25.8.2017
Titulky: Irena
youtube.com/watch?v=XKYQMz8aeTs
Setkání s Valerijem Viktorovičem Pjakinem na Krymu 17. srpna 2017.srt (106408)
Setkání s Valerijem Viktorovičem Pjakinem na Krymu 17. srpna 2017.doc (185344)
Setkání s Valerijem Viktorovičem Pjakinem na Krymu ze dne 17.08.2017
KRYMSKÉ OTÁZKY A ODPOVĚDI
# Dnes je tedy 17. srpna 2017. Vítáme vás u nás na krymské půdě.
Tento týden samozřejmě nebyl pořad Otázka-odpověď, ale protože se nám tu povedlo uspořádat setkání, nemůžeme vám nepoložit pár otázek. Tím spíše, že to lidi určitě potěší,
- když uvidí, že u nás ten proces pokračuje.
- Ten proces tu bezesporu pokračuje.
Takže se nám tu nahromadilo několik otázek a samozřejmě ty nejžhavější. Především vše, co souvisí s Koreou, protože lidé přece jen… Přičemž i Moskvané, kteří mají možnost poslouchat všelijaké ty analytiky na talk show. Ti všichni říkají: „Tak teď už se to určitě spustí. Předtím na to sice nedošlo, ale teď už se to určitě rozpoutá a bude to velice zlé…“ Mluví se div ne o jaderném útoku. „Ty ukrajinské rakety, které Kolomojskij privatizoval v roce 2014, určitě vylétnou…“
- Ty motory do raket, které jim dodali.
- Ano, ano.
A někteří střízlivější zase říkají, že z toho nic nebude, že to není pod tou jurisdikcí, že z toho nic nebude, že to je jen takový kanál, aby se destabilizovala situace, takže z toho nic nebude.
Jak okomentujete tu situaci s vyostřením probíranou na všech talk show? I různí úředníci tvrdí, že se situace vyostřuje, vyostřuje, vyostřuje…“
℗ Všechny ty talk show, kde se hádají o Koreji, svědčí o tom, že vůbec nechápou samotnou podstatu existence dvou Korejí, té severní a jižní. Ve skutečnosti je třeba vždy začínat odtud. Pokud tomuto porozumíte, bude veškeré ostatní dění již pochopitelné. Ta podstata věci spočívá v tom, podle mne to byli Strugačtí, kteří nazvali Korejce asijskými židy. Ten ekonomický zázrak v Jižní Koreji souvisí s tím, že tam byly převáděny technologie z USA. Došlo tam k prudkému vzestupu mikroelektroniky a automobilového průmyslu. A současně tam je Severní Korea se svou silnou ideologizací, se svým cílevědomým zaměřením. To můžeme pozorovat na vlastní oči.
Ve skutečnosti se díváme na globální experiment řízení lidské společnosti s cílem vytvořit pracovní nástroj, který pro Asii bude korejský. Nebude to přesná kopie té židovské kádrové otázky, ale do značné míry má ten nástroj přebrat právě tuto funkci pro Asii. Neboť teď probíhá přenos centra koncentrace řízení z Evropy a USA právě do Asie. A Korea plní dvojí funkci. Jednu její polovinu pozdvihli ekonomicky, zatímco ve druhé je rozpracováván mechanismus vytváření člověka služebného, určeného k řešení přesně zadaných úkolů. V další etapě bude zapotřebí sloučit ten technologický rozvoj Jižní Koreje se zformovaným ideologizovaným člověkem služebným ze Severní Koreje, se vstřebáním veškeré její ideologizace.
Jenže zatímco Jižní Korea se díky ekonomické práci, díky ekonomické spolupráci s celým světem dokáže uživit sama, tak ten projekt Severní Koreje je třeba dotovat, protože je příliš militarizovaný a nehledě na to, že všichni lidé tam pracují, tak tam existuje určité rozvrstvení, je tam nomenklatura, která si žije velice dobře.
Syn Kim Ir-sena, tedy promiňte, Kim Čong-ila, kterého nedávno zavraždili… Proč ten se nestal dědicem? Jednou si s falešnými dokumenty zajel do Japonska, aby se tam pobavil v zábavním parku, a byl zadržen. A proč ho zadrželi? Aby uvolnili místo Kim Čong-unovi, který v té době studoval základy řízení a základy speciálních znalostí ve Švýcarsku. Oni jsou k tomu připravováni. Na úrovni vyššího řídícího článku žádná… Jak bychom to řekli, žádná blokáda neexistuje. Oni si v klidu cestují po celém světě, studují ve stejných školách a pracují na tom, aby zformovali člověka služebného, jenže mají málo zdrojů. Dokud existoval SSSR, tak dotoval Severní Koreu, aby tam tento experiment mohl probíhat.
- O tom se nemluvilo.
- Vůbec se o tom nemluvilo, krylo se to obchodováním.
Jednou to financování maskovali nákupem korejské vodky. Kim Ir-senovky byly plné obchody se sušenými kořínky a ještěrkami. Nebo vymysleli něco jiného, hlavně aby výroba nebyla příliš nákladná. Vodka se dělá velice jednoduše, na její výrobu není zapotřebí vysoce technologické výroby. Zapotřebí bylo rozvíjet především vojensko-technický sektor a formovat člověka služebného. No a Sovětský svaz to úspěšně dotoval. Jenže v devadesátých letech, v roce 1991 se SSSR zhroutil, takže bylo nutné to financování získat odjinud, a tím dalším sponzorem se staly USA.
Ten projekt - zformování člověka služebného dokonce ani USA ve své roli světového lídra, v roli světového četníka nemohly otevřeně zastřešit, ale začaly ho dotovat. A jak mohly tu Severní Koreu dotovat? Musely být vytvořeny programy. A na základě čeho? No že se Severní Korea začne bít v prsa a vyřvávat: „Teď vás zasypeme bombami, raketami, smeteme vás, máme jaderné zbraně…“ USA na to okamžitě reagují: „Oj, jak se strašně bojíme, to je hrůza, pojďte se nějak dohodnout. Budeme o tom jednat.“
Pak se do toho zapojí OSN: „Vy máte ekonomické problémy, nedostatek potravin a USA by vám mohly ty potraviny dodat.“ „Nu tak dobrá, dohodneme se. My přece nebudeme bombardovat našeho dodavatele potravin.“ Je podepsán příslušný program, potraviny na základě něho proudí a Severní Korea přežívá. A tak to běží pořád dál. Když skončí program, nebo je zapotřebí ve světě od něčeho odpoutat pozornost, tak Severní Korea spustí stejnou písničku: „Teď vás všechny zasypeme svými bombami. Budeme vás ostřelovat svými raketami.“ A potom opět uběhne nějaký čas... Jedná se o Overtonovo okno využívané ve velice krátkých intervalech. Začíná to poplachem, válka se určitě rozhoří do několika minut. A končí to tím, že Severní Korea zase dostane své potraviny a vše je vyřešeno.
Když teď opět tvrdí, že se válka rozhoří, co by dup, tak by se lidé měli ohlédnout, jak to probíhalo od roku 1991. Kolikrát se řešila otázka, jak vyřešit tuto konfliktní situaci? Je to vypilováno do nejmenších podrobností, a proto také po tom raketovém útoku na Sýrii pozornost lidí rychle přesměrovali na Jižní, tedy Severní Koreu. Tím spíše, že už by opět potřebovali nějaké potraviny a ještě tak i odpoutali pozornost. Prý se na ní řítí celá armáda, tři útočné skupiny v čele s letadlovými loděmi! Které se však nacházely v různých částech světového oceánu, a vůbec ne u břehů Severní Koreje. Což média také okamžitě zjistila. A proč? Protože ty technologie jsou dnes už natolik rozvinuté, že i obyčejní lidé si to mohou prověřit, a proto se jim to řízení založené na lži také hroutí. Nebo tu Koreu zmáčkneme jinými prostředky. Zkoncentrujeme se, a provedeme armádní jihokorejsko-japonsko-americké cvičení. To všechno je hra, ve které každý zná svoji roli a podle ní jedná.
A ten konflikt? Vždyť se podívejte. Mluvilo se už jen o minutách zbývajících do ostrého válečného střetu. Nic z toho se nekonalo a všechno se to opět vstřebává. Je prostě nezbytné ve společnosti neustále udržovat to hysterické napětí, pocit ohrožení. No a Severní Korea se teď stala tím strašákem, který po zhroucení „impéria zla“, jak nazvali SSSR, tím zlým hochem, který musí celý svět udržovat v napětí. No a ona svoji roli plní.
- Když byl proveden ten raketový útok proti letecké základně v Sýrii? - Ano, v Sýrii.
To minulé vyostření, tak byla Korea tím zastíracím manévrem pro ten v podstatě krátký zpětný obrat, aby Trump mohl vyřešit všechny problémy s vedením USA.
- A co se má zamaskovat teď?
- Tak především teď… Zaprvé, Severní Korea je tím zlým hochem, který má udržovat v napětí veškeré řízení, celou planetu. Teď přece vznikají velké potíže při přestavbě mezistátních vztahů. A přestavba vztahů mezi Evropou a USA by byla na prvním místě, kdyby nehrozilo nebezpečí, že Severní Korea zaútočí svými raketami. Kdyby uvnitř Ameriky mělo dojít čistě k potyčce mezi globální a státní elitou, tak by to mohlo způsobit veliké potíže a vygradovat až do občanské války. Aby se to nestalo, je využíván pocit společného ohrožení vnějším nepřítelem, který by je měl stmelovat a nutit je se někde dohodnout a někde někoho nechat zmáčknout.
To je celý komplex úkolů, které jsou tím řešeny. Také je třeba do popředí dostávat Čínu. A Čína tedy jednou slibuje USA, že si se Severní Koreou promluví a podruhé jim řekne, že se s ní bavit nebude, ať si to řeší sami. A Američané jsou potom nuceni jít k Číně s prosíkem: „Prosím, nějak to vyřešte. Jinak bude válka, která velmi ohrozí i vás…“ Takže i tady to vede ke změně vzájemných vztahů. A vzpomeňte si, jak se nedávno Čína bouřila, když americké lodě propluly spornou zónou v blízkosti, ano, v blízkosti těch umělých ostrovů, které tam vytvořili Číňané. Chápete? To vše se tím řeší, je to jedno a to samé. Vyvolávání napětí v celém světě maskuje všechny procesy globálního řízení a redukuje to vše pouze na oblast vnější politiky, na problémy mezistátních vztahů.
