...jak znělas od věků, navěky zni!

http://www.youtube.com/watch?v=9upK0cMBf6U&feature=player_embedded

Včera jsem si v lékárně dokoupil další prostředky na ochranu sluchu, které se používají v hlučných provozech. Já je mám také do hlučného provozu, do vláčku, kterým se přepravuji s tzv. "studujícími". Ani jejich nejslušnější slovník zde nemíním vypisovat, vole...
Jak vzpomínáme na učitele? Každý podle toho, čeho chtěl v životě dosáhnou. Ti z nás, kteří po základce pokračovali ve studiích, hodnotíme kantory zda nás naučili, či ne. Ti, kteří zůstali na řemeslech či šli rovnou pracovat, hodnotí kantory na hodný/zlý.
Jak vysvětlím učitelce základního školství, že místo v autobuse, které ona soustavně obsazuje, je určeno pro osoby invalidní a handicapované, ne pro ni, aby celou cestu prožvanila s řidičem. Co na tom, že řidič prostředku hromadné přepravy osob má takové plkání zákonem zakázené... A tak se dědci, babky či zlomené kotníky vydávají na pouť dále do vozu a každým krokem v uličce mezi sedačkami riskují pád a další úraz či alespoň komplikaci. Jak to vysvětlit té jedné z vtipu, kdy se potkaly tři, blbá, pitomá a třetí také učitelka.
Jestli na někoho opravdu, ale opravdu vzpomínám nerad, tak je to právě ta souška učitelka, která nás vedla od 1.-5. ročník. Naučila nás číst, psát a počítat možná do 20... Ale byla zlá, protivná a někteří spolužáci prospívali jenom proto, že jejich maminy šily pro celý učitelský sbor. Ostatně přijít do sborovny byl zážitek. Směsice různých parfémů a cigaret. dýmu... Hulily jak cikánky...

Co mě vždy v Čechách vadilo, tak to je šílený despekt k vzdělaným lidém, obzlášt´ učitelkám. Asi protože jsou to ženské. Nechci vás podezírat, že vedle nich máte nějaký komplex méněcennosti, ale ty vtipy by tomu nasvědčovali. Kolik lidí si sedne na místo pro tělesně postižené? vy si všimnete jenom učitelky. Souhlasím, že by měla jít příkladem. Ale šmahem odsoudit všechny?
Znám spoustu učitelek, které se rozdávájí nad rámec své pracovní smlouvy a berou svojí prací opravdu, jako povolání.
Asi jste měl opravdu velkou smůlu se svojí učitelkou na prvním stupni, ale v zájmu objektivity, byste si mohl vzpomenout alespoň na jednoho kantora -ku, kterému byste měl za co poděkovat.

Asi se nesprávně vyjadřuji, promiňte... Dlouhé roky jsem sám působil ve školství, i ve vysokém, ale ... je mnohé, co vašemu "postřehu" uniklo a nemá cenu pokračovat...

Snad ještě kratičký doplněk: Ve školních škamnách jsem strávil více jak 21 let. Mám 6 druhů škol, 6 druhů spolužaček a spolužáků, 6 druhů kantorů. Nenavštěvoval jsem mateřskou školu, kterážto mi evidentně chybí a kterou bych si rád doplnil.
Zřejmě nebudete vědět, že pedagogický proces má dvě složky, výchovnou a vzdělávací (opakuji, výchovnou a vzdělávací). Proto je tak důležité, co kantor dělá, jak se chová, i když není ve škole před žáky.
Zřejmě nebudete vědět, že byly časy, kdy se žáci posuzovali podle sociálního postavení rodičů, či zda rodičové předali svoje pozemky a políčka do JZD. Žel, moji rodiče naše políčka pronajali jiným soukromníkům. Proto, i kdybychom si zlomili prsty, lepších známek než „3“ jsme prostě nedosáhli. KSČ z nás chtěla mít „dělnickou třídu“ a tamní kantoři povětšinou ochotně plnili „stranická zadání“. Například budova Národního muzea v Praze, ostřílená dávkou ze samopalu (1968), byla „souškou“ učitelkou označena za opadanou omítku následkem mrazu. „Mráz“ byl v Národním muzeu tak „silný“, že proletěl oknem a zaryl se do stropu vestibulu...
Vzdělání jsem obětoval všechno a doslova jsem si je vyšlapal ze země. Proto je mi líto těch mladých „studujících“, když v jejich rukou není kniha, ale pivní láhev – v tom lepším případě. Nechám stranou jejich oblečení. Špinavé, otrhané, páchnoucí... ale jsou IN. V tomto přijít do školy kdysi, tak nás vyhodí už školník ze dveří.
Právě proto, že mám mnohé za sebou, vzpomínám spíše nerad na ty, kteří vedli naše první krůčky... Na ty kantory, kteří proletěli naším životem, aniž by tam zanechali stopu, se ani nevzpomíná. Snad ti ze spolužáků, kteří skončili na učňovských oborech. Pro tyto byli tito kantoři tzv. „hodní“. O to více si chráníme ty, kteří věděli a uměli a uměli vědomosti předávat, ne biflovat, ale vzbudit zájem a to je velké umění.

