Když v roce 1697 zemřel švédský král Karel XI, byla při této příležitosti napsána pohřební řeč, kterou ve Stokholmu 24. 10. 1697 na shromáždění švédského dvora přečetl oficiální královský ceremoniář. Zde je část textu tak, jak se zachoval v kodexech univeztity Uppsala (dochoval se ještě jeden exemplář, uložený v Královské knihovně ve Stokholmu):
Placzewnaja recz na pogrebenie togho prez segho welemozneiszago i wysokorozdennagho knjazja i ghossudarja Karolusa odinatsetogho swidskich, gothskich i wandalskich (i proczaja) korola, slavnagho, blaghogowennagho i milostiwagho naszego ghossudaja (!), nynjeze u bogha spasennagho. Kogda jegho korolewskogo weliczestwa ot duszi ostawlennoe tjelo, s podobajuszczjusae korolewskoju scestju, i serserdecznym wsich poddannych rydaniem byst pogrebenno w Stokolnje (!) dwatset-scetwertago nowemrja ljeta ot woploszczenia bogha slowa 1697…
Otázka - jaktože smuteční řeči za švédského krále 17. století bez problémů rozumí kterýkoliv dnešní Slovan (Slovien), ale dnešní Švéd by nejspíš nerozuměl ani čárku? Ještě zajímavější je fakt, že řeč byla adresována shromáždění dvora, tj. nejvyšší vrstvě společnosti, převážně asi aristokracii. Mluvilo se snad ve Švédsku v 17. století "v lepších kruzích" rusky (zřejmě, ruštinu mi to připomíná nejvíc) a "na venkově" švédsky? :)
(zdroj: Sloveni najgermánskejší Germáni.)