Výročí bitvy u Sudoměře - 5. kolona zaprodanců opět útočí na naši minulost a sebevědomí

3) HISTORICKÝ KONTEXT PŮVODU HUSITSTVÍ
V době, kdy se husitství v českých zemích utvářelo, byly v tu dobu české země násilím na Západ zavlečené. Středověký Západ stěží připomínal nějakou křesťanskou civilizaci. Šlo naopak o zkažený, dekadentní, nekulturní a barbarský Babylón. Babylón, živě zosobnění římskokatolickou církví (řadou lidí tehdy [správně] vnímanou jako babylonská nevěstka). Není divu, že v duchovně založeném křesťanském člověku to často tehdy vyvolávalo apokalyptické očekávání.

Zatímco na Východě vzkvétala křesťanská byzantská římsko-řecká civilizace a také křesťanská slovanská ruská civilizace, Západ byl jen zahnívajícím a upadajícím místem. Tzv. „temný středověk“ nebyl v žádném případě záležitostí celé Evropy. Byla to záležitost Západu. A také těch zemí a národů, které byly na Západ zavlečeny – včetně (bohužel) naší české země.

I samotná středověká idea panevropského křesťanského bratrství měla s realitou pramálo společného. Tehdejší středověký Západ byl římsko-germánský svět, založený na germánském supremacismu, šovinismu a velkoněmeckém imperialismu. Na těchto základech byla založena i Svatá říše římská. A papežský Řím těmto zájmům (z mocenských důvodů) ochotně přisluhoval. Slované, a nejen oni (např. Keltové), bylo v tomto světě pouze „podřadní lidé“, považovaní v podstatě za „zvířata“ a „nelidi“.
Doba středověku je tak dobou velikých mocenských výbojů německého kolonialismu a imperialismu. Výboje, směřující jak na Západ (viz Anglie), tak i na Východ (viz území obývané Slovany). Výboje, zahrnující i genocidu, útlak a vyhlazování druhých národů (Slovanů, Keltů atd.). V takovém duchu byla vedena i latinská christianizace slovanských národů. Česká země (původně pravoslavná země) nenaštěstí se dostala do blízkosti a nakonec do závislosti na mohutné německé říši. Pokud však panovníci jako sv. Václav dočasně uznali z pragmatických důvodů (zahrnující slabost nově vzniklého českého státu proti německé říši) uznali podřízenost české země, aniž by duchovně a kulturně ničili český národ (v takovém duchu vládl právě sv. Václav, oddaný celou svou duší, srdcem a myslí původní pravoslavné cyrilometodějské víře), pozdější Přemyslovci tak začali činiti z důvodů ideologických – to bylo provázeno mohutnou podporou latinizace českých zemí, která kráčela v ruku v ruce s mohutnou germanizací české země. A to bylo činěno už i v době, kdy český stát byl již dost silný na to, aby mohl čeliti německé říši.

Nelze se tedy vymlouvati, že tak museli Přemyslovci donekonečna činiti (podřízenost a určitá forma závislosti vůči německé říši) z důvodů „slabosti českého státu“.
Národ tak byl neskutečně duchovně a kulturně poškozen a okraden – o víru svých otců a dědů, o veliký duchovní a kulturní potenciál české země, o vzdělanost a jazykové a duchovní bohatství dob cyrilometodějských. České země, odtržené od svých východních duchovních cyrilometodějských kořenů, se tak dostaly do fáze úpadku. Úpadku, kterého sotva lze odlišit od doby pobělohorského temna – charakteristické duchovním, kulturním a jazykovým úpadkem národa a země. A v tom v řadě ohledů byla doba Přemyslovců a Lucemburků mnohem horší než doba pobělohorská.
Tradiční slovanská lidová kultura v té době u nás prakticky zanikla a lidová kultura stagnovala. Český jazyk, odtržený od bohaté církevní slovanštiny (která učinila východoslovanské jazyky tak bohatými a krásnými), byl przněný němčinou a latinkou. Němci si u nás (se souhlasem germanizované vládnoucí dynastie, která byla spíše ducha německého, než slovanského) vybudovali v podstatě stát ve státě. Dokonce jedním z úředních jazyků byla němčina. Čech byl v podstatě cizincem ve vlastní zemi.
O tom jsem již psal zde:
https://aeronet.cz/news/skupina-pomatenych-aktivistu-podpalila-mariansky-sloup-na-staromestskem-namesti-v-praze-symbolicky-v-den-399-vyroci-popravy-27-ceskych-panu-v-roce-1621-ceska-mainstreamova-media-o-teto-souvislosti/#comment-342594

Českému národu hrozil zánik. Byl to opravdu Boží zázrak, že národ v takové těžké době přežil a nepotkal jej osud, jaké potkal Polabské Slovany a Lužické Srby.
Díky několika událostem a šťastným náhodám – např.:

1) Čechy měly velmi příznivé hranice a český národ měl dosti času, aby se z několika kmenů sjednotil a vytvořil odolný stát, čehož u polabských a pobaltských Slovanů nebylo.

2) Císaři z hohenštauského rodu se starali příliš o Itálii a zanechávali Německo, a že mimo to jejich politikou se dospělo k oddělení Východní marky od vévodství bavorského, čímž národní tlak ze strany Bavorska na český stát nepokračoval tak, jak měl, ba přímo ustal, k čemuž přispěla i ta okolnost, že rodina hrabat Bogenů, kteří se poněmčovací akci vždy věnovali a v ní se též vyznali, vymřela.

3) Morová rána v době Václava IV., která vyhubila velkou část německého živlu a oslabila tak německý tlak.
Atd.

A v neposlední řadě díky nezlomnému charakteru a vnitřní síle českého národa, který tak byl schopen ustát ohromný německý tlak v těchto těžkých dobách. Síla, která udržela národ při životě i v době pobělohorského temna.
Vnitřní síla, která bude silou a původcem husitství – mohutného duchovního a národního českého odboje, který otřese celou Evropou.

Tak v takové době se utvářelo husitství.
Takový odboj nemohl spadnout jen tak z ničeho nic, nýbrž se musel zrodit z hlubokých národních kořenů. Kořenů, starých celá staletí. Sám český národ v kolektivní lidové paměti ještě si stále pamatoval, že tu bylo „nějaké“ jiné křesťanství (cyrilometodějské pravoslaví), než sem do našich krajů vtrhlo pokažené západní latinské náboženství.

Pozn.: Pokud někteří odpůrci budou výše považovat jen za „výplody pravoslavného pojetí české historie“, připomínám, že k obdobným závěrům dospěla i řada nepravoslavných historiků. Zde doporučuji např. římskokatolického historika Františka Dvorníka, který potvrzuje řadu věcí výše i níže.
https://www.databazeknih.cz/autori/frantisek-dvornik-40097
http://100knig.com/frantishek-dvornik-slavyane-v-evropejskoj-istorii-i-civilizacii/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Dvorn%C3%ADk

• KAREL IV. – MÝTUS „OTCE VLASTI“

S touto dobou temna pro český národ je spojena i doba panování Karla IV., kterého většina dnešního českého národa mylně považuje za „jednoho z největších panovníků v českých dějinách“. Jistě by bylo nespravedlivé ignorovat řadu zásluh Karla IV., co se týče do zvelebení české země poté, co se o ně jeho otec Jan prakticky nestaral. Jeho osobní a upřímnou zbožnost nevyjímaje.
Zapomíná se však také na veliká negativa, která Karel IV. způsobil české zemi. Za jeho doby byl český národ tak utlačován německým živlem, jako snad nikdy jindy.

Slova Karla IV., hlásící se k české zemi a k českému národu, měla pouze propagandistický a pragmatický charakter. To vše bylo součástí politiky Karla IV., který měl v úmyslu využít Čechy jako základnu pro svůj rod a pro budování nadnárodní Svaté říše římské s centrem v Praze. To přiznává i český historik Vlastimil Vondruška, kterého nelze podezřívat z nějakého hanobení Karla IV.
https://radiozurnal.rozhlas.cz/vlastimil-vondruska-karel-iv-potreboval-ceske-zeme-jako-zazemi-pro-moc-sveho-6210168

Své také vypovídá skutečnost, že to byl Karel IV., kdo začal vydávat úřední akta v němčině a za celou dobu své vlády nepodepsal jedinou listinu, která by byla psána česky. Karel IV. tak za sebou zanechal rozporuplný odkaz. Nejlepší a nejvýstižnější vyjádření odkazu je takové – Karel IV. zanechal českému národu obdobný odkaz, co židovský král Šalamoun pro Izrael – na jedné straně určité zvelebení země (okázalé navenek), na druhé straně jeho politika ve výsledku vybudovala základy ke zkáze národa.
Pokud by se naplnila vize Karla IV. o nadnárodní římské říši s centrem v Praze, znamenalo by to konec českého národa. Němci aj. cizáci by nás v takovém prostředí snadno převálcovali. O uvíznutí českých zemí v systému pandynastických sňatků, kde se zítra mohl cizinec státi českým králem, ani nemluvě.

Taktéž nelze zapomenout na skutečnost, že to bylo za Karla IV., kdy ohromně vzrostla moc římskokatolické církve v českých zemí. A byl to Karel IV., který pod trestem smrti vydal zákon nařizující poslušnost římské církvi. Za toto mj. byl jeho tajemníkem a osobním přítelem Miličem označen za Antikrista a papežové a preláti za údy tohoto Antikrista. Milič byl následně uvržen do žaláře, kde zemřel. Obdobné označení si Karel vysloužil i od Jana Milíče z Kroměříže. Jak se říká – HLAS LIDU, HLAS BOŽÍ.
To neznamená démonizaci Karla IV., ale znamená to uvědomění si, že jeho politika nebyla pro českou zemi v celé své podstatě dobrá a není ničím hodnou následování.

Někteří odpůrci jistě namítnou – a co teda to označení „Otec vlasti“? To je co? Toto označení obdržel Karel IV. jen tak?
Jak přiznává Vlastimil Vondruška, toto označení „Otec vlasti“ se v té době v západní Evropě zcela běžně pronášelo nad hrobem zesnulých panovníků. Karel IV. nebyl výjimkou. Toto označení v dnešním pojetí dostal později. Ve své době nebyl Karel IV. vnímán českým lidem nijak zvlášť výjimečně. Dnešní pojetí Karla IV. (opět Vlastimil Vondruška) bylo vymyšleno o mnoho století později jezuity, kteří CHTĚLI ZDŮRAZNIT DOBU „PROSPERITY A ROZKVĚTU“ ČESKÝCH ZEMÍ ZA DOB KARLA IV. V KONTRASTU S DOBOU „ÚPADKU“ ZA DOBY HUSITSKÉ.

Zde opět platí smutné – český národ potkal podobný osud, co ruský národ – přijetí vylhané verze své vlastní historie od svých nepřátel.

Nemá smysl dělat si iluze, že by se Karel IV., jeden z nejhorlivějších latiníků a synů Říma, jaký kdy na českém trůně seděl, na místě svého syna Zikmunda Lucemburského v době českého husitského národního odboje a vůči Janu Husovi zachoval jinak. Možná, kdyby na místě Zikmunda Lucemburského vládl jeho otec, bychom dnes Karla IV. brali jako zrádce než za „otce vlasti“. Karel měl velké štěstí, že ho Bůh nepodrobil takové zkoušce.
Mj. naopak v té době na Západě byl označen za „Otce Říše“. Což též vypovídá mnohé.
Ostatně, Karel IV. pokračoval v odcizení se vlastnímu národu (pokud to v jeho případě lze vůbec říci), jako pozdější Přemyslovci před ním. Národní rozkol (odcizení se panovnické dynastie svému lidu) v jeho době nabrala vrcholné podoby. U části Přemyslovců to zašlo dokonce tak daleko, že se od dob prvního krále (již vlastnící dědičný královský titul) Přemysla Otakara I. odmítali přihlásiti k předchozím českým králům a ke svému českému původu – což dal již najevo Václav I., který se označil jako Václav I. (přestože před ním již vládl první kníže s jménem Václav – viz sv. Václav). Střet národa s panovnickou dynastií (která byla ducha německého než slovanského) byl jen otázkou času. Pouze hřích lhostejnosti a pasivity českého národa oddálil tento střet, který se nakonec projevil v době Václava IV. a Zikmunda Lucemburského.

