11.2.2016
Uvedená historická fakta, demonstrující proces uzurpace moci, v sobě obsahují exemplární příklad jevu, velmi důležitého pro společnost, který bychom chtěli popsat podrobněji.
V podmínkách davově-“elitární“ společnosti, kde jsou záměrně vytvořeny mechanismy rozdělení lidí na parazitickou „elitu“ a davy s otrockou mentalitou, ve všech dobách existovali lidé, které je možné nazvat lepšími představiteli lidstva. Když se dostávali k řízení, usilovně vedli společnost k rozvoji, rokvětu a stabilitě, s cílem likvidovat davo-“elitarismus“. Takoví lidé ať chtěli nebo ne, získávali status otců národa, Vůdců.
Libovolný Vůdce, který řeší úkol zabezpečení stability společnosti do budoucna při chápání toho, že společnost je davově-“elitární“, začíná realizovat mechanismus automatického naladění řídícího korpusu na samoobnovování v souladu s úkoly řízení. Dané kroky Vůdce jsou přímým útokem na celý systém davo-“elitarismu“, panující na planetě tisíce let. Díky tomu se Vůdce stává cílem č.1 pro všechny elementy, realizující davo-“elitarismus“ ve společnosti.
Zde se projevuje nejdůležitější a nejparadoxnější jev, který je dnes důležitý pro pochopení ze strany naší společnosti. Vůdce stojící v čele hierarchie je jejím nejsilnějším představitelem, zabezpečujícím její bezpečnost, ale zároveň je nejzranitelnějším místem té hierarchie. To znamená že existence Vůdce, jako garanta národní bezpečnosti, je zároveň největším nebezpečím pro národní bezpečnost.
Na příkladu Stalina se to projevilo v tom, že on, disponuje neomezenou mocí a opíraje se na podporu milionů lidí, kteří mu naprosto věřili, čestně pracoval na blaho všeho národa a nesl mu s ničím nesrovnatelný úžitek, ale zároveň se stal nejslabším místem, kdy odstranění jednoho člověka stačí na převzetí kompletní kontroly nad státem.
Daný jev navrhujeme nazvat „paradox Vůdce“.
Jediným způsobem pro Vůdce osvobodit se od toho jevu, zabezpečit i sebe, i celou mocenskou hierarchii, je otevřená a čitelná pozice ohledně veškeré jeho činnosti pro celou společnost. Pro zabezpečení toho je národ bez výjimek, na všech stupních řídících struktur, zavázán chápat, co Vůdce dělá.
V událostech se Stalinem to tak nebylo. Nejdůležitější poznatek zde je, že národ SSSR nic nepochopil. Národ jednoduše nic neznal. Stalin si nepřál prát špinavé prádlo na veřejnosti, aby nepodrýval autoritu strany v zemi i ve světě, a držel stranou od publika všechny problémy moci uvnitř státu a s tím spojené změny. Jen to dovolilo stranickým funkcionářům ovlivnit procesy přenosu moci tak, že mnohamilionový národ SSSR si prostě ničeho nevšiml.
Někdo obviní národ z toho, že sám propil své štěstí kvůli své negramotnosti, což je zčásti pravda – většina společnosti SSSR byla zaujata problémy kořistného nebo malého významu a jednoduše je nezajímaly otázky státního řízení. Ale izolace národa od informací, týkajících se procesů v řídící a mocenské struktuře, je základní příčinou pasivity národa v otázkách řízení státu.
Je velmi sporné, že otevřené vystoupení Stalina v médiích, kde by otevřeně popsal všechny procesy uzurpace moci parazity, by způsobilo větší škody, než utajení této, pro národ strategicky významné informace, což v důsledku zahubilo zemi a celý socialistický blok. Ale otevřené popsání procesů by jednoznačně odseklo všechny cesty prohnilé stranické „elitě“ protlačit nějaké mocenské machinace, a proces samoobnovy řídících kádrů by se nastartoval v té podobě, jak byl naplánován Stalinem, i tehdy, pokud by Stalin už nebyl.
Pro spuštění mechanismu samoobnovy řídící hierarchie stačilo už jen vnést úpravu do Ústavy, zavádějící alternativní a tajné volby, což nebylo uděláno. Proto pokračovalo „vybírání“ jen z jednoho kandidáta při otevřeném hlasování.
Zpět do současnosti. Je možné říct, že před Putinem stojí přesně stejný úkol, jako stál před Stalinem – vytvořit a odladit mechanismus samoobnovy řídícího korpusu takovým způsobem, aby se do něj dostávali nejkompetentnější lidé. Jen tehdy je možné mluvit o stabilitě Ruska, a to se stane začátkem konce davo-“elitarismu“ na celé Zemi.
