23.4.2017
Vidění světa KSB spočívá v tom, že objektivní realita, to je trojjednota Matérie-Informace-Míry plus Všedržitel (Tvůrce, hierarchicky nejvyšší řízení, Nadvesmírná realita), všechny věci jsou navzájem propojeny a nic se neděje náhodně, realita je propojenou mozaikou, nikoliv kaleidoskopem nesouvisejících fragmentů. Každá událost má své příčiny, nic se neděje náhodně ani bezcílně. Všedržitel není lhostejný k osudu Vesmíru, planety Země, lidstva ani jednotlivce; hovoří (jazykem životních okolností) s každým individuálně, i s jednotlivými národy a lidstvem jako celkem.
Globální historický proces představuje etapu v globálním evolučním procesu planety Země, která pro změnu představuje etapu v evolučním procesu Sluneční soustavy, galaxie a Vesmíru. Lidstvo neexistuje v biosféře Země bezcílně, má svou misi a úkol.
Tvárný, stvořený Vesmír představuje souběžnou evoluci materiálních (hmota, matérie) a informačních („duch“) forem, které se rozvíjejí podle předurčené matrice bytí, vševesmírné Míry – matrice všech možných stavů Vesmíru a přechodů mezi nimi. Vše existuje v Míře a Míra existuje ve všem, Vševesmírná Míra jako objektivní prvotní kategorie reality určuje hranice možného, odlišuje možné od nemožného.
Svět má mravní, božskou podstatu, je živý, představuje evoluční proces a existuje v něm mnoho úrovní intelektu, včetně nad osobnostních. Existuje jako jediný celostný proces, v němž se odehrávají vnořené podprocesy. Jakýkoliv proces ve vesmíru, kromě toho nejvyššího, se odehrává na pozadí hierarchicky vyšších, objemnějších procesů, a obsahuje vložené, hierarchicky nižší procesy. Vše ve vesmíru je pohyb (proces), statika neexistuje. Každý proces je řízen (nebo samořízen), neřízené procesy ve Vesmíru neexistují, a kde je řízení, tam je i cíl – řízení bez cíle není objektivně možné.
Globalizace je objektivní proces, subjektivní je jen její koncepce. Po globální katastrofě 11-13 tisíc let nazpět, která vymazala z povrchu zemského předchozí globální civilizaci, se zformovalo několik civilizačních center a odlišnými koncepcemi rozvoje a vidění světa, a historie lidstva představuje defakto souboj/soupeření těchto center o to, čí globální projekt nakonec zvítězí a zformuje nějakou novou globální kulturu lidstva, která se rozprostře po celé planetě. Tato globální kultura může být v principu dobrá nebo špatná (podle toho, která koncepce globalizace převáží), může zotročit lidstvo ve stylu „NWO“, a může zajistit spravedlivé globální uspořádání lidské společnosti, známé v křesťanské terminologii jako „království Boží na Zemi“.
Poslední stovky nebo tisíce let převážila biblická koncepce zotročení lidstva ve jménu „boha“, která je základem Západní civilizace. Všedržitel-Tvůrce však není lhostejný a v každém historickém okamžiku podporuje přechod ze stávajícího stavu do globální civilizace lidskosti, pravdověrného uspořádání společnosti.
Život společnosti (jak v aspektu rozvoje, tak i v aspektu degradace až do zániku) je podřízen objektivním zákonitostem, které je možné rozdělit do šesti kategorií. V každé z nich zákonitosti vykazují ten či onen vliv na sebe navzájem, a také i na zákonitosti druhých kategorií, protože Svět je jediný a celostný:
-
Lidstvo je část biosféry, a existují objektivní zákonitosti, regulující: 1) vzájemné působení biosféry a Kosmu, 2) formování biocenóz a 3) vzájemné působení biologických druhů jeden na druhého v rámci biosféry.
-
Lidstvo je specifickým biologickým druhem a existují specifické biologické (fyziologické a psychologické) druhové zákonitosti, regulující jeho život.
