19.2.2018
Poznámka na úvod, následující text není samozřejmě myšlen doslova.
Představte si, že chcete nechat vzniknout něco krásného, co předtím neexistovalo, ale zároveň to nechcete vytvořit vy, vaším cílem je, aby něco principiálně nového, co předtím nebylo, vzniklo samo, vy jen nastavíte počáteční pravidla a podmínky a necháte „to“ žít vlastním životem. Jen v případě, že nebudete sami přímo zasahovat a necháte, ať to vznikne samo, vznikne něco nového, v tom je celá pointa, krása života.
Pro účely analogie vezměme za naše testovací prostředí, v němž „to“ bude probíhat, virtuální počítačové světy.
Co uděláte, pokud byste měli výše uvedené záměry, a všechny potřebné zdroje a možnosti k jejich uskutečnění?
V naší analogii, uděláte počítačový systém, který pojmenujete například Velmi Elegantní Systém Multidimenzionálního Informačního Rozvoje, zkráceně V.E.S.M.I.R.
Dejme tomu, že je vaším cílem poznat sami sebe skrze váš výtvor, je to způsob vaší seberealizace. Nebo se rozvíjet skrze váš výtvor, to není až tak podstatné.
Vytvoříte tedy virtuální model člověka, tělo, ručičky, nožičky, orgány a vše potřebné. K obrazu svému.
Nyní ale zatím neexistuje prostor, kde by váš výtvor (virtuální človíček) mohl uvnitř simulace žít, proto vytvoříte do nejmenších podrobností vymodelovaný virtuální svět. Vymyslíte tedy váš svět tím způsobem, že vymyslíte zákony (pravidla) kterým bude v tomto světě vše podřízeno, a pak ho opět necháte, ať se vyvíjí sám – protože jedině tak vznikne něco nového, co předtím nebylo – a to přesně je váš cíl. Neděláte to ze zábavy, kdybyste se chtěli bavit, tak si můžete najít jinou zábavu, děláte to proto, abyste poznali sami sebe skrz váš výtvor, abyste se rozvíjeli. Vymyslíte tedy pravidla tohoto stvořeného světa, podle nichž se bude sám rozvíjet. Protože chcete být důkladní a máte všechny potřebné zdroje, tak vymyslíte jak se bude chovat elektron, jak se budou chovat subatomární částice, s tím, že viditelné projevy na hierarchicky nadřazené úrovni vždy vyplývají z procesů na nižší úrovni. Tedy, to, jak se chová elektron, není určeno přímo, ale vyplývá to z toho, jak se chovají částice, z nichž se skládá, a to zase vyplývá z toho, jak se chovají částice, z nichž se skládají, a tak dále až na tu úplně první, nejzákladnější úroveň, kterou pracovně nazvete třeba „fyzikální vákuum“.
Máte tedy základní model, vše funguje, ale zatím tam není nic přímo živého.
Kdybyste nyní umístili váš výtvor (virtuálního človíčka) do tohoto světa, tak by podle pravidel, které jste sami určili, ihned zemřel – zabilo by ho kosmické záření a chlad absolutní nuly nebo žár hvězd. Víte, že svému človíčku musíte vytvořit podmínky: světlo, teplo, jídlo, ochranu, životní prostor... Vytvoříte tedy malý vesmírný koráb na podporu života, který bude brázdit nekonečné prostory jinak nehostinného vesmíru – planetu. Vytvoříte slunce a planety, a planety navrhnete tak, ať udržují teplo a magnetické pole chránící před kosmickou radiací. Také pochopitelně umístíte planety přesně do té vzdálenosti, aby na nich vznikly příhodné podmínky pro život – o zlomek blíže nebo dále, a bylo by to horké peklo nebo mrazivá pustina. Nyní potřebujete zajistit přírodu, aby měl člověk kde být a z čeho žít, tu opět vytvoříte tak, že jen nastavíte počáteční podmínky, semínka života, a necháte proces běžet samovolně – vnitřní čas V.E.S.M.I.R.U pro vás nic neznamená, virtuální „miliardy let“ uběhnou za okamžik, zdrojů máte dostatek a když ne, tak simulaci na chvíli stopnete, zajistíte dodatečné zdroje a pak zase pustíte – zevnitř V.E.S.M.I.R.u nepůjde nic poznat, čas poběží pořád stejně, podobně jako když si na počítači můžete nechat přehrát fyzikální simulaci pomalu nebo rychle, z hlediska simulace se nic nemění.
