Rodina základ štátu a útok na 5.priorite

Rodina základ štátu a útok na 5.priorite

12.3.2016

 

V poslednej dobe sa dosť často stretávame a riešime otázku rôznych pokusov – sexualizovať našu mládež, deti v čoraz nižšom veku, dokonca aj v predškolskom (rôzne LGBT agendy, rodová ideológia, učebnice pre deti so sexuálnym obsahom). A keďže aj veľká časť dospelej populácie, generácie - ktorá už dnes má deti, bola zasiahnutá sexualizáciou (hoc v inej forme, najmä v 90-tych rokoch, prietržou rôznych západných liberálnych názorov, filmov, seriálov, mediálnych správ, kde sa propaguje promiskuitný štýl života), — tak mnohý z nich (bez pochopenia a preniknutia do podstaty tohto javu) len kývnu rukou s frázou: „Nebuďte svätuškársky, na erotike a sexe nič zlé nie je...Sú oveľa horšie veci...“

 

Hoci túto tému radi riešia predstavitelia cirkví (čo je chvályhodné), v skutočnosti táto téma nemá priamo s náboženstvom nič spoločné, ale ide o otázku na úrovni 5.priority zovšeobecnených prostriedkov riadenia — teda o útok ktorý má za cieľ genocídu národov, na ktoré je zameraný. Nižšie vysvetlím aj prečo...

 

V Ruskom jazyku existuje slovo „pravednosť“, ktoré ani v slovenskom, ani českom jazyku nemá ekvivalent, hoci je možné že ani nie každý Rus správne chápe jeho podstatu.

 

Pravednosť, — je také správanie sa všetkých procesov vo vesmíre, ktoré vedie k celovesmírnej harmónii. Keď každý proces sa zúčastňuje celovesmírneho procesu a žiadny z nich v dlhodobom aspekte nenarušuje celovesmírnu harmóniu, lokálne ani globálne.

 

Pochopiteľne že každá vec má svoj životný interval, svoju periódu života, svoj začiatok i koniec – a potom sa pretransformuje na iný útvar (týka sa to aj Zeme), no tieto intervaly majú rôznu dĺžku, a v priebehu svojho života sa zúčastňujú celovesmírnej harmónii. Táto celovesmírna harmónia je v podstate súhrnom všetkých objektívnych zákonitostí, obrovská sústava rovníc – megaalgoritmus – ktorého úlohou je udržiavať túto harmóniu (rovnováhu) a ak sa niečo živé odchýli z tejto rovnováhy, tak pôsobiť smerom k tomu aby sa rovnováha obnovila. Možno to nazvať aj celovesmírnou etikou — teda súhrnom zákonitostí ktoré kladú vonkajšie mantinely procesom tak, aby všetko tieklo v prúde Zámeru Tvorcu, a nič sa neprelialo cez brehy Predurčenia.

 

Takže v prvom rade treba pochopiť, že etika sa netýka len ľudí a ľudstva, ale úplne všetkého okolo aj mimo nás. Preto prakticky všetky ľudské vynálezy sú inšpirované prírodou, lebo tam všetko funguje harmonicky, a my sa len pokúšame čosi obkukať a skopírovať („kapieren und kopieren“) a vytvárame nie celkom dokonalé analógie – čo závisí od miery chápania nielen funkcie samotného objektu a procesu, ale aj toho, ako tento objekt a proces má zapadať do celku aby tvoril a nenarúšal harmóniu. Etika súčasných vedcov je prevažné taká, že sa zaujímajú hlavne o funkciu skúmaného objektu a jeho zužitkovanie, a nezaujíma ich už, ako daný proces zapadá do globálneho prírodného procesu a ako sa spolupodieľa na objektívnej celoprírodnej/celovesmírnej etike.

 

Takže možno usúdiť, že základným cieľom každého procesu je aby fungoval bezchybne/ideálne, a tiež, aby sa podieľal na bezchybnom fungovaní nadradeného procesu, ktorého je súčasťou. Inými slovami, každý tvorivý proces musí spoľahlivo a dlhodobo fungovať a neničiť nadradené procesy, ktorých je súčasťou, a tiež neblokovať vznik pomocných čiastkových/vložených procesov.

 

Funkcia štátu je tiež jedným z takýchto rozsiahlych procesov. Funkciu štátnosti veľmi dobre vyjadril A.Lincoln:

"Zákonnou úlohou vlády je robiť pre spoločenstvo ľudí to, čo každý z nich sám individuálne nie je schopný urobiť buď vôbec, alebo to nemôže urobiť dobre ".

"Štát nesmie robiť za ľudí to, čo by ľudia mali robiť sami, alebo čo môžu urobiť sami."

 

Ďalej. Štát tvoria v prvom rade ľudia, jednotlivci. Aby štát mohol premýšľať o svojej budúcnosti, a celkovo svojej budúcej a trvalej existencií, musí sa postarať, aby občanov v štáte neubúdalo, ale aby populácia nadobudla svoju existenčnú kapacitu (ideálny počet) – primeranú zdrojovej stabilite a ďalším parametrom. Jedným z takýchto nástrojov, ktoré spoľahlivo už tisícročia plnia túto funkciu, na udržanie vyšších spoločenských zoskupení (nemusí to nutne byť štát, tak ako ho chápeme dnes, v minulosti to boli aj iné útvary) — je rodina. Rodina je reprodukčným orgánom spoločnosti, a pokiaľ funguje harmonicky, produkuje štátu kvalitných a užitočných pre celé spoločenstvo jedincov.

 

Ako som už naznačil vyššie, objektívna etika je vynálezom Tvorcu, je súborom tých vesmírnych, prírodných a sociálnych zákonov, ktoré dokážu harmonizovať veľké množstvo procesov navzájom, tak aby všetko fungovalo vyvážene.

Najlepšie to vidno na prírode. V štáte, v spoločnosti i rodine je etika tým, čo plodí najlepšie riešenia pre ten účel, aby všetko ako celok fungovalo vyvážene. Netreba si to ale mýliť s pseudoetikou rôznych relígií/filozofií, ale vždy treba hľadať skutočnú objektívnu etiku (pravednosť) – teda ozajstné fungujúce recepty a modely. Aby šlo o vyváženú kooperáciu a symbiózu jednotlivcov v rodine → rodín v štáte → štátov uprostred „ľudstva ako celku“ → a „ľudstva ako celku“ v biosfére Zeme.

