Smuteční řeč za švédského krále Karla XI.

Smuteční řeč za švédského krále Karla XI.

Když v roce 1697 zemřel švédský král Karel XI, byla při této příležitosti napsána pohřební řeč, kterou ve Stokholmu 24. 10. 1697 na shromáždění švédského dvora přečetl oficiální královský ceremoniář. Zde je část textu tak, jak se zachoval v kodexech univeztity Uppsala (dochoval se ještě jeden exemplář, uložený v Královské knihovně ve Stokholmu):

 

Placzewnaja recz na pogrebenie togho prez segho welemozneiszago i wysokorozdennagho knjazja i ghossudarja Karolusa odinatsetogho swidskich, gothskich i wandalskich (i proczaja) korola, slavnagho, blaghogowennagho i milostiwagho naszego ghossudaja (!), nynjeze u bogha spasennagho. Kogda jegho korolewskogo weliczestwa ot duszi ostawlennoe tjelo, s podobajuszczjusae korolewskoju scestju, i serserdecznym wsich poddannych rydaniem byst pogrebenno w Stokolnje (!) dwatset-scetwertago nowemrja ljeta ot woploszczenia bogha slowa 1697…

 

Otázka - jaktože smuteční řeči za švédského krále 17. století bez problémů rozumí kterýkoliv dnešní Slovan (Slovien), ale dnešní Švéd by nejspíš nerozuměl ani čárku? Ještě zajímavější je fakt, že řeč byla adresována shromáždění dvora, tj. nejvyšší vrstvě společnosti, převážně asi aristokracii. Mluvilo se snad ve Švédsku v 17. století "v lepších kruzích" rusky (zřejmě, ruštinu mi to připomíná nejvíc) a "na venkově" švédsky? :)

 

(zdroj: Sloveni najgermánskejší Germáni.)

Diskusní téma: Smuteční řeč za švédského krále Karla XI.

Serbski

Marko | 18.03.2016

Staroserbski jezik luzickih Srba i starih polski Srby i ceski Srbi Moravia! SERBIA FOREVER OLD SLAVIAN PEOPLE ARE SERBS! Read DILIMIL CHRONIKA MORAVIA IS SERBIA

Je to polsky

Lasz | 26.09.2015

Text je psán ve staré polštině. Není divu. Švédský královský dvůr měl tehdy s Polskem velmi vřelé vztahy. Mnoho Poláků se u švédského královského dvora dlouhodobě zdržovalo. Dva švédští králové byli dokonce králi v Polsku (Zikmund Vasa a Vladislav Vasa. Karel X. Gustav, otec Karla IX., v Polsku často pobýval). Není na tom nic záhadného.

Re: Je to polsky

Ľubo D | 16.03.2016

Nie je to poľsky ale staroslavjansky (starosloviensky,staroslovansky) - tie pomenovania sa miešajú ale podstatné je, že je to jazyk, ktorým sa zrejme rozprávalo na našom území. Stačí si prečítať staré cirkevné texty písané v tzv.cirkevnoslovančine a nie len tie úplne najstaršie ale aj tie z neskorších storočí z archívov východných kláštorov, ktoré nestihli násilne zlatinizovať germánsko-rímsky "imperialisti". Ja som aktívny gréckokatolík a mám liturgickú reč v ušiach ale som zároveň Rusín (aspoň z polovice) a mám našu reč napočúvanú od malička, takže si myslím, že mám pre ňu aj cit. Predpokladám, že takouto rečou, alebo veľmi, veľmi podobnou rozprávali Rusíni na celom území minimálne strednej a východnej Európy. To, že sa vám môže zdať prejav pani Rapaičovej , keď číta staré cyrilometodejské texty viac archaický, je to vývojom jazyka, keď sa kedysi v oveľa väčšej miere používali v reči nosovky a podobné veci (ospravedlňujem sa za povrchnú terinológiu ale nie som odborník -lingvista) a tiež bol jazyk vraj tvrdší a až neskôr sa zmäkčoval (s - š dz - dž a podobne). Keď si ale odmyslíte zvuky, ktoré sa už dnes nepoužívajú, tento prejav bude znieť veľmi podobne ako nejaký Proglas a pod (o 800rokov starší text).
Skúste si vypočuť aj byzantsko-slovanskú liturgiu niekde na youtube, pokiaľ možno bez zboru, u ktorého niekedy nerozumieť slovám. Zaujímavý materiál, ktorý rozoberá vznik prvého oficiálneho novovekého slovanského písma -cyriliky (vraj existovalo aj staršie) je na : spravy.narod.ru/cyrilika_je_starsia_ako_glagolika.html

Přidat nový příspěvek