„Deset přikázání“ Washingtonského konsenzu

„Deset přikázání“ Washingtonského konsenzu

21.10.2017

 

Termín „Washingtonský konsenzus“ byl poprvé zaveden v roce 1989 americkým ekonomem Johnem Williamsem. Jednoznačné formulace Washingtonského konsenzu neexistují, protože se časem od doby zavedení termínu mění. Přesto duch „Washingtonského konsenzu“, nezávisle na konkrétních formulacích, určuje už čtvrt století principy zatahování ekonomických systémů pro Západ „problémových“ států, hlavně post-socialistických a rozvojových, do procesu globalizace.

Mezi oběti je možné zařadit i ČR, nejen země Latinské Ameriky, ve vztahu k nimž byl Washingtonský konsenzus zformulován na konci 80. let. Ve své podstatě se jedná o ideový základ, s jehož oporou MMF a USA poskytovali „consultingové služby“ a nabízeli finančně-ekonomickou „pomoc“ svým svěřencům, kteří v důsledku toho ztráceli svou ekonomickou suverenitu a setkávali se se spoustou problémů, které z tohoto faktu pramenily.
 

Podstatu „Washingtonského konsenzu“ je možné zformulovat následovně:

 

1. Rozpočtová disciplína

Státy musí zlikvidovat nebo snížit schodek rozpočtu do takové úrovně, která bude přijatelná pro soukromý kapitál.

 

2. Nasměrování rozpočtových výdajů

Příspěvky spotřebitelům a dotace producentům musí být omezeny na minimum. Stát má utrácet peníze jen na základní a akutní lékařskou péči, na základní vzdělání a rozvoj infrastruktury. Důchody a sociální zabezpečení do tohoto seznamu „správných“ výdajů nepatří.

 

3. Daňová politika

Daňová základna má být co nejširší, ale sazby mírné.

 

4. Úrokové sazby

Úrokové sazby se mají formovat na vnitřních finančních trzích bez účasti státu. Úroky nabízené vkladatelům mají stimulovat vklady a zabraňovat odtoku kapitálu.

 

5. Směnný kurz

Stát mají zavést takový kurz své měny, který podporoval jejich export tím, že dělá jejich produkci na vnějších trzích konkurenceschopnou.

 

6. Tržní liberalizmus

Kvóty na import musí být zrušeny a zaměněny celními sazbami. Celní sazby na import musí být minimální a nemají se zavádět na to zboží, jehož import je nutný pro produkci zboží a služeb v zemi pro následující export z ní (jinými slovy, stát má fungovat jako levná montovna).

 

7. Přímé zahraniční investice

Musí být přijata politika podporující a přitahující zahraniční investice a technologické know-how ze zahraničí. Podmínky konkurence pro zahraniční a domácí firmy musí být stejné.

 

8. Privatizace

Je třeba všemi způsoby podporovat privatizaci státních podniků, protože soukromé podniky jsou efektivnější, než státní (pro stoupence buržoazního liberalizmu je to svatý axiom, nevyžadující důkaz logickou úvahou podpořenou kritérii ani praxí).

 

9. Deregulace

Příliš vysoká státní regulace vytváří jen korupci a diskriminaci mezi účastníky trhu, kteří nemají přístup k vyšším vrstvám byrokracie. Je třeba usilovat o to, aby výhledově bylo zcela odstraněno státní regulování ekonomiky a aby byl odstraněn státní sektor ekonomiky.

 

10. Soukromé vlastnictví

Nedotknutelnost soukromého vlastnictví musí být garantována a stále posilována, tomu musí být podřízeny zákony i právní praxe.

 

 

V politické praxi je použití „Washingtonského konsenzu“ často doprovázeno ještě jedním bodem, který formálně nepatří ke „konsenzu“, ale mlčky ho doprovází:

MMF, který je centrálním štábem Bretton-Woodského systému, aktivně vystupuje za zákaz alternativ dolaru. V zemích, které ztratily svou ekonomickou nezávislost, se to projevuje v systému currency board, který přímo vyžaduje spojit emisi národní měny výlučně s objemem dolarových rezerv. Fakticky to znamená, že v takových zemích se všechna aktiva kótují už v dolarech a vnitřní investiční zdroj absentuje.

