16.4.2014
...
Poté, co jsme posoudili mechanizmus vlivu orákulstva na společnosti a lidi, je možná vrátit se k „piknikům“. Na obrázcích toho „pikniku“, jak se můžete přesvědčit (hrabě před námi rozložil první „piknik“) je v symbolické formě zobrazena matrice-scénář neúspěšného srpnového puče roku 1991. Názvy filmů, které vidíte na obrácené straně novinového listu, určují algoritmus rozvoje událostí v Moskvě od 18. do 22. srpna. Jistě, vše proběhlo ne spontánně a ne najednou, jak se to pokoušely představit světové veřejnosti sdělovací prostředky. Příprava k rozčlenění Ruska probíhala celé 19. a 20. století, a v srpnu 1991 byl zahrán pouze závěrečný akord requiem veliké državy, jehož nemyslícími vykonavateli byly dva špatní muzikanti – Gorbačov a Jelcin. Od toho okamžiku probíhalo faktické obřezání ruské říše, které neprobíhalo bez pomoci Západu, ale především byly zapojeny finanční a intelektuální zdroje Spojených států. Jinými slovy, bohatá a prosperující Amerika tím, že poskytla půdu pod dvě věže Světového obchodního centra, fakticky strčila hlavu pod sekeru Historie.
Chcete se Holmesi podívat na heslo historie?
Hrabě podal Holmesovi velké zvětšovací sklo v krásném masivním bronzovém rámu a poprosil ho zaměřit se na levý dolní roh třetího „pikniku“.
Na zubech postavy s těžkou čelistí, držící na pravém rameni sekeru, bylo jasně vyznačeno slovo „ПАРОЛЬ“ („parol“ – heslo, vstupní fráze, kontrolní slovo...):
Holmes se tázavě podíval na hraběte.
— Naprosto správně, — odpověděl ten, když přečetl v očích Holmese údiv ohledně obsahu hesla — to je jen poukázání na heslo; samotné heslo je na rameni u toho muže v národním kroji Hucula, — tak sami sebe nazývají obyvatelé západní Ukrajiny.
Po těch slověch hrabě pozval hosty do svého kabinetu, zapnul počítač a na obrazovce monitoru se objevil katalog textů Bible, která byla zobrazena v ruštině, angličtině a francouzštině, načež skrz systém hledání zadal do anglické sekce slovo „sekera“. Mezi verši Bible, obsahující slovo „sekera“, hrabě označil kapitolu 3:10 z Matouše s kázáním Jana Křtitele, vytiskl ho a triumfálně přečetl svým nízkým, trochu třesoucím se hlasem:
„Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně.“
— Proč myslíte, proč jsem mezi ostatními verši se slovem „sekera“ vybral právě tento? — obrátil se k hostům a nečekaje na odpověď, pokračoval v rozvíjení svých myšlenek.
— Tento verš je varováním Shora Janu Křtiteli, z něhož zvlášť ceněné relikvie se dnes uchovávají v Svato-pantějemonovském klášteře v Řecku na hoře Athos, o možném trestu za jeho nepravou1 misi, kterou on bezmyšlenkovitě vyplňoval ve vztahu ke Kristu, když se ho pokoušel nasměrovat na cestu, prošlapanou o 800 let dříve jiným nemyslícím prorokem – Izajášem. Mimochodem, konec Izajáše je ještě děsivější, než konec Jana Křtitele. Na příkaz židovského krále Manase byl rozřezán dřevěnou pilou. Ale předtím, než k tomu došlo, Izajáš, stejně jako Jan Křtitel, si také podepsal rozsudek smrti, analogický tomu, jaký si nedlouho do své smrti ohlásil Jan Křtitel:
„Honosí se sekera nad toho, kdo s ní seká?
Povyšuje se pila nad svého drvoštěpa?
Jako by metla mávala tím, kdo ji zvedá,
a hůl se chlubila, že není dřevěná!“ (Izajáš, 10:15).
Zeptáte se, proč tak krutý trest postihl proroka tak váženého v křesťanské civilizaci? To je na dlouhý rozhovor a nejsem schopen vám teď plně objasnit všechno, co jsem pochopil sám. Zatím mohu říct určitě jen to, k čemu na začátku minulého století došel náš velký spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj: současné historicky zformované křesťanství je velmi daleko od skutečného učení Krista a vinu na tom má „nezištná“ činnost apoštolů a především – bývalého Farizeje a vůdce bezpečnostní služby Sanhedrinu Saula, který se „zázračným“ způsobem proměnil v apoštola Pavla.
