Zpráva o návštěvě RF

Zpráva o návštěvě RF

30.12.2016

M.L.

 

Návštěva Ruské federace

 

Před pár týdny jsem navštívil na 2 dny Moskvu a na 3 dny Petrohrad. Rád bych se se zdejší skupinou podělil o proces, který i díky návštěvě Ruské federace prožívám.

Rád bych napsal pár slov o své minulosti, jen pro upřesnění, jak velikým zvratem v životě bylo potřeba projít, aby byly některé souvislosti pochopeny.

 

Celý život jsem byl tvrdým propagátorem západního vnímán světa (byl jsem nevědomá 5. kolona). Rusko a "Rusáci" bylo zkažené, hnusné, odporné. Punkrocková kapela, jako určitý vzdor vůči něčemu, co až dnes dokážu popsat, je jen ukázkou, jak dobře mě zpracovali. Od útlého až dorosteneckého věku jsem na profesionální úrovni sportoval. Nicméně nikdy jsem do žádné skupiny nezapadl. Alkohol, cigarety a jiné drogy mi byly cizí a v kolektivech jsem byl spíš za podivína. Zajímal jsem se o náboženství, Mormony, Křesťanství, Hinduismus, Budhismus, ale nic z toho mě úplně neuspokojovalo.

 

Dopadlo to tak, že asi v 21 letech jsem se vydal splnit svůj sen - cestu kolem Světa. Na rok. Byly z toho, ale roky 3. Poznal jsem arabský svět (překrásnou Sýrii), Indii, Čínu, USA a další země. Z nějakého důvodu jsem nenavštívil ruský svět.

Zpět doma, to bylo náročné, potkal jsem se svou ženou, založil rodinu. Klasické pracovní vytížení. Normální proces. Díky rodině jsem se dostal ke KOB a celý prožitý život se začíná skládat do jedné mozaiky.

 

„Náhodou“ k nám do práce nastoupil kolega z RF, který se o KOB hluboce zajímá. Cesta do RF už byla dále jediná možná varianta. Ačkoliv si moje okolí si myslí, že je to byl jen další z mých „bláznivých nápadů“. Proč by někdo jezdil “jen tak“ do Ruska? Po studiu KOB jsem o RF už měl jiné mínění, než před studiem. Nicméně mě překvapilo moje zjištění, že Rusové jsou normální lidé, kteří mají rádi život. 

Měli jsme veliké štěstí, že náš výlet byl naplánován na Den Moskvy (https://www.youtube.com/watch?v=wZFuhM_-EBI). Centrum Moskvy bylo uzavřeno pro automobily. Všude mnoho lidí. Egregor Ruství by se dal krájet nožem. Alkohol v ulicích zakázaný. Fascinoval mě vztah mezi muži a ženami. Měli se opravdu rádi. Lidé si užívali, že mohou být spolu. Program po celém centru Moskvy - tématem byla ruská biografie (osobně neznám žádný film). Nicméně celá organizace byla velice dobrá. Od jídla, toalet až po noční úklid. Hodnotím vše jen jako turista. Pro člověka, který se o Rusku dočítá jen negativní věci, je takové zjištění velice překvapivé. Tento dojem by se dal srovnat s tím, jak jsem překročil v roce 2010  hranice Sýrie a čekal, že všude budou teroristi. A ono ejhle! Spát šlo kdekoliv, i v ulicích, a člověk nebyl okraden, lidé byli nápomocní, usměvaví. Nakolik to vše bylo a je divadlo, nevím, ale můj pocit byl jak v Rusku, tak v Sýrii velice pozitivní.

 

Druhého dne jsme prošli ještě jednou Rudé náměstí. Překvapil mě stupeň globalizace v RF. Nepozoroval jsem jakékoliv náznaky nesvárů podmíněné rasou či náboženstvím. Zřejmě tak je myšlena globalizace na ruský způsob. Dále jsem také pochopil slova z Posledního gambitu. V části, kde probíhá rozhovor ve vlaku, co je to „Rusijsky“.

 

Poté nás pohltilo Moskevské metro z 50. Let. Ty stanice! Já tomu prostě nemohl uvěřit - krása. Je vidět, že se za Lenina a Stalina budovalo, pak bylo dlouho jen takové udržování, aby se systém úplně nezhroutil, a nyní se objevují snahy zase něco dělat. Technologické skoky jsou do očí bijící.

 

Metrem jsme se dostali do skladu nakladatelství Konceptual, které začalo jako první vydávat knížky VP SSSR.

 

 

To už bylo na okraji města a bylo vidět,  že zde jsou sociální rozdíly veliké. Život na okraji velikých měst a mimo metropole není lehký. Což dokazuje i špatný stav všech budov (panelové domy, byty, garáže).

 

Poté jsme osedlali vlak SAPSAN http://www. russiantrain.com/info/sapsan_ trains/Tato vlaková souprava, vedle dalších vlaků, které jsme viděli, potvrzovala teorii o tom, že dlouho někdo nechtěl, aby v Rusku bylo dobře. Vlak je slušná střela (250km/h), která Vás dopraví z centra Moskvy do centra Petrohradu za 4hodiny, cena 1 500Kč (pro srovnání cesta letadlem trvá 1,5h stojí kolem 600kč, ale je potřeba se dostat na letiště, být tam předem a poté se zase z letiště dostat. Cesta vlakem a letadlem je tedy srovnatelná) Po cestě jsme viděli dlouho Moskvu, dále lesy, pak lesy a občas lesy. Potom nějaké městečko nebo vesnici. Pro člověka Evropské psychiky, musí být takovéto vzdálenosti a hustota osídlení nepředstavitelné.

 

Cestou jsem se dozvěděl nějaké informace o zednářské minulosti Petrohradu (Střed města je postaven do tvaru pyramidy, na vrchu pyramidy umístěna fontána symbolizující oko, ve městě jsou sfingy a další zednářské symboly)

 

Když jsem před odjezdem mluvil s lidmi o Rusku, hovořili, že Petrohrad je nádherný. Já jsem ten pocit hned neměl. Byl jsem natolik překvapen atmosférou v Moskvě, že mi Petrohrad přišel "jen" jako veliké město. Byli jsme ubytování na Něvském prospektu. Odtud je to kousek na Kazaňský sobor. Po cestě jsme překročili 2 kanály. A to už se ve mě začalo "něco" lámat. Začínal jsem to město mít rád. Došli jsme až na Palácové náměstí, kde se nachází Alexandrův sloup.

