24.1.2014
Lev Veršinin
Situaci tria "lídrů" opozice nyní ideálně ilustruje pořekadlo "bojte se svých přání, protože se můžou splnit." Pochod na setkání s prezidentem bylo pro trio opozičním lídrů fakticky pochodem na popravu, a rozsudek byl ještě včera ohlášen Azarovem, a během setkání byl potvrzen Janukovyčem. Krátce a jasně: na kapitulaci (souhlas s "pěti body") můžete zapomenout, mluvit budeme, posuzovat návrhy ve Vrchovní radě jsme připraveni, nicméně teprve poté, co skončí nepokoje a násilí. A protože vy tři jste lídři "revoluce", tak zařiďte klid zbraní.
A v tom je ten háček, že "trio" už nejsou nijací lídři. Formálně se dosud považují za "vůdce Euromajdanu", který se obratem považuje za "národ", nicméně "Euromajdan" už fakticky nic neznamená. Iniciativa byla převzata radikály, na které "trio" (dokonce ani Tjagnibok) nemá žádný vliv. Protože Tjagnibok je lídrem nacistů "kmenových", ale s Berkutem se bijou nacisti "duchovní", pro které není prioritou dokonce ani otázka jazyka. A "trio" si udrží byť nějaký politický vliv jen do té doby, dokud je z Maidanu nevyžene radikální "Pravý sektor".
"Lídři" opozice, nejsa kretény (s výjimkou boxera), si velmi dobře uvědomovali, že když získali vysoký mandát na audienci, ve výsledku se dostanou do velmi nezáviděníhodné situace. V souvislosti s tím se rozhodli dát signál na vzpouru a uzurpování moci v krajích - to znamená, odhodlali se ke krajnímu kroku s nadějí, že v případě úspěchu budou moci jednat z pozice síly, vyhrožovat občanskou válkou. Ale jen při úspěchu. A ten se nedostavil.
"Uzurpování moci v krajích", hrozivě předpovídané od rána, už po poledni skončilo fiaskem. Nejen v Čerkassku, kde se "útok" projevil jako tupá provokace (stovka asociálů sebraných "baťkivščinou" s křikem obsadila dvě prázdné patra budovy, a z třetího byla vytlačena Berkutem), a nejen v Žitomiru, kde šou skončilo ještě větším fiaskem, ale dokonce ve Lvově. Což vyšlo najevo, když "odstoupený" gubernátor vzápětí odvolal podpis a vyjádřil loajalitu prezidentu, a prokuratura zahájila trestní stíhání "aktivistů". "Pod kontrolu Národní rady" nakonec jakž takž (uvidí se do budoucna) přešel jen Ternopol, základna "Svobody".
A mezitím své trumfy připravila vláda, a její překvapení se ukázaly přesvědčivější. Protože, jak ukázalo nedávné setkání se zástupci EU, USA a Kanady, reálné námitky proti argumentům Kyjeva zplnomocněnci nemají a mít nemůžou ("OBSE je připravena podpořit ukrajinskou vládu"), a jakkoliv by setkání interpretovala "revoluční masmédia", je to jen výkřik do větru.
K tomu přišlo neočekávané prohlášení Merkelové, které kompletně přistřihlo křidýlka Boxerovi a protlačilo na první místo Krolika, který by byl jistě za jiných okolností rád, ale ne za těchto. Protože jemu je velmi jasný smysl prohlášení mrs. Ashton, která tvrdě prohlásila, že "má v úmyslu dostavit se do Kyjeva pro zprostředkování a organizaci kulatého stolu" (hurá, hurá), ale - "až uprostřed příštího týdne". To znamená, až po finiši, ať už bude jakýmkoliv.
Krátce řečeno, situace pro "trio" vznikla neradostná:
útulný a "civilizovaný" Majdan, kde něžné dívky a vážení hosté skáčou, "bo nejsou Moskali" (Moskvané = Rusové, p.p. Jednu dobu Majdan žil heslem "kdo neskáče, ten je Moskal"), zmizel, proměnil se v rejdiště ultraradikálů, mezi kterými "přijatelný" (protože přeci jen "svobodovec") psychopat Parubij ještě zdaleka není nejhorší. Tento "nový" Majdan zplnomocnil "trio" jen k jednomu: přijmout z rukou prezidenta bezpodmínečnou kapitulaci. A "trio" namísto toho muselo sebranku radikálů žíznivých po krvi informovat o tom, že ultimátum prezident ani nevyslechl, zato "existuje šance vyhnout se krveprolití" a "řešit problémy zákonnou cestou". Pod nevyhnutelnou podmínkou, že radikálové skončí s útoky a opustí budovy, obsazené "Pravým sektorem", výměnou za to, že vláda může (nebo, minimálně, je připravena o tom popřemýšlet) vypustit zadržené vzbouřence.