– KLDR a USA…
- Ano, a tento proces bude pokračovat, protože potřebují maskování. Víte, to je jako v té nudné pohádce, co začínala pořád od začátku. Všechno se to cyklicky a bez konce opakuje a tak to bude s různou mírou intenzity pokračovat. Už to tak běží z konce devadesátých let.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
# A druhou nejdůležitější otázkou, která se včera opět aktivizovala, je ta, že Putin v posledním týdnu velice aktivně jezdil po celé zemi. Teď byl v Kaliningradu a všichni mluví jen o tom, jak setřel zástupce ministra financí v souvislosti s přechodem na rublovou zónu při poskytování služeb v přístavech. Všichni se samozřejmě soustředili na emotivní stránku, jak to bylo řečeno.
A toto srpnové…Všichni čekali na „srpnové vyostření“. Může se projevit tím, že Putin začne pomalu na elity tlačit? Bude s nimi mluvit důrazněji a bude je také všemožně dusit?
℗ Ne, Putin je v řízení velice talentovaný a zkušený. On si nikdy nedovolí udělat krok, který by se z hlediska řízení neopíral o silnou řídící základnu. A ta silná řídící základna se buduje už velice dlouho. Už když se dostal Uljukajev před soud, tak to pro mnohé bylo velice vypovídajícím ukazatelem. Je to hlavně ukazatel toho, že žádným podpindosníkům v naší zemi pšenka nepokvete, že jsou odepisováni.
A tak Putin dobyl další kótu a už s nimi mluví jiným tónem v souladu se svými možnostmi podpořenými tou řídící základnou. Čekat, že dojde k nějakému vyostření… Už jsem tu věc komentoval. Srpen je taková ospalá sezóna, kdy je řízení ochablé. Putin to také zohledňuje a využívá k tomu, aby postoupil o další stupínek při získávání naší suverenity, suverenity našeho státu. Tedy nejen realizace jejich scénářů, ale i těch našich. On má každý svůj krok připravený a vyvážený. Jestliže se někdo domnívá, že s ním Putin mluvil příliš hrubě a měl by mu tedy ze své klanově-korporativní pozice oponovat, tak jen do toho. Přesně tuto reakci Putin očekává.
Teď, právě teď se musí vzepřít, aby mohli být okamžitě odstaveni v předvečer výročí roku 1917. Okamžitě jim dají najevo, kdo je v domě pánem, s kým musí počítat, a kde je jejich místo. Příjmení Uljukajev je na rozcestí: Dáš-li se doprava… - Ano, přesně tak. Všechno je to v pravý čas, vše je to připraveno. Já vám doporučuji... Víte, Putin je jako splávek při chytání ryb. Je to výborné vodítko ukazující na stav řízení! Stačí se dívat, jak mluví a hned si z toho odvodíte, jaká kóta byla zase dobyta, jaké je vytvářeno informační pole a kam co směřuje. A lidé, kteří to řízení nechápou, se pokoušejí jít proti Putinovi. Nezačleňují se do jeho řízení, jdou proti němu a v daném případě, jen do toho! Sami vaši páníčkové vám včas ukážou, zač je toho loket, času je dost.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
# Nemůžeme se nedotknout otázky, která souvisí s tou nechvalně známou Matyldou. Konflikt mezi Poklonskou a režisérem Učitělem. Alexej Jefimovič točil i v Jaltském filmovém studiu, já jsem tam s ním pracoval. Zde v kuloárech jsme přišli k závěru, že celá ta speciální informační operace souvisí s natáčením toho filmu za státní peníze a navíc ke stoletému výročí říjnového kontrapřevratu, začátku občanské války, a smrti carské rodiny.
Místo toho, aby měli lidé možnost se zamyslet, přece jen uplynulo sto let, co se vlastně stalo, jakou roli v tom sehrála elita, jak bylo budováno řízení a proč se to stalo právě tak, podstrčili místo toho ke všeobecné diskusi tento film, který je ve skutečnosti něco jako Charlie Hebdo v čisté podobě. Takto uvažujeme tady na Krymu.
A okamžitě se objevila opozice, která začala křičet, že to takto vůbec nebylo a rozpoutala skandál, který má posloužit jako kouřová clona a zabránit seriózní diskusi o našich stoletých dějinách. Co si myslíte o tomto skandálu a můžeme ho my z našich pozic nějak zvládnout, abychom se tohoto zbytečného šumu zbavili?
℗ Bezesporu. Oni realizují své řízení a my musíme realizovat zase to své. Je nutné si uvědomit, že jak Poklonská, tak i Učitěl si vzájemně přihrávají. Jedná se o jeden tým. Nejsou to dva různé týmy. A ještě je třeba si připomenout, jak Poklonská kráčela při akci Nesmrtelný pluk s ikonou Mikuláše II., což bylo ve své podstatě rouháním vzhledem k vojákům, kteří zahynuli ve 2. světové válce. Protože to právě Mikuláš II. je osobně odpovědný za všechny, kteří zahynuli v nesmyslné 1. světové válce a v jejím logickém pokračování, kterým byla 2. světová válka. To fakticky kroky Mikuláše II. při řízení státu vedly ke smrti lidí padlých ve Velké vlastenecké válce.
Ale Poklonská to neví a nechápe. Velice zkušeně ji zapletli do scénáře Návrat monarchie do Ruska. V tomto scénáři je zaangažováno velmi mnoho lidí. A dokonce i ten Žirinovskij, když vykřikuje o Vladimirovi I., jednou s narážkou na Putina a podruhé s narážkou na sebe, tak to vůbec neznamená, že pracuje právě pro tento scénář. On pracuje na zakořenění samotné ideje samoděržaví. A to samoděržaví nemá být obnoveno v podobě skutečného carského domu Romanovců, jehož posledním představitelem byl Dmitrij Romanov, ale v podobě rodiny Hohenzollernů, kteří s Romanovci nemají vůbec nic společného.
Jedná se o Marii Georgievnu s jejím synem, tím omezencem Žorem (Georgiem), v jejíž společnosti se pro sebe jistě nečekaně a nepochopitelně ocitla Poklonská, kterou zneužívají neuvěřitelným způsobem. Včetně toho, že pouští do oběhu fámy, že Žoro bude carem a ona si ho vezme. Vždyť je to omezenec. Je už dávno ve věku, kdy by měl své matce říci: "Díky, to stačí, svou roli regentky jsi již splnila a teď budu reprezentovat náš dům já sám."
Ale Hohenzollernové v době…
Zatímco například Alexandr Michajlovič, který napsal skvělé paměti, když v době Velké vlastenecké války agitoval pro bolševiky a ostatní z domu Romanovců ho obvinili, že je bolševik, tak odpověděl: „Ano, já jsem bolševik!“ On sám se považoval za bolševika, chápete? Ve správném smyslu toho slova. On terminologicky nedokázal rozlišit trockisty od bolševiků, ale chápal, že jeho rodinu, jeho bratry nezabili skuteční bolševici bojující za obrození země. On tam přece píše: „Moje srdce zpívalo, když bolševici plnili to, co můj děd (Mikuláš I.) slíbil Polákům." Když slíbil, že rozorá Varšavu, jestliže ještě jednou vtrhnou do Ruska. Je tam toho hodně.
Tak Hohenzollernové naopak bojovali v SS, ne ve Wehrmachtu, ale přímo v SS. A tuhle dynastii se nám pokouší podstrčit. A podstrčit nám tak i sebevražedný projekt řízení zosobněný Mikulášem II. Tedy nic, co by nám přineslo něco dobrého, když si vzali za vzor Mikuláše II. Nevzali si za vzor Petra I. ani Mikuláše I., dokonce ani Alexandra III. Ať už k němu máme jakýkoliv vztah, tak přestože to on podepsal ten Výnos o kuchařčiných dětech, který byl vlastně podnětem pro vznik revoluce v Rusku, neboť po tomto Výnosu o kuchařčiných dětech se stala revoluce v Rusku nevyhnutelnou. Nebylo totiž možné zformovat kádrový sbor na našem vlastním etnickém základu. To znamená, že naši lidé nemohli vystoupat výš, on jim uzavřel všechny kádrové výtahy. To, že poté muselo dojít k revoluci a občanské válce, bylo bez debaty.
Mnozí si ale pamatují i jiný jeho výrok: „Evropa snad může počkat, než si ruský car zarybaří.“ Ten se teď v souvislosti s dovolenou Putina a jeho štikou znovu aktivně připomíná. Takže za vzor si nevzali dokonce ani Alexandra III., ale právě toho člověka, který své carství jednoduše sám zlikvidoval. Přišel o své carství, stal se totiž bezmocným účastníkem globální politiky. Fakticky zatáhnul svou zemi do dvou světových válek. Vyhnout se potom 2. světové válce nebylo možné, jestliže se nechal zatáhnout do té první. Kdyby se do té první nenechal zatáhnout, nekonala by se ani ta druhá. Je to vzájemně provázané, jedná se o dva články stejného řetězu.
Tak právě jeho propagují. A jak se ho tedy snaží dostat do všeobecného povědomí lidí? Tím, že natočí film, který k němu nebude ve veřejném mínění vyvolávat odmítavý postoj, který vytvoří obraz člověka, mučedníka, kterého potom v Ruské pravoslavné církvi prohlásili za svatého. Kterému nebylo nic lidského cizí. Ano, že to byl také člověk, a že na obrození monarchie není nic špatného, že je to vlastně úplně přirozené. Musí se mu přece postarat o píár. Svést veškerou pozornost na osobnost cara a vyhnout se jeho řízení. Zdůraznit, jaký to byl rodinný typ, který miloval své děti i manželku. No ano, předtím se zakoukal do nějaké tanečnice, baletky.