 

O tomto sloupu, jako o několika dalších místech, o kterých se ještě zmíním, se tradují zajímavé legendy. Sloup sám o sobě má údajně 600 tun. Na místě stojí jen vlastní vahou (viz

https://en.wikipedia.org/wiki/Alexander_Column ) V době, kdy byl postaven, údajně neexistovala technická metoda, která by tento sloup umožňovala takto postavit.

 

Isakijevskij sobor - Unikátní budova. Pravděpodobně pokus udělat z řecko-římské stavby kostel.https://cs.wikipedia.org/wiki/Katedr%C3%A1la_svat%C3%A9ho_Iz%C3%A1ka

 

 

Ermitáž – https://cs.wikipedia.org/wiki/Ermit%C3%A1%C5%BE Neuvěřitelně veliká stavba (zastavěnými m3), na níž je dle mého názoru nejzajímavější část Atlantové, kteří podpírají vstupní vestibul. Jedná se o 10 zcela identických, krásně opracovaných soch 4 metry vysokých. Otázkou je jak to udělali?

 

Je potřeba si uvědomit, že dle oficiálních údajů byl Petrohrad založen v roce 1703. Údajně tam nebylo nic, jen bažiny. Jestli jsou tyto informace pravdivé, pak upřímně nerozumím, jak dokázali všechno toto postavit a to jsem zde uvedl jen 3 příklady. Těch objemných budov je tam několik, troufám si říci desítky. Na druhém břehu řeky stojí další skvost http://www.saint-petersburg.com/museums/peter-paul-fortress/ a pár kilometrů od Petrohradu stojí Petěrgof https://cs.wikipedia.org/wiki/Pet%C4%9Brgof.

 

Kdokoliv bude chtít, tak si informace o Petrohradu dohledá sám, spousty věcí jsem nezmínil.

 

Čím déle jsme byli v Rusku, tím více se mi země líbila a mrzelo mě, že setkání bude napoprvé tak krátké. Nejraději bych prozkoumal vše od Petrohradu až po Vladivostok, ale tentokrát to nebyl ten pravý čas…

 

Na naší cestě jsme dále navštívili dům, kde bydlel Puškin, chodili jsme po sadech, po kterých sám chodil.

Viděli jsme sochu Měděného jezdce, po které je pojmenováno jedno z jeho děl.

Připadám si, že jsme součástí něčeho opravdu velikého a že všichni přispíváme k tomu, aby na tomto světě bylo lépe. Pro mě osobně je velice těžké fungovat na této bázi 1 a 0. Miluji lidi a miluji život. Rád s lidmi diskutuji u jednoho stolu. Velice rád vyrazím někam, abych něco prozkoumal.

 

Měl jsem a stále mám štěstí, že se vedle mne pohybuje člověk, který má věci více nastudované, než já sám, je pro mě hnacím motorem. Tímto bych mu chtěl za celé průvodcovství poděkovat. Stejně tak mojí rodině, která mě podporuje, ačkoliv ne vždy souhlasí.

 

Přeji nám mnoho energie na šíření a podporování správných matric a vytváření k tomu potřebných egregorů.

 

PS: V letadle cestou zpět jsem seděl vedle krásné mladé Rusky. Po tom, co v letadle vypila 2 vína, jsme si popovídali. Ruštinu zatím neovládám. A měl jsem štěstí, abych pochopil celý obraz. Hlavně takoví Rusové k nám jezdí na západ – nešťastní. Chtěla by mít muže a rodinu, ale nedaří se, tak jela na party a nákupy do Prahy.

 

Diskusní téma: Zpráva o návštěvě RF

Opatrne v tom raji

Jarda | 10.01.2017

Hlavně soudruzi když se do toho vysněného ráje vypravite nepijte tam pěnu do koupele jak je v kraji zvykem.

Jsem šokován (tak trochen)

pedros | 07.01.2017

Já myslel, že Rusko znám dokonale. Viděl jsem všechny americké trháky, od ramba až po most špionů...Doteď jsem byl přesvědčen, že v Rusku je stále tma a všude malí, zlí a věčně opití mužíci a bábušky.

Rusko není cizina, natož daleká

Fantom | 06.01.2017

V Moskvě jsem vyrostl a vystudoval (87). Jezdím tam min. 1x ročně, spíš častěji. Myslím, že se tam celkem dobře vyznám. Řada komentářů má takový nostalgický nádech, jako .. rád bych se tam podíval, ale připadá mi to daleko, obtížné, nevím jak.
Jsou to zbytečné obavy. Letadla létají, víza se dají zařídit, hotely (i Český dům) nebo airbnb fungují dobře. Že má někdo ostych, že neumí dost dobře rusky ? ... no budiž.
Nejsem žádná cestovka, ale pokud nás Hox nějak spojí, potom bych si troufl nějakou expedici do Moskvy uspořádat.
I jedno oddělení KOB jsem už navštívil a jistě by šlo se s nimi sejít.
Tak co Hoxi? Jedeš taky?? ;)

Táhlo mě to na východ

Varg | 02.01.2017

Jak to tady tak čtu, tak asi většina z vás prožila jistý obrat, co se postojů k Rusku a Rusům týče. Já měl teda to štěstí, že už od mládí byl můj vztah k Rusku kladný. Když jsem dospíval, můj zájem směřoval především ke Slovanům a všemu možnému okolo nich a tak nějak jsem cítil, že mi jsou lidé z východu podstatně bližší, než ti ze západu. A Rusko jsem bral jako základ všeho. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem nechtěl za životní partnerku ani nikoho jiného, než Rusku. A světe div se, moje manželka je Ruska :-)
Co je ale paradox, že jsem v Rusku ještě nikdy nebyl. Třeba ten Petrohrad mám už dlouho v plánu. A kdyby byl čas a peníze, určitě bych se projel i po magistrále třeba až do Vladivostoku, pár dní bych strávil na Bajkalu a skočil bych se třeba podívat i na velkou proti-čínskou zeď... Ale to je zatím docela v nedohlednu...

