22.12.2017
Dalších 40 stran textu.
Voda Mrtva II, kapitola 3, proces 3, část 2.doc (432128)
Ukázka:
...
Toto uzamyká(fixuje) riadenie strany na interregionálne centrum známymi metódami1. Koordinuje a stiera na úrovni deklarácii programov a stanov všetky očividné rozdiely medzi jednotlivými stranami tohto akože „pluralitného“ systému. Krásne je celý tento mechanizmus vidno, keď nejakí AUTORITNÍ politici, nemrknúc brvou a nečervenajúc sa, dnes vychvaľujú to, čo ešte včera preklínali, alebo naopak.. A stádo upadnúce do sklerotickej2 hypnózy opakovania ďalšej-novej lži a blažene, sťa baránok jatočný3 ich počúva.
Preto, aby sme zbytočne ďalej perly kade-tade nehádzali:
Organizačná platforma(základňa) politických strán4, ktorá sa bude nazývať či už VKS(b), KSE, EKS – Európska Konceptuálna Strana5, alebo Mnohonárodná socialistická strana (nie je podstatné ako s presne volá) by mala z 3 častí6 pozostávať:
-
Vysvetlenie7 metodológie spoznávania (..okolitého sveta. T.j. metodológia práce s informáciami)
-
Vysvetlenie koncepcie vzájomnej vloženosti Dejinného procesu vývoja svojej materskej krajiny v rámci
a) globálneho historického a
b) biosférického procesu v minulosti.
Spolu s definovaním svojho vzťahu k deju(procesu)
c) tzv. siono-internacizmu a iným formám davo-„elitarizmu“;
-
Vysvetlenie základných tendencii súčasnosti a základných princípov koncepcie východu z davo-„elitárnej“ slepej uličky vývoja (egocentrického inferna) smerom k ľudskosti = poľudšteniu spoloČnosti = človečenstvu = čeloVieČnosti8
A netreba do mdlôb padať, alebo od slovného spojenia mnohonárodnostný socializmus po strop skákať. Bo v mnohonárodnostnom ne-davo-„elitárnom“ štáte ani iného byť nemôže. Nutné je veru odlíšiť HO od antinárodného „internacionálneho socializmu“(internacizmu) – blúznenia a hrôzu Internacionálov od I. do IV. Internacionály – javu vskutku strašne krvavého. Ide totiž zas a znova iba o variantu siono-internacizmu podobne, ako u hitlerovského „nacionál-socializmu“(nacizmu)9.
Základ – organizačnú osnovu strany, davo-„elitarizmus“ vo všetkých jeho formách zavrhnujúcej, musí METODOLÓGIA10 tvoriť. Bežné po(d)vedomie ľudí predpokladá, že metodológia je len časťou ideológie. To však pravdou nie je. Jedna a tá istá metodológia poznávania objektívnych zákonov rozvoja spoločnosti môže v rukách rozličných sociálnych skupín vytvoriť vzájomne jeden druhého sa vylučujúce ideologické systémy. Tá skupina, ktorá ovláda najdokonalejšiu metodológiu ochrany svojich egoistických záujmov, môže so svojimi RADIKÁLNYMI EKONOMICKÝMI REFORMAMI naplodiť taký pluralizmus ideológii, že i čert si v nich nohu zlomí. Avšak metodologicky kultúrny(znalý) a faktologicky informovaný človek sa ľahko v podstate tohto BLUDiska myšlienok a „slobody“ zrkadiel krivých zorientuje. Práve z tohto dôvodu nosia platformy(základne) všetkých politických strán „demokratických“ spoločností ideologický a nie metodologický charakter. Ochrana monopolu na metodológiu je jediná záruka toho, že akožepluralitný politický systém môže ochrániť záujmy nad ňou stojacej a reálne riadiacej skupinky. Preto patrí tak pri politickom systéme s oficiálne dvoma, alebo mnohými politickými stranami, ako aj pri politickom systéme s jednou stranou, reálna konceptuálna moc tomu, kto „v zákulisí“ ovládajúc metodológiu, formuje a vzájomne odlaďuje ideológie a programy politických strán v „cirkuse“..na verejnom póDiu.. Programovo-adaptívny modul štátnosti(zriadenia) zabezpečuje iba napĺňanie(realizáciu) koncepcie11, smerujúc zdroje spoločnosti do príslušných odvetví činnosti s cieľom predovšetkým uspokojenia potrieb kon(S)ceptuálnej12 skupinky13 a až potom sekundárne na uspokojenie potrieb stáda: „davu“ spolu s „elitou“ jeho.
Národ sa vždy snažil o spravodlivosť v živote spoločnosti a likvidáciu davo-„elitarizmu“. Preto je zainteresovaný v tom, aby
1) koncepcia konštruovania spravodlivej spoločnosti a
2) metodológia, zabezpečujúca jej korigovanie,
boli čo najširším okruhom ľudí dostatočne chápané14.
Z tohto dôvodu nevidí čestne pracujúca väčšina nevyhnutnosť v pseudopluralitnom systéme15, skrývajúcom pred ňou tak metodológiu, ako i samotnú koncepciu rozvoja spolo-Čnosti.. a či -NEčnosti..
Fakticky tak pri a) „pluralitnom“, ako ani pri b) politickom systéme jednej strany, máme dočinenia s metodologickou platformou16, na ktorej stojí egoistická konceptuálna skupinka. Aj v podmienkach a) „plurality“ a aj b) post-Stalinského politického systému „jednej vedúcej strany“ v býv. ZSSR (a v podstate i v bývalom Východnom bloku17) slúžila SKRYTÁ metodologická platforma na podporu stavu, pri ktorom vykorisťovanie človeka človekom nielenže existuje, ale sa i programuje vo vzťahu k ďalekej budúcnosti. Pričom sa väčšina populácie nachádza pod narkózou18 nevedenia a nechápania. Pri strojení spravodlivej spoločnosti chráni OTVORENE metodologická platforma spoločnosť pred narkotizáciou nechápaním, vytvárajúc podmienky, pri ktorých je nemožné vykorisťovanie človeka človekom. Egocentrizmus „elity“, žijúcej na účet pracujúcich je v tomto procese vytesňovaný „egoizmom“ „pud prežitia“ samotných pracujúcich. Tento proces môže prebiehať tak v podmienkach politického systému jednej strany, ako aj deklarovaného pluralizmu politických strán. OTVORENE19 metodologická platforma, orientovaná na podmývanie davo-„elitárnej“ organizácie spoločnosti, je najširšou platformou na konSolidáciu morálne zdravých síl spoloČnosti. Tak, ako sú elementy protodialektickej20 motodológie a negatívne nastavenie voči davo-„elitarizmu“, prítomné v tej- ktorej forme vo všetkých religióznych, filozofických, etických atď.. prúdeniach celospoločenských úvah. Druhá vec je, že vo väčšine z nich(úvah) sú spolu s tým prítomné aj nejaké vnútorné protirečenia (podmienené kaleidoskopizmom svetonázoru), ktoré do toho- či oného stupňa podporujú davo-„elitarizmus“ obchádzajúc kontrolu vedomia občanov21. Avšak OTVORENE metodologická platforma pomáha väčšine z účastníkov procesu „prebúdzania“ získať celostný svetonázor a oslobodiť - zbaviť sa od riadenia seba samého niekým cudzím, kto obchádza kontrolu ich vlastného vedomia22. Pritom sa nevyhnutne objavia ŽRECI ako široká spoločenská vrstva, zaoberajúca sa sociálnym inžinierstvom23(praktickou sociológiou), včítane príslušníkov dnešného konceptuálne bezmocného tzv. „duchovenstva“. Sociálne inžinierstvo sa na rozdiel od tliachania demagógov odlišuje uskutočnením(„materializáciou“) vysloveného, do reality života každodenného.
