Poslední Gambit (dokončení)

14.8.2015

předchozí část

...Pokud by se Írán stal obětí akce odplaty, zároveň by dostala úder i Severní aliance v Afghánistánu, podporovaná Íránem a Ruskem. Také je dobré vzpomenout, že dva dny před „teroristickým útokem století“ byl smrtelně raněn autoritativní lídr Severní aliance – Achmad Šach Masud, načež by bylo možné prohlásit hnutí Taliban jedinou reálnou silou, schopnou zajistit stabilitu v Afghánistánu a celém regionu od „iránských teroristů“.

Takže, mnohé je zakryté mlčením ohledně toho, že na začátku září se nepovedlo vše tak, jak bylo zamýšleno. A možná že vše tak proběhlo proto, že specifikum uskutečnění té složité operace je v rozrůzněnosti kroků jejích účastníků, kteří nevěděli o úkolech nebo dokonce existenci ostatních větví scénáře a jejích vykonavatelích. Každý znal a vykonával jen svou část, ale při takovém přístupu k formování scénáře bylo už nemožné zastavit teroristy poté, co něco neklaplo (řekněme, nestal se “íránský” útok v Londýně), aniž by došlo k rozkrytí scénáře nebo jeho fragmentů. Někdo měl za úkol zabít Masuda, někdo – dovolat se do Bílého domu, někdo – zaútočit na Světové obchodní centrum a tak dále. Avšak neúspěšná realizace falešné “íránské stopy” vytvořila Íránu svého druhu alibi.

USA udělaly pauzu. Kvůli tomu, že není možné použít několik vzájemně se vylučujících falešných stop, do rukou FBI se dostaly reálné informace, svědčící o tom, že organizace útoku se účastnili nějací jiní, a ne íránští ani afghánští teroristé. Ty stopy by se ukázaly nevyužité, pokud by USA a Velká Británie (a velmi pravděpodobně, všichni ostatní členové NATO) zasypaly „tomahawky“ území Íránu namísto Afghánistánu. Ale to by byla třetí světová válka, která nezačala jen proto, že neznámý íránský důstojník bezpečnostní služby projevil bdělost a nepustil pasažéry do pilotní kabiny. Ano, Watsone, možná mu jednou svět postaví pomník.

Nastoupila krátká pauza, během níž Holmes navrhl vrátit se znovu k novinám „Izvestija“, vzatými z letiště v Curychu.

— Podívejte se, Watsone, na číslo vydání „Hodiny zvratů“, ve kterém je opublikován „Post historický piknik“.

— Číslo 33 roku 1992.

— A pořadové číslo od začátku vydávání publikace?

— 130! Zdá se že jsem pochopil, Holmesi. Představitelé biblického znacharstva se pokusili apelovat k vyšší úrovni zednářských zasvěcení – 33 a hned vpadli do objemnější (hierarchicky nadřazené) matrice „Pikové dámy“, a navíc do varianty Germanna/Hermanna, u něhož dala číselná suma karet po třech dnech hry číslo 13.

— Ano, Watsone, na matriční úrovni byli jednoduše odsouzeni na absolutní prohru, nehledě na veškerou kabalistiku třetího „pikniku“. Podívejte se na den vydání toho čísla – 17. srpna a ještě jednou si vzpomeňte na „Závěr“ u „Pikové dámy“.

Holmes znovu vzal list, na kterém měl udělány výpisky a přečetl: „Germann se zbláznil. Sedí v Obuchovské nemocnici v pokoji č. 17, neodpovídá na žádné otázky a neobvykle rychle si drmolí: Trojka, sedmička, eso!, Trojka, sedmička, dáma!..“

— Ale přece jen mi není moc jasné, Holmesi, kdo mohl vybrat takovou kabalistiku čísel, kdy při setkání s ní u normální člověka vzniká takový pocit, že to je...

— … buď projev nevyzpytatelného Božího záměru, nebo otisk nečího ďábelsky sofistikovaného (za myslitelné hranice) rozumu, — dořekl frázi Holmes.

— Ano, Holmesi, skutečně jsem taková slova pronesl v první den našeho zkoumání „pikniků“, ačkoliv tehdy se týkala číselné mystiky, spojené s letadly-kamikaze. Teď jsem se s ní jednoduše setkal během studování „pikniků“ a nemůžu říct, že se pro mě stala jasnější.

— Ale kromě toho, Watsone, jsme mluvili také o číselné míře, která čeká na naše pochopení. V mystice čísel, se kterou jsme se setkali při zkoumání událostí v New Yorku a Washingtonu 11. září 2001 a také v mystice čísel „pikniků“ je něco společného, co je spojuje a co je možné nazvat číslovou mírou matric. Podobně jako v historii je číslovou mírou chronologie, tak i matrice mají svou číselnou míru, která je ve své informativnosti mnohem širší, než chronologická číslová míra. Právě číslová míra matric je vnímána kabalisty a mystiky jako kabalistika a mystika čísel. Ale pro toho, kdo chápe povahu jevu, v tom žádná mystika není. A kdo vnímá matrice jako objektivní jevy, ten nejenže chápe roli číslové míry v povaze matric, ale i se učí využívat číslovou míru v praktických cílech.

— Byl bych vám velmi vděčný, Holmesi, pokud byste se mnou provedl něco jako praktické cvičení na téma „matrice a jejich číslové míry“.

— Milý Holmesi, to, jak jste nazval praktické cvičení jsme s vámi začali z prvních minut mého návratu z Indie. Navíc, přesvědčil jsem se, že jste se k němu kvalitně připravil.

— Co máte na mysli, Holmesi?

— Vaši reakci, příteli Watsone, na ruské noviny „Izvestija“.

S těmi slovy Holmes vzal se stolu „Izvestija“ № 175 (26013) z 22 září.

