Silná videa k jubileu vítězství nad fašismem

Ještě více udivující je nesporně událost, o které referuje Vittorio Messori v knize Ippotesi di Maria, Fatti, indizi, enigmi (672 stran, nakl. Ares) a která se týká přímo Josipa Visarionoviče Stalina sovětského diktátora, za jehož režimu prožívali křesťané likvidační pronásledování. Uprostřed druhé světové války tváří v tvář invazi nacistického wehrmachtu se podrobil pokynům pokynům obsaženým v dopise, který mu předal maršál SSSR Boris M. Šapošnikov.

V tomto dopise stálo, že zbožný pravoslavný libanonský mnich jménem Eliáš, zdrcený představou, že pohanští nacisté mají šlapat po posvátné půdě Svaté Rusi a Moskvy (která, i když byla v rukou komunistů, pro pravoslavné představovala Třetí Řím), modlil se ve dne v noci, až se mu jednoho dne zjevila Matka Boží. Řekla mu, že aby byl zachráněn Leningrad, žádá, aby byly znovu otevřeny ruské kláštery, kněží propuštěni ze žalářů a Kazaňská Madona byla nesena v procesí ulicemi Leningradu, Moskvy a Stalingradu. Stalin nejen že uposlechl tyto pokyny, ale učinil ještě něco více. Poručil vrátit kultu téměř 20 tis. chrámů a Vladimirská Madona, další obraz drahý ruskému národu, se vznesl v armádním letadle nad Leningradem obleženým nacisty, aby tak Maria požehnala ohroženému městu. Co se pak stalo, je známo. Leningrad nepadl, Moskva byla uhájena a Stalingrad se stal dějištěm nejtěžší a rozhodující porážky nacistů. O těchto událostech píše podle Messoriho Edvard Radzinskij, který se se Stalinem znal a patřil tehdy k sovětské nomenklatuře. Je pravdou, že diktátor vyzval Rusy k obraně vlasti také ve jménu náboženství, ale nemluví se o tom, že po této události se přestalo mluvit o pětiletém plánu likvidace náboženství. A v roce 1947 mezi zasloužilými Sovětského svazu, kteří obdrželi nejprestižnější Stalinovu cenu, byl také v Rusku neznámý libanonský patriarcha, který pak obnos věnoval na charitativní účely.

sa podľa mna s tým nedá nič moc robiť. Každá generácia si pamätá to "svoje", čo zažila. Obvykle to ide vo vlnách, každých 20-30 rokov. Preto aj tie akoby mystické roky 1918,38-39,68-69,89, teda cca tých 20 rokov. (dnes je ten cyklus možno väčší, kedže rodičia majú deti dnes okolo 30-ky a neskôr.)
Generácia mladých, okolo 20-ročných, už viac menej kašle na to, čo bolo predtým. Nemá ale ani komplexy. To je zas výhoda. Aj pre dnešok: teda dnešní mladí už neriešia ani rok 1968, ani rok 1989, ako to je ešte živé pre generáciu 50-60 ročných (teda dnes vládnucu generáciu). Samozrejme už dávno nikoho netankuje SNP či 8.5, ani to nikto nejak reálne neoslavuje. Proste väčšina pamätníkov je už mŕtva, a tí čo žijú, sú mimo vplyv, na dôchodku.

Preto vidíme napr. fenomén Kotlebu (LSNS), to je predsa úplne popretie toho, čo minulé generácie považovali za "pravdu". Teda na jednej strane popretie 8.5.1945 (a aj 29.8.1944), ale zároveň aj 21.8.1968 a 17.11.1989 (táto generácia sa skrátka rovnako hlási k ľudákom a zároveň podporuje Rusko a otvorene víta napr. Nočných vlkov! Ktorí paradoxne uctievajú tých, čo ľudákov porazili! Zdanlivo paradoxné, ale tu už podla mna sa kašle na históriu, a ide o súčasné, aktuálne výzvy. A tam to naopak má totálnu logiku, lebo ten "nepriateľ" už je spoločný aj pre neo-ľudákov a aj pre putinovcov (dá sa nazvať rôzne, pre stručnosť len jeden pojem - "liberasti".)
Mám viacero známych, čo dosť horlivo obhajujú Tisa, a zároven aj Putina. A rozpor v tom nevidia (lebo proste historia je reálne pasé, a rozhoduje aktuálna situácia, a tá je taká, aká je, ved to tu čítame. Taktiež protistrana zároveň nadáva na Tisa, a pritom v pohodičke podporuje banderovcov! A aj to má svoju logiku. Nie z hladiska minulosti, ale z hladiska súčastnosti.)