 

Nuž, „dobrý štátnik nie je kupec, a ľudia nie sú zrno“ – aby si povedal: „neoplatí sa mi doma pestovať obilie, doveziem si ho zo zahraničia“ — tak ako to robia šéfovia A.Merkelovej, že miesto reprodukcie štátotvorného domáceho obyvateľstva, ktorého podmienky sú žiaľ nastavené na autodeštrukciu (autogenocídu), si dovezie cudzí národ zo zahraničia.

Preto gramotný štátnik (ktorý bol poverený vlastným národom) by mal brániť snahám rozvrátiť inštitút rodiny, svoj reprodukčný orgán, zabezpečujúci existenciu národa a kultúry v aktuálnej podobe.

Čo je vlastne poslaním rodiny vo vzťahu k štátu?

  • Zabezpečuje obnovu populácie.

  • Malo by chrániť svedomie detí pred otupením a morálnou degradáciou. Pretože len morálne rovnorodá spoločnosť dokáže vytvoriť ideálne fungujúci štát, ktorý dokáže fungovať aj bez zákonov. (Zákony sú potrebné tam, kde kvitne hojnosť individualizmu, no najmä na udržanie davo-„elitárnej“ spoločnosti, ktorá pochopiteľne nevyhovuje všetkým vrstvám spoločnosti)

  • Rodina by:

  1. Mala zabezpečiť spoločnosti predovšetkým dobrého Človeka (ako jednotlivca), so svedomím a silnou vôľou. Viesť ho k tomu, aby dosiahol Ľudský typ štruktúry psychiky ešte pred pubertou.
  2. Pripraviť potomkov na budúcu úlohu rodičovstva. (To bola primárna úloha bábik u dievčat.)
  3. Podporovať u detí pracovné návyky a zručnosti. (Malým chlapcom v tomto dosť pomáhali stavebnice, rozvoj motoriky, technického zmýšľania). To čo sa chlapci a dievčatá v rodine naučia ako deti, všetky takto získané vedomosti a zručnosti budú pre nich užitočné, keď si sami založia rodiny.
  4. Dať im povedomie o tom čo je to občan a čo je to štát, vlasť. O nevyhnutnú politickú výchovu, aby sa každý človek vedel gramotne orientovať v politike (vrátane globálnej) a byť zodpovedným občanom – to by mal mať na starosti štát a škola.

 

Na jednotlivcov a nepriamo na rodinu sa na 5. priorite ZPR útočí rôznymi nástrojmi genocídy. Väčšina týchto nástrojov má ten spoločný aspekt, že vytvárajú u ľudí istú závislosť. Drogy, alkohol, tabak – na začiatok netreba veľa a človek sa stane závislým, na nástroji svojej skazy. Alkohol a drogy nielen že ničia genetiku a zdravie jednotlivcov, s degenerujúcim vplyvom na potencionálne potomstvo – ale ničia a rozbíjajú aj rodiny ako také (reprodukčný orgán štátu). Ak je rozbitá, nefunkčná rodina, potom nie je schopná odovzdať potomstvu potrebné vedomosti, návyky a zručnosti, aby samo zvládlo úlohu rodičovstva, s tým že aj ono bude vedieť odovzdať správne harmonické recepty svojmu potomstvu na to, ako má fungovať rodina, aby pritom nerozbíjala seba a rodiny ďalších potomstiev, ale aj štát.

 

Nuž, každý človek má v sebe 13. komnatu (centrum závislosti v mozgu), teda aspekt ku ktorému sa treba správať s úctou, nezahrávať sa nezodpovedne a neopatrne s tým, čo sa môže vymknúť z rúk. Pretože rozbiť niečo sa dá veľmi ľahko, ale znovu to pozliepať a napraviť omyly je veľmi náročné. To sa týka aj takého agresívneho nástroja, ako je sexualizácia dospelých, ale predovšetkým mladistvých a detí. Mnoho chlapov vie, že keď ako pubertiaci (zo zvedavosti či hlúposti) podľahli onanií, bolo prakticky nemožné s tým prestať, tak sa prejavila závislosť a v hlave potom mladý človek nemá nič iné ako erotiku a porno. Neskôr, ak nemal silnú vôľu, začal praktizovať náhodné známosti, sex pre potešenie, promiskuitný spôsob života. Závislosti nútia človeka uvažovať individualisticky. Nie pre dobro spoločenstva ale pre vlastný pôžitok. Dokonca aj závislosť na chutnom jedle. Tým sa vlastne fixujú nižšie typy štruktúry psychiky, a jednotlivec má veľký problém dosiahnuť Ľudský typ štruktúry psychiky. A pre Ľudský typ psychiky je nevyhnutné naučiť sa uvažovať kolektívne. (Nezanedbávať seba, a pritom starať sa o záujmy vyššieho spoločenského celku)

Človek ktorý má problém ovládať svoje sexuálne pudy (alebo iné vypestované závislosti) sa správa disharmonicky smerom k rodine. Rozbíja súdržnosť rodiny, v dôsledku čoho sa mnoho rodín rozpadá a takýto rodičia potom okrem psychickej traumy (ktorá u detí blokuje záujem založiť si vlastnú rodinu), nie sú schopní svojim deťom dať aj formou vlastného príkladu tie návyky, ktoré by im umožnili byť v budúcnosti harmonickými manželmi a rodičmi a šíriteľmi nahromadených vedomostí a návykov ďalej.

 

Takže zhrnutie:

- Sexualizácia detí, vytvára predpoklad pre vytvorenie u nich závislosti na telesnom potešení, pre promiskuitný spôsob života v dospelosti, zosilnenie sklonov k individualizmu.

- Individualizmus, zaklincovaný závislosťou na nejakom potešení a promiskuitný spôsob života – vytvára predpoklad pre nefunkčný model rodiny, zvýšenie rozvodovosti.

- Rozvodovosť, vytvára predpoklady k nižšej reprodukcií detí. Ľudia sa boja manželstva a záväzkov, lebo príliš veľa ľudí sa rozvádza, sami majú často skreslené a nejasné predstavy o rodine a tom ako má fungovať, a psychologické bloky. Radšej sa uchýlia k pôžitkárstvu, sexu pre radosť, a inej forme individualizmu. Detí sa rodí čoraz menej, a čoraz častejšie ako dôsledok rozkoše, ako nehoda.

