Výchova dětí v USA – uzákoněný sadismus (metoda AT)

Více než podivné se jeví metody „výchovy“ (spíše připomínající mučení), které vyšly najevo během soudů s adoptivními rodiči v USA. Ukazuje se, že nejsou výplodem choré mysli duševně zaostalých lidí. Tuto „metodu“ v USA doporučují ke zlomení psychiky dětí v pěstounské péči. A zastánci této „metody“ již aktivně vystupují a vyučují i na území Ruska.

Jessica Bigley se tak v jednu chvíli „proslavila“ nejen ve svém domovském státě Aljaška, ale i daleko za jeho hranicemi. A to díky domácímu videu, které poslala do populární televizní šou. Na záběrech nutí žena svého adoptivního syna z Ruska držet v ústech ostrou omáčku z pálivého pepře, dokud mu nedovolí ji vyplivnout. Po dlouhou dobu drží dítě pod ledovou sprchou. Chlapec silně pláče a prosí o ukončení trápení.

Při promítání videa se mnoho žen ve studiu rozplakalo. Komisař pro lidská práva dětí v Ruské federaci Pavel Astachov přirovnal toto nakládání s dítětem k „mučení vězňů na Guantanamu“.
Jessicu velmi překvapilo, že místo ocenění za svou metodu „výchovy“ se jí dostalo odsouzení. Soud vyměřil této adoptivní matce všeho všudy šest měsíců podmíněně a k tomu 2500 dolarů pokuty.
Manželé Leszczynski také odešli pouze s podmínkou za dlouhé roky týrání svých tří adoptivních dcer z Ruska. Nutili je běhat desítky kilometrů, dělat kliky
tak, až se děvčatům deformovaly pěsti, stát na hlavě nebo po dlouhou dobu pod ledovou sprchou. Za každé malé provinění je posílali spát do psí boudy. Jedna z dívek se málem zalkla, když ji za pomalé sečení trávníku potrestali silným proudem vody z hadice.
No a manželé Craverovi byli potrestáni jen několika měsíci vězení za to, že jejich adoptivní syn Váňa Skorobogatov musel být převezen do nemocnice s těžkým zraněním hlavy, neslučitelným se životem.

Všechny ty popsané případy (ve skutečnosti je jich mnohem více) mají něco společného: nelidské, vyloženě barbarské způsoby nakládání s dětmi v pěstounské péči – a velmi měkký, situaci vůbec neodpovídající trest.
Podle americké lidskoprávní organizace „Rodiče proti domácímu násilí“ dostávají američtí občané za týrání dětí nejméně tři roky vězení. Jenže pokud se jedná o ruské děti, tam jsou tresty pouze podmínečné, mnohdy jde jen o předběžná opatření.

Má to své vysvětlení. Říká se mu „syndrom nedostatku přizpůsobivosti“. Pouze touto diagnózou, společně se syndromem fetálního alkoholismu, „diagnostikují“ v USA sirotky vyvezené z Ruska. Před půl rokem o tom informoval Pavel Astachov a to ještě okomentoval chování adoptivních rodičů velice mírně.

Příběhy dětí, o kterých píšeme výše, byly publikované na stránkách Advocates for Children in Therapy – americké organizace pro lidská práva, založené předními specialisty USA z oblasti dětské psychologie a psychiatrie, zaměřené zvláště na pseudometody, nebezpečné pro zdraví a život dětí.
 

Jednou z nejnebezpečnějších tohoto druhu je Attachment Therapy (AT), metoda (zlomení) nepřizpůsobivosti. Na stránkách Advocates for Children in Therapy můžeme najít videa s uplatněním takovéto „metody“. Na koberec položí malinkou sedmiletou dívenku, zavinou jí do něj a na koberec se položí velká žena (okolo 100 kilo váhy). Dívenka křičí bolestí, nemůže se ani hnout, nemůže dýchat. A v ten moment na ni žena křičí: „Kdy už se přestaneš takhle chovat?“

Během diskusí nad zákazem osvojování ruských sirotků Američany, psali v internetových diskusích psychologové, kritizující metody AT, že většina případů zmrzačení nebo smrti osvojených ruských dětí je spojena právě s použitím této „metody“.
Problém je v tom, že zastánci metody trvají na tom, že všechny osvojované ruské děti trpí syndromem nepřizpůsobivosti – bez ohledu na to, v jakém věku se dostaly do dětského domova. Z toho vyplývá, že adoptivní rodiče nejsou na vině, pokud se jim nedaří navázat s dětmi kontakt. Vždy jsou na vině jen děti.

