemci o přátelské vztahy se SSSR by měli dokázat, že o ně mají zájem.

Vnitropoliticky byl SSSR v roce 1939 po velké krizi zvané ‚velká čistka‘, která vedla k mocenskému zničení celé řady uskupení, které lze krátce označit jako trockisty. Vítězem se stalo vlastenecké křídlo bolševiků v čele se Stalinem a vedle něj pomalu začal vynikat Berija. Vládu víceméně převzal Stalin jako jediný schopný – s výjimkou Beriji nikdo další neměl dostatek vůle a schopností rozumně vést SSSR.

 

Německo

Německo s nástupem Hitlera začalo vést ostře protibolševickou politiku, proto SSSR ukončil s ním spolupráci. Německo uzavřelo v roce 1936 s Japonskem dohodu nazývanou ‚Pakt proti Kominterně‘1. (O rok později se k smlouvě připojila Itálie, později i další státy.) V této dohodě se obě země zavázaly společně bojovat proti komunistické propagandě (tedy otevřeně řečeno proti SSSR). V tajném dodatku se pak dohodly, že v případě útoku jednoho ze signatářů na SSSR zachovají neutralitu a neuzavřou se Sovětským svazem žádné smlouvy, které by odporovaly duchu paktu2.

Německý odpor proti Versailským dohodám vedl k agresívní rétorice, která vyústila (za spolupráce Polska – o co šlo, bude v tom článku o Katyni) k otevřené agresi – připojení Rakouska a Československa.

Tady je asi dobré si říci, že za agresívní politikou zřejmě byly docela vážné problémy Německa realizovat zahraniční obchod za podmínek britské kontroly námořních obchodních cest. Druhou pro Němce citlivou záležitostí byla oblast Pomořanska, obývaná německým obyvatelstvem, kterou svojí šikovnou politikou získal Pilsudski. Součástí této oblasti byl přístav Gdaňsk-Danzig, který se dostal pod polskou kontrolu s odkazem, že Polsko nemá přístup k moři. Polsko si mezitím zbudovalo vlastní přístav – Gdyni a proto Němci začali chtít, aby se jim Danzig vrátil. Druhým požadavkem bylo vybudování exteritoriální železnice a dálnice spojující Německo s Východním Pruskem.

Ani Velká Británie, ani Polsko nebyly ochotny ustoupit. Velká Británie zřejmě proto, aby zvýšila zájem Německa o útok na SSSR, když na druhé straně k tomu Hitlera tlačili i ti, co ho platili. Polsko zřejmě pouze pro nadbytek testosteronu svých vládců – opět zřejmě podpořený britskými sliby.

Vnitropoliticky Německo ovládli nacisté, když prakticky zničili ostatní politická uskupení. Vnitřně vidím uvnitř nacistů dva proudy:

  • Praví nacisté reprezentovaní Hitlerem a financovaní západními bankéři. Tito se zřejmě nechali svými dárci vmanipulovat do války proti SSSR.
  • Leví nacisté původně zřejmě reprezentovaní Rohmem a Stennesem a gauleiterem Východního Pruska Kochem. Patřili zřejmě mezi ně i Ribentrop a ti, kteří organizovali atentát na Hitlera v roce 1944. To byli vlastně trockisté a ti měli zájem na spolupráci se SSSR. Tito lidé zajistili přechod generála Vlasova a dalších do služeb Německa3.

 

Polsko

Polsko během svého vzniku pobralo území prakticky všech svých sousedů a z toho vzešel velký problém. Polsko se k SSSR stavělo agresivně a dlouhou dobu bylo s Japonskem pro SSSR předpokládaným nepřítelem číslo 1. Ovšem Polsko se stavělo do opozice i proti Německu, proto pro SSSR představovalo špunt, který blokoval nejvýhodnější cestu k útoku na SSSR ze strany skutečně mocných států Evropy. Pokud by žil Pilsudski, asi by došlo k polsko-německému sblížení a společné válce proti SSSR, jenomže Pilsudski zemřel a vlády se ujali představitelé šlechty, kteří neměli soudnost. Nejprve pomohli Hitlerovi proti Československu a potom si neuvědomili, že je Velká Británie vmanipulovala jako německou oběť. Odmítli vstoupit do války na straně Německa, odmítli německé návrhy na exteritoriální spojení Východního Pruska i řešení otázky Gdaňska-Danzigu. Kdyby jenom to, Polsko, ač formálně spojenec Francie, fakticky zlikvidovalo francouzskou bezpečnostní koncepci a vedle likvidace Československa má podstatný podíl na anšlusu Rakouska. Nakonec Velká Británie vmanipulovala Polsko do představy, že je velkou mocností a v tajném protokolu mu slíbila vojenskou pomoc za účelem získání Gdaňska a Litvy.

