Psychologický aspekt historie a perspektiv civilizace (3)

25.7.2015

předchozí část

20050607-psychologicky_aspekt_historie.doc (180,5 kB)

...Reč je o tom, přijmout zjištěný archeologický fakt kompaktně-občinného prožívání našich předků během mnohých staletí jako objektivně dohistorickou danost, pochopit, jaká musela být struktura psychiky, chápání světa a etika těch lidí, aby takové prožívání bylo z hlediska řízení možné a udržitelné v následnosti generací.

Znovu zdůrazňujeme, že řeč je o kompaktně žijící občině, spotřebovávající převážně produkci společného hospodaření, v níž všichni znají všechny a stále jsou v kontaktu (snad s výjimkou krátkodobých odluk některých členů z těch či oněch příčin hospodářského či jiného charakteru), a řízení občiny má direktivní personálně-adresný charakter.

Především je nutné pochopit a přiznat, že:

Kvalita života občiny a každého člena v kompaktně žijící občině je podmíněna kvalitou řízení záležitostí občinného významu.

Z toho důvodu byli jak členové občiny, kteří jsou řízeni, tak ti, kdo řídili, zainteresováni v tom, aby k vedení přicházeli nejschopnější jedinci k tomu druhu činnosti: nejen znající specifika všech občinných záležitostí, ale i moudří, prozíraví¹, starající se o občinu celkově a každého člena zvlášť. Pokud se ten princip narušoval, pak pád kvality řízení, především hospodářské činnosti², trestal stejnou měrou všechny: i vedoucí, i vedené. Tíha toho objektivně nevratného trestu byla podmíněna tíhou chyby v řízení – až do kompletního vymření.

Vyhnout se trestu za dopuštěnou chybu vedení nemohlo: individuální vlastnictví a instituty jeho ochrany v občině nebyly (snad s výjimkou oblečení a zbraní, přizpůsobených pro konkrétního člověka); oddělit se od občiny a přisvojit si vyprodukované hodnoty vedení také nemohlo – jednoduše fyzicky: kompaktní prožívání a číselná převaha členů občiny v konfliktu takového druhu předurčovalo jeho výsledek; utéct se všemi nebo větší částí zásob občiny bylo nemožné a i nesmyslné v dlouhodobé perspektivě, protože peníze, které by bylo možné ukrást z rozpočtu a převést do zahraniční banky, ještě nebyly. Psychice členů občiny bylo takové zneužití pravomocí cizí: taková byla kultura té doby, vypracovaná a podporovaná každodenní praxí mnoha generací.

Stejně tak v kompaktní občině, kde všichni znají všechny, neměla místo tyranie té či oné osobnosti³, protože vedení mělo samo zájem na tom studovat, jak se dnes říká „veřejné mínění“ a zvláště popřemýšlet nad nestandardními názory, protože pokud standardní názory jsou chybné nebo bezvýchodné, a proto nedovolují řešit problém, pak nestandardní mohou být efektivní.

Z druhé strany, i vedení členové občiny měli objektivně zájem na bezchybnosti kroků vedení a proto v míře svých možností pojišťovali vedení, vykazujíce vedení podporu různého druhu, především v aspektu osvětlení situace. Při relativně nízké produktivitě práce je čas drahý jak pro práci, tak pro oddych, proto v životě společnosti nemohlo mít místo „handlování“ jako způsob „samořízení“, mlácení prázdné slámy o vymyšleném a neaktuálním, přijímání životu neadekvátních „řídících“ rozhodnutí, a úměrně tomu se musela vypracovávat jak se nyní říká, etika pracovní a osobní komunikace vedoucích a vedených, která šetřila čas i těch i druhých.

Rodiny byly, ale ony byly částí občin. Bylo i mnohoženství jako odpověď společnosti na vyšší úrazovost a úmrtnost mužů na pracích za hranicemi osídlení (lov na divočáka nebo medvěda, rybolov z vratkého člunu nejsou nejbezpečnějším druhem činnosti) a bojových srážek (o čem bude dále): v zájmu stabilního rozvoje občiny ženy nezůstávaly samotné a bezdětné.

Charakter plného spektra pracovní činnosti, zabezpečující život občiny, a její dělba po představitelům různého pohlaví byly takové, že přemoudrá je v ruských skazkách Vasilisa, a ne nějaký „Vasja“, a máma Vasilisy je Baba Jaga. Jde o to, že ta část spektra prací, která připadala na ženy, probíhala z větší části v hranicích osídlení a byla podle svého charakteru stejnorodá, v důsledku čehož bylo možné mnohé kvalitně dělat na základě návyků a automatizmů. Při vedení takových prací byl tvůrčí myšlenkový potenciál žen svobodný a mohl podporovat dva společensky významné procesy:

• systematické shromažďování, osmyslení a přehodnocení informací, přinášenou do občiny různými lidmi, a vypracovávání chápání smyslu života;

• matričně-egregoriální podpora činnosti mužů za hranicemi občiny⁴.

