Více než podivné se jeví metody „výchovy“ (spíše připomínající mučení), které vyšly najevo během soudů s adoptivními rodiči v USA. Ukazuje se, že nejsou výplodem choré mysli duševně zaostalých lidí. Tuto „metodu“ v USA doporučují ke zlomení psychiky dětí v pěstounské péči. A zastánci této „metody“ již aktivně vystupují a vyučují i na území Ruska.
Jessica Bigley se tak v jednu chvíli „proslavila“ nejen ve svém domovském státě Aljaška, ale i daleko za jeho hranicemi. A to díky domácímu videu, které poslala do populární televizní šou. Na záběrech nutí žena svého adoptivního syna z Ruska držet v ústech ostrou omáčku z pálivého pepře, dokud mu nedovolí ji vyplivnout. Po dlouhou dobu drží dítě pod ledovou sprchou. Chlapec silně pláče a prosí o ukončení trápení.
Při promítání videa se mnoho žen ve studiu rozplakalo. Komisař pro lidská práva dětí v Ruské federaci Pavel Astachov přirovnal toto nakládání s dítětem k „mučení vězňů na Guantanamu“.
Jessicu velmi překvapilo, že místo ocenění za svou metodu „výchovy“ se jí dostalo odsouzení. Soud vyměřil této adoptivní matce všeho všudy šest měsíců podmíněně a k tomu 2500 dolarů pokuty.
Manželé Leszczynski také odešli pouze s podmínkou za dlouhé roky týrání svých tří adoptivních dcer z Ruska. Nutili je běhat desítky kilometrů, dělat kliky tak, až se děvčatům deformovaly pěsti, stát na hlavě nebo po dlouhou dobu pod ledovou sprchou. Za každé malé provinění je posílali spát do psí boudy. Jedna z dívek se málem zalkla, když ji za pomalé sečení trávníku potrestali silným proudem vody z hadice.
No a manželé Craverovi byli potrestáni jen několika měsíci vězení za to, že jejich adoptivní syn Váňa Skorobogatov musel být převezen do nemocnice s těžkým zraněním hlavy, neslučitelným se životem.
Všechny ty popsané případy (ve skutečnosti je jich mnohem více) mají něco společného: nelidské, vyloženě barbarské způsoby nakládání s dětmi v pěstounské péči – a velmi měkký, situaci vůbec neodpovídající trest.
Podle americké lidskoprávní organizace „Rodiče proti domácímu násilí“ dostávají američtí občané za týrání dětí nejméně tři roky vězení. Jenže pokud se jedná o ruské děti, tam jsou tresty pouze podmínečné, mnohdy jde jen o předběžná opatření.
Má to své vysvětlení. Říká se mu „syndrom nedostatku přizpůsobivosti“. Pouze touto diagnózou, společně se syndromem fetálního alkoholismu, „diagnostikují“ v USA sirotky vyvezené z Ruska. Před půl rokem o tom informoval Pavel Astachov a to ještě okomentoval chování adoptivních rodičů velice mírně.
Příběhy dětí, o kterých píšeme výše, byly publikované na stránkách Advocates for Children in Therapy – americké organizace pro lidská práva, založené předními specialisty USA z oblasti dětské psychologie a psychiatrie, zaměřené zvláště na pseudometody, nebezpečné pro zdraví a život dětí.
Jednou z nejnebezpečnějších tohoto druhu je Attachment Therapy (AT), metoda (zlomení) nepřizpůsobivosti. Na stránkách Advocates for Children in Therapy můžeme najít videa s uplatněním takovéto „metody“. Na koberec položí malinkou sedmiletou dívenku, zavinou jí do něj a na koberec se položí velká žena (okolo 100 kilo váhy). Dívenka křičí bolestí, nemůže se ani hnout, nemůže dýchat. A v ten moment na ni žena křičí: „Kdy už se přestaneš takhle chovat?“
Během diskusí nad zákazem osvojování ruských sirotků Američany, psali v internetových diskusích psychologové, kritizující metody AT, že většina případů zmrzačení nebo smrti osvojených ruských dětí je spojena právě s použitím této „metody“.
Problém je v tom, že zastánci metody trvají na tom, že všechny osvojované ruské děti trpí syndromem nepřizpůsobivosti – bez ohledu na to, v jakém věku se dostaly do dětského domova. Z toho vyplývá, že adoptivní rodiče nejsou na vině, pokud se jim nedaří navázat s dětmi kontakt. Vždy jsou na vině jen děti.
Bigleyovi, Craverovi i Leszczynski – všichni žádali radu a pomoc psychology, praktikující AT. Takže podle nich neudělali nic špatného – vždyť jim ty sadistické metody poradili „specialisti“. Takto „neposlušné“ adoptované děti se doporučuje mořit hladem, zavinovat do koberce a sedat na ně plnou vahou.