 

Po likvidaci Československa

Na řadu přišlo Polsko. Když Polsko odmítlo německé návrhy, Hitler se rozhodl na Polsku vyzkoušet armádu. Jenomže to představovalo řadu rizik. V prvé řadě se Hitler snažil vyhnout válce na dvou frontách. Proto musíme předpokládat, že dostal nějaký slib. Jenomže od koho? Od Francie těžko, protože Francie byla závislá na zachování Polska, takže to musela být Velká Británie. Asi ten slib dával nějaký čas, protože Velká Británie dala Polsku garance, které musela nějakým způsobem naplnit.

Jenomže na druhé straně Polska byl SSSR, který se porážky Polska musel obávat, protože se tím otevíraly Německu sovětské hranice. Ke všemu dalšímu samotné Polsko vedlo přísně protisovětskou politiku a nechtělo procitnout ze svých snů a uvědomit si vlastní situaci. Polsko odmítlo francouzské požadavky na přijetí sovětských garancí. Následně Velká Británie začala vtahovat do nikam nevedoucích jednání SSSR.

Tady je dobré si uvědomit, že ve skutečnosti tehdy německé vedení vůbec nemuselo předpokládat válku se SSSR a proto se sovětské obavy z něj zdají plané. Jenomže Německo do války tlačili velcí bankéři, kteří postupně otevírali cestičky na východ, aniž by zúčastněné státy na to zhotovily nějaký ‚papír‘, na který bychom se dnes mohli odvolávat. V tomto směru měl Stalin správné informace a vyhodnocoval je také dobře. Proto se podle mého musel soustředit na nalezení řešení, které by především zachovalo Polsko a udrželo by je ve válce s Německem. A zároveň by bylo dobré udržet oba západní polské spojence, kteří by nakonec museli jít Polsku na pomoc. Kromě toho by bylo dobré získat německé špičkové zbraně a dát je svým vojákům a konstruktérům. Na druhé straně zkušenosti té doby již otevřeně ukazovaly na to, že dohodám s Hitlerem nemá cenu příliš věřit.

Stalin v každém případě na 18. sjezdu VKS(b) vypustil signál, který Hitler správně vyhodnotil jako ochotu zahájit jednání. Pro Německo by smlouva o neútočení znamenala snížení rizik zapojení SSSR do připravované války. Tehdy bylo ještě před válkou SSSR s Finskem a Německo se mohlo obávat, že bojová hodnota sovětských vojsk se podobná bojové hodnotě polských vojsk, které papírově také nebyly špatné.

 

Smlouvy

Německo mělo zájem o smlouvu o neútočení, ale její uzavření SSSR podmínil ‚Německo-sovětskou obchodní smlouvou‘, která byla uzavřena 19.8.1939. Její naplnění si musel SSSR (přesněji řečeno Stalin) ohlídat, ale v každém případě na jejím základě SSSR získával na jejím základě průmyslové vybavení pro výrobu moderních zbraní (přesné obráběcí stroje), vzorky německých zbraní a navíc německý úvěr 200 mil marek, který byl takovou malou německou garancí, že nezačne válku. Sovětský svaz platil surovinami a obilím, tedy komoditami, které Německo jen obtížně získávalo díky britské imperiální politice. Tato smlouva je ze strany SSSR i Německa zcela pochopitelná.

 

23.8.1939 byla uzavřena ‚Smlouva o neútočení mezi Německem a Sovětským svazem. Její text zní4:

 

I. Obě smluvní strany se zavazují, že se zdrží veškerého násilí, agresivního jednání a útoku proti sobě navzájem jak společně, tak i s jinými mocnostmi.

II. V případě, že jedna ze smluvních stran bude objektem vojenských akcí ze strany třetí mocnosti, druhá smluvní strana v žádném případě nebude podporovat tuto mocnost.

III. Vlády obou smluvních stran zůstanou v budoucnu ve spojení, aby se navzájem informovaly o otázkách, ovlivňujících jejich společné zájmy.

IV. Žádná ze smluvních stran se nebude účastníkem jakéhokoli uskupení mocností, které jsou přímo nebo nepřímo namířené proti druhé straně.

V. V případě vzniku sporů nebo konfliktů mezi smluvními stranami v otázkách jakéhokoliv druhu obě strany budou řešit tyto spory nebo konflikty výhradně mírovými prostředky, prostřednictvím přátelské výměny názorů, nebo v případě potřeby zřízením komisí pro řešení konfliktu.