Poslednímu v ženské části spektra činností členů občiny nahrávalo také to, že osobnostní rozvoj chlapců a dívek na cestě k lidskosti (lidský typ struktury psychiky) probíhá různě – jdou si navzájem naproti:

• dívky začínají z osvojení intuice a končí nabytím rozumu;

• chlapci začínají z nabytí rozumu a končí osvojením intuice;

• vůle se získává i těmi i druhými někde uprostřed této cesty (pokud se samozřejmě získává).

Právě proto ve společnosti, kde se lidského typu struktury psychiky v osobnostním rozvoji nedosahuje k začátku pohlavního dospívání, ženy statisticky častěji dávají správné odpovědi na otázky typu „je-není třeba“ něco udělat nyní a v budoucnosti, aniž by uměly argumentačně podložit své závěry, a muži statisticky častěji jsou schopni objasnit, co a jak bylo třeba dělat v minulosti pro to, aby to dopadlo lépe, než to dopadlo ve skutečnosti.

Nicméně charakter té části spektra činností (včetně vojenské), která připadala v dávnosti na muže, byl takový, že jejich vnímání a tvůrčí potenciál byl zavlečen do těch druhů činnosti, kterými se zabývali bezprostředně: zasnít se na lovu divočáka o světlé budoucnosti znamenalo v lepším případě nic neulovit, a v horším stát se mrzákem a zátěží pro ostatní; to se týká i boje. Proto se můžum možnost popřemýšlet o smyslu života obecně otevírala jen tehdy, pokud dosáhli váženého věku nebo se v důsledku utrpěných traumat nebo jiných narušení zdraví nemohli zabývat pracovní činností za hranicemi osídlení. Žena mohla, sedíc za stavem nebo přeslicí, snít o budoucnosti a protože myšlenky jsou materiální, pak pokud snila v rozpoložení otevřeném životu, pak tok života reagoval na její sny.

Podmíněnost života každého jedince prosperitou občiny celkově se projevovala i v odhodlanosti při obraně občiny a jiných členů občiny, až do obětování sebe sama, a také v přiznání vedení nejen práva, ale i povinnosti obětovat lidi v reálné akci (tj. poslat je na jistou smrt) v těžkých situacích v zájmech zachování života občiny.

*     *     *

Ta oblast života společnosti, která se nyní nazývá „krizové řízení / krizový management“, v důsledku toho, že se přiznává odlišnost principů, na jejichž základě se organizuje každodenní normální řízení, a principů, na základě kterých konají „krizoví manažeři“, je ještě další ipostáz projevení se Ruského ducha. Má mnoho společného jak v aspektu obrany před agresí, tak i v aspektu překonávání následků živelných pohrom. V obou variantách kroky spadají do pojmu „bránit Vlast“.

„Bránit Vlast“ v sobě zahrnuje i přijímat první boj z vlastní iniciativy na svou zodpovědnost, pokud všichni (včetně vyššího vedení) „spí“ nebo jsou dezorganizováni, a agresor má drtivou převahu; a pokud nepřijmout a nevydržet první boj, pak Vlast jako inkarnace Pravdy Boží nebude moci být vytažena v budoucnu z strašných katastrof, do kterých se dostane výlučně proto, že lidé v ní žijící se odklání od Pravdy Boží. To se týká i živelných pohrom.

Řešení katastrof začíná z mobilizace zdrojů a vytvoření strategické obrany. V Ruském duchu – duchu (egregoru) mnohonárodnostní Ruské civilizace ten úkol během vší zapamatované historie řeší specifické jádro egregoru překonávání překážek (včetně vojenských katastrof), které přijímá řízení záležitostmi na sebe v důsledku krachu všeho ostatního řízení a samořízení ve společnosti.

Algoritmika toho úzce specializovaného jádra egregoru překonávání katastrof má charakter analýzy vztahů a řízení vnějšími (ve vztahu k jádru) procesy. A to jádro kromě úkolu „neústupně bránit Pravdu Boží a Vlast“ téměř nemá jakýkoliv jiný obsah.

V důsledku toho, že to jádro, které objektivně přebývá v egregoru Rusi, téměř nemá obsah, disponuje dvěma specifickými vlastnostmi:

• je téměř neviditelné, protože odhalení vztahů (tím spíše neaktivovaných) je záležitost delikátnější než odhalení a analýza obsahu;

• jeho algoritmika lehce pasuje s algoritmikou jiných egregorů, řídíce jejich obsah v souladu se svým velmi prostým systémem základních řídících kategorií, které je možné charakterizovat jako:

1. nebezpečí, hrozící Vlasti: v minulosti to z větší části byl nepřítel-dobyvatel, a také tupé (v smyslu bezmyšlenkovité) nástroje nepřítele nebo interference (rušení, překážky);

2. faktory, jejichž ovládnutí odstraňuje jak samo nebezpečí, tak i vliv jeho destrukčních faktorů: v případě vojenských akcí jsou to objekty a subjekty nepřítele, jejichž ztráta dělá válku pro něj nepřijatelnou.