S metodológiou je previazaná aj subjektívna osobitosť jej používania(aplikácie) v spoločnosti. Dejiny nám ukazujú ešte jeden fenomén, prejavujúci sa v organizácii najvyšších foriem moci: tandemný princíp24.
* * *
Od pradávna sa ľudovo vravievalo: „Rozum je fajn, no dva sú lepšie!“25. Avšak klasická psychológia v dnešnej spoločnosti individualistov mlčky obchádza otázku, prečo sú dva umy lepšie ako jeden? Prečo tri umy nie sú lepšie ako dva? Prečo, aj keď „Boh trojicu miluje“, i tak „tretí zvyšný je“, pričom nie len vo vzťahu medzi mužom a ženou? A hoci dávne skúsenosti vravia, že „rozum je fajn, no dva sú lepšie“, no pritom zamlčiavajú, prečo tomu tak je (t.j., prečo sú konkrétne práve 2 rozumy lepšie, ako 1 individuálny rozum), budeme musieť tento fakt samy preskúmať.
Kvôli tomu je nevyhnutné si spomenúť, ako sa rôzne spoločenstvá v rôznych obdobiach dejín(epochách) stavali k otázke konštruovania celospoločensky významných mocenských štruktúr. Pritom je možné si všimnúť, že v rôznych spoločenstvách boli tieto štruktúry formované niekedy aj na vzájomne sa jeden druhého vylučujúcich princípoch.
Spoločenstvá, v ktorých bola venovaná zvýšená pozornosť prijímaniu rozhodnutí(riešení) prostredníctvom metódy hlasovania, sa starali o to, aby bol počet účastníkov hlasovania nepárny. Ak aj nie v každej jednej hlasujúcej „komisii“, tak aspoň v najvýznamnejších z nich. Dôvodom bolo automatické zabezpečenie prijatia aspoň nejakého26 rozhodnutia väčšinou minimálne s rozdielom jedného hlasu.
Jedným z najznámejších príkladov tejto metódy sú
-
tzv. triumviráty27 z obdobia Starého Ríma;
-
alebo dnes rôzne druhy „trojstranných“, či „trilaterálnych“ komisii apod.
V dejinách však môžeme vidieť aj spoločnosti, ktoré formovali svoje mocenské štruktúry tak, aby bola jednoznačne vylúčená možnosť prijatia rozhodnutia väčšinou s rozdielom jedného hlasu, aj keby to bol hlas monarchu, alebo hlas jedného z účastníkov stálej, či dočasnej „komisie“, povereného tými- či inými právomocami.
Z toho dôvodu boli napr.
-
v starej Sparte dvaja králi;
-
grécke vojsko28 systematicky viedli(napriek princípu jednotnosti vedenia) dvaja rovnoprávni stratégovia súčasne. Hoci v niektorých obdobiach velili aj čisto ako „dozor“, striedajúc sa medzi sebou, a v bojovej situácii celú váhu funkcie prijímal na seba často iba jeden z nich;
-
Ježiš taktiež posielal apoštolov na kázanie ľuďom v pároch, ako sa v Novom Zákone spomína (Marek, 6:7);
-
Albert Réville29 vo svojej knihe „Ježiš Nazarejský“30 špeciálne poukazuje na to, že aj na čele Veľkej SynaGógy v starej Judei stáli približne po roku 230 pred Kristom (pr. n. l.) dvaja rabíni. Avšak on (A. Réville), ako nositeľ individualistického svetonázoru, nebol schopný nájsť uspokojujúce vysvetlenie tohto faktu, ktorý vyvolal jeho počudovanie.
Vyšší žrečestvo dávného Egypta používalo v organizaci své činnosti principy sudosti i lichosti. V dobách, předcházejících exodu židů z Egypta se skládalo z desítky vyšších zasvěcených Severu a desítky vyšších zasvěcených Jihu31, a každá desítka měla v čele jedenáctého žrece, jejího prvohierarchu a vedoucího.
To znamená, každý vedoucí desítky, v případě hlasování v ní32, podle svého uvážení, jsa nejvýše zasvěceným, tj. mající v jedenáctce největší znalosti, podporoval jeden z dvou názorů, mezi které se mohly rovným dílem rozdělit hlasy podřízené desítky žreců, znajících méně než on díky podmínkám vystavění hierarchie. To zabezpečovalo garantované přijetí konkrétního rozhodnutí ohledně každé otázky v každém z týmů v celku, na Severu i na Jihu, nezávisle na tom, jak se názorově rozdělila desítka, podřízena svému představenému (prvohierarchovi).
Ale pokud oba týmy pracovaly spolu, pak situace „hlasování“, ve které se názory rozdělily způsobem „11 pro a 11 proti“ nejenže nebyla vyloučena, ale byla i statisticky předurčena samotnými principy systému, protože vedoucí (prvohierarchové) každé desítky si byli rovni v právech, a jejich názory byly ve stejné míře autoritativní pro všechny ostatní.
Pokud se hlasy dokonce ne obou týmů jako celků, ale jen jejich představených dělili rovným dílem mezi dvěma vzájemně se vylučujícími názory ve vztahu ke konkrétní otázce, pak rovnoprávní vedoucí týmů byli zavázáni vypracovat spolu ve dvojici nový názor, společný pro oba.