Přemyslovstí a lucemburství tak navždy zůstane symbolem zbabělosti, bezpáteřnosti, odcizení, rozkolu a zrady. Nehodné následování.

Pozn.: V pravoslavném křesťanském pojetí je rozkol vnímán jako jeden z největších hříchů – protože je činěn z egoistických vlastních pyšných důvodů, rozbíjející a narušující mystické společenství lásky, kterým je Církev. Jsem přesvědčen, že to o nic méně platí v případě společenství panovníka a jeho lidu.

2) PADLÝ ZÁPAD – VZESTUP ZLA

Řada lidí si jistě nejednou zamyslela nad tím, kde onen padlý Západ, arogantní, krutý a imperialistický, má původ. Kde se vlastně vzal?
Mnoho lidí se trápilo touto otázkou. Mezi ně patřil i ruský velikán Dostojevský. Dlouho hledal příčinu problémů, utrpení a strastí Západu. A nakonec ji (správně) našel – v ŘÍMSKÉM KATOLICISMU.
https://orthodoxiachristiana.cz/sv-justin-popovic-o-tajemstvi-evropy-cast-1/
https://orthodoxiachristiana.cz/sv-justin-popovic-o-tajemstvi-evropy-cast-2/
https://orthodoxiachristiana.cz/sv-justin-popovic-evropsky-humanismus-a-dogma-o-neomylnosti-papeze/

Proč – mnozí se budou nespokojně ptát – v římském katolictví? Což také katolíci nezvěstují Krista? Ano, zvěstují –odpovídá Dostojevský – ale Krista zdeformovaného, Krista poevropštěného, Krista učiněného podle obrazu a podobenství evropského člověka.
Pád křesťanského Západu nezačal v době věku kulturního liberalismu či západního osvícenství, ale v době před více než tisíci lety – v římské církvi.
Jak se ale mohlo státi, že dávná pravoslavná římská církev, věrná dcera Apoštolské Církve, mohla najednou odpadnou od Apoštolské Kristovy Církve?
Kořeny tohoto pádu lze nalézti v prvním tisíciletí – římská církev patřila mezi nejstarší a nejvýznamnější místní církve ve své době. Žili zde a zemřeli mučednickou smrtí sv. apoštolové Petr a Pavel a tisíce dalších křesťanských mučedníků. Římská církev dala světu i řadu velikých zbožných lidí a světců. A v řadě věcí byla nápomocná Východu v boji proti mnoha heterodoxním učením (např. proti arianismu).
V průběhu času ale řada římských biskupů (později nazýváni papežové) později začala primát cti (římská církev byla jedna z nejstarších místních církví) mylně chápat v mocenském slova smyslu a z chamtivé a mocenské touhy začali usilovati o nadvládu nad celou Církví. A byli tak připraveni učinit i za cenu lží, násilí, přetvářek a klamu. V té době se také proto začaly v Církvi šířit padělky, které měly „dokázat“ papežův mocenský primát nad celou církví. „Konstantinova donace“ byla jedním z mnoha takových padělků.

K tomuto temnému úpadku římské církve významně přispěl i vývoj v západním germánském světě – v době, kdy Karel Veliký, krutý pohan, začal usilovat o obnovení staré římské říše. A vybudoval „Svatou římskou říši“ (která však se skutečnou římskou říší neměla nic společného – skutečná římská říše, v té době již křesťanská, ležela na Východě). Byl to on, kdo měl na svědomí spoustu tisíců slovanských mužů, žen i dětí. A byl to také on, kdo začal vnucovat západní církvi heterodoxní učení Filioque (bludné učení o vycházení Ducha svatého nejen z Otce, ale i ze Syna).
V té době tedy začaly pronikat do západní církve nejrůznější heterodoxní učení (od Filioque přes trojjazyčnou herezi [pilátismus, spočívající v bludné víře, že je dovoleno při bohoslužbách užívati pouze „jazyky Písma“, tj. hebrejštinu, řečtinu a latinu, považované za originální jazyky Písma)], které zapustily jedovaté výhonky, které později západní křesťanství nakonec zahubí.

Ke cti Západu poslouží fakt, že řada pravoslavných křesťanů, včetně papežů, se řadě těmto latinským heterodoxním učením bránila. Západní biskupové za času pontifikátu papeže Martina r. 649 v Lateráně vyznali víru ve Svatou Trojici přesně podle Nicejsko-cařihradského vyznání víry a ztotožnili se i s usnesením 4. všeobecného sněmu o nedotknutelnosti a nezměnitelnosti uvedeného vyznání víry. Papež Agaton ve svém dopise 4. všeobecnému sněmu v tomtéž duchu vyznal víru ve Svatou Trojici.
Papež Lev III. i přes nátlak Karla Velikého Filioque do vyznání víry odmítl vložit a Nikejsko-cařihradské krédo nechal vytesat na dvě desky, které nechal vyvěsit v chrámu sv. Petra v Římě.
Církev poznala tisíce velikých západních pravoslavných světců, kteří učinili mnoho dobra a byli pokornými a věrnými syny apoštolské Církve. Mezi ně patřil mj. i pravoslavný sv. papež Řehoř Veliký, který i potvrdil pravou podstatu Církve (pravdu, kterou římskokatolická církev nerada slyší) – tj., že žádný biskup nemůže samostatně požadovat moc, kterou mají pouze ekumenické sněmy a Církev jako celek. Tak pravil sv. Řehoř Veliký, jeden ze západních církevních otců.
https://pravoslavie.ru/60326.html
…
Pozn.: Právě pro římskokatolickou církev se stali sv. církevní otcové největšími „kacíři“. A na vrcholu těchto „kacířů“ jakožto „arcikacíř“ dlí náš pán Ježíš Kristus, který je největším protikladem římského katolicismu.
…
Jedovaté protikřesťanské kořeny však v římské církvi pevně zapustily kořeny a tak ani přes upřímnou snahu západních pravoslavných křesťanů se nepodařilo římskou církev zachránit. Toto zlo v římské církvi rostlo – veliký koukol v těle Kristovy Církve. V ruku v ruce s tím probíhala rozsáhla romanizace římské církve, která vtiskla římské církvi pohanského římského ducha. To vše současně s latinsko-germánskou snahou o obnovení staré římské říše (pohanského Říma ve skutečnosti). Mocichtivost pozdějších papežů již vykonala své.

Pravoslavná římská církev tak zanikla. A na jejím místě vystoupila z hlubin Pekla římskokatolická církev. Lidská církev, založená na imperialismu, aroganci, lži a násilí. Nikoli společenství lásky (jako pravoslavná katolická apoštolská Církev – mystické Tělo Kristovo), ale nábožensko-světská a mocenská hierarchizovaná organizace, usilující o světovládu (ještě před 2. vatikánským koncilem tyto světovládné plány existovaly v římskokatolické církvi). Papežové odhodili kříž a chopili se meče.
Dostojevský výstižně napsal:

„… Římský katolicismus už není křesťanství … Řím přinesl Krista, který podlehl třetímu ďábelskému pokušení a oznámil světu, že Kristus se bez pozemského království nemůže udržet na zemi. Tím okamžikem katolicismus vyznal Antikrista a zničil celý západní svět.“
…
Soudím, že římské katolictví není dokonce ani víra, nýbrž zřejmé pokračování západního římského impéria a všechno je v něm podřízeno oné myšlence, vírou počínajíc. Papež uchvátil zemi, pozemský trůn a chopil se meče. Od těch dob jde všechno touto cestou, jenže k meči přidali ještě lež, prohnanost, šalbu, fanatismus, pověru a zločin.“
…

Dokonce i na Západě, včetně samotné římskokatolické církve, tuto skutečnost již přiznávají:
„Když se člověk zamyslí nad původem tohoto velkého církevního panství, snadno si uvědomí, že papežství není nic jiného, než duch mrtvého Říma, sedící na jeho hrobě s korunou na hlavě.“ – Anglický historik Thomas Hobbes

„Ne, (katolická) církev nesestoupí do hrobu. Přežije Impérium… Povstane druhé impérium a vládcem tohoto impéria bude Papež – více než to, bude vládcem Evropy. Bude diktovat svá nařízení králům a oni ho budou poslouchat…“ (Andrea Lagarde, Římská církev ve středověku, 1915)

„Je tedy zvláštním skutkem Božské Prozřetelnosti, že při pádu Římské říše a jejím rozdělením na jednotlivá království, římský Pontif, kterého Kristus udělal hlavou a středem celé své církve, získal světskou moc.“ (Papež Pius IX., Apoštolský list Cum Catholica Ecclesia, březen 1860)

„Před dávnými časy, když po zanedbávání západními vládci byl Řím vydán na pospas barbarským hordám, se Římané obrátili o pomoc a ochranu k jedné postavě a požádali ji, aby jim vládla; …a tak … začala neomezená světská moc papežů. Tak, když náměstek Kristův pokorně nastoupil na trůn Césara, převzal žezlo, před nímž se měly po mnoho let sklánět císařové a králové Evropy.“ (The American Catholic Quaterly Review, duben 1911)

Co jiného je římskokatolická církev, než duch pohanského Říma?! Duch Juliána Apostaty, který vstal z mrtvých?! Pohanský Řím sice padnul, ale jeho duch přetrval. Pohanský Řím se vrátil – v podobě římského katolicismu. To, co se nepovedlo Juliánovi Apostatovi, se povedlo římským papežům, kteří se stali císaři nově obnovené pohanské římské říše, která oblékla háv křesťanství. TAK SE NA ZÁPADĚ ZRODILA BABYLONSKÁ NEVĚSTKA V KŘESŤANSKÉM HÁVU. Předchůdce Antikrista dorazil na Západ.

Sv. Konstatin Veliký jest ochráncem pravoslavné apoštolské Církve a křesťanů a zakladatel křesťanské římské říše (později nazvané jako Byzanc). A Julián Apostata je patronem a zakladatelem římskokatolické církve.

PRAVOSLAVNÝ KŘESŤANSKÝ ZÁPAD ZANIKL. A NA JEHO MÍSTO NASTOUPIL POHANSKÝ PADLÝ ZÁPAD – duch pohanského Říma. Impéria, založené na zotročování, vyhlazování a ničení druhých národů. Duch římského katolicismu je duchem Západu a stál v pozadu všech západních impérií – Svaté říše římské, napoleonské Francie, císařského a nacistického Německa i současných impérií v podobě Amerického impéria a Evropské unie (duch Svaté říše římské). A dokud Západ nebude činit pokání a nevrátí se ke svatému pravoslaví (pravé západní kořeny, PRAVÝ ZÁPAD), padlý Západ bude nadále žít. A Západ pak nevyhnutelně směřuje do pekelné temné propasti, ze které není návratu.

• PÁD PRAVOSLAVNÉHO ZÁPADU
S pádem pravoslavné římské církve padl postupně celý křesťanský Západ. Postupně bylo pravoslaví na Západě římskokatolickou církví zničeno. Jednou z takových obětí byla i pravoslavná Anglie. Země, jejíž součástí byla mj. i vyspělá keltská civilizace. Byla zde i duchovně bohatá keltská liturgie (srovnatelná svých duchovním bohatstvím se slovanskou liturgií).
Po normanské invazi, požehnané papežem, bylo zde pravoslaví zničeno. Statisíce pravoslavných křesťanů bylo povražděno. Keltové byli následně uvrženi do podřadného postavení (obdobně jako Slované v Němci porobených zemí).
http://rusnation.org/sfk/0606/0606-01.shtml

Anglii tak potkal obdobný tragický osud, který potkal kdysi pravoslavné české země.