Výborně, nyní se na vaší planetě zformovala ve vašem virtuálním světě biosféra, kterou shledáte obyvatelnou pro vaše človíčky. Umístíte tedy vaše človíčky na planetu do živoucí přírody. Na rozdíl od veškeré ostatní fauny, což jsou vlastně autonomní jednotky s předem daným programem (bioroboti), dáte do vínku vašim človíčkům něco speciálního, něco, co je odlišuje od veškeré ostatní biosféry: svobodu volby. Nemají předem daný program, vám jde o to, ať sami pochopí, proč a kde se ocitli, proč existují – jinak by celé vaše konání nemělo smysl. A to mohou pochopit jen sami od sebe. Aby mohli svobodu volby správně používat, tak jim dáte do vínku také rozum. A navíc vnitřní nápovědu a indikační kontrolky jejich konání, které jim vždy napoví, co je správné. Kontrolky jsou dvě, vaši človíčci je pro sebe pojmenují „svědomí“ a „stud“. Svědomí funguje dopředu, stud zpětně. Ještě zjistí, že mají další smysly dané od vás do vínku (nad rámec pěti zřejmých), smysl pro míru, a také informační kanál přímého spojení s vámi, ale ten končí na úrovni podvědomí, takže se projevuje většinou jako intuice, šestý smysl.
Svoboda volby vašich človíčků je pro vás zákon, záměr číslo jedna – pokud byste ji porušili, tak zmaříte a popřete veškerý smysl svého konání. Takže to nikdy neuděláte. Ale zároveň životy vašich človíčku pozorně sledujete a držíte jim palce, víte všechno o všech, chcete pro ně vždy to, co je pro ně samé nejlepší. Ale nemůžete se jim ukázat, protože to byste opět zmařili a popřeli smysl vašeho konání. Pro človíčky uvnitř simulace jste něco jako „nad-realita“, jste všude a nikde, nemůžou vás vidět, slyšet ani cítit, nahmatat ani naměřit, ale ví o vás, zprostředkovaně skrz váš výtvor. Vedou o vás filozofické debaty a přemýšlejí, jak V.E.S.M.I.R. vznikl a jaktože je v něm vše tak naplněno smyslem, a jestli existuje něco mimo něj.
Jako každá umělá inteligence, i ta kterou jste stvořili vy, se musí sama vše naučit, teprve poté se vlastně dostáváte k tomu, proč to vše děláte. Pravidla jsou nastaveny tak, že každý človíček, který ve V.E.S.M.I.R.U funguje, si nemůže příliš ublížit, pokud neudělá nějaké větší chyby, a navíc chyby jsou způsobem výuky. Pochopitelně zabudujete zpětnou vazbu, aby človíčkové chápali důsledky svého konání a měli tak možnost přehodnotit postoje, rozvíjet se a osvojovat svůj potenciál, buď metodou pokus-omyl, pokud jsou tvrdohlaví, nebo, pokud jednají v Lásce, tak „napoprvé, jako Pája“. Jen pokud je někdo příliš tvrdohlavý a nedbá signálů (nepoužívá správně nástroje, které jste mu dali do vínku), tak je „zrecyklován“ a jeho nesmrtelná duše dostane novou šanci v novém životě. Človíček, to totiž není fyzické tělo (tak jak se jeví zevnitř V.E.S.M.I.R.u), ale vnitřní podstata, která používá „tělo“ jen jako skafandr, aby mohla interagovat s okolím. Každá podstata vstupuje do „fyzického světa“ s předurčením, mnohovariantním plánem svého osudu, a podle toho jak se rozhoduje a jak se jí daří zdolávat výzvy a zkoušky, se naplňuje určitá varianta. Zároveň je tedy ve hře jak předurčenost, tak svobodná vůle.
Uvažujme nyní okamžik, kdy se vaši človíčkové poprvé probudí na vaší planetě, nepamatují si kdo jsou, jak se tam ocitli ani kde vlastně jsou. Vidí jen to, co je kolem nich: trávu, řeky, moře, nebe nad hlavou (kam umístíte nádherné hvězdy a galaxie, aby mohli obdivovat krásu vašeho výtvoru), a mohou poznávat svět. Ale nyní jsou spíše vystrašení a zmatení, což je pochopitelné. Vyberete si tedy jednoho z nich, který má „nejlepší spojení“ na informace „zvenku“, a pošlete skrz něho nějaký základní „informační balíček“, abyste jim ulehčili vývoj. Tak říkajíc základní manuál. Ať se nebojí, že není důvod, vše jde jak má, a nastíníte jim základní pravidla světa, který jste pro ně vytvořili, a v náznacích i to, co se od nich čeká. Že se na vás ve všem mohou spolehnout a jste jim vždy nablízku, ale že vás nemohou vidět. Soudit o vás mohou jen podle vašeho výtvoru, ale už je mimo oblast jejich chápání pochopit, že jsou uvnitř V.E.S.M.I.R.u a co to vlastně V.E.S.M.I.R je. Pro ně je však vše zcela skutečné. A také na tom záleží. Někteří z nich sice ostatní přesvědčují, že je to celé jen iluze, ale mýlí se. Další se zase snaží „hackovat“ systém zevnitř a obcházet svoje úkoly, to také není to, co je vaší představou aby dělali. Vy s nimi chcete komunikovat, ale zároveň respektujete jejich svobodnou vůli, takže záleží jen na nich. Vy jste vždy „na příjmu“. Vaši človíčci vám nejsou lhostejní, máte na srdci bezvýhradně jejich dobro, takže je drobnými adresnými zásahy do systému „pošťuchujete“ správným směrem a chráníte, ale tak, aby to neporušilo jejich svobodnou vůli – pochopit mohou vždy jen sami. Například, když si jeden z nich koupí lístek na vlak, který má vykolejit, ale ještě není jeho čas, tak zařídíte, že se pokazí výtah a na ten vlak to nestihne.