vzdy sa da nieco robit. Minimalne sa treba s detmi o vsetkom rozpravat, lebo v skole im vymyvaju mozgy, tzv. inteligencia vcitane umelcov a ucitelov, co boli za rakusko uhorska nositelmi kultury a obrodenia, sa cim dalej tym viac stavaju predajnymi prestitutkami, a potom sa stazuju ze namaju respekt a autoritu...CEST VYNIMKAM...

To je pravda, že vždy sa dá niečo robiť. Vždy existuje nejaký mantinel, ale teda aj nejaký priestor v jeho rámci.

Ostatne: v samotnom KOB-e je chronologická priorita na 2.mieste, takmer najvyššie. Teda o.i. spôsob interpretácie minulosti.
Ďalej platí, že je akási genrtická pamäť, ďalej rodová a národná pamäť (kolektívna, egregor) a koniec koncov minulé životy každého z nás. Takže minulé udalosti si aj každý z nás v rámci horeuvedeného pamätá, či už geneticky, ako člen národa, a aj v rámci svojej vlastnej minulosti.
Teda to, čo som napísal v 1.príspevku, je len jedna stránka veci, ktorú však treba mať na pamäti. A napísal som ten mantinel, teda že logicky pre dnešnú mládež už roky 1968 či 1989 (nehovoriac o 1948, 1944-45, 1938-39, či 1918) nemajú takú hodnotu, a akúsi živú aktuálnosť, ako pre starších.
Pre ilustráciu: ako sa mení ponímanie povedzme Ruska v rokoch: 1910-tradičné cárske
1920-pokrokové, revolučné
1935-ojedinelý experiment (ktorý sa javil byť veľmi úspešný)
1945-vrchol moci a popularity (aj na Západe, na celom svete)
1980-predmet skôr vtipov, a aj pohrdania
1985-nová nádej
1995-ešte väčšie pohrdanie a vtipy
2017-rešpekt.

Rovnako by sa dalo písať aj o "Amerike" (SŠA), ako si mládež ešte pred pár desatročiami myslela, ako je všetko v Amerike super, "američan" bol synonym totálneho frajera a supermana atd.
Dnes je to zase skôr predmet pohrdania v tipov.
Alebo nemci... ešte my ako deti sme sa hrali na vojakov, kde sovieti (rusi) boli dobrí, a nemci zlí. Ako tínedžer som skôr bral nemcov ako tých obdivu hodných (NSR samozrejme, nie NDR). A dnes? Už sú to len také polutovaniahodné ovečky, vykastrované.

Tak sa teda mení vedomie a vnímanie v čase. A to sú (aj) generačné záležitosti.

AK niekoho vládna moc nazve fašistom, nie je to to automaticky pravda. Čo je pravda?

mladá generácia,ktorá pohŕda starými ľuďmi a vysmievajú sa ich pohľadu na históriu a dej súčasnosti.Fašizmus a genocída je tu opäť,len v inej forme,porážkou Nemecka a Talianska sa zločinná ideológia v žiadnom prípade neeliminovala,iba dostala novú podobu.Dnes je aktuálna opäť a môžeme ju vidieť v túžbe najbohatších a najzvrátenejších "elít" násilím pretransformovať Európu na akýsi pareverzný otrokársky kalifát,kde nie je miesto pre Európanov,len pre Afričanov,Arabov a mix rás,byť pôvodným Európanom bude najhorším zločinom a bude potieraný znásiňovacími maratónmi až do vymiznutia pôvodných národov Európy.Nicholas Sarkozy sa vyjadril na pôde valného zhromaždenia národov nasledujúcimi slovami:"Už nikdy nebude Európa petriť pôvodným národom,ale len miešanej rase,ktorú dosiahneme buď dobrovoľne-že sa obyvatelia budú PÁRIŤ a sobášiť medzi sebou z vlastnej vôle,alebo ich k tomu PRINÚTIME.Áno,takto to urobíme".Zvrátenci opäť rozhojdávajú vojnu a bokom nezostala ani genocída-tentokrát Supergenocída Európskych národov.Vnucovanie túžby zdegenerovaných a mocibažných "elít" je najhoršou formou fašizmu,aký kedy uzrel svetlo sveta a boj proti nemu je povinnosťou každého,ktor si váži Európu,národ,štát,vlasť,svoju rodinu,deti,blízkych..Nesmierne si vážim obety generácie,ktorá preliala krv za to,že naša generácia nepoznala hrôzy vojny a utrpenie,ctím si tých,ktorí padli a položili život za lepší svet,ktorí žiaľ znovu ohrozujú tí,ktorí zapríčinili už dve svetové vojny a pripravujú tretiu.Prečo?Pre zisk,moc a ešte väčší pocit,že ich úbohé existencie sú viac,než iní.

