Pitirim A. Sorokin: Mýty o sexuální revoluci

outsidermedia

Není žádným velkým tajemstvím, že jedním z důvodů úpadku a pádu Římské říše byla i uvolněnost morálky. A i když se nedá jednoznačně říci, že právě toto bylo přímou příčinou onoho úpadku, bylo to přinejmenším jedním z jeho projevů. Uvolněná morálka, nevážení si vlastních symbolů a hodnot, pocit „nekonečné“ nadřazenosti elity nejen ve starém Římě, spolu s oslabováním funkce toho útvaru který umožňoval existenci dané společnosti.

Zároveň si nesmíme lhát do vlastní kapsy a tvrdit, že to nic neznamená, když máme příznaky všech společností, které se rozložily v první řadě samy a zevnitř. Protože „ránu z milosti“ přece dostali od „někoho konkrétního“, jako třeba Římané. Stejně tak nemůžeme předstírat, že zvrácenosti nebyly právě i v těch „silných“ dobách. Naopak. Byly, ale bylo to odsuzované, často tvrdě trestané. Tím se to spolu s dodržováním morálních hodnot udržovalo na minimální úrovni.

Nakonec, pokud se tak stalo, a zvrhlíci „slavně zvítězili“, společnost se začala nevyhnutelně rozkládat, její základy se začaly rozvalovat.

Ten základ morálky, kdy se některé společnosti (nebo chcete-li civilizace) dokázaly i „jen“ přetvařovat, dodržovala však ta část společnosti, která si vážila nejen sama sebe, svých zvyků, ale také svého státu. Tím právě udržovaly svůj systém při životě. To automaticky však neznamená jen a pouze tzv. střední třídu.

V dnešní době však lze říci, že mizí hlavní opora kapitalismu v jakékoliv jeho podobě, i té dnešní „jakoby skoro ultralevicové“ neoliberální (ostatně je jedno, jak to označíme, každý to chce chápat podle svého), a to střední třída. Která byla a je stále i dnes rozčleňována a likvidována jako zdroj síly společnosti. Při likvidaci socialismu bylo využito opačného postupu, kdy se mimo jiné všem věšely bulíky na nos o tom, že všichni mohou být právě „ona střední třída“ po zničení socialismu a že to chce jen pracovat. A nic víc. No a pak pečení holubi… Tím se vytvářela dlouhodobě „vrstva“, která si myslela velmi často neoprávněně mnohé o svých individuálních schopnostech, přičemž v představách se to měnilo nakonec prakticky jen na „hromady harampádí a smetí“…

Kniha Pitirima Sorokina byla vydána v roce 1956 (!). Pitirim A. Sorokin emigroval z Ruska ve dvacátých letech dvacátého století do Ameriky. Využívá, a to zdůrazňuji, statistiky a vědomosti známé ve Spojených státech do výše uvedeného data. Dnes v praxi a na vlastní oči vidíme, kam vede sexuální svoboda po několika dalších desetiletích prostopášnosti, vše dovolenosti a propagandy pohlavních zvráceností všech druhů, tedy takzvané sexuální revoluce.

Texty, ukázky jsou z předmluvy k ruskému překladu, kterou napsali N. M. Rimaševskaja a N. E. Markov.

====

Mýtus č.1: Sexuální revoluce je výsledkem Svobody a Pokroku. Rusko (a Česko snad ne?) s opožděním opakuje cestu industriálně rozvinutých západních zemí, kde již v padesátých letech dvacátého století proběhla sexuální revoluce. Tento proces probíhající ve svobodné společnosti je výsledkem demokracie, pokroku a vysoké úrovně života.

„S rozvojem sexuální svobody v současném západním světě (!1956!) začala porodnost klesat hlavním způsobem jako dobrovolné omezení porodnosti, ale také z části i pro nechtěnou neplodnost (tehdy ještě nebylo tolik chemikálií omezujících plodnost obou partnerů). V současné době většina evropských zemí jen sotva udržuje panující početnost osídlení, a další zmenšování porodnosti bez odpovídajícího zmenšení úmrtnosti povede k periodě depopulace s jejími nebezpečnými následky pro historického lídra (USA roku !1956!), tvůrčí potenciál a sebeobranu,“ varuje Sorokin.

====

Mýtus č.2: Soukromé homosexuální preference nemají vliv na společenské normy. Množství sexuálních partnerů a jejich pohlaví se jeví jako soukromá záležitost a nemají vliv na společenský život. Je proto nezbytná legalizace homosexuálních (a jiných zvrácených) vztahů, zapojení sexuálních menšin do politického a kulturního života.