— Kromě fotografie Anny Kurnikovové, která je úhlem snímku skutečně podobná Afroditě Kallipize z třetího „pikniku“, jsem zkoumal i další fotografie z toho 12-ti stránkového vydání a došel jsem k závěru, že téměř všechny jsou spojeny se symbolikou všech „pikniků“. Předpokládám, že v textech článků a titulků může být odkryto mnohé z toho, co nám pomůže vyřešit ruský rébus. Nu a co se týká číselné míry, sám jste ji Watsone popsal, když jste obrátil pozornost na shodu čísla vydání s číslem letu, který narazil do severní věže WTC. Ale všimněte si, Watsone, celkového pořadového čísla toho vydání; co vás na něm uhodí do očí?

— Číslo 13.

— Správně, Watsone. A pokud k tomu přidat, že součet čísel 175 je roven 13, pak docházíme k závěru, že kolektiv redakce, připravující vydání 22. září, to znamená 11 dní po katastrofě, nevědomě předával nějakou reakci biblického egregoru na transformaci matrice „pikniků“, na kterou jste obrátil pozornost. Ale zároveň se kolektiv redakce nacházel pod vlivem matrice „Pikové dámy“ v té její části, ve které je odražena činnosti Germanna. Nezapomínejte, že 22 je číslo hierofantů. Ale pojďte se nejdříve podívat na titulky článků a obrázky k nim. Třeba tady ta fotografie rybáře se spinningem na třetí straně. Přeložte prosím záhlaví toho textu.

— „K šampionátu lovu na spinning ryba silně zmoudřela.“ Moc nechápu, Holmesi, proč vás ten článek zaujal?

— Podívejte se na třetí piknik, Watsone, zde je v „Labutím jezeře“ mrtvá ryba, symbol konce biblické koncepce. Předpokládám, že ten text je matriční reakce na ten symbol. Překládejte prosím dále.

— Nejprve malý předslov:

„Včera vyjelo 60 z velké části vousatých mužiků na jezero „Orlovská voložka“ v Saratovské oblasti. Měli jeden cíl: nalovit co možná nejvíc štik, brejlovců, okounů – všeho, co se přihodí. Tak začal šampionát Ruska v rybolovu na spinning. Spinningisté se považují za skutečné estéty – rybáře s obyčejnou udicí nazývají „primitivy s klacky.“

Dále jméno autora: Anton Jelin. Pokračovat?

— Ano, prosím.

— «Chytří spinnigisté okupovali oddychový dům „Čajka“ - tehdy recepční ještě ubytovávala lidi s ohromnými ruksaky a kotouči vlasců. Nyní jsou jejich pokoje zavaleny třpytkami, woblery, neuvěřitelně rozmanitými džerkbejty a mutanty typu kalmar a vibrochvost. Sebrav návnady dohromady, prožijí v loďkách dva dny po sedmi hodinách. Známý spinningista Gennadij Filin se výborně vyzná ve vibrochvostech a woblerech, ale na šampionát se nedostal: nepozvali ho. — Já nejsem příznivcem masového hysterického lovu, — řekl „Izvestiji“, — tak mizí veškeré uspokojení z procesu. A vždyť spinning, to je nejestetičtější rybolov. Jeho šarm je v tom, že dobředu máte za cíl velký úlovek. Je přítomen hazard, který se pravda vytrácí, pokud zabírá potěr.

Podle mínění Filina, nyní se ryby staly moudřejší. Doby, kdy bylo možné natahat desítky kilo „chvostů“ na primitivní „klacek“ s „něvským“ bramborem a vlascem, jsou minulostí. Ryba nyní bere jen na takové zvrácenosti, jako džerkbejty – návnada ve formě životem potřepané štiky. A mnozí profesionálové tráví zimu s nožem v ruce, pokoušejíce se návnadami vlastní výroby oklamat chytrou rybu. Svého prvního Ježdíka Filin chytil, když mu byly tři roky. Od té doby, říká, se „zaháčkoval“. Místopředseda vedení asociace „rosochotrybolovsojuz“ (ruská asociace rybolovu) Alexandr Klušin naproti tomu nyní lovit rybu nemůže – ale za to vymyslel šampionát. Podle jeho slov čekají ve „Voložce“ štiku, brejlovce, okouny a dokonce candáty. Po dvou dnech, strávených spinningisty v loďkách, veškeré úlovky vyvěsí a na plášť vítěze připnou medaili šampiona Ruska. Jsou slyšet zvěsti, že loňský šampión Vjačeslav Golubev, který se účastní, není ve formě a tento rok postoupí titul někomu jinému.»

— Co řeknete Watsone na téma toho textu?

— Nějaký podivný článek, Holmesi, jakoby s dvojitým smyslem. Překvapuje v něm to, že všechny příjmení rybářů a místa provedení závodů mají ve svém základu ptačí jména: Filin, Klušin Golubev, Orlovská, Čajka. Nejasná je konfrontace „spinningistů“ s „primitivy s klacky“ a zvláště návnada ve formě „životem znetvořené štiky“.

— Co se týká „ptačích jmen“, tak mrtvá ryba v třetím „pikniku“ je také v jezeře s ptačím názvem - „Labutí“.

— Nyní Watsone prosím přeložte titulek článku zleva. Pod ním je fotografie na západě známého ruského režiséra Končalovského s nějakým podivným člověkem.

— „Končalovský točí v blázinci“. A o něco níže: „Včera režisér Andrej Končalovský uspořádal tiskovou konferenci na objektu natáčení snímku „Dům bláznů“. Natáčení probíhá v jedné z moskevských psychiatrických klinik.“

— A nadpis pod fotografií?

— „Andrej Končalovský vede reportáž z blázince.“

— Nyní je Watsone tady vše jasné. Rusové nazývají blázince „žlutými“. V třetím „pikniku“ je také „Žlutý dům“, o kterém mi řekli ve Španělsku, a i Galba, zdá se, vám o tom něco objasnil. Nyní Watsone, ohledně šesté stránky: tato fotografie s Bushem v kongresu, kde u něj nad hlavou visí nápis «IN GOD WE TRUST». Prosím, přeložte nadpis článku a to, co je pod ním.

— „Neohraničená spravedlnost“ a níže „Kdo není s námi, je proti nám“ - oznámil prezident Bush“. Pod tím je krátká anotace:

«Prezident USA George Bush vystoupil před zaplněným kongresem s projevem, který je možné přiřadit do kategorie každoročních poselství „O situaci v zemi“. Nicméně tentokrát se týkal situace i v Americe, i v celém světě. Bush řekl, že ostatní státy mají na výběr jen dvě varianty: „Buď být s Amerikou, nebo s teroristy“ Třetí cesta není.“

Zprava je malá poznámka k článku:

«Prvotní název budoucí operace „Neohraničená spravedlnost“ může být změněn. Během tiskové konference ministra obrany USA Donalda Rumsfelda jeden z akreditovaných novinářů řekl: někteří američtí vědci muslimové proti tomu názvu protestují. Oponenti trvají na tom, že neodpovídá zcela realitě, protože spravedlnost podobného druhu může uskutečňovat jen Alláh. „Chápu, chápu“ ,- odpověděl Rumsfeld. To už je za poslední týden druhý lingvistický konflikt, který vypukl ve Washingtonu. Dříve mnozí muslimové kategoricky vystoupili proti použití Bushem slovního spojení „křížová výprava proti terorizmu“, a jeho asistenti rychle odstranili tu frázi z prezidentského slovníku.»

Nadpis pod fotografií říká následující: „Podle názoru kongresmanů, George Bush pronesl svou nejlepší řeč za dobu prezidentství.“

— A co zajímavého Watsone autor podotýká o té řeči?

— Nic zvláštního, kromě dvou dvou míst, na které podle mě stojí obrátit pozornost. První: „Hovoře o režimu Talibanců, Bush použil výrazy, které žádný americký vůdce nepoužil od doby války s fašismem.“ A druhé:

«Během své řeči prezident oznámil o důležitém kádrovém rozhodnutí. Zavedl v zemi novou pozici, „Ministr národní bezpečnosti a obrany“. Novému členu kabinetu bude poručeno řídit všechny otázky, týkající se překonání nebezpečí Americe zvenčí. Stal se jím guvernér státu Pensylvánie, energický a velmi populární Tom Ridge. Bude koordinovat činnost 40 federálních agentur, a také odpovídající řízení států. Zvláštnost té pozice je v tom, že pro její zavedení není třeba ani schválení senátem, ani přijetí zvláštního zákona.»

Holmes mě pozorně vyslechl a poprosil přeložit záhlaví článku a nápis u fotografie vespodu stránky.

— «Generálové nabídli Americe tři základny“ a podtitulek: „Marxisté a muslimové nechtějí pomáhat „imperialistům“. Nápis pod snímkem: „Indičtí vojáci si na válku nezvyknou“

— A v textu článku něco zajímavého je?

— Celkem nic zvláštního: vláda Indie nabízí USA své základy pro boj s teroristy, a lídři indických muslimů protestují proti tomu rozhodnutí vlády. Jen jsem nikde nenašel ani slova o indických marxistech, pokud nepovažovat za marxisty „indický národní kongres“, který je stejně jako indičtí muslimové také proti. Mimochodem, „indický národní kongres“ je nespokojen s vzdělávacími programy v indických školách: údajně, hinduizmus se v nich neprezentuje atraktivně. A ve své podstatě kastový systém Indie je nejen jeden z projevů hinduizmu, ale jak jste i sám řekl, jeden z projevů fašizmu. Tedy, útok „indického bojového slona“ - velmi starého „bojového slona“ - z matrice „Post historického pikniku“ Rusko také odrazilo a nyní s ním budou mít co do činění USA.

— Ano, Watsone, velmi pravděpodobně. A zjevně váš Galba měl pravdu, když hovořil o visícím nad Státy internacionál-socializmu a o formování amerického gestapo, které podle svých možností zastíní stalinské NKVD i hitlerovské gestapo dohromady. Soudě podle názvu pozice „Ministr národní bezpečnosti a obrany“, pravomoce nového amerického ministra převažují pravomoce Heinricha Himmlera, který zároveň s šéfováním SS byl hlavou policie reichu. Nu a slogan „Kdo není s námi, ten je proti nám!“ je známý od dob revoluce v Rusku v roce 1917 – je to slogan trockistů a ne bolševiků. Zdá se tedy, že permanentní revoluce pokračuje, ale už v nových podmínkách, a podtitulek článku o reakci různých kruhů Indie na trockisticko-fašistické vystoupení Bushe v kongresu - „Marxisté a muslimové nechtějí pomáhat „imperialistům“ nese na matriční úrovni dvojaký smysl: z jedné strany, jako potvrzení toho, že trockismus už využívá islám ve svých zájmech, a z druhé, jako záštita od možných obvinění o aktivizaci trockizmu a fašizmu v Americe.

— Proč jste tak usoudil, Holmesi?

— Proto, že slovo „imperialisté“ v podtitulku, jak sám Watsone vidíte, je v uvozovkách, což dovoluje při přechodu k ideologické smyslové rovině, které odpovídají „muslimové“ i „marxisté“, podrozumívat pod nimi buržoazní demokraty, nacházející se u moci v USA. Nu a celkově vzniká, že naše obavy ohledně trockizmu, vyřčené v den publikace toho vydání, už měly určitou osnovu, a šestá stránka je svou podstatou posvěcena „Obrannému pikniku“, pokud se držet jeho výkladu trockistou Galbou. Ale pak by na té stránce měl být znak, ukazující na její spojení s druhým „piknikem“. Protože mé možnosti ohledně segmentu „obrázků“ jsou vyčerpány, pak na vás, Watsone, zbývá hledat ten znak v dalších článcích té stránky.

Začal jsem číst texty ostatních třech článků šesté stránky. Holmes zadýmil svou fajfkou a už pokolikáte se pohroužil do textu a obrázků „Obranného pikniku“.

— Asi jsem to našel. Tento článek Georgije Stěpanova - „Exploze, ale ne teroristický útok“. Přečtu Holmesi krátkou anotaci k ní a bude vám jasno:

«Včera v poledne ve městě Tolouse na jihu Francie zahřměl strašný výbuch. Do vzduchu vyletěl petrochemický závod AZF, rozkládající se v průmyslové zóně 900-tisícové metropole. Podle posledních údajů zemřelo 15 lidí a kolem 200 bylo zraněno. Padesát raněných se nachází v těžkém stavu.»

A možná ještě v nějaké míře článek „Starý známý“ Georgie Iľina, ve kterém se hovoří o tom, že bývalý člen ÚV estonské komunistické strany, 72 letý Arnold Rüütel, se stal druhým prezidentem Estonska v postsovětské epoše.

— To Watsone úplně stačí na provedení závěru o spojení na matriční úrovni šesté stránky s „Obranným piknikem“, kde se Pisa s Tolouse upomínají v „Písni o maršálech“. A marxisté-trockisté jsou v současné historii skutečně „staří známí“. Tak tedy, dále je sedmá stránka – co tam máme?

— «Moderní historie».

— Co to znamená, Watsone?

— To je název sedmé stránky, která je zasvěcena historii soudního vyšetřování taranování ze strany nákladní lodi „Pjotr Vasjov“ v Černém moři 31. srpna 1986 turistického parníku „Admirál Nachimov“. „Admirál Nachimov“ šel tehdy ke dnu za 8 minut. Z 1243 lidí nacházejících se na palubě 423 zemřelo.

— Co je Watsone na osmé stránce?

— Soudě podle titulků, Holmesi, nic. Ale na deváté je něco zajímavého, mám na mysli tento obrázek, kde dvě osoby řežou na poloviny člověka, pověšeného vzhůru nohama za nohy. To mi něco připomíná ve vašich poznámkách. Holmesi?

— Ano, Watsone, ve vile „Ascania Nova“ šla řeč o proroku Izajáši, který byl rozřezán dřevěnou pilou na příkaz judejského krále Manasia. Hrabě tehdy připomněl ten příběh ve spojení s dnem „useknutí hlavy Jana Křtitele“, který vychází na 11. září. Vzniká, že na sedmé stránce se na matriční úrovni dává varování o katastrofě projevené v „Post historickém pikniku“, a na deváté – o dni samotné katastrofy. Vše sedí, Watsone. Nakolik si pamatuji, na desáté stránce nás čeká potvrzení, že máme co do činění s matricí-scénářem třetího „pikniku“.

S těmi slovy Holmes otočil na desátou stránku a já jsem skutečně uviděl fotografii opice z třetího „pikniku“.

— O čem Watsone hovoří titulky článků, spojených s fotografií opice?

— „Šimpanzi umějí číst“, a níže podtitulek „A zasloužilý kouzelník nezná tajemství svých kouzel (či „iluzionista nezná tajemství svých iluzí“, pozn. překl.)“. Pod fotografií je nápis „Dej přečíst!“ a pod ní je v rubrice „Nemimochodem“ podivné sdělení „Terorista neměl rád cirkus“. Přeložit text?

— Ano Watsone, prosím..

— «Pracovníci policejních orgánů Petrohradu zadrželi 63-letého důchodce, podezřívaného z vědomě lživého oznámení o bombě, nastražené v cirkusu Na fontánce. Připomeneme, že telefonát o bombě policie obdržela 9. září. Policisté provedli kontrolu budovy a evakuaci diváků a vystupujících. Díky prohledání byla zjištěna kartónová krabice s nápisem bomba, která byla prázdná. Ohledně anonymního oznámení o bombě bylo zavedeno trestní oznámení na neznámého pachatele podle paragrafu o vědomě lživém oznámení o teroristickém činu, který předpokládá odnětí svobody do tří let.».

Nu a co to všechno podle vás znamená, Holmesi?

— Nepamatujete si, Watsone, kdy se Íránec z německé věznice pokoušel varovat Washington o možném teroristickém činu?

— Zdá se dělal vedení věznice scény právě 9. září.

— A kdo je u nás dnes „hlavní iluzionista“, podléhající efektu „opičí pracky“, v důsledku čehož i on sám přestal chápat tajemství svých triků?

— Pokud správně chápu význam „cirkusu Šapito“, pak hlavní iluzionista – Globální Prediktor – je biblické znacharstvo.

— Ale nejzajímavější je Watsone tato fotografie na 11. stránce, která objasňuje, proč „hlavní kouzelník“ nezná a nechápe své triky. Přeložte prosím text pod tou fotografií.

— „O míč se fotbalisté rvali hlava nehlava: v bílém torpédovci, v tmavém Britové.“

— Ano Watsone, zdá se, že i světlí „atonovci“ i temní „amonovci“ si naběhli a přecenili síly. Z práce „O tandemovém principu činnosti“ Watsone znáte, že 22 hierofantů, kteří se skryli v koleně Levitů, nemohli zmizet z matric bytí, z čehož důvodu byli dlužní se nějak symbolicky projevit. Co myslíte, Watsone, co může asociativně spojovat hru fotbal a činnost hierofantů?

— Jedni i druzí jsou rozděleni na dvě skupiny po 11, a předmětem jejich zájmu je „kulatý předmět“. Rozdíl je jen v tom, že hierofanté, dokud se řízení Egypta realizovalo na tandemovém principu, navzájem nebojovali za neomezené panování nad ním, a každý tým fotbalistů o něj bojuje, aby ho poslal do cíle – mimo cizího brankáře do brány¹. To znamená, samotná fotbalová hra symbolizuje rozkol egyptské větve globální konceptuální moci?

— Správně, Watsone, a nyní se podívejte na fotbalový míč nad hlavou „slepých“ fotbalistů. Na jeho povrchu je v hrubé stylizované podobě vyznačena východní a západní polokoule a rozdělující je Atlantický oceán. A třeba se smějte, ale fotbalistů je na snímku, který se dostal do vydání, které nás zajímá, přesně 4: podle počtu mezně všeobecných kategorií v amonovské množině: prostor, čas, hmota a duch. A co píší titulky vlevo a pod fotografií?

— Zleva - „Hra na větru“ a pod - „Sláva Kutuzova“. O čem podle vás Holmesi hovoří ta slova?

Holmes znovu otevřel „Obranný piknik“ a ukázal na obrázek s vojákem v přilbě s nápisem „Kam vane vítr?“, a poté na slova z textu „Písně o maršálech“ - „Potomci Kutuzova Puzo a Jago“.

— To je poukázání na asociativní spojení třetího „pikniku“ s druhým, a s dny GKČP: Pugo je příjmení ministra vnitra SSSR té doby, Jazov je příjmení ministra obrany SSSR v době GKČP. Pojďme Watsone prohlédnout poslední, 12. stranu toho vydání.

— Nejspíše nás Holmesi vrací k prvnímu, „Historickému pikniku“ a zároveň přivádí svérázný závěr všem třem rébusům. Mám na mysli text Jurije Bogomolova v pravém sloupci pod názvem „Pociťte rozdíl“. Přečtu anotaci:

«Krajinka se po newyorské katastrofě stala téměř emblematickým obrazem: pahýl skeletu budovy na pozadí nebeské modři, to je pohled z nejnižšího bodu. Horní úhel: bezbarvé závaly betonu, železa a skla, které čistí lidé v jasně oranžových kombinézách a pobleskujících červených přilbách. V určité okamžik se popeliště stalo tribunou. Když na něj vystoupil prezident Bush a promluvil megafonem k lidem. Oni (prezident a lidé) byli v tu historickou minutu sjednocení. Jako my kdysi. Když Jelcin stál na pódiu. Na této straně oceánu je lidem vše zřejmé. Je zločin, za kterým je dlužen následovat nezvratný trest. Na druhé straně, v naší zemi, se rozhořely diskuse.»

— A o čem jsou Watsone, diskuse na té straně?

— Hlavním způsobem Holmesi diskutují otázku „Proč se něco takového s Amerikou stalo?“

— A k jakým závěrům přicházejí, Watsone?

— Rozsah verzí je stejný jako u nás, Holmesi: od „Amerika si žila na příliš vysoké noze“ do „Ve světě je příliš demokracie“. Ale v tom posuzování, které autor článku z nějakého důvodu nazval „brainstorm“ (mozková bouře), je zajímavější, jak se mi zdálo, hodnocení pohledů ruských liberálů. Pokud nebudete namítat, přeložím ten odstavec kompletně.

— Samozřejmě, Watsone. Noviny to jsou liberální, prozápadní, a samohodnocení jsou vždy zajímavá.

— «Nejrozšířenější odpověď zní: příliš mnoho hladových a otroků. Sociální nerovnost na Zemi křičí a třídní přístup triumfuje. A nejen v hlavách levých. V hlavách vážených liberálů také zaujímá důstojné místo. Zdá se, že člověk je umný, dokonce liberál, navíc prozápadní, a při bližším pohledu před vámi stojí obyčejný marxista. Na otázku o Čečně odpoví, že tam národ bojuje za svou národní nezávislost. Na otázku o terorizmu řekne, že je to důsledek sociální nerovnosti ve světě.»

— Ano Watsone, skutečně zajímavý vývod o podstatě současného liberalizmu v Rusku, který se shoduje se závěry Vnitřního prediktoru SSSR: i liberálové, stojící dnes u moci, i jim opoziční marxisté jsou ve své podstatě skrytí nebo potenciální trockisté, ačkoliv autor toho textu nezachtěl nazvat věci pravými jmény. Zajímavé, proč to nepochopil váš Galba?

— Myslím, Holmesi, že Galba patří ke zjevným trockistům, ačkoliv nakolik jsem pochopil z materiálů koncepce, skryté a zjevné trockisty sjednocuje psychický trockizmus.

— A co on znamená, Watsone?

— Ten termín byl zaveden do oběhu autory KOBu ve vztahu k jedincům, kteří popírají zamlčeními svá vlastní ohlášení. V křesťanské a islámské lexice mu odpovídá pojem „posedlost“ a zdá se Holmesi, že Bogomolov to téma rozvíjí dále v části „Číslo nad síly „matky“ Gorkého“. On komentuje reakci palestinských matek na sebevraždu mladých Arabů. Přeložím ten odstavec také celý.

— Jistě, Watsone. Tím spíše, že jak si pamatuji, něco o románu Gorkého „Matka“ vám říkal i Galba?

— Naprosto správně, Holmesi. Tedy:

«Na obrazovce s dětmi tančila a zpívala starší žena. Možná i jejich matka. Vzpomněl jsem si na ní, když pouštěli část o šáchidech. Neohromili mě ani tak atentátníci z jejich řad, ale matka jednoho z nich. Její syn se dobrovolně odpálil a vzal sebou několik dalších životů. Ona ničeho nelitovala. Bylo to v pořádku. U nás je literaturní postava – matka Nilovna. Ona také ničeho nelitovala. Ona blahoslovila jediného syna na revoluci, riskujíc život, na boj za štěstí všeho lidstva. Ale představit si, že by se zaradovala, kdyby se dozvěděla o smrti syna Pavla, je obtížné.

Palestinská matka pookřála, zaradovala se a mluví o tom, že se cítí šťastnou. Šťastná je i nevěsta. Je obě zdraví lidé a přejí mnoho úspěchů v tomto životě. Je to z našeho pohledu nějaké iracionální chování. Nazvat ho nelidským bude jen stěží odpovídat. Možná nadlidským? Nebo: superlidským?“

— Ano Watsone, to je ta „podoba“. Ucítili. Ve své podstatě tou otázkou Bogomolov (vypovídající příjmení samo o sobě) nevědomky sjednotil trockismus a fašismus „nadlidí“. A už nemluvím o tom, že odkryl záhadu prvního obrázku „Historického pikniku“.

S těmi slovy Holmes rozložil první „piknik“ a ukázal na přítok „Nilovna“ a na „Zeuse na obrněnci“.

— Vypadá to Watsone, že teroristé-kamikadze arabského původu – trockisté v islámu, byli vyznačeni v matrici-scénáři „Historického pikniku“ už v roce 1991. Ano, zde je možné přímo citovat Galbu: „Za co bojovali, na to i doplatili².“ A zároveň jsem absolutně přesvědčen, že ani autor článku, ani redaktorský kolektiv, ani váš „otevřený“ trockista Galba neměli žádnou představu o „piknicích“, ačkoliv téměř celé vydání Izvestija z 22. září je posvěceno tomu ruskému „rébusu“, a Galba skutečně ozvučil všechny tři „pikniky“.

— Počkejte, Holmesi, — přerušil úvahy svého přítele Watson, — zde je zdá se vazba i s rubovou stranou „Historického pikniku“.

— V jakém smyslu, Watsone?

— Pamatujete si Holmesi na šest filmů, přiložených k prvnímu „pikniku“? Tak zde, — a ukázal jsem Holmesovi na levý sloupec dvacáté strany, — v oddílu „Televizní filmy o víkendu“ je titulek „Zvůle obnažených bohů“, který otevírá řadu šesti filmů: „Závist bohů“, „Obnažená Maja“, „Kapky deště na rozpálených skalách“, „Útěk z New Yorku“, „Traffic“, „Pobouření“ a u každého je krátký obsah. Přeložit?

— Ne, Watsone, nestojí to za to. I tak je vše jasné. A já pořád dumal, proč u prvního a druhého „pikniku“ je řada filmů, a u třetího nejsou. Ukazuje se že jsou, ale objevily se teprve po završení matrice-scénáře. Ano... zpozdili se, chlapci, ztratili kvalitu „predikce“ - schopnost předpovědi na základě předvídání, není liž pravda? Ve své podstatě je na asociativní úrovni tím seznamem popsán algoritmus „Post historického pikniku“, ale... poté, co se matrice obrátila směrem proti jejím pánům – biblickému znacharstvu. Odtud i „Závist bohů“ - biblické znacharstvo je ve své podstatě polyteisté a uctívači idolů, usilující vzejít ke svým bohům Olympu. Proto je na „vrcholu“ třetího „pikniku“ starořecký bůh lásky Eros. Ale ve skutečnosti je jejich „bůh“, „bůh“ biblické civilizace, kterou porodili, peníze. A proto se mezi dvěma budovami WTC, nakolik je mi známo, nacházela ohromná litá a blýskající se, jako z čistého zlata, socha „telete“. Jen těžko shořela nebo se proměnila v prach v důsledku požárů, nejspíš byla zasypána úlomky a možná rozdrcena. „Obnažená Maja“ se asociuje s „Afrodité“; „Kapky deště...“ komentovat nebudu, protože to je vše, co oni mohou nabídnout vůči nové ruské koncepci, mající epický název „Mrtvá voda“; „Útěk z New Yorku“ sledoval celý svět 11. září, a „Traffic“, to je určitý symbol západní civilizace, zabezpečující jí stabilitu davo-„elitarizmu“ a vedoucí k „bezmíře“ (teroru, bezpráví), to jest k zániku.

— Ale přece jen, Holmesi, bin Ládin měl podle vás něco společného se zničení dvou věží WTC?

— Vidíte, Watsone, on jistě má něco společného, ale ne více, než Gorbačov se zničením Sovětského svazu. Možná. Dá se říct, že jeho reálná vina je dokonce menší, než byla Gorbačova. Ale tam i tam, za zády těch lidí stojí velmi mocné síly. Při volbě kandidatury na obraz nepřítele, ty síly oceňují její ambicióznost. Jednoduše bin Ládin při všech svých miliardách se na tu roli ukázal vhodnějším než ostatní díky své ambicióznosti a démonickému typu struktury psychiky. Gorbačov na obvinění ve zničení SSSR, které dodnes padají na jeho adresu, odpovídá: „Bylo třeba odvahy na to, začít reformy... mohl jsem dodnes sedět v křesle generálního tajemníka.“³ To znamená chápejte: „Tak se zformovaly objektivní okolnosti, a vším svou totalitární minulostí, proti které Gorbačov jakoby čestně bojoval, byl Sovětský svaz odsouzen k nevyhnutelnému rozčlenění.“

Ve skutečnosti by odvahou z jeho strany bylo, když spatřil polovinu své vlastní hlavy, ležící na stole před jedním z členů prezídia, nezradit mnohonárodnostní národ SSSR; nepoddat set destruktivní egregoriálně-matriční algoritmice rozpadu SSSR v souladu s Direktivou RNB USA 20/1 z 18. srpna 1948, ale najít a realizovat konstruktivní alternativu.

To by mohlo zachránit i USA od útoků 11. září: Afghánistán se stal oporným bodem wahábistů a útočištěm teroristů a drogového byznysu v posledním desetiletí 20. století v důsledku toho, že M.S.Gorbačov zradil i SSSR, i prosovětsky orientovaný režim Nadžibuly.

A bez jakékoliv imaginární odvahy, kterou si Gorbačov vysnil, jeho skutečná politická role v sobě spojila i roli Jidáše, i roli Piláta pontského při ukřižování Krista, když poslední místo toho, aby přijal jediné správné rozhodnutí a vší jemu svěřenou mocí ho realizoval, si jednoduše umyl ruce a zanechal ve své osobě budoucímu bezduchému davu obraz nepřítele lidského rodu.

V případě se Sovětským svazem byl na roli nepřítele určen GKČP s třesoucíma se rukama. Ale vy si pamatujete, Watsone, co vám řekl Galba pro agitační bod a reklamní kampaň: pokud je jeden agitační bod zničen, socialistický, pak musí být nutně zničen i kapitalistický, protože se rozhodli „vybudujeme náš nový světový pořádek“. Ale v záležitosti „agitačních bodů“ předchozího světa, díky nimž bylo možné udržovat rovnováhu, jsou šablony nepoužitelné, jinak bude vše jasné dokonce pro bezduchý dav, zírající na televizní obrazovky. Pro zničení agitačního bodu kapitalizmu je nutná jiná metoda, a aby nebyly žádné asociativní vazby s mýty starověkého Řecka, protože biblické znacharstvo chápalo, že číslo v globálním cirkuse Šapiro - „tak se složily objektivní okolnosti“ - tentokrát neprojde. Ale „přítel“ Bílého domu byl přece jen třeba. Vy víte, Watsone, že velká rodina Ládinů byla „přítelem“ Bílého domu, a cirkusové číslo – sám Usáma bin Ládin, „zbloudilý syn“⁴ bohaté rodiny – to je také z oddílu mytologie. A zde se znovu setkáváme s Rembrandtem a jeho ohromujícím plátnem „Návrat zbloudilého syna“. Kromě toho, co o tom přečetl hrabě ve vile „Askania Nova“ z novin „Čas pik“ č.151 z 14. října 1997, jsem v těch novinách objevil jednu podivnou větu, které přivedla mou pozornost k podobným závěrům.

Holmes vzal se stolu noviny s fotografií plátna zničené „Danae“ a ukázav prstem na konkrétní odstavec, poprosil ho přeložit.

Začal jsem překlad:

— „Současný svět je plný tvrdosti a násilí. Na konci 20. století se obětí maniaků stále častěji stávají kulturní památky. Rembrandt je šampión ohledně počtu podobných zločinů. Právě jeho obrazy přitahují maniaky se zvláštní silou.“

Slyše mě, Holmes si na něco vzpomínal (jak potom řekl, vzpomínal na besedu s hrabětem ve vile).

Zakončil jsem čtení a vším svým vzhledem dával najevo, že jsem připraven poslouchat další vysvětlení Holmese.

— Nebyla Watsone v televizi nebo v novinách zmínka o napadení maniaka na obraz Rembrandta „Návrat zbloudilého syna“? ,- zeptal se Holmes. A nečekaje na odpověď, pokračoval:

— Ne, Watsone, nehledejte, takové věci se neopakují, protože ve všem, co se týká metod realizace matric, jsou šablony vyloučeny. Algoritmus mýtu „ztraceného syna“ není zablokován a vše v Americe jde podle plánu. Možná tam také, jako v SSSR před srpnovým pučem, byla nějaká dohoda-spiknutí. Podívejte se jak úporně světové TV kanály od 11. září každý den zvykají veřejnost na obraz nepřítele – demonstrují vousy a nerozhodný a vše promíjející vzhled Usámy bin Ládina. Vždyť v tom pohledu není nenávist, ani narcismus, který jsme mohli pozorovat u Hitlera nebo Mussolini. Vám ten vzhled nic nepřipomíná?

— A skutečně, — najednou jsem si uvědomi, — ten vzhled nebo úhel, pod kterým je zobrazen v masmédiích terorista č.1 je mi z nějakých důvodů známý. Vzhled nebo úhel? „Dlouho očekávaný úhel“, — vzpomněl jsem si na nápis pod fotografií Anny Kurnikovové.

Zatímco jsem vzpomínal na „dlouho očekávaný úhel“, Holmes vytáhl z knihovny velké album vydání s obrazy Rembrandta a otevřel ho na straně „Návrat zbloudilého syna“. Zahleděl jsem se do tváře slepého staříka, který položil ruce na ramena „zbloudilého syna“, a oněmněl: pokud by slepý stařík mohl otevřít oči, pak by jako z oka vypadl Usámovi bin Ládin⁵. Proběhlo mi mravenčení po těle.

Poznámka: vedle fragmentu obrazu Rembrandta jsou umístěny fotografie bin Ládina. Horní fotografie je zrcadlová, dostatečně věrně opakuje úhel pohledu staříka z obrazu Rembrandta; spodní je originální fotografie.
 

— Pokud existuje mýtus a jeho materiální zhmotnění, pak je dlužno mít místo i aktivizace jeho algoritmu a energetické napumpování matrice, — pomalu vyslovoval Holmes.

— Co, opět útok na veledílo Rembrandta?

— Ne, Watsone, útok šílence na obraz „Danae“ to je blokování algoritmu mýtu, já mluvím o energetické podpoře matrice. To může být nějaký masový spektákl, něco jako uspořádávali vůdci ÚV KSSS v dny celonárodních svátků, nebo... spektákl. Počkejte, Watsone, někde jsem četl, že během Velké hospodářské krize v 30. letech Djagilev uvedl balet „Zbloudilý syn“ na hudbu Prokofjeva. Tam se mluvilo o tom, že „zbloudilý syn“ se nachází v repertoáru všech znamenitých tanečníků 20. století, protože je to one-man-show, to jest, každý tanečník mohl v takovém baletu naplno ohlásit svou individuálnost. Takže Watsone, jestli někde uslyšíte o uvedení „Zbloudilého syna“, vězte, — probíhá energetické pumpování emocemi davu novozákonního mýtu „návrat ztraceného syna“, jehož vývěskou slouží bin Ládin.

— Co to, Holmesi, … dělá? — spíše pro sebe jsem zamumlal.

— Magie, Watsone, sociálně magie se dělá takto a podobnými způsoby. A vše probíhá tak jak potřebují kurátoři kultu. Je zcela možné, že videokazetu s bin Ládinem ještě několikrát ukáží davu, kde bude pronášet slova o své účasti na teroristických útocích, a potom, když se vášně nakopí do meze, pak ukáží nahrávku s jeho dobrovolným odchodem na onen svět. Dále je vše prosté: ubrat vousy, odevzdaný výraz, udělat plastickou operace tváře, jejíž možnosti jsou dnes velmi široké, a náš bin Ládin, který ke svým 44 letům završil hlavní dílo svého života, se rozplyne v „novém světovém pořádku“, možná dokonce dopuštěný k jeho řízení.

Ano, Watsone, všechny ty obrazy, filmy, představení, jsou dítětem biblické kultury a vyjádření jejího mravního krachu, který se udál za zvuku vznešených řečí o roli „deseti přikázání“, „lásky k bližnímu“ a podobně. A výklad Galby v baru hotelu „Walldorf“ a fotografie s texty v novinách Izvestija jsou nádherná ilustrace toho, že „matrice je všude“. Lidé, sami to nechápajíce, sloužili jako retranslátoři matrice-scénáře třech „pikniků“ v nějakém živém jazyce symbolů, čímž ilustrovali, že matrice jsou stejná objektivní realita, jako náš dům, jídlo, všední předměty. A je třeba učit se používat matrice k blahým cílům, a ne ke škodě člověka. Ale pro pochopení, co je to matrice, je nutné se nejprve stát člověkem, to znamená pozvednout se nad zvíře, biorobota-zombie a démonický typ struktury psychiky, a to, jak ukazuje historie lidstva, není tak jednoduché.

— A přece jen, Holmesi, ať už „pikniky“ vytvořil kdokoliv, jejich psychické zdraví se dle mého zjevně nacházelo ve vážném ohrožení. Všechno je to prostě neuvěřitelné! Jaký mají důvod … oni sami … psát o tom s takovou otevřeností?

— Naprosto spravedlivá poznámka, Watsone, — odpověděl mi Holmes, — i já jsem zpočátku přemýšlel stejně. Ale najednou jsem pochopil — a proč by ne? Zvlášť pokud vzít v úvahu, že oni často píší to, co dokonce sami nechápou, protože podle typu struktury psychiky se ve své většině řadí k zombie nebo zatvrzelým, samopřesvědčujícím se démonům. Jaké procento našich krajanů je schopno tak detailní, stroze logické analýzy politických událostí v průběhu desetiletí? A mají lidé, obtěžkáni každodenními problémy, žijící na dluh a splácející úroky, ohlušeni stále agresivnějším proudem informací, čas nutný pro to, zastavit se a zamyslet se nad tím, co se děje okolo? To je skutečně hra bez pravidel, ale i téměř bez rizika, Watsone, z pohledu jejích organizátorů, kteří zapomněli o mezích Božího dopuštění.

— Ale vždyť vždy se může najít někdo, schopný odhalit ty hry, napsat o nich, označit skutečné zločince! Proč mu dávat dodatečné trumfy?

— Marné dílo, můj příteli. Takového „spisovatele“ jednoduše označí za paranoika nebo šílence, a ničeho nedosáhne, kromě problémů na svou hlavu. Máte představu, jaké množství darmojedů a parazitů na naší planetě získává svůj chléb vezdejší tím, že všude: v televizi a rádiu, v tisku a na stránkách internetu, na konferencích a kulatých stolech, mezinárodních fórech a sympóziích, z tribuny nebo přímo na ulici, — nazývají bílé černým, pravdu lží, dobré zlým, zločince obětí a naopak? Veřte Watsone, dělají to oni přesvědčivě, přesvědčeně a dokonce umělecky, ve všemožných kombinacích a tonálnostech, začleňujíc se do libovolných ideologických proudů, kde jen existuje nebezpečí něčeho svěžího, čistého, ještě nezašlapaného do bahna. A to vše z té prosté příčiny, že jsou dědičně mistři-iluzionisté, imitátoři a mystifikátoři, a tím si vydělávají na živobytí, a neumí si představit jiný způsob existence, nechtějí a nemohou žít jinak, než parazitujíce na práci druhých lidí. To je kolosální kulturní, psychologický, religiozní a nakonec světonázorový problém, a někteří dokonce mají za to, že biologický. Ale vy zdá se chcete položit ještě nějakou otázku?

— Po vašich slovech, můj drahý příteli, už ani nevím, jestli má smysl ptát se na takové maličkosti.

— Samozřejmě, vždyť vy sám jste nedávno říkal, Watsone, že jen vědění dává svobodu. Budu vám upřímně rád nápomocen.

— V takovém případě vás prosím objasnit mi, Holmesi, význam slov box cutters, vždyť bylo hloupé myslet si, že předpokládaní teroristé mohli být ve skutečnosti ozbrojení podobnými neobvyklými předměty.

— Bravo, můj příteli, vám neunikne žádný detail! S takovými velkolepými analytickými schopnostmi byste mohl být vynikajícím detektivem!...

V ten okamžik zavrzaly dveře a na prahu se objevila naše paní domácí. Sotva vešla, obrátila se ke mně s výčitkou:

— Že se nestydíte, pane Watsone, vy jste docela umučili našeho drahého Holmese! Už je skoro čas na oběd a vy celou dobu sedíte v tom hrozném dusnu a mluvíte, mluvíte bez konce.

— Přiznávám se že jsem vinen, paní Hudsonová, ale téma bylo natolik úchvatné, že jsem úplně přestal vnímat čas. Posuzovali jsme s Holmesem napadení teroristů na New York 11. září 2001.

— Co je to za nesmysl? Kdy to bylo? Víte vy, kolikátého dnes je? Když se zamyslíte, jedni spekulanti zbořili nějaké mrakodrapy a přinesli v oběť jiné spekulanty, aby na tom udělali nějaký kšeft: má smysl kvůli tomu ztěžovat si život a vynechat ranní procházku?

S údivem jsme se s Holmesem podívali na sebe navzájem a rozesmáli se... pokud nechat stranou detaily, pak stará žena měla z velké části pravdu.

— Mimochodem, Watsone, a skutečně, kolikátého je dnes?

— 14. října, pokud se nepletu Holmesi. Začali jsme zkoumat „pikniky“ 22. září a dnes je 22. den našeho nového díla...

— A 33. den po 11. září, — navázal Holmes, — ale soudě podle dne měsíce, konáme v rytmice blahé puškinské matrice „Pikové dámy“, — načež se ozval jeho hlasitý smích. Hotovo, Watsone, spojte ty dva soubory do jednoho společného, doplňte co budete považovat za nutné a pošlete disketu do Ruska Pčelovodovi na zde uvedenou adresu. Možná i my budeme něčím nápomocní v realizaci nové koncepce ve světě.

A nyní pojďte, projdeme se. Život je překrásný a udivujícím způsobem jde dál!...