No a Poklonská v tom figuruje kvůli tomu, aby tomu filmu dělala maximální hyperreklamu, za současného vštěpování ideje samoděržaví a figury cara Mikuláše II. do povědomí společnosti. To je cílem. Je to to samé, jen v širším rozsahu, jako když šla v tom průvodu Nesmrtelného pluku s tím portrétem, s tou ikonou Mikuláše II. sama. Tehdy to nebylo lidmi přijato příliš vstřícně. Prostě si řekli:
- „No, ta dívka to příliš prožívá.“
- Asi se něco stalo.
Ale přijali to s pochopením a odpustili jí to. Ve společnosti to však potřebnou odezvu nevyvolalo. Protože lidé chápou podstatu 2. světové války, podstatu Velké vlastenecké války. Jak byste tohle chtěli překonat? Takže jim to nevyšlo.
Teď nadešel druhý krok. Kdyby se to povedlo v prvním kroku, tak by to byly články jednoho řetězu, které zafungovaly a vzájemně se doplnily. Ale když ten první krok nevyšel, tak teď klíčovou roli v proražení veřejného mínění hraje film Matylda režiséra Učitěle. A prosadit ho, udělat mu reklamu má za úkol Poklonská. A ona si svou roli upřímně neuvědomuje. Je mi jí popravdě řečeno líto. Ona se účastní scénářů, které nechápe a dělá to se vší upřímností. Já jsem se na ni díval, když kráčela v tom průvodu s ikonou Mikuláše II. Ona v to upřímně věří, nehraje to. Ona upřímně věří tomu, co dělá. Má mesiášský komplex, považuje se za mesiáše, který to musí dělat. Ona se necítí být mesiášem, ona upřímně věří v to, co dělá. Chápete? Ona do toho průvodu šla bez ohledu na to, že ji lidé budou odsuzovat apod. Má svou duchovní, duševní oporu, její vnitřní svět, který jí říká, že dělá dobře:
„Lidé to ještě nepochopili, ale já vím, že to co dělám, je správné. A jestliže mi to do určité míry uškodí, klesne moje popularita, nebo má osoba ztratí poněkud na svém lesku…" Který jí vytvořili. „…tak co nadělám, je to pro dobrou věc a tak to udělat musím.“
Ona nechápe, jak ji technicky a takticky zbavili její… Ona přece byla prokurátorkou na Krymu, to je velice důležitá funkce. A oni z ní udělali obyčejnou statistku. Rusko má 88 prokurátorů federálních subjektů, pro které není problém setkat se s prezidentem bez ohledu na to, že máme i generálního prokurátora.
Poslanců je 450. 450 lidí, to je dav. A setkat se s prezidentem je pro poslance nereálné.
- Takže šla jasně dolů.
- Je to absolutní degradace.
Navíc přišla i o svou vybudovanou pozici, tady na Krymu. Zametli s ní. Jednoduše ji zneužívají, absolutně ji zneužívají a ona to nechápe. V tomto ohledu je zbytečné ji nějakým způsobem odsuzovat, je třeba pouze ji politovat, že tomu nerozumí. Měla by se na chvilku zastavit a popřemýšlet, jak ji ti Hohenzollernové zneužívají.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
# Teď ukončíme toto téma. Vy jste se v odpovědi na tu otázku dotknul velice důležité věci. Bolševismus, kádrová základna, Výnos o kuchařčiných dětech… My teď točíme dokumentární film, který je věnován procesům vedoucím k roku 1917. Ano? A tyto procesy v každém případě berou svůj začátek v roce 1612. - Ano.
A tyto procesy, jejichž základ byl tehdy položen, se ve skutečnosti dotýkají jak otázky bolševismu, tak i otázky staroobřadnictví, otázky starověrství a otázky polsko-litevské okupace, která následovala po období smuty.
- V době smuty.
- Ano, v době smuty. Ale nebyla jen na šesté prioritě, ta okupace pokračovala. Já uvedu příklad. Přímo v jedné federální talk show jeden komunista, který je u Solovjova pečený vařený a teď nevím jeho příjmení.
- Asi Kalašnikov.
- Ano, ano. To je ten, co byl tak hrdý na to, že si ho pozval sám americký velvyslanec McFaul aby mu dal pokyny, co má dělat na Bolotném náměstí.
Ano, ten. No a ten v té talk show vyslovil takovou myšlenku. Byli s Naryškinem na jakémsi setkání v Polsku. Ve Varšavě tam seděla ruská delegace a její představitelé si najednou začali připomínat, že jeden měl polskou babičku, druhý zase polskou prababičku… Seděl tam s nimi Naryškin a oni mu řekli, že jsou tam spolu s ním jen dva Rusové. A ve skutečnosti se dokonce i v Tolstého románu Válka a mír mluví o tom, že ti lidé, kteří mluvili francouzsky, měli všichni polská příjmení. To o mnohém vypovídá.
Teď chci položit otázku, která je možná dost rozsáhlá. Je velice mnoho sporů o bolševicích a útoků na ně. Olga Vasiljeva, která nedávno vystoupila s prohlášením o televizi pro školy, se před rokem povozila po bolševizmu a obvinila bolševiky z mnoha věcí. Mnozí lidé nechápou na úrovni pojmů, kdo vlastně byli ti bolševici a kdo byli trockisté, jaký byl stalinský ÚV. A ty procesy, které se v roce 1917 najednou z ničeho nic rozvinuly... Lidé nemají dostatečný pojmový aparát rozlišující, kdo byl kdo.
Nešlo by i jen v hrubém nástinu popsat alespoň hlavní subjekty té hry odehrávající se na ruském hřišti před sto lety z hlediska procesů? Kdo kam patřil, kdo odkud přišel. Kdo byl Trockij, kdo byl Lenin. Kdo byl Stalin. Kdo jsou staroobřadníci, co měli s tou revolucí společného. Jakou roli tam hrál generální štáb, například Boris Michajlovič Šapošnikov a další důstojníci z generálního štábu. Udělat takovou vysvětlující minipřednášku o tom, co vlastně má zamaskovat ten film Matylda.
℗ To je velice závažná otázka, velice rozsáhlá a bojím se, že dokonce i jen v hrubém nástinu mohu osvětlit pouze některé jednotlivé okamžiky.
Tak zaprvé. Trochu se vrátíme k té smutě. Je třeba vědět, že celá ta smuta byla operací globálního řízení, při které měla být dynastie vládnoucí v Rusku, nezávislá dynastie Rurikovců uplatňující globální řízení, nahrazena dynastií, která bude hrát podle pravidel britské koruny. Přestože hlavním nástrojem tehdy bylo Holandsko.
Ta věc se má tak, že když Janované a Benátčané převáděli své řízení a šlo o dvě křídla globálního prediktoru, bílé a červené, tak jako první místo dislokace budoucích Atlantistů zvolili právě Holandsko, protože tamní řeky umožňovaly pohodlně kontrolovat Evropu a mělo i dobrý přístup k moři pro další expanzi. Ale to byl pouze první nástřel. Na pevnině byli příliš zranitelní. Proto si nakonec zvolili Velkou Británii. Ovšem holandské námořnictvo a tamní kupci i nadále plnili roli globálního řízení. Holanďané poskytli Romanovcům peníze, aby z nich udělali majetný bojarský rod a napomohli jim tak dostat se do carské rodiny.
A potom to všechno zaobalili dobou smuty. A proč k tomu přistoupili? Polsko má červenobílou vlajku. Jsou tam tedy rovnoměrně zastoupeni jak atlantisté, tak i euroasijci, tedy obě křídla globálního prediktoru, které tam mají působit. No a centrem koncentrace řízení všech ruských zemí měl Řím od začátku v plánu udělat Polsko. Jenže Ivan Hrozný provedl absolutně geniální chod, když koupil, a není důležité, jak ho získal, titul cara, což mu umožnilo činit si nárok na centrum koncentrace řízení. A také to využil a stal se centrem koncentrace řízení všech slovanských zemí. To bylo třeba zastavit a Rurikovce nahradit Romanovci.
No a Romanovci měli v podstatě plnit tuto roli. Vše šlo celkem dobře, ale potom nastoupil Petr I. To byl člověk, který měl s konečnou platností dorazit ruskou identitu ruského státu. Jenže přestože byl vychován v proevropském duchu, tak se ukázalo, že je v hloubi srdce ruským člověkem, a tak využil západní technologie a Rusko proměnil, i když podle západního typu, ale v impérium.
Dalším významným carem ruského impéria byl Mikuláš I., který donutil globální řízení, aby se projevilo v celé své kráse. To byla Krymská válka, které se účastnila jak britská armáda, tak i vojska... Jakého království? Malého evropského království Sardinie. Nebylo malé, zabíralo část Francie a severní… Ano, část severní Itálie. Byli to v podstatě Janované. Á, tedy římský trůn ve své čisté podobě. Janované byli donuceni účastnit se společně s Brity se vším všudy na 6. prioritě. To bylo něco, co Mikuláši I. nemohli odpustit. Proto je také jeho figura v ruských dějinách zcela pokryta mlčením. On na úrovni globální politiky uštědřil globalistům - atlantistům i euroasijcům - kolosální úder, který ještě nejednou využijeme. Krymská válka, to je velice důležitá záležitost, není to jen tak něco.
No a o Alexandru III. jsem už mluvil. V podstatě si společnost uvědomovala, že jakmile nastoupila dynastie Romanovců, tak se Rusko snažili různými způsoby dostat pod cizozemské řízení. Například takovou výchovou dvořanů, že neznali dokonce ani ruský jazyk. Ale v průběhu války v roce 1812 se ukázalo, že i takoví dvořané velkolepě bojují za Rusko a hájí ho, přestože mluví francouzsky.