VI. Tato smlouva se uzavírá na dobu deseti let tím, že jedna pokud jedna ze smluvních stran ji nevypoví rok před uplynutím této doby, bude platnost smlouvy automaticky prodloužena o dalších pět let.

VII. Tato smlouva bude ratifikována co nejdříve. Výměna ratifikačních listin se musí uskutečnit v Berlíně. Smlouva vstoupí v platnost okamžitě po jejím podpisu.

 

Smlouva je zajímavá především tím, že v prvé řadě znamená zásadní porušení tajného protokolu ‚Paktu proti Kominterně‘! Přesně v té době bylo Japonsko ve válce se SSSR (boje u Chalkyn Gol); bylo poraženo a muselo se SSSR uzavřít mírovou smlouvu, kterou po celou dobu války dodrželo – a nepodpořilo německé válečné úsilí. Tedy SSSR podepsal smlouvu se stranou, která již podpisem této smlouvy zásadním způsobem porušila svoje předchozí spojenecké závazky staré necelé 3 roky! (To, že Velká Británie si vedla ještě podleji, bylo sovětskému jasné také.) Za těchto okolností mi není jasné, jaké výhody z této dohody vyplývaly SSSR – zbývá pouze obchodní smlouva a to se mi zdá dost málo. Zatím Německo tím oddělilo od aktuálního soupeře jeho potenciálního spojence.

Jenomže po válce se objevila jakási mikrofiše obsahující snad tajný protokol k této smlouvě5:

 

Tajný doplňující protokol ke Smlouvě o neútočení mezi Německem a SSSR

 

Při podpisu smlouvy o neútočení mezi Německem a Svazem Sovětských Socialistických Republik níže podepsaní zplnomocněnci obou stran posoudili v přísně tajném pořádku otázku rozhraničení sfér společných zájmů ve Východní Evropě s tímto výsledkem:

1. V případě územně-politických změn v oblastech pobaltských států (Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, je severní hranice Litvy současně hranicí sfér zájmů Německa a SSSR. Zároveň obě strany uznávají zájmy Litvy ve vztahu k Vilenské oblasti.

2. V případě územně-politických změn na území spadajícího pod pravomoc Polského státu, hranice sfér zájmů Německa a SSSR bude procházet přibližně po linii řek Narva, Visla a San.

Otázka, je-li v zájmech obou stran zachovat nezávislý Polský stát a jaké budou jeho hranice, může být definitivně vyřešena jenom v průběhu dalšího politického vývoje.

V každém případě budou obě vlády tuto otázku řešit přátelsky a společně.

3. Co se týká jihovýchodu Evropy, sovětská strana zdůrazňuje zájem SSSR na Bessarábii. Německá strana deklaruje nezájem o tyto oblasti.

4. Tento protokol budou obě strany udržovat v přísném utajení.

 

Tento protokol je v prvé řadě zajímavý tím, že jeho textu má úplně jiný smysl, než jak se běžně hodnotí. Protokol jasně počítá ‚se změnami‘ na účet Polska – které ale byly předvídatelné. Bombou je článek 2, který je vlastně garancí Polsku, kterou Polsko předtím odmítalo! Článek říká, že Německo má volné ruce na západní části Polska (kde se mohlo jednat o oprávněných zájmech Němců), ale na východní nesmí vstoupit! Právě toto byla kritická záležitost pro SSSR, protože onen zbytek Polska odděloval Německo od SSSR a bránil jeho útoku na SSSR. Navíc pokud by Polsko zůstalo existovat, třeba poloviční, zůstávají v platnosti i garance Velké Británie, které by ji časem vtáhly do války proti Německu a pro SSSR to definitivně znamenalo rozbití jednotné protisovětské fronty. Německo by si potom nemohlo dovolit válku proti SSSR, protože by to pro něj znamenalo válku na 2 frontách. Podle mého proto tento tajný protokol založený na sovětskou žádost velmi dobře odrážel zájmy SSSR. Na druhé straně je krajně podezřelé, že tento protokol v archívu KSSS objevil v roce 1992 Volkogonov – historik s reputací manipulátora a lháře. K dalším podezřelým skutečnostem patří tyto:

  • Molotov, který jej měl podepsat, nikdy existenci tohoto protokolu nepřiznal.
  • Protokol byl uložen v archívu KSSS jako "uzavřený paket č. 34". Zásadním problémem je to, že kromě zcela jistě zfalšovaného "uzavřeného paketu č. 1" o Katyni žádný další dokument typu ‚uzavřený paket‘ (stupeň utajení používaný v KSSS) není znám.
  • Pokud hraniční linii tvořily řeky Visla, Narva a San, potom je Němci již v průběhu září na několika místech překročili a přesto ze strany SSSR nedošlo k protiakci. Není ani znám nějaký další protokol, nebo memorandum, které by Německu dočasně umožnilo překročení dané linie. Je sice možné, že příčinou byl kolaps polské armády (útěk důstojníků), ale ani o tom se nikde nemluví.