Takovým způsobem se vyšší mocenská struktura dávného Egypta matematicky popisovala svéráznou formulí „2 x (1 + 10)“.
Jistě, je lehké si představit, že dva nejvyšší žrecové se mohli domluvit losovat a přijmout jedno ze dvou řešení, určené náhodně. Takový přístup k řešení problémů odstranění neurčitosti v přijímání rozhodnutí (v případě rozdělení hlasů rovným dílem mezi dvěmi vzájemně se vylučujícími variantami) je pochopitelný a přijatelný pro drtivou většinu milovníků „hlasovacích systémů“.
A vybudování mnohých z nich na základě lichého počtu účastníků hraje roli právě „házení korunou“ takového druhu, protože málokdo může dopředu předpovědět, jak se hlasy rozdělí při synchronním hlasování skupiny, a na čí straně se ocitne jediný rozhodující hlas.
Nicméně, ačkoliv podle vyřčeného předpokladu se mohli vedoucí desítek domluvit losovat, bylo by to z jejich strany porušením systémotvorných principů jejich pracovní struktury „2 x (1 + 10)“, kterou oni sami cíleně sestrojili a udržovali při směně pokolení takovou, aby statisticky předurčeně dopouštěla možnost rozdělení hlasů na dvě stejné poloviny mezi dva vzájemně se vylučující názory na jednu a tutéž otázku.
Jinými slovy, ačkoliv prvohierarchové, kteří vedli desítky vyššího žrečestva, zjevně nebyli hloupější než současní demokratizátoři a mohli se dovtípit, že podobná nemožnost přijetí určitého rozhodnutí při stejném počtu hlasů „za“ i „proti“ se dá lehce odstranit losem, ale kromě toho chápali i něco dalšího: lepší je to nedělat. A právě toto, že rozhodnutí otázky je skutečně lepší nenechávat na nepředvídatelné náhodě, a v řadě případů je lepší ho ani nesvěřovat většině hlasů33, nechápou naivní stoupenci hlasovacích systémů; a také stoupenci monarchie, starající se o automaticky nevyhnutelné přijetí rozhodnutí v libovolné otázce převahou minimálně jednoho hlasu při lichém počtu členů hlasující „komise“.
Tato zvláštnost pracovní žrečeské struktury „2 x (1 + 10)“ předpokládá, že při nesouhlasných názorech dvou rovnoprávných prvohierarchů v jedné a téže otázce, oni oba měli povinnost stát se účastníky nějakého dalšího procesu vypracování a přijetí řešení, vědomě vylučujícího nepostižitelnou náhodu losování, a stejně tak převahu jednoho hlasu. To je jediné rozumné vysvětlení pro takovou systémově vyjádřenou nepřijatelnost pro vyšší žrečestvo Egypta přijímání rozhodnutí na základě nepředvídatelné náhody, a stejně tak na základě nepředvídatelného jednoho rozhodujícího hlasu.
A pokud pracovní struktura „2 x (1 + 10)“ existovala v průběhu staletí bez bojů mezi prvohierarchy jejích větví a nebyla nahrazena strukturou, vyjádřující princip rozhodujícího hlasu, pak to znamená, že prvohierarchové skutečně uměli zabezpečit akceschopnost systému na základě principu „jeden rozum – dobře, dva - lépe“34 a podloženě cílevědomě vybrat z dvou vzájemně se vylučujících variant tu lepší, nebo vypracovat třetí variantu, lepší než obě předchozí.
Jinými slovy, umně uskutečňovali tandemový princip ve své intelektuální a v celkové psychické činnosti, který od nich35 zdědili i rabíni Velké synagogy dávnověku, čímž vyvolali údiv a nepochopení A. Revillea svou náklonností k párnosti bez jakýchkoliv zjevně vyjádřených homosexuálních příčin, čímž by možná vše vysvětlili freudisté.
Nicméně ve společnosti téměř všeobecné gramotnosti, lenosti a neschopnosti přemýšlet, ve které žijeme i my, i čtenáři tohoto textu, je jedním z nejlehčích činů – napsat, a stejně tak i přečíst slova „intelektuální činnost na základě tandemového principu“. Praktické chápání, a tím spíše uskutečnění ve svém vlastním životě toho, na co ony ukazují, je mnohem těžší, než napsání nebo přečtení slov.
První, co může příjit na mysl čtenáři, je vzpomínka na dvojkolo, na kterém pedály šlapou dva cyklisté zároveň a synchronizovaně. Ti, kdo nejen viděli dvojkolo, ale i na něm jezdili ve dvojici, si pravděpodobně zapamatovali lehkost jízdy ve srovnání s kolem pro jednoho, vznikající proto, že odpor prostředí vůči tandemu je jen málo vyšší, než u kola pro jednoho, a energovybavenost je přibližně dvojnásobná. Ale pravděpodobně také to, že pokud váš partner v tandemu mydlí nohama, jen aby nebrzdil tempo, s jakým vy šlapete ze všech sil, bude vám to poměrně méně příjemné, než vézt pasažéra na kole pro jednoho.
Přibližně takto, jako v cyklistice, stojí záležitosti s tandemovým principem v sféře intelektuální činnosti: pokud dva v tandemu našli cesty, jak zabezpečit sečítání svých osobních možností, pak efektivnost tandemu převyšuje možnosti každého z jeho účastníků, a výhody tandemového principu „jeden um – dobře, dva – lépe“ jsou pro ty, kdo ho byl schopen realizovat, nevyvratitelné; pokud dva jedinci při pokusu vytvořit tandem nesčítají své možnosti, pak ten, čí osobnostní duchovní kultura(v smyslu kapitoly IV této publikace) je rozvinutější, bude muset svým úsilím vléct přes „dráhu životních překážek“ i svého partnera, i všechny tandemové výsledky, což se v některých případech může ukázat nad jeho síly i v případě, že individuální možnosti by mu dovolily se přes „dráhu překážek“ dostat samotnému poměrně lehce.
Avšak tandemový princip intelektuální činnosti disponuje jednou zvláštností: na rozdíl od cyklistiky, kde tandem, na který je možné nasednout a projet se, předjížděje cyklisty-jednotlivce, je jasně viditelný a hmatatelný, pak v intelektuální činnosti všechny pozitivní efekty vznikají a projevují se jen v případě sečítání schopností účastníků. Sečítání může fungovat od začátku, v tom případě se tandem formuje „samo sebou“ bez jakýchkoliv záměrných úsilí z jejich strany, ale z této příčiny také může zůstat neviditelný pro vědomí, zaujaté jinými problémy, může zůstávat v oblasti nevědomé psychické činnosti. Pokud sečítání od začátku nenastane, a lidé se nedovtípí o možnosti dosažení tandemového efektu ve své činnosti, pak ani nepodniknou cílevědomé kroky k tomu, aby, změnou svého vztahu k sobě a ostatním, zabezpečili sečítání schopností v tandemu.