1) SKUTEČNÉ KŘESŤANSKÉ DĚJINY

Řada lidí žije v představách, že křesťanství bylo vždy něco nesourodého a nejednotného. Církev od jejích raných počátků lidé pak obvykle spojují s římskokatolickou církví. Vypadá to, jako kdyby prvotní křesťané, církevní otcové, sv. Konstatin Veliký aj. všichni významní lidé Církve 1. tisíciletí byli římští katolíci. A Církev byla církví římskokatolickou. Pravoslaví a ostatní případné křesťanské víry a náboženství vypadají pak jako něco, co snad vzešlo z římského katolicismu.
Opak je však pravdou. Prakticky všechno, co většina lidí si myslí, že ví o křesťanských dějinách, je špatně.
Kdo tedy byla ona Církev? A kdo byli prvotní a původní křesťané? Řada lidí si jistě musela položit někdy otázku, že jestli Ježíš přinesl učení, daroval člověku křesťanskou víru a založil Církev, musela být přece na počátku jedna víra, jeden křest a jedna Církev. Nemohlo jich přece být víc. No, ale která křesťanská víra a církev je tedy ta pravá? Která církev je tou skutečnou a původní Kristovou Církví? Která víra jest vírou prvotních křesťanů?
Řada lidí zaregistrovala, že na Východě žijí v hojném počtu křesťané, kteří se nazývají pravoslavní. Nejeden člověk si položil otázku – jak se sem vlastně tohle pravoslavné křesťanství dostalo? A kdy vzniklo? A v tom je právě jeden z kořenů zjištění skutečné identity původní a pravé křesťanské víry. Protože právě pravoslavní křesťané jsou ti praví a původní prvotní křesťané. Pravoslaví je ta víra křesťanská, která se z Jeruzaléma rozšířila do všech koutů světa. Pravoslavná Církev je tou pravou a původní apoštolskou Kristovou Církví. Řada lidí se zeptá – jakou máte jistotu, že opravdu pravoslaví je tou původní vírou prvotních křesťanů? Protože je historicky doloženo ze života samotné prvotní Církve (dobové prameny, založené na svědectví a dílech sv. církevních otců i mj. pohanských autorů), že tak křesťané skutečně žili duchovní život – tj. úplně stejně tak, jako pravoslavní křesťané do dnešních dnů. Prvotní křesťané a pravoslavní křesťané jsou jedni a titíž křesťané – lid existující už téměř 2000 let. Jaký je vlastně význam slova pravoslaví?

Pravoslaví
Pojem „pravoslaví“ nevznikl jako nějaké ideologicko-náboženské označení v době rozdělení křesťanského Východu a Západu. Ani v době těsně před tímto rozdělením.
Tento pojem je spjat s křesťanstvím od nejranějších dějin Církve. Je odvozen od řeckého pojmu „orthodoxia“. A to složením od slov „orthos“ a „doxa“. Orthos znamená správný, pravdivý. A „doxa“ (od slovesa „dokeo“ – myslím, soudím) znamená myšlení, názor, slávu.
Pojem „orthodoxia“ tedy znamená správné myšlení, správné přesvědčení atd. V případě překladu do slovanských jazyků (viz pojem „pravoslaví“) znamená též pravověrnost, správnou oslavu Boha atd.
Pravoslaví tedy znamená pravou víru. Pravdivou a správnou oslavu Boha. Pravověrnou víru. Opakem pravoslaví („ortodoxie“) je heterodoxie (nazývané též jako hereze) – tedy nesprávný a mylný názor. Nepravověrnou víru. Nepravoslavnou víru.
Pojem byl v souvislosti s vyjádřením pravověrnosti křesťanské víry vyjádřen už od samotných počátků křesťanské Církve. Byl již použit Hegezipem r. 155 (právě v souvislosti s rozlišováním pravověrného křesťanství od heterodoxních učení). Užil jej i biskup Alexandr v souvislosti se soubojem pravoslaví s heterodoxním učením arianismu. Je také často užíván v Písmu v Novém Zákoně. Např. sv. apoštol Pavel váže spojem „orthos“ k slovesu „orthopodein“, což znamená správně chodit, a k slovesu „orthotonein“, co znamená správně podávat (v souvislosti s ukázáním, že k pravdivosti a plnosti je možné dojít jen činností, vírou a skutky, a ne na základě teoretických úvah). V čem spočívá i pravoslavné pojetí teologie – pravý teolog je ten, který se umí správně modlit. Teologie je neodlučitelně spjatá s živou duchovní zkušeností. Odtud řada slavných asketů a světců dostala mj. přízvisko „Teolog“ (např. Jan Teolog, Řehoř Teolog, Simeon Nový Teolog atd.). Mj. zde se právě liší východní pravoslavná teologie od západní protestansko-římskokatolické teologie, kde se teologie nakonec stala předmětem teoretických a spekulativních úvah. Nikoli živé duchovní praxe.
Pojem pravoslaví je tedy svou podstatou neodlučitelně spjat s Církví od jejího samotného založení Ježíšem Kristem r. 33. Je svojí podstatou vyjádřením pravověrné křesťanské víry.
Pravá Kristova Církev je pravoslavná. Praví křesťané jsou pravoslavní.
Život prvotních křesťanů byl pravoslavný.

Součástí víry prvotních křesťanů bylo toto:
• Víra a uctívání Ježíše Krista jako Boha a víra v Božskou Svatou Trojici (Otce, Syna a Svatého Ducha)

• Jedinou hlavou Církve je Kristus, který řídí Církev prostřednictvím Ducha svatého

• Spása člověka spočívá ve zbožštění člověka [theosis] (které se uskutečnilo prostřednictvím Božského vtělení – prostřednictvím Bohočlověka Ježíše Krista, který vzal na sebe lidství a svým Božstvím jej zbožštil a učinil nesmrtelným) – „Bůh se stal člověkem, aby se člověk stal Bohem“; člověk je povolán k tomu se státi Bohem, tj. být Bohu podobný. Stát se dokonalým k věčnému životu v Bohu

• Všeobecný episkopát Církve je celocírkevním a autoritativním orgánem, složený z místních církví, spravující Církev ve vzájemné bratrské lásce – nejvyšší učitelská služba patří celému biskupskému sboru; všichni biskupové jsou si rovni a mají rovný hlas

• Eucharistie a přijímání podobojí (Těla i Krve Páně), mající nejen charakter vzpomínky, ale hlubokého mystického rituálu sjednocení se s Bohem a posvěcení těla a duše

• Apoštolská posloupnost kněžstva (kněží jsou nástupci sv. apoštolů)

• Uctívání svatých
• Úcta k Panně Marii jako matce Bohočlověka Ježíše (Bohorodici [Theotokos])

• Manželství kněží
• Učení o věčném Nebi či Pekle v posmrtném životě
• Úcta k ikonám
Atd.
…

Tak takové bylo původní křesťanství. Víra, daná Ježíšem apoštolům a která vydržela do dnešních dnů v pravoslavné Církvi. A to není žádná zásluha člověka či skupiny lidí. To je zásluha Krista, který působí ve své Církvi prostřednictvím Ducha svatého. Díky apoštolské Tradici, díky apoštolské posloupnosti, byla čistota a pravoslavnost křesťanské víry zachována. Tak tomu bylo i na 7. ekumenických sněmech, kde nebylo vymyšleno nic nového, ale v tváří tvář všem heterodoxním učením byla křesťanská víra opět vysvětlena a správně vyložena a její pravověrnost uchována.
A to je naopak důvod, proč všechny ostatní církve, nazývající se křesťanskými, nedokázaly udržet čistotu a dokonalost křesťanské víry. Protože nebyly založeny na Kristu, ale na člověku – ať už to byla římskokatolická církev (utvořící se ze zničené pravoslavné římské církve) založená na papeži (která sice formálně apoštolskou Tradici uznává, ale svými skutky ji popírá) či protestanské církve, založené různými lidskými zakladateli.
Jedině pravoslavná Církev, která byla založena Ježíšem Kristem před téměř 2000 lety, to díky Duchu svatému, přebývajícího v Církvi, dokázala.
Každý čestný nezávislý pozorovatel, který porovnal duchovní život a víru prvotní Církve se všemi známými církvemi, kteří se k ní hlásí, uznal, že jediná, jejíž duchovní život a charakter jí odpovídá, je pravoslavná Církev. Že pravoslavné křesťanství je to dávné prvotní křesťanství. A že římský katolicismus a protestantismus (po důkladném prostudování charakteru a podstaty jejich víry či náboženství), ač zachovaly střípky a části původní křesťanské víry, s prvotním křesťanstvím v celé jeho podobě nemají nic společného. Taková je realita.
Abych to ukázal na jednom známém příkladě (konkrétně v případě římského katolicismu), ukažme si to na jednom z hlavních základů římskokatolické církve – a to autoritářském absolutismu a neomylnosti papeže.
Římský katolicismus hlásá mocenský primát papeže nad celou Církví. Církvi bylo něco takového vždy v cizí – věc v 1. tisíciletí zcela neznámá. Křesťanská Církev sice uznávala primát římské církve, který ale znamenal primát cti ve smyslu míry projevované úcty vůči papeži, založené na zbožnosti římské církve a vzájemné bratrské lásce, nikoli však ve smyslu mocenského postavení. To není můj výmysl či spekulace. To je založené na historických faktech a skutečnostech ze života tehdejší Církve.
Svatí církevní otcové (jak východní, tak i západní) jsou toho jedním z řady důkazů. Podívejme se např. na blaženého Augustýna (tolik oblíbeného na Západě do dnešních dnů) – co nám tento západní církevní otec říká ohledně známé části evangelia (označováno na Západě jako jedno z „petrovských míst“, kde se římskokatolická církev snaží v protestantském duchu najít to, co by „potvrdilo“ papežský absolutismus v Církvi):

"Všichni byli otázáni a jediný Petr odpovídá: ´Ty jsi Kristus.´ Je mu řečeno: "Tobě dám klíče od Království nebeského", jakoby on jediný dostal moc svazovat a rozvazovat. On sám však vyznal Krista jménem celé církve, jakoby zosobňoval její jednotu, a bylo mu řečeno: "Dávám ti to, co je dáváno všem." "Když se Kristus obrací k jednomu, ukazuje tím nezbytnost jednoty... Opravdu však Petr dostal klíče, a Pavel ne? Petr ano, a Jan a Jakub a ostatní apoštolové ne? Což nejsou tyto klíče v celé církvi, tam, kde se každodenně odpouštějí hříchy? Protože tedy vnitřním významem této události je, že Petr zosobnil církev, je mu dáno to, co celé církvi." A ještě: "Ty jsi Petr," řekl Pán (změnil mu jméno ze Šimona na Petra, tj. Kámen či Skála), "a na tomto kameni, který jsi poznal, když jsi řekl: ´Ty jsi Kristus, Syn Boha živého´, založím svou církev, tj. na Mně samotném, Synu Boha živého, zbuduji svou církev. Na Mně, ne na tobě."

Obdobné vyjádření a ducha nalezneme i u sv. Cypriána Kartáginského, Órigena, bl. Jeronýma, sv. Ambrože, sv. Basila Velikého atd.
A Církev vždy se stavěla proti jakékoli snaze o nastolení univerzálního biskupa, panujícího nad celou Církví. Např. když se papež Viktor I. (189-198) pokusil násilím vnutit ostatním místním církvím římský způsob svěcení Pašije, setkal se v Církvi s ohromným odporem. Odsouzení se dočkal i od významných církevních otců (např. ze strany sv. Polykarpa, sv. Ireneje Lyonského atd.).
Jednota Církve nebyla založena na papeži, nýbrž na jednotě episkopátu. Na jednotě biskupů, spolupracujících ve vzájemné bratrské lásce jako rovný s rovným. Jednota založená ne na člověku, ale na Duchu svatém, působícím v Církvi. Duch, který na míle byl a jest vzdálený duchu a praktikám římského katolicismu, jemuž je vlastní totalitní autoritářský duch. Čímž se dostáváme i k otázce jednoho z důležitých pojmů, který je přirozeně a živě vlastní pravoslavné Církvi. A tj. pojem „katolický“ (od slova „katolicita“). Co ten pojem vlastně znamená?