 

Další podivností je chování SSSR na začátku války. Ještě před jejím začátkem SSSR stáhl vojska stojící na hranicích s Polskem, aby Polsko mohlo přesunout svoje vojska na západ. To bylo v rozporu se smlouvou o neútočení a odpovědí byl německý protest, který SSSR ignoroval. Potom také sovětský vyslanec v Polsku se hned první den války byl zeptat, co Polsko potřebuje. Že Poláci byli pitomci, tak nabubřeně řekli že nic, ale zde SSSR zase riskoval narušení asi týden staré smlouvy.

 

Nakonec zde máme ‚Smlouvu o přátelství a hranici mezi SSSR a Německem‘ uzavřenou 28.9.1939. Součástí smlouvy měl být důvěrný protokol o obměně obyvatelstva a tajný protokol, kterým SSSR Německu ustupoval Varšavské (Mazovské?) a Lublinské vojvodství výměnou za předání Litvy do své sféry zájmu. Hranicí mezi Německem a SSSR se stala víceméně Curzonova linie. Druhý tajný protokol ustavoval povinnost obou stran zabránit jakékoliv polské agitaci. Doplňkem k této smlouvě byly zpřesňující smlouva o hranici a smlouva o přestěhování etnických Němců z Litvy, Lotyšska a Estonska z 10.1.1941.6

Text smlouvy7:

I. Sovětská vláda a německá vláda ustavily jako hranici mezi oběma zeměmi linii na území bývalého polského státu, která je nakreslena na přiložené mapě a podrobněji bude popsána v dodatkovém protokolu.

II. Obě strany uznávají hranici stanovenou v článku I jako konečnou a zabrání jakémukoliv zásahu ze strany třetích mocností do tohoto rozhodnutí.

III. Nutnou reorganizaci státních institucí na území západně od linie uvedené v článku I provádí německá vláda, na území východně od linie - vláda SSSR.

IV. Vlády SSSR a Německa považují výše uvedenou rekonstrukci za spolehlivý základ pro další rozvoj přátelských vztahů mezi svými národy.

V. Tato smlouva podléhá ratifikaci. K výměně ratifikačních listin by mělo dojít co nejdříve v Berlíně.

 

Důvěrný protokol (tamtéž):

Sovětská vláda nebude vytvářet žádné překážky na cestě občanům říše a jiných osobám německého původu žijícím na územích, nacházejících se v oblasti svých zájmů, pokud se budou chtít přestěhovat do Německa nebo na území v německé sféře zájmu. Souhlasí s tím, že podobné přemístění se bude provádět orgány zplnomocněnými vládou Říše ve spolupráci s místními orgány a že budou chráněna práva přesídlenců na vlastnictví.

Obdobnou povinnost přijímá vláda Německa ve vztahu k osobám ukrajinského nebo běloruského původu žijícím na území spadajících pod jeho jurisdikci.

 

Tajný doplňkový protokol (o změnách k protokolu z 23.8. 1939, tamtéž):

Tajný dodatkový protokol, podepsaný 23.srpna 1939, se v bodě I mění, aby odrážel tu skutečnost, že území státu Litva se přesouvá do sféry zájmů Sovětského svazu, a ve stejné době se na druhé straně Lublinské vojvodství a část Varšavského vojvodství přesouvá do sféry zájmy Německa (viz mapa připojená k dnes podepsané smlouvě o přátelství a hranici). Jakmile sovětská vláda podnikne na litevském území zvláštní opatření k ochraně svých zájmů, současná německo-litevská hranice, s cílem zjednodušení skutečného stavu, bude upravena tak, že litevská území ležící jihozápadně od linie vyznačené na připojené mapě přejdou k Německu.

Dále se oznamuje, že současná hospodářská dohoda mezi Německem a Litvou nebude ovlivněna výše uvedenými opatřeními Sovětského svazu.