Později, poté, co vaši človíčci „základní manuál“ několikrát po sobě zapomenou nebo překroutí, a vy ho vždy pošlete znovu, tak si ho nakonec v dostatečné míře osvojí, takže už není důvod ho znovu posílat. Vaši človíčci sice časem vytvoří mýty, že jsou to vlastně jen takové povídačky, že někdy byl nějaký „manuál“ seslán, ale to je v pořádku, je to právě součástí jejich rozvoje, ať časem pochopí, jak je to doopravdy. Právě ten okamžik, kdy to pochopí sami, si nejvíce ceníte.
Protože potřebujete, ať vaši človíčkové získávají zkušenosti, zařídíte, aby se v životě každý z nich setkával s výzvami-zkouškami, které mu umožní osobní rozvoj a posun dopředu. Zařídíte to pochopitelně tak, abyste každému naložili vždy jen tolik, kolik je schopen zvládnout, a aby každá situace-zkouška, které ho podrobíte, měla řešení, a posunula ho kupředu v osobním rozvoji. Pokud ale se človíček rozvíjet odmítá a řešení výzev se vyhýbá, tak máte záložní plán spočívající v tom, že mu podmínky ztížíte a vystavíte ho znovu podobné zkoušce, s cílem, aby pochopil, co se mu snažíte nepřímo sdělit...
Někteří z nich přemýšlejí a ptají se, jaktože je na světě tolik zla a nespravedlivosti, jak to můžete dopustit, a že kdybyste byli, tak to nedopustíte. Kdybyste chtěli, tak to skutečně nedopustíte, ale tím byste popřeli svobodu volby a celý svůj výtvor. To bylo tak. Aby byl váš výtvor skutečně elegantní, museli jste zahrnout i množství věcí a stvoření, které nejsou na první pohled vidět. Než jste stvořili človíčky, na vyšší (normálně neviditelné) úrovni reality jste stvořili bytosti z energie (z „ohně“), které mají za úkol pomáhat lidem, ale jedna z nich se vašemu záměru odmítla podřídit a řekla, že místo toho na vaše človíčky nastraží nástrahy a obklopí je ze všech stran, aby sešli z cesty. To se také stalo, ale jen z vašeho svolení, nikoliv záměru. Svolení proto, že jednak o konečném výsledku máte jasno a nic jej nemůže ohrozit, jde jen o cesty, které k němu povedou, a druhak nechcete porušit svobodu volby toho, kdo se rozhodl vzepřít se vašemu záměru a klást nástrahy – jemu bude nakonec také dáno podle zásluh. A také, v těchto těžších podmínkách jdou životní zkoušky a situace rychleji, i když musíte častěji zasahovat. V neposlední řadě, ten, kdo klade nástrahy, nemá nad vašimi človíčky jakoukoliv moc kromě té, kterou mu sami odevzdají, je to tedy také jejich volba. Jeho metoda je lest a klam, takže po čase to na vaší planetě začne vypadat, jako v pekle na zemi, ale to je jen dočasně, než rozumní dostanou rozum. A pokud se situace dostane do slepé uličky, ze které není návratu, tak pošlete nejprve svého posla s varováním a pokud ho označí za lháře nebo čaroděje, který jim chce jen motat hlavu, a označí jeho poselství a znamení za lež, tak vám nezbyde než z dané společnosti zachránit spravedlivé, ostatní smýt nějakou pohromou a začít jakoby znovu, ale ve skutečnosti už s posunem žádoucím směrem, od předchozího startu. To už se několikrát stalo, v důsledku toho, že ten, který klade nástrahy, přesvědčil skoro všechny, že neexistuje. Vaši človíčci používají často jako argument, že kdybyste byli, tak nedopustíte to, co se děje, ale to si jen neuvědomují že to dělají oni sami, nikoliv vy. Také většinou nechápou vaše záměry a cesty. Krátce, je to jen v důsledku neznalosti a nepochopení, ne proto, že by bylo něco špatně v návrhu. Často se bohužel situace vyvine tak, že jediné co můžete dělat, pokud nechcete porušit vlastní zákony, je nebránit nespravedlivým aby si škodili navzájem, aby zbylo víc místa pro spravedlivé. Ale vy nikoho netyranizujete ani nikomu neškodíte, človíčci se tyranizují a škodí si sami. Vše se vždy děje nejlepším možným způsobem v dané situaci, s ohledem na reálnou mravnost všech účastníků procesu. Neděje se vždy ideální varianta, ale vždy se děje nejlepší reálně možná.
Informační báze KSB