Takže asi tak, mladá dámo či mladý muži... Jak vidno, pro tuto diskusi prostě nejsme partneři.
Takže aspoň už víte, proč si při mluvě dnešních "studujících" raději ucpávám uši...

Povýšenost je opravdu známkou kvalitního diskutéra...

Tak jste nám vypovídal životní příběh a co z toho? Jak má jít p.učitelka příkladem, když nám představitelé státu jdou takovým "příkladem"? Prostě paní učitelka se v tom ztratila, stejně jako se ztrácejí žáci... Navíc si na ni leckdo"došlápne"... to asi nevíte, že většina rodičů straní svým dětem a pomlouvá učitele... tohle za vašich časů bylo zhola nemožné... učitel byl autorita a děti málokdy byly brány vážně, pokud se vyjadřovaly kriticky k učiteli. Takže paní učitelka musí každý pracovní den vyjít před hordu neukázněných dětí, kterým leckdy nikdo nikdy nevymezil hranice a tím je ochudil o pocit bezpečí... Takže se pokoušejí, aby alespoň paní učitelka je vymezila... ale naprosto bez zastání, prakticky bez prostředků (snížené známky z chování nejsou pro dnešní děti strašákem)... V podstatě je téměř pořád v určité defenzívě a leckdy se pouze brání různým útokům dětí... Takže komu má jít příkladem? Těm, kterým jejich rodiče vykládají, že je učitelka blbá? Ať udělá cokoliv, nemůže jim být příkladem, když ji rodiče shazují.... a to není až tak řídký jev... Takže se nejprve zeptejte paní učitelky na její situaci (třeba má i zdravotní problémy, pozdě se probouzí a prostě a jednoduše nemůže stát, aby vydržela vyučování...) a pak teprve odsuzujte. Pane "moudrý"

plně souhlasím s "j." Vy oba dva, co se tu zbytečně "čertíte" se prosím podívejte znovu na jeho příspěvky. Nejprve něco popsal a teprve když byl Taurusem nepochopem a napaden, považoval za fér se bránit a trošku mu dovysvětlit určité své opodstatnění svého pohledu - nikde tam nevidím žádné povýšenectví, milý Paprsku... apropó - nebude Paprsek učitelkou :) ?
Já třeba taky mám zrovna velmi špatné vzpomínky na 4 z 5 učitelek na Základce, na střední to bylo podobné a až na vysoké bylo fuk, jestli je kantor žena nebo muž. Předesílám že se bavím o učitelích za minulého režimu. Zato náš profesor češtiny na střední ,to byl Pan Učitel, na tom se shodli vždy i ti, kteří měli dsot problémy s prospěchem. Žádnou takovou Lidskost a Noblesu, jako u některých kantorů jsem v životě u žádné učitelky neviděl, a ani nemohl, abych byl spravedlivý - ony "jely" tvrdě na tři směny (musely stíhat na třech frontách, a to se časem projeví), po letech z nich byly ztrhané, vynervované neurotičky, bohužel. Poté, co jsem to mnoho let po škole pochopil, jsem jim odpustil i ty řeči, i to jemné vylévání si svých pocitů bezmoci a žalu a zklamání na nás, hloupoučkých žáčcích... A je mi jich dodnes líto, vždyť i ony nastupovaly do svého povolání s vidinou svého Poslání...
A dnes? škoda mluvit.
Vidím mladé, natěšené a Posláním prodchnuté slečny učitelky, jak s chutí a entuziasmem začnou své působení někde na základce... a do 10 až 15 let jsou tam, kde jsem popisoval výše... Opět musím říct BOHUŽEL - srovnehte třeba společenskou prestiž Učitele za 1. republiky či ještě dřív a nyní... nemá smasl to dál pitvat - tady je zakopaný Mamut - ale my přece víme, kdo tu jamu na něj vykopal, he? No Slovani to rozhodně nebyli....
Pěkný den
Standa

asi to schytám za překlepy - omlouvám se za ně, prosím klidně mě za ně zdrbejte, ale jen to proboha nepoužívejte jako "klacek" že podle překlepů nemám co kibicovat do učitelství a do rodného jazyka. Chvála češtině!

"Takže asi tak, mladá dámo či mladý muži... Jak vidno, pro tuto diskusi prostě nejsme partneři." - takže takhle mluví někdo k druhému a přitom k němu má základní slušný a rovnocenný vztah? No tak to asi ne... pokud má pisatel na mysli, že jsou úplně v jiných názorových rovinách, tak by mělo být napsáno asi trošku jinak, ten podtón o hlouposti druhé strany z toho pěkně čiší...

Učitelkou opravdu nejsem.