Jako Puškin, který napřed mluvil francouzsky, a až potom se naučil rusky. Jenže ten duch, který vstřebávali svým životem na ruském území, je nutil bojovat za Rusko. Ti, kteří ruský duch přijmout odmítli, zůstávali v zahraničí. Žili pořád tam a utráceli jmění, které měli tady. Prodávali své nevolníky apod. Ti vůbec Rusko nepřijali za své, ale zbylí dvořané, přestože mluvili francouzsky, zůstávali svou podstatou ruskými lidmi a pokoušeli se o to, aby se Rusko vydalo svou svébytnou cestou. Uvědomovali si, že sami jsou velikými, dokud i Rusko je veliké.
A to je ten základ bolševismu. Je-li veliké Rusko, jsem veliký i já. A dostat Rusko pod západní řízení je zase základem trockismu. No a Západ v důsledku toho, že se mu nepovedlo dorazit Rusko pomocí Petra I., který místo toho spustil projekt impéria, neustále plánoval různé revoluce.
První revoluce, kterou připravili, měla začít vraždou Alexandra II. Byl za to popraven bratr Uljanova, ano. Ale tehdy se jim revoluci rozpoutat nepovedlo. Takže přešli do dalšího cyklu a snažili se již rozpoutat revoluci prostřednictvím světové války. Všechna revoluční hnutí sponzorovali.
Mnozí antisemité vycházejí z toho, že se sionisty je třeba spolupracovat: "Jen ať nám dají peníze…" Oni přece potřebují udržovat antisemitismus, tak ať nám dají peníze a my si za ty peníze od nich koupíme samopaly, kterými je pozabíjíme. Jsou takoví vychytralí, že? Proč o tom mluvím? Lenin se v praxi pokusil o to samé, chtěl svrhnout režim, který se mu nelíbil, což mohl pouze s organizační a finančně-zdrojovou podporou od Západu. Celé revoluční hnutí vyžaduje velice mohutné financování a Lenin si to uvědomoval. Myslel si, že přijme-li ho ze Západu, tak to potom dokáže otočit. A když se dostal do čela státu, tak co řekl? „Revoluční války jsou ukončeny, podepíšeme Brestlitevský mír." A jeho západní kurátoři pochopili, že je nechal ve štychu, že ve skutečnosti opravdu hájí ideje bolševismu: veliké Rusko a lidé v něm velicí společně s ním, že se v něm projevuje tento duch. Proto také Lenina velice rychle odklidili.
Jenže ten bolševismus byl vlastní celé elitě, proto se ruské důstojnictvo rozdělilo na tři části.
První část se dala k bolševikům a trockistům. Tuchačevskij, ať už byl jakýkoliv, přece jen to byl důstojník, ale nedal se k bolševikům, ale k trockistům. To Trockij, který zakládal Rudou armádu, mu zajistil kariéru.
Druhá část nepřijala ten židozednářský převrat v žádné z jeho podob a dala se k bílým.
Třetí část řekla, že se této bratrovražedné války účastnit nebude a odmítla bojovat.
Tyto tři části byly přibližně stejně veliké. Kariéristé byli přítomni jak mezi bílými, tak i mezi rudými. Ideologicky vyhranění lidé hájící jednotné, nedělitelné Rusko byli také jak mezi bílými, tak i mezi rudými. Jenže v průběhu občanské války… V občanské válce se totiž projevuje ještě osobnostní aspekt. Jestliže je můj osobní nepřítel na druhé straně, tak k ní nemůžu přejít, protože by mě zlikvidoval, zničil by mě. Proto když bojuji proti tomu režimu, bojuji i proti svému osobnímu nepříteli.
Jenže skončila občanská válka a mnozí důstojníci přemýšleli: „A co dál?“ A generál Slaščov, ten byl přece vyhlášeným vojákem, a bojoval za jednotné, nedělitelné Rusko, za veliké Rusko. Tak ten se vrátil do sovětského Ruska na osobní záruku bolševika Frunzeho. On se vrátil, aby školil budoucí důstojníky Rudé armády, protože si uvědomoval, že bude… Ti, kteří prošli 1. světovou válkou, si uvědomovali, že všechny otázky 1. světové války nejsou vyřešeny, že válečné akce sice skončily, ale je to jen oddychová přestávka. Oni si uvědomovali, že bude druhé pokračování, ve kterém Rusko nemůže obstát, nebude-li mít důstojnický sbor.
Slaščov byl velkolepý taktik a pro Rusko byl celou svojí duší a stačil si ujasnit, že tam jsou bolševici i trockisté, a když mu bolševik poskytnul svou osobní záruku, tak ji přijal, i přes smrtelné nebezpečí a trockisté ho potom také zavraždili. Oni zavraždili i toho bolševika Frunzeho, který se místo Trockého stal lidovým komisařem pro vojenské a námořní záležitosti. To přece nemohli připustit, a tak ho zavraždili a okamžitě to hodili na Stalina. Zabili i Kotovského, který se měl stát Frunzeho zástupcem, a ještě mnoho dalších. Jednoduše je vraždili. Buď přímo u nich v bytě, nebo je zabili někde na ulici. Jako například Slaščova, prostě všechny a Frunzeho zabili na operačním stole. Tolik k bolševikům.
No a ta část, která se od začátku dala k bolševikům, a jejichž příjmení jsou obvykle jen neochotně zmiňována... A jak je možné zapomenout například příjmení Brusilov, na Brusilovu ofenzívu z roku 1916? Vždyť ten se okamžitě a bez výhrad postavil na stranu bolševiků. Okamžitě řekl: „Já jsem s novou vládou. Jsem pro jednotné a nedělitelné Rusko. Stojím za nimi.“ A říkali mu: „Blázníš? Vždyť to byli právě bolševici, kteří tě zatkli?“ Ano, oni ho zatkli v průběhu vzpoury 06.07.1918, ale dostal se z toho a opět se vrátil do služby. Měl neshody s trockisty, kteří prosazovali světovou revoluci, kterou mělo rozpoutat Rusko a shořet v ní.
Ale on byl pro jednotné Rusko a takto také vystupoval. Takových lidí bylo mnoho. To oni vytvořili generální štáb, založili akademii generálního štábu, založili rozvědku GRU. To oni vytvořili vše, díky čemu jsme potom vyhráli ve Velké vlastenecké válce. To bolševici to vytvořili. Proto také není divu, že velkokníže Alexandr Michajlovič, který viděl, co dělají, podpořil bolševiky z celého srdce. On pro ně agitoval, a když mu do tváře vmetli, že je bolševik, ve snaze ho urazit, tak odpověděl: „Ano, já jsem bolševik!“
Chápete? Velkokníže, kterému postříleli bratry. Ale on porozuměl těm jednotlivým proudům. Tohle jsou ti přivandrovalci, kteří k nám přijeli ve vlaku s Trockým, oj, kteří s ním připluli na parníku z Ameriky, ano? A rozšířili tady své řady o takové jako Tuchačevskij.
A ti lidé, které podpořil Brusilov, ti byli skutečnou oporou Ruska, to byli bolševici. Bolševici hájí názor většiny (boľšinstva) obyvatelstva. To je také důvod, proč se tak snaží pošpinit právě bolševiky a vynechat z toho trockisty. Činnost trockistů a eserů se obvykle kryje. Ano, vždyť první vláda, která spustila teror a postarala se i o zastřelení carské rodiny, byla složena z bolševiků, trockistů, levých eserů a anarchistů. A bolševici tam byli ve velké menšině. Oni prostě neměli dost kádrů. Zato zbylý revoluční houf své kádry měl a to přímo ve funkcích, ale všechny jejich zločiny připisují bolševikům.
Vezměte si třeba kolektivizaci. Kolik se do nich Stalin nahučel, nesmíte to provádět tímto způsobem a združstevňovat úplně všechno. To vyvolá odvetnou reakci. Jenže ho neposlouchali. On byl bolševik a realizovali to trockisté. Združstevňovali lidem i drůbež, kuchyňské náčiní a nábytek. Združstevňovali všechno. A tak se potom lidé vzbouřili a oni si s tím nevěděli rady.
Stalin řekl: "Já to dokážu zvládnout, ale musím mít potřebné pravomoci." „Zařiď to!“ „Já vás, pánové, přece varoval, že to musí dopadnout tak, tak a tak. Takže to teď začnu dělat po svém! Občanskou válku už přece nikdo nechceme, je třeba tu situaci uklidnit." „Dělej, co umíš!“ Stalin provedl díky tomu kádrové čistky a stát se pohnul kupředu. Stalin pokaždé, když trockisté něco zvorali, přišel, vzal na sebe další pravomoci a vyřešil problém. Ty pravomoci mu potom zůstaly, a tak se mu dařilo posouvat stát stále více kupředu. Je ale třeba říci, že ani na úplném konci Stalin nebyl ve státě neomezeným vládcem, vždy se musel přizpůsobovat. Proto se stalo možným, že je u nás generál-zrádce Žukov považován za generála, který se zasloužil o vítězství. Stalin si nemohl sám poradit úplně se vším.
A začali jsme dnes otázky Putinem. Putin to dělá úplně stejně. Když klanově korporativní skupiny něco nezvládnou… Jako onehdy: „Já jsem vás varoval. Pamatujete? Že z nich ty své majetky potom budete tahat jen horko těžko.“ A aby se teď k těm majetkům dostali, musí jít za Putinem s prosíkem, přenechat mu část svých pravomocí, začlenit se do jeho řízení, a potom jim Putin něco pomůže vyřešit. A takto je to se vším. Něco zvorají. „Varoval jsem vás?“ „Varoval.“ „Já to dám do pořádku, ale k tomu potřebuji další pravomoci, abych to mohl udělat.“ No a takto pomalu přebírá řízení státu, takto se mu daří obnovovat suverenitu našeho státu.
Zákony řízení jsou jen jedny. Není to tak, že by snad kopíroval Stalina. To vůbec ne. Dostatečně všeobecná teorie řízení je jako matematika, která v rukou jakéhokoliv člověka, funguje stejně. Stejně jako když v Německu počítali trajektorii raket, kterými budou bombardovat Londýn, nebo když jsme my počítali trajektorii raket, které měly vynášet družice na orbitu. Matematika je jedna a Dostatečně všeobecná teorie řízení je také jen jedna. Je jednotná a její použití je pro všechny univerzální. Tvrdit proto, že by se Putin vydal stalinskou cestou, je zcestné. Putin kráčí svou vlastní cestou. Stalin kráčel zase tou svou. To jen zákony řízení jsou stejné.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
# Ještě jedna otázka. Mluvili jsme o bolševismu, a tohle je velice důležitá otázka. Týká se to toho, co probíhá v informačním poli a těch útoků na bolševismus. Je otázkou, jak postupovat metodicky, strukturně, co přesně natáčet, o čem mluvit, jak se tomu všemu bránit?
