10.7.2014
Článek doktora technických věd a profesora Valerije Torgaševa, který vzpomíná na každodenní život ve stalinském SSSR.
Vzpomínky na SSSR
Má se za to, že v Rusku ve 20. století proběhly tři revoluce: v únoru a říjnu 1917 a roce 1991. Jindy se poukazuje i na rok 1993. V důsledku únorové revoluce se v průběhu několika dní změnil politický systém. V důsledku říjnové revoluce se změnil jak politický, tak i ekonomický systém země, ale proces těch změn se roztáhl na několik měsíců. V roce 1991 se Sovětský svaz rozpadl, ale k žádným změnám politického nebo ekonomického systému v tom roce nedošlo. Politický systém se změnil v roce 1989, kdy KSSS ztratila moc jak fakticky, tak i formálně ve spojení s odstraněním odpovídajícího článku Ústavy. Ekonomický systém se v SSSR změnil ještě v roce 1987, kdy se objevil nestátní sektor ekonomiky ve formě kooperativ. Revoluce proběhla ne v roce 1991, ale 1987, a realizovali ji lidé u moci, na rozdíl od revolucí roku 1917.
Kromě výše označených revolucí byla ještě jedna, o které dodnes není napsána ani řádka. V průběhu té revoluce došlo ke kardinálním změnám politického i ekonomického systému země. Ty změny vedly k podstatnému zhoršení materiálního zabezpečení prakticky všech vrstev obyvatel, snížení produkce zemědělské i průmyslové, snížení sortimentu tohoto zboží a snížení jejich kvality spojenému se zvýšením cen. Řeč jde o revoluci let 1956-1960, provedenou Chruščovem. Politická komponenta této revoluce spočívala v tom, že po patnáctileté pauze vracela moc partijnímu aparátu na všech úrovních, počínají partkomy (stranickými komisemi) podniků a konče CK KSSS. V roce 1956-1960 byl likvidován nestátní sektor ekonomiky (průmyslová družstva a záhumenky) zabezpečující produkci značné části zboží (oděvy, obuv, nábytek, hračky, apod.), potravin (ovoce, mléčné výrobky, maso, vejce, ryba) a služeb. V roce 1957 byl likvidován Státní plán a ministerstva odvětví (kromě obranných). Takto zmizela efektivní kombinace plánované a tržní ekonomiky a nebyla nahrazena ani jednou, ani druhou. V roce 1965 po odstranění Chruščova od moci byly ministerstva i Státní plán obnoveny, avšak s podstatně zmenšenými pravomocemi.
V roce 1956 byl kompletně likvidován systém materiálních a morálních stimulů zvyšování produktivity práce, zavedený v roce 1939 do všech odvětví hospodářství a který zabezpečil v poválečné době růst HDP a produktivity práce v podstatně větší míře než v ostatních zemích, včetně USA, a to výlučně s oporou na vnitřní finanční a materiální zdroje (čti: bez zadlužování). V důsledku jeho likvidace se objevila uravnilovka (vyrovnání, ekvalizace) v ocenění práce, zmizela zainteresovanost na konečném výsledku práce a kvalitě produkce. Unikátnost chruščovské revoluce spočívala v tom, že změny byly roztaženy na několik let a prošly pro obyvatelstvo naprosto bez pozornosti.
Životní úroveň v poválečném SSSR se každoročně zvyšovala a dosáhla maxima v roce smrti Stalina, roce 1953. V roce 1956 se příjmy lidí ve sféře výroby a vědy snižují ve výsledku likvidace výplat (bonusů), stimulujících efektivnost práce. V roce 1959 se prudce snižují příjmy kolchozníků ve spojení se zrušením záhumenků a omezením možnosti držení skotu v osobním vlastnictví. Ceny na produkci prodávanou na trzích se zvedají na dvoj- až trojnásobek. Od roku 1960 začala epocha totálního deficitu průmyslové i zemědělské produkce. Právě v tomto roce byly otevřeny valutové obchody "Berjozka" (obdoba Tuzexu, p.p.) a speciální obchody pro stranickou nomenklaturu, v nichž dříve nebyla potřeba. V roce 1962 se zvyšují státní ceny na základní potraviny přibližně 1,5 krát. Celkově životní úroveň klesla na úroveň konce 40. let.
Do roku 1960 SSSR zaujímal v oblastech jako zdravotní péče, vzdělání, věda a inovační oblasti průmyslu (atomový průmysl, kosmický, obranný, elektronika, číslicová technika, automatizace výroby) vedoucí pozici ve světě. Pokud brát ekonomiku jako celek, to SSSR byl pozadu jen za USA, ale s velkým náskokem na libovolné další země. Při tom SSSR do roku 1960 aktivně doháněl USA a stejně aktivně utíkal ostatním zemím. Po roce 1960 se tempa růstu ekonomiky trvale snižují, vedoucí pozice ve světě je ztrácena.