To jsou dvě příčiny, kvůli kterým tandemový princip „jeden um – dobře, dva – lépe“ zůstal vně zkoumání psychologických škol různého druhu: pokud byl realizován, pak není o čem mluvit, protože není cílem, ale prostředkem k dosažení nějakých cílů; pokud nebyl realizován, pak není o čem mluvit jednoduše z důvodu absence předmětu rozhovoru. My mu udílíme velkou pozornost proto, že je částečným cílem, který se po dosažení stává prostředkem k uskutečnění jiných, důležitějších cílů.
Ačkoliv se už žrečestvo starověkého Egypta opíralo ve své činnosti na tandemový princip, metody pěstování intelektuální činnosti na jeho základě byly v systému zasvěcení starověkého Egypta buď nezjevné (to je podle našeho chápání zákonů šíření a zachování informace ve společnosti pravděpodobnější36); nebo zjevné metody byly vlastnictvím jen nejvýše zasvěcených.
V prospěch řečeného v předcházejícím odstavci hovoří i ty historické okolnosti, za kterých Egypt přestal být Egyptem a „sám o sobě“ zmizel z historické arény. Proběhlo to v důsledku toho, že konceptuální moc – struktura vyššího žrečestva Egypta „2 x (1 + 10)“, stojící staletí nad faraonem a státností, opustila Egypt v době Mojžíše spolu se kněžími a služebníky Amona, kteří se v období egyptského zajetí židů zamaskovali mezi starověkými židy. Jak si poté vedl Egypt faraonů je obecně dobře známo, ačkoliv ten proces uvadání historikové nespojují s odchodem a zmizením žrečeské pracovní struktury „2 x (1 + 10)“37.
V doslovu I.Kacnelsona k románu B.Pruse „Faraon38“ se podotýká, že v egyptském dávnověku byl historicky reálný vrchní žrec Amona v Thébách Cherichor, který obsadil egyptský trůn odstraněním Ramsese XII, historicky reálného posledního faraona XX. dynastie (což posloužilo B.Prusovi jako reálný základ pro zápletku jeho románu). V té době se Egypt rozpadl na dvě části a následně se stal kořistí cizozemců, po míře toho, jak svévole a nevědomost „elity“ a žrečestva, degradujícího na úroveň žaludečně-prospěchářského znacharstva, přivedla k progresivnímu pádu kvality řízení, které skončilo o několik století později za Kleopatry finálním krachem.
I.Kacnelson, jako i mnozí další, neobrací vnímání na to, že ty reálné události krachu XX. dynastie a panování vrchovního znacharstva v roli faraonů nastaly až PO exodu židů z Egypta, známého z Bible. To znamená poté, co Egypt už porodil globální doktrínu zotročení na základě lichvářské doktríny židovských klanů, podřízených nástupcům hiearchie egyptského Amona (biblického obecně, i církevně-“pravoslavného“ Amina, Amena, konkrétně).
Po startu té agrese metodou „kulturní spolupráce“, globálnímu znacharstvu, které zdeformovalo Zjevení (předané skrz Mojžíše) příkazy k lichvě a rasizmu, začala kultura Egypta jako státního útvaru překážet. S cílem zabezpečení principu „konce do vody39“ („důkazy pod koberec“, zbavit se důkazů, pozn. překl.), byl představiteli hierarchie v osobách jejích představených narušen princip vypracovávání řešení dvěma paralelními a rovnoprávnými větvemi „2 x (1 + 10)“. Tím samým byla historicky reálnému Cherichorovi40 vytvořena možnost stát se jediným akceschopným prvohierarchou té úrovně znacharstva, kterou obešli stranou při zasvěcování do globálních plánů, aby ona, zůstávajíc v Egyptě, se nemotala pod nohy uchazečům o světovládu.
Možná, že nechápaje podstatu a efektivnost tandemového principu vypracovávání řešení a jediného velení při jeho realizaci v životě (to leželo na faraonovi a hierarchii státní správy), jsa nezasvěceným do smysluplnosti architektury systému řízení Egyptem při směně pokolení, pod jehož mocí žil Egypt v průběhu několika tisíciletí, reálný Cherichor – individualista svými mravními ideály a světonázorem – sám usiloval o převzetí kompletní vyšší státní moci a zaujal pozici faraona. To mu bylo dovoleno neformálním systémem „2 x (1 + 10)“ žreců, kteří začali usilovat o globální absolutní vnitrosociální moc, proto, že již více nepotřebovali, aby mocenské struktury Egypta svými možnostmi převyšovaly mocenské struktury jiných států. Z pohledu neformální struktury „2 x (1 + 10)“, která se stala nadstátní a mezinárodní, všechny státy jí měly ustupovat v efektivnosti mocenských struktur, a jejich kultury (států) měly být unifikovány i v tomto smyslu. Přechod k monarchii v Egyptě, ve které monarcha stojí nad kněžími, ze setrvačnosti nazývaných „žrečestvem“, řešil právě tento problém. Znamenalo to ztrátu udržitelnosti (stability) systému společenského samořízení staroegyptského regionálního davo-“elitarizmu“, který do té doby podporoval život egyptské regionální civilizace během tisíciletí, a dokonce ji dokázal provést skrz vojenské a sociální katastrofy (krachy řízení41) bez ztrát svébytnosti její kultury.
Tak staroegyptský žrečeský systém „2 x (1 + 10)“ - díky tandemovému principu dokonalejší a bezchybnější ve vypracovávání řešení než „liché“ systémy – přestal dohlížet na výkonné struktury (faraona a státní aparát) a nějakou dobu existovala v skryté formě v prostředí starověkých židů.
Později se projevil otevřeně svou vrchní částí v osobách dvou nejvyšších velekňezů, stojících v čele Velké Synagogy starověku přibližně od roku 230 př.n.l. během celého období, dokud starověká Judea, nebyla přinucena po příchodu Krista z jejich(dvou velekňezů) pohledu znovu sehrát egyptskou „hru“ „Konce a začátky do vody Léty42“.