Re: Táhlo mě to na východ

Eva | 04.01.2017

Mám to stejné jako Vy, vždy mě to táhlo na východ - především k Rusku a mám je ráda. Také jsem v Rusku nebyla a moc bych si to přála. Můj syn byl v Rusku několikrát, s žádnou cestovkou, ale tzv. s báglem na zádech projel kus Ruska, ale bohužel takovou lásku, jako mám já k Rusku on nepociťuje. No já v mém věku s báglem na zádech asi už těžko, ale ta touha navštívit Rusko mě neopouští. Doufám, že se Vám podaří Rusko navštívit a seznámit se s jeho krásami i pohostinnými lidmi a jak říkal syn, s velkou ruskou pohostinností se setkával na každém rohu.

Rusko

Míra | 31.12.2016

Do Petrohradu jedu jako individuální turista v květnu. Byl jsem zde před 5 lety s cestovkou a nyní si chci užít město v klidu bez neustálého remcání spolucestujících. Musím řici, že jsem procestoval řadu zemí, takže mohu srovnávat.Ale tak s přibývajícími léty, mě spíše táhne tak nějak ten Východ než tolik opěovaný Západ. Mám pocit,že ruská duše nám je mentálně blízká

odkaz

Václav | 31.12.2016

nedávno jsem byl poprvé / ve svých třiašedesáti letech / v Rusku. Měl jsem to štěstí být v rodinách. Poznání lidí je pak tím, co doplní celkový pohled. - tady je odkaz na mé poznání :
http://hledani.gnosis.cz/cesta-na-severovychod/

Rusko mám rád. A jsem Slovan

Re: odkaz

Ďakujem | 15.01.2017

Rád som si prečítal. Snáď sa aj mne podarí znovu uvidieť Rossiju.

Cesta ke kořenům...

Martin | 30.12.2016

Museli jsme se přejíst a přidusit Západem. Musel nám ležet v žaludku a spát s námi v postýlkách, abychom se naučili svou lekci. Ale myslím, že se to týká i Rusů samotných. Jen ta drsná liberální rozkrádačka za různých Čubajsů, Němcovů, Gajdarů a Jelcinů, která zpsobila Rusku větší škody, než druhá světová válka jim dala šanci rychleji vystřízlivět z okouzlení Západem. Je to dáno také tím, že Rusko mělo být dle plánů depopulizováno a zlikvidováno. Mělo sloužit jako plankton pro živení západní civilizace. Zatímco my jsme měli být "jen" kolonizováni...
Přesto bych nerad šel ode zdi ke zdi. S těmi kořeny to není tak jednoduché. Ne vše na západní kultuře, které jsme také součástí ať se nám to líbí nebo ne je špatné. Také nemá smysl upínat se k ruskému dubisku, jako ke spáse. Je třeba hledat vlastní cestu.
Nečekat na další osvobození, ale stát se Rusku partnery - ne ve smyslu, ve kterém to dnes Rusové běžně používají (ti proradní, licoměrní zápaďané, co Rusku vráží kudly do zad), mám namysli skutečné patrnersví a přátelství... A to je těžší úkol, než se módně státi rusofilem. Byť se za něj i já považuji.

Re: Cesta ke kořenům...

Lin | 31.12.2016

Moc dobrý komentář, Martine.
A ani já si nepřeju, abychom šli "ode zdi ke zdi" - to jsme naposledy udělali po sametové a víme, jak to dopadlo.
V té době jsem žila v naivním doufání, že si ponecháme všechno, co je dobré a moc dobře funguje (a čeho jsme také velmi pracně dosáhli) - a odhodíme to nepotřebné, přežité či svazující.
Ale ono by to tak být mělo. Když bydlíš v domě, který přestane vyhovovat požadavkům, také ho nebouráš celý, ale renovuješ =nezačínáš znova na "zelené louce", ale využiješ všeho, co je dobré a potřebné a dům opravíš tak, aby ti vyhovoval. A totéž budou dělat i další lidé po tobě, kteří v tom domě budou chtít žít.
K "vystřízlivění":
Ano, vystřízlivěla většina těch, kteří ale pamatují dobu "před" a mohou porovnávat s "po". Má velká obava je, že ti, kteří se narodili až "po", mají v hlavě takový guláš, že nejsou schopní porovnat vůbec nic (viz - nedávná zdejší "perla", že syn jednoho diskutéra považuje Annu Frankovou za "oběť komunistického koncentráku"). A jelikož jsou naše děti ti, kdo budou jednou rozhodovat o našem "společném domě (státu), pak si myslím, že zde stojí jasný úkol před každým z nás = zajímat se o to, co jim ve škole "lejou" do hlavy ohledně dob minulých a vysvětlovat klady i zápory, bavit se s dětmi.
Kopírovat Rusko nebo podléhat nějaké "modní vlně" určitě k ničemu nevede. Můžeme si brát inspiraci - v tom, co Rusko dělá dobře a co bychom chtěli i my tady u nás. A to samé je v opačném "směru" - od "západu" se můžeme inspirovat tím, co se nám jeví jako pro nás dobré - ale o to razantněji odmítat to, co nám sem cpou a co my nechceme.
Dříve naše vláda všechno odůvodňovala tím, že "to chce Moskva" - nyní odůvodňuje tím, že "to chce Brusel". Ale ona to nebyla pravda ani tehdy, ani teď. Jde jen o ty "mocné řiťolezce", kteří koukají jen na svůj prospěch.
A na závěr:
Ono opravdu nemá cenu spoléhat na "mocné dubisko". Skutečně nyní nenastane, co bylo minule, aby ruská armáda prolévala svou krev za celou Evropu a "osvobozovala, zachraňovala". My si musíme sami znovu vybojovat svou státní suverenitu ( v rámci možností) = zbavit se koloniální nadvlády a chtít spolupráci rovného s rovným (tj. ne žádné politiky, co říkají "Brusel/Moskva/Peking" to tak chce). A v tom nám Rusko může být oporou. Budeme mít brzo volby - a já bych si moc přála, aby z těch "koloniálních struktur", které jsou nalezlé úplně všude, zůstal tak možná akorát smrad...
Dostali jsme v posledních letech spoustu informací, mohli jsme v různých situacích dobře odhalit, "kdo je kdo" na nejvyšších místech, takže to všechno beru jako dar, který nám byl dopředu daný, abychom se tentokrát rozhodli dobře.

Jinak - článek je potřebný a přínosný - děkuji za něj. Není potřeba hned vidět nějakou "módní rusofilnost" - já to vidím jako přiblížení světa, který moc lidí u nás nezná = že Rusko není tím, co nám vykresluje místní propaganda.
Všude žijí lidé - i na tom "západě", i v té Americe - kteří chtějí to samé, co my = základní podmínky pro život a výchovu dětí. Nikdo nechce bojovat - tedy nikdo normální.