Katolicita
Pojem „katolický“ je odvozen od řeckého slova „καθολικός“ (katholikós). Což znamená univerzální, všeobecný. Znamená též sborovost či plnost, úplnost, celistvost.
Katolicita tedy znamená univerzálnost, všeobecnost, sborovost i plnost. Ve slovanských jazycích byl tento význam přeložen do jako „sobornost“ (od slova „sobor“, označující církevní sněm). Tedy něco, s čím římskokatolická církev nemá nic společného.
Univerzálnost – ne. To dala najevo již svým označením „římskokatolická“, což je protimluv, jelikož univerzální mystická Kristova Církev nemůže být založena na člověku či místě.
Plnost (celistvost) – také ne. Římská církev, odpadnuvší od Kristovy Církve a od apoštolské Tradice nedokázala udržet čistotu a dokonalost apoštolské víry.

Pro pravoslavnou Církev, mystické Tělo Kristovo, byla naopak typická sobornost – plnost víry (střežení a pevné uchování původní a dokonalé apoštolské víry), uchovaná ve vzájemné lásce episkopátu a místních církví. Díky Duchu svatému. Duchu, který působil a projevil se na církevních ekumenických sněmech (které mj. nevymyslely nic nového, jen znovu vysvětlily a vyjádřily pravověrnou víru v tváří tvář různým heterodoxním učením). V pravoslavném duchu zde nerozhodovala ani totalitní autoritářská moc jednotlivce, ani individualistická demokracie. Nevládl zde ani duch totalitního autoritářství (typické pro římský katolicismus), ani autonomního individualismu (typický pro protestantismus), nýbrž duch bratrské lásky. Rozhodnutí sněmu prošlo pouze za podmínky, že se všichni účastníci sněmu shodli. Pokud jen jediný biskup nesouhlasil s podaným návrhem sněmu, návrh sněmu neprošel. Pokud návrh sněmu byl inspirací a výsledek působení Ducha svatého, návrh prošel (jedině díky tomu, tj. díky působení Svatého Ducha, nakonec mohlo dojít ke všeobecně dohodě a úspěšnému usnesení sněmu).
Víra v působení Ducha svatého, který udržuje jednotu a pravé učení Církve, byla nedílnou součástí Církve od jejích počátků. Víra, která se na Západě (viz římský katolicismus a protestantismus) prakticky vytratila. Jak uvedl ruský filozof Chomjakov, z římskokatolické církve se vytratila z malodušnosti a nevíry.
Sobornost tak dokázala po celou dobu zůstat součástí pravoslavné Církve – mj. i právě na základě rovnováhy mezi svobodou a autoritou. Odeberte jedno nebo druhé (viz římský katolicismus – striktní autoritářství x protestantismus – striktní individualismus) a svoboda člověka zmizí z povrchu zemského. Svoboda bez autority se změní v anarchii a chaos. A autorita bez svobody zase v totalitu. Oboje cesty nás nakonec zbaví svobody a učiní otroky.
DUCH SVOBODY VLÁDNE V PRAVÉ CÍRKVI KRISTOVĚ.

Pravoslaví (pravověrnost) a katolicita (všeobecnost) jsou tak nedílnou součástí Církve od jejího počátku. A nikoli jako ideologické pojmy, nýbrž jsou přirozeností, vlastní Kristově Církvi.

PRAVOSLAVNÁ KATOLICKÁ APOŠTOLSKÁ CÍRKEV.

Pokud někdo nevěří tomu, že pravoslaví je ono původní a prvotní křesťanství, doporučuji se podívat na svaté církevní otce. Jeden z řady důkazů, svědčící o původní podobě křesťanství.

sv. Klement Římský
sv. Ignác z Antiochie
sv. Polykarp Smyrnský
sv. Papias Hierapolský
sv. Justin Mučedník (Filozof)
Aristides Aténský
sv. Teofil Antiochijský
Tacián Asýrský
sv. Meliton Sardský
Minúcius Félix
Hegezip
sv. Irenej Lyonský
sv. Hipolyt Římský

Órigenés
sv. Dionýz Alexandrijský
sv. Řehoř Divotvůrce
Tertulián
sv. Cyprián Kartáginský
Laktanc
Arnob starší
sv. Atanáz Alexandrijský
sv. Efrém Syrský
sv. Cyril Jeruzalémský
sv. Basil Veliký
sv. Řehoř Nysský
sv. Eustat Antiochijský

Didym Slepý
sv. Amfiloch Ikonijský
sv. Epifán Salaminský
sv. Jan Zlatoústý
sv. Hilarius z Poitiers
sv. Ambrož Milánský
bl. Hieronym Stridonský
bl. Augustýn
sv. Vincent Lerinský
sv. Cyril Alexandrijský
sv. Theodorit Kyrský
Leont Byzantský
sv. Sofrón Jeruzalémský
Corpus Aeropagiticum

ctih. Maxim Vyznavač
ctih. Anastáz Sinajský
sv. Řehoř Veliký
sv. Jan Damašský
ctih. Antonín Veliký
ctih. Makarios Egyptský
Evagrios Pontský
ctih. Roman Melodos (Zpěvák)
ctih. Andrej z Kréty
Atd.
…

Pokud tedy nevěříte mým slovům, přesvědčte se o tom sami.

Mj. o tomto tématu vyšla celá řada děl. Doporučuji např. tyto:
Štefan Pružinský – Patrológia. 1. diel.
Štefan Pružinský – Patrológia. 2. diel.
Vratislav Šmelhaus – Řecká patrologie
…

Není to tak dlouho, co jsem se zamýšlel nad naší politickou situací, a porovnával ji s našimi dějinami. Třeba souvislost s prezidentem Zemanem - Jan Žižka byl funkcí zeman, a aby toho nebylo málo, tak proti dnešnímu čechovi Zemanovi stojí dvojice pánů z elitářské strany TOP 09 - Kalousek - bývalý člen KDU-ČSL - což je strana zastupující církev, a šlechtic - knížepán Schwarzenberg - ještě k tomu rakušák - germán. A češi zlobí a zlobí. Víte, že máme jediní v Evropě úplně odlišné pojmenování kalendářních měsíců? Ještě Poláci mají takový mišmaš - z části jako my, z části s latinskými názvy. I rusové mají převzatý kalendář. A že jsme ateisté? Za to jsem jenom rád - jakákoliv víra v boha nebo něco podobného, případně nějaký -ismus je hrubě omezující faktor, a jestli se chce člověk posunout dál a hlouběji v poznání a pokroku, nesmí se tím nechat omezovat.

Kalendář: My, Poláci, Ukrajinci a Bělorusové!
Víra v Boha: I Rusové se vrací od atheismu ke koncepci Svaté Rusi! A zdá se, že jim dějiny opět začínají přát! Je to složitější, ateismus primárně nezatracuji.
Co se týče Husitství. To je taky kontroverzní. Stydět se za to nemusíme, ale je tam mnoho ale. Ale srovnávat Husity s IS, to je již vážně úlet. Husité svou víru nechtěli vnutit zbytku světa - na rozdíl od IS/ISIS. Oni bojovali za své právo ji provozovat tak, jak si mysleli, že to má být správně. A bohužel nejednou chybovali (neb neznali tlusté knihy Vnitřního prediktora SSSR ;-)))
Úvaha v článku taky není úplně správně: Biblická koncepce zotročení lidstva ve jménu Boha šla do úpadku likvidací Řádu templářů Francouzským krále Filipem IV. roku 1307 (v pátek 13.října) a restartována byla opět až po objevení Ameriky... (viz. kniha Sad roste sám?) Zdá se, že problém Husitství a Římsko-Katolické Církve souviseli s nesměrovanou a bezúčelnou zhýralosti státních elit a jednoho z vnějších prediktorů, co byl bez kontroly (ŘKC)...

Děkuji za doplňující info o kalendáři. Ateismus beru hlavně jako nepodléhání nějaké vnucené a manipulativní víře v "cosi". Každý v něco věří - v dobro v lidech, nebo třeba v to, že se ve zdavý dožije zítřka. Záleží, jak je to, čemu věříme koncipované, a jestli je to nástroj , kterým nás někdo ovládá a ohlupuje ve svůj prospěch, nebo jestli nás to ztmeluje, otevírá další možnosti spolupráce a vzájemné pomoci, a jak pomáhá řešit nejen naše problémy. Samozřejmě to je ještě složitější.

Žižka pravděpodobně válčil za Anglického krále v bitvě u francouzského Agincourtu v roce 1415. http://vtm.e15.cz/clanek/jan-zizka-ve-sluzbach-anglickeho-krale

Chcela by som upozorniť na veľmi dôležité zdroje informácií k preberaným témam: 1. A. Horák: O Slovanech úplně inak to sù informácie k našim (slovanským) zamlčovaným a prekrucovaným dejinám a 2.k téme biblia: Zecharia Sitchin: Návrat ku Genesis ( z cyklu Kroniky zeme) veľmi dôležité dielo- všetky knhy 8. Ak si ich prečítate,začnú čiastky mozaiky zapadať na svoje miesta.Sitchin sa narodil v Rusku (syn rabina) žil v Palestine a v USA, patril medzi málo vedcov,ktorí vedia čitať sumerské tabulky.Písal,že Genesis je len skrátený prepis sumerského diela Enuma eliš ("Když nahoře"),písal,že preklady biblie do iných jazykov prekladateľmi z iných národov,nie sú presné. A uvádza také zaujimavosti ako napr.v sumerčine slabika TI znamená aj rebro aj život - ( Adam a Eva) Jeho diela dávajú odpoveď ,prečo pretrváva davo-elitarizmus,rasizmus,(" modrá krv") a podobné šialenosti,aj túžba panovnìkov byť"synom boha") Tiež mu "kdosi" usiloval o život "nešťastnou náhodou". A čo sa týka husitov- vážim si ich.

Pro: renáta

Když člověk takto může psát, to je hej...., nic zvláštního se vlastně ani neděje. Osobně nemohu přijít na jméno ani katolíkům, ani ortodoxním. Nevadí mi dokonce ani vyznávající judaizmus nebo islám. Vadí mi namyšlení a domýšlivý pitomci přítomní všude možně. Bohužel v křesťanství docházím k názoru, že chyba je v jejich samotném systému a .... to nemám nic proti dobrým a poctivým věřícím-křesťanům. Kvůli pitomcům jsem se ostatně vykašlal na diskuzní fóra na tzv. alternativních webech a nelituji toho (zbytečně vynaložená energie), starám se teď hlavně sám o sebe a nestydím se za to :-). Teď k podstatě věci, co chci vlastně zde povědět. (Teď potřebuji akutně udělat nějakou práci a místo toho píši do diskuze na netu....)

Bylo, nebylo...kdysi dávno byl jeden člověk, který usiloval o poznání smyslu života. Zapomenul přitom na věc, že smyslem života je se radovat ve vlastním žití z toho dobrého a teprve pak pro radost může tu a tam někomu pomáhat (a mít z toho vedle případného výdělku také radost). Radost z života není skryta v "duchařinách", ale ani v náboženství - ta se nachází v životě samotném. Náboženství (je-li dobré) může plnit funkci takové berle nebo skořápky, do které si dobrá duše dá nějaký dobrý obsah, ale k cíli života vlastně ani nevede.....

