Rudy car:
"Naprosté minimum ruských historických prací, o komunistických ani nemluvě, se tváří, jako by do druhé světové války vstoupilo Stalinovo Rusko až s prvními německými výstřely v červnu 1941. Pravda je naopak, že se Stalin vydatně na válce podílel hned od prvních německých výstřelů v Evropě, přesněji v Polsku 1. září 1939. Co je k tomu vede, je evidentní, nechtějí přiznat, že Stalin plné dva roky věrně podporoval Hitlera a vydatně se zasloužil o hitlerovské dobytí Evropy.
Evropská válka začala hitlerovským přepadením Polska, Západ – Británie a Francie – na něj reagoval vyhlášením války Německu (3. září), Stalin se jakoby držel stranou a jistě si mnul ruce radostí. Čekal na vhodný okamžik, kdy se do války zapojí přepadením Polska z nechráněné východní strany. To se stalo 17. září (nejdříve, 15. 9., uzavřel příměří s Japonskem) a Rudá armáda zasadila bránící se polské armádě poslední a rozhodující úder.
Ve dvě hodiny v noci z 16. na 17. září 1939 si v Moskvě náměstek sovětského ministra zahraničí Molotova V. Potěmkin zavolal polského velvyslance v Moskvě W. Grzybowského a ve 3.15 hod. mu přečetl nótu, v níž mj. stálo: „Německo-polská válka odhalila vnitřní bankrot polského státu […] Varšava jako hlavní město Polska už neexistuje. Polská vláda se rozpadla a nevykazuje známky života. To znamená, že polský stát a jeho vláda přestaly existovat […] Vycházejíc z této situace sovětská vláda pověřila vedení Rudé armády, aby vydalo vojskům rozkaz překročit hranice a vzít pod ochranu obyvatelstvo západní Ukrajiny a západního Běloruska. Sovětská vláda současně zamýšlí podniknout veškerá opatření, aby uchránila polský lid před nešťastnou válkou, do které ho uvrhli jeho šílení vůdcové, a zajistila mu klidný život.“110 Grzybowski rozhořčen odmítl nótu přijmout, Potěmkinovi nezbylo, než aby ji na polské velvyslanectví v Moskvě doručil kurýrem.
Jen tak mimochodem: Rudá armáda nasadila do operace 466 516 vojáků (po válce sečetla 996 mrtvých a 2 002 zraněných111), obsadila celé východní Polsko, sice zčásti ještě docela nedávno ruské, a zdůvodnila to průhlednou lží, že jde bránit většinu ukrajinského či běloruského obyvatelstva. Hned 1. listopadu moskevský Nejvyšší sovět připojil tyto části k Sovětskému svazu (2. listopadu pak východní Bělorusko), jistě „na věčné časy“, a nová sovětská správa okamžitě zahájila systematické deportace představitelů tamní elity do hloubi sovětské říše – za tyto necelé dva roky to byl více než milion zatčených osob. Pronacistické proklamace a výzvy ke spolupráci s hitlerovským Německem zaplnily stránky sovětských novin. Např. Izvestije 30. září. 1939 v úvodníku psaly: „Sovětský svaz a Německo, které se staly přímými sousedy, dostaly nyní dodatečný podnět k přátelským vztahům dobrého sousedství. Sovětský svaz a Německo, které svou dobrou vůlí odvrátily ve východní Evropě hrozbu války, považují po rozpadu dřívějšího polského státu výlučně za svůj úkol obnovit na tomto území mír a pořádek.“112
Také další Stalinovy úspěchy byly viditelné.113 Ještě do konce roku 1939 donutil (s podporou Hitlera) všechny tři baltské státy k podpisu dohod o vzájemné „pomoci“ (s Estonskem 28. 9., s Lotyšskem 5. 10 a s Litvou 10. 10. 1939). Jejich součástí byl vynucený souhlas tamních vlád s ustavením ruských vojenských základen na jejich území. „Konečné“ řešení bylo jen otázkou vhodného času: v červnu 1940, Hitler tehdy zaútočil na Francii, obdržely všechny zmíněné vlády sovětské ultimátum (všechny „nedostatečně“ plnily podepsané dohody), musely vytvořit prosovětské vlády (tak to přesně „řešil“ Hitler v Rakousku v březnu 1938), ty „pozvaly“ další spřátelená sovětská vojska a 3.–6. srpna 1940 byla anexe dokonána.
Stejný trik, stížnosti na „utrpení“ vlastně ruských obyvatel a dřívější ruskou správu ohrožených území, uplatnil Stalin i vůči Rumunsku, tentokrát – opět za Hitlerova blahosklonného souhlasu – žádal Besarábii a severní Bukovinu (toto území Rusko ve své správě původně nemělo, ale takovou drobnost Stalin přehlédl), 26. 7. 1940 šlo do Bukurešti ruské ultimatum a hned za ním i Rudá armáda (28. 7.), 2. srpna už fungovala nová Moldavská sovětská socialistická republika.
Nejsložitější to měl Stalin s Finskem. První výzvu obdobného charakteru předložil Stalin Finsku 12. října 1939, obviňoval ho, že připravuje útok na Sovětský svaz....."