Bigleyovi, Craverovi i Leszczynski – všichni žádali radu a pomoc psychology, praktikující AT. Takže podle nich neudělali nic špatného – vždyť jim ty sadistické metody poradili „specialisti“. Takto „neposlušné“ adoptované děti se doporučuje mořit hladem, zavinovat do koberce a sedat na ně plnou vahou.

Tato doporučení nemají žádný vědecký základ. Popsané metody práce této „terapie“ se nalézají za hranicí humánního přístupu k člověku (jsou spojeny s násilím, ať už fyzickým nebo psychickým). A výsledky takovéto práce s dětmi přinesly šest mrtvých dětí ve věku 3 až 13 let. V tomto případě můžeme mluvit o krutém lámání – přes koleno – osobnosti dítěte.“ – zhodnotila pro Pravdu.ru tuto metodu AT docentka fakulty psychologie MGPPU Taťána Kuzmyšinová.

Stránky Advocates for Children in Therapy uvádějí, že AT dnes představují nejnebezpečnější formu podvodu v naší zemi (myslí Rusko). Pro ty nejvíce bezmocné a zranitelné děti, které se nacházejí v ústavní péči, pěstounských nebo adoptivních rodinách, přináší tato pseudometoda nevýslovné utrpení. Jak může trvalý strach, hlad, bolest, ponižování, zkreslený obraz reálného světa, vychovat dítě k víře a lásce, jak může udělat dítě šťastným? Je jasné, že to vede jen k smrti – varují kritici AT.

Před rokem přednášela jedna z horlivých zastánkyň metody AT, Nancy Thomas, v Jekatěrinburgu. Na stránkách místní občanské organizace „Aistěnok“ přednášku doporučovali pro pěstouny a vychovatele (pracovníky dětských zařízení), Thomasovou prezentovali jako „jednoho z předních odborníků v oblasti ranné výchovy a rodinné terapie“.
Jenže Advocates for Children in Therapy informovali, že před svým zaujetím pro metody AT se Nancy Thomas realizovala jako chovatelka psů. Takže asi nepřekvapí, že ve svých výukových lekcích uvádí třeba toto:
„Stává se, že se dítě občas vymkne kontrole. Tehdy je nutné si na dítě sednout. Dříve jsem toto praktikovala u psů – s jejich tesáky a drápy to bylo daleko nebezpečnější, než s dítětem. Když sedím na dítěti, můžu si klidně číst nějakou pěknou knížku.“
Naše „expertka“ dále prohlašuje, že většina adoptivních děti „pracuje pro ďábla a modlí se k ďáblu“. Říká, že bez uplatnění AT z dětí vyrostou psychopatičtí vrazi a budoucí Hitlerové.

Není divu, že jedna z takto „expertkou“ vylekaných pěstounek volala v hrůze policii, když své pětileté vychovávané dítě spatřila s kuchyňským nožem v ruce. Myslela si, že ji chce zabít a dítě putovalo zpět do sirotčince.

Mnohé země, když se o takovýchto metodách „výchovy“ dozvěděly, zpřísnily podmínky v této oblasti, ač ještě nedávno patřily k hlavním „dodavatelům“ dětí na „trh“ osvojení a pěstounství v USA. V roce 2007 bylo např. z Guatemaly vyvezeno do USA 4.726 dětí, v roce 2009 to bylo 754 dětí a v roce 2011 už jen 32 dětí. Vietnam také zakázal „vývoz“ dětí do USA. V roce 2007 osvojili občané USA 828 vietnamských dětí, v roce 2010 už jen 9 dětí a v roce 2011 žádné dítě. Také čínský „export“ dětí do USA se za posledních 5 let snížil na polovinu.