Katolíky i pravoslavné jsem bohužel poznal jako MAFII, která má sice mezi s sebou věroučné spory, ale ve skutečnosti tam vlastně ani žádné spory nejsou.....Jsem bylinkář, ano a díky katolíkům už pár let vím, že začalo nové tažení proti bylinkářům a zasvěcencům "staré tradice". Jim nevadí zasvěcenci REIKy, jim nevadí různé vědmy a satanizmus, protože oni jsou druhou stranou JEJICH MINCE. I při čarodějnických procesech v Rusku a v českých zemích většinou uctívači skutečného Zla zůstávali bez postihu a perzekuce. VŽDY byla likvidována konkurence. Mám zpětnou vazbu, že ohledně mě šel dotaz k dalšímu postupu údajně až do Vatikánu. Že bych byl tak důležitá osoba? Tomu se mi nechce věřit, ale někdo ze mě asi udělal ve své bujné fantazii něco co nejsem a ani nikdy nebyl. Nejspíše to byl nějaký debil.... NU, bylo mi vyhrožováno, že už prý žádnou práci neseženu a budu trpět...to mi vyřizoval jakýsi podivný polský kněz někde ve Štěchovicích. Církev jako taková po většině už neplní svou sociální funkci - je to spolek zákulisních intrikánů a podvodníků (černá magie, pomluvy, drby, které údajně inspiroval duch svatý, či nějaká "autorita", podvodná nauka a podvodné restituce). Ten spolek má bohužel poměrně velkou moc. Odumřelo ve mě náboženství, obecně odumřelo a zůstala přirozená duchovnost, která jest běžným a normálním životem. Odřekl jsem se svého křesťanství, včetně křtu a již nejsem křesťanem (bez tak mi to bylo někým vsugerováno), žádám, aby to bylo vzato na vědomí a aby určití jedinci mi už dali svatý pokoj.....(P.S.: "Vracet se už nechci."....tj. Jinak bych musel z toho všeho zvracet, sbohem! A ani pompa s údajnými svátostmi v kostele by to nezachránili.)

O jednu ovečku méně nebo více? Co na tom. Už jim tam do chřtánu lezou další, kteří něco hledají a neví vlastně ani co. Když se k tomu přidají i psychické problémy, tak vznikají z toho magoři, kteří jsou "zavilými křesťany nebo vstoupí rovnou do Daeše" - bombový nebo jiný násilný útok nemůže udělat duševně normální jedinec - nemůže. Z toho člověka se napřed stane cvok a potom teprve je schopen tohle dělat.

Přeji Vám i dalším dobrým lidem hodně zdraví a pohody. Jdu po tomhle psaní zase dělat něco užitečného pro sebe i pro druhé.

Srdečně zdraví Jáchym
pavel.jachym@atlas.cz

[tapeta smazána]

Tony, nevzal jste to heslo: "Bij se tam kde stojíš" až příliš doslova ?:)

Ohledne upaleni Jana Husa v nekterych docela zasvecenych kruzich je popularni nazor,ze upalen nebyl,zachranili ho a dozil v ustrani..
Tento nazor je podlozen i urcitymi pisemnostmi,zasifrovanymi.

To si myslím že bude skôr zagovor (konšpirácia) s cieľom pošpiniť jána Husa. A zakryť svinstvá cirkvi riadenej z Ríma.

Předpokládám, že ani Konrád Waldhauser, ani Jan Milíč z Kroměříže, ani Matěj z Janova, ani Jan Hus, ani Jeroným Pražský, ani Jan Žižka z Trocnova a Kalicha neměli své facebookové stránky ani nestudovali KSB a možná, že neměli ani internet, ani "chytrý" telefón!
Tak v čem je problém?
Aha! Právě v tom! Právě v tom je ten problém. :)

Kapitola 7.2.:
".....v technike človek používa len to, čo existuje v Živote a môže byť realizované a aj sa realizuje na civilizáciou umelo vytvorených nosičoch...."
Takže lidé tehdá nepotřebovali nic technogenního, aby byli ve shodě. Roztříštěnost a roztěkanost mysli byla minimální.

Faktem, který je dosud v diskusi opomíjen, jsou Bazilejská kompaktáta, podepsaná roku 1436. Jejich nejdůležitějším bodem bylo přiznání nároku na přijímání z kalicha pro všechny (členy utrakvistických frakcí církve).
Co představuje při mši hostie a co víno? Jedná se o matriční rituál, kde "tělo páně" odpovádá hmotě a "krev páně" transcendentálnímu poznání (duchu), které je privilegiem vyvolených, krmících hostií klečící otroky, pro něž je tu jen zmučené "Kristovo tělo" (jako kletba nekonečného utrpení) ?
Je-li toto magie na matriční úrovni, pak ústupek církve znamená pro náš národ matriční vítězství, zrušení duchovního otroctví, volný přístup všech jak k hmotě, tak k duchovnímu rozměru. Jeden z plodů tohoto vítězství se následně projevil v osobnosti J.A.Komenského.

Zajímavá úvaha, může být. K.H.Borovský by měl odpověď na svůj epigram - k čemu to bylo, všechny ty husitské rvačky, jestli jíst oplatku s omáčkou, nebo bez omáčky?

Dnes ovšem tento matriční výdobytek přichází vniveč, na celé čáře vítězí magie supermarketů a zboží ve slevě.

Výnam Komenského by se měl znovu stát předmětem debaty - potřebujeme (staro)novou školu - dokud se učilo podle Komenského principů, mělo to výsledky.
A jeho Labyrint světa a ráj srdce je dílo mimořádné hloubky a hodnoty.

Souhlasím,J.A.Komenský by měl býti vyzdvihován a jeho knihy by se měli číst povinně-Orbis Pictus na 1.stupni ZŠ a Labyrint světa a ráj srdce na 2.stupni.Pro mě osobně velký idol:-)

Taky souhlas.

28.3. bylo výročí narození Komenského-na facebooku jedeen diskutér napsal, že komenský opsal svoje moudra od rabínů a že se zasloužil taky o vypuknutí třicetileté války.Tvrdil, že se o to zajímá a o opisování od rabínů mu řekl nějaký pracovník muzea či čeho.Asi sluníčkář. Nemáte někdo solidní zdroj o Komenském?

Ve skutečnosti stopy vedou do Heidelbergu, kde se nacházela tehdy jediná protestantská univerzita v Evropě, kde Komenský studoval. Měla velkou knihovnu zvanou Bibliotheca Palatina, která obsahovala veškeré tehdejší vědění, včetně toho, které jinde katolická církev úspěšně blokovala, například rukopisy z Fuggerovy sbírky. V průběhu třicetileté války, roku 1622 byla knihovna odvezena do Říma.
Komenský bezpochyby byl obeznámen s Plotinem a dost možná i s různými "orientálními" naukami, manicheismem, gnosticismem či něco takového, ale to už spekuluji.

Nechcem vás nejako sklamať, no pitie krvi a požívanie tela je podľa Merežkovského knihy Tajomstvo západu známe už od Atlantídy, v Dionyzovom, Osirisovom, Tammuzovom kulte, taktiež sa spomína Quetzalkoatl. Myslíte, že pitie vína, sťaby krvi Krista bude mať iný význam ako v týchto a určite aj ďalších kultoch a mystériách? Uvediem tu z tej knihy len jednu vetu, z ktorej tak trochu mrazí:
„Pili krev“, praví Platon o Atlantech; „pili krev“, praví Enoch o nefelimech. Pili boží krev, jedli boží tělo; později však, ničíce a požírajíce jeden druhého, budou jísti své vlastní tělo a píti svou vlastní krev. Z bílé magie se stane černá, slunce se zatmí, osa světa se nakloní, nebe spadne na zemi, i bude „konec zemi, konec všemu“.

Aby nedošlo k omylu, nehájím nijak rituál "mše svaté," který považuji za okultní a matriční, právě tím přijímáním pod jedno. Tím neříkám, že máme dělat nějaké jiné rituály, pouze že reformou pod obojí došlo k narušení té katolické matrice.
Jinak si, myslím, navzájem neodporujeme, každý symbol lze ovšem chápat na různé úrovni, na duchovní nebo na materiální. Chápe-li někdo symbol doslovně, je to bezesporu známkou jeho nízkého, úpadkového myšlení - a tak vznikají ony kulty. Každá ritualiace, kdy se symboly realizují ve hmotě, je v podstatě nesmyslná, zvrácená. Například, jakákoli obětina by měla proběhnout na vnitřní úrovni v podobě vzdání se připoutanosti, touhy, smyslového lpění na dotyčné věci; dávat něco hmotného "bohu," kterému beztak všechno náleží, je pouze naivní pohanská externí demonstrace, iluze.
Myslíte si například, že původní křestní rituály v baptisteriu nic nepředstavují? Můžete je chápat jako že si šli zaplavat, ale taky to můžete dát do souvislosti s tím, že v hlubinné psychologii (podle Junga) vodní element představuje vědomí (nús). Takový rituál je pak symbolickým vyjádřením určitého vnitřního stavu nebo procesu, ale to nezaručuje, že ten, kdo ho podstupuje, to chápe.
Pro zajímavost připojuji něco o období Kalijuga, ve kterém údajně zrovna žijeme. Je to z véd a dost se to podobá obsahu vašeho posledního odstavce:

"Dharma (transcendentální učení) v tomto věku je jednonohá a bezmocně leží. Z původních ctností zbyla jen čtvrtina, a i ta je rychle zatlačována vzrůstajícími nectnostmi. Bídu kalijugy drasticky popisuje Bhágavatapurána: „V tomto věku je většina lidí šúdry nebo otroky. Lidé jsou nástrojem žádosti a pokušení. Jsou zkažení, nelaskaví, hádaví, nešťastní a jako žebráci. V lidech je především faleš, lenost, zlo, hloupost, nenávist, strach a slabost. Nad lidmi je temnota, a proto cení vysoko to, co je nízké a špatné. Jsou stíháni neštěstím. Jedí hltavě. Muži jsou vedeni ženami. Ženy jsou pak smyslné a bez studu a rodí příliš mnoho dětí. Jedí mnoho, mluví mnoho a jejich řeč je nepříjemná. Města jsou plná zlodějů a zkažených lidí. Nízcí obchodníci vládnou trhu. Z králů jsou násilníci, kteří vysávají krev svých poddaných. Hospodáři zanedbávají své povinnosti a žebrají po ulicích. Bráhmani upadají na úroveň šúdrů. Sucha a záplavy ničí úrodu a války s hladem vylidňují zemi."

Ale veď víno (ako krv) pil kňaz. Že sa pridali aj veriaci, v tom veľkú zmenu nevidím. Skôr zosilnenie rituálu než narušenie matrice. To myslíte, že by si sami škodili? Oni vedeli čo robia, narozdiel od ovečiek ktorejkoľvek cirkvi. Myslím, že im skôr zalepili oči tým, že prijímajú pod obojím, rovnako ako kňaz. Akože postúpili na vyššiu úroveň. A bohužiaľ, neviem si predstaviť nič pozitívne po duchovnej stránke, čo by malo predstavovať pitie krvi, či už skutočnej alebo premenenej z vína.
Čistotu ducha v spojení s tekutinami podľa mňa môže predstavovať len pramenitá čistá voda. Žiadna krv.

Jestliže Ježíš při poslední večeři, jak učí křesťanské církve, dával učedníkům chléb a víno jako podmínku, něco jako znak zálohy na život, pak nález, že katolická církev svévolně tento zásadní úkon porušila a více než dvě století lidem dává jen chléb, znamenal bouři. Znamenal, že nikdo z těch, kterým bylo víno (Kristova krev) upíráno, nemá šanci na budoucí život, protože neplní Kristův pokyn. Proto ta snaha o navrácení Ježíšova příkazu do každodenní životní praxe. Do té doby věřit znamenalo přisvědčit tomu, co člověk slyšel od kněze a nic moc více. Občas dát milodar na chudé, aby tak vykonal dobrý skutek. Čeští reformátoři, které nejvíce proslavil Jan Hus připomínají, že za svou spásu je odpovědný každý osobně. Aby však věděl, jak má žít, má číst a studovat Bibli. tedy musí ji mít k dispozici v jemu srozumitelném jazyce a musí umět číst. A navíc ještě - musí být ochotný tento svůj názor obhájit, často za každou cenu. To byl přínos české reformace - poznání osobní odpovědnosti, kterou nelze přesouvat pouze na přikyvování jakýmkoliv kněžským řečem. To je chvíle, kdy se lomí evropské dějiny a začíná novověk - ne o něco později objevením Ameriky.