Krátce řečeno, cesta nazpět byla pro "trio" cestou z lešení na šibenici, bez jakékoliv možnosti utéct, protože Majdan, dokud je, dává nějaké garance jejich osobní bezpečnosti, ale i sám Majdan je pro ně už smrtelně nebezpečný. Protože jakoukoliv šanci přežít třem lůzrům dával jen souhlas "nového Majdanu" na dočasné příměří, a vůdcům radikálů od šílence Parubije do lídrů Pravého sektoru je totéž příměří podobné smrti. Jde o situace kdo-z-koho a oni si uvědomují, že odpovědnosti neuniknou a párat se s nimi nikdo nebude.
Další je historie.
Trio přišlo, přemlouvalo "nový Majdan" "ještě počkat", alespoň den-dva, bylo vyhvízdáno a prokleto, a "národ" určil: žádné příměří, válka do vítězného konce. A trio muselo přijmou pravidla hry předložené "národem", vyzvat k "rozšíření majdanu" a "formování armády".
O "armádě", mimochodem, promluvil Boxer, kterému se podle všeho od politických piruet zavařil mozek, zato Krolik, dříve vždy vystupující jako druhý, nyní přenechal své místo Olegu Jaroslaviči, který teď už také nemá co ztratit. Soudě podle výrazu tváře a očí, Krolik je v kompletní panice a ze všeho nejvíc by dal přednost tomu mlčet nebo se stát neviditelným, ale takovou možnost neměl. Mimochodem, v nemenší panice byl i vůdce "Svobody": soudě podle jeho histerického zkratu v přímém přenosu,- "Vy jste se rozhodli bojovat, ale v pondělí nás všechny zavřou!" - už mu také naplno povolily nervy.
Závěry.
Rozhodnutí "šílených"(radikálů) o "pokračování války" a vynucené podčinění "tria" vůli radikálů kompletně připravilo "trio" o politickou tvář; nyní napevno spojilo svůj osud s extremisty a bude nuceno ten osud sdílet, jakýmkoliv bude. A Mrs. Ashton přiletí až v úterý. Nebo ve středu. To jest, příliš pozdě. Protože mimořádné zasedání Vrchovní rady za účelem "posouzení drakónických zákonů" naplánované na 28.1., na které vláda přistoupila jako ústupek Evropě, bezpochyby proběhne podle not, zadaných vládou.
Žádná "nová většina" u opozice nemá šanci na zformování. Poslanci mají nos na to, za kým je síla, nedej bůh pokud začnou přebíhat krysy z "UDARA" a "Baťkivščiny" desítkami, v tom případě není na odvolání zákonu nebo odvolání Azarova žádná naděje. Zato přijmutí rozhodnutí o zbavení poslanecké imunity osob, které jsou spoluúčastníky pokusu o státní převrat, není vůbec mimo hru. A tehdy bude rozhodovat jen to, zda dříve doběhnou k letadlu, nebo dříve doběhnou je.
Velmi pravděpodobně se blíží finále. Podle vší logiky, "šílení" zaútočí v nejbližší době.
V principu by pro ně bylo samozřejmě lepší počkat na víkend, až se sebere větší "živý štít", ale nemají čas čekat. Oddíl se shromáždil velký - řekněme, deset tisíc, - kvalitní (většinou chuligáni, zocelení v potyčkách), kontingent, vybuzený vlastní rozhodností a adrenalinem si pravděpodobně myslí, že je schopen zvítězit.
Z druhé strany, vůdcům (skutečným, ne "trio"), kteří chápou víc, než "maso", dá velká potyčka možnost utéct a "zachránit se pro revoluci" - Polsko už prohlásilo, že "běžence" vydávat nebude, a haličský "koridor" je pod kontrolou.
Mimochodem, i "trio" by ve vlastním zájmu mělo utéct před strašným 28. lednem.
Alternativa není.
Nakolik chápu, vláda v nejbližších dne zlikviduje Majdan (stanové městečko) a vezme pod kontrolu oporné body "Pravého sektoru". Morální právo na to má (prolitá krev, demonstranti zastřelení ne z policejních zbraní), času dost (Ashton nespěchá), vykonavatelé z nedočkání už "ryjí zem kopyty" a falešný start s "ovládnutím moci v krajích" připravil opozici o poslední trumf, který mohla použít. Čekat déle nemá smysl - tím víc jen majdanští chemici navaří svinstva.
ПРИГЛАШЕНИЕ НА КАЗНЬ vyšlo 23.1.2014, v originále jsou doplňková videa a odkazy-citace.
Informační báze KSB