Mimochodem – již v roce 2010 napsal známý americký specialista na dětskou psychologii a psychiatrii, prof. Jan Mercer, otevřený dopis ruskému ochránci dětských práv o nezbytnosti moratoria na adopci ruských sirotků občany USA. Jako důvod uvedl příliš mnoho zkázy a smrti díky metodám AT.
A jak se říká – čas již nastal.

 

Světlana Smetanina, Pravda.ru 04.02.2013

 

http://oko-planet.su/politik/politiklist/163917-vospitanie-detey-v-ssha-sadizm-v-zakone.html

Překlad: Lin

Pozn.: je vidět že článek šokoval více lidí, jiný překlad originálu vyšel včera (5.2.) i na Zvědavci.

Je naprosto neskutečné, co se v tomto ohledu v USA děje, naštěstí Rusko po smrti dvouletého Dimy Jakovleva, zaviněné americkým pěstounem, přijalo v prosinci 2012 zákon zakazující adopce ruských dětí americkými občany, takže další děti už se do spárů podobných jedinců dostávat nebudou. Těm co v Americe už jsou to bohužel nepomůže, ten zákon přišel tak o 21 let později, než měl. Podle odhadů poslance ruské Dumy J. Fjodorova byl za posledních 20 let vyvezeno z Ruska do USA kolem 500.000 dětí (z toho 100.000 oficiálně, zbytek je odhad ilegálních operací), a o osudu většiny z nich nejsou dohledatelné žádné údaje.

 

Související: Посредники зарабатывают на сиротах миллионы (prostředníci vydělávají na sirotcích miliony)

 

Diskusní téma: Výchova dětí v USA – uzákoněný sadismus (metoda AT)

zabit tu svini

omg | 23.12.2015

zabit rosekat a dat sezrat prasatum svine skurvena americka !!! chudak ditko :(

ke karmě

Lin | 07.02.2013

Co o karmě vím já (a dost mi v tom objasnění pomohl i Sidorov):
původně výchovný prostředek, který měl OKAMŽITĚ člověka varovat (v řádu hodin nebo dnů), že cosi není v pořádku = že se odchýlil, prostě "ujel".
Jen tak měla karma význam, protože časově od "ujetí" k pokárání neuplynula dlouhá doba, dotyčný ještě mohl propátrat své svědomí a sám dojít k tomu, proč a za co a proč "řešil" chybně. Pokárání či trest, který "dorazí" třeba až za několik životů, je beze smyslu, protože daná duše je už úplně někde jinde a "problém", který vznikl někde hodně dávno, může mít již "vyřešený" (pochopený, odčiněný). Vznikají nová traumata, protože v současném životě si duše není vědoma nějakého prohřešku a její "způsoby" se během doby změnily.
To je stejné, jako když pokáráte dítě. Opožděné tresty, nereagující na konkrétní situaci hned, nemají nejen význam, ale ani efekt. Potrestejte patnáctiletého syna za to, že jako čtyřletý zničil sestře hračku....
V daleké minulosti došlo ze strany mágů k manipulaci s karmou, takže ji nejen zpomalili, ale dokonce odklonili (třeba i na jiné, ničím neprovinilé duše, území, státy, národy). Odklonili ji od sebe a svých slouhů. Bylo to v režii biblického projektu, kdy trpět měla jen určitá "sorta" duší (a být tak držena ve věčném kolotoči utrpení, které jim zabraňovalo vyvíjet se dál) a jiná se mohla karmě vyhnout (a páchat své činy beze strachu, co bude "pak" - opravdu se ničeho nebáli, protože věděli, že je žádné tresty nepostihnou).
Takže v současné době zapomeňte na nějakou "spravedlivou karmu", protože tomu stále ještě tak není )i když se to prý již trochu lepší). Mnozí z vás, kteří dneska trpí, si "odčiňují" ne karmu svou, ale karmu někoho úplně cizího.

Re: ke karmě

paprsek | 07.02.2013

No karma zase tak moc nespravedlivá není.... ano varování následků nepřicházejí vždy v úplně vhodnou dobu, ale karma nikdo nikoho nemůže potrestat neprávem, možná přísněji, než by bylo nutné - díky odklonům...