Ja si dnes už myslím, že im žiadne víno nedával, ani žiadnu vodu nepremenil na víno. Je to trik, aby veriaci nepovažovali alkohol za zlo.

Presne tak, veď tí, ktorí deformovali bibliu presne vedeli, aké účinky má alkohol na plebs - genocídna a genetická zbraň 5. priority, tak prečo nezamiešať ovečkám trošku jedu do ich stereotypov.
Dnes bežne vidíme sofistikovanú reklamu na alkohol v našej žido-kresťanskej civilizácii a propagáciu pitia v rôznej skrytej forme - filmy, autority okolo tzv. "kultúrneho pitia", toasty, oslavy s pohárikom šampanského atď.
Korán preto jasne zakazuje pitie alkoholu a toto zjavenie Mohamedovi, ako aj, že úrok je najväčší satanizmus, sa globalistom doteraz nepodarilo anihilovať.
Preto aj neustále útoky biblickej civilizácie na islamskú kultúru a podpora rôznych foriem terorizmu zombie islamistov zo strany západných špeciálnych služieb - čiže antikoránická stratégia v praxi.

Víno/krev je temným, upířím, pervertovaným symbolem vnitřního Krista - osvobozeného Člověka a jeho osvobozujících sil. Kde je v akci kult krve, tam je v akci temnota a démonismus. Pití vína/krve pak je pervertovaným symbolem přijímání védského Indry, gnostického Ježíše Krista, tedy výsledků usilování probuzených lidí - sómy - v symbolické a obřadní podobě pití sladkého "medu" osvobozeného vědomí z poháru/kalichu vítězů.

Hostie/tělo pak je temným, tedy pervertovaným symbolem osvobozujícího/spásného/svatého slova pravého poznáním, kdy lidé účastni na obřadu uslyšeli slovo probuzení od svého vnitřního (pravého) Krista - tzv. hómu. Toto slyšení slova probuzení tak do nich vstupovalo a realizovalo tu složku poznání, která je hmotnými smysly nezachytitelná a tak se podílelo na transformaci účastníka obřadu od opice k Člověku.

Katolické svaté přijímání pak je pervertovanou podobou spásonosného-osvobozujícího procesu od opice k Člověku a jeho praktikování udržuje nevědomé a obelhané ovečky v jejich otrockém postavení se stejnými duchovně-psychickými účinky, jen zrcadlově pervertovanými oproti těm osvobozujícím.

No a když nás brzy čekají ty velikonoce, tak se zamysleme nad tímto svátkem. A dávejme si přitom dobrý pozor na to, co budeme ctít či dokonce pít - jestli víno/krev podříznutého beránka (lat. agnus) nebo jeho nepervertovaný originál - vlastním usilovaním vykřesávaný oheň poznání (agni).

P.

"Právě husitství představovalo první velký historický pokus uskutečnit reformu života západního křesťanstva úsilím všech lidí, kteří cítili nutnost nápravy společnosti. Teprve o 100 let později ocenila luterská reformace v husitech své předchůdce a uznala jejich prioritu v důslednosti, s jakou vedli zápas za ozdravění života západokřesťanské církve. Naší povinností je proto vědět o husitské epoše co nejvíce, znát její světla a nezamlčovat ani temné stránky.“

Temné stránky, samozrejme, boli. Spanilé jazdy do Uhorska spojené s vypalovaním kláštorov, upalovaním mníchov, znásilňovaním mníšiek, drancovaním, kradnutím boli vtedy na dennom poriadku.

"Husitské vojsko bolo v roku 1431 rozdelené do dvoch prúdov, jeden prešiel Jablunkovským priesmykom do Žiliny a druhý už spomínaným prechodom z Uhorského Brodu cez Biele Karpaty na Považie, odkiaľ sa oba prúdy spojili a odtiahli na Liptov. Cez Turiec sa presunuli do Prievidze a odtiaľ do Topoľčian až k Nitre. Toto, pre husitov takmer bezproblémové ťaženie, sa pri Nitre skončilo, nie však z dôvodu vojenského neúspechu, ale vnútorných rozbrojov, ktoré nastali po tom, ako sa velitelia armád nedohodli na rozdelení koristi. To je ďalším dôkazom toho, že husitským spanilým jazdám išlo o šírenie Husovho učenia len v najmenšej miere.

Armáda sa rozdelila medzi táboritov a sirotkov[14]. Táboriti sa vrátili späť na Moravu, kým sirotkovia pokračovali v plienení až do Levíc. Hoci svoju korisť rozšírili o ďalšie dobyté a vyplienené mesto, pri ústupe späť na Moravu ich čakala pomsta zo strany táboritov v podobe strhnutého mostu cez rieku Váh, a tak sa museli k ústupu vybrať ťažko priechodným terénom ľavého brehu Váhu, pričom boli neustále napádaní uhorským vojskom. O tom, kto a akým spôsobom sa pričinil o neustále napádanie husitského vojska sa z prameňov nedozvedáme. Isté je len to, že husitská armáda sa v blízkosti mesta Ilava zmenšila na polovicu a musela čeliť poslednému stretu s kráľovskou armádou Žigmunda. Po privolaní pomoci od neďalekého hradu Lednica sa 11. novembra 1431 podarilo husitom prekročiť Váh, pravdepodobne aj za pomoci ilavských obyvateľov, a odtiahnuť na Moravu so stratou 5000 mužov a 250 vozov naložených korisťou.[15]

A ako skončili vychvaľované luteránstvo, ktoré vzišlo neskor dobre vidíme na odkresťančení Nemecka a Západu, kde obyvatelia dávno uznávajú iné hodnoty, ako kresťanstvo, takže tie reformy nepomohli očisteniu kresťanstva, ale úpadku.
Prax, ktorá má byť podľa KSB kritérium pravdy ukazuje jasne, kde to skončilo...
Nemecko sa mení na kalifát a s ním aj celý Západ...Česko je najateistickejšia krajina v Európe a má dobre nakročené sa stať znova kolóniou Nemecka...,
A Poľsko s nenávidenými katolíkmi, tomuto (úplnému podriadeniu Nemecka a moslimskej invázií) zatiaľ odoláva.

Tu s tebou v mnohom súhlasím,
že prínos husitov, neskôr bratríkov, atď.. na Slovensku zďaleka nebol len pozitívny.. áno sprevádzal ich zčasti aj teror, plienenie, vypaľovanie.
(ale neskôr aj vďaka nim prišla kralická biblia, oživila sa časť národného povedomia, povstaleckej tradície voči drancovaniu cudzincov a jelít na Slovensku..ustiaca do opakovaných masových stavovsko-ľudových povstaní voči kráľovi a cisárovi, 250 r. národného boja voči Osmanským Turkom, apod..)

Avšak dávať Poľsko celkovo ako príklad??
Dejiny Poľska rozhodne nemožno považovať za morálny etalón, či?

Navyše z toho pohľadu "katolícke" Rakúsko a Bavorsko je v Európe proporcionálne zaplavené multikultifašizmom asi najviac.
Odhliadnuc samozrejme od bývalých metropolí typu Paríž a Londýn, dnes skôr nebezpečných molochov.

Jou..a cisárske katolické vojská azda neplienili, nevypaľovali, neznásilňovali?
ľuďom už potom vskutku bolo jedno, či ich zavraždí protestant, turek, katolík, husita, alebo ortodoxný. Všetko na jedno čertovo kopýtko

Opatrne prosím Július, keď podsúvaš "katolicizmus" ako dôkaz nejakej morálno-civilizačnej výhody. Ľahko to ktokoľvek aj menej gramotný môže sťa bumerang použiť voči tebe..a katolíkom, či kresťanom všeobecne. Ono v monoteizme určité civilizačné výhody objektívne sú, no kresťanstvo a ani judaizmus v tomto rozhodne nie sú prví..

Navyše, ak dám falošný, v podstatných črtách skreslený obraz Boha, ide následne z praktického hľadiska u obetí manipulácie o rovnakých, či ešte horších ateistov (v ich zblúdenom fanatizme).

Vieme predsa, že základom každého masovejšieho kultu, či "náboženstva", ktoré sa dostane od istého stupňa popularity vždy do hľadáčiku, pod drobnohľad elít (koncentrujúcich medzi sebou zákonite sociopatov za predpokladu mentálnej oddanosti-pasivity davu), je vždy zabezpečenie:

1. reálneho ateizmu daného "náboženstva"= nemožnosti, maximálneho možného obmedzenia dostať sa k pomoci Zhora od Otca a

2. nejakej náboženskej hierarchie "sekretárov", "tajomníkov" božích, ktorých oficiálnou úlohou je radiť ovečkám, pásť nie-svoje ovce, no reálnou podprahovou úlohou ich od pomoci Božej dôsledne odpíliť, pomocou každodennej rituálizácie, systémom masy pseudonáboženských sviatkov, mixom zmyselných a nezmyselných pravidiel, čo najabsurdnejších dogiem, na blokovanie triezveho rozumu, atď..

Boh totiž nikdy nebude konať proti slobidnej vôli svojich detí, ktorú im dal pri narodení. Ak teda ako religioinžinier dosiahnem u svoho stáda nejaké s Božími zámermi nekonformné želanie, prevediem časť zodpovednosti za nevyhnutne tragické osudy na obete svojej agresie. Všetko vrámci nevyhnutného bezpečnostného mechanizmu "Božieho dopustenia" pri proporcionálnom odklone ovečky, či stáda od optima.

Sloboda totiž spočíva vo vedomom výbere správneho riešenia (dostatočného pochopenia napravdepodobnejšieho názoru Boha na danú vec) a vedomí, čo sa stane, ak ho nevykonám. Ak podstatné rozhodnutia prenechám iným, automaticky sa stávam otrokom. Nie však Boha (Otec otrokov nepotrebuje, ale Ľudí, Človeka), no príslušnej projekcie, mentálnej pasce programátorov príslušného kultu. Pritom je riziko, že ovca tam zostane ako baterka aj po smrti. I preto sa niekedy vraví, že NeBo je tam, kde NiEt BOha (skutočného)

Ostatne všetky vyššie uvedené (a mnohé ďalšie) technológie riadenia populácie pomocou "náboženstiev" sú tisícročia vytestované už od Egyptských kultov, babylonských, či indických,..
Takže opatrne s očisťovaním hrdze z cirkvi, aby si jadro nástroja nepoškodil..

Protože jsem nevěděla, že tento můj příspěvek Hox vyvěsí jako článek, dávala jsem odpovědi na podobné otázky na "vodě" (v sekci Historie). U působení husitů na Slovensku jsem odkazovala na dějiny Uherska, kdy Jan Jiskra z Brandýsa se svými oddíly pomáhal na trůn Matyáši Korvínovi (a ten pak z těchto oddílů udělal něco jako svůj "specnaz").

Katolícke dristy.

Zajímavý je též fakt,že Karel IV zhruba 40let před upálením Jana Husa,přímo v Kostnici napadl římsko-katolickou církev a žádal její reformu.Doslova na nikom nenechal nitku suchou,což se západnímu světu nelíbilo.Je dost možné,že Husova vražda byla i odpovědí na Karlův "výstup". Po smrti Karla IV. a po konci husitské éry,nastala nadobro doba temna,kdy se cíleně potlačoval vývoj lidské duše a prosazoval se rozvoj materiálního myšlení a hmoty.