 

Tajný doplňkový protokol (o nepovolení polské agitace, tamtéž):

Níže podepsaní zmocnění představitelé oznamují po uzavření německo-sovětské dohody o přátelství a hranici svůj souhlas s následujícím:

Obě strany nepovolí na svých územích žádnou polskou agitaci, která by zasáhla území druhé strany. Na svém území budou potlačovat všechny zdroje takového agitace a navzájem se budou informovat o opatřeních přijatých za tímto účelem.

 

Na první pohled tato smlouva včetně protokolů docela zapadá do předcházejícího, ale jedinými dalšími zdroji je zpráva z webu A.N. Jakovleva8 (a tím pádem je to celé krajně nedůvěryhodné) a jeden článek The New York Times z roku 1992, který zjevně koliduje se současným zněním na ruské wikisource9. Je také otázkou, odkud tyto texty pocházejí, protože byly zveřejněny dříve, než onen "paket č. 34". Očekával bych, že tajné protokoly by měly být uloženy v uzavřených paketech – a tedy se měly objevit ve stejnou dobu, ale není o tom žádná informace.

 

Všechno toto ukazuje na vážné problémy samotných dokumentů a je otázkou, co z nich je skutečností a co je padělek. Mám dojem, že zpochybněny jsou nejen tajné protokoly, ale i samotné smlouvy. Z pohledu SSSR lze vidět smysl v tajných protokolech, které posouvají hranici na etnickou hranici Polska (Curzonovu linii), jenomže pořád nemohu pochopit, proč Německo tak tvrdě podrazilo Japonsko a SSSR neřešil to, že Německo překročilo dohodnutou linii.

Prosím tímto čtenáře, aby zkusili tyto skutečnosti komentovat, uvést jim známé skutečnosti a posoudit pravost dokumentů.

 

1ru.wikipedia.org/wiki/Антикоминтерновский_пакт

2cs.wikipedia.org/wiki/Pakt_proti_Kominterně

ww2db.com/battle_spec.php?battle_id=239

3Buškov A.: Ледяной трон; OLMA, 2004

4ru.wikisource.org/wiki/Договор_о_ненападении_между_Германией_и_СССР

5ru.wikipedia.org/wiki/Секретный_дополнительный_протокол_к_Договору_о_ненападении_между_Германией_и_СССР

6ru.wikipedia.org/wiki/Договор_о_дружбе_и_границе_между_СССР_и_Германией

7ru.wikisource.org/wiki/Германо-Советский_Договор_о_дружбе_и_границе_между_СССР_и_Германией_от_28.09.1939

8www.alexanderyakovlev.org/fond/issues-doc/1007894

9www.nytimes.com/1989/08/24/world/text-of-secret-protocols-to-1939-hitler-stalin-pact.html

 

Diskusní téma: Sovětsko-německé smlouvy

V očekávání budoucích událostí

Majko | 23.10.2017

Predložené zistené nejasnosti týkajúce sa sovietsko-nemeckých zmlúv, uzavrených v roku 1939, súvisia so skutočnosťami, ktoré stoja za nejasnosťami, čo znamená výraz "Die Dritte Macht", týkajúcej sa rozhrania obchodov s hranicami a spoluprácou za účelom plnenia stanovených cieľov súvisiacich z nejasnosťami.

V roce 1931 uskutečnila norská expedice mapování oblasti Země královny Maud, aby tím Norsko ozřejmilo svůj nárok na část antarktického teritoria, ale kartografické práce byly provedeny povrchně a s malou přesností. Přesně tuto oblast zmapovala až následující německá výprava, která se uskutečnila na přelomu roku 1938-1939. Tato výprava pod velením kapitána A.Rischera odjela na lodi MD Schwabenland z Hamburku 17.prosince 1938 a k břehům Antarktidy dorazila 19.ledna 1939, tedy v době vrcholícího antarktického léta. I když se o tom téměř nehovořilo, stálo v pozadí rostoucího zájmu Německa o tento kontinent několik významných událostí, souvisejících jednak s objevitelským přeletem kontinentu R.E.Byrdem v roce 1929, jednak s vytvořením tajné aliance nacistického Německa - někdy v období 1930-1931, kdy v Německu nacisté začali zřetelně krystalizovat v budoucí mocnou politickou sílu Německa, došlo k tajnému navázání kontaktu s takzvanou „Třetí mocností“ (Die Dritte Macht). V souvislosti nejen s připravou „Z-Plan“ a zámořského teritoria III. Říše.

