14.5.2014
napsal Boris Julin, převzato odtud
Poznámka (Hox): k článku mám výhrady, ale publikuji, protože český překlad už je k dispozici, bylo by škoda jej nechat v šuplíku. Autor trpí určitým kaleidoskopickým idiotizmem (což není nadávka, viz DVTR) a popisuje proces jakoby přirozený, sám od sebe dějící se, což jak víme, není pravda. Stačí poukázat na to, že bez vnější podpory USA a dalších hráčů by se nynější kyjevský režim ani nedostal k moci, ani neměl šanci se udržet. Další výtka směřuje k obsahovému nerozlišování mezi pojmy fašismus a nacismus a jejich použití jako synonym.
Ruský vojenský historik na svém blogu píše o vzkříšení fašismu na Ukrajině a rozebírá, proč ho samotní Ukrajinci nejsou schopni rozeznat. Julin vypráví o tom, jak fašismus přežívá ve společnosti a jak se posléze stává jeho součástí. Také upozorňuje, k čemu může nacismus ve vládě společnost dovést.
Ukrajinští nacisté, kteří se sami prohlásili za největší patrioty, upalují v Oděse za živa ty, kteří je za patrioty nemají. V Kramatorsku zas vojska těch, kteří přišli k moci násilím a za pomoci nacistů uchvátili vládu, zabíjejí své vlastní občany, neuznávající jejich vládu.
Sledujeme vzkříšení toho, o čem se hovoří již nejméně čtvrtstoletí.
Toto je fašismus a jeho nejhorší nacionalistická varianta – nacismus. Ano, přesně takto vypadá.
Jenže mnoho duševně zdravých a gramotných lidí na Ukrajině nechápe – cože? Jaký nacismus? Tady žádný nacismus ani fašismus není. Vždyť všude okolo žijí samí normální občané. Kde vidíte nacisty? Jestli jsou, jde o velmi malou a nevýznamnou skupinku.
Jenže oni ti fašisté nemají rohy ani kopyta, nepáchnou po síře a velmi často ani sami netuší, že jsou fašisty.
Když fašismus a nacismus vládl v Německu, úplně stejně nechápali ti samí obyčejní občané, co si vzájemně hleděli do očí, že oči okolního světa zrcadlí jejich trolí tlamy.
A vůbec nehraje roli, co se dělo v hlavách lidí pří převzetí moci nacisty.
Jestli doufali, že budou z povzdálí přihlížet nebo je svrhnou při dalších volbách, spoléhaje přitom na otěže světového veřejného mínění nebo na zapřísahání nacistů.
V každém případě mohli být buď fašisty nebo oběťmi fašistů. Mohli buď vraždit, ničit a zotročovat občany své i občany jiných zemí – nebo se stát oběťmi nacistů. A občané jiných zemí jim mohli dříve nebo později zlomit hřbet, aby tento mor zastavili. Nikdo ale nemohl zůstat stranou.
V roce 1933 hlasovala proti nacistům více jak polovina občanů Německa. Aktivní nacisté nepředstavovali ani desetinu obyvatelstva. Za deset let již vnucovali nacismus jiným národům a umírali pod Stalingradem bez rozdílu jak ti, kteří pokládali svou občanskou povinnost volbami za splněnou, tak ti, kteří si mysleli, že zůstanou stranou.
Pokud se nacisté derou k moci – zastavte je.
Jinak každý z vás podstoupí výběr buď stát se nacistou nebo jeho obětí. fašistická společnost je všeobjímající a na nikoho nikdy nezapomene. Právě proto ho jeho zakladatel Mussolini nazval totalitním.
Nacismus se ve společnosti vyvíjí v několika etapách. A zbavit se ho je každou jeho etapou složitější.
1. Etapa
Zpočátku se objevují myšlenky o jedinečné misi národa, hrstka lidí se svou symbolikou a rituály, slučující se do skupin podobně, jako fotbaloví fanoušci. Jejich myšlenky sice lidem přijdou divné, ale neškodné. Co na tom, že si tu hrstka kluků a povrchních zbohatlíků sní své sny o vzkříšení impéria, že hledá známky své „boží vyvolenosti“ nebo křičí „Sláva Ukrajině“?
Vždyť Německo bylo krutě poníženo ve Versailles a Ukrajina nikdy neměla samostatnost.
V této etapě je možné odstavit nacismus velmi rychle. Čím? Stačí pouze skutečné a masové odmítnutí, nepřiznání práva na existenci takovýmto divným nacistickým myšlenkám.
Na Ukrajině tato etapa úspěšně proběhla bez povšimnutí již v počátku 90-tých let a na začátku nového tisíciletí.
Vždyť Ukrajina nikdy neměla své vlastní národní hrdiny, čistě ukrajinské – hrdiny neruské a nesovětské. Nu, a co je špatného na obraně ukrajinského jazyka? (tedy – ne proti všem jazykům, ale konkrétně proti ruskému). A co víc – děti v jejich skupinách ani nepijí, ani nekouří, ale sportují.
2.Etapa
Zde již probíhá fixace nacistických hodnot, které v první etapě dostaly právo na život.
Začínají je nazývat základními ideály a svazují je s patriotismem. Jejich nositelé získávají výhody a všichni, kdo nesouhlasí, jsou omezováni v právech a získávají cejch „nepatriota“. To, o čem dříve jen mluvili, se začíná ve společnosti realizovat.
A konkrétně v téhle etapě získává obrysy budoucí nepřítel jako nositel absolutního zla. Konkrétně v této etapě se infikují široké vrstvy obyvatelstva, ubezpečované přesvědčivými sliby „jsme proti moci oligarchů, jsme pro zákon a pořádek, pro vlast, pro Dobro“.