3. To, co není možné ochránit v procesu překonání katastrofy: v případě vojenských akcí - „tráva na poli boje“;

4. jádro stability egregoru překonávání katastrof – koordinátoři a specialisté: ve vztahu k válečným katastrofám jsou to vojíni pole boje, producenti zbraní a další týl, velení frontu, velení týlu, koordinátoři frontu i týlu⁵;

5. zdroje (včetně lidských), podléhající mobilizaci a využití v procesu odstranění nebezpečí a vlivu na jeho napadající faktory: v případě války jsou to všechny prostředky vlivu na nepřítele a jeho potlačení a likvidace;

6. zdroje, podléhající bezpodmínečné žáštitě a ochraně před vlivem na ně nebezpečí a jeho napadajících (destrukčních) faktorů: v případě války – podléhající ochraně před vlivem nepřítele.

Tento egregor, jako i všechny další egregory v davově-“elitární“ společnosti, pracuje jako naprogramovaný automat mimo vůle lidí, plnících v jeho algoritmice ty či ony role (funkce), ačkoliv lidé jsou schopni změnit jeho algoritmiku, stejně jako mohou změnit algoritmiku jakéhokoliv egregoru, zrozeného společností. A on pokrývá všech šest kategorií (priorit) zobecněných prostředků řízení / zbraňových prostředků, které jsou rozvity v kultuře k okamžiku jeho aktivizace během té či oné přírodní či sociální katastrofy.

Vše, co je podloženě nebo kvůli chybě vztaženo jeho algoritmikou ve kategorii č.1 podléhá neutralizaci nebo zničení v souladu se strategií, jejíž charakter se určuje z jedné strany charakterem a silou nebezpečí (v konkrétním případě – silou nepřítele), a z druhé strany – zdroji, jimiž daný egregor disponuje.

Vše, co se vztahuje ke kategorii č.3 se může ztratit během překonání katastrofy (konkrétně, během válečných akcí to je „tráva na poli boje“), pokud se to z těch či oněch důvodů nepodaří zachovat.

Vše, co se vztahuje v algoritmice egregoru ke kategorii č.4 – jádro stability – nemá žádná práva, kromě Práva, rovnocenného posvátné povinnosti bránit Pravdu Boží a Vlast v řečišti činné algoritmiky toho egregoru v konkrétních historických okolnostech – tomuto tvrdému kritériu „kádrové politiky“ egregoru odpovídají zdaleka ne všichni, přiznaní davově-“elitární“ společností profesionály-politiky a profesionály tajných služeb a vojenského díla, ale odpovídají mu některé osoby, které nemají žádné zjevně viditelné příznaky příslušnosti k sféře řízení, sféře tajných služeb a válečnému dílu. V této kategorii je každý dlužný být připraven na to, projevit se, buďto samostatně nebo v organizačních pořádcích v libovolných Životem zformovaných podmínkách, maximálně efektivně v algoritmice toho egregoru až do sebeobětování⁶. Neschopnost osvobodit svou algoritmiku psychiky od nadvlády mínění „co já jeden můžu změnit“?⁷ (v vojenských aspektech - „jeden v poli není vojín“...) - je spolehlivá ochrana od proniknutí do toho jádra subjektů cizích i jemu, i Spravedlivé povinnosti člověka být zástupcem Božím na Zemi.

Vše, co se vztahuje k zdrojům, podléhajícím mobilizaci a využití v překonání aktivního nebezpečí a jeho zasahujících faktorů, se zapojuje jádrem stability do různorodých procesů na základě principu «podřizuj se sám⁸ a podřizuj druhé», což zabezpečuje stabilní automatizmus vypracování a realizace strategie překonání katastrofy, včetně strategie porážky nepřítele. Ti, koho algoritmika egregoru řadí k této kategorii, mají právo sabotovat princip „podřizuje se a podřizuj druhé“, ale důsledkem takové sabotáže přecházejí do kategorie č.1 (nebezpečí, jeho faktory vlivu; nepřátelé, bezduché nástroje nepřátel a rušící vlivy) nebo do kategorie č.3 – to, co je nemožné ochránit ve zformovaných podmínkách (v případě války - „tráva na poli boje“).

Vše, co je zařazeno ke zdrojům, podléhající bezpodmínečné ochraně před vlivem na ně nebezpečí a jeho vlivových faktorů, disponuje nejvyšším významem, protože po organizaci strategické obrany a následného překonání přírodní nebo sociální katastrofy (porážka nepřítele) právě na nich leží zabezpečení rozvoje vší plnoty a různorodosti života v nové kvalitě zachráněné Vlasti. V nějakých situacích se mohou kategorie 2 a 6 částečně nebo plně překrývat.⁹

*         *
*

-pokračování-

_