Admirál W.Canaris pro tento účel nabídl svůj dobře organizovaný Abwehr, což bylo ostatními účastníky přijato. Organizací projektu opce a využití této technické pomoci, signovaného pod kódovým označením Z-Plan, pověřil W.Canaris 5.odbor Abwehru. Pátý odbor Abwehru (Abteilung Z) vytvořil řídící organizaci Die Kette, která zahrnovala čelné osobnosti ozbrojených sil, průmyslu, financí a ekonomiky, zástupců a technických ředitelů průmyslových závodů a vedení technické divize SS Schwarze Sonne.

Záměrem bylo vytvoření mocensky silného „železného korzetu" USA-III.Říše-SSSR-Japonsko, který by zájmy "Die Dritte Macht" ochotně uskutečňoval. Proto také Hitler od samého počátku vojenské expanze III. Říše ujišťoval nejen USA o přátelských vztazích mírumilovnosti Německa a skutečně po delší dobu neměl zájem nejen USA vojensky napadnout. Díky tajné podvratné aktivitě moci emisara se události vyvíjely zcela jinak. Potenciální spojenci začali válčit mezi sebou, čímž byl záměr „železného korzetu" v zásadě eliminován. Projekt byl prokazatelně zahájen v roce 1936, ale přípravné práce probíhaly tajně již nejméně tři roky předtím. Je známo, že o kontrolu nad Z-Planem usiloval Himmler se svým RSHA (Reichs sicherheitshauptamt - Říšský bezpečnostní úřad) od samého počátku jeho vzniku, ale plně uspěl až po odstranění W.Canarise v polovině roku 1944, kdy byl Abwehr zrušen a přešel do Himmlerova RSHA. Od tohoto data byl Z-Plan kódovým označením pro „Zukunft Plan".

Kdesi v neobsazené části Francie došlo k tajné schůzce, cílem této schůzky bylo sjednocení s cílem dosáhnout cestou změnu v takovém rozsahu že Hitlera navede k odstoupení od původního záměru uskutečnit plánovanou invazi na Britské ostrovy a přivede jej k přesvědčení, že musí nejprve napadnout a podmanit si svého spojence SSSR a posléze i USA. Tato kolektivní akce byla zřejmě úspěšná, protože těsně před „dnem D" Hitler invazi překvapivě odvolal a soustředil pozornost na „Fall Barbarossa" (útok na SSSR). Ukázalo se, že zmíněný den „D" byl jedním z kritických bodů, ve kterém se vytvořily první podmínky k pozdější porážce nacistického Německa.

Po nástupu A.Hitlera k moci v roce 1933, byla vytvořena velmi tajná, ale i velice pevná aliance "Die Dritte Macht" - nacisté navázali úzký kontakt v roce 1930-1931 (nástup Hitlera k moci v Německu). Když v Německu nacisté s Hitlerem v čele koncem 30. let upevnili svoji moc, byla aliance "Die Dritte Macht" plně funkční. Jisté zdržení představovaly čistky v armádní, hospodářské a politické elitě SSSR, které se skryté síle podařilo výrazně urychlit, když podstrčili prezidentovi E.Benešovi vykonstruované podklady o přípravách na svržení Stalina skupinou jeho odpůrců soustředěnou kolem sovětského maršála Tuchačevského. Beneš tyto zlověstné dokumenty předal diplomatickou cestou Stalinovi, a tím byly odstartovány v SSSR krvavé orgie procesů. Když Stalin zlikvidoval potenciální odpůrce záměrů skryté síly, došlo k uzavření smlouvy o spolupráci a neútočení mezi nacistickým Německem a SSSR, což měl být ve skutečnosti počátek mocné aliance, sahající prakticky od Atlantiku po Pacifik. Připojení Japonského císařství bylo již jen otázkou času. Touto cestou se pokoušeli získat „Hidden Intelligence“ vliv nad nově vzniklou mocnou pozemskou sílou, schopnou uskutečnit jejich záměr, spočívající v připojení k jejich říši s kódovým označením "Die Dritte Macht Gesselschaft".