V této etapě je ještě možné nacismus zastavit masovými protesty. Protesty ještě mohou donutit „infikované“ zastavit se a popřemýšlet, vystřízlivět.
Ale tento krok Ukrajina promarnila v období od prvního majdanu do začátku r. 2014.
3.Etapa
V této fázi ještě není přesvědčených nacistů tak mnoho, ale spoléhají se na poměrně širokou podporu veřejnosti.
„Bojujíc za dobro“ a „zavedení pořádku“ prolamují se do mocenských struktur. Konkrétně zde jim průlom dává možnost postavit mimo zákon všechny, kdo smýšlí jinak. Pověsí jim na záda cedulku „zrádce národa“.
V této etapě nacismus začíná snímat masku a přechází k zastrašování svých protivníků.
Opevňujíc se na svých pozicích, nacisté začínají integrovat svou ideologii do státní a na vedoucí místa dosazují loajální spolupracovníky. Málo je přitom zajímá rozložení parlamentních stran, není to pro ně podstatné. Stejně bude vše „pročištěno“ nebo plně likvidováno. nacisty nějaké hry na demokracii nezajímají.
V této etapě se dá nacismus zastavit pouze nepřiznáním jejich vlády – tj. formováním svých, odspodu zakládaných národních orgánů samosprávy, odmítnutím vládních nařízení a vyhlášek, odmítnutím plnit příkazy nacisty dosazených úředníků a správců.
V této fázi jsou nacisté již sice plně organizovaní, semknutí a energičtí, ale je jich zatím málo.
Nacismus se neopírá o vůli národa a jeho zájmy, ale předpokládá nakládat s národem jak se stádem ovcí. Takže masové odmítnutí, samosprávy a vyjádření nevole žít pod touto nacistickou vládou, umožní ještě uniknout z jejich moci.
Přesně takto se stalo v Krymu. Takto se snaží v Lugansku a Doněcku, i když proces plně nepracuje pro svou pozdní reakci. A pokud stejné povstání zachvátí většinu země, nacistická vláda se zhroutí a země se tak zbaví zlé noční můry. Pokud ale povstanou jen někde, pak je čeká velmi těžký boj s nejistým výsledkem. Tato fáze probíhá právě nyní.
4.Etapa
Nacisté jsou u moci a plně nebo částečně kontrolují silové struktury. Dosáhli již poslušnosti většiny země.
V této etapě začínají krutý boj proti všem nepohodlným a jinak myslícím, zavádějí zákony k upevnění nacistické ideologie ve společnosti. Společnost je plně ovládaná. Nyní již nedělí lidi na „naše“ a „cizí“ jen v rámci své organizace, ale tuto volbu nutí udělat úplně každého člověka ve společnosti.
„Kdo neskáče je moskal!“
Každý odpor a snaha zůstat „cizím“ se u nacistů potlačuje silou a terorem.
V této etapě už nacisté jen upalují, topí, střílí své občany, označujíc je za „cizí“ a „podlidi“. A kdo si myslí, že zůstane stranou, toho si zavážou krví, přikazujíc mu vraždit „cizí“, udávat příbuzné a přátele či jinak projevovat svou „občanskou aktivitu“.
Tímto si prošlo Španělsko i Itálie. Nyní tím prochází Ukrajina. Přesně tuto fázi vidíme nyní v Oděse nebo Kramatorsku.
V této etapě již nelze bojovat mírnými způsoby (protože ve třetí etapě nezůstalo nic, co by se opíralo o ústavu).
Nacismus v zemi však může být zastaven jen samotným národem. Jen je nyní již nedostatečné zakládání vlastních orgánů samosprávy a rezignace nacistických úředníků. Nyní můžete nacismus zastavit jen silou – bojovat s nimi na barikádách, zakládat domobranu, zajišťovat jejich zbraně a zavádět vojenskou disciplínu ve svých řadách. A hlavně – nebát se stát jim tváří v tvář, nespoléhat na jiné.
Připravte se, že proti vám budou hnát „infikované“, kteří si budou myslet, že bojují za vlast – a ne za nacisty. Budete zaplaveni vlnou propagandy a lživých slibů. V této fázi je o mnoho složitější bojovat, než ve fázích předchozích. Ale stále je ještě možné zvítězit samostatně.
5. Etapa
Nacisté u moci již plně pokryjí společnost, vzdělávací systém i národní hodnoty (na Ukrajině se to již děje), zavedou kolektivní odpovědnost a vlezou i do nejmenších detailů vašeho života. Ne nadarmo se jejich společnost nazývá totalitní. Budou vychovávat vás, vaše přátele, děti, rodinu. A vychovávat tak, aby každý s radostí a s pocitem odpovědnosti na vás donášel, jestli se náhodou doma nebavíte rusky nebo nedržíte portrét Bandery. Podřídí si a zformují celou strukturu státu.
V této fázi už nemůžete nad nacismem vyhrát svými silami. Tady už máte na výběr jen stát se nacistou s perspektivou smrti na obranu nacismu – nebo bojovat proti němu v odboji, snažíc se podkopat režim a to vše v očekávání 6.etapy, tj. kolapsu ekonomiky země a odstavení ideologie. Bojovat s nadějí, že tito vnější nepřátelé svrhnou nacismus dříve, než stačí definitivně zničit zemi i národ.
Navenek může nyní vše vypadat dobře – stejně, jako v Německu v roce 1936. Ale ať vás osud chrání před takovou cestou prokletí, na které budete zabíjet své bratry na Ukrajině a v Rusku a kde budete umírat jejich rukou.
překlad Lin
Informační báze KSB