Tuhle, tamhle nějaký bloger něco řekne na obranu, ale stejně je ten počet mluvících pěšáků na druhé straně početně nepoměrně větší, posuzujeme-li to logikou válečných postupů. Na druhé straně je víc pušek i mluvících pěšáků.
- Ne.
- Ne?
℗ V daném případě to tak absolutně není. Moc, to je v praxi realizovatelná schopnost řídit. A jakýkoliv člověk je ve své podstatě… Když to přirovnáme k počítači, tak má své programové vybavení a řídí se těmi informacemi, které dostává. Ale neřídí se jimi slepě. Porovnává je se svými zkušenostmi, se svými představami o světě a takto se stále posouvá dál.
A tady, víte… Vy jste to přirovnal k puškám. Jestliže v obyčejné válce na 6. prioritě vítězí ten, kdo má lepší zbraň, pušku a kdo z ní umí lépe střílet, tak v informační válce, ve studené válce vítězí ten, kdo má mocnější, silnější informace, a kdo je lépe ovládá. Na druhé straně může být ohromné množství různých mluvků, kteří vytvářejí informační šum. Jestliže se však najde jen jeden člověk, který dokáže mluvit k věci, tak jeho hlas uslyší lidé, kteří jsou mu nejblíže, kteří to poví dalším a takto se to začne šířit.
Hlavní je mluvit k věci a skrze život. To, co se slučuje se životem, lidé přijmou a sami to budou dále šířit. Dále budou jednat podle potřeby: "Tento informační segment by bylo třeba pokrýt a to je moje odbornost. Mohu to udělat a tak to udělám." K tomu nepotřebujete žádné strukturní řízení. Protože lidé se toho chopí sami na základě svého vlastního zájmu. Budete-li mluvit k podstatě věci, tak to lidé sami nahlédnou a mluvkové nebudou mít šanci. Nesmíte se tedy bát, že oni mají hodně pěšáků a vás je málo. Tady je vás přesně tolik, kolik je zapotřebí z toho jednoho jednoduchého důvodu, že informace vstřebává každý a potom je sám okolo sebe uplatňuje. A bude-li to potřebné pro věc, tak se stane lídrem toho procesu a promění se v dalšího mluvícího pěšáka.
Ve skutečnosti to ale neznamená, že jsou tu pouze ti pěšáci, jak jsme je pojmenovali, ano? My jich máme málo a oni hodně. Ve skutečnosti jsou všichni, kteří pracují v tom poli, těmi mluvícími pěšáky. Na jejich straně pracují blogeři, kteří někde podsouvají své informace. Ale lidé na naší straně pracují v nějaké své referenční skupině, mají své publikum a tento vliv je daleko vyšší než ten, který přichází přes internet a televizi. Ať už tam mají pěšáků, kolik chtějí. Tento vliv je daleko mocnější. A jestliže jeden pěšák z nějakých důvodů vypadne, tak se místo něho objeví 10, 20, 30, 100 dalších. Protože ten proces se upevní a každý, kdo uvidí, že pěšák, na kterého se orientoval, zmizel, nastoupí…
- Na jeho místo?
- Ne, na jeho místo ne, na své místo, ale stane se tím mluvícím pěšákem, který bude celý ten proces pokrývat, a na kterého se budou orientovat ty referenční skupiny, které přes něj již stejně ty informace získaly. Takže se ten projekt bolševického Ruska nikam neztratil, to tedy lituji… - Stoprocentně nikam nezmizel. V podstatě je to naše budoucnost, protože je vyjádřením podstaty ruského národa v návaznosti pokolení. Bolševismus zmizí pouze společně s Ruskem. A Rusko nezmizí nikdy, takže bolševismus je vlastně věčný. Teď ty.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
# Valeriji Viktoroviči, chtěl bych se vrátit k monarchistickému projektu. Zajímá mě váš názor. Problém je v tom, že ten monarchistický projekt je mohutně financován, má podporu významných poradců, konzultantů, kteří radí příslušným lidem před tím, než je zaváděna nějaká koncepce na nějakém území. V současné době můžeme pozorovat značnou aktivitu všech těch lidí, kteří postupně na různých frontách, pomocí různých koncepcí, různých scénářů směřují k jednomu, k prosazení monarchistického projektu, který chtějí realizovat tady v Rusku.
V té souvislosti mě napadá věta z Rudé symfonie, kde Rakovskij v rozhovoru s Gabrielem řekl přibližně následující: „A potom je velice komické dívat se do očí revolucionářům…“, které vychovávají oni, tedy globální prediktor, „...když je revoluce zabíjí.“ (tunelový scénář - zužuje možnost volby různých variant a tedy možnost zvolit si nějakou lepší) a když pak z toho tunelového scénáře vyjdou, tak uvidí už jen fresku na letišti v Denveru, kde je zobrazena gilotina a motýl Monarcha, na které ukazuje prst.
Nezdá se vám, že je právě teď likvidují? Že je vedou touto cestou. a používají nějaké mechanismy, aby svedli společné informační prostředí a nejen to informační do nějakého (určitého) stavu?
- Takže...
- A proč jsou ti konzultanti… Oni to vědí? Musí to chápat, musí si uvědomovat, že odepisují všechny hráče monarchistického projektu.
- Ne.
- Nechápou?
℗ Ne, oni sami jsou spotřebním materiálem, protože nechápou globální politiku. Nechápou zákon času. Podstata celé té monarchistické vzestupné vlny souvisí s tím, že globální prediktor nedokáže proniknout do hlavy všem lidem v globálním řízení. Nemůže zombifikovat všechny a zaměřit je do určitých klíčových směrů. Proto je nucen řídit předurčenosti.
Na takové běžné životní úrovni se to projevuje pluralitním systémem. Chcete komunismus? Já nevím jakou jeho modifikaci si zvolíte, ale musím se na to připravit. Tady máte k dispozici deset různých komunistických stran, jen si vyberte. A tak si lidé zvolí a kozlové provokatéři (vedoucí stádo potřebným směrem) jsou v ní již nasazeni. Chcete liberalismus? Tady máte deset liberálních politických stran. Když si je zvolíte, tak vás kozlové provokatéři zase dovedou tam, kam chceme my. Ve smyslu: Vy míníte, my měníme.
Ve skutečnosti si takto nárokují roli Boha na Zemi: Člověk míní, pánbůh mění. Oni se pokoušejí cokoli svést tam, kam potřebují tunelovými scénáři. A takto je to se všemi politickými směry. K čemu se tedy dostáváme? Dostáváme se k tomu, že když proběhla revoluce a upevnila se sovětská moc, tak trockisté likvidovali dynastii Romanovců, aby v případě potřeby dosadili dynastii Hohenzollernů. Ale v první řadě kvůli tomu, aby uvolnili ruce Britské monarchii, protože…
Víte, je to jako s velkým Španělskem, jež v důsledku konfrontace s Velkou Británií, která nebyla ani tak válečná... Vzpomínáte? To právě v té epoše vzniklo Fleet in being, kdy námořnictvo věci ovlivňuje už pouhou svou existencí. Nemusí vůbec dojít k přímému válečnému střetu, stačí informační účinek. No a Španělsko z pohledu uplatňování globální politiky přestalo jako konkurent existovat. Mimochodem, došlo tam také k zajímavému biologickému experimentu s ohledem na španělskou dynastii Habsburků. Koho to zajímá, tak to lehce… Tam si zkoušeli likvidaci dynastie podle starých metodik starověkých egyptských žreců. Ale to je úplně jiné téma, přestože zajímavé, ale takové...
- Je asi moc rozsáhlé, že?
- Ano, je rozsáhlé, ale především je nutné ho velmi dobře vysvětlit, protože ty otázky související s tím, jak byla likvidována dynastie španělských Habsburků a jak byly likvidovány starověké egyptské dynastie, jsou v moderní společnosti dost na hraně a lidé to vždy nedokáží jednoznačně pochopit. Je tam proto třeba více toho vysvětlování. Francie byla také s Velkou Británií na globální úrovni v konfrontaci, existovala přece také francouzská Amerika, že? S tou zametli zcela jednoduše podle ruského scénáře. Zařídili revoluci, důstojníkům zakroutili krkem, zkrouhli námořnictvo a ve výsledku staré lodě dosloužily, nové postaveny nebyly, k tomu nedostatek kvalitních velitelů a hotovo. Francie přestala být pro Velkou Británii konkurentem.
S Ruskem bylo zapotřebí vyřešit stejný problém. Sice se jim povedlo dosadit dynastii Romanovců, ale i ti se jim neustále vymykali z kontroly. Takže to tu potřebovali zlikvidovat úplně. A pokud by byl v budoucnu zapotřebí car, tak vám dosadíme toho svého. Došlo tedy na úkol zlikvidovat i všechny Romanovce. Mimochodem Starikov napsal o té likvidaci Romanovců dobrou knihu. Doporučuji vám si ji přečíst.
Jenže zase selhali, nepovedlo se jim zlikvidovat všechny. Takže dosadit si tam své lidi bylo problematické. No a teď právě nastoupil ten okamžik, kdy je zapotřebí vrátit se k tomuto scénáři. Kdy jsou kromě těch světských politických stran najednou zapotřebí i ty monarchistické a mít připraveny své cary. No a zatím vymysleli jednoho možného kandidáta na cara, toho omezence Žoru Hohenzollerna. A ten scénář je zapotřebí do společnosti implantovat, protože je po něm ve společnosti poptávka. Ve společnosti lidé začali uvažovat:
„Co až odejde Putin? To kdyby měl syna, tak by si ho sám vychoval a předal mu řízení jako svému nástupci. A když nemá syna, měl by si vychovat svého nástupce a řízení mu předat jako v monarchii. Volby jsou na nic, protože se v nich dá podvádět a dosadit k moci někoho nevhodného. Kdyby to Putin někomu předal, bylo by to lepší.“ To je také mimochodem ten důvod, proč se uchycují monarchistické ideje, to Putinovo úspěšné řízení. To je ten základ, že chytily druhý dech.
