Ruský Antimanagement: cesta ven z existenciální krize západního systému řízení

O tom, proč byl projekt Antimanagement vytvořen, jaké jsou jeho cíle a smysl, Sputnik hovořil s Andrejem Arkádijevičem Ivanovem, autorem projektu Antimanagement, zakladatelem první v Rusku mládežnické byznysové školy Jať a s Viktorem Solovjovem, ředitelem mládežnické byznysové školy Jať, v rámci které jsou organizovány semináře a výuka.

Odkud se vzal nápad vytvoření nového systému řízení lidí a společností a jaké jsou základní cíle Antimanagementu?

Andrej Ivanov: Před devíti lety, když jsem opouštěl pozice top manažera v různých společnostech, jsem se přesvědčil o tom, že celý management, který je okolo nás, směřuje na tvrdé vymačkávání zdrojů z těch lidí, kteří přišli do práce. Lidé přicházejí o osobnost, jsou degradováni do úrovně zdroje a společnost se snaží vše udělat tak, aby lidé „nezvedali hlavu" ani nezadávali zbytečné otázky. A to i v případě, kdy vidí nějaké chyby, nebo se jim něco nelíbí, nebo když se objektivně děje něco špatného — jejich úkolem je bez otázek řešit dané úkoly. Pokud znenadání má někdo nějaký svůj názor a snaží se něco říci, tak ho manažer varuje a napodruhé ho odstraní z organizace.

Já sám jsem pětkrát měnil pozici v nejvyšších vedeních firem. Proč jsem tak často měnil pozici? Protože jsem dostával šéfy, kterým jsem se rozumně pokoušel vysvětlit, proč je v organizaci napětí, odkud pochází napětí a z toho plynoucí chyby. Mě ale vysvětlovali, že já jsem jen podřízený, přestože jsem byl na nejvyšší úrovni. Pochopil jsem, že po nějaké době musím vytvořit projekt, který dobře podám v informačním poli, aby se stal přitažlivým, a tam následně přijdou všichni moji bývalí ředitelé a vedoucí a budou mě poslouchat, protože mi zaplatili. Díky tomu budu moci najít způsob, jak jim ukázat jiný pohled na člověka, jiný pohled na podnikání — právě ten, jehož používání umožňuje nejefektivněji zajistit tvůrčí seberealizaci každého člověka, efektivní spolupráci, odhalení skutečného potenciálu a projevení těch nejlepších kvalit člověka. Čili to, co dnes všichni hledají — všichni hovoří o efektivitě výroby, o růstu výměny zboží, nových trzích, zlepšování kvality… Všichni ale jdou cestou managementu, což znamená utahování opasků a tlačení na lidi. To vše ale má meze.

Náš problém je v tom, že úřadovat a potlačovat (lidské projevy — red.) jsme se naučili — tvrdě dávat úkoly a tvrdě kontrolovat. Neumíme ale vytvářet to, aby lidé pracovali na úrovni vlastní vnitřní motivace. Přestože právě to je rozhodující vlastnost příslušníků slovanskoruské civilizace, jelikož my jsme lidi milující svobodu, lidé s obrovským potenciálem ve smyslu, že milujeme nápady, novoty, máme rádi výzvy, a pokud připravujeme člověka o jeho tvůrčí seberealizaci, tak to znamená, že ho degradujeme na úroveň obyčejné biologického robota. Bohužel mnoho dnešních organizací je ještě ve stavu řízení biologických robotů. Mají takovou kulturu biorobotizace. Úkolem Antimanagementu je vytvoření možnosti rozlišení procesů biorobotizace oproti tvůrčí seberealizaci a zajistit východ organizace z předchozích stereotypů, které brzdí skutečný rozvoj a opravdové odhalení potenciálu na co nejvíce tvůrčí prostředí. Pro to byl vypracován tento kurz a před pěti lety začaly probíhat první nepočetné semináře.

Za to, co jsme před těmi pěti lety začali říkat, si lidé při pohledu na nás ťukali na čelo. Před třemi lety nás začali prostě poslouchat. Podle očí bylo vidět, že v tom něco je. Před dvěma lety jsme začali dostávat otázky, požadavky, začaly probíhat první reálné semináře. A přibližně před rokem a půl se práce rozběhla naplno. Nyní máme prakticky každý měsíc kurz v různých městech. Jen na nejbližší měsíc máme naplánované čtyři cesty do různých regionů. To objektivně vypovídá o tom, že my se nyní nacházíme na té informační vlně, jež je pro byznysové společenství nutná a není nikým pokrytá. Jedná se o informační pole, které se týká organizace tvůrčího prostředí a nikdo se o to profesionálně nezajímá. Nikdo!

V jakékoli organizaci jsou problémy — nuda, strach, nedůvěra, toxické prostředí, napětí, konflikty a další. Ale jak se toho zbavit, o to se nikdo nezajímá. Všichni si myslí, že je to přirozený atribut toho, čemu se říká management. My říkáme, že to tak není. Jestli se u vás tohle děje, znamená to, že jste špatně vytvořili systém kultury, byznysových nápadů, systém řízení, zpětné vazby, motivace… U vás není vyřešeno obrovské množství otázek, ale to nejdůležitější — vy jste nedokázali vytvořit takový systém vzájemných vztahů, které dělají člověka člověkem a umožňuje mu, aby se zcela odhalil v tvůrčím prostředí s jinými lidmi. Přesně na řešení těchto otázek směřuje náš projekt Antimanagement.