Kdo má z minulosti problém vyřešen a tím pádem i vychován, toho karma už nemůže zasáhnout, protože ten člověk už nevibruje na stejné frekvenci jako stará karma...Prostě a jednoduše není důvod, aby taková karma ještě stále existovala- pokud se řešila již dříve, třebas i s nějakou jinou podobnou karmou. Cílem karmy je pochopení, co rozhodně NE. Nic víc...

link

dusan | 05.02.2013

-no na toto som minule posielal link
-je to hnus no ale myslým že si treba brať príklad, reciprocita vzťahov by mala byť u nás základom
du

!

slav | 05.02.2013

Nech sa deti držia, a potom sa slastne pomstia aj s úrokmi.
Otázne tiež je, čím bol ten chlapec v minulom živote...

Re: !

monika | 06.02.2013

Z první věty vyplývá, že zlo plodí zase jenom zlo, takže tudy cesta nevede, pokud nechceme mít zlo všude kolem sebe.
Je úplně jedno, čím byl ten chlapec v minulém životě, nemůžeme ho podle toho soudit, máme přece odpouštět. Jeho postavení v tomto životě v nás má probudit soucit a co se týče jeho současné matky, tady taky nepomůže odsuzování, protože má velmi znečištěné srdeční centrum. Souzením si k sobě přitáhnete taky odsouzení, je to začarovaný kruh, pokud nepochopíme, že je třeba čistit a prosvětlovat tzn. odpouštět a pochopitelně činit kroky k nápravě - jak se dočteme,tak Rusko "už" zakázalo adopce do USA.
Bylo vědecky dokázáno, že kolektivní meditace má nesmírně pozitivní účinky na okolní svět - méně trestných činů,méně nehod atd. Vždyť ani Ježíš neučil nic jiného než pracovat na sobě a odpouštět nepřátelům, tím můžeme zabránit zlu, aby se šířilo.

Re: Re: !

slav | 06.02.2013

Pre mňa je to o zákone príčiny a následku. Za zlé dobre nečakaj a naopak.
To, čím bol napr. ten chlapec v minulom živote môže byť príčinou toho, čo zažíva teraz. Súcit to vyvoláva, ale ten tým deťom nepomôže.
Súdenie neprivoláva hneď odsúdenie, ale posudzovanie rovnakým spôsobom.

Re: Re: Re: !

dusan | 06.02.2013

-minulý život, tento, morálka - zase úvahy dokola o jednoduchej veci, dieťati sa vyvíja psychika do nejakých rokov, takže tú pôvodnú treba zlomiť a navodiť svoju, nie je to o jeho hriechoch v minulom živote a keď sa nedá je to predsa adoptované ź nejakej východnej krajiny a je disposable nie ?
-priatelia pokial pes nevie že máte v ruke bakulu a keď Vás kúsne tak dostane rovnakú porciu tri krát tak Vás jeden ráz kúsne
-no a teraz veselo - teóriu si treba osvojiť a keď sa stretnete s mladou americkou psychologičkou, tak jej ju vysvetliť
du

Re: Re: Re: !

dusan | 06.02.2013

už 1000 rokov trpíme za minulé životy ? no na to nemám slov, du

Re: Re: Re: Re: !

slav | 06.02.2013

karma

Re: Re: Re: Re: !

slav | 07.02.2013

a áno, platíme stále za naše činy, nečiny, chybné rozhodnutia. Ak by sme v dávnych časoch robili všetko správne, tak svet by sa nevyvinul v to, čím je teraz.
Na to, aby zvíťazilo zlo stačí, aby dobrí ľudia nerobili nič.
Všetci sme vinní za tento stav, všetci trpíme a utrpenie spôsobujeme. My sme to pokazili, my to musíme napraviť.
Toto je karma

Re: Re: Re: !

Hox | 06.02.2013

nevíš, jestli ten chlapec v minulém životě udělal něco špatného, nad touhle myšlenkovou konstrukcí mi taky zůstává rozum stát.
"Karma" je páska přes oči, aby lidi byli lhostejní ke konkrétnímu zlu.

