30.12.2016
M.L.
Návštěva Ruské federace
Před pár týdny jsem navštívil na 2 dny Moskvu a na 3 dny Petrohrad. Rád bych se se zdejší skupinou podělil o proces, který i díky návštěvě Ruské federace prožívám.
Rád bych napsal pár slov o své minulosti, jen pro upřesnění, jak velikým zvratem v životě bylo potřeba projít, aby byly některé souvislosti pochopeny.
Celý život jsem byl tvrdým propagátorem západního vnímán světa (byl jsem nevědomá 5. kolona). Rusko a "Rusáci" bylo zkažené, hnusné, odporné. Punkrocková kapela, jako určitý vzdor vůči něčemu, co až dnes dokážu popsat, je jen ukázkou, jak dobře mě zpracovali. Od útlého až dorosteneckého věku jsem na profesionální úrovni sportoval. Nicméně nikdy jsem do žádné skupiny nezapadl. Alkohol, cigarety a jiné drogy mi byly cizí a v kolektivech jsem byl spíš za podivína. Zajímal jsem se o náboženství, Mormony, Křesťanství, Hinduismus, Budhismus, ale nic z toho mě úplně neuspokojovalo.
Dopadlo to tak, že asi v 21 letech jsem se vydal splnit svůj sen - cestu kolem Světa. Na rok. Byly z toho, ale roky 3. Poznal jsem arabský svět (překrásnou Sýrii), Indii, Čínu, USA a další země. Z nějakého důvodu jsem nenavštívil ruský svět.
Zpět doma, to bylo náročné, potkal jsem se svou ženou, založil rodinu. Klasické pracovní vytížení. Normální proces. Díky rodině jsem se dostal ke KOB a celý prožitý život se začíná skládat do jedné mozaiky.
„Náhodou“ k nám do práce nastoupil kolega z RF, který se o KOB hluboce zajímá. Cesta do RF už byla dále jediná možná varianta. Ačkoliv si moje okolí si myslí, že je to byl jen další z mých „bláznivých nápadů“. Proč by někdo jezdil “jen tak“ do Ruska? Po studiu KOB jsem o RF už měl jiné mínění, než před studiem. Nicméně mě překvapilo moje zjištění, že Rusové jsou normální lidé, kteří mají rádi život. 
Měli jsme veliké štěstí, že náš výlet byl naplánován na Den Moskvy (https://www.youtube.com/watch?v=wZFuhM_-EBI). Centrum Moskvy bylo uzavřeno pro automobily. Všude mnoho lidí. Egregor Ruství by se dal krájet nožem. Alkohol v ulicích zakázaný. Fascinoval mě vztah mezi muži a ženami. Měli se opravdu rádi. Lidé si užívali, že mohou být spolu. Program po celém centru Moskvy - tématem byla ruská biografie (osobně neznám žádný film). Nicméně celá organizace byla velice dobrá. Od jídla, toalet až po noční úklid. Hodnotím vše jen jako turista. Pro člověka, který se o Rusku dočítá jen negativní věci, je takové zjištění velice překvapivé. Tento dojem by se dal srovnat s tím, jak jsem překročil v roce 2010 hranice Sýrie a čekal, že všude budou teroristi. A ono ejhle! Spát šlo kdekoliv, i v ulicích, a člověk nebyl okraden, lidé byli nápomocní, usměvaví. Nakolik to vše bylo a je divadlo, nevím, ale můj pocit byl jak v Rusku, tak v Sýrii velice pozitivní.
Druhého dne jsme prošli ještě jednou Rudé náměstí. Překvapil mě stupeň globalizace v RF. Nepozoroval jsem jakékoliv náznaky nesvárů podmíněné rasou či náboženstvím. Zřejmě tak je myšlena globalizace na ruský způsob. Dále jsem také pochopil slova z Posledního gambitu. V části, kde probíhá rozhovor ve vlaku, co je to „Rusijsky“.
Poté nás pohltilo Moskevské metro z 50. Let. Ty stanice! Já tomu prostě nemohl uvěřit - krása. Je vidět, že se za Lenina a Stalina budovalo, pak bylo dlouho jen takové udržování, aby se systém úplně nezhroutil, a nyní se objevují snahy zase něco dělat. Technologické skoky jsou do očí bijící.
Metrem jsme se dostali do skladu nakladatelství Konceptual, které začalo jako první vydávat knížky VP SSSR.
To už bylo na okraji města a bylo vidět, že zde jsou sociální rozdíly veliké. Život na okraji velikých měst a mimo metropole není lehký. Což dokazuje i špatný stav všech budov (panelové domy, byty, garáže).