Nad Putinem dnes přesně stejně visí hrozba realizace „paradoxu Vůdce“, globální zákulisí ho chce zahnat do scénáře Stalina. Potvrzením tomu slouží činnost hnutí NOD (Národně-osvoboditelné hnutí poslance Fjodorova, pozn.), jehož hlavním požadavkem je udělení Putinovi mimořádných pravomocí. Dělá se to za tím účelem, dát mu možnost udělat pořádek, spustit pozitivní procesy, jako tomu bylo v historii nejednou, a v případě, že by začal „destruktivní“ činnost proti davo-“elitarismu“, odstranit ho převzetím řízení a nahradit ho novým „vůdcem“ s mimořádnými pravomocemi. To je nejpohodlnější způsob kontroly moci.
Zde je na místě vzpomenout frázi, řečenou prezidentem na vědecké radě, na kterou nikdo neobrátil pozornost: „ a světová revoluce nám nebyla zapotřebí“. Ta fráze je z našeho pohledu klíčem ke všem diskutovaným vyjádřením prezidenta.
Lenin zastavil rozhořívání požáru světové revoluce (brestským mírem, pozn.) a tím zablokoval projekt globální moci, řešící úlohu organizace nového světového systému otrokářství na základě marxismu. To se stalo ohromnou zásluhou Lenina před Ruskem a jeho národy, protože je nenechal jít na porážku, a zároveň se to stalo zločinem Lenina v očích globálního zákulisí, kteří na něho ten úkol vložili, ve výsledku byl odstraněn.
Fráze prezidenta, vyřčená na to téma, dokazuje, že velmi dobře zná skutečnou roli Lenina v historii, a z toho vyplývá, že všechna ostatní obviněním jím vyřčená jsou všeho všudy signály (vzruchy) národu, aby se samostatně zorientoval v otázkách: jak odlišit trockistu od bolševika? Čím se plody činnosti prvního odlišují od plodů činnosti druhého? Navíc, ta fráze hovoří o chápání Putinem scénáře „paradoxu Vůdce“, který je mu v současné době vnucován globalisty. Účastnit se toho scénáře nemá v úmyslu, maje před očima historické paralely.
Nyní Putin potřebuje neutralizovat „paradox Vůdce“ veřejnou pravdou. Říkaje pravdu, otevřeně popisuje příčinno-důsledkové vazby v řízení a negativní scénáře, do kterých někdo chce zavléct jeho nebo zemi, nutíce na zákonodárné úrovni říkat pravdu druhé, Putin má poprvé v historii reálnou šanci zasadit podstatný úder davo-“elitarismu“ s cílem jeho vykořenění v Rusku, nenechávaje parazitům prostor pro manévry a intriky.
Fakt, že ke škodě své autority nutí obyvatelstvo nesouhlasit s ním a samostatně hledat pravdu, hovoří o mnohém. Pro národ je to signál k tomu, že ho nechce vidět s otrockou mentalitou nebo v zajetí autorit. Putin potřebuje oporu v podobě svobodných a gramotných lidí, kteří ho budou podporovat v budoucích procesech řízení. Nechce získávat status Vůdce, chápaje nebezpečí s tím spojená.
Na tomto pozadí je podivné vidět analytiky, kývající na každé slovo prezidenta, odečítající mu ze rtů a hledající v každém jeho kroku genialitu. Je podivné vidět prosté lidi, začínající se modlit na Putina, jako na ikonu, a slepě ho chválící ze všech stran. Je třeba chápat, že to je nedůstojné Člověka, je to v rozporu s jeho podstatou. Skuteční Vůdci to jsou ti lidé, kteří jsou nejméně ze všech zainteresováni ve svém vůdcovství. A nekonečně budovat aureolu Vůdce a připomínat o své úslužnosti mohou jen lidé s otrockým vnímáním světa, nebo parazité. To je třeba ze společnosti vykořenit.
Současný svět je na sklonku velkých změn. Příští rok budeme slavit 100. výročí Říjnové revoluce. Začíná nový cykl života. Nikoliv revoluční, ale evoluční. Společnost budoucnosti se formuje už nyní, a utlačování jedněch lidí druhými v něm nemá místo. Doba parazitů se blíží ke konci. Dobá Vůdců také. Nastupuje epocha vůle a svědomí – epocha Lidskosti.
Historické údaje jsou vzaty z knih Jurije Muchina.
zakonvremeni.ru
Informační báze KSB