[konec ukázky]
1 Viď DVTR – príloha 1 obr.1 (pozn. prekl.)
2 Mechanika psychológie „poradcov“(dozorcov) týchto politikov-autoritiek pracuje na sociologickom princípe, zo skúseností nášho druhu (vyšších primátov) ukazujúcom, že presnejšie formy kolektívnej pamäte a myslenia celkovo, majú trvanie max. cca + - 2 týždne. Problémom dnešnej inFormačnej doby (spomínanej zmenenej logiky sociálneho správania – viď DVTR príloha 1 obr.3) však pre starých kmotrov je, že máme zaznamenávacie médiá a internet celkovo, čo sprístupňuje pomerne presne predchádzajúce vyjadrenia ich momentálne vyvolených politikov-prostredníkov, protežantov. Čas sa zrýchlil a „majstrom“ času na manipulácie zbýva zďaleka nie toľko, ako boli zvyknutí. Navyše je „času“ stále menej, čím rastie manipulátorov stres, bo len s vysokou mierou chápania a vskutku dobrou vôľou(morálkou), možno stabilne vládnuť- riadiť dnes. Pritom inFormácie sú dnes, na rozdiel od minulosti(dostupné len j„elitám“), dostupné takmer každému, otázkou je iba schopnosť vedieť z nich si vyberať(hrozienka z koláča – cherry picking)- ona METODOLÓGIA práce s nimi. Viď DVTR a/alebo Zdravý, Triezvy rozum sedliacky -TRS (pozn. prekl.)
3 Či zajac kobrou-hadom zhypnotizovaný (pozn. prekl.)
4 Viď prácu Ruského Vnútorného prediktora: „Krátky kurz...“, Príloha „Teoretická platforma všetkých mysliacich politických strán“ a taktiež práca „O imitačno-provokačnej činnosti“.
5 Dnes už je v EÚ (v Čechách konkrétne tiež, ale pod iným menom) i v Rusku vytvorená Konceptuálna strana „Jednotenie“, oficiáĺne konajúca vo verejnej politike na osnove Koncepcie spoločnej bezpečnosti. (Poznámka z r. 2004 a 1017)
6 Niektoré z týchto častí-bodov jednotlivé národov aj do tej, či onej miery robia. ..i keď často hlavne skreslene a buď nedostatočne, alebo extrémne. Bo kurátori biblickí ich hlavne k tomu naháňajú, aby v zdravej miere neostali. Hľadajúcich tak proti sebe veky do krajných pozícii rozoštvávajú. Ide o to, konať tak VEDOME a hlavne spojiť všetky tri body(kde jeden bez druhého je len uhlíkom krátko bliknúcim) do jedného celku – Vízie, Obrazu, PredStavy ReAlnej. Ako MIM, a či FEI Model myslenia. (pozn. prekl.)
7 Svoj výklad, interpretáciu, podanie. (pozn. prekl.)
8 ľudovo z rozprávok: „ČeloVieČiNe“. Sloboda je uvedomenie si svojich hraníc. Vedomie toho, čo to znamená povedať nevyhnutnosti, zodpovednosti: „NIE“.. T.j., uvedomovať si príčinno-dôsledkovú previazanosť aspoň základných dejov(procesov) univerza, ich základné frekvenčné charakteristiky a spôsoby narábania s nimi: skladania, riadenia, ovplyvňovania.. Inak povedané: uvedomenie si dôsledkov svojej činnosti, ako dospelý CeloVěk – ČeloVěk svojej všeObecnej kolektívnej, uni-vers-álnej zodpovednosti. Seba ako dospievajúce dieťa Božie, námestníka Boha tu na tejto planéte, na Zemi. Veru mnohé veky bolo predkami, dedmi našimi kódované v reči našej, v riečisku, prúde rieky Jeho.. Viď etymológia, rozprávky, ľudové porekadlá, folklór a ako ho vnímať, studnicu múdrosti chápať, uchopiť, načrieť vody z nej a sa s chuti od srdca dúškom riadnym napiť. Hymnus Hymny kRaja: „Kopala studienku kopala, pozerala do nej. Aká je hlboká, taká je široká, skočila by do nej..“ rôzne sa interpretovať dá a nie hneď nevyhnutne negatívne-najhoršie, ako „samovražda“ (Ako veďMa vraví: Ta neísť! Choď, kde chceš, len tam nie, tam červená je!!). Pozri štúdiu-publikáciu VP na túto tému: „Jazyk náš a kultúra reči..“ (pozn. prekl.)
9 Jeden vyvolený národ, ktorý má akože vládnuť svetu - kľúče od miešačky od boha osobne a tak podobne. V base pri písaní Mein Kampfu totiž mladému Adolfovi SchekelGruberovi nič iné na podpis nebolo predhodené, ako jedna stará, vytestovaná ideológia, akurát zasa raz trochu inak prebalená. Dieťa tmy namiesto svetla, ktoré národom niesť malo.. ako sa v judaizme pôvodnom písavalo. Nie „zotročenie úrokom“ a „krv otrokov potokom“! Tak však svet ani na smrti nevinného stavať nemožno, čo zdravé sedliacke (s)vedomie blokuje – bo toť ideológia pre Ich otrokov..dogiem prísažná.. (pozn. prekl.)
10 O metodológii a jej osvojení viď Prácu VP „Dialektika a ateizmus: dve nezlučiteľné podstaty“(pozn. z r. 2004)
11 Vo veľkej väčšine prípadov ním nerozlišovanej, si neuvedomovanej, iba podprahovo - v jeho podvedomí pracujúcej ako program. Automaticky ju(koncepciu) tak s väčšími – či menšími odchýlkami táto kolektívna(korporátna), kolektívno-individuálna osobnosť postupne krok za krokom(step by step) v jednotlivých programátorom pred-stavených a adminom korigovaných obrazoch realizuje. (pozn. prekl.)
12 Scepter(žezlo) je starovekým odznakom moci. V Egypte boli dve: Bič s tromi pramienkami a pastierska palica taktiež s dvojitým koncom na spodu(was) i na chytanie hadov(?); alebo točeným – hekat-(dnes Rím-pontifex maximus, alebo „Mikuláš“); či ankh - žezlom. (pozn. prekl.)