 

Možno si niektorí pamätáte aj na ten experiment s „myším rajom“. Istý vedec, vytvoril ideálne podmienky pre kolóniu myší, komfort (dostatok krmiva, vody, priestoru, lekársku starostlivosť). Končilo to ale vždy degradáciou a vyhynutím kolónie, pretože došlo k zlyhaniu „inštitútu rodiny“.

  • Interval obnovy populácie sa nemenil (ako často sa rodili nové generácie). Avšak dĺžka života myší v dôsledku dobrej starostlivosti a ochrany sa výrazne predlžila. Kým stačili zdroje, populácia rástla. Ak zdroje pre veľké množstvo populácie prestávalo stačiť, staré jedince sa držali svojich pôvodných sociálnych funkcií, mladšie jedince sa tak museli o svoje miesto pod slnkom tvrdo biť, a niektoré úplne rezignovali, stratili záujem aj o párenie, a zamerali sa iba čisto o seba, stratili rodinné návyky. Týmto sa zmenil model „rodiny“ v dôsledku zmeny životných podmienok a prerozdelenia sociálnych funkcií. Mladé jedince nedokázali viac naučiť svoje potomstvo rodinným sociálnym návykom, ktoré boli osvedčené a ktoré by fungovali v zmenených podmienkach. Dokonca ani pri pokuse založiť z týchto jedincov novú kolóniu (keď sa podmienky zmenili na priaznivé a zdrojov obživy aj príbytkov bolo opäť dosť), nebolo už možné zabrániť autodeštukcií tohto pokolenia. Mala to na svedomí jednak poškodená psychika, a tiež strata rodinných návykov aby dokázali znova vybudovať funkčný sociálny model.

  • Preto to isté platí aj u ľudí. Ak uviažeme ľudí na závislosti a zoberieme im praxou osvedčené a fungujúce rodinné návyky a zručnosti, vďaka ktorým možno vybudovať stabilný sociálny model/štát, psychika takéhoto národa sa nastaví na autodeštrukciu. A tomu treba rozhodne predísť.

 

Odpovede na mnohé otázky ohľadom rodiny, sociológie a psychológie, možno nájsť v prácach Vnútorného Prediktora, ktoré sa postupne prekladajú. Danou tematikou sa bližšie zaoberá M. Veličko. Čiastočne je téma rozobratá v jeho „Rozhovoroch o živote“ (aj v textovej podobe)


jardob

11.3.2016
 

Diskusní téma: Rodina základ štátu a útok na 5.priorite

obrázok

oxy | 24.03.2016

Ahojte, nie je mi celkom jasné, ako ten obrázok funguje. Je to len akoby fotka, alebo sa predpokladá aj nejaký dej?

Němci

Greysky | 23.03.2016

Když si člověk spojí demografický vývoj v Německu a tento článek, tak je to poněkud smutný pohled... .

.

. | 23.03.2016

.

Utok na rodinu je len cast vojny - a napravit to bude praca na

grey | 22.03.2016

Utok na rodinu je len cast vojny - a napravit to bude praca na dve generacie pri najlepsom moznom scenari.

Padlo tu par nazorov o zbitocnosti rozoberania problemov z roznych dovodov. Ale pomenovat problem jednoducho musime aby sme vedeli co to je a aby sme vobec zistili ze tu je. Uvedomenie je zaklad.

Teraz trochu viac k veci. Utok na rodinu v niekolkych urovniach je nesporny fakt. Cisla aj skusenost z kazdodenneho zivota hovoria jasne. Ale ako to napravit? Skoda tu uz je, vzorce spravania tiez. Zatmenie mozgov a nevedomie taktiez. Zatial co vieme tak najvhodnejsie prostredie pre dieta je viacgeneracne, respektive v skole viacrocnikove. Ludia postupne zacinaju chapat ze ked sli do miest a odtrhli sa od rodicov, spravili chybu. Ale vratit sa uz nechcu. Ich deti su vychovane systemom a nie nimi. Na nich vidia najviac ako strasne zlyhali pri vychove. Nenavidia sa za to a ich deti su im zrkadlom.

Jednou z mala moznosti ako z toho von je budovat to s priamim zasahom zhora do skolstva. Na to ale potrebujete niekoho, kto tomu rozumie. Podpornym faktorom moze byt vojna alebo ina celostatna udalost ktora donuti ludi spolupracovat alebo umriet. Ak sa stretne niekolko priaznivych faktorov, bolo by mozne prebudovat skolstvo.

Niet ale ucitelov aby vychovali deti tak, aby zacali rozvyjat svoje chapanie, mohol by niekto namietat. Nuz ucitelov je dost, ale nie s diplomom. Jedna z moznosti by bolo absolutne liberalizovat skolstvo. Samozrejme by sa nastavila podmienka zakladnej gramotnosti, ale skolu by mohol zalozit takmer ktokolvek a zameranie by mohla mat akekolvek. Ako by to fungovalo? Nuz pod kontrolov rodicov. Pod kontrolov deti. Kazdy by mal moznost dat svoje dieta na akukolvek skolu a "trhovy mechanizmus" by nekvalitne skoly rychlo vyradil. Ale hlavne by to dalo moznost vychovavat deti aj inac ako podla pruskeho robotickeho modelu mechanizacie. Rozvijajte tuto myslienku.

přání

j | 17.03.2016

tento článek by se měl jmenovat zbožné přání, protože kdo si ho čte a myslí si že rodina ho něco naučí, sám ví jak to ve skutečnosti u nás vypadá. Matka nebo dědek vás pošlou poséct trávu, něco nakoupit, vylíčit sklep, zaomítat roh, ořezat strom atd. a ve většině případů odpovíme: udělej si to sám, je to zbytečná práce, nemám čas, nic spravovat nebudu kup si nové apod. a raději jdeme do blbé buzerovací zabedněné práce.
Tak se zamyslete, takto to dělejte až do jejich pohřbu nebo buďte naštvaní a choďte do blbé práce. Já myslím, že byste měli pracovat sami na sobě u sebe a okolo sebe, snažit se být z co největší části samostatní ( nebýt tak strašně moc závislí na výrobcích kde koho), potom nás nebudou ty fabriky a vůbec celý systém tak ždímat a právě toto předávat dalším pokolením a zároveň je nepumpovat těma zbytečnostma, kterýma otravují vás.