Re: Re: Cesta ke kořenům...

Martin | 31.12.2016

Díky Lin. dopsala jste to k dokonalosti.
I já se připojuji a děkuji za článek. V mém příspěvku to ve zkratce asi vyznělo jako konkrétní kritika, ale nemyslel jsem to konkrétně na autora. To o té módnosti bylo myšleno obecně. Ten fenomén existuje a je nejspíš i dán místní rusofobní propagandou, která žene lidi mnohdy nekriticky na ruskou stranu. Což se samozřejmě dá vnímat i pozitivně.

Obavu z mladé generace ale nesdílím. Ano jsou vymyti naším debilizačním importovaným školstvím i médii.
Jeden zdejší moudrý text praví: "Od mladické neznalosti k všeobecnému (mainstreamovému) poznání (nevyžaduje žádné zvláštní úsilí), od všeobecného poznání k poznání individualizovanému (vyžaduje vlastní úsilí), dále pak od individualizovaného poznání k poznání optimalizovanému (vyžaduje přemýšlení a zkušenosti) a na konec od optimalizovaného subjektivního poznání k dostatečnému poznání objektivní reality (objektivních zákonitostí – vyžaduje hluboké přemýšlení a bohaté životní zkušenosti)."

http://leva-net.webnode.cz/products/zivotni-al-go-rytmus/

To chce prostě ujít kus života. Mladí lidé jsou jako prázdné nádoby manipulovatelnější a systémově zneužitelní do rolí různých hnědých zelených, černých nebo rudých košil. Ale i oni budou postupně konfrontováni s životní realitou i individuálním poznáním a někteří ujdou i kus další cesty výše popsané...

Potom jsme tu my, kteří zažili oba systémy a máme ještě dost sil přiložit ruku k dílu.

Přeji vám Lin i všem zde na diskusi hodně štěstí do nastávajícího přelomového roku se sedmnáctkou v letopočtu...

Re: Re: Re: Cesta ke kořenům...

Lin | 01.01.2017

Já tobě tak, Martine - a nejen to štěstí, ale vytrvalost a sílu - budeme to určitě potřebovat...

Re: Re: Re: Cesta ke kořenům...

Soraja | 03.01.2017

Děkuji Vám, Lin a Martine, napsali jste to tak opravdově, že jsem si musela otřít slzy po přečtení..
Také jsem svým původem a výchovou patřila na západ a obdivovala jej.. myslela jsem, že jedině tam žijí ti správní a čestní(otec plk.západní army WW2,Střední východ,Afrika, VB, po 1948 vyhazov, 50.roky výslechy,snaha o likvidaci rodiny,zemřela moje sestra). Pak v mezidobí před r.1968 jsem jako dítě doma vyslechla mnoho rozhovorů a příběhů mezi bývalými čs.zahr.vojáky sloužícími ve WW2 v De Gaullově fr.cizinecké legii v Africe, hrdinů od Bir-Hakeimu, syna popraveného gen.H.Píky, a neuměla jsem pochopit, proč ten režim, který byl po r. 1948 nastolen byl tak nelidský, a zavíral do vězení, popravoval, ničil lidi, kteří bojovali proti fašismu za svobodu svojí země a svobodu celého národa. Dlouho jsem nechápala proč Ti, kteří přišli ze západní fronty byli ti špatní, zatímco ti z východu byli hrdinové. Měla jsem tu čest osobně znát presidenta republiky arm.gen.Ludvíka svobodu, protože oba společně s mým otcem utíkali v červnu 1939 z okupované země přes Polsko do ciziny.
Pak přišel listopad 1989 a euforie, nadšení, víra v odčinění všech spáchaných křivd minulosti..
Poměrně rychle jsem vystřízlivěla. na Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie, kde jsem tehdy pracovala se začala rozmáhat vlna excesů, trapných a účelových - velitelé nakupovali makety tanků T34 a růžovým lakem je barvili do růžova, vesměs proto, aby byli IN. Když jsem je tehdy kritizovala s tím, že není možné zapomenout na Rudou Armádu a na osvobození, miliony mrtvých, že je nutné dodržovat pravidla fundamentální slušnosti a taktu, dostala jsem tehdy nálepku ruského špiona v tamních vodách(mimochodem ji mám dodnes se vším všudy, co k tomu patří). Potom se začaly vytvářet v silových složkách účelové skupiny složené z lidí, kteří stáli na opačných stranách barikád ve smyslu účel světí prostředek. Za vším byly peníze, ambice, touhy po epoletách a vidiny postů. Najednou byli z agentů Reicinovy OBZ, která stála za desítkami mrtvých minulosti 50. let, křištalově čistí hrdinové, povyšovaní do gen.hodností. Dost složitě jsem toto nesla a snažila se pochopit, o co vlastně jde, byla jsem rel.mladá a nechápala jsem to. Proč najednou všichni ti, (omluva, nemohu vypisovat jména s ohledem na zákon o ochraně osobních údajů), kteří tleskali popravě např. Dr Marie Horákové a obětem 50.let (opět omluva, nemohu vypisovat, jsou dohledatelní na internetu, jde o uměleckou gardu, politickou garnituru) jsou nám mediálně vnucovaní jako vzory. Tento naprosto nemorální a absurdní modus operandi, se ve společnosti rozšířil a zažil, stal se normou. Začaly se rozvolňovat mantinely, hranice psaných a nepsaných norem, pružně se přizpůsobovalo, protože to bylo výhodné, což bylo to hlavní, nebylo podstatné, že také nemravné. Držela jsem se stranou a nechtěla jsem se jakkoli v tomto angažovat, protože mi to bylo cizí, a něco bylo špatně..jen jsem neuměla pregnantně precizovat „co vlastně“? Pozorováním, dlouhodobým jsem pak došla k poznání, že určité typy lidí spojuje určité charakteristické jednání. Pak uběhla řada let (ne)pochopení, tápání a pádů. Odpovědi jsem našla zde, na těchto stránkách, v KOBu, DVTR. Nesmírně si vážím všech těch, kteří zde diskutují, spravují tyto stránky. Nesmírně si vážím Rusů a Ruska, pochopila jsem, že za nelehký život, který v minulosti žila v mém mládí naše rodina, nenesla zodpovědnost východní – ruská strana, nýbrž vždy za vším stáli lidé, a jen a jen lidé a jejich chyby, morálka a etika. Je na každém z nás, kam až je ochoten klesnout, a kam až klesne. Směji se dnes všem těm mediálním manipulacím, různým rusofobiím, podivně zprivatizovanému Česku, minimalistické roli státu a práva v něm, a té stejně nelidské prozápadní propagandě, ekvivalentní a jako přes „kopírák“té, co prožila naše rodina v 50.letech. Toto byla moje cesta..zpět ke kořenům..