V níže předkládaných materiálech se budu snažit podrobně vyložit, jak žili obyčejní lidé v SSSR v 50. letech minulého století. Opíraje se na vlastní vzpomínky, vzpomínky lidí, s nimiž jsem se v životě setkal, a také na některé dokumenty té doby, ukáži, nakolik vzdálené od reality jsou současné představy o vcelku nedávné minulosti velké země.
Hned po konci války se život obyvatel SSSR začíná prudce zlepšovat. V roce 1946 se o 20% zvyšuje plat pracujících (dělníků) a inženýrně-technických pracovníků (ITR), pracujících na závodech Uralu, Sibiři a Dálného východu. V tomtéž roce se o 20% zvyšují základní platy lidí mající vyšší a speciální střední vzdělání (ITR, pracovníci ve vědě, vzdělání a medicíně). Zvyšuje se význam věděckých hodností. Plat profesora, doktora věd se zvyšuje z 1600 na 5000 rublů, docenta, kandidáta věd - z 1200 na 3200 rublů, rektora univerzity z 2500 na 8000 rublů. Ve vědecko-výzkumných institutech vědecký stupeň kandidáta věd začal přidávat k platu 1000 rublů, a doktora věd - 2500 rublů. V té době byl plat ministra 5000 rublů a sekteráře stranické krajské komise 1500 rublů. Stalin, jako předseda Rady ministrů SSSR měl plat deset tisíc rublů. Vědci v SSSR té doby měli i dodatečné příjmy, někdy převyšující plat několikanásobně. Proto byli nejbohatší a zároveň nejrespektovanější částí sovětské společnosti.
V prosinci 1947 došlo k události, která byla v emocionálním dopadu na lidi srovnatelná s koncem války. Jak bylo uvedeno v úkazu Rady ministrů SSSR a CK VKS(b) č. 4004 z 14. prosince 1947 "... od 16. prosince 1947 se ruší přídělový systém na zemědělskou a průmyslovou produkci, ruší se vysoké komerční ceny a zavádí se jednotné snížené státní ceny potraviny a zboží..."
Přídělový systém, který zajistil během války záchranu od smrti hladem mnoha lidem, vyvolával po válce silný psychologický diskomfort. Sortiment potravin, který byl k mání na příděl, byl velmi chudý. Například, v pečivu byly jen 2 druhy chleba, které se prodávaly na váhu v souladu s informací na kupónu. Výběr dalších potravin také nebyl velký. Současně byl v komerčních obchodech takový výběr zboží, že by mohl závidět i libovolný dnešní supermarket. Ale ceny v těch obchodech byly mimo možnosti většiny obyvatel, a nakupovalo se tam jen na sváteční stůl. Po odvolání přídělového systému se ten sortiment ocitl v normálních obchodech za plně přijatelné ceny. Například, cena za zákusky, které se dříve prodávaly jen v komerčních obchodech, klesla z 30 na 3 ruble. Tržní ceny zboží se snížily více než třikrát. Průmyslové zboží se do zrušení přídělového systému prodávalo podle speciálních pořadníků, přítomnost na kterých ještě neznamenala dostupnost odpovídajícího zboží. Po zrušení kartiček nějakou dobu pokračoval deficit průmyslového zboží, ale nakolik si pamatuji, v roce 1951 už v Leningradu nebyl.
1. března let 1949-1951 dochází k dalšímu snižování cen, průměrně o 20% za rok. Každé snížení bylo přijímáno jako celonárodní svátek. Když 1. března 1952 k obvyklému snížení nedošlo, vznikl v lidech pocit rozčarování. Nicméně 1. dubna toho roku snížení cen přeci jen proběhlo. Poslední snížení proběhlo už po smrti Stalina, 1. dubna 1953. V poválečném období se ceny potravin a nejběžnějšího průmyslového zboží snížily v průměru více než dvakrát. Osm poválečných let se život národa rok od roku znatelně zlepšoval. Podobná situace nemá analogii v celé známé historii lidstva.
Životní úroveň obyvatel SSSR v polovině 50. let je možné zhodnotit na základě materiálů sledování rodinných rozpočtů dělníků, pracovníků služeb a kolchozníků, které prováděl úřad CSU (Centrální statistický úřad) od roku 1935 do r. 1958 (tyto materiály, které měly v SSSR status "tajné" je možné najít na stránce istmat.info). Rodinné rozpočty byly sledovány o rodin, patřících k 9 skupinám obyvatel: kolchozníci, pracovníci sovchozů, pracovníci průmyslu, zaměstnanci ITR, pomocný personál v průmyslových podnicích, učitelé základních škol, učitelé středních škol, lékaři a střední zdravotní personál. Nejzabezpečenější část obyvatel, ke které patřili pracovníci obranného průmyslu, projektových kanceláří, vědeckých ústavů, vysokoškolští učitelé a vojáci, se bohužel do statistik nedostala.