Re: všichni

Robert | 14.03.2016

Přečetl jsem si pár reakcí na tento článek a musím s váma souhlasit. Jen jste na něco zapoměli.
Zapoměli jste napsat kdo tvoří tu kvalitní českou rodinu, ten kvalitní základ státu, který v těžkých časech ten stát podrží.
Myslíte, že to jsou ty prodavačky, které pracují za 8 tis.(a běžně každý měsíc odpracují 15-20 hod zdarma), myslíte tím ty ženy ve výrobách, které makají na tři směny za 12tis. Ty muže, kteří se v práci musí ponižovat, aby tam mohli pracovat za mzdu, která stejně jeho rodinu neuživí?
To se pak tyto pilíře potkají doma ze svýma unavenýma a vytočenýma manželkama a domov zaplní nádherná rodinná atmosféra...
Zapoměli jste napsat o dětech, kteří nenávidí své rodiče, protože to jsou, jak oni říkají, trapný socky....
No a nad tím vším bdí oko nejmoudřejšího a nejschopnějšího člověka v ČR - ČESKÉHO MANAŽÉRA.
Tito chlapíci v kravatách a moudrým výrazem ve tváři sprasili tuto zem, vykořisťují své spoluobčany způsobem hodným opravdového mistra. Vyrobili ze zbytku spoluobčanů jen podestýlku, výrobní prosatředek, který, když začne trochu zadrhávat okamžitě ven a náhrada v podobě nového kusu. Ale jaksi jim ty ty kusy začínají docházet, že ano...
Tito mladí nejenže odmítají pracovat(a já se jim nedivím), oni se vykašlou i na obranu státu. Státu, který na ně tak zvysoka se...
Takže se tady můžete ufilozofovat, můžete číst tlusté knyhy VP Ruska i pozpátku a nic vám to nepomůže.
Až jednou půjdete se svým drahým psem na večerní procházku, píchne vám nějaký mladý hrdý Čech nůž do zad, aby si mohl koupit lajnu
Hodně úspěchů v budování lepší společnosti. Hlavně naši páni MANAGERI ať jsou zdraví.
Jo, ono už i u nás je o nich kniha. Jmenuje se Hadi v oblecích aneb psychopat jde do práce

Re: Re: všichni

Robert | 14.03.2016

Není to, prosím vás útok na nikoho z přispěvatelů!!!!!! Rád si čtu vaše názory, rád na tyto stránky chodím, jen jsem se nechal trochu unést i když za svým názorem si stojím

Re: Re: všichni

Hox | 15.03.2016

Odpovědnost za výchovu dítěte a toho, co z něj vyroste, leží objektivně vždy z největší části na rodičích, i když popsané závažné problémy samozřejmě existují.

Re: Re: všichni

Lin | 15.03.2016

Roberte - to, cos popsal, je realita dnešního života většiny českých rodin. Snad nikdy nebylo, aby si dva na plno pracující lidé (rodiče) nebyli schopní z výdělků zabezpečit základní chod domácnosti. Souvisí to s tím, cos popsal ty a co já v příspěvku níže.

Základem "tržního hospodářství" je právě to, co popisuješ = vyždímat člověka do kostí a pak zahodit... Člověk je zde jen součástka mechanismu, zvaného "byznys". Na tomhle je stavěný zisk firem, příjmy státu, popř. celé sociální inženýrství. Proč myslíš, že je tolik reklam typu "mladý, krásný, zdravý - a bohatý"? Proč myslíš, že se nám lije do hlavy, že "být bohatý = být úspěšný = být schopný"? Proč myslíš, že tvrdí: "každý může být bohatý, stačí nebýt líný", proč je tolik filmů a "příběhů ze života" na téma "jak chudák k bohatství přišel?" A proč myslíš, že se to v hlavách lidí tak najednou uchytilo, že soudí člověka jen podle toho, jak je bohatý?
Právě o tomhle jsou tyhle stránky...
Samozřejmě, že je nemožné, aby všichni na světě byli (alespoň) milionáři, vlastnili vily a zámky, nespočet aut...atd. Klamem je i tvrzení, že "každý může být (materiálně) bohatý". To je snad jasné, že nemůže, protože každý má v životě úplně jinou startovací pozici, jiné podmínky (a jiný žaludek). Kdyby to pravda byla, svět není dneska tam, kde je. Stačí si uvědomit, jak lživé je podnikatelské tvrzení "dáváme lidem práci". Jak - dáváme? Zaměstnanec cosi dostává jen tak, z dobroty srdce pana podnikatele? Ne - je to smluvní vztah, kdy podnikatel potřebuje provést nějakou práci, zaměstnanec se uvolí ji udělat za patřičnou protihodnotu. Pan podnikatel nikomu nic nedává, protože kdyby nebylo zaměstnance, musí si tu práci udělat sám. Jde o stejně hloupé tvrzení, jako kdyby říkal "dáváme odběratelům zboží".
Víš, ono je dobré si uvědomit, že zaměstnanec (ještě sále) není tak úplně bezmocný - i přes ten všechen marasmus, co tu je. Neexistuje jen tak "na hodinu" vyhodit zaměstnance - pokud to není vypítko a notorický flákač. Zákoník práce dosud platí a platí pro všechny úplně stejně - takže okamžitý vyhazov má jasná pravidla a jsou vymezené důvody, kdy se to stát může. Těch je ale tak málo, že v praxi připadají do úvahy jen minimálně. Ve většině případů ti musí být předaná opakovaná písemná výtka, kde je přesně popsané, cos porušil, zanedbal, znehodnotil - a musí ti být daná lhůta k nápravě. Teprve po třetí výtce tě můžou bez náhrady propustit. A samozřejmě - nikdo tě nemůže vyhodit, že delší dobu marodíš, protože pracovní neschopnost mezi důvody k ukončení prac. poměru skutečně nepatří.
To samé je s mzdami. Neexistuje, aby např.pokladní v marketu brala minimální mzdu. Stále ještě existuje pojem "zaručená mzda", kde jsou platné tarify a tabulky dle katalogu prací pro soukromý sektor. A to, že se lidé o takové věci nezajímají, je jejich nerozum či pohodlnost. Stále ještě existuje Inspektorát práce, kde je možné si stěžovat (třeba i na neplacení mzdy, na nízkou mzdu, na neplacení zákonem daných příplatků ke mzdě, na porušování práv zaměstnance...atd). A tito jsou dost rychlí a taky dost tvrdí. Firma to odnese nejen tučnou pokutou, ale při oprávněné stížnosti musí ještě doplatit mzdu i veškeré náhrady.
Já vím, že dneska je to hodně těžké, ale vem do úvahy, že skoro všichni ti "hadové" hřeší právě na neznalost a nevědomost lidí.
Odkazy:
http://kupnisila.cz/skupiny-praci/
(je to pro r. 2015, od letoška je to trochu víc, protože minimální mzda byla zvýšená)
http://www.suip.cz
(inspektorát práce)