Vás Holmesi nikdy nenapadla otázka na téma, proč v epizodě, která se Saulovi stala na cestě do Damašku, někdo, nazývající se „Kristem“, se choval zcela nekřesťansky?
— Promiňte hrabě, s „Dějinami apoštolů“ jsem seznámen jen velmi povrchně, ale otázku, kterou pokládáte, je obvykle přijato nerozebírat. Pokud sám Saul, později se nazývající Pavlem, uvěřil, že se mu zjevil Kristus... a v čem se podle vás projevilo nekřesťanské chování toho „někdo“?
— Nu zamyslete se sám, Holmesi, nad tím, že skutečný(istinný) Kristus léčil nemocné a raněné, — a tady byl Saul oslepen, byť jen dočasně. Budete jistě souhlasit, že Bůh a Jím posílaní se mohou plně obejít bez doprovodných bočních „efektů“ takového druhu.
Skutečný Kristus nikdy a nikoho nenutil následovat ho, ani strachem, ani vydíráním, - Saul byl v šoku a úžasu, když se podřídil tomu, kdo ho přinutil sloužit jemu. Jinými slovy, osmyslené rozhodnutí o tom, že bude následovat Krista, Saul nepřijímal a to je potvrzením toho, že se stal obětí pokušení.
Dokonce pokud se obrátit na epizodu vyhnání pěnězoměnců z chrámu, když Kristus údajně použil hrubou sílu, i v tom případě se nikdo nestal invalidou, nikdo nebyl zachvácen hrůzou, ničí vůle nebyla v jeho psychice zaměněna jemu cizí vůlí.
Skutečný Kristos nikdy a nikoho nepřiváděl do strachu, nikdy a nikoho nezmrzačil dokonce ani dočasně, nikdy a nikoho nevydíral (tím méně pomocí sofistikovaného vydírání mezi řádky), nikdy nepotlačoval a nedeformoval číkoliv vůli2, a nevytvářel dvousmyslné situace, dovolující obvinit jeho a Boha v čemkoliv podobném.
— Ale kdo je potom ten „někdo“, kdo se zjevil Saulovi na cestě do Damašku, hrabě?
— Já myslím, že v činnosti skutečného Krista a činnosti „někoho“, který se zjevil Saulovi na cestě do Damašku, se jednoduše projevily dvě různé a navzájem zcela neslučitelné mravnosti. Budete asi souhlasit, Holmesi, že takové obrácení na „křesťanství“, jaké protrpěl Saul, se nemohlo odehrát, pokud by byl skutečně vyzván ke službě skutečným Kristem.
— Je to pro mě tak neobvyklé, hrabě, že jednoduše ani nevím, co říct. Jsem přece jen prostý člověk, ne teolog; měl byste se s těmi otázkami obrátit na teology.
— Ale co vy, jaký smysl by mělo obracet se s tím na profesionální teology, pokud oni, stejně jako i profesionální filozofové, jsou živi ne pravdou, ale jejím překrucováním. Mluvím s vámi jako s člověkem, přemýšlejícím člověkem počátku třetího tisíciletí.
— A je podle vás hrabě, na začátku třetího tisíciletí, mnoho přemýšlejících lidí, schopných zabývat se otázkami, stavějícími do slepé uličky profesionální teology?
Hrabě se odmlčel, přemýšleje o něčem, a omluviv se, na nějakou dobu odešel do kabinetu. Vrátil se s kopiemi novinových úryvků.
— Zde, Holmesi, poslechněte si:
„Křesťanství odejde, zmizí, odslouží své. A nemá smysl se o tom přít. Mám pravdu a čas ji dokáže. Nyní jsme populárnější než Ježíš. Nevím, co zmizí dříve, – zda rokenroll nebo křesťanství. S Ježíšem bylo vše v pořádku, ale jeho apoštolové se ukázali být lidmi jednoduchými a průměrnými. Právě oni zdeformovali křesťanství, což podle mého i vede k jeho zániku.“
A ještě:
„Nejsem proti Boha, Krista a relígie. Netvrdím, že jsme výše nebo lepší. Já věřím v Boha, ale ne jako staříka v nebi. Věřím: to, co hlásal Ježíš, Mohamed, Buddha, bylo pravým (správným), ale jejich vykladači způsