Přelom historie

Analýza aktuální situace z pohledu Koncepce občanské bezpečnosti (KOB), z pera analytického centra KPE

Rok 2012 je nepochybně přelomovým v nynější globální civilizaci. Propletenec zájmů globálních klanů, projevující se na "mapě" národních států, vyústil v různorodé, vzájemně propojené procesy. V centru uzlu se nachází současná konfigurace "unipolárního světa" s diktátem USA a dolaru Federálního rezervního systému (FRS), který byl vytvořen na základě výsledků První a Druhé světové války 20. století, usilím sil zosobněných finančním klanem Rockefellerů.

"Starý svět" 20. století odchází, jeho hlavní síla se bije za své vedoucí postavení. "Nový svět" 21. století je svět multipolární, který nabírá sílu.
 

Na základě procesu změn form vlád zemí arabského světa, spuštěného v roce 2011 iniciativami západních tajných služeb, zažívají také země Evropy, Blízkého a Dálného východu sezonní "mírové" změny - volby. Při pohledu na hlavní nynější hráče velké geopolitické hry je možné vyzdvihnout následující události volebního typu:

• Prosinec 2011 - volby do Státní dumy Ruské federace.

• Březen 2012 - prezidentské volby v Rusku.

• Březen 2012 - parlamentní volby v Íránu.

• Duben 2012 - prezidentské volby ve Francii.

• Listopad 2012 - prezidentské volby v USA

• Listopad 2012 - sjezd Komunistické strany Číny spojený se změnou vedení. Noví vůdci "pátého pokolení" budou na svých postech následujících deset let. Kromě toho se na sjezdu bude probírat pětiletá perspektiva rozvoje Číny.

• Podzim 2013 - volby do dolní komory německého parlamentu. Poslanci dále vyberou nového spolkového kancléře, nejvlivnější politickou osobu v Německu.
   

V současné době se větší část změn v politice už odehrála. A blížíme se k nejvážnějším událostem rozložení sil v globální politice na nejbližší dobu: volbám v USA a sjezdu KS Číny.

Ale před tím, než se dostaneme k rozboru situace u těchto dvou "těžkých vah", pozorně se podíváme na už existující výsledky.

Rusko soustřeďuje síly

Volební proces v Rusku konce roku 2011 a počátku roku 2012 byl velmi výrazný. Výsledkem bylo zachování směru pohybu Ruska cestou boje s vlivem z USA, ze strany globálního klanu Rockefellerů. Je třeba chápat, že základem koloniální závislosti Ruska nejsou jen zákonodárci, ale v první řadě kádry, stojící na řídících postech v zemi a nacházející se skrze různá schémata v závislosti na USA. Ale fakt znovuzvolení Vladimira Vladimiroviče Putina dává dodatečné možnosti pro prohlášení o obnovení suverenity země "svrchu" i spuštění národně orientované cesty rozvoje, podpořené "zdola".
Je samozřejmé, že pro realizaci této varianty je nutná příprava nových, národně orientovaných kádrů. A za tím účelem se musí podpora národa změnit z pasivní (hlasování jen ve volbách) na aktivní - převzetí odpovědnosti na místech. Tento proces potřebuje ještě určitou dobu "soustředění sil".

V geopolitice bude hrát Rusko stále větší a větší samostatnou roli, vytvářeje integrační procesy na území SNS s cílem vytvoření vlastní, samostatné ekonomické zóny, a také obrany zájmů národní bezpečnosti na Blízkém východě.
V této hře může V. Putin využít konflikt ekonomických zájmů Rockefellerů a Rothschildů. Podpisy strategických smluv různého druhu Rosněftu s British Petroleum (ohledně TNK-BP) a Exxon Mobil (dohoda o osvojení Arktidy) to potvrzují.
Podle mínění analytiků Rothschildové (BP), kvůli ztrátě kontroly nad tiskárnou dolaru FRS, nyní údajně mají nouzi volných finančních prostředků, které získají prodejem TNK-BP. Přitom, podle dohody, jim zůstane nevelká část akcií Rosněftu (cca 20%), což indikuje, že nebyli z Ruska vyhnáni a spolupráce pokračuje.

V otázce Exxon Mobil (struktura Rockefellerů) nejspíše převládá jiný faktor. Rusko získá větší samostatnost, nehledě na společné osvojení přírodních zdrojů Arktidy.

Ve strategické rovině posílení nacionálních sil Ruska, řízených RPC (ruskou pravoslavnou církví), má blízko k zájmům potomků aristokratických rodin Evropy, zkoncetrovaných okolo Vatikánu. V této situaci sbližování RPC a Vatikánu nevyvolává udiv.
 

Írán – pod nebezpečím války.

Vnitřní děje Ruska nastínili situaci v Íránu. Ačkoliv zatím není vedoucí mocností, nebezpečí napadení Íránu ze strany Izraele a USA vytváří nervozní atmosféru. Válku potřebují v prvé řadě Rockefelleři za účelem podpory ekonomické diktatury dolaru a FRS.

Za výsledek parlamentích voleb Íránu je možné považovat oslabení pozice současného prezidenta Mahmúda Ahmadinejáda. A ačkoliv všechna "elita" vystupuje proti vlivu Západu jednolitě, zesílení konfrontace mezi prezidentem a ajatoláhem Chomeiním může mít pro Írán negativní důsledky. Příprava Izraele a USA k napadení Íránu je v plném proudu. Ale nejpravděpodobněji administrativa USA nebude do voleb přijímat žádná opatření ohledně rozpoutání války na Blízkém východě. Íránu je tedy dán čas na oddech, zřejmě do jara roku 2013.

Francie

Evropa se v důsledku výsledků Druhé světové války dostala do sféry vlivu USA. Tato závislost by jasně viditelná na příkladu Francie roku 2011 a osoby prezidenta Sarkozyho. Ale kontinentální zednářské struktury usilovaly dostat se z pod kontroly zaoceánského "staršího bratra". Tento proces se přelil do veřejného prostoru. Předseda MMF Strauss-Kahn vystoupil v únoru 2011 s myšlenkami namířenými proti totální dominanci dolaru FRS USA a základům liberální politiky. Tím zároveň Strauss-Kahn, jako lídr Socialistické strany Francie a trockistického hnutí pseudosocializmu (pravděpodobně spojeného s Vatikánem), přímo vystoupil proti klanu Rockefellerů. (Podrobněji se tématem zabývá seminář "Konsensus" neo-trockismu a stať Globální napětí a odstavení Strausse-Kahna.)

V důsledku, skrze trest incidentem v newyorkském hotelu, Strauss-Kahn jako nejvlivnější kandidát zmizel z boje o post prezidenta Francie. To nicméně nezabránilo jeho straníku ze Socialistické strany Francie Hollandovi zvítězit ve volbách a stát se následujícím prezidentem Francie. Je příznačné, že jeho protivníky byli tehdejší prezident Sarkozy (nejspíše spojený s finančními strukturami Rockefellerů) a Maria Le Pen, vůdce národně orientovaných sil. Každý z kandidátů byl fakticky svým programem orientován na jeden z globálních klanů řízení západní civilizace - Rockefellery, Rothschildy a nacionální síly, orientující se na Vatikán.

Na uvolněný post předsedy MMF byla jmenována Kristine Lagarde, která je známa svými proamerickými postoji. Se začátkem jejího působení v MMF nebyly pozorovány žádné iniciativy namířené na oslabení monopolu dolarového systému Rockefellerů.

V létě 2011 se v USA rozšířilo hnutí "Occupy Wall-Street". Požadavky demonstrantů byly namířeny na boj se sociálním rozvrstvením a dominancí bankovní sféry. Díky přítomnosti některých ukazatelů je možné dojít k závěru, že tyto protestu byly jako minimum "pozdravem" federální rezervě USA od evropských "elit", a jako maximum akcií "světového zákulisí", vždyť ne náhodou se miliardář Soros přiznal k financování této akce. Doporučujeme k seznámení seminář Baletka na bronzovém býku.

Odvetný úder Rockefellerů - potopení výletní lodi Costa Concordia ("Břeh Porozumění") v lednu 2012. Ohledně této události bylo dáno detailní hodnocení ve stati Krach Evropy, zapsaný v symbolech "matrice Concordie" a v semináři Concordia – zrcadlo Evropy. "Černé znamení" bylo posláno nejen Sjednocené evropě, ale i celému globálnímu projektu socialismu trockistického typu.

Za další odvetu Rockefellerů je možné považovat vraždu Richarda Deskuena v dubnu 2012 v hotelu v New-Yorku, ředitele francouského "Institutu politických věd". Je třeba upřesnit, že tato instituce je jednou z hlavních "líhní" politických kádrů Francie i Evropy. Místo té vraždy do detailu připomíná situaci se Strauss-Kahnem, a s ohledem na to, že status Deskuena, jako hlavního "učitele" politických činovníků, je v našem chápání výše než status Strauss-Kahna, má tato událost dalekosáhlé důsledky.
 

Jak vidíme, konflikt "elit" se zostřuje, a dokonce novinka o příměří Rothschildů a Rockefellerů neodstraňuje systémové rozdíly zájmu a směřování těch dvou klanů, a slabost jejich rozpadajících se pozic v otázce globálního řízení. (viz. Globální prediktor (GP) podstoupil pokus o sjednocení).

Listopadový obrat

Nyní jsme došli k nejhlavnějším změnám ve světovém politickém systému: volbě další cesty rozvoje USA a Číny.

Prvním krokem budou volby v USA, které určí, jakou cestou půjde současný Hegemon unipolárního světa. A ačkoliv nynější kreditně-finanční systém už není tentýž, jako několik let nazpět, výsledek prezidentských voleb v USA bude klíčem k pochopení toho, bude-li schopen klan "rockefellerů" i nadále, opíraje se o FRS, provádět fašistickou politiku "šiřitele demokraci" po celém světě. Nebo zda klan "rothschildů" realizuje svou variantu vytvoření několika ekonomických zón - multipolární svět se světovou vládou, včetně sloučení USA, Kanady a Mexika do jednoho celku se společnou měnou "Amero".
 

Zájmy Rockefellerů představuje Republikánská strana, představitelé vojensko-průmyslového komplexu USA, na současných volbách je to Mitt Romney, milionář a mormon. Nachází se v pozici napadajícího. Za zájmy Rothschildů vystupuje Demokratická strana v čele se současným prezidentem Obamou.
 

V otázkách ekonomiky oba dva kandidáti obcházejí stranou status Federálního rezervního systému USA. Z rozložení sil globálních klanů je možné udělat následující závěr:

Při výhře Obamy mohou Rothschildové přes Senát, kde mají většinu, přijmout zákon o navrácení emise dolaru pod kontrolu vlády. V dané situaci nebude budoucí prezident Obama zákon vetovat. To dá Rothschildům možnost vytvořit Severoamerickou unii Kanady, USA a Mexika, včetně vyvedení globálního finančního systému z pod diktátu dolaru FRS, což bude sloužit formování "multipolárního světa" - projektu Rothschildů. Pro to potřebují, mimo jiné, podporu sil ve vedení Číny, které bude určeno na 18. sjezdu KS Číny 8. listopadu. Pro USA a větší část světa se pracovní variantou stane socializmus trockistického typu.

Vítězství Mitta Romneyho ještě více sníží vliv Rothschildů na FRS USA a zmenší jejich možnosti podpory "multipolárního světa". Přitom budou republikánci aktivně lobovat za zájmy vojensko-průmyslového komplexu a zesílení vlivu USA ve vztahu ke všem ostatním zemím. Romney, ve srovnání s Obamou, představuje "kovboje na koni". Srší výpady směrem k Íránu, nazývá Rusko geopolitickým nepřítelem číslo 1. A nejpravděpodobněji prodlouží podporu "nových" režimů "Arabského jara". Válka i Íránem se stane nevyhnutelnou. Takový výsledek voleb bude pro Rusko zjevně negativní.

Příznačnými lze nazvat předvolební debaty Obamy a Romneyho, v kterých se hodnotily otázky vnější politiky. Romney vytýkal Obamovi, že USA má dnes mnohem méně lodí, než dříve. Obama paríroval tím, že i děl a koní má armáda USA dnes méně než dříve, a že v současné situaci mají význam síla a efektivnost letadlových lodí, ponorek a kybervojsk, na rozdíl od jejich počtu. Výpad Romneyho ohledně Ruska obešel Obama srovnáním chování Romneyho s obdobím studené války 60-80. let. Jinými slovy, Romney byl ve svých projevech přívržencem "otkryté síly" - šesté priority obecných prostředků ovládání (řízení), vůdcem "Říše Dobra".
Takové řeči jsme slyšeli prakticky celou druhou polovinu 20. století. Rétorika "vymírajícího dinosaura". Ačkoliv, co jiného je možné slyšet od republikána.

Obama, opíraje se na zkušenosti s vedením zahraniční politiky, dal přednost "měkké síle". Nevyjadřoval se přímo, dokonce v otázce Íránu dal důraz ne proti vedení země nebo národu, ale jen proti jadernému programu. Tím Obama demonstroval vyšší úroveň politického umění a využití metod řízení (manipulování) na vyšších prioritách OPO (obecných prostředků ovládání).

Sjezd Kommunistické strany Číny

Čínská civilizace má mnoho specifik a silně se odlišuje od Západu, islámské civilizace i civilizace Míry - Ruska. Z tohoto důvodu je nalezení uspojivých, podložených otevřených analýz ohledně Číny krajně těžké. V této situaci je jediným dostupným materiálem vysokého stupně propracovanosti práce Andreje Děvjatova. Na jeho práci Čínské ceremonie, aneb radostně k 18. sjezdu KS Číny o situaci a rozložení sil Číny před 18. sjezdem se budeme opírat.

Děvjatov odděluje tři klany účastnící se řízení KS Číny.

• "Komsomolce-reformátory", tíhnoucí ke globalizaci na americký způsob a ke klanu Rockefellerů.

• "Prince-nacionalisty", mající shodné zájmy s finanční internacionálou Židů a s klanem Rothschildů.

• "Straníky", orientující se na vnější síly aristokratického konzervativismu a Rusko

Podle staré dohody z roku 1989 došli čínští vůdci k dohodě, že v roce 2012 na 18. sjezdu přijdou k moci "Princové-nacionalisti" s projektem proměny Číny ve "světovou velmoc číslo jedna". Realizace toho plánu si vyžaduje posun strategických hranic země za regiony současného národního státu. Ta mapa se už nachází všem na očích v muzeu historie Číny. Teritoria Sibiře za Uralem, Centrální asie do Kaspiku a země Jižních moří do Singapuru jsou na ní určeny jako uzemí národních zájmů Číny. Ale, v důsledku boje o moc, se tato dohoda nachází v neurčitém stavu platnosti. Nový konsenzus ve vládnoucích kruzích Číny zatím pozorován není.

Při zostřování boje v průběhu celého roku 2012 konflikty jen narůstaly. Z viditelných důsledků je možné jmenovat odvolání Bo Silaje, představitele "princů-nacionalistů" ze všech postů skrze skandál s jeho ženou a obvinění ze zrady Číny jeho věrného pobočníka Van Liczjuna.
 

V současné situaci, na kterou stranu se pohne rovnováha sil uvnitř Číny, tam se pohne i ten či onen globální klan. Stojí přitom za zmínku, že nejprve byl 18. sjezd naplánován na polovinu října 2012. Přemístění tohoto termínu na 8. listopad, za prezidentské volby v USA, ukazuje na silnější pozice "komsomolců" i "princů", orientovaných na klany zosobněnými Rockefellery a Rothschildy. Při tom, podle mínění A. Děvjatova, "komsomolci" prohrají a díky tomuto boji získají nejvíc stranou stojící "straníci".

 

Německo - srdce Evropské unie

Poslední událostí, která nás čeká v blízké budoucnosti, jsou volby spolkového kancléře, hlavní politické figury Německa, v roce 2013. Volby jsou plánovány na podzim roku 2013. Vliv budou mít v prvé řadě na osud EU.

Celkově, projekt Evropské unie a valuty euro je první řadě velmi výhodný Rothschildům. Hlavní part v unii hrají Francie a Německo. Pokud se zaměříme jen na Německo, pak v poslední době pozorované procesy "krize eura" mu jdou jen na ruku. Německo vyplnilo úkol ohledně obnovy svého vlivu v Evropě po Druhé světové válce. Podle závěrů Andreje Fursova (viz. Pátý reich: možnost nebo nevyhnutelnost?). Německo má dostatečně silné pozice do budoucnosti. Je jasné, že jsa jedním z silných členů Unie, Německo se bude muset poprat se všemi krizemi sjednocené Evropy, a zdaleka ne jen finanční. Je třeba mít na paměti, že národnostní složení Evropy (jakož i Německa) se v posledních letech silně změnilo, přes hranice proudí silný proud běženců, způsobený "Arabským jarem". Čím dál více se nabízí myšlenka, že je to "dárek" zaoceánského "Staršího bratra".

V této rovině se současný kancléř Angela Merkel i její pravděpodobný budoucí protikandidát, socialista, bývalý ministr financí Německa P. Steinbruck, nijak zvlášť neodlišují v chápání místa Německa ve světě a ukolů, které před ním stojí. Liší se jen ve způsobu a metodách řešení těchto úkolů. Je jasné, že země se bude čím dál více osvobozovat od vlivu anglosasů a provádět samostatnou politiku. V geopolitické rovině se to projeví v posílení sil spojených s Vatikánem, který má v Německu velmi silné pozice.

Obecně řečeno, Německo a Rusko mají podobné zájmy - osvobození se od okupace USA. Co se bude dít po dosažení žádaného cíle, zůstává nyní stále otázkou. Chce se věřit, že chyby, předcházející začátku První i Druhé světové války, kdy se Rusko a Německo podařilo poštvat proti sobě, se už nebudou opakovat.
 

"Nový svět" 21. století

Při pečlivém poslechu slov kandidátů ve volbách je možné uslyšet signály používání metod vládnutí (řízení) odumírající biblické koncepce. Patří sem i rozhovory o "vyvolenosti" té či oné skupiny lidé (tu "židů" Rothschildů, tu "demokratizátorů" Rockefellerů), i přání vnutit svůj úhel pohledu, navzdory jinému.

Během dlouhých staletí panování biblické koncepce zotročení národů planety Země se nahromadila velká chyba řízení, která se projevila globální systémovou krizí. Proto hlavní, prvořadá otázka, stojící před lidstvem, zní - JAK jí překonat. Jak dát naši zelenou planetu do pořádku? JAK žít v míru a harmonii mezi všemi národy.
 

Hledání odpovědí na tyto otázky nás přivede k přehodnocení základů řízení společnosti.
 

Alternativou k nyní existující biblické koncepci bude stále více a více přicházet alternativní koncepce, založená na správných principech. Rusko může nabídnout variantu definice takového způsobu řízení - Koncepci občanské bezpečnosti. Vítězství V. Putina v prezidentských volbách zajistí dodatečné období stability pro prorůstání nových principů alternativní globalizace - soustředění Ruska. Aby na vlastním příkladu v 21. století ukázalo novou cestu rozvoje celé současné globální civilizace, bez konfliktů, chyb řízení a krizí, hrozících zničením celé naší planety.
 

Autorský kolektiv VPP KPE (kpe.ru)