PS: K "dětem nenávidějícím své rodiče" mám pro tebe to samé, co Hox. Je to na rodičích, aby se svými dětmi mluvili a objasňovali, o čem to všechno je - a že ten "bohatý" ve většině případů má své bohatství právě díky vykořisťování "socek".

Re: Re: Re: všichni

Pavel | 23.03.2016

Zajímavá teorie. Někdy to tak může i fungovat. Ale ve většině případů to tak není. Rodiče se můžou snažit, ale nejsou na světě sami. Je tu též mocný stát, se svými porodnicemi, povinnými vakcinacemi, mateřskými školami, základními školami. Se svým dějepisem, občanskou naukou a kolektivními zařízeními po vyučování. Po škole jsou tu kamarádi a kdo není syčák, ten si v dětské komunitě neškrtne. A co si budem povídat, státu to vyhovuje. Prožil jsem dosti svízelný život, na rodiče si stěžovat nemůžu. Na šikmou plochu mi pomohli kamarádi a později soudruzi z uličního výboru. Nechci se vymlouvat, je to moje chyba, ale tak snadné, jak píšete to není.

Re: Re: Re: všichni

Slovan | 09.11.2016

Lin, realita na sklonku roku 2016 je už o dost jiná.

Zákoník práce se v řadě firem stal už jen jakýmsi nezávazným doporučením. Vím o konkrétních podnicích na Ostravsku, kde si Zákoníkem práce vedení zcela otevřeně vytírá zadek a není na ně metr.
V jedné z nich se třeba masivně, ale opravdu ve velkém, kouřilo na pracovišti. Hygiena s tím nechtěla mít nic společného, tak byl kontaktován Inspektorát práce. Po půl roce konečně někdo z nich přišel na ( předem ohlášenou ) kontrolu. Nezměnilo se absolutně nic. Po dvou měsících přišlo od nich oficiální vyjádření, že je v dotyčné firmě všechno v pořádku a žádné další informace podávat nebudou, protože stěžovatel není zaměstnancem firmy ( stížnost byla totiž pro jistotu podávána pod smyšleným jménem, což se nakonec ukázalo jako velmi moudré ).
Obratem dostal Inspektorát nesouhlas s jejich závěrem a na to ( opět s velkou prodlevou ) odpověděli, že tedy danou firmu prověří znova a uvedli nový termín. Dostal to za úkol ten stejný ( ! ) objektivní a neúplatný inspektor, který tam byl posledně... Jenže termín druhé návštěvy nedodrželi a už nikdy nikdo nepřišel. Jaké je z toho ponaučení ?

1. Neúčinné, předem ohlášené návštěvy.
2. Prásknutí jména stěžovatele řediteli prověřované firmy.
3. Bezproblémová zkorumpovatelnost inspektorů i v situaci, kdy nález je do očí bijící ( všude vajgly, popelníky, smrad i neustále viditelné osoby, které si zapalují + kamerové záznamy ).
4. Neschopnost vyměnit inspektora
5. Lhaní v zápisech a neochota provést nové šetření.

Další perličkou, v téže firmě, je neuznávání návštěv lékaře, které si musejí lidé nadpracovat. Srážky z osobního pod jakoukoli záminkou, nebo i zcela bez uvedení důvodu. A neuhádáš nic.

Lidi místo aby tam založili odbory, tak drží hubu a krok. Kdo nevěří, ať tam běží...

A to je jen malý střípek z praxe...

Re: Re: všichni

Olina | 16.03.2016

Roberte, popsals to velmi přesně.

jedna stránka veci...

popolvár | 13.03.2016

toto, čo jardob rozobral v článku a diskutéri rozvinuli v debate je jedna stránka tohto "sexy" útoku na 5. priorite ZPVV - a to je útok na početnosť jedincov, t.j. likvidácia pôvodnej populácie a zničenie zdravých sociálnych vzťahov, jak v rodinách, tak v spoločnosti, jak medzi pohlaviami, tak medzi generáciami...
Ale touto sexualizáciou sa vedie nielen útok na spoločnosť ako celok, na jej sociálne vzťahy a väzby, ale aj na samotného jedinca so snahou zacykliť ho do neustáleho kolotoča riešenia jeho vlastných? problémov a blokov. Niečo o tom som naznačoval v dvoch poznámkach prekladateľa pod čiarou kapitoly 6 Prídi na pomoc mojej neviere, uverejňovanej tento týždeň, v súvislosti s engrammami (ak použiť termíny dianetiky). Proste pri sexuálnom styku sú ochranné filtre a "antiviráky" psychiky jedinca prekonávané s úplnou ľahkosťou a človek do seba nasáva cudzie algoritmy správania sa a emočné bloky/ingrammy ako špongia...
Aj to bolo jedným z dôvod života v dobrovoľnom celibáte u jednotlivcov, rozhodnuvších sa ísť duchovnou cestou, t.j. cestou maximálneho rozvoja a čistoty vlastnej psychiky... Čistením mysle, jej upratovaním, oslobodzovaním sa od emočných blokov a chybných algoritmov, dosiahnuc určitý stupeň rozvoja..., potom jednorázové vzplanutie vášní v sladkom objatí, príbeh jednej noci... - a aby si začal nanovo...
Preto jediným východiskom je zdravý monogamný vzťah s absolútnou vzájomnou vernosťou dvoch jedincov, kráčajúcich rovnakým smerom, za rovnakým cieľom, aj keď možno rôznymi cestami. Ale akonáhle sa ciele a smery rozchádzajú, rozchádza sa aj spoločný život a spoločný sex prestáva byť vzájomne obohacujúcim, ale je naopak brzdou a záťažou pre oboch.