No ano, za Jelcina nic podobného ani vzdáleně nebylo možné. Proboha, tenkrát by monarchismus neměl ani tu nejmenší šanci. Proboha Jelcin! Teď tu máme úspěšné řízení, úspěšného cara a úspěšného nástupce, kterého si zvolí. I kdyby to neměl být přímý příbuzný, bude ale vybrán. Ať je to třeba konstituční monarchie nebo jiná, ale monarchie. A tu myšlenku je třeba dostat do povědomí společnosti a to právě teď řeší různé ty monarchistické proudy.
Oni sami nevědí, co vlastně řeší za úkol, i když jsou to tak "skvělí" analytici. Oni analyzují tu svrchní vrstvu, ty vlny na povrchu jsou schopni částečně rozeznat, ale už nevidí ty proudy hluboko pod hladinou.
- Nevidí, co tu vlnu vlastně vytváří.
- A ty zprávy, které přicházejí již několik let za sebou, už existuje minimálně sto zpráv,
že královna zemřela. Pamatujete, že…
- Ano, ano.
- To je také takový ukazatel: „Pánové, neposlouchejte je“, nebo…
Ne, to ne. S ohledem na Anglii se rozehrává jiný monarchistický scénář. Tam probíhá diskreditace britské koruny. Ti jsou odepisováni, protože je likvidováno centrum koncentrace řízení. To řízení bylo založeno na britské koruně, oni jsou samozřejmě pouhými loutkami na provázku, které dělají, co se jim řekne. Ale s ohledem na řízení způsobilí jsou. Je třeba je z té hry vyloučit, diskreditovat je. A je i možné, že královna už opravdu dávno zemřela.
Já jsem například analyzoval spiknutí generálů z 20. července 1944 a jsem přesvědčen, že Hitler tenkrát zemřel. A potom už tam figuroval pouze jeho dvojník. Jenže podobná možnost se ani nezkoumá. Stejné je to tady. Jestliže ta figura není samostatná… Kdo nemůže mít svého dvojníka? Samostatná figura. Místo Putina nemůže nastoupit dvojník, protože Putin přemýšlí tak, jak by to žádný dvojník nedokázal. Stalin také jednoduše fyzicky nemohl mít dvojníka. Tam mohl být dvojník využit pouze k tomu, aby imitoval Stalinovu smrt a poskytnul tak potřebný čas, aby místo Stalina umíral. To je vše. Protože mluvit ani rozhodovat by místo něho nedokázal, ale mohl zvládnout tři dny umírat, dokud se klanově-korporativní skupiny nedohodly co a jak. Pouze v tomto ohledu mohl figurovat dvojník. A Jelcin? Za něho mohl dvojník nastoupit raz dva.
Muchin v tomto ohledu provedl zajímavý výzkum. A je tu i taková historka. Osobní Jelcinův fotograf se pokusil prodat fotky a videomateriály, které udělal, když ho všude doprovázel. No a oni mu to zakázali. A tak se je pokusil prodat jinak. Je to přímo špionážní příběh. Dal ty materiály jakoby do jednoho auta jako návnadu pro tajné služby, a zatím je chtěl převézt v jiném. Byla tam velice zajímavá honička. Nevyšlo mu to. A jaké to mělo zajímavé pokračování? Přivezli tu dodávku s těmi materiály a originály zničili v přítomnosti generální prokuratury, ministerstva vnitra, FSB a armády, aby se všichni jejich šéfové na vlastní oči přesvědčili, že ty materiály jsou skutečně zničeny a to svědčí pouze o jednom, že to už nebyl Jelcin, ten který zemřel. Jelcin tu nebyl už od roku 1996, jinak by nemohlo dojít k takovému klanově-korporativnímu spiknutí založenému na Jelcinově kultu. Všichni si chtěli zajistit svou budoucnost, a tak ty materiály musely být zničeny. A tak byly zničeny. Ale Muchin ty jejich materiály vůbec nepotřeboval. Jemu stačilo to, co bylo zveřejněno v tisku, v otevřeném tisku.
Lidé, v klidu si zajděte do knihoven, a osobně si prověřte, zda má Muchin pravdu či ne. Můžete využít, obzvláště kriminalisté mezi vámi, způsoby identifikace totožnosti. Výchozí materiály jsou k dispozici, jen je použít. A tak skutečně s ohledem na to samoděržaví Putin demonstruje natolik efektivní řízení, že se stát podzvednul a pozvednul se do takové míry, že se nás teď dokonce někteří pokoušejí přesvědčit, že podle Putinovy volby dosazujeme v USA svého prezidenta.
Mimochodem - jeden z aspektů. Proč tvrdí, že Trump je Putinův agent? Dokumenty přece žádné neexistují. Ale dokumentů, že Clintonová je ruský agent, je až nad hlavu. Dokonce i v New York Times byly zveřejněny články, že Clintonová jako státní tajemník USA pracovala na tom, aby řízení americké jaderné energetiky bylo předáno Rusku. A dokonce za to brala peníze. Tedy přesněji, dostávala je Nadace Clintonových. Rosatom jim neustále převáděl obrovské prostředky. Těch materiálů je kupa. Proč to Trump nevyužívá? I když už trochu ano. Sarah Huckabee Sanders zcela nedávno, asi před půldruhým týdnem prohlásila, že zahájili trestní stíhání jedné stařenky, důchodkyně, za vlastizradu a ta stařenka se jmenuje Hillary Clintonová. Takže už jednají, postupně se to tam zklidní.
Ještě je třeba poukázat na jednu takovou okolnost. Povšimněte si, jak se v poslední době chová Trump, přímo uličnicky. Rozpustil dvě komise. Řekl, že se budou přehodnocovat dohody o ropě. Chová se uvolněně. Vzal si dovolenou. Napřed se začalo ozývat, že přece sliboval, že si dovolenou brát nebude. Ti, kterým to více myslí, potom řekli: „Ne, toto téma raději vyzdvihovat nebudeme. Co tehdy slíbil? Že dokud si tam neudělá pořádek, tak…“ Zdálo by se: „Vždyť mu hrozí impeachment?!“ On si vzal schválně dovolenou, aby předvedl, že má situaci pevně v rukou, že má všechno pod kontrolou, že si je sebou jistý. A skutečně to hlavní už vyřešili. A jak říkám, Trump už se reálně začíná chovat uličnicky. Dovoluje si takové výstřelky. Chová se sebejistě, napětí se uvolnilo, protože už státní elitu porazili. Teď už to musí jen dotáhnout. A opět opakuji, pokud se Trump nedopustí fatální chyby. Fatální chyba by mohla vynulovat vše, čeho dosáhnul. Zatím však vidím, že pracuje velice dobře.
Teď se ale vrátím zpět k tomu, co kdo chápe. Takže ty scénáristy připravili a oni teď mají vytvořit politický segment samoděržaví. A oni se o to snaží, to ale neznamená, že budou úspěšní. Protože globální prediktor neví, kam se zítra přehoupne společnost a ta se přehoupne v závislosti na tom, jaký bude její informační stav. A ten informační stav se neodvíjí od počtu mluvících pěšáků v televizi, ale od lidí, kteří si budou vytvářet své referenční skupiny, které si věci týkající se života budou ujasňovat po svém. Budou porovnávat, jaké informace korespondují se životem a jaké naopak ne. To lidé to všechno rozhodují.
- A kvůli tomu je tu ten scénář o samoděržaví.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
# Nemůžeme vynechat Ukrajinu. Máme zde tu informaci z Očakova, kde Američané začínají stavět. Nehledě na to, že od roku 2014 už se tam stejně usadili od Oděsy až k Mariupolu. Ale teď ohlásili, že začali přímo pod Nikolajevem s tou stavbou námořní základny. Skutečně se Američané zakousnou do Černomoří a budou bojovat o toto území až do konce? V případě kontrapřevratu v Kyjevě?
℗ Ne. Absolutně ne. Tady se opět musíme podívat na globální scénář související s Krymem. Tak především nesmíme zbytečně bazírovat na 6. prioritě. Co Američané kde postaví nebo nepostaví.
- My sami jsme po celém světě postavili spoustu objektů, které teď využívá někdo jiný.
- Američané.
Ano, například v Gruzii. Tam se teď proti Rusku využívá všechno, co jsme tam kdy postavili, přičemž šlo i o velice unikátní objekty. 6. priorita v podstatě o ničem nerozhoduje. Rozhodující je něco úplně jiného. Připomenu tu situaci, kdy svého času všichni měli oči navrch hlavy, když Čína vykoupila na Ukrajině půdu, tehdy koupila…. A navíc ti fikaní ukrajinští podnikatelé nechali Čínu ve štychu s dodávkami obilí.
- Víte o tom?
- No ano.
Oni byli tak fikaní, vždyť ti Číňané jsou přece takoví „hlupáčci“. Přišli za Ukrajinci, nabídli jim peníze a řekli: "Prodejte nám obilí." Ukrajina v dodávce obilí neviděla žádný problém a nějaké to obilí jim skutečně do Číny poslali. Číňané jim jako plně důvěřovali, a potom teprve zjistili, že ten harmonogram dodávek není dodržován. Vždyť ti Číňané jsou úplní „hlupáčci“ a vůbec jim nedošlo, jak je ti lstiví Ukrajinci převezli. Protože ti v té době po celém světě prodávali své obilí za tvrdou měnu. Zakládali firmičky na jedno použití a peníze mizely. A Číňané pořád na něco čekali a vůbec se s tím problémem nedokázali vypořádat. Když potom to obilí všechno rozprodali, tak se Číňané začali ptát: „Kde je naše obilí?“ Jenže už bylo prodané a ber, kde nic není. Všichni se někam rozutekli. Číňané řekli: „No dobrá, a jak to tedy teď budeme řešit? Zodpovědět si to musíte.“ „No to asi musíme.“ „Můžete nám to kompenzovat nějakými vedlejšími aktivy. „A s čím byste souhlasili?“ „Co takhle Antonov, Motor-Sič a další…“ Celá městečka tam kvůli tomu staví! To, co by Číňané nikdy nemohli dostat na přímou žádost, aniž by to vyvolalo odpor ze strany Evropy a USA, dostali takto oklikou díky geniálním, fikaným ukrajinským podnikatelům ti „hlupáčci“ z Číny. Co dodat?