13 Možno i nepriateľskej voči „zvyšku“ populácie.. voči “hostiteľovi“. (pozn. prekl.)
14 Aby si ich ľudia uvedomovali a na ich realizácii a optimalizácii aktívne spolupracovali. Pasivita sa totiž podľa objektívnych sociologických praVidiel rovná spolupráci s „the Dark side“(temnou stranou), ktorej práve len o onú pasivitu ide. Zamotanie, zblbnutie, znechutenie, nihilizmus. Lebo tak väčšinovo následne v démonkracii temnota davokracie vyhráva. Preto je, i bola ona vždy, ako najefektívnejšia, najstrašnejšia zo všetkých totalít vnímaná. Vláda ticho manipulovaného davu-zvera-stáda, čo ako prvé na popud svojich Panov vždy tých spomedzi seba udupáva, čo sa z infernálneho sna prebudili, alebo prosto už trochu umnejší narodili(2-3%) a sa mu(stádu) pomôcť snažia. T.j., vyslovených sociopatov je v každej spoločnosti masovo-štatisticky 1-2%, no ak je aspoň polovica stáda pasívna, inžinierstvo a-sociálne nad tým sociálnym(2-3%= raz toľko ako sociopatov) vyhráva. Preto istú mieru zodpovednosti na svojom osude i stádo samo nesie, keď hlavy svoje použivať odmieta a iba program emócii-podvedomia sťa v kine premieta, ako printer-tlačiareň rukami svojimi do života-spoločnosti tlačí, realizuje. Tak čiastočne jeho(stáda) pasáci, vinu svoju na obete prenášajú, na teľce. A mocou bača opitý, oslavuje poddaných svoj spor letitý. Rozdeĺuj a panuj. Tak sa vždy i na správu kolónie novej, najlepšie lokálna-vlastná j“elita“, podľa miery svojej sociopatie automaticky úspešne u baču o džob popýta.. Aby bolo nie len baču ťažké rozlíšiť, ale i psíkov jeho, keby sa nejaká parta ovcí chcela pre jatkami hoc i hlavou ako barančoky narýchlo ochrániť. (pozn. prekl.)
15 Ľudovo sa niekedy na tému zvykne i vravievať: „Viac ako jednu stranu(ďalšie panské huncúctva) nie len my, no i dietky naše ťažko prekŕmia.“ Otázka je ale, či v našom kulturologickom prostredí SK/CZ (prípadne V4 a EÚ), nie je lepšie, sa DVTR naučiť a/alebo zdravý sedliacky rozum používať, do akýchkoľvek strán vliezť, potichu len reálne koncepciu zmeniť(matodologicky ovládnuť) a z jednotlivých strán prosto len vzájomne spolupracujúcich súťažiacich o najlepšie riešenie problémov (pod novou koncepciou) urobiť. Prosto tichá takmer až nebadaná postupná evolúcia kultúry myslenia, namiesto revolúcii(čo dietky svoje požierajú). Bez zástav KSB/DVTR, len jej kľudnými praktickými aplikáciami prosto objektívne lepších riešení aktuálneho množstva na dvere klopúcich-mlátiacich problémov spoločnosti a dnešnej civilizácie celkovo. Od biosférnych, energetických, sociálnych, ekonomických, až po sociálno-psychologické a tie prakticko-filozofické výzvy-príležitosti. Pričom Koncepcia vlastne ani nie je nová, ale to, čo všetci ľudia oddávna prirodzene chceli i deklarovali, len zo zákulisia šiel pod rôznym nátlakom v zásade dlhodobo presný egocentrický opak. Teraz, keď sa i poslanci už minimálne vďaka DVTR vedia pred kmotrami brániť a presnejšie ich jednoDucho nepotrebujú, tí(Zákulisie) svoje ciele a prístup buď prehodnotia a svoje skúsenosti do kufra spoločného hodia, alebo evolučne ako slepá vetva zaniknú. Prípadne ešte pri čiastočnej spolupráci nejaký čas mementom budú, čo k ostrahe, zvýšenej motivácii myslieť, pre populáciu viesť bude. Ak totiž populácia znova konzumne, či prosto mentálne a morálne spohodlnie, vedieť bude, čo ju zasa nevyhnutne a ich dietky, vnukov čaká – otroctvo, v jeho mnohorakých formách. Podobne ako dnes, ak stádo zostane davom..neprebudených, biorobotov, apoKaliPsov zombee. (pozn. prekl.)
16 základňou hry s názvom Pyramída (pozn. prekl.)
17 U nás v SK/CZ boli však v ČSSR okrem KSČ i 2 ďalšie „kozmetické strany“(ČSS - Československá strana socialistická a ČSD - Československá sociálna demokracia). Zastúpené ale vo Federálnom zhromaždení (vtedajší 2-komorový parlament = 1.snemovňa ľudu, 2.snemovňa národov) maximálne zopár percentami a pod kontrolou kmotrov KSČ – tzv. Komunistickej strany Československa.
18 Dnes podobne, len v inom obale: ľudovo - TV Narkóza(Markíza), SME, Denník N ďalšie Meédeá od rovnakých správcov, pasákov.
19 Ako sme vyššie v poznámkach k textu už poznamenali, je otázne, do akej miery by tento postup bol hneď zo začiatku použiteľný v predsa len v niektorých bodoch trochu iných dejinno-spoločensko-politicko-ekonomických podmienkach EÚ.. prípadne ešte ďalej (V USA, Indii, Číne, Južnej Amerike, atď..). T.j., či by takáto forma evolúcie myslenia nebola zo začiatku skôr kontraproduktívna..teda DO jej osvojenia kritickým sociologickým prahom populácie (cca. 5-7%), „podsádky“.
20 Pôvodná SóKratovská dialektika i prastarých univerzít - „Domov života“ Starého Egypta. T.j., UMENIE vedenia dialógu metódou navigačných otázok. Ger.: Rollenspiel – 3.- 4. stupne vedenia dialógu systémom O-O, Otázka-Odpoveď, s následnou výmenou rolí 2-3-krát s výsledkom objektívne pomerne funkčného riešenia a zároveň chybných stereotypov(zlozvykov, poruchových emócii) skorigovania: Otázka – Odpoveď – Súhlasná interpretácia – disclaimer(nesúhlasná interpretácia) – zrkadlo(korekcia chybného stereotypu u dialektického partnera) – výmena rolí(GOTO STEP 1). Na tému pozri predchádzajúce kapitoly KSB. (pozn. prekl.)
21 Obetí konceptuálno-ideologickej agresie, v rámci vedenia informačnej(studenej) vojny. (pozn. prekl.)
22 Zároveň otvára k dispozícii spoločnosti oveľa širšiu personálnu(kádrovú) bázu, POTENCIÁL rozvoja. Zombi, čo sa ako ľudia narodili a teraz sa znova ako ľudia prebudili..čo sa znova zo svojich príjemných povinností i drobných-veľkých RaDosti, tešiť môžu. Ako Dietky Božie, námestníci Jeho miestni, tu na planéte, kozmickej lodi vesMierom letiacej, na Zemi.. (pozn. prekl.)