Princip „currency board“ se všemi důsledky z něj vyplývajícími funguje i polistopadové ČR, což znamená fakticky zřeknutí se vlastní emisní politiky, což vytváří deficit oběhových prostředků a tím nejen garantovaně blokuje rozvoj výroby, ale vyvolává i její degradaci.


 

Principy „Washingtonského konsenzu“ ležely v základech politiky MMF a v ekonomických vztazích USA s „problémovými státy“ a se státy „třetího světa“ už předtím, než je Williamson poprvé zformuloval. Ale poté se „Washingtonský konsenzus“ začal předkládat společnosti, politikům a ekonomům jako vědecky podložený všespásný nástroj úspěchu ekonomického rozvoje státu, který je údajně tak bezalternativní, jako zákony přírody. Williamson byl přesvědčen, že ekonomické problémy mohou mít tak jednoznačné řešení, jako i problémy přírodních věd. Na základě tohoto stavěl otázku o přiznání „Washingtonského konsenzu“ v roli axiomu, o kterém se nediskutuje a který je třeba postavit mimo rámce politické i ekonomické diskuse. Argumentoval tím, že „nikdo se necítí dotčeným, pokud se politické diskuse neúčastní strana, která tvrdí, že Země je placatá.“

Ve skutečnosti nejsou principy „Washingtonského konsenzu“ zákony přírody, ani zákony ekonomického rozvoje, ale souhrn pravidel tak či onak vnucovaných zemím-koloniím, jejichž dodržování zajišťuje úspěšné řešení globálně-politických cílů metropole, představované zeměmi Západu a především USA.

Ve všech hlavních bodech představují tato pravidla opak zavedené finančně-ekonomické praxe rozvinutých zemí Západu, především USA.

 

Diskusní téma: „Deset přikázání“ Washingtonského konsenzu

Čtyři fáze přípravy ekonomik pro ekonomické mrchožrouty...

Martin | 25.10.2017

Když byl Joseph Stiglitz odejit ze Světové banky, o což se postaral Larry Sommers, odnesl si odtud okrádací manuál používaný IMF a Světovou bankou.
https://www.gregpalast.com/the-globalizer-who-came-in-from-the-cold/
V článku jsou popsány čtyři stupně imploze ekonomik.
Prvním je privatizace. Stiglitz jí nazývá "briberization" - termínem narážejícím na uplácení i vyhrožování státním činitelům tak, jak to svého času popsal J. Perkins v Confession of an Economical Hitman. Já používám termín "piratizace." V každém případě to funguje tak, že uplacené figurky v řízení státu zprivatizují ekonomiku včetně strategických odvětví - ie. voda a elektřina za zlomek jejich skutečné ceny, aby si potom užívali prostředků na svých švýcarských kontech. V případě Východní Evropy a SSSR to bylo obzvláště zajímavé. Napřed bylo potřeba připravit piratizátory. Ten proces probíhal od poloviny osmdesátých let, kdy na sklonku Kosyginových reforem byl založen Ústav pro systémovou analýzu ve Vídni. Byl založen vládami SSSR a USA. O rok později byla zřízena jeho pobočka v SSSR. Usedli v ní budoucí piratizátoři typu Čubajse a Gajdara, kterým bylo přímo pod dohledem a ochranou KGB umožněno studovat západní liberální model a to včetně zahraničních stáží. U nás ke stejnému účelu sloužil Prognostický ústav ÚV KSČ. Byl líhní různých Klausů, Kočárníků a spol. Dnes také víme díky dle FOIA odtajněným dodatkům k výročním zprávám CIA, že východoevropské a sovětská ekonomika podléhaly zvláštnímu režimu. Úkolem bylo likvidovat dvě třetiny východoevropského a sovětského průmyslu. Zatímco pro SSSR měl být tento proces ryze likvidační, pro východoevropské země pouze kolonizační. Zajímavý je i rozdíl v přijímání reforem. Zatímco třeba u nás házely Klausovy fanynky kalhotkama na tribuny a piratizace byla přijata s nadšením, Boris Nikolajevič Jelcin se byl nucen k "liberalizci" prostřílet střelbou tanků do Bílého domu (Ruská Duma)... Piratizace způsobily SSSR větší škody než druhá světová válka, nastolily v Rusku liberální hladomor a proces geniálně popsal Sergej Glazjev v knize, kterou jsem četl v angličtině pod příznačným názvem Genocide: Russia and the New World Order. Zároveň byly piratizace SSR východní Evropy asi největším přesunem majetku od lidí směrem k superelitám v historii planety. Projevilo se to následovně. Dle statistik OSN bylo ve východní Evropě a evropské části SSSR v roce 1989 cca 15 milonů lidí pod hranicí bídy. V době Klausových balíčků v roce 1997 již to bylo 170 milionů lidí.