Re: Re: Re: Re: Cesta ke kořenům...

Soraja | 03.01.2017

dovoluji si vložit ještě jeden příspěvek - situační analýzu "těch" o kterých jsem psala výše..

Jiří Přibyl

Popisovat tu zvláštní sortu lidí, co jsou vždy na správné straně, správně se angažují a neomylné bojují za dobro pro tu správnou, momentálně vládnoucí kliku, jde těžko. Je s podivem, jak jsou vždy přesvědčeni, že jsou to právě oni, kdo třímá prapor pokroku. A tak se za války spojí s nacisty, pilně udávají vlastence a židy, aby se jich ve jménu budoucího blaha nacistické Německo s konečnou platností zbavilo. S blížícím se koncem války, když vidí, že jim teče do bot, přešaltují. Po posledním výstřelu jejich hrdinství spočívá v "odhalování " nepřátel vlasti, udavačů a spolupracovníků SS. Jsou vypočítaví. Musí svou vinu svalit především na ty, kteří o jejich kolaboraci věděli. V tomto duchu se nesla padesátá léta, kdy se bývalí náckové, kryjící se členstvím v KSČ, zbavovali při politických procesech všech, kteří by je mohli ohrozit. Začalo komunistické blouznění a oblbování. Kdo nejde s námi, jde proti nám. Grázlové měli plnou hubu bolševických frází. Věděli proč. Jejich fanatismus byl účelově předstíraný. Padesátá léta byla volným pokračováním Hitlerova Německa. Provolávání "Ať žije Sovětský svaz!" bylo pro mnohé pouhou omluvenkou za hříchy, jichž se dopustili za Třetí říše. Tím měli svůj kádrový profil vyřešený. Co čert nechtěl, přišel "osmašedesátý" a větrné korouhvičky byly s rozhodováním jak se zachovat ve vákuu. Nevěděly, co si počít. I zvolily přístup laskavých lidumilů a zmírnily cenzůru. (Svobodná Evropa byla ale po celou dobu "Pražského jara" rušená). Přetvářka za dobré, laskavé strejce se jim však nevyplatila. Riskovali kariéru a peníze. Mnozí opět prozřeli a mnozí opět vstupovali do strany očištěné od ztroskotanců a renegátů. A zase se tato sorta lidí měla dobře. Lidé, kteří režim pozlobili byli postříkáni vodními děly, odvezeni v "antonech" na policii a skončili ve vyšetřovací vazbě. Ti, kteří to měli na svědomí, prohlubovali přátelství a skláněli hold velkému Leonidovi. A byli na koni. Čas však oponou trhnul a cinkalo se klíči. Kdo by se opět nedral k moci...? No přece ti, kdo už tu moc měli. Stačilo se pevně semknout s davy a hlásat, jak to všechno bude od teďka skvělé. LId demonstruje, je třeba rozkrást co se dá, a ještě se tvářit jako spasitelé. Tentokkrát ti praví a nefalšovaní. Přehodí se výhybka z východu na západ a jede se dál. Pochopitelně podle not "bývalých" aparátčíků. A už tu máme nerozborné přátelství, tentokrát s USA, opět tu máme bratříčkování, tentokrát s našimi "opravdovými osvoboditeli" My vám dáme, holenkové, abyste nám měli za zlé naše vřelé vztahy k NATO a USA. Rovnice zní: Čím více jsem škodil za komunistů, čím více jsem se angažoval v novém režimu, tím spíše musím tlačit na pilu a obdivovat a vychvalovat svoje chlebodárce, (pro většinu národa novou okupační moc). A tak ti, co jsou na správné straně za každého režimu, opět rozhodují o tom, co si máme myslet. Takže se nic nezměnilo. Říká se tomu z bláta do louže. Čím víc někdo z této podivné suity nenávidí Putina, tím více byl angažován v komunistickém systému. Udavač a grázl se totiž hodí všem. HItlerem počínaje a Obamou konče. ...Mějte se hezky


Re: Re: Re: Re: Cesta ke kořenům...

Lin | 04.01.2017

Milá Sorajo,
Moc děkuju za tento komentář. Jak se ukazuje - máme velmi podobné zkušenosti.
Tam níže jsem psala o svém dědečkovi. Protože se s ním velmi dobře povídalo, dozvěděla jsem se mnohé - a dodnes lituju, že ne víc.
O situaci těsně po osvobození mi vyprávěl, že to najednou byl u nás samý "partyzán". Tahali různé papíry a dobrozdání, jak moc "pomáhali" - přitom za války s nacisty spolupracovali a udávali. Mnozí byli také v mocenských strukturách protektorátu, což po válce zdůvodňovali tím, že "museli - ale jen naoko, ve skutečnosti pomáhali našim a nacisty nenáviděli". Strašlivá doba, kdy každý keťas se stavěl být tím největším lidumilem.
A teď si to porovnej s tím, co se dělo po "sametové"...
Z největších straníků se rázem stali největší "demokraté, bojující proti komunistům". Najednou také "museli, ale trpěli přitom a po celou dobu komoušům zatápěli".
A já jsem si absolvovala podobný zážitek, jako děda, který se po válce setkal s člověkem který ho nacistům udal - a ten člověk byl na vysokém postu. Mně zase seřval na ulici předseda stranické organizace z místa, kde jsem pracovala. V době, co to "bouchlo", jsem byla na MD, měla jsem měsíční mimino. Šla jsem tehdy z města od doktora, táhla kočár a ještě i nákupy - a on mě seřval jak dorotu, že nejdu na "mítink" - a jak si to představuju v takové "velké době, kdy se tvoří dějiny". Ten samý člověk, který mě dva měsíce předtím seřval na domovní schůzi, že jsem "vyvrhel, kterému je jedno strana a lid" (nikdy jsem ve straně nebyla). Ten samý, který po celou dobu, co jsem ho znala, využíval svou stranickou knížku a funkci k šikaně lidí, měl najednou na klopě obrovskou placku "OF", po nocích pálil v kotelně zápisy ze stranických schůzí - a později pracoval na městském úřadě ve funkci tajemníka spoustu let - dokud nezemřel...
Tak... já v tom, co mi kdysi vyprávěl děda, hned viděla analogii a mé "revoluční nadšení" touto příhodou vyprchalo jak bublinky z šampusu...