23 Na rozdiel od inžinierstva a-sociálneho, sa sociálne inžinierstvo zaoberá konštruovaním sTrojením budúCnosti, rečou života, života-sChopnosťou. Viď presnejšie KSB „Voda Mŕtva“, zväzok 1., str.13 (pozn. prekl.)
24 V tomto vydaní je tandemný princíp vysvetlený širšie, ako v 1.vydaní podľa textu práce z roku 1997 od VP „Od matriarchátu k ľudskosti..“ (v ďalších vydaniach – „Od človekapodobnosti k ľudskosti“..človečnosti, čeloVieČine).. ďalej nasleduje text od hviezd-ičiek až po ďalšiu skupinu hviezd-ičiek.
25 Porekadlo „Viac hláv, viac rozumu“ je síce platné taktiež, avšak v trochu inom kontexte, zmysle. (pozn. prekl.)
26 *V kritickej situácii idúcej do katastrofy, t.j., pri strate riadenia platí heslo: „Lepšie aspoň nejaké riešenie, ako žiadne“. Aj to najhoršie vypracované riešenie nie je totiž v dosiahnutej situácii horšie, ako inak nevyhnutná katastrofa.* Teda.. pri takomto nastavení rozhodovania nie je samozrejme garantované, že rozhodnutie prijaté automatickou systémovou väčšinou o jeden hlas, bude zrovna to najlepšie..
27 Rimania si v minulosti nemysleli, že „tretí je prebytočný“ a „stavali na trojkách“. „Triumvirát (lat. triumviratus, od tres - tri, pri skloňovaní troch – trium a vir - muž)“. V Starom Ríme:
1) skupina skladajúca sa z troch osôb, menovaná, alebo volená so špeciálnym cieľom;
2) obdobie občianskej vojny 1.stor pred našim letopočtom (BC.) spolky vplyvných politických činiteľov a vojvodcov, vznikajúce s cieľom uchvátenia moci nad štátom“ Veľká Encyklopédia, vyd. 3, zväzok 26, str. 225 v skrátenej verzii.
*Koncom republikánskeho Ríma, keď začal byť novým nástrojom globálnej(v rámci vtedy známeho sveta) politiky v rámci procesu koncentrácie moci, však existoval..bol testovaný aj inštitút dvoch konzulov, ktorí boli na vrchole spoločenského rebríčka..pyramídy vždy dvaja..*
28 Grécka „elita“, aristokracia, no často aj bežní občania chodievali na egyptské školy a univerzity(doslovne vtedy „Domy života“) všeobecne. Niečo, ako dnes zahraniční študenti, presnejšie často ako štátni - budúci úradníci, učitelia a funkcionári. Hélada v tom období a dlhodobo celkovo silno stavala na vedomostiach (know-how) uchovávaných a rozvíjaných tisícročia v egyptských chrámoch. Vedomostiach týkajúce sa nielen (a)sociálneho inžinierstva, ale veľká väčšina fyzikálnych, lekárskych, matematických, poľnohospodárskych, ekonomických, atď..objavov, pripisovaných Grékom a Rimanom, pochádza, ako dnes už dobre vieme, v skutočnosti z doby podstatne staršej dejín Egypta, Mezopotámie, Indie a ďalších kultúr. Kým však budú vytlačené príslušné korekcie učebníc dejepisu a ďalších, prejde nevyhnutne istý čas.. (pozn. prekl.)
29 Významný francúzsky evanjelický teológ a spisovateľ (1826-1906), účastník diania okolo tzv. Dreyfusovej aféry roku 1890, zástanca problematičnosti dogmy tzv. „Krisovho zmŕtvychvstania“, atď..jeho syn Jean Réville bol taktiež teológom. (pozn. prekl.)
30 1.Diel, str. 72 vo vydaní SPb., z roku 1909: Okolo roku 230 pred naším letopočtom bol vedúcim Veľkej SynaGógy Antigón zo Sicha. „Po tomto Antigonovi, nasledovali Z NÁM NEZNÁMEJ PRÍČINY (vyznačené nami pri citovaní) vo vedení výkladu učenia rabinátu, už osoby dve. Najpravdepodobnejšie je, že tento dualizmus naznačuje rozchod názorov a tendencii(*vo vedení tejto tak vážnej starovekej ustanovizne*), nedochádzajúci však do rozdelenia“.
Prečo však práve „rozchádzanie sa názorov a tendencii“ neviedlo k rozdeleniu, t.j. to najhlavnejšie, zostalo mimo chápania A. Révilla (1826-1906)
31Egypt doby Faraonů se skládal ze dvou zemí: Severu a Jihu, sjednocených pod jednou korunou Faraona. Obě desítky a vedoucí každé ze skupin vyššího žrečestva reálně stáli v mocenském systému Egypta výše než faraoni, ačkoliv ve společnosti podporovali kult osobnosti faraona, a ne žrečestva, a faraon obvykle disponoval dostatečně vysokým stupněm zasvěcení.
32Pokud to prvohierarcha připustil a nepřijímal rozhodnutí sám.
33Ve převaze hlasů se můžou projevovat ve společnosti panující omyly, které mohou způsobit krize v dalším vývoji.
34Ve vztahu k hlasovacímu systému to znamená, že rozum každého účastníka je „dobře“, a dva rozumy jeho vedoucích jsou lepší než libovolný ho tvořící individuální rozum.
35Skrze periferii egyptského žrečestva doprovázející Mojžíše, která se infiltrovala do kolena Levitů.
36Je poměrně těžké mluvit o tom, pro co nejsou v kultuře „slova“.
37Jedna, byť možná ne hloupá, ale svévolně využívajíc sexuální pudy mužů Kleopatra, jejíž vláda skončila její sebevraždou a připojením Egypta k Římu jako provincie, tu strukturu zaměnit nemohla. Ale Kleopatra je poslední z řady egyptských vládců, vládnoucích bez podpory žrečeské struktury, která opustila Egypt dříve. Na dobu její vlády jen připadla poslední etapa procesu začatého mnohem dříve, a kterému se ona bránit nemohla, protože to byl dlouhý proces, nedostupný vnímání a chápání povrchnímu umu rozmarné královny a jejího okolí.