Diky

Jura | 13.03.2016

Nám za sebou zkušenost z komunity a sledují fungováni dalších. Tohle bude nejspíš ten důvod, proč to zatím většinou nefunguje .... Díky za náměty ke studiu.

Deda a babicka

Joe | 13.03.2016

Nema nekdo link na tema jak jsou duleziti pri vychove ditete.
Velicko o tom taky neco mluvil.

Re: Deda a babicka

Cico Ciciak | 13.03.2016

Veličko hovorí napríklad o viac-generačných domoch, kde môže decko od mlada odkukávať a vidieť všetky fázy života, ktorá má ešte len pred sebou.

Neviem už presne, ktorý diel to bol. Skús prebehnúť všetky. Pri každom diely je napísaný aj krátky obsah:

http://leva-net.webnode.cz/products/m-v-velicko-rozmluvy-o-zivote-1/

Problem je v inom

Azel | 13.03.2016

Problem je v inom, problem je v tom, ze mladi ludia su bud nezamestnani (napriek statistikam vzniknutych vdaka vyradovaniu z evidencie), alebo aj ked maju pracu, z platu 400 € si tazko mozno dovolit byt za 54 000 € alebo 100 000 €.

Ale to kapitalistov, ktori vladnu, nikdy zaujimat nebude, oni chcu iba cim vyssi zisk a kedze migranti im budu ochotne robit aj za tolko alebo za menej a nebudu sa stazovat, budu sem tlacit migrantov.

Propaganda v masmediach je zamerana iba na to, aby si kazdy myslel, ze na celej situacii vlastne nie je nic zle a je lepsie si "uzivat" ako zakladat rodiny. Samozrejme, ze skutocne priciny, preco to ludia nerobia, sa nikdy nespomenu.

Re: Problem je v inom

jardob | 13.03.2016

Spravnejšie by bolo povedať nie že "problém je v inom". Ale že útok na inštitút rodiny prebieha na viacerých prioritách.
- To o čom sa písalo v článku je opis útoku na 5.priorite (tá sa týka psychickej a fyzickej integrity jedinca). Platí to, a vidno to v bohatších krajinách, kde nie je problém s ubytovaním, no národ aj tak vymiera.
- To o čom hovoríte vy, a je tiež pravda, je útok na 4.tej priorite (finančnej), kde "reformy" sú nastavené práve na dosiahnutie tohoto cieľa - zlikvidovať inštitút rodiny, z nedostupnosti nových miest na bývanie. Prípadne len cez hypotéku, a potom príde hypotekárna kríza (ako v amerike) a obrovské množstvo mladých rodín sa ocitne na ulici. Čiže domáce obyvateľstvo si nebude mať za čo kúpiť byt, ale pre migrantov sa dotácie a sociálne výhody nájdu.

Inak stále mi vŕta v hlave, čím to je, že aj v minulosti u nás, alebo aj dnes v chudobnejších krajinách, ľudia majú bez problémov aj 5 či 6 detí a uživia ich, a súčasný človek má obavu či uživí 2 deti. V čom je rozdiel? Je to azda iba v snahe dosiahnuť určitý životný štandart?
Vo viac-detných rodinách zaujímavo fungovalo formovanie rodinných návykov. Aby sa všetko stíhalo, tak staršie deti sa zapájali do domácich prác, pomáhali sa starať o mladších súrodencov, viacej sa priúčali zodpovednosti. Keďže nebolo toľko zbytočných peňazí, mnohé sa pestovalo v záhrade, chovalo, tu sa deti, najmä chlapci tiež zapájali. Všetko čo sa takto naučili, sa im zišlo neskôr keď si sami založili rodinu.
Aké rodinné návyky a zručnosti dnes rodičia odovzdávajú svojim deťom? (Myslím také čo sa im zídu, keď budú sami rodičmi)
Navyše keď je harmonická a dobre fungujúca rodina, modeluje sa v psychike dieťaťa aj korektný model správania sa k druhému pohlaviu, nie sú tam bloky. Dieťa sa v rodine veľa naučí, a o inštitúte babky a dedka ani nehovorím :-)

Re: Re: Problem je v inom

Florian | 13.03.2016

Jardob: „Inak stále mi vŕta v hlave, čím to je, že aj v minulosti u nás, alebo aj dnes v chudobnejších krajinách, ľudia majú bez problémov aj 5 či 6 detí a uživia ich, a súčasný človek má obavu či uživí 2 deti. V čom je rozdiel? Je to azda iba v snahe dosiahnuť určitý životný štandard?“
Určite to nie je iba o životnom štandarde. Dôvodov je pochopiteľne viacero. Tu by som zdôraznil iba jeden, ktorý navyše súvisí aj s experimentom s myšami spomínanom v článku. Tie paralely „podobného“ správania sa v myšej a ľudskej populácii nie sú až také podstatné. Dôležitejšou otázkou je prečo nedošlo k aspoň naplneniu kapacity poskytnutého ideálneho životného prostredia?
Iba v skratke: Pre všetky živočíšne druhy, človeka nevynímajúc, platí pravidlo (program, zámer, ...), že pri dosiahnutí určitej hustoty osídlenia konkrétneho životného priestoru dochádza k zastaveniu rastu početnosti príslušnej populácie. Spúšťačom tohto procesu je prirodzené vyžarovanie každého z členov populácie a zároveň zachytávanie tohto signálu tými ostatnými. Výsledkom je spustenie procesov popísaných aj v spomínanom experimente.
Prečo sa teda ľudia zhromažďujú v mestských aglomeráciách? Čo (kto) ich tam ženie? Prečo je stále viac tých čo idú opačným smerom? Aká je úroveň ľudského spúšťača depopulácie?

Re: Re: Re: Problem je v inom

jardob | 13.03.2016

Áno, to je tiež pravda. Vďaka za doplnenie.