Pěkný článek.Za ty léta se nic nezměnilo.Němci byli na hlavu poraženi několikrát a stejně neustále najížděli a likvidovali nás jak se jim zachtělo.Po Bílé hoře to 300let dělali "legálně",pak nastoupila 1. a 2.. sv. válka,kde Němci byli v obou poraženi,doslova rozdrceni a dnes opět diktují všem národům tempo a způsob germánského života.Do toho můžeme započítat i německý výmysl Sudety.Kdo považuje Husity za IS je nesvéprávný vymytý mozek a kdo Evropskou Unii za přínos pro Slovanský svět-jakbysmet. Žido-křesťanství má jen jediného Boha-Jehovu-vládce a podporovatele temných sil na Zemi.

Nechť nás to jako národ inspiruje, aby jsme pozvedli svoji morálku, která pak umožní lepší organizaci a pak již nebude mít význam sebevětší přesila.

"Bude-li každý z nás z křemene, pak celý národ bude z kvádrů"

On Jahve není tak docela bůh,ale krvavý démon.Už Jan Neruda napsal,že židé mají boha k obrazu svému.Cituji-Jehovah byl bůh zamračený,zlý a mstivý,ukrutný a krvežíznivý,jako celý národ židovský.

Tohle nás, ale rozdělí. V případě Německých židů, kterým se povedlo zapojit do národa, tak těm to pěkně osolili a tím si GP ten nástroj pěkně nabrousil. Teď mají skvělý důvod pro židy nás nenávidět (což se již děje děti vozí v autobusech a promítají jim holokaust - byl o tom článek).

Ideální by bylo židy přemluvit přejít na naší stranu proti GP. Bylo pár pěkných příběhu jak si zdánlivě nesmiřitelní nepřátele počkali na "rozeštvávače" a když to prohlédli dokázali překonat vlastní nenávist a spojit se proti příčině.

Musím říci, že pochopení a porozumění dokáže zlomit odpor. Po přečtení "Města zaslíbených" od autorů bratři Strugačtí v nich vidím někoho, tedy alespoň v těch lepších z nich, kdo hledá ven cestu z pouště, je tam i klíč - život v rodině (viz výše v Německu to zablokovali) , která je součástí národa na území, kde žijí. Nejdříve by měl být žid Čechem, když žije v Čechách a až pak židem, jako varianta různorodosti. A rozhodně by neměli nikde zakládat svoje komunity. To platí i pro Romy, už se někteří dříve (ale v malém množství) i začlenili, ale zase je nahnali do "ghet". Rozpustit se v národech světa místo se je snažit zotročit. Zemi, myšleno půdu a území má spravovat ten, kdo na ní žije a ne být cizím nevolníkem a otrokem (což židé jsou aniž si to uvědomují - otroci drábové, ale pořád otroci a navíc s tím, že je ostatní otroci nesnáší). To platí i pro migranty, může sem někdo přijít založit rodinu na naše území, když je skutečná láska nelze tomu zabránit, ale musí se stát Čechem (jako Češi, kteří žili na indiánském území a stali se indiány, přijali jejich způsob života a kulturu a bojovali za ní).

Vaše myšlenka není od věci.Bohužel Vám vynese v pořadí posudek antisemita,xenofob a rasista.Poukazoval jsem na to,jak už před 150 lety lidé vnímali židovskou mafii.Troufnu si říci,že zatímco dříve jí opovrhovali,dnes ji nenávidí.V minulých dobách židovstvo okrádalo pomocí úroku jednotlivce i když samozřejmě ve velkém.Dnes okrádají všechny,celou planetu.

Já si nemyslím, že by ten příspěvek, na který reagujete byl projevem antisemitismu, ale spíš farizejství.
A až tedy ruku v ruce s bratry židy za velkých ztrát na naší straně porazíme GP, tak co udělají naši nově poznaní bratři? Podle svojí morálky - co samé co dělali celou historii. Však všechny národy, které je kdy asimilovaly, na to doplatily. Takže do toho bych se GP nemontoval, ať si to vyřeší.
My si dávejme pozor na ty asimilanty, kteří jsou mezi námi schovaní pod různými nicky a propagují novou ideologii, jako už tolikrát v historii. Doporučuji si pro inspiraci trochu posvítit na to, kdo za "bolševiky" organizoval procesy v padesátých letech, například, a podívat se na obžalované ve Slánského procesu...

Kteří konkrétní Češi "žili na indiánském území, stali se indiány, přijali jejich způsob života a kulturu a bojovali za ní?"
Možná máte nějaké dosud utajované informace?

Ano,absolutní souhlas!!!

Putinovec-Můj absolutní souhlas patří vám:-)

Doma ještě v dětství jsem měl rád knížku o Husitském vojenství. Asi nakladatelství Naše vojsko, ale nejsem si jistý. Tu knížku jsem měl moc rád, byla zaměřena hlavně na vojenskou organizaci (jaké vybavení měl každý vůz, kolik různých děl a planých zbraní na jednotku, kolik členů byla osádka vozu, jaké měli zásoby atd.) a popis bitev z hlediska válečného umění. Nejvíc se mi líbilo, že poráželi přesilu dokonalou organizací, která pak umožňovala realizovat nevídané taktické manévry (trochu se to propojuje se řízením, každý znal svůj manévr). Například velmi rychle zaujmout a postavit na začátku bitvy dopředu přesně naplánovanou vozovou hradbu nebylo vůbec organizačně snadné. Další převaha, která přebíjela počet byla technologická, maximální využití palných, které se do té doby se používalo při dobývání, ale v otevřených bitvách málo a použití vozů bylo naprosto geniální, protože každý sedlák uměl dobře ovládat vůz a jeho čeledíni uměli používat cep, takže vlastně celá země již byla vycvičená armáda.

Poznámka:
Němci vyčítají Žižkovi, že nebral zajatce, ale to má úplně jednoduché vojenské vysvětlení. Protože zdrojově byli Husité mnohem slabší, museli maximálně využít svého úspěchu a nepřítele úplně dorazit, protože by pak měli velké problémy s potulujícími se bandami rozprášené armády a bylo by velmi obtížné pak udržet stabilitu v zemi. Vzhled k jejich situaci je museli zničit rychle a definitivně. "Hrn na ně a nikoho neživte". A samozřejmě Němci si to plně zasloužili, protože mají velice blízko ke genocidě civilního obyvatelstva (několik Kronik uvádí nepěkné věci) a protože všechno se opakuje, tak chování v první a druhé světové to plně potvrzuje. Němci se chlubí Německou důsledností, ale když ji někdo použije na ně, tak brečí, neměli sem lézt nikdo je nezval cizáky,

Souhlasím se vším,až na zajatce.Každý Německý Pán se mohl vzdát tak,že poklekl a zabodl meč před sebe do země.Poté se za něj požadovalo výkupné.Toto ovšem skončilo u bitvy u Ústí nad Labem,před kterou němci vyhlašovali že už nebudou brát zajatce a všechny povraždí.Na to konto jsme to udělali taky a i když se někteří chtěli vzdát,nebyli ušetřeni.Ovšem v té době už Žižka nežil,hlavním hejtmanem byl Prokop holý.

Dík, tohle jsem nevěděl, důležitý fakt proti pomlouvačům a "zkreslovačům".

je úplne v súlade so "západnou taktikou" zotročovania národov.Anglosasi vždy budú pohliadať na národy,ktoré nedobyli tri štvrtiny sveta a nezotročili a nezničili celé národy a kmene zvrchu a so zdvihnutým nosom.Slovania,teda národy,ktoré sa nikdy nepodrobili diktátu cudzín strán sú vďačným terčom tejto taktiky,pretože sú rozdrobení,čo je pre Anglosasov najlepšou zárukou,že ich zvratky a vtĺkanie otorockých nezmyslov do hláv mladej generácii padnú na úrodnú pôdu.Prednedávnom som mal možnosť rozprávať sa z istým mladým intelektuálom s titulom pred menom,ktorý ma rozpálil do biela.Údajne my nijakú históriu poriadne ani nemáme,zato Angličania a Američania majú veľmi bohatú a sú to "najúspešnejšie národy v histórii".Dejiny Slovanov,ktoré nám západ tak vytrvalo upiera a pokúša sa ich vymazať sú oveľa bohatšie ako ktoréhokoľvek iného národa.Bitka pri Wogastiburgu,kedy sa z veľkej armády Skýtov,ktorí šli na výpravu proti Starej Rusi nevrátil domov ani jediný natoľko otriasol kráľmi na západe,že v tých časoch vydali králi na západe posolstvo,v ktorom dôrazne varujú kohokoľvek vydať sa na ťaženie na východ.Mladý okuliarnik,ktorý obkecával históriu posledených Európskych kanibalov-Britov(Ešte v r.1880 bolo možné,že vás Írsky,či Śkótsky horal zjedol na večeru) o histórii Slovanov nemal ani tušenia,zato o Britoch a Američanoch by dokázal mlieť celé hodiny.

Děkuji za článek, je výborný. Jen bych měl drobnou poznámku - Hrebenárův blog bych neuváděl zrovna jako příklad nějaké páté kolony, jedná se o sociopata, jehož blog na iDnesu byl smazán a ten jeho vlastní patrně skoro nikdo nečte. Svého času to byla na netu vcelku "populární" osobnost - více o něm zde: https://web-beta.archive.org/web/20131127021355/http://exotopedia.org:80/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Hrebenar (nutno podotknout, že samotní autoři Hrebenárova rozboru nebudou nijak zvlášť myslící a morální lidé).
Jinak k tématu - odpor proti církvi zdaleka nezmizel, vždyť dle posledního sčítání obyvatel se k ŘKC hlasí nějakých 10% lidí a za "věřící" se považuje celkem 20% lidí. Určitě to není z toho důvodu, jak se nám někteří lidé snaží namluvit, kvůli komunismu, který zrovna moc církev nepodporoval. Byl jsem nedávno v Polsku a navštívil jsem tam nějaké kostely. Velmi často jsem tam našel modlící lidi. Něco, co je v Česku dost nevídané. Navíc Jan Pavel II. je k vidění téměř na každém rohu.

Dík za článek. O husitství toho vím moc málo - co je nejrozumnější číst? Má smysl začít Vondruškovou Epopejí?

K dotazu se také přidávám

ja taky se pridavam k dotazu

Má a nemá.Přečetl jsem 2 a půl dílu a dál už mě to nebaví.Ovšem za sebe můžu doporučit Husitskou trilogii od Václava Kaplického-je velmi nesnadné to sehnat,což vůbec nechápu.Jednoznačně nejlepší dílo všech dob-1.díl se jmenuje Táborská republika,2.díl už si nepamatuji a 3.díl se jmenuje Pakosti a drabanti. Dále je pak jedna kniha ze série KOD-Sehni se pro kámen.Lepší než Vondruškovi bichle.

https://uloz.to/!GhJwhQMB/kod-179-zdenek-mares-sehni-se-pro-kamen-rar

Problematika obdobia husitských vojen je veľmi rozsiahla, pokúsiť sa načrtnúť aspoň hlavné línie by si vyžadovalo niekoľko strán. Preto spomeniem len jednu vec, ktorá je podľa môjho názoru podstatná a bola naznačená v článku veľmi správne.
Hlavný dôvod, prečo sa rímskej „cirkvi“ podarilo dostať ľud vyznávajúci rímske náboženstvo pod jarmo otroctva bol v reči. Slovo božie sa šírilo v reči, ktorej nikto okrem kléru nerozumel. A tak sa stalo slovo kléru „slovom božím“. Obrady v latinčine, čítanie Písem v latinčine na omšiach, ohlúpené a poslušné davy, bezprecedentné zneužívanie, totálny odklon od pôvodného Kristovho učenia, zavádzanie náboženských nezmyslov a pohanských kultov – to bol stav celej rímskej cirkvi dlhé storočia (tento stav má korene zhruba v 5.storočí, kedy sa rímski aristokrati zo zištných dôvodov nechali vysvätiť za biskupov).
Jeronym Pražský – chránenec Husa mal väzby na Konstantinopol – dobre vystihnuté. Poukazuje to na líniu z čias Veľkej Moravy, kedy sa k ľuďom dostalo slovo Božie v ich reči a bolo možné mu rozumieť. Jeronym a Hus nadviazali na túto tradíciu, z čoho vyplývali veľké problémy pre vtedajší klérus, ktorý dovtedy neobmedzene vládol „skrze cirkev“ v Európe.
Pár slov k Cyrilovi a Metodovi – prelomový počin bol, že priniesli Písmo Slovanom v jazyku Slovanov. To isté spravil Wicklef, Hus, neskôr Luther a znamenalo to, že ľudia porozumeli Božiemu slovu a otvorili sa im oči, pretože zistili, že ich rímska cirkev klame a učí to, čo je s Písmom v rozpore (predaj odpustkov, očistec atď...) Samozrejme malo to aj politické dôsledky. Tak, ako dopadli žiaci Cyrila a Metoda, tak dopadol aj Hus a Jeronym Pražský – prenasledovaní, odstránení.
Tie isté nezrovnalosti, ako u Husa sa objavili u všetkých, ktorí sa k Písmu dostali v rodnej reči. Vo Francúzsku to bol Vald, v Anglicku Wicklef, v Nemecku Luther a vo Švajčiarsku Kalvín a Zwingli.
Pri husitoch treba ešte spomenúť „umiernených husitov“, ktorý v konečnom dôsledku zradili a prispeli k tragédii husitského hnutia.