Někdy v období vymezeném přibližně obsazením Čech a Moravy a zahájením války s Polskem, došlo k podivné změně v mentálním vzorci Hitlerovy osobnosti. Hitlerovy schopnosti (předvídavost, schopnost ovládání davu přebíráním jeho egregoru, schopnost mentálního ovlivnění svých spolupracovníků aj.) se pojednou jakoby vytratily, což bylo doprovázeno i změnou Hitlerových denních zvyklostí. Hitler se najednou vymyká z vlivu Karotechie. Když RSHA převzal oblast působení bývalého Abwehru, připojil k nově vzniklému konglomerátu ještě jedno vlastní velmi tajné oddělení, známé pod signaturou Karotechia - oddělením SS „Abteilung zur Ůberprůfung der Sogenannten Geheimwissenschaften" - Oddělení pro výzkum tajných věd. Svévolně mění tajné strategické záměry, které původně počítaly se spojenectvím s Polskem a SSSR. Spojenectví je odvrhnuto a nahrazeno strategickým záměrem oba spojence vojensky porazit a zničit. Porážka Polska byla předem dána jako důsledek drtivé technické a početní převahy Wehrmachtu, ale strategický plán Fall Barbarossa (útok na SSSR) představoval naprostou atrofii Hitlerových schopností, neboť Hitler (pokud ještě byl skutečným Hitlerem), připravující se již na přehlídku jednotek vítězného Wehrmachtu na Rudém náměstí v Moskvě, byl událostmi postaven před faktické zhroucení německého útoku na Moskvu a první těžkou porážkou mrazy zdecimované elitní 10. armády Wehrmachtu u Stalingradu. Lze vysvětlit, proč od určité doby Hitler ztrácí schopnost předvídat průběh událostí, a jako vůdce i stratég kráčí od jedné porážky ke druhé, současně jeho nejbližší pozorují i změnu návyků a jisté odlišnosti v chování. Jen málo odborníků ví, že již v roce 1938 zkonstruoval K.Zuse binární komputer Z1 a jeho nejnovější verze Z3 pocházející z roku 1943 byla v projekčním oddělení balistických raket v Doře používána k propočítávání parametrů dráhy V2, ale i balistických vícestupňových raket (A10/A9) pro útok na Manhattan a průmyslová centra USA na východním pobřeží. V Německu však byl již v roce 1941 vyvinut i další funkční binární počítač Hollerith. Pro komputery němečtí odborníci vyvinuli i první verzi komputerového jazyka nezbytného pro programování.

K útoku na SSSR mělo dojít již v roce 1935

Klimša | 23.10.2017

K útoku na SSSR mělo dojít již v roce 1935.

Po rozpadu SSSR se dokumenty, které dosud byly utajené, staly dostupnými. A ukázalo se, že tam jsou také dokumenty, které se vážou k otázce Těšínska. Vy jako česká občanka jistě znáte historii Těšínska…

Máte asi na mysli polský zábor Těšínska po mnichovské dohodě. Relativně malé území, ovšem s obrovským průmyslovým potenciálem, který připadl Polsku.

Z dokumentů, které jsem prostudoval, plyne, že v roce 1938 polské speciální služby připravovaly na území Československa diverzanty z polské národnostní menšiny, podporovaly jejich ilegální a diverzní činnost proti první ČSR. Tento mechanismus dovedly i k realizaci. Docházelo k výbuchům ve školách, napadání poštovních stanic apod. Cílem bylo imitovat jakési povstání polského obyvatelstva, nepokoje, aby pak polský tisk ve Varšavě mohl o tom psát a zveličovat. Pak bylo prezidentu Benešovi předloženo ultimátum, že musí odstoupit Těšínsko. A Těšín byl vydán. O tom nikdo z historiků v sovětské době nevěděl.

Kromě těchto polských archivů jsem prostudoval i archiv sovětské rozvědky. Odtajněn byl také osobní archiv J. V. Stalina. Tento archiv vznikl tak, že Stalin na určité dokumenty, které prošly jeho rukama, psal Můj archiv . . . .

https://www.ovkscmfm.estranky.cz/clanky/2.-svetova-valka/

Nová chronologie Anatolije Fomenka

Klimša | 23.10.2017

Nová chronologie Anatolije Fomenka je pokusem přepsat chronologii světových dějin, vycházejícím z předpokladu, že současná chronologie je od základu chybná.

Dodnes platila obecně uznávaná historie založená na chronologii Josefa Skaligera (1540-1609). Skaligerova chronologie vytvořená pomocí astrologických a čislologických "metod", je nevědecká.