Poté jsme osedlali vlak SAPSAN http://www. russiantrain.com/info/sapsan_ trains/. Tato vlaková souprava, vedle dalších vlaků, které jsme viděli, potvrzovala teorii o tom, že dlouho někdo nechtěl, aby v Rusku bylo dobře. Vlak je slušná střela (250km/h), která Vás dopraví z centra Moskvy do centra Petrohradu za 4hodiny, cena 1 500Kč (pro srovnání cesta letadlem trvá 1,5h stojí kolem 600kč, ale je potřeba se dostat na letiště, být tam předem a poté se zase z letiště dostat. Cesta vlakem a letadlem je tedy srovnatelná) Po cestě jsme viděli dlouho Moskvu, dále lesy, pak lesy a občas lesy. Potom nějaké městečko nebo vesnici. Pro člověka Evropské psychiky, musí být takovéto vzdálenosti a hustota osídlení nepředstavitelné.
Cestou jsem se dozvěděl nějaké informace o zednářské minulosti Petrohradu (Střed města je postaven do tvaru pyramidy, na vrchu pyramidy umístěna fontána symbolizující oko, ve městě jsou sfingy a další zednářské symboly)
Když jsem před odjezdem mluvil s lidmi o Rusku, hovořili, že Petrohrad je nádherný. Já jsem ten pocit hned neměl. Byl jsem natolik překvapen atmosférou v Moskvě, že mi Petrohrad přišel "jen" jako veliké město. Byli jsme ubytování na Něvském prospektu. Odtud je to kousek na Kazaňský sobor. Po cestě jsme překročili 2 kanály. A to už se ve mě začalo "něco" lámat. Začínal jsem to město mít rád. Došli jsme až na Palácové náměstí, kde se nachází Alexandrův sloup.
O tomto sloupu, jako o několika dalších místech, o kterých se ještě zmíním, se tradují zajímavé legendy. Sloup sám o sobě má údajně 600 tun. Na místě stojí jen vlastní vahou (viz
https://en.wikipedia.org/wiki/Alexander_Column ) V době, kdy byl postaven, údajně neexistovala technická metoda, která by tento sloup umožňovala takto postavit.
Isakijevskij sobor - Unikátní budova. Pravděpodobně pokus udělat z řecko-římské stavby kostel.https://cs.wikipedia.org/wiki/Katedr%C3%A1la_svat%C3%A9ho_Iz%C3%A1ka
Ermitáž – https://cs.wikipedia.org/wiki/Ermit%C3%A1%C5%BE Neuvěřitelně veliká stavba (zastavěnými m3), na níž je dle mého názoru nejzajímavější část Atlantové, kteří podpírají vstupní vestibul. Jedná se o 10 zcela identických, krásně opracovaných soch 4 metry vysokých. Otázkou je jak to udělali?
Je potřeba si uvědomit, že dle oficiálních údajů byl Petrohrad založen v roce 1703. Údajně tam nebylo nic, jen bažiny. Jestli jsou tyto informace pravdivé, pak upřímně nerozumím, jak dokázali všechno toto postavit a to jsem zde uvedl jen 3 příklady. Těch objemných budov je tam několik, troufám si říci desítky. Na druhém břehu řeky stojí další skvost http://www.saint-petersburg.com/museums/peter-paul-fortress/ a pár kilometrů od Petrohradu stojí Petěrgof https://cs.wikipedia.org/wiki/Pet%C4%9Brgof.
Kdokoliv bude chtít, tak si informace o Petrohradu dohledá sám, spousty věcí jsem nezmínil.
Čím déle jsme byli v Rusku, tím více se mi země líbila a mrzelo mě, že setkání bude napoprvé tak krátké. Nejraději bych prozkoumal vše od Petrohradu až po Vladivostok, ale tentokrát to nebyl ten pravý čas…
Na naší cestě jsme dále navštívili dům, kde bydlel Puškin, chodili jsme po sadech, po kterých sám chodil.
Viděli jsme sochu Měděného jezdce, po které je pojmenováno jedno z jeho děl.
Připadám si, že jsme součástí něčeho opravdu velikého a že všichni přispíváme k tomu, aby na tomto světě bylo lépe. Pro mě osobně je velice těžké fungovat na této bázi 1 a 0. Miluji lidi a miluji život. Rád s lidmi diskutuji u jednoho stolu. Velice rád vyrazím někam, abych něco prozkoumal.
Měl jsem a stále mám štěstí, že se vedle mne pohybuje člověk, který má věci více nastudované, než já sám, je pro mě hnacím motorem. Tímto bych mu chtěl za celé průvodcovství poděkovat. Stejně tak mojí rodině, která mě podporuje, ačkoliv ne vždy souhlasí.
Přeji nám mnoho energie na šíření a podporování správných matric a vytváření k tomu potřebných egregorů.
PS: V letadle cestou zpět jsem seděl vedle krásné mladé Rusky. Po tom, co v letadle vypila 2 vína, jsme si popovídali. Ruštinu zatím neovládám. A měl jsem štěstí, abych pochopil celý obraz. Hlavně takoví Rusové k nám jezdí na západ – nešťastní. Chtěla by mít muže a rodinu, ale nedaří se, tak jela na party a nákupy do Prahy.
Informační báze KSB