- Ty výrobní areály Číňané vybavují…
- Oni veškerou výrobu převážejí k sobě. Pro Motors-Sič mají připravené jedno městečko a pro Antonova zase druhé. Dovážejí si tam odborníky, mnozí už jsou tam zabydlení. Zavádějí tam veškerou tu výrobu, chápete? Třetí společnost, která také odešla z Ukrajiny, to třetí městečko… Dej Bůh paměť, teď si nemohu vzpomenout. Ale to není důležité. Mají náplň pro celá tři městečka jenom díky tomu obilí, kdy Ukrajinci dělali „byznys“. Jen zajistili Číňanům potřebné krytí, protože kdyby si o to Číňané řekli přímo, tak jim to nikdo nedá. Ale jako kompenzaci za zmaření jiného obchodu, za které by následovaly smluvní pokuty...
To je takový krátký zpětný obrat. Když to nejde tak, tak to půjde jinak. Ano. Nebo jim to někdo přímo poradil: „Hleďte, ti Číňané jsou neuvěřitelně hloupí. Oni si vůbec nevšimnou, když to obilí prodáte úplně jinam. Firmičky na jedno použití sbalí peníze a zmizí.“
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
# Ještě tedy ta otázka k Očakovu, co to znamená pro informační pole?
A druhá otázka: Vrátíme si vůbec někdy strategicky tu Ukrajinu?
℗ Ukrajina se vrací tak rychle, že z toho Američané přímo šílí. Co jsem tedy měl na mysli? K té vaší otázce, zda si někdy vrátíme Ukrajinu… Já budu prostě pokračovat dále. Takže Čína měla v podstatě v plánu do určité doby získat ukrajinskou půdu jako surovinovou potravní základnu pro své obyvatelstvo. A to tím spíše, že mají v plánu z celého světa přestěhovat přibližně 200-300 miliónů odborníků. Ta města jsou už v Číně postavena a zatím zejí prázdnotou, pouze je hlídá policie, lidové milice a kromě obslužného personálu tam zatím nikdo není. Teď už mají pro dvě městečka, tedy pro tři využití. Do jednoho stěhují odborníky na výrobu motorů a do druhého zase na výrobu letadel.
A za druhé, s tou Ukrajinou to přece nebylo jen tak. Co teď Čína realizuje? Čína teď realizuje plán Velké hedvábné stezky, nové hedvábné stezky. A v plánu této nové hedvábné stezky měl Krym se svými přístavy sehrát klíčovou roli. Čína jednoduše potřebuje hlubokovodní přístavy. A ta situace okolo té války, do které se nás pokoušeli zatáhnout… Ta válka neměla začít na Donbasu, ale tady na Krymu. Jenže Putin neskutečně obratně zasáhnul a obsadil celý ten prostor, ze kterého vytlačil všechny ostatní hráče - USA i Čínu. Vždyť Čína už tady začínala se stavbou přístavů. Ano, Čína už se toho účastnila, proč by také měla ztrácet čas, když předpokládala, že to stejně všechno bude jednou její.
A podstata toho konfliktu spočívala v tom, že my, Rusko, jsme měli začít ozbrojený konflikt s Ukrajinou, kterou podporují USA. Ti by se do toho vložily s plnou silou, a aby to nevedlo k válce uprostřed Evropy, tak sem měla přijít mírotvorná armáda, modré přilby, které by se zcela náhodou ukázaly být čínskými modrými přilbami. Ti by tady ovládli Ukrajinu a Krym a válka by se přesunula do Evropy a Ruska, kde by destabilizovala řízení a připravovala novou půdu pro další příchod mírotvorných přileb, tedy Číňanů. Lidí na to mají dost a dost. Rozeslat "drobné skupinky" po jednom miliónu do každého státu by pro ně nebyl žádný problém.
Jenže zkušené Putinovo řízení, díky kterému byla vytěsněna jak Čína, tak i USA za rámec té krymské otázky, předurčilo i to, co bude na Ukrajině. Ani Čína, ani USA už tam nebudou figurovat. Napřed bude jednotný ukrajinský stát v sestavě světového společenství, tedy neutrální a demokratický a v míře vykořeňování „svidomismu“ a banderovštiny, protože ty nejsou slučitelné se životem... Když totiž probíhá válka, rozvrat a je možné loupit a krást, je to pro banderovštinu a „svidomismus“ živná půda. Ale začne-li se opět něco nově budovat, tak tam pro ně jednoduše nezbyde místo a budou vykořeněny samotným životem. Jakmile tam bude nastolen režim zajišťující mír, klid a řád, tak se Ukrajina velice rychle vrátí do ruského světa.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
# A pamatujte, ta otázka, o které se diskutovalo poté, kdy Putin prohlásil, že Lenin položil skrytou jadernou bombu pod SSSR, a vy jste vysvětloval, že ho k tomu vedly historické okolnosti, protože také Leninovy možnosti byly omezené. A může být ten problém národního rozdělení Ukrajiny teoreticky vyřešen tak, že se stane součástí velkého státu, jako subjekt, jako soubor subjektů a vznikne tak velký ruský stát? Krach imperial… Jak to svého času říkali v sovětských časech? Demobilizace je stejně nevyhnutelná jako krach imperialismu.
℗ Je to nevyhnutelné. A to kvůli tomu, že globalizace je proces objektivní a spočívá v koncentraci řízení výrobních prostředků. Ale řízení toho objektivního procesu má subjektivní charakter. A vzhledem k tomu, že existovalo velké Rusko a Ukrajina byla jeho součástí, tak se podle principu ruské harmoniky nemůže nevrátit.
A jak se součástí Ruska stane Turecko? Jak Rumunsko? Harmonika se bude roztahovat. To vše se stane součástí velkého Ruska. No a Ukrajina je teď stejně jako celý náš stát nemocná. Na ní je prostě ten proces jenom závažnější, jde o větší bolák, než ten na těle zbytku Ruska. Ale to vůbec neznamená, že je úplně odstřižena od jednotného ruského světa. Už jí z něho není možné vyrvat. Všechno, co je součástí ruského světa na principu mnohoregionálního bloku, se už nikam nevrátí. Je možné se pokoušet to zastavit, jak se o to také globalisté neustále snaží. Rozvrátili Ruské impérium, rozvrátili SSSR a teď šílí z toho, že se Rusko zase obrozuje.
Oni v podstatě velmi dobře chápou, že se SSSR v podstatě po zhroucení Ruského impéria, které sahalo až k Varšavě, roztáhnul až do Berlína z toho jednoduchého důvodu, že vznikly státy socialistického tábora. Je třeba si uvědomit jednoduchou věc, že ty státy socialistického tábora nevznikly kvůli tomu, že by je SSSR „okupoval“ a vnutil jim své pořádky.
Proč by potom SSSR nevnutil své pořádky například „okupovanému“ Rakousku? Tam jim je přece nevnutil? A co Norsko? Finsko? To vše byly „okupované“ státy! Mohl si zabrat Švédsko, které jako „neutrální“ stát pomáhalo Německu. Proč ty pořádky nevnutil Íránu? Chápete? A těmto státům prý je vnutil. Ta věc se má tak, že tyto státy ve svém sociálním rozvoji po hitlerovské okupaci udělaly krok kupředu. A ten krok kupředu udělaly ty státy samy na základě demokracie, na základě SSSR.
Vezměte si Česko. Vždyť kdo se vrátil do Československa? Beneš! SSSR nic nenamítal proti tomu, aby se tam klidně vrátil předválečný prezident, ať jen se postaví do čela a jedná. A jak se zachovalo Československo? Byli z něho vyhnáni Němci, ano? A Češi to nepodpořili a řekli si: „Ne, takovou demokracii tady nechceme. Jak jí předvádíte na Němcích. My jsme zažili, jaké to bylo, když to Němci dělali nám a to máme být jako oni? Musíme se chovat jako lidé!“ Mravně-etické kritérium bylo určující… Bezesporu. Ani jeden stát jsme… Jugoslávie šla svou cestu. Rumunsko také šlo svou cestou. Československo zase tou svou. Ale spojovalo je něco osobitého, to, co našly v SSSR. A rozhodovali o tom lidé. Já jsem uvedl příklad Československa. Když Beneš začal s těmi deportacemi, při kterých Němce ponižovali a týrali. To je realita, ty vzpomínky o tom, jak to probíhalo, se nedají číst bez zachvění. Ale sami Češi to nepodpořili, nepodpořili to. Oni potom ve volbách řekli, že fašismus nechtějí, že jim úplně stačil ten německý a sami svůj pěstovat tím spíše nehodlají. Chceme normální, lidský život.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
# A já jsem se chtěl zeptat a možná vás poprosit… Rok 2017, jeho konec a rok 2018 jsou matričně pro Rusko velice složité. A Putin nedávno prohlásil, že od 1. ledna 2018 bude Rusko již částečně přecházet… Uložil ministerstvu financí, aby se připravilo na to, že se bude částečně přecházet v přístavech na platby v národní měně, tedy v rublech. Z toho je jasné, že druhá strana teď také začne uplatňovat nějaký faktor vyvíjející tlak na prostředí supersystému Rusko.
Co bychom měli dělat, abychom zase neuvázli v nějakém tom revolučním nebo finančně-krizovém scénáři? Co by měli lidé dělat?