Re: Re: Re: Re: Re: Cesta ke kořenům...

Soraja | 06.01.2017

PF 2017 Lin, a dodatečné blahopřání k tvému "historickému" dítěti z listopadu 1989

Re: Re: Cesta ke kořenům...

Eva | 04.01.2017

Moc hezky napsáno, Lin, díky.

Re: Re: Re: Cesta ke kořenům...

Lin | 04.01.2017

Děkuju... a přeju si, aby nás už konečně "potkaly" lepší časy...

Re: Re: Cesta ke kořenům...

Skála | 04.01.2017

Zdravím vás Lin,
k těm řekněme mladým ( po plyšáku) narozeným lidem: Sám za sebe mohu říci, že mezi studenty technicky zaměřené VŠ to není vůbec špatné. Kdekdo pokud jej to lehce zajímá si relevantní informace vyhledá a udělá si tak reálný obrázek naší minulosti. Je pravda, že nejčastěji se do politického vedení dostávají lidé pomocí známostí a ty jsou podmíněné volnému času jedince. Tedy lze předpokládat, že studenti VŠ díky cca 5-ti rokům "volného" času navíc dosáhnou více známostí než středoškoláci a méně vzdělaní lidé a budou tak mít více známostí. Zároveň mají čas se zajímat a kriticky ptát na otázky ke kterým dospějí třeba i díky vzdělání. Osobně jsem se dlouhou dobu zajímal o ruskou historii 20. st abych pochopil co se zde dělo v době mích rodičů a porozuměl proč nemají Rusko rádi. Jak se říká po ovoci poznáte je. Jen je třeba aby lidi co jdou k volbám nezapomínali a ještě si dali práci a daného kandidáta si proklepli.
Jsem osobně moc rád, že jsem se dostal na tyto stránky, k materiálům KOB a dalším z fondu konceptuálních technologii v tomto úseku života, neboť mi to dává možnost zasáhnout a zvrátit stávající trend degradace lidí na bioroboty

Re: Re: Re: Cesta ke kořenům...

Lin | 04.01.2017

Moc díky - hlavně za naději ohledně našich mladých...
Má dcera totiž pracuje ve školství a chodí domů s docela děsivými "věcmi" - takže odtud má skepse. Možná je to tím, že ti dnes na VŠ přece jen ještě "chytili" dost ze vzdělání, které pokračovalo jistou mírou setrvačnosti ze "starého režimu". Narážím hlavně na návyk myslet samostatně a dělat si vlastní obrázky- a hlavně - mít zájem cokoliv se snažit chápat, přiblížit se reálnějšímu obrazu o dobách minulých.
Chápu znechucení tvých rodičů z "rusáků" (spíš tedy SSSR). Ta propaganda tady byla občas až groteskní... a my opravdu z toho byli znechucení... Jenže - dělali to konkrétní lidé, kteří byli "prosovětští" více, než sami Rusové - prostě vlezdoprdelkové. Pro osobní kariéru, pro vlastní výhody - ne proto, že "museli"...
Představ si učitele fyziky, který ti u každého vynálezu říká např.:
- Žárkovku vynalezl Edison, ale už kdysi dávno v carském Rusku Ivan Ivánovič.... -
Je to směšné, ale já dneska vidím totéž - ale v opačném směru. A to mě dost trápí... tak to být nesmí.
A co se politiků týká - naprostý souhlas. Je potřeba se podívat i na jejich "ovoce" - a pokud ještě žádné není, tak na lidi, kteří s ním jsou "na palubě", nebo-li ti, kteří ho do politiky tlačí, financují ho atd. Horší je, že u nás stejně volíme stranu a ne konkrétní lidi. Pak je třeba se ptát - ne na volební program, ale jak chtějí dosáhnout toho, co v něm píšou - protože pokud to píšou, musí mít přeci už konkrétní plán, jak toho docílit.
Měj se moc hezky.

Re: Cesta ke kořenům...

jardob | 31.12.2016

Ano Martin,
len musím dodať, že každé vytriezvenie trvá iba jednu generáciu. Až začne vyrastať generácia nová, ktorá toto vytriezvenie nezažila a nemá s čím porovnávať, otvárajú sa doširoka dvere k tomu, aby sa historia opakovala (deti, to sú budúci občania, vedci, politici). Práve preto každý rodič by mal byť dostatočne vzdelaný, aby vedel svojim deťom vysvetliť ako sa veci mali, na čo pamätať, a čo nedopustiť. Lebo vybudovať štátnosť s adekvátnym vzdelávacím systémom bez prekrúcania histórie je zdlhava vec, a na to nemáme vždy priamy dosah. No pracovať na sebe a svojich deťoch, na to dosah máme, každý deň. Budúcnosť možno meniť už dnes. Ak nechceme chodiť v bludnom kruhu, nesmieme zanedbávať 2.chronologickú prioritu.

Re: Re: Cesta ke kořenům...

Martin | 31.12.2016

Přesně. Vlastně by stačilo jednu generaci vychovat v pravdě zejména na druhé priorite a hra končí. Jenže asociální inženýři to dobře vědí. Za posledních sto let byla jejich aktivita co se systémového kradení našich dětí týče velmi výrazná. Mohl bych jako příklad zmínit třeba Bernaysovu kampaň - ženu s cigaretou, jako symbol ženské "emancipace" a "svobody" a následné nabourávání archetypálních rolí... Dostali ženu do práce, namnožili daňového poplatníka a vydělali balík na zbraních genocidy - cigaretách. Ale hlavně dostali děti do školy v dřívějším věku, aby je mohli snáze systémově infiltrovat. Postupně přichází zvykání otroka na to, že jeho děti jsou vlastnictvím systému. Juvenálka a další libůstky... Sebevzdělanější rodič tak ztratil podstatnou část kontroly nad výchovou svých dětí. GP je ale v současné době nucen provést čistku svého z řetězu utrženého nástroje řízení, který byl nositelem a propagátorem tohoto zrůdného systému. A v tom vidím příležitost, jak si vrátit právo na naše děti.