Re: Re: Re: Re: Problem je v inom

Lin | 13.03.2016

Moc děkuju za důležitý článek - a též se připojím k tématu "proč uživili víc dětí".
Nakousla jsem to v naší minulé diskusi, tak to jen rozvinu...
Píšeš, že dřív nebyly peníze nazbyt, takže děti se zapojovaly... To ano, ale peníze nazbyt nemá ani dneska mnoho rodin a to i přesto, že oba rodiče pracují na plný úvazek. Nejen, že nás stát obírá snad nejvíc za celou historii, ale stále stoupají nutné rodinné náklady (na bydlení, na energie, na vodu, na odpad, ...). K tomu přičti další náklady na vzdělávání dětí (zdaleka nejde jen SŠ a VŠ, platíš "jak mourovatej" už od školky - za umístění, za pomůcky, za obědy, za exkurze a výlety, za "kulturní a osvětové akce", za mimoškolní činnost, za hlídání v družině...aj.). Už jen to, že dneska škola předpokládá, že v každé rodině je počítač s internetem, nejlépe že každé dítě má k dispozici takový počítač. Mnoho domácích úkolů je navázaných na hledání na netu. Umíš si představit, že tvých 8 dětí v jeden den potřebuje počítač, aby mohlo vypracovat svůj domácí úkol? Nemluvím o elektronických žákovských knížkách.

On stát vůbec dneska rád "předpokládá", zda to či ono je "běžný materiální standart" a staví na tomto předpokladu svá nařízení. Přitom nás obírá tak, že cca půl roku vyděláváme jen pro něj (někdy méně, někdy dokonce až do července). Když to porovnám s dobou minulou, tak ani za roboty to tak nebylo, protože povinnost roboty byla od 5 do 30 dní v roce (podle toho kde, kdo a na co). Za těch proklínaných "komunistů" se pro stát pracovalo cca 3 měsíce. Ovšem - služby státu byly tehdy s těmi dnešními neporovnatelné...

Když se vrátím zpět k dětem, tak zádrhel je už v tom, jak ti dnes do výchovy dětí stát zasahuje. SOCPOD je něco jako současná inkvizice, týkající se dětí a rodičů. Dřív bylo možné, že dítě samo chodilo do školy a ze školy a mnohdy i deset kilometrů. Samo - s ostatními dětmi. Ještě my takto chodili samotní (ze školy pěšky 8 km). Dneska? Máš na krku "inkvizici" za týrání dítěte se zanedbáním péče. Dříve mohl ze školky vyzvednout dítě i starší sourozenec. Dneska ne. Musí si pro dítě přijít plnoletá osoba a to ještě taková, kterou ty předem písemně určíš (perlička: pokud dojíždíš a spoj se zpozdí, učitel by měl nevyzvednuté dítě předat OSPODu, ale protože tam takhle odpoledne úřednice nejsou, přejímá dítě policajt).
Jak bys chtěl dnešní dobu "napasovat" na to, co bylo dřív, ještě i za našeho dětství? Vždyť můžeš být popotahovaný dokonce i za to, že tvé dítě doma pracuje. Nehledě na to, že dřív se i děti podílely od útlého věku na doplňování domácího rozpočtu - pokud byla příležitost (četla jsem jeden deníček chlapce z předminulého století, kde už od šesti let pomáhal a to tím, že o žních hlídal mladší děti a za to jeho maminka dostávala potraviny od maminek hlídaných dětí) . Brigády pro náctileté, které jsme hojně využívali ještě my (15 a výše), úplně vymizely, jen horko těžko se shánějí po plnoletosti dítěte.
Shrnu to: pokud bys dneska měl na své dítě požadavky, jako v minulém století a nabízel stejné "materiálno" - odeberou ti ho (bez ohledu na citové vazby, na "chtění" dítěte, na jeho skutečnou výchovu). Dopracovali jsme se do stavu, že zodpovědnost za výchovu zůstala tobě, ale stát je ten, kdo diktuje, co ve výchově můžeš a co ne. Přitom to nejdůležitější je dneska "materiálno", podle kterého stát posuzuje, zda jsi schopný své děti vychovávat. Dříve rozhodovalo, zda dítě je čisté, najedené, oblečené, spokojené a zda ve škole prospívá. Dneska ti už vlezou až domů a koukají na to, kde dítě spí, jí, myje se, dělá úkoly a zda má dostatek vlastního "prostoru". Přitom platí, co už jste tu psali = stát ničím rodinám nepřispívá, nepomáhá - jen klade požadavky, protože má svůj "předpoklad standartu".

Re: Re: Re: Re: Re: Problem je v inom

el | 14.03.2016

Na začátek snad jen vzpomínka na časy, které nebyly prozaické tím, že naše dětské duše vše viděly z dětského zidealizovaného pohledu, ale tím jak plynuly.

Rodiče či prarodiče neměli strach pustit nás ven, a to třeba na celý den. Z jediného důvodu, věděli, že víme co můžeme a co nemůžeme, protože nás to naučili. Takže ráno jsme vzali kola a vrátili se až večer. Nikoho z nás ani nenapadlo přemýšlet, jestli rodiče toho druhého mají více peněz než naši rodiče. Jestli má někdo lepší kolo než druhý, jestli má někdo kopačák a ten druhý ne. A ač z dnešního pohledu velmi nesourodá skupina dětí (prázdniny na vesnici, takže jak domácí, tak ti co byli na prázdninách u prarodičů), byli jsme schopni spolu strávit celé prázdniny, a to tak, že na to vzpomínáme do dnes.

V průběhu školního roku se chodilo pěšky do školy (cca 3 km). Opět platilo, že rodiče neměli problém nás ráno pustit pěšky, přes půl města. Za celou dobu školní docházky jsem nezažil situaci, ve které bych se cítil ohrožen při cestě do školy. Dneska naprosto nemyslitelné.

Tím, jak jsme měli všichni téměř to samé (rifle Prekon, manšestrové kalhoty a košile, sem tam triko) nemuseli jsme uvažovat nad tím, jak získat to, co měl někdo jiný a co pro to udělat.

Přítomnost představuje protipól k našim zážitkům z dětství.

Antagonismy ze shora popsaného vycházejí z faktu, co je vlastně současné společenské zřízení zač.

1. Postupná privatizace všeho a za každou cenu, která má generovat zisky z daní a odvodů pro stát (v současnosti je zářným příkladem zdravotnictví) a zároveň zvyšování sankčních prostředků proti podnikatelským subjektům.

2. Nejinak je tomu u dětí. Např. pěstounské rodiny jsou více než slušný byznys, na který jsou "jak jinak" navázány neziskovky. Každý pěstoun má ročně předepsaný počet hodin školení, přičemž jestli mne paměť neklame za jednu pěstounskou rodinu má školitel 48.000,-Kč za rok.