Jsem ráda, že se v lidech probouzí vlastenectví a že si uvědomujeme, jak snadné je zapomenout a nebo se na vše vykašlat. Ale my se musíme vrátit ke kořenům a k pravdě i Pravdě, jinak náš národ zdegeneruje a zahyne.

Netreba zabúdať aj na programovou situáciou
a propagandou na najšpinavšiu robotu zneužitých Nemcov,
aby aj naše decká tak nedopadli.

Napred na ulici ako SA-SturmAbteilungen
(dnes LGBT-úderky, Multikultifašisti na námestí SNP),
potom v ziskových úderkách všade po svete.

S mladistvým zápalom a zadarmo
ako mladí esesáci šíriaci démonkraciu.

Vysvetlovať, vysvetlovať, vysvetlovať, lebo inak..

Název státního svátku se také vyvíjel velmi "zajímavě", přepisování historie v praxi:

Den osvobození Československa Sovětskou armádou (od 1951)
Den osvobození od fašismu (od 1990)
Den osvobození (od 2000)
Den vítězství (od 2004)

Vzpomínka na válku a na vítězství v jednom klipu.
https://www.youtube.com/watch?v=X_-eI8kRuvw

Čím jsem starší, tím víc si uvědomují, čím prošla generace naších otců a dědů, matek a babiček. V dětství jsem to vnímal jinak. Byl Den vítězství, vždy světlý a slunečný. Otec s řady a medailemi na přehlídce veteránů. Hrdost za něho. Babička, která dávala svíčku k portrétu děda, který se nevrátil z války…
Ale jinak, radost a pocit slavnosti okamžiku, který prožívala celá rodina a země.
Tehdy jsem ještě nechápal, co všechno obsahuje tento svátek. Kolik slz, krví a utrpení je přítomno v něm zároveň s pocitem úlevy, štěstí, hrdosti a svobody…

Dnes, už Den vítězství vnímám jinak. A dá se říct, že jsem každým rokem blíž k těm strašným letům 2. světové války, také díky filmům, dokumentům a vzpomínkám pamětníků. Při každém dokumentárním záběru bolestně prožívám pocity lidí, pro které ta doba byla realitou a skláním se před jejích bezpříkladným hrdinstvím a trpělivostí.
Nikdo nesmí být zapomenut a nic nesmí být zapomenuto. Obzvlášť v těchto dnech, kdy se revanšisté opět pokouší přepsat dějiny. Opět se snaží vymazat z pamětí lidí skutečné viníky této celosvětové tragedie a zpochybnit zásluhy vítězů. Jestli jím to dovolíme, tak to bude znamenat, že si nezasloužíme milionů obětí, které byly přineseny za naší budoucnost, za naše životy. A též to bude znamenat, že si nezasloužíme být svobodní… Pevně doufám, že se to nestane.

Všem návštěvníkům tohoto webu, jejích rodinám a přátelům přejí hodně zdraví, lásky, osobního štěstí a svět bez válek!
Přejí také hodně úspěchů v jejích záslužné práci – šíření Pravdy, pozitivu a koncepcí budoucího bezkonfliktního rozvoje lidstva!
S námi je Bůh a my jsme odsouzení k vítězství! Jinak to ani být nemůže. :)

Bojovať proti prepisovačom histórie-šíriť a bojovat za pravdu, to je naša najsvätejšie právo a povinnost!!!

Výborný příspěvěk! Díky za něj!

přeju Vám všem jenom to nejlepší!

Děkuji.