Re: Re: Re: Cesta ke kořenům...

jardob | 31.12.2016

Martin, ak nemáš prácu, ktorá ti berie všetok čas na rodinu, tak ak sa rozprávaš so svojimi deťmi, debatujete o tom čo bolo v škole, bavíte sa o dejinách, tak nič nie je stratené. Ale nerobil by som to výlučne tak, že by som do nich lial svoje vedomosti. Hovoril by som aj svoje poznatky, ale veľa by som sa pýtal a stimuloval, aby sám premýšľal čo má väčšiu logiku, ako to asi bolo, a od jednej otázky a odpovede sa ako po reťazi dá pohybovať k ďalším, ak správnymi otázkami vylúčiš tie nesprávne možnosti.
Pri liečení populácie netreba vidieť liek v hromadnej aplikácii - takého kroku by sme sa asi nedočkali, lebo to si globalisti strážia. Ale každá "pyramídová hra" začína od jedného hráča, a potom rastie exponenciálne. Ak ty vychováš doma jedného Človeka (mravného, premýšľajúceho a aktívneho) alebo troch. Svet má zaručene šancu.

Re: Re: Re: Re: Cesta ke kořenům...

Martin | 31.12.2016

Jardob já tento pohled sdílím. Ano i jeden rodinou otesaný člověk se počítá. Na druhou stranu vidím možnost částečného systémového řešení. Je velmi pravděpodobné, že bude probíhat něco jako "čistka trockistů..." a v tom vidím příležitost eliminovat některé zločiny proti lidskosti různých Valachových, Marxových a Dientsbierů...
Jsem ve věku, kdy se mne to tak trochu netýká. (I když u chlapa nikdy neříkej nikdy) Ale vidím to v rodině a u přátel. Není jednoduché dnes vychovávat děti. O pár překážek méně může věci jen prospět...

Re: Re: Re: Re: Re: Cesta ke kořenům...

jardob | 31.12.2016

Jasné, s tým súhlasím.

Děkuji za krásný článek

Přemek | 30.12.2016

Zmíním pouze poslední věty: Co brání vidět krásným mladým lidem svou krásnou vlast? Hledání jinde nemusí být způsobem prozření...

překvapený nejsem

děda | 30.12.2016

- Moskvu a Leningrad jsem navštívil v 1963. Překvapilo mě jak nás Čechy měli rádi. Dnes mám v širší rodině 2 Rusy.
- Ruská kultura vůbec je úžasná, řada jiných ovšem také.
Asi zcela výjimečná je Putinova ruská politika. Jako propagandu používá v nebývalé míře pravdu, tím si získává svět.
- Rusy vnímám, nevím proč, jako zvlášť blízké, hned po Slovácích.
- Obyčejní a normální lidé jsou všude těžce převážně dobří. To jen špatní nalezlí do politiky dělají peklo.
- Okupace v 1968 byla absolutně směšná epizodka, hrátky papalášů, oproti druhé světové, kterou jsem na vlastí oči viděl a zblízka. Katastrofa nám hrozí z toho, že mladší generace ani netuší tento rozdíl.
- Jako prevenci, nebo spíš záchranu před katastrofou, budu volit SPD Okamuru. Děda.

Probíhá velká změna pohledu na ZÁPAD / VÝCHOD

Divák | 30.12.2016

Kdysi byl ZÁPAD

Zpráva o návštěvě RF

dasa | 30.12.2016

Velmi pekne napisane :) Tiež by som raz chcela Rusko navstivit

K zpráve o RF

Brunero | 30.12.2016

Mám 65, v ZSSR / Rusku som nebol (pohraničie bývalej Ukrajiny nepočítam). Vplyvom brežnevovskej politiky a 68 - roku som tiež pozeral na východ cez prsty. No po 89 - tom a najmä čo sme v EÚ a vďaka dostupným informáciám na internete spoznajúc a vidiac zblízka západ (hlavne politiku USA), sa zo mňa postupne stal rusofil. A je nás takých viac, hoci nie každý si to ešte uvedomuje alebo prizná. Dalo by sa o sklamaniach a oblbnutí napísať viac, no bolo by to na brožúrku.

Re: K zpráve o RF

August | 30.12.2016

Budem mat 40, breznenovska politika a 68 sa ma osobne vobec nedotykaju, vyrastal som v tom, ze existuje len cesta na zapad, o com som cely zivot presviedcal rodicov (ktori obaja obdivuju Rusko). Na zapad som sa aj dostal, aby sa zo mna stal rusofil - a mohol sa spokojne vratit domov. Ale tipujem, ze je to aj vekom. Bolo by toho na niekolko knih a hodin a dni rozpravania.

Re: Re: K zpráve o RF

Hox | 31.12.2016

Měl jsem to podobně, do svých cca 20-25 let jsem nemohl Rusko vystát, instinktivní iracionální odpor ke všemu ruskému.

Re: Re: Re: K zpráve o RF

Lin | 31.12.2016

Tak... to možná všichni... :-)
Když si jen vzpomenu, co jsem ve svém "telecím" věku dědovi naplácala... tak se dneska i stydím...
A jsem mu moc vděčná za jeho trpělivost a dodnes obdivuju jeho jasnozřivost... Moc lituju, že jsem byla takový "radikál" - dozvěděla bych se mnohem víc. Ale tohle si člověk uvědomí až lety a zkušenostmi...
Můj děda byl vlastně "vyvrhelem" pro každý režim, kterým za života prošel. Za první republiky - protože byl komunista, za okupace - protože byl komunista a ještě k tomu "odbojář", za komunistů - protože nebyl "ten správný" komunista (takže ho vyloučili).
A co mi říkal:
- Nechtěli jsem nic jiného, než spravedlnost. Normálně žít - abychom měli možnost se uživit (a nemuseli žebrat, umírat od hladu jako otroci), aby naše děti mohli chodit do školy bez ohledu na majetnost rodiny, aby všichni měli zdravotní péči - bez ohledu na majetek. -
No a v jednom z posledních našich hovorů, když jsem se vysmívala režimu a tvrdě kritizovala, mi řekl (bylo to na konci 70-tých let):
- Ano, tohle co je, není to, za co jsme bojovali. Ti, co tam sedí, nejsou komunisti, ale straníci. Půjde to do kytek... a hodně brzy. A ano, ty se dožiješ plných obchodů - všechno, na co si vzpomeneš. Ale nebudeš se z toho těšit... ty totiž na to nebudeš mít. A budeš se znovu bát o práci, o zdraví svých dětí... A zažiješ na vlastní kůži svět, do kterého jsem se narodil...".