Re: Re: Re: Re: !

slav | 06.02.2013

To práveže neviem, preto som to napísal v neurčitom tvare.
Ja karmu vnímam ako odplatu za činy. Zlo musí byť nejako potrestané. Samozrejme taký fatálny pohľad ako si uviedol neuznávam.

Re: Re: Re: Re: Re: !

paprsek | 06.02.2013

Neurčitý tvar, ale koukám, máte jasno...

Pokud se takto budeme dívat na krutosti kolem sebe, stáváme se součástí té krutosti. Je úplně jedno, jestli s tím můžeme zrovna teď cokoliv udělat - ale odmítnout to teď hned je naprostou nutností. Je neomluvitelné mluvit o krutosti jako o karmě a setřásat tak spoluzodpovědnost... Nikdy nemůžeme vědět, jestli zrovna právě my nemáme řešit svoji karmu tak, že ukončíme utrpení... třeba právě v tuto chvíli vypršela karmická zkouška toho trpícího a další utrpení jde na naše triko...

Karma se má léčit tak, aby dotyčný pochopil - co dělal špatně a nápravu, ne trest...samoúčelně.

A poslední: všechna utrpení nejsou karmou, jsou to formující situace, které člověka posilují a připravují na jeho úkol... v tomto případě je naprosto neomluvitelné okamžitě do utrpení nezasáhnout..., či je alespoň neodmítnout. Jakékoliv zaštiťování se karmou u druhého, jako schvalování jeho utrpení, je pouhopouhým pohodlím... a vědomím si vlastní "svatosti".

Odplata je vždy msta a msta nikdy nevede ven z bludného kruhu násilí. Pouze opatření, aby škodič již nemohl škodit. A taková opatření musí být omezující (zvlášť pro někoho, kdo využíval příliš mnoho moci a tím ji zneužíval)... ale ne krutá.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: !

slav | 06.02.2013

Jasno v tom práveže nemám.
Skôr je to pohľad, ktorý by som prial. Ťažko sa mi totiž prijíma predstava, že trpí niekto nevinný, nezaslúžene.
Ako som už písal, takýto fatalistický názor na karmu, aký mi pripisujete, rozhodne odmietam!

Re: Re: Re: Re: Re: !

monika | 07.02.2013

Tato přednáška bude pro Tebe - slav - určitě poučná, neboť přednášející pán Hájek, byl v minulých životech, jak sám uvedl, inkvizitor, kat a .....dál to ani neřekl, co ještě dalšího, těžkého má za sebou. Tak se koukni, jak se zlo "trestá"

http://www.youtube.com/watch?v=S1iM6FEhLpY&feature=player_embedded

Já si nemyslím, že karma je odplata za činy. Tak jednoduše primitivní to na světě není. A svádět vše na karmu by bylo taky příliš pohodlné, jak z jedné tak i druhé strany.
Pracuj na svém soucitu, tohle se Ti fakt nemůže líbít, co ta žena s tím chlapcem provádí. Představ si, že jsi na jeho místě. Myslíš, že by se Ti to líbílo, že bys to bral jako spravedlivý trest? Takhle se k sobě přece nemůžeme chovat a natož to schvalovat!

Re: Re: Re: Re: Re: Re: !

slav | 07.02.2013

Súcitu to vo mne vyvoláva viac, než v ktoromkoľvek z vás a rozhodne to neschvaľujem! Prečo mi to všetci prisudzujete?! Preto, že vnímam karmu ináč ako vy?
Ak napíšem, že karma je následok činov, tak už tomu chápeš? Je to učenie sa na vlastných chybách. Naše terajšie utrpenie má v niečom pôvod, sami sme ho na seba privovali.
To nie je o zbavovaní sa viny, to je o uvedomení si svojej viny.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: !

slav | 07.02.2013

tými činmi myslím okrem iného aj všetko, čo nebránilo nástupu zla, každú ľahostajnosť, nezáujem

Re: Re: Re: Re: Re: Re: !