Ruští matematici Gleb Nosovskij i Anatolij Fomenko dokázali, že reálná historie lidstva začíná od 10 století n.l. To jest události, popsané v Bibli i "antickém" textu, se ve skutečnosti odehrávaly v 10-16 storočí n.l.

https://www.ovkscmfm.estranky.cz/clanky/postrehy-k-duvodum-viry/

jakovlev

Jura | 21.10.2017

Já si dodatky ze svého mládi nepamatuji.
Jestli jediným zdrojem je Jakovlev, tak ten je prokázaným falzifikátorem oficiálních dokumentů.
Tj. bez potvrzení z německých archívů to neberu.

amaterský pohled

Nikdo | 21.10.2017

Z praxe, literatury a dokumentů jsem nabyl přesvědčení, že smlouvy jsou pouze nic neznamenající cár papíru, pouze jakási zavedená formalita, která nemá v mezistátních vztazích při konfliktech žádnou větší hodnotu, nedokáži si vybavit situaci, kdy nebyli porušeny, pokud se to některé ze stran nehodilo. Takže vyvozovat více něco ze smluv považuji za nevodné a k výsledku nevedoucí. Tajné oboustranné protokoly nejsou sepisovány (k čemu, aby se o nich někdo dozvěděl? a pak si je ukazují mezi sebou a Stalin řekne Hitlerovi, podívej tady je to napsáno, tak se koukej podle toho chovat), je to stejně jako v mafiích, kdy se to domluví pouze slovně a komunikace probíhá pomocí symbolů, takže se to nedá snadno prokázat. Jistě ta úmluva se musí nějak uchovat a šířit a předávat ve vlastní struktuře, ale silně pochybuji, že bude o tom sepsán nějaký oboustranný protokol, spíše se to předá ústně přes důvěryhodné osoby a napíše nějaká zakódovaná zpráva, která se po upotřebení zničí.

Poznámka:
Smlouvy musí dodržet pouze otrok a otroci mezi sebou, aby byl pořádek. Mezi pánem a otrokem nebo mezi pány příliš neplatí. Ale slovo má určitou váhu v některých kruzích, ale pouze u silných hráčů, které dodržením slova garantují a obhajují svoje postavení (zelenáčům se slovo dodržovat nemusí - jak uvedl Pjakin).

...

Hox | 21.10.2017

Zde se jedná o situaci, kdy zkoumáním detailů dochází k jevu "pro stromy není vidět les", je proto třeba se podívat z odstupu a nadhledu, nikoliv zkoumat detaily pod lupou. Bez chápání tehdejší globální politiky a jejích procesů v principu nejde tehdejší dění správně pochopit.
Veškeré "tajné dodatky" a "tajné protokoly" jsou podvrhy, cáry papíru na které nemá nejmenší smysl obracet pozornost a zaobírat se jimi. Fakt, že jediným zdrojem je architekt perestrojky, zrádce a podpindosník Jakovlev (posedlý psychotrockista), to jen umocňuje. Účelové podvrhy.
Text se dívá na celou situaci trochu v rovině, ve špatné rovině, kdy víceméně ani pochopit správně nic nejde, protože vychází ze špatných předpokladů. Je to jako bychom zkoumali interakci dvou skupin s předpokladem, že jsou to protivníci, zatímco v realitě rozdělovací linie nejde mezi skupinami, ale uvnitř nich (opět jsme u chápání globální politiky).
Jedna principiální chyba v textu: trockisté naopak pracovali na to, aby napadení Německa na SSSR bylo (byla to jejich strategie, jak v SSSR opět převzít moc), to označení skupiny nepřející si válku Německa a SSSR za "trockisty" je neodpovídající.
Zatím jsem nenapsal žádné detaily, to má prostý důvod, že alespoň trochu slušný popis tehdejších procesů vyžaduje několik normostran, a navíc je to už napsáno - věnuje se tomu část knihy Ford a Stalin, zhruba od kapitoly 6.6 do konce knihy (s přestávkami na jiná témata). To je jeden zdroj. Nedávno se také obšírněji věnoval smlouvě o neútočení a vyhlášení SSSR z 13.06.1941, adresovanému globálnímu zákulisí, V.Pjakin:
https://leva-net.webnode.cz/products/otazka-odpoved-v-v-pjakina-ze-dne-02-10-2017/
https://leva-net.webnode.cz/products/otazka-odpoved-v-v-pjakina-ze-dne-09-10-2017/

nějaký kontext je také zde, plus "předhistorie otázky", netýká se přímo, ale je také nutné pro pochopení pozdějšího:

https://leva-net.webnode.cz/products/neni-bolsevik-jako-bolsevik-aneb-co-doopravdy-znamena-stalin-zradil-marxistickou-revoluci/
https://leva-net.webnode.cz/products/o-co-slo-globalnimu-prediktoru-ve-vztahu-k-vrsr/
https://leva-net.webnode.cz/products/o-skutecne-roli-marxe/

Re: ...

Hox | 21.10.2017

a zřejmě nejvyčerpávající popis:
https://leva-net.webnode.cz/products/globalni-scenare-1/

Přidat nový příspěvek