Proč jste to konkrétně vy, kdo to začal dělat? Máte ženu, šest dětí — to je obrovská odpovědnost. Kde jste našel odvahu k tomu, abyste vystoupil z nejvyšších manažerských pozic, kde máte vysoký plat, služební auto… Co vás přivedlo k tomu uvěřit v to, že váš projekt bude fungovat?

Já jsem absolvent sovětské základní a střední školy. A ať na ni nadávají, jak chtějí, a nadávají na ni ti, kdo ji neznají, já jsem od šesti let v tomské škole číslo 53 křičel všechna ta naše pořekadla: „Kupředu, přes problémy k vítězství a jen k vítězství, a ne jinam! (Только вперед, только через трудность к победе, только к победе — никуда иначе!)" A já až nyní rozumím tomu, že to bylo programování člověka (žít a myslet jako vítěz — red.). To do mě vložili. Mě vychovávali na hrdinství. K nám přicházeli veteráni, s nimi jsme hovořili o námořnících, o Brestské pevnosti, pokládali jsme květiny k památníkům věčného ohně, stáli jsme u komplexu Matka vlast volá, kde se shromažďovaly sibiřské pluky, aby odrazily nacisty od Moskvy. Já jsem tam byl na všech těchto historických místech. A když jsem viděl všechna pole v kombinaci s našimi učiteli, kteří hovořili o důležitosti ideologických smyslů, vlasti, lásce k vlasti a patriotismu, tak jsem tím nasákl dostatečně hluboko.

Nyní, když se setkávám s problémem, a jako vedoucí jsem problém nemohl nevidět, protože se mi dostalo dobrého vzdělání a dobré výchovy, tak se k němu stavím čelem. Uviděl jsem, že v organizacích existují problémy. To nejhorší ale je, že když jsem četl knížky o managementu od předních západních autorů, tak jsem v nich nenašel ani nejmenší náznak toho, že existuje hluboké porozumění tomu, co se ještě v organizacích nerealizuje a proč jsou lidé v těchto organizacích jako vařená rajčata — reálně koukáš na tváře lidí a říkáš si: „No kruci, koukej, jakou mají kancelář, jaké mají super auťáky, všechno podle posledního výkřiku techniky, ale tváře mají lidé potlačené, vysáté, zohýbané." Přesně tohle mě přinutilo k tomu, abych zde našel spojení mezi příčinami a následky a příčiny neutralizoval. Tato má pozice mě ale přiváděla ke konfliktu zájmů, protože ředitel potřeboval přísného manažera a hotovo. Já jsem jim říkal, že to jsou nesmysly, reálné hlouposti. Mě ale neposlouchali, protože existoval podřízený vztah mezi mnou a jimi. Takže jsem si řekl, že na vás kašlu, vytvořím vlastní a vy ke mně potom budete přicházet a já vám řeknu, co a jak máte dělat. A to je to, co my nyní děláme.

Váš projekt funguje, protože je to něco, co potřebuje ruská duše? Nebo je to něco, co nezná žádné hranice?

„Nic není uděláno definitivně do té doby, než je to uděláno spravedlivě," to neřekl ruský člověk, to řekl Abraham Lincoln, 13. prezident USA. Řekl to na americkém kontinentu, on je čistý Američan. On vyjádřil filozofickou pravdu, která leží v samém základu projektu Antimanagement.

To zní podobně jako „otcové zakladatelé" Ameriky, ti také říkali krásné věci pro to, aby dav měl o čem mluvit, ve skutečnosti ale měli na mysli něco úplně jiného…

To je možné, ale ty myšlenky, které byly vyjádřeny, ty jsou fundamentální. Když si vezmeme například Henryho Forda, to je americký podnikatel, který vytvářel prostředí orientované na člověka. U Forda dokonce i invalidé dokázali živit své rodiny. On lidem platil 13. a 14. plat. Korporace Forda, to byl celý svět orientovaný na lidi. Proto se můžeme podívat i k němu pro inspiraci. Pro nás je to také vzor. To je to univerzální, na čem stojí svět. Pokud v jakémkoli sociálním prostředí vzniká u lidí pocit, že se nacházejí ve spravedlivém prostředí, že se k nim chovají spravedlivě, všechno je čestné a otevřené a existuje tam důvěra, tak odtamtud nikdy neodejdou, nikdy takové vztahy nezničí. Naopak, budou je upevňovat.

Takže se jedná o univerzální věc pro celé lidstvo?

Ano, pro celé lidstvo, pro naši planetární civilizaci.

Viktor Solovjov: Nejste první zahraniční žurnalisté, kteří k nám přijíždějí a ptají se nás na otázky. Hlavní rozdíl je v tom, že tito lidé (zahraniční novináři — red.) znají ruský jazyk a umějí rusky myslet. Zde můžu odcitovat ruského profesora Vladimira Michajloviče Zaznobina, který v roce 2010 v Evropském parlamentu prohlásil: Přátelé, za 25 let se všichni budete muset učit ruský jazyk. Proč? Pokud jste spokojeni s tím, co se dnes odehrává ve světě, tak se můžete dál učit anglicky a nadále si tam u sebe speakovat (od anglického speak — mluvit — red.). Pokud chcete zjistit, jak vytvořit život jinak, lidsky, tak informace o tom, jak to udělat, existuje pouze v ruském jazyce. V ruštině je klíč.