Z výše uvedených skupin měli nejvyšší příjmy lékaři. Na každého člena jejich rodiny přicházelo 800 rublů mesíčních příjmů. U obyvatel měst měli nejnižší příjem u pomocného personálu průmyslu: na každého člena rodiny 525 rublů. U venkovského obyvatelstva činil měsíční příjem 350 rublů na člena domácnosti.
Při tom u pracujících v sovchozu byl tento příjem v přímé peněžní formě, kdežto u kolchozníků jej dostávali podle kalkulací hodnoty hospodářských cen vlastních produktů spotřebovaných v rodině.
Spotřeba produktů se nacházela u všech skupin obyvatelstva, včetně vesnického, přibližně na stejné úrovni 200-210 rublů za měsíc na člena rodiny. Zatímco v rodinách lékařů hodnota spotřebního koše dosahovala 250 rublů kvůli větší spotřebě tuků, masných produktů, vajec, ryb ovoce při zmenšené spotřebě chleba a brambor, tak venkovské obyvatelstvo spotřebovávalo nejvíce chleba, brambory, vejce a mléko, ovšem znatelně méně tuku a ryb, cukru a cukrářských výrobků. Je potřeba upozornit, že částka 200 rublů, utrácená za potraviny, nebyla přímo spojená s příjmem rodiny nebo omezena výběrem produktů, ale řídila se rodinnými zvyklostmi. V mé rodině, sestávající v roce 1955 ze čtyř lidí, včetně dvou školáků, byl měsíční příjem na člověka 1200 rublů. Výběr produktů v Leningradských lahůdkářstvích byl znatelně širší než v dnešních supermarketech, přesto výdaje naší rodiny na jídlo, včetně školních svačin a obědů v závodních jídelnách u rodičů, nepřevyšoval 800 rublů na měsíc. Velmi levné bylo jídlo v závodních jídelnách. Oběd ve studentské jídelně, zahrnující polévku s masem, druhé jídlo s masem a kompot nebo čaj s pirožkem, stál okolo 2 rublů. Na stole byl vždy bezplatný chléb. Proto někteří studenti, žijící samostatně, ve dny předcházející vydávaní stipendia nakupovali čaj za 20 kopějek a najedli se chlebem s hořčicí a čajem. Zároveň také vždy stáli na stolech sůl, pepř a hořčice. V institutu, kde jsem studoval já od roku 1955, bylo stipendium ve výši 290 rublů (při odlišném ocenění 390 rublů). Studentů z jiného města dávali 40 rublů na zaplacení internátu. Zbývajících 250 rublů (7500 dnešních rublů) plně stačilo na normální studentský život ve velkém městě. Při tom, jako pravidlo, studenti z jiného města nedostávali pomoc z domu a ve volném čase nepracovali.
Několik slov o leningradských lahůdkářstvích toho času. Nejvíce odlišným způsobem se vyznačoval rybí úsek. Několik druhů červeného a černého kaviáru bylo vystaveno ve velkých miskách. Plný sortiment bílých ryb uzených horkým i chladným způsobem, červené ryby lososovité, uzení úhoři, nakládané mihule, sledě v nádobách i sudech. Živé ryby z řek i vnitřních nádrží se vozili ihned po výlovu ve speciálních autocisternách s nápisem ryba. Mražené ryby nebyly. Ty se objevily až v polovině 60-tych let. Bylo spousta rybích konzerv, pamatuji si na hlaváče v tomatě, všudypřítomné kraby po 4 rublech za sklenici a oblíbený produkt studentů žijících na internátech – tresčí játra. Hovězí a beraní se dělilo na 4 kategorie lišící se cenou podle toho, z které části těla bylo. V oddělení polotovarů byli předloženy steaky, roštěnky, řízky a přírodní řízky. Rozmanitost uzenin byla širší než dnes a jejich chuť si pamatuju do dneška. Dnes je jedině ve Finsku možné ochutnat uzeninu připomínající sovětskou z té doby. Je potřeba poznamenat, že chuť uzenin se změnila již na začátku 60-tých let, kdy Chruščov přikázal přidávat do uzenin sóju. Toto opatření ignorovali jen v pobaltských republikách, kde se dala ještě v 70-tých letech koupit normální „lékařská“ uzenina. Ananasy, banány, mango, granátová jablka, pomeranče se prodávali ve velkých lahůdkářstvích nebo specializovaných obchodech celý rok. Obyčejnou zeleninu a ovoce naše rodina získávala na trhu, kde za mírně vyšší cenu byla mnohem vyšší kvalita větší výběr.
Takto vypadaly pulty obyčejných sovětských lahůdkářství v roce 1953. Po roce 1960 už takové nebyly.
Níže uvedený plakát se vztahuje k předválečnému období, ovšem konzervy s kraby se nacházely v 50-tých letech ve všech sovětských obchodech.
Сталинский СССР и хрущевская пародия на него vyšlo 5.2.2013 na blog.kob.spb.su.
Informační báze KSB