Ja len nechápem, o akom Božom slove to hovoríš v súvislosti s katolíkmi... Biblia je nástrojom tvorcov katolíckej cirkvy, s Bohom stvoriteľom nemá spoločné (takmer) nič.

Taktiež by sme mali prestať hovoriť, že Cyril s Metodom priniesli Slovanom písmo... keď už vieme, že oni iba obrezali pôvodné slovanské písmo - Starosloviensku Bukvicu.

Ale inak, nič v zlom :)
Osobne toho zas tak veľa o Husitoch neviem, mal by som si čo-to prečítať.

časť príspevku: "Biblia je nástrojom tvorcov katolíckej cirkvy, s Bohom stvoriteľom nemá spoločné (takmer) nič." - zaujímalo by ma, odkiaľ máš túto informáciu?

Biblia bola dávno pred tým, ako vznikla nejaká rímsko-katolícka cirkev. Pôvodná cirkev vznikla na Letnice, behom niekoľkých desaťročí 1.storočia sa rozšírila z Jeruzalema do Európy a Malej Ázie. Súčasná podoba rímskej cirkvi sa začala formovať až okolo 4.toročia po Kristovi, teda v čase, keď sa kresťanstvo stalo oficiálnym náboženstvom rímskej ríše. Až tu vznikajú falošné učenia o očistci, panne Márii, neskôr v stredoveku falošné učenie o odpustkoch a podobne. To učenie už s Bibliou nemá nič spoločné.

O Cyrilovi a Metodovi som napísal, že priniesli Písmo (slovo Božie) Slovanom v ich reči, nepísal som o písme ako takom. Ohľadom starých Slovanov, Cyrila a Metoda je mnoho názorov, toto teraz neriešim

Ak Boh stvoril vesmír a ľudí, dal ľuďom slobodu voľby medzi dobrom a zlom, ale aj svedomie, aby to mohli rozlišovať, biblia už pre Boha a ľudí nie je potrebná. V mojom predošlom príspevku som pod bibliou myslel knihu používanú v dobe Husitov. Neviem, či si už čítal http://leva-net.webnode.cz/products/ako-a-preco-sa-pisma-robia-svatymi/

taktiež tu na týchto stránkach sú zaujímavé články o Koráne, ako vznikol a menil sa. Z toho vyvodzujem, že s Bibliou to tiež už od začiatku nebolo v poriadku.

Biblia je samozrejme účelový kompilát (kompilácia) starovekých náboženských textov, modelov, a prepisy prepisov a ich ďalšie prepisy... :))))
Síce sa tam nachádzajú aj určité fragmenty objektívnej Pravdy, ale to aj napr. v ľubovoľnej zbierke vtipov. :))))

Takže, brať Bibliu v dnešnej informačnej dobe a pri množstve serióznych faktov a poznatkov, za bernú mincu a dôveryhodný informačný zdroj, môže len beznádejne stratená existencia. :))

Ježíšův étos a poselství jsou z Nového zákona stále dobře patrné, i navzdory všem deformacím (chyby překladu a přepisu, manipulace s textem). A když srovnám morálku a lidskost těch, kdo vyrůstali bez vlivu Bible a tzv. křesťanů, vychází mi to lehce ve prospěch těch druhých, aspoň v mém nejbližším okolí.

Nie som nezávislý odborník na Ísu, ani jeho súčasník, aby som mohol objektívne stanoviť, koľko je tam presne od neho (a vlastne je mi to úplne jedno), ale čo sa mi podarilo počas môjho skromného štúdia zistiť, tak údajne hodne málo, a tie fragmenty sú navyše roztrúsené po celom NZ tak, aby z toho v hlavičke ovečky vznikol kvalitný guláš-matiáš (kaleidoskop).
Čiže, súhlasím, že niečo tam od Ísu určite bude, lenže aj ten dobrý kúsok zabíjajú "satanistické" cirkevné (RKC) dogmy.
A dogma = smrť!

Bibliu (podobne Korán) som ochotný brať MAXIMÁLNE IBA AKO potenciálny zdroj inšpirácie do života, avšak v žiadnom prípade nie ako jedinú, záväznú, objektívnu a absolútnu pravdu!

Cico, vysmiavas sa namiesto toho, aby si argumentoval. To, ze si si nedal namahu aby si bibliu precital a pochopil je tvoj velky hendikep, preto tvoje nazory na tuto temu nie su relevantne ;)

"Ohľadom starých Slovanov, Cyrila a Metoda je mnoho názorov, toto teraz neriešim."

To je snáď každému známe a jasné,
ide ale o to, ktorý z tých názorov je k objektívnej pravde najbližšie,
a preto by bolo dobré ohľadne tejto problematiky uskutočniť seriózny výskum (čo sa už z časti deje).
Čo sa týka oficiálneho biblického/západného výkladu tejto rozsiahlej témy (slovanských dejín), tak jej z pochopiteľných dôvodov verím asi najmenej zo všetkých dostupných (oficiálnych aj neoficiálnych). :))))

Jelikož zde vyšel článek k původu pravoslavné Bible a současně se ví o obdobném procesu v případě Koránu, výsledkem nemůže být nic než původní biblicky nekoncepční gnostické "obracení se k Bohu" jako k mravní autoritě, pročež i "světle". Každý si takového svého Boha uchováváme v podobě svědomí, což vysvětluje i to, co je lidem jako kulturním bytostem společné a sjednocující.

Takže mám to chápať tak, že sa opieraš o bibliu, ktorá bola akože spísaná do 4. storočia? A kde je tá biblia? Máš takú? to by sme si viacerí prečítali.

Navrhuji vyjmenovat všechny :)
1, Jeden čte Bibli s 66 knihami s texty důkladně zaměněnými a promazanými
2. Jiný zase Bibli se 77 knihami ŘKC atd.
3. Někdo si překládá starou římskou verzi
4.
5.

A ešte existuje zopár stoviek nekanonizovaných evanjelií (mnohé z nich, skryté pred verejnosťou, sa budú zrejme nachádzať aj v pivniciach Vatikánu), ktoré cirkevní kápovia subjektívne podľa určitých (aj zištných) kritérií označili za apokryfy = údajne falošné, nepravé posvätné texty.

Byly by zajímavé všechny ty evangelia, moc zajímavé. Cítím to.
Když zakázali Energetické encykliky a další věci - funkční věci.
No hlavně funkční věci strčili pod zámek.

Ohladom biblie: je vidiet u drvivej vacsiny diskutujucich, ze toto je poda pre nich neznama. Rohackov preklad zodpoveda greckym originalom najviac.

Co sa tyka rozdielneho mnozstva knih v katolickej a protestanskych prekladoch biblie - opat, nic zlozite. Rimska cirkev ma do biblie zakompovane aj apokryfy. Protestanti apokryfy do biblie nedavali, no napriek tomu ich nezavrhu a ich citanie doporucuje pre rozsirenie si obzoru.

Bigosi asi máš bibli zmáknutou jak nikdo tady. V době duchovního zápalu a hledání jsem ji taky četl asi do poloviny starý zákon a nový celý, co to bylo za vydání nevím. Nicméně starý ve mně vyvolal pocit, proč sakra jen nejsem žid (až takový jsem byl trouba) a Ježíš? to byl pro mně slovan, pak jsem ji zavřel a víckrát neotevřel a začal jsem tomuto dílu říkat židovský plagiát. Desatero jsem považoval za užitečné poučení ale i to jsem pochopil, že to je kravina, každý má morální zákon v sobě a vysvětlovat národu se zvnitřnělou morálkou a pokorou aby byl morální a pokorný to vede k sebemrskačství a otroctví. Naopak znám asi 5 zarytých pámbíčkářů (otec o nich říkal to je svjatec ) , větší charakterové mrzáky neznám. Naopak lidí jako moje matka a takovou byla i babička, kteří z bible ví kulové a znají pouze svátky a do kostela se chodí pomodlit s ostatními, mezi lidmi jsou oblíbení a jsou laskaví takových je opravdu málo. Pochopil jsem po hledání a zkoušení věrouk to že žádnou nepotřebuji

Veru aj v mojom okolí je príliš veľa takýchto "svätých" duševných mrzákov, ktorí robia v spoločenstvách ohromné zlo. Potom je tu skupina, ktorá uverila až tak, že všetko ostatné, čo sa okolo nich deje je vedľajšie, lebo kostol, farári, púte, zbierky.....

Cyril a Metoděj jsou největší zhoubci slovanského písma a víry vůbec.Přišli na objednávku Západního Křesťanství. Kristus byl Slovan! Vše se brzy vysvětlí.Není možné aby byl pravý Kristus obřezaný.A už vůbec se jeho příběh neodehrál v Jeruzalémě,ale v Konstantinopoli(tehdejší Nový Jeruzalém).Prostě nebyl to žid.Všechno je vrcholový podvod Temných sil na Zemi.

Bigosi, mohl byste mi říct, jak a kdy podle Vás vznikla Bible ?

Evanjelia aj epištoly vznikli v prvom storočí. Najmladšie je evanjelium Jána, najstaršie markovo evanjelium. Prvé tri evanjeliá sú synoptické. Matúš písal pre Židov, dôraz kládol na naplnenie proroctiev Starej zmluvy o Mesiášovi. Evanjelista Marek sprevádzal apoštola Petra na cestách a to čo sa dozvedel od Petra zapísal. Evanjelista Lukáš bol grécky lekár, spolupracovník apoštoloa Pavla, napísal tiež Skutky apoštolov. Evanjelista Ján bol najmladší zo všetkých apoštolov a okrem evanjelia napísal tri epištoly a Zjavenie Jána.

Souhlas v tom, že v 1.století vznikly texty původního křesťanství, ale sám píšete, že tyto texty byly zmanipulovány. Souhlas i v tom, že na tom manipulátoři pracovali dvě století, takže nám vzniká kardinální otázka: jak velké jsou rozdíly mezi původními křesťanskými texty a pozdější, zmanipulovanou, ale již institucionálně - církví šířenou verzí NZ ? A s tím se pojí i další otázka - proč vůbec kdosi organizoval tolik práce, aby po dvě století systematicky realizoval (jak?) tuto manipulaci ? Kdo v té době pracoval na dvě stě a více let dopředu ? Kdo k tomu měl přiměřenou nejen motivaci, ale i prostředky a schopnosti ? V podmínkách stále ještě silné říše římské !