-
Existují mravně-etické (noosférní, egregoriální a religiozní) zákonitosti, regulující vzájemné vztahy majitelů rozumu a vůle. A navzdory mínění mnohých, zákonitosti této kategorie vycházejí za hranice lidské společnosti, a etika, diktovaná z hierarchicky vyšších úrovní v organizaci systémů různého druhu, je závazná pro hierarchicky nižší úrovně a odstoupení od jejích norem je trestáno. V souladu s tím, odstoupení od spravedlivosti – mravnosti, vlastní Nejvyššímu, je hlavní mravně-světonázorová příčina biosférně-sociální ekologické krize.
-
Kultura, kterou geneticky předurčeně nese lidstvo, je variantní, a existují sociokulturní zákonitosti, jejichž následování garantuje stabilitu společnosti v následnosti pokolení, a jejichž narušení je schopno přivést k jejímu zmizení v průběhu života několika pokolení pod vlivem degradačních procesů.
-
Historicky zformovaná kultura všech společností současné globální civilizace je taková, že jsme nuceni se zaštiťovat před přírodním prostředím technosférou. Technosféra je vyráběna a rozvíjena během hospodářské a finanční činnosti, a existují finančně-ekonomické zákonitosti, určující jak rozvoj společensko-ekonomických formací (sociálně-ekonomických systémů), tak i jejich degradaci a krach.
-
To vše dohromady může vést ke konfliktům zájmů a konfliktům různých druhů činnosti, jejichž vyřešení je nutné řídit. A existují objektivní zákonitosti řízení, jediné pro všechny procesy řízení, od jízdy na tříkolce do komplexního projektu, uskutečňovaného několika státy na principech partnerství soukromých firem a státu.
Dlouhodobou udržitelnost a bezkrizovost globální civilizace lze zajistit jen tehdy, pokud bude organizována v souladu s těmito objektivními zákonitostmi.
Existuje 5 druhů vnitrospolečenské moci, kromě zákonodárné, výkonné a soudní existuje ještě ideologická a konceptuální moc; ideologická moc vždy reprezentuje cíle nějaké konkrétní koncepce, a pokud je to koncepce nepravdověrná (cílem je zotročení), ideologická moc obaluje, zahaluje tyto protilidské cíle do atraktivních, přijatelných forem. Pravdověrná koncepce své cíle deklaruje otevřeně a ideologii v podobné roli nepotřebuje, není co skrývat. Nepravdověrných koncepcí může být nekonečně mnoho variant, pravdověrná v principu vždy jen jedna, ta, která pracuje na ustanovení globální civilizace lidskosti (Království Božího na Zemi), i když může být vyjádřena různým způsobem.
Pouze konceptuální moc se zabývá stanovováním cílů, všechny ostatní, konceptuální moci podřízené druhy vnitrospolečenské moci pracují na jejich realizaci a udržení; činnost zákonodárné, výkonné, soudní a ideologické moci je podřízena cílům konkrétní koncepce.
Vnímání světa na základě 4 prvotních kategorií „hmota“, „energie“, „čas“ a „prostor“ (systém HEČP) je omezující a „vidí“ jen část objektivní reality, zbytek je pro něj „mystika“, tyto 4 kategorie jsou druhotné (odvozené) ve vztahu k prvotním kategoriím Matérie, Informace a Míra (systém MIM). Nejrůznější „mystika“ a „neuvěřitelné náhody“ je objektivní součást reality a jako „mystika“ působí jen při vnímání světa přes kategorie HEČP, při pohledu MIM přestávají být „mystikou“ a stávají se běžnou součástí světa, byť ne vždy zatím plně pochopenou.
Noosféra je realitou a egregoriálně-matriční (noosférické) mechanismy a procesy jsou objektivní a neoddělitelnou součástí procesů řízení; egregoriálně-matriční řízení je jako hierarchicky nadřazené používáno odedávna různými „vyvolenými“, v principu je dostupné každému přes vnímání a chápání světa na základě kategorií M-I-M. Zabránit zneužitelnosti egregoriálně-matričního řízení lze jen tehdy, pokud tyto metody bude ovládat celá společnost, nikoliv jen „vyvolená“ hrstka, zneužívající nevědomost ostatních v této oblasti v kořistných cílech.