Re: Re: Re: Re: K zpráve o RF

jardob | 31.12.2016

To boli naozaj slová veľkého človeka... Vďaka.

Re: Re: Re: Re: K zpráve o RF

udo | 31.12.2016

Aj mne hovorievali +- to isté :)
..a myslím, že nie len preto,
že robili po generácie v praktickej politike.
Asi takmer každý pri-zmysloch sváko, teta z dediny,
vám rovnako zhodnotí tie dejiny
Na rozdiel od väčšiny "profesionálnych" hysterikov.
Pardón hIsTórikov
..a žiaľ programovo deMagógických padaGóghov.

I my to nesmieme vzdať
a tak ďalšiu geneRáciu pochovať.
Treba byť k mladým zhovievaví.
Veľa, veľa trpezlivosti.
Rozprávať sa s nimi vždy, keď je zmysluplná príležitosť.
..a príkladom ísť, otázky navigačné klásť, menej "poučovať",
záujem o myslenie, Mieru vyvolávať.

Režimy prichádzajú a odchádzajú,
ľudia zostávajú.

Re: Re: Re: Re: K zpráve o RF

Eva | 04.01.2017

Lin, Váš děda byl velice moudrý člověk, měla jste velké štěstí, že takový člověk byl Vaším dědečkem. Jeho slova se plně potvrdila.

Re: Re: Re: K zpráve o RF

Kamil | 01.01.2017

Ja som od malička vedel, že rusi sú naši.

Ok OK

LudskyZdroj | 30.12.2016

osobní rovina, přesunuto http://pastebin.com/0nvwwtq8

Re: Ok OK

udo | 31.12.2016

A čo je Pjakin dáky etalón KSB, alebo čo?

..a kto vlezie do tanku a dá si na neho cedulku KSB,
postupne z neho vylezie.
Je to tu v Európe taký folklór

Neboj LZ, je to len taký tik, ktorým si poniektorí musia prejsť.
Dobre, že na to upozorňujeŠ, len tiež prosím ťa nepreháňaj,
bo potom aj ich k tomu provokuješ, či?

Re: Ok OK

čtenář | 31.12.2016

Příteli "zdroji", podle mě trpíte trochu napoleonským a samaritánským (mesiášským) komplexem. Myslíte si, že jen Vy máte pravdu a věcem rozumíte a všichni ostatní jsou jen ty ovce, co tomu nerozumí a musí jím někdo radit..
Já vím, člověk se sám sebe těžko hodnotí, ale zkuste se nad sebou a svým vystupováním zde v diskuzích, zamyslet. Opravdu - sám sebe hodně přecenujete a nás tady hodně podcenujete. A až najdete tu správnou rovnováhu, zkuste to tady v diskuzích znovu. A hlavně nás berte jako sobě rovného. Totiž, chováte se jako pan farář v kostele !! Jen on má pravdu a kdo ho neposlechne, je bez milosti zesměšněn.
A na závěr - proč máte takovou škaredou přezdívku -"lidský zdroj" ?? Zdroje jsou surovina pro výrobu něčeho, tedy lidské zdroje jsou v tomto pojetí lidské stroje-otroci. Proč né třeba Lidský pramen - pramen poznání, lásky, naděje.. To je pozitivní přezdívka, ta stávající je negativní - jako Vaše myšlení..
Mějte se v novém roce moc hezky a zkuste se nad vším zamyslet. PF 2017

Obrácení !

Josef Beneš | 30.12.2016

Hezky jsi to napsal. Také jsem zažil docela dramatické obrácení, a to jsem v Rusku nikdy nebyl. Stačilo udělat si čas na internet, studovat a přemýšlet. V mém věku docela tvrdý zlom. Děkuji za něj i tobě za hezký článek.

článok

jardob | 30.12.2016

Ďakujem za článok. Môj otec bol kedysi v Leningrade, ja som ešte v Rusku nebol, ale určite ho raz navštívim :-)

Re: článok

Kontakt | 30.12.2016

Tak zajemcu po " ruskych konceptualnich stopach " bude mozna vic..ze by inspirace pro spolecny vylet?;)

Re: Re: článok

Um | 30.12.2016

Bral by som :-)

Re: Re: Re: článok

Ryhas | 30.12.2016

Ja tiež, hneď ! V Rusku som bol 12 krát,aj pobaltské štáty ! Strašne ma to tam ťahá, ľudia,kultúra,empatia,jednoduchosť,skromnosť a hlavne vlastenectvo,úcta k starým ľuďom ... Byť sám ,balím a zbohóóóm Slovensko !

Re: Re: Re: článok

JS | 30.12.2016

Nakonec z toho bude početná delegace VP ČSSR. :)

Re: Re: Re: Re: článok

Dušan | 31.12.2016

Tiež by som šiel na poznávací výlet. Zaujímajú ma aj tie pyramídy na Krymu.

Re: Re: článok

loranka | 30.12.2016

krasny napad :)... tiez by som sa pridala

Potešilo, krásný článek

Kontakt | 30.12.2016

Obzvlastě potěšilo, když mi až při čteni jakoby pomalu a postupně dochazelo, že příběh a autora vlastně dobře znám...překvapení :)

Re: Potešilo, krásný článek

Vašek | 30.12.2016

Souhlasím, taky jsem se v něm našel. Přesně takhle probíhala i má cesta poznání. Jsem za to vděčen.

Pekné

Um | 30.12.2016

Viac takých článkov.

Petrohrad

Game of Thrones | 30.12.2016

Chystám se do Petrohradu,a chtěl bych do Moskvy můžete mi poradit ohledně vlaků?
Děkuji moc!

Re: Petrohrad

čtenář | 30.12.2016

Jezdí běžně vlak Praha-Moskva (přímé vozy). Čili stačí zajít na ČD.
Pokud to mělo být na vlaky v Rusku, pak měl být dotaz formulován přesněji..

Re: Re: Petrohrad

Game of Thrones | 30.12.2016

Omlouvam se :-(,myslel jsem Petrohrad-Moskva.

Re: Re: Re: Petrohrad

Croix | 30.12.2016

idos.cz cesta trvá kolem 7-8 hodin vyhodiva vam to spoj i nadrazi s casem

Re: Re: Re: Re: Petrohrad

Game of Thrones | 31.12.2016

Děkuji moc

Přidat nový příspěvek