℗ Tak především nesmíte zapomínat, nač máte hlavu, kterou nemáte pro parádu, máte ji proto, abyste přemýšleli o tom, co se děje. A než něco podniknete, musíte si to napřed dobře promyslet, zda se to slučuje se životem, který je tím nejlepším ukazatelem. Máte v něm dost příkladů i informací, k čemu vede jaké chování. Obzvláště na příkladu Ukrajiny. To je lekce pro celý zbytek Ruska, kam vede bezmyšlenkový vztah k politice a přidržování se určitých kurzů.
A co se týká složitosti, tak víte, řízení není proces probíhající v jedné přímce. Vždy je velice důležitý okamžik, který je možné využít k uplatnění vašeho řízení, nebo třeba později k deaktivaci těch procesů, které nahradily vaši nečinnost, abyste se opět dostali na nějakou úroveň. Obrazně řečeno je to možné přirovnat k odstřelovači, který leží a čeká na svou oběť, je na lovu. Může střílet na různé cíle a může si vybrat jen jeden konkrétní. Když nevystřelí včas, tak potom může ležet a čekat, kdy se mu zase naskytne jeho cíl a zkoušet to víckrát a dlouhou dobu.
A to je obzvláště dobře vidět na případu Ukrajiny. Když ten první den došlo ke státnímu převratu, v tom únorovém dni, tak stačilo, aby se našli dva vlastenečtí generálové, kteří by se nepodřídili tomu převratu, ale dostáli by své přísaze a ukrajinské ústavě, a s těmi banderlogy by to vyřídili raz dva, protože byli zkoncentrováni na jednom místě, v Kyjevě. Stačilo probrat Kyjev a tím spíše, že všichni byli na Majdanu. Všechny je najednou zneškodnit bylo otázkou několika dnů. Vlastně otázkou jednoho dne a vyčištění celého Kyjeva otázkou několika dnů. Mohli to zvládnout a nebylo by žádné krveprolití, žádná občanská válka. Státní převrat by byl zlikvidován.
Protože to tehdy nezvládli, stalo se dalším rozhodujícím okamžikem to, zda to dokáží či nedokáží revoltující Novorusko, Charkov, Dněpropetrovsk, Záporoží, Oděsa, Doněck, Luhansk se svým příklonem k dodržování zákonného, legitimního vývoje situace v zemi, zda to dokáží zvrátit. Jenže jak se to vyvíjelo? Vzhledem k tomu, že byli všude rozestaveni kozlové provokatéři, v předem určených místech… Nechci je teď jmenovat, protože by to mohlo vést k závažným následkům, ale ta věc se má tak že to oni neumožnili, aby se to realizovalo. Velice tvrdě to potlačili v Charkově, Dněpropetrovsku, Záporoží, v Oděse, kde ty lidi… A já nechci, aby opět umírali lidé.
Vezměme si Doněck. Proč tam ten proces přetrval? Ten proces měl být potlačen a potlačen měl být podle vzoru Volyňského masakru. Kdy měly „vlaky družby“ naplněné „svidomity“ a banderovci dorazit na Donbas, kde by začali lidi zabíjet všemi možnými způsoby. Vždyť nebylo podniknuto nic proti tomu, když se například na západě zmocnili skladů plných zbraní. Ve Lvově vyvezli do ulic děla a obložili je pneumatikami. Nikdo proti tomu přece nic nepodnikal? Proč by měly být proti lidem, kteří trvali na tom, že ve všem je třeba postupovat podle zákona, a že vše by mělo být vyřešeno volbami, použity zbraně?
Vždyť se podívejte. Začala být formována domobrana. A při pohledu na vývoj té národní vzpoury v Luhansku a Doněcku, kde se v podstatě tvořily ty opěrné body, jsme v míře možností tyto věci částečně komentovali. Když začalo být jasné, že jak v Doněcku, tak i v Luhansku to potlačí stejně, jako se jim to povedlo jinde, jenom to bude krvavější, protože bylo zapotřebí vytvořit precedent, na základě kterého Rusko, tedy spíše důvod, na základě kterého mělo Rusko vstoupit se svou armádou, aby ochránilo obyvatelstvo, aby nepřipustilo ten Volyňský masakr, ale tentokrát v Donbasu.
A tehdy to bylo tak, že jsem přímo řekl, že v Doněcku už to nezvládnou, protože je tam schválně vodili v kruhu a mohli se tam dočkat jen toho, až je začnou likvidovat. Bylo zapotřebí se stáhnout do jakéhokoliv okresního města a tam začít vytvářet centra koncentrace řízení, na základě kterých by potom bylo možné se bránit, až začnou proudit ty bandy. A téměř ihned po tomto prohlášení se takovým centrem stal Slavjansk, kde figuroval Strelkov. To, že se tam objevil, v podstatě zachránilo veškeré obyvatelstvo před velkým masakrem typu toho Volyňského.
Když se tam objevil Strelkov, začala se formovat domobrana. Kdyby byla formována dobře, tak by k té občanské válce vůbec nedošlo. Jen si vzpomeňte, v jakém stavu se tenkrát nacházela ukrajinská armáda. Mnozí se bili v hruď: „Podívejte se, jak my, obyčejní lidé honíme tank po poli.“ A vůbec nepřemýšleli o tom, že ten tank řídil normální člověk, který nechtěl přejet lidi. Jeden tank tam jel po vlastní ose a mrhal svými zdroji. To byl stav ukrajinské armády. A v tom tanku seděl normální člověk, se kterým bylo zapotřebí si promluvit. A třeba ho i pustit dál, ale nepronásledovat ho. Tu armádu dávali do kupy velice těžce, kriticky. Kdyby v té chvíli těch 27 tisíc lidí, kteří se přihlásili jako dobrovolníci jenom v Doněcku, bylo strukturně zapojeno v domobraně a vyzbrojeno, tak by k té občanské válce nedošlo. Ale ten, co řídil procesy v Doněcku, udělal všechno pro to, aby se to nepodařilo.
Proto se museli zformovat jiní lídři, ale už v boji. V té době vše bylo možné vyřešit v průběhu měsíců, takže v září… Ještě v květnu roku 2014 bylo vše možné vyřešit do září. Na Ukrajině by nedošlo k občanské válce, všechno by se vyřešilo v klidu, byl by obnoven ústavní řád, byly by vypsány normální volby, kterých by se účastnili všichni. Banderovci by se museli přizpůsobit společným pravidlům, nemohli by se chovat svévolně a žádná milice a ozbrojené síly by jim přitom nekryly záda.
Jakmile začaly bojové akce, jakmile se spustila propaganda a volontéři v tomto ohledu odvedli veliký kus práce! Ještě v květnu nebyla žádná občanská válka, ani v červnu, ale v červenci už probíhala občanská válka a zasloužili se o ni ti volontéři, kteří rozváželi tu různorodou pomoc ukrajinským silám a dobrovolnickým bataliónům. To právě tito volontéři se stali tou silou, která Ukrajinu rozdělila na separatisty v Donbasu a na „svidomé“.
Vše je vždy zapotřebí udělat v ten pravý čas a čím správněji a přesněji postupujete, tím menší jsou náklady na řízení. Teď už se ten problém nedá vyřešit na Ukrajině. Střetly se nadnárodní síly a vše velmi závisí na tom, jak si Putin poradí s podpindosníky v rossionské elitě a jak se mu povede uplatňovat svou globální politiku. Protože v globální politice globální prediktor postupuje tak, že vždy pomůže Putinovi, pokud to odpovídá jeho zájmům. Ale pomůže mu pouze do takové míry, aby dosáhl svých zájmů, ale už vůbec ne do té míry, aby byla posílena zdrojová stabilita Ruska. Pokud se Rusko příliš pozvedne, tak podpoří ty síly, které mu dokážou házet klacky pod nohy. To znamená, že sice pomáhají, ale vždy za našimi zády drží v ruce připravený nůž.
Oni z nás chtějí udělat opici, která za ně bude tahat horké kaštany z ohně, a my se zase snažíme uplatňovat vlastní globální politiku a jednáme podle pravidel Dostatečně všeobecné teorie řízení. Využíváme objektivní okolnosti k dosažení svých subjektivních cílů. Globalisté to nemohou nebrat do úvahy a jsou nuceni nám v tom pomáhat.
Vše teď záleží na tom, jak proběhne rok 2018 i s čím do něho budeme vstupovat. Ale v podstatě je pro Ukrajinu i Rusko vše předurčeno. V roce 2014, který byl tím nejsložitějším rokem, Rusko nevstoupilo do války s Ukrajinou. A plán zapojit do toho čínské modré přilby jim nevyšel. To je vše. Teď už jim nezbývá než čekat na to, až se Rusko vyčerpá při realizaci svého řízení, nebo se krátkým zpětným obratem posune jinam. A zatím se nikam neposouváme a nejenže neztrácíme síly, ale naopak nám rostou.
Vše tedy dopadne dobře.
To však bohužel pro mnohé lidi, které již postihlo neštěstí, bude malou útěchou. Lidé po našich pořadech… Víte, setkání s vámi, to je jako psychoterapie, lidi to uklidňuje, spotřebují méně léků, více všemu začínají rozumět.
# Dnes to byly již všechny otázky. Chci vám poděkovat, že jste si pro nás udělal čas. Děkujeme. Já vám také děkuji, že jste přijeli.
℗ Chtěl bych… Chtěl bych promluvit o té psychoterapii. Je dobře, máte-li po ruce doktora, na kterého se můžete obrátit. Ale ještě lepší je, dokážete-li být tím doktorem vy sami. Abyste nezmatkovali a dokázali porozumět všem procesům, musíte se posadit k učebnicím a začíst číst tlusté knihy vnitřního prediktoru SSSR, sebevzdělávat se, stát se konceptuálně samostatnými a porozumět dění okolo sebe.
Proto všem děkuji, přeji vám štěstí a mírové nebe nad hlavou. Studujte knihy Dostatečně všeobecné teorie řízení, Koncepce sociální bezpečnosti a buďte šťastní.
- Do příštích setkání.
- Do příštích setkání. Děkujeme.
Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině, slovenštině naleznete na leva-net.webnode.cz nebo můžete zakoupit na KSBPRESS.cz
Informační báze KSB