3. Příklad uvedený v bodu 2 zcela jednoduše ukazuje, proč se některé věci dějí. Fungovala-li by rodina normálně, nebylo by zapotřebí pěstounů v takovém množství, kolik jich dnes je. Nefungoval by pěstounský byznys v míře, v jaké dneska kvete a míra oběhu peněz by se musela kumulovat v jiném prostředí, kde by však nebylo tolik bezbranných a snadno zneužitelných jednotlivců (dětí).

4. Ať chceme nebo ne, děti jsou vynikající konečný spotřebitel. Jen málokdo z nás nepodlehne a nekoupí to, co si přejí. Stačí se podívat na reklamy, jakým způsobem jsou cíleny na nejmenší.

5. Nelze zapomenout, že nám vládnou "sociální inženýři", kterým jsou naše emoce a city naprosto lhostejné, protože jejich jediným zájmem je udržet nad vodou stát, prostřednictvím kterého vykonávají svou moc. V současnosti většinu peněz na udržení životnosti tohoto systému tahají z kapes obyčejných lidí (formou různých poplatků, regulačních her a jiných nástrojů, třeba ekologické daně u aut, zvyšováním cen za vystavení dokladů atd.)

6. V konečném důsledku zde na sebe naráží dvě koncepce, které jsou naprosto nekompaktibilní. Touha jednotlivce prožít svůj život, aby alespoň zčásti naplňoval jeho představy o naplnění smyslu a systém, který jednotlivce potřebuje pouze k sypání peněz do kasičky. Systém udělá vše proto, aby byl dosažen jeho účel a k tomu potřebuje tvárného jednotlivce jež má ze systému strach a se kterým může pracovat až do jeho smrti.

Kde jinde začít než u dětí!

Zajímavý článek

Pet.A | 13.03.2016

Velice zajímavý článek, člověk může popřemýšlet o svých chybách a závislostech. Todle by se mělo probírat ve školách, a ne ty blbosti, co tam dneska vykládají. Jinak děkuji všem lidem, co se staráte o tyto stránky, máte to tu parádní. Přemýšlím, že Vás v budoucnu finančně podpořím, zasloužíte si to.

isčezla

ypsilon | 13.03.2016

Včera tu bola dlhšia diskusia, autor a Sio tu vniesli podnetné myšlienky. Kde zmizla?

Re: isčezla

ypsilon | 13.03.2016

Beriem späť, je pod iným článkom.

.

Cico Ciciak | 12.03.2016

Vďaka za článok. Všimol som si, že sa v ňom často používa slovo "aspekt". Čo si pod ním konkrétne predstaviť v tomto kontexte? Dík

Re: .

udo | 12.03.2016

a Spekt.
Jeden z pohľadov..uhlov pohľadu,
ktoré dokopy dávajú obraz celostný, mozaiku celkovú.
Z niektorých pohľadov, pozícii je vśak výhľad (naj)lepśí,
niektorých horší, či úplne deformovaný, mimo objektívnej reality, odraz obrazu zrkadla krivého..

..a áno, isto, i ten experiment s myšami moźno interpretovať rôzne, "dokázať" ním, kadečo..

etika..AtTika AtTikos
At i Ka

Pravednosť = Spravodlivosť?
Najvyššia celková PravdePodobnosť?

Miesto výrazu "InDiviDualizmus"
by som v danom kontexte možno použil skôr výraz "egoizmus"

Áno, vraví sa síce:
"Nežijeme preto, aby sme jedli, ale jeme preto, aby sme žili"
ale
..Nežijeme preto, aby sme jedli, no aj :)

Dobré jedlo je moc fajn vec,
keď sa konzumuje s mierou..
i keď chápem, ako to asi Jardob myslel..

Bo život je super, NEmáme sa tu trápiť
a máme si ho určite aj s MIEROU užiť.

Re: Re: .

jardob | 13.03.2016

Aspekt - súhlas...

Spravodlivosť je veľmi nejednoznačné slovo, asi ako sloboda. Ľudia to chápu svojsky, subjektívne. Je to ako ladička, ak má napríklad v orchestri každý svoju podomácky urobenú ladičku a potom si podľa toho ladia nástroje, nezahrajú spolu žiadnu symfoniu.
Pokiaľ je reč o celovesmírnej spravodlivosti, tak hej... Ale je to skôr miera, podľa ktorej sa nastavujú všetky vložené miery. A etika je ten parameter každej miery/matrice, ktorá ponúka tú najideálnejšiu, najmenej problematickú variantu (pravdepodobnosť?). Niečo človeku našepká svedomie, a niečo zasa intuícia. Podstatné je sa naladiť a zamerať na tie dôležité veci v živote, a ostatné už sa bude odhalovať samo...

S tým jedlom... Ide len o to, neprepadnúť závislostiam... Závislá myseľ moc kybicuje, keď nemá svoj cukrík :-) Ale trápiť sa, to určite nie je riešenie...
Seba človek nesmie zanedbávať. Veď nie nadarmo sa hovorí, že kto nemá rád seba, nemôže mať rád aj iných... (navyše je to aj cítíť)
V tomto ohľade niekedy správanie druhých ľudí voči nám, odzrkadľuje to, ako sa správame k sebe sami...

Re: Re: .

Cico Ciciak | 13.03.2016

Môže byť aj: stránka, vlastnosť (z určitého pohľadu).

Re: Re: Re: .

udo | 13.03.2016

re: Cico
Áno, presne..

re:Jardob
šak hej, práve..

Len všetko si moźno interpretovať rôzne (i deformovať, včítane intuície a sveDomia) a ide asi o to, nájsť
čo najpresnejśie vyjadrenie univerzálne platnej morálky.
A ešte presnejśie:
Nájsť funkčnú metódu, metodológiu (algorytmický súbor metód) jej aproximácie

s-pravodlivosť, s-praVednosť, s-praveDnosť Dno a deň..
byť s pravednosťou

Re: Re: Re: Re: .

Aien | 15.03.2016

Možná je kořen slova odvozen od slovanského světa pravi (nav, jav, prav, slav) což by mohl být systém žádoucích směrů chování vycházející z tradic a kosmických zákonů

Přidat nový příspěvek