38Ten román, vydaný roku 1895 a mnohokrát znovuvydaný v Rusku po roce 1895, je jedním z mála děl, kde jsou procesy společenského samořízení ve státě popsány v uměleckých obrazech v jejich spojení s procesem samořízení globální civilizace. Zvláštní role románu spočívá v tom, že autor věrně uviděl a popsal v tom procesu samořízení davově-“elitární“ společnosti funkční roli různých společenských skupin, stabilních v následnosti generací. Pokud v románu izolovat zápletku řízení, pak stojí za to obrátit pozornost na následující systém vztahů:
-
rolníci a řemeslníci, tj. národní masy, zapojené v produktivní práci, jsou vně sféry jejich profesionalizmu ve společenském sjednocení jednotlivých specializací práce, plně závislí na činnosti hodnostářského korpusu, představujícího státní aparát na místech (scéna „živých obrazů“ v chrámu);
-
veškerá periferie hodnostářského (úřednického) korpusu na místech a v odvětvích (v armádě), početně převyšující centrální aparát – dvůr faraona – přesto, neschopná samostatně se postavit politice centra se také ocitá v plné závislosti na něm;
-
klíčová scéna románu – epizoda národního hněvu, zsynchronizované znacharstvem se slunečním zatměním. Ona ukazuje, že i centrální aparát, v čele se svou nominální hlavou faraonem, je ohraničen v činnosti činností egyptského znacharstva (obvykle nazývaného „žrečestvem“), protože administrativní „elita“ není schopna na základě svého vnímání světa odlišit manažersky významnou informaci, od šumu: pro to jsou třeba konzultace se znachary, což znacharům dovoluje manipulovat různými vrstvami společnosti za pomoci dávkování konzultací;
-
ale ukazuje se, že i hierarchie znacharů Egypta nebyla svobodná ve svých činech, a přiznávala patronát Babylonské hierarchie znacharů, a byla nucena souhlasit s jejím vyslancem a kardinálně změnit politiku Egypta. To je přijímáno faraonem jako záškodnictví a zrada, protože on nepatří do skupiny zasvěcených, kteří jsa věrní disciplíně hierarchie, nemají právo vysvětlovat mu veškerý objem příčinno-důsledkových vazeb v jejich konzultativní, ve vztahu ke státnímu aparátu, činnosti.
To znamená systém vztahů „natstátní znacharstvo – klany znacharstva ve státě – elitární aparát státního řízení – národní masy, zapojené v produktivní činnosti“ je ukázán ve své podstatě správně ohledně jejich možností a podstaty jejich činnosti v davově-“elitární“ společnosti.
Pokud provést paralelu se současností, pak se změnilo jen jedno: znacharstvo vnitrostátní a znacharstvo globální nekoná ve společnosti tak otevřeně, jako tomu bylo v Egyptě, a jak je ukázáno B.Prusem v románu. Znacharstvo se zamaskovalo v jiné sociální skupiny, přičemž v biblické civilizaci vládnoucí znacharstvo a její místní periferie se ztotožňuje s „elitou“ (odsud plyne i ztotožnění hodnostáře církve K.Pobedonoscova, zdrceného mravně a světonázorově Biblí, s vrchním žrecem, které se odehrálo mezi inteligencí Ruska při vydání románu v začátku vládnutí Nikolaje II; jde o to, že žrečestvo se kultem oddělovalo od davu, ale samo nebylo rozdrcenou autoritou kultu); a vnitrostátní znacharstvo, které se neprodalo nadstátnímu globálnímu a nebylo jím rozdrceno světonázorově, bylo ze sféry řízení života společnosti a konzultací státního aparátu vytěsněno do sféry „chiropraxe“ a prostonárodní praktické magie, ačkoliv čas od času se aktivizovalo i v politice skrz „řádové“ struktury prostonárodu. Vedle toho, je třeba poznamenat, že i B.Prus byl produktem biblické civilizace a také z nějakých jemu vlastních příčin vnesl vklad v ochranu její stability. To se projevilo v odražení v románu židovsko-lichvářského tématu.
-
Lichvářství, podle zápletky románu dusící Egypt, je „pověšeno“ na Féničany, kteří zmizeli z historické arény a dnes nejsou přítomni jako živá národní kultura.
-
Milenka mladého faraona, který vstoupil v konflikt s vyšším žrečestvem, Sára a její syn žid-následník egyptského trůnu, jsou nevinné oběti despotizmu hierarchií znacharstva. Něco podobného mělo místo i v mládí Nikolaje II: existovala i židovská milenka, ale třetí oddělení zasáhlo a do svatby a následníka-žida to nedošlo.
Zloúmyslnému a despotickému znacharstvu Egypta je v románě mimochodem postaven Mojžíš, který je charakterizován postavou žrece jako nějaký „žrec-odpadlík“, který narušil klanovou disciplínu hierarchie, v následku čehož Sára na řece otevřeně zpívá chvalozpěv, v kterém se oslavuje Jediný Nejvyšší Bůh. To vědění bylo v Egyptě údělem vyšších zasvěcených, skrytých v chrámech, a nepodléhalo propagandě mezi lidmi, protože by vedlo k zničení pozemské hierarchie znacharstva kvůli její neadekvátnosti té kultuře, ke které vyzýval Mojžíš.
Ale, poukázav na tu pravdu, B.Prus neprocitoval vnitrosociální doktrínu Bible, podle které je lichvářská vláda nad státy a národy nikoliv údělem Féničanů, ale údělem historicky reálného i současného židovstva, jehož předkové odmítli misi vzdělávání všech národů skutečnou relígií, předloženou jim skrze Mojžíše, skrz což měli možnost ochránit se před despotizmem egyptského znacharstva, které vybralo židovstvo jako nástroj realizace světové nadvlády.
Tím samým, bez ohledu na záměry B.Pruse, se ta doktrína lichvářského parazitizmu mlčky ztotožňovala s učením Mojžíše, proroka Nejvyššího Boha, pro což nejsou žádné historické ani religiózní příčiny. A soucitný vztah čtenáře k nevinné Sáře a jejímu synu, se také má mlčky rozšířit na celou židovskou diasporu, která tu doktrínu lichvářské tyranie během historie realizuje.
39A stejně tak začátky historie současné biblické civilizace – do vody Léthé – cz.“Lety“ (řeky zapomnění v řecké mytologii).
40 Niekde aj HeriHor..GreGor(?) (pozn. prekl.)
41 V egyptológii hlavne tzv. „medziobdobia“ (trvajúce niekoľko generácii), po ukončení jednotlivých ríš – Starej, Strednej a Novej. (pozn. prekl.)
42Leta je v mytologii antických Řeků řekou zapomnění, oddělující království mrtvých od světa živých. Při jejím překročení zemřelí ztrácejí paměť o pozemském životě.
Informační báze KSB