slav | 07.02.2013

k tej prednáške: aj utrpenie toho chlapca na videu bude asi z lásky. A schvaľuješ takýto prejav "lásky"? Asi nie...
Vraj bol kat, inkvizítor a teraz vniesol do toho obdobia svetlo... A čo tá spôsobená bolesť? Ku tomu ešte príbeh z biblie.
Tie reči o neexistujúcom zle nech si radšej nechá. Ubližovanie druhým, obzvlášť deťom nemôže byť z lásy. Čo taký pedofil v akcii? To tiež má byť prejav lásky?!
Navyše je oblečený v čiernom, čo tiež niečo napovedá

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: !

monika | 07.02.2013

No právě, to jsem Ti chtěla ukázat, že to nějak u každého nefunguje stejně s tou karmou, jak říkáš - příčina a následek. Jeho následekem byla asi ta deprese, jak o ní mluvil....a co ta způsobená bolest.....kdo to odčiní? Nevěřím, že tak to funguje a proto se nebudu na karmu vymlouvat ani u sebe a ani u nikoho jiného.
Pochopení, že láska a nenávist jsou dvě strany jedné mince je složitější. A netýká se to hodnocení tohoto případu.
Ty jsi mě vyprovokoval svojí úvahou, že si to utrpení chlapec zřejmě zaslouží, pokud něco zlého v minulém životě provedl. A s takovým názorem jednoduše nesouhlasím, není to naše starost, jakou má údajně chlapec karmu.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: !

slav | 07.02.2013

skôr duša než dieťa, či ako to správne ozrejmiť. Faktom je, že trpí, otázkou je prečo.

Re: Re: Re: Re: !

Taurus | 07.02.2013

Souhlas! Ještě by se měli rozhodnout, čemu budou věřit - Ježíšovi, Budhovi či Allahovi. Takhle vzniká jenom guláš.
Mluvit o učení Ježíše a přitom uznávat karmu - to je snad nějaká nová religie. Lidí -karma, neprotivení se zlu - to všechno je vymyšleno jenom proto, aby vás lépe ovládali.

Re: Re: Re: Re: Re: !

monika | 07.02.2013

Nejsem ani křesťan, budhista či islámista, vnímám pouze své srdce ♥

Re: Re: !

Taurus | 06.02.2013

Bohužel, my nevíme, čemu ve skutečnosti učil Ježíš. Jevangeliun od Krista je zřejmě ve Vatikánu. A jestli máme odpouštět a jenom pracovat na sobě - nevím. Učej nás tomu už dva tisíce let a zlo jen kvete. Inu Biblický projekt - odpouštěj, nastav druhou tvář a po smrtí se budeš mít blaze.
Tak tahle filosofie není pro mě.

Re: Re: Re: !

monika | 07.02.2013

Nikdo Tě nemůže přesvědčovat o svém přesvědčení. Cestu si najde každý sám. Myslím si, že mnohokrát ani nevíme, jací sami uvnitř jsme. Proto nás život prověřuje a snaží se nám ukázat naše vlastní nitro.
Zlo může kvést pouze v místě, kde k tomu má podmínky. Bohužel, pokud se na tom místě (a není to nikdy náhoda) nacházíme, tak musíme nějakým způsobem tomu zlu čelit.
Nikdo neřekl - "nastav druhou tvář a po smrti se budeš mít blaze".
Takhle jednoduché to není a není to ani moje filozofie.
Proces odpuštění je úspěšný pouze v tom případě, když si ten, komu je odpuštěno, uvědomuje, že skutečně jednal špatně a přijímá odpuštění a již nikdy nepřipustí, že by se k takovému jednání vrátil. Odpupuštění nemůže být jednostranný proces, to by nemělo smysl. No ale jak si ten, kdo jedná zle, uvědomí, že jedná zle? Může mu to říct pouze jeho srdce, slovani tomu říkají svědomí. A pokud je toto srdeční centrum znečištěné težkými energiemi, tak si dotyčný nemůže být sám schopný uvědomovat, že jedná zle. Dle mě je cesta, jak to řešit, začít meditovat a čistit od těžkých energií. V ten moment se na toho člověka, co jedná zle, nedívám jako na nepřítele, ale jako na někoho, kdo potřebuje pomoct s těmito těžkými energiemi. Nesoudím ho za to, že to nezvládá.