„Počínaje od druhé poloviny 4. století před naším letopočtem se sexuální svoboda stále více proměňuje v anarchii a v průběhu 3., 2. a 1. století před naším letopočtem se rozprostírá po celém helénistickém světě. Toto období je charakterizováno rychlým úpadkem řeckého tvůrčího génia ve všech oblastech kultury, doprovázeného depopulací a ztrátou politické nezávislosti,“ připomíná Sorokin.

====

Mýtus č.3: Před uzavřením oficiálního sňatku by měli mladí lidé žít po nějakou dobu spolu, s tím, aby pochopili, hodí-li se k sobě navzájem. Nové formy rodinných svazků – „nemanželského soužití“ (druh a družka), otevřené manželství, ve kterém manželé uspokojují svoje potřeby i s jinými partnery, napomáhají zvýšení porodnosti.

„Je pravidlem, že společenstva, která jsou uchvácena honbou za sexuálním uspokojením, se málo starají, jestliže se starají vůbec, o to, aby měly děti, protože to jim překáží ve vychutnávání prostopášnosti v plné míře, „ píše P. A. Sorokin. „Taková pozice povzbuzuje milovníky sexu používat antikoncepci, uchylovat se k potratům a jiným prostředkům k zabránění početí dítěte. A občas dítě, narozené následkem vně manželského spojení, zabíjejí. Jestliže lidé z takové skupiny vstoupí do manželství, tak jejich svazek pak obvykle bývá bezdětným, nebo dává jednoho či dva potomky, což je nedostatečné pro uchování existujícího početního stavu skupiny.“

====

Mýtus č.4: Neomezená svoboda kultury, úplná absence cenzury vedou k rozkvětu kultury a blahodárně ovlivňuje společnost vcelku. Mizí strach před sexuálními a erotickými projevy v kultuře. Sprostá slova se tisknou a pronáší otevřeně, tak jak se lidé osvobozují od svých komplexů.

„Civilizované společnosti mající nejpřísnější omezení sexuální svobody vytvářely tu nejkvalitnější vysoce rozvitou kulturu. Po celou historii lidstva není ani jeden příklad toho, jak se společenství pozvedlo do úrovně racionalistické kultury bez toho, aby se ženy rodily a vychovávaly v přísně určených pravidlech věrnosti jednomu muži. Dále není ani jeden příklad takového společenství, které by si uchovalo svůj stav vysoce rozvinutého stupně kultury po tom, jak méně přísná sexuální pravidla zaměnila mnohem více omezující,“ poukazuje Sorokin.

====

Mýtus č.5: Hodiny pohlavní výchovy jsou nezbytné již v mladších třídách, tak jak se děti musí naučit ovládat vlastní sexualitu. Dnes mladí hoši i dívky získávají sexuální zkušenost mnohem dříve a mají neomezenou svobodu přijetí rozhodnutí o počátku svého pohlavního života. S cílem ochrany reproduktivního zdraví je nezbytné všudepřítomné pohlavní vyučování.

„Co se týče mnohoslovného pseudovědeckého sexuálního vzdělávání,“ píše Sorokin, „tak to se nikdy nikde nikam nehodí. Jeho zcela otevřená pornografická část je zjevně škodlivá, a méně pornografická část slouží hlavně cíli pohlavního vzrušení a posedlosti sexem. Zdá se, že příznivci takového sexuálního vzdělávání nevědí (!1956!), že nevázané žvanění o sexuálních otázkách probouzí brzký nezdravý zájem, koncentruje na ně pozornost a probouzí sexuální impulsy u nevybraných a nepřipravených posluchačů či čtenářů.“

====

Mýtus č.6: Intenzivní sexuální život současného člověka má mnohem bohatší erotický obsah než-li dříve. Statistika vypovídá o rostoucím počtu souloží, o mnohem větší rafinovanosti mazlení a sexuální technice.

„Čím více uspokojení se lascivní lidé snaží získat, tím méně jich nakonec získávají. Co dříve bylo vzrušujícím, se stává nudným, rutinním a i také bolestným. Toto zmenšení získávaného uspokojování takové lidi tlačí k hledání uspokojení ve zvrhlostech, ale ty tuto nemoc, strádání a neštěstí nadále prohlubují. Není divu, že život se ve výsledku proměňuje v žalostnou existenci, která často končí sebevraždou,“ konstatuje Sorokin.

Když se jen maličko zamyslíte, tak si nelze neuvědomit, že toto platí naprosto stejně pro drogy a jejich legalizaci. I o alkoholu. A i pro další oblasti společenského života. Protože v životě společnosti je zákonitě vše navzájem propojeno. A je naprosto očividné, kam to vede.

ZDE je zdroj, v němž je i odkaz na Sorokinovu knihu v ruském překladu.

Překlad a úprava: Bedřich Vinopalník