Dva, celkem mladí, mládenci, typičtí metrosexuální frikulíni, kteří se narodili v době Gorbačovské / Jelcinovské degradace, koukají do mobilu a nechtíc vrazí do dědečka - veterána Velké Vlastenecké války.. Na zem vedle sebe dopadne veteránova hůl a klobouk nepozorného mládence.. Ten se sehne pro svůj klobouk a jde se bavit do klubu.. Děda přemýšlí, jak se ohnout pro hůl tak, aby neupadnul a jeho pohled padne do výlohy nočního klubu, na mládež, která se tam skvěle baví..
Vzpomíná na své dětství , pak na mládí, kdy místo do klubu odcházel do války a poté i na bajonetový útok proti německému kulometu..
Hlavou se mu honí myšlenky, že za tohle bojoval on a jeho vrstevníci..
Pak přichází budoucnost Ruska ztělesněná postavou velmi malé holčičky, narozené už v Putinově éře, která mu s placvhým úsměvem podá hůlku a utíká za svými rodiči, elegantními a krásnými lidmi, středního věku, narodivšími se zřejmě ještě v Sovětském Svbazu, kteří ji každý vezme za jednu ručičku a jdou společně do budoucnosti.
Na tváři stařičkého veterána se rozprostírá spokojený úsměv nad tím, že jeho utrpení nebylo zbytečné a krev jeho spolubojovníků nebyla prolitá nadarmo..

Opravdu silné video..

Aj na mňa to video zapôsobilo je smutné, že si niektorý mladých ľudí nevážia to, čo im staršia generácia dala. Čo im dala? To vzhľadom k vyspelosti diskutujúcich na tejto stránke hádam nemusím vysvetľovať. Ja osobne si vážim to , čo urobila predchádzajúca generácia a to, že zničila fašizmus aj som ešte v predstihu dal sviečku na hrob ruského vojaka u nás v meste, naozaj nech im bude zem ľahká (červenej armáde).

Jedna generace je ztracená,ale o to víc ty další půjdou vstříc skutečné pravdě.

presne tak

Obě videa mají výpovědní sílu, obě na mne působila. To druhé se mi libí jak na malém prostoru z prvků běžného života bylo řečeno tak mnoho:

neuctivost/povýšenost/zlo - mladí - staří - odhodlání - špatný směr (vše-dovolování a prázdné požitky) - dobrý směr (rodina) - naděje (nová generace)

Také něco vypovídá jak se k veteránům staví Ruský svět, kde se dožívají vysokého věku v psychickém zdraví a jak se staví k veteránům Americký svět - končí na drogách a brzo umírají (jít proti svědomí se nevyplácí).

Na oslavy moc nechodím jsem uzavřený typ, ale když jdu kolem nějakého památníku padlých, zastavím se na okamžik a projevím úctu.

Je to silný a procítěný zážitek.

https://www.youtube.com/watch?v=skx3YOOr0Uc

Děkuji vám, sovětské mámy, za vaše syny padlé při záchraně mé země. Osmadvacet let jsem je nebyl veřejně uctít a stydím se za to z hloubi duše. Dnes, 9. května, jdu. A půjdu každý rok.

Rovnako tak, tento rok vo mne vyvstal silný pocit ísť poďakovať k pamätníku padlých ruských vojakov, na Jankovom vŕšku, ktorí tam ležia spolu s našimi vojakmi, partizánmi. S kyticou orgovánu v rukách, so synom po boku, ktorému rovnako ako mladšiemu som 28 rokov zabudla vravieť, komu vďačíme za záchranu nášho, tak milovaného Slovenska, som sa s pokorou na tie miesta opäť vrátila. 28-ička tvorí číslo 1a to je nový začiatok . Štvrť storočia ste sa snažili, vy, ktorí priahnete po moci, vymazať nám spomienky, ale oni sú tu , vrátili sa a s takou intenzitou, že vaša snaha je márna, nezlomíte nás.

Loni jsem byl 9.5. na pohřebišti Rudoarmějců na Olšanských hřbitovech, hlavně kvůli té nechutné hysterii okolo jízdy Nočních vlků. Bylo tam opravdu hodně slušných lidí, kteří několikasetnásobně přečíslili jediného debilního J.X.Doležala s jeho fotografií opruzené zadnice (ukazoval "vlka")
Dneska už to nestihneme, ale uděláme si s dětmi tradici a vybereme si tam hrob jednoho prostého vojína a tomu budeme každý rok před 9. květnem nosit kytičku na jeho hrob.