Další fáze je liberalizace kapitálového trhu. Mantra deregulace kapitálového trhu a zajištění volného pohybu kapitálu, jako nutnosti k prosperitě je krycí historka k vydrancování státních rezerv. Stiglitz to nazývá "Hot Money cycle." Krátkodobé spekulativní operace, kdy jsou peníze pumpovány do trhu z nemovitostmi a investovány do měnových spekulací a rychle odchází při prvním náznaku praskání takto vytvořených bublin. Národní rezervy snažící se problém sanovat bývají potom vydrancovány v rámci dnů či hodin (viz Brazílie nebo Indonésie) Později přichází IMF s požadavkem ke zvednutí úrokové míry do astronomických poloh. Výsledek bývá nasnadě. Vysoké úrokové míry zrujnují národní bohatství i ceny nemovitostí a udusí průmyslovou výrobu.

Fází tři je zavedení třžních cen. Eufemistický termín pro všeobecné zdražování základních komodit, jako jídla, plynu, elektřiny a vody, což často vede k tomu, co Stiglitz nazývá IMF Riots. Přichází lidové nepokoje, kterých je potom často umně využíváno v barevných revolucích typu Majdanu.

Po fázi zbídačení přichází fáze čtyři - IMF strategie pro redukci bídy. Nic jiného než volný obchod dle pravidel WTO a WB. Free Trade... Kouzelné ba přímo magické slovo. Stiglitz přirovnává pravidla WTO k otevření ekonomik ke stylu opiových válek. K tomu dodám, že Free Trade - britský vynález k zotročení národů funguje v podstatě tak, že země jsou přinuceny otevřít ekonomiky a skupina pirátů s licencí krást dříve chráněna děly lodí jejího veličenstva a dnes americkými letadlovými loděmi si prostě vezme, co chce...

Nejhorší na celém příběhu je, že si během let systém vychoval tlupy sytémových užitečných idiotů - liberálních ekonomů, kteří budou tento systém podporovat, hlásat i bránit do posledního dechu.

Toto tvori zaklad

Slovenka | 22.10.2017

Vlcich vzatov medzi ludmi....

RIMSKY KLUB

GR | 22.10.2017

CLenovia / zskladatelia Rimskeho ako Rockefeller,,,. Humanisti alebo predvoj globalneho prediktoru?

Re: RIMSKY KLUB

Hox | 22.10.2017

ohledně zařazení římského klubu viz https://leva-net.webnode.cz/products/o-aktualni-situaci-c-5-121-rijen-2015-a-co-na-zapade/

*

ADM | 21.10.2017

Díky za článek.

***

Tak jako tak se minimálně v ČR těchto "Deset přikázání" implementovalo tak nějak po "počesku" a možná i proto Zeman s Klausem tvrdí, že privatizace proběhla úspěšně...

Re: *

Hox | 21.10.2017

Souhlas, my jsme to tu měli například oproti Rusku ještě v hodně "soft" formě, neztratili jsme například 5-10% obyvatel. Rusko stály "reformy" podstatně více, než 2. světová válka.

Přidat nový příspěvek