Ve vidění světa přes kategorie HEČP egregoriálně-matriční složka reality „neexistuje“, jedná se o „mystiku“, neboť věda založená na HEČP nevnímá informaci jako objektivní kategorii, na rozdíl například od kategorie "hmota".
Věda je vždy konceptuálně podmíněná a "obsluhuje" koncepci, panující ve společnosti; jaká je koncepce, taková je i věda, popřípadě „věda“. Vidění světa na základě HEČP znamená jednu vědu, vidění světa na základě MIM znamená kvalitativně jinou vědu, ve které není rozpor mezi vědou a relígií, neboť mezi (skutečnou) vědou a (skutečnou) relígií rozpor být v principu nemůže - svět je jen jeden.
Lidská psychika představuje dvouúrovňový informačně-algoritmický systém „vědomí + podvědomí“, podvědomí je zapojeno do kolektivní psychiky (kolektivního nevědomí); mezi podvědomím jedince a kolektivním nevědomím probíhá informační výměna. Ve vědomí člověka můžou mít v různé okamžiky prioritu různé zdroje programů chování, hovoříme o režimech psychiky. Pokud je chování jedince orientováno na uspokojování instinktů, jedná se o zvířecí typ uspořádání psychiky; pokud mají prioritu stereotypy chování formované kulturou, hovoříme o typu psychiky „biorobot“; pokud má prioritu vůle bez mravně-etických omezení, hovoříme o démonickém typu psychiky; pokud má prioritu vůle, podřízena svědomí a intuici, hovoříme o lidském typu psychiky.
Normální (nehavarijní, předurčený Shora jako norma) režim fungování lidské psychiky spočívá v tom, že rozum kontroluje instinty a stereotypy chování, je podřízen intuici (tandemově interpretuje vhledy, poskytované intuicí), a je podřízen svědomí, které je kanálem komunikace od Boha. Jedná se tedy o hierarchii typu:
Svědomí → intuice → intelekt → instinkty a stereotypy chování
- kde svědomí má nejvyšší prioritu určování linií chování, a Člověk se jím řídí za všech okolností.
V kontextu KSB se pod kulturou rozumí veškeré informačně-algoritmické zabezpečení chování lidí, nepředávané dalším pokolením na základě genetického mechanizmu biologického druhu Člověk rozumný. Veškerá kultura v její historicky zformované podobě je informačně-algoritmický systém, objektivně orientovaný na dosažení určitých cílů a neschopný dosažení jiných cílů bez odpovídající modifikace kultury.
Kultura je vždy druhotná ve vztahu ke koncepci a jejím cílům, je odvozená z koncepce. Nová koncepce časem formuje novou kulturu. Současná globální kultura (biblická) je orientována na to, aby se člověk nestal Člověkem, aby fungoval v havarijním režimu, žil v nevědomosti a neměl čas přemýšlet, aby se dopouštěl chyb a neosvojoval si svůj geneticky vložený potenciál.
Kultura funguje jako hrnčíř, formuje člověka. Pokud by každý člověk dostal z kultury, do které se narodil, adekvátní informace o okolním světě a mechanismech v něm – o existenci nadosobní úrovně intelektu, stavbě světa jako trojjednotě M-I-M, o tom že Tvůrce komunikuje s každým jazykem jeho životních okolností, o roli intuice a intelektu, o režimech psychiky, o skutečném vlivu genocidních prostředků (tabák, alkohol, drogy) na možnosti člověka a genetiku budoucích pokolení – pak by život každého vypadal kvalitativně jinak a žili bychom v jiném světě. Hlavním úkolem současné a dalších generací je vybudování kultury, která bude podporovat dosahování lidského typu psychiky namísto jeho potlačování jako dnes, a bude zajišťovat, aby lidé vstupující do života nefungovali v „havarijním režimu“ a měli adekvátní představy o světě a zákonitostech v něm.
Informační báze KSB