A o čem jste právě psal? O tomtéž, co já... měla jsem na učitele asi víc štěstí než bývalo běžné, ale mouchy by se našly. Ale šlo a jde to jinak, za těch podmínek? A bez důstojnosti učitelek? Vzpomeňte si - jaký jste měl jako dítě respekt z mužů a žen? Automaticky každý má větší respekt z muže, a tohle ženy - jak matky a učitelky musejí dohánět buďto větší tvrdostí nebo superdůsledností. Prostě obrovská nevýhoda. Žena tu svoji pečovatelskou roli těžko úplně popře a tak toho děti zneužívají. Ale to už tu bylo psáno, že výchova by měla mnohem víc přináležet otcům a učitelům mužům. A pročpak nejste tedy učitelem?
Tak jak je možné někoho tak odsoudit? A jak s tím odsouzením můžete souhlasit? Protože pokud s tím "J" souhlasíte - souhlasíte i s těmi odsudky.

Ano v příkladu je základ výuky chování, ale jak asi má učitelka někoho vychovat, když začíná v šesti letech a má
20-30 žáků ve třídě? Co když část dětí zatím žádnou výchovou doma neprošla? To je velká změna, oproti socialismu. Děti měly stanovené hranice, dnes jen menšina... Některé děti neznají názvy dnů v týdnu ve druhé třídě... rodiče požadují, aby učitelé naučili jejich děti hodiny - ale na to není čas, procvičovat se to musí doma, ve škole se to vyloží, ale ten nácvik, to nejde dělat jednotlivě ve škole... Onehdy se mi paní učitelka svěřila, jak se bojí třídních schůzek: rodiče jednoho žáka se rozvádějí - bála se, jak jí budou dělat scénu - vytahovat špinavé prádlo - a že chtějí, aby je rozsoudila... A to ani jeden z nich nebyli dlouho schopni poslat do školy peníze na pracovní pomůcky poskytnuté školou - prý je řada na tom druhém. Tak i tohle řeší dnešní učitelé... Takže dál odsuzujte, ale co vlastně?

Máte pravdu, pes je zakopán jinde - v tom jak postupně celý systém úplně rozkopat, ale to není důvod plivat na učitelky, zvlášť, když muži na tom mají mnohem větší díl viny, když školy vyklidili...

"... a teprve, když byl Taurusem nepochopen a napaden..."
Znovu jsem si přečetl svůj příspěvek a nenašel jsem žádné známky napadení. Názorově jsem nesouhlasil, to ano, ale to je přece smysl diskuse. Nebo napadení je vyjádření odlišného názoru? Nebo něčemu nerozumím?

Žádné napadení diskutujícího "j." od tauruse nevidím. Navíc - "j.": i kdyby jste se trefil, tím povýšeným postojem byste shodil spíš sebe, ale vy jste nejspíš úplně minul: tauruse neznám, ale soudím že už něco zažil a hlavně, čeština není jeho rodným jazykem, takže když psal "Co mě vždy v Čechách vadilo...", má s čím srovnávat.

tak jo, tak holt já a první diskutující jsme povýšení sobci, nemající právo na svůj názor, ostatní tady se zastavili při příme cestě na Vzestoupení... Ach jo, nu dobrá. Uznávám, že jsem Tauruse obnivil trochu unáhleně, má pravdu, že vyloženě nenapadal nikoho. Omlouvám se. Nicméně i jak napsala Paprsek, problém s učitelstvím i s rodným jazykem tu je. Mým přáním bylo podpořit prvního diskutujícího, neb i on "má ledacos nažito", ale nevychloubal se tím, O to mi šlo, na to jsem chtěl ukázat, koneckonců to tak cítíme asi všichni. Promiňte, Taurusi. Kdysi jsem tu hodně diskuze sledoval a přemýšlel o podnětech z nich pro mne vzešlých, takže vím, že Taurusovy vstupy do diskuzí byly takové, že si ho vážím za tam projevené názory. Kupodivu i podobné mohu říct o Paprsku. Vskutku. Snad že jde o palčivé téma, které zdaleka není jednoduché, střetávají se tu mnohé vlivy. Přátelé každý z nás může něco ve prospěch našeho rodného jazyka učinit, a to je důležité. Pěkný den.

Nic se neděje, já se nezlobím. Umím si představit i ostřejší diskusi, o to je potom zajímavější.
Důležitější je, abychom se nerozhádali na prkotinách.
Jsme zde takový malý vzorek národa a doufám, že dokážeme táhnout za jeden provaz.
Nicméně, ostřejší výměna názorů mi nevadí.
Také pěkný den nebo vlasně už noc.

Moji rodiče políčka i krávy a koně prodali a přesto jsme se dopracovali vzdělání. Opravdu, nechápu ty nářky, my jsme se nemohli učit, protože jsme měli pole, nebo to, či tamto. Kdo se chtěl vzdělávat, cestu si vždy našel. A ráda vzpomínám na profesora češtiny ze střední školy, byl na nás všechny velmi přísný a všichni jsme věděli, že nás naučí. Učitelé jsou lidé jako my všichni a jako my všichni mají rozdílné povahy. Byla učitelka dějepisu, kde se bavili žáci v hodině nahlas a byl profesor češtiny, kdy by bylo možné slyšet padnout špendlík na podlahu, jakou měl vážnost a pozornost. Dodnes na něj vzpomínám.