„Tato doporučení nemají žádný vědecký základ. Popsané metody práce této „terapie“ se nalézají za hranicí humánního přístupu k člověku (jsou spojeny s násilím, ať už fyzickým nebo psychickým). A výsledky takovéto práce s dětmi přinesly šest mrtvých dětí ve věku 3 až 13 let. V tomto případě můžeme mluvit o krutém lámání – přes koleno – osobnosti dítěte.“ – zhodnotila pro Pravdu.ru tuto metodu AT docentka fakulty psychologie MGPPU Taťána Kuzmyšinová.
Stránky Advocates for Children in Therapy uvádějí, že AT dnes představují nejnebezpečnější formu podvodu v naší zemi (myslí Rusko). Pro ty nejvíce bezmocné a zranitelné děti, které se nacházejí v ústavní péči, pěstounských nebo adoptivních rodinách, přináší tato pseudometoda nevýslovné utrpení. Jak může trvalý strach, hlad, bolest, ponižování, zkreslený obraz reálného světa, vychovat dítě k víře a lásce, jak může udělat dítě šťastným? Je jasné, že to vede jen k smrti – varují kritici AT.
Před rokem přednášela jedna z horlivých zastánkyň metody AT, Nancy Thomas, v Jekatěrinburgu. Na stránkách místní občanské organizace „Aistěnok“ přednášku doporučovali pro pěstouny a vychovatele (pracovníky dětských zařízení), Thomasovou prezentovali jako „jednoho z předních odborníků v oblasti ranné výchovy a rodinné terapie“.
Jenže Advocates for Children in Therapy informovali, že před svým zaujetím pro metody AT se Nancy Thomas realizovala jako chovatelka psů. Takže asi nepřekvapí, že ve svých výukových lekcích uvádí třeba toto:
„Stává se, že se dítě občas vymkne kontrole. Tehdy je nutné si na dítě sednout. Dříve jsem toto praktikovala u psů – s jejich tesáky a drápy to bylo daleko nebezpečnější, než s dítětem. Když sedím na dítěti, můžu si klidně číst nějakou pěknou knížku.“
Naše „expertka“ dále prohlašuje, že většina adoptivních děti „pracuje pro ďábla a modlí se k ďáblu“. Říká, že bez uplatnění AT z dětí vyrostou psychopatičtí vrazi a budoucí Hitlerové.
Není divu, že jedna z takto „expertkou“ vylekaných pěstounek volala v hrůze policii, když své pětileté vychovávané dítě spatřila s kuchyňským nožem v ruce. Myslela si, že ji chce zabít a dítě putovalo zpět do sirotčince.
Mnohé země, když se o takovýchto metodách „výchovy“ dozvěděly, zpřísnily podmínky v této oblasti, ač ještě nedávno patřily k hlavním „dodavatelům“ dětí na „trh“ osvojení a pěstounství v USA. V roce 2007 bylo např. z Guatemaly vyvezeno do USA 4.726 dětí, v roce 2009 to bylo 754 dětí a v roce 2011 už jen 32 dětí. Vietnam také zakázal „vývoz“ dětí do USA. V roce 2007 osvojili občané USA 828 vietnamských dětí, v roce 2010 už jen 9 dětí a v roce 2011 žádné dítě. Také čínský „export“ dětí do USA se za posledních 5 let snížil na polovinu.
Mimochodem – již v roce 2010 napsal známý americký specialista na dětskou psychologii a psychiatrii, prof. Jan Mercer, otevřený dopis ruskému ochránci dětských práv o nezbytnosti moratoria na adopci ruských sirotků občany USA. Jako důvod uvedl příliš mnoho zkázy a smrti díky metodám AT.
A jak se říká – čas již nastal.
Světlana Smetanina, Pravda.ru 04.02.2013
http://oko-planet.su/politik/politiklist/163917-vospitanie-detey-v-ssha-sadizm-v-zakone.html
Překlad: Lin
Pozn.: je vidět že článek šokoval více lidí, jiný překlad originálu vyšel včera (5.2.) i na Zvědavci.
Je naprosto neskutečné, co se v tomto ohledu v USA děje, naštěstí Rusko po smrti dvouletého Dimy Jakovleva, zaviněné americkým pěstounem, přijalo v prosinci 2012 zákon zakazující adopce ruských dětí americkými občany, takže další děti už se do spárů podobných jedinců dostávat nebudou. Těm co v Americe už jsou to bohužel nepomůže, ten zákon přišel tak o 21 let později, než měl. Podle odhadů poslance ruské Dumy J. Fjodorova byl za posledních 20 let vyvezeno z Ruska do USA kolem 500.000 dětí (z toho 100.000 oficiálně, zbytek je odhad ilegálních operací), a o osudu většiny z nich nejsou dohledatelné žádné údaje.
Související: Посредники зарабатывают на сиротах миллионы (prostředníci vydělávají na sirotcích miliony)
Informační báze KSB