Re: Re: Re: Re: !

paprsek | 07.02.2013

Proces odpuštění je naprosto nezávislý na druhé straně, je to tedy jednostranný proces...

Pro provinilce je absolutně jedno, jestli mu oběť odpustila... On sám dojde odpuštění, teprve, až si odpustí sám. Může ho přesvědčovat celý svět a může mu odpustit oběť(ať už doopravdy, nebo jen naoko, i když si myslí opak), Bůh a Svatej Dindindon.... a stejně, pokud si tu vinu nevyřeší sám se sebou, je mu to houby platný....Prostě sám sebe pořád považuje za provinilce... Až se omluví, v srdci najde dost lásky pro sebe i pro oběť, může dojít k tomu, že si odpustí...
A pokud si odpustí, může se proti němu spiknout třeba celý stát, ale nemůže na něj... Už ho může vinit, jak chce, ale on už tu vinu necítí, protože si " ji odpracoval" uvnitř sebe. Naopak ten, kdo není schopen odpustit, trestá tak sám sebe... neodpuštění užírá zevnitř. A zase je úplně jedno, jestli to viník už má vyřešené nebo ne.

Každý zloduch je v podstatě ubožák, který nezvládá svoji situaci, s tím souhlasím. Na druhou stranu, jen silný nesouhlas a krátký hněv nás může vybudit k tomu, abychom, pokud můžeme, zasáhli... tzv, spravedlivý hněv... který má samozřejmě velmi rychle přejít a místo něho nastoupit chladná hlava... najít to nejspravedlivější řešení, jak pro oběť, tak pro nemocného mocí...aby se mohl začít uzdravovat... O tom, jak má dojít k přesvědčení, že se musí čistit, je těžké předpovídat... většina nemocných mocí, naprosto nevnímá, že má problém... má problém jen s druhými. Takže nejspíš nějaká vhodná, ale silná omezení budou potřeba.

Re: Re: Re: Re: Re: !

paprsek | 07.02.2013

Proces odpuštění je jednostranný.

Je k tomu ještě jeden důvod. Pocit, že se někdo vůči nám provinil může být naprosto neopodstatněný a lživý... děje se to často mezi rodiči a dětmi. Rodiče mají s dětmi své plány, očekávání a dítě je nesplní... a rodiče se cítí podvedeni, zrazeni. Ve chvíli určité samostatnosti dítěte je to pocit neopodstatněný a nespravedlivý...

Jak by k tomu tedy dítě přišlo, kdyby mělo trpět vinu, že něco spáchalo, i když nic neprovedlo? Jedinou vinu nese za to, že rodiče byli emocionálně zraněni, v důsledku jeho rozhodnutí - byl to sice nejspíš pouze vedlejší efekt, ale je vhodné říci PROMIŇTE (rodiče/rodiči, že jsem vám nechtěně způsobil bolest, ale jinak to nešlo - protože jste na mě naložili něco, co jsem nemohl nést...)

Protože i když bolest rodičů byla způsobena jen a pouze očekáváním rodičů a nikoli potomkem, pokora dítěte je na místě - a vyjádřením pochopení a úcty rodičům, jejich bolesti. I když potomek odmítá zodpovědnost za bolest rodičů, stejně ho svazuje a "ukazuje" se jako dluh vůči rodičům. Potomek se mylně domnívá, že to je za rodičovskou péči a výchovu, ale ne je to za způsobenou bolest rodičům. Jakmile dojde k omluvě rodičům za způsobenou bolest, dluh, který dítě cítí, přestane existovat... A asi nemusím říkat, že jakýkoliv pocit dluhu je silně svazující a k svobodnému jednání má daleko... děti se proto často mohou obětovat rodičům - z důvodu takového "dluhu". Ale je to jen a jen dluh pokory a úcty k rodiči, stačí jedno v duchu řečené slůvko: promiň.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: !

monika | 07.02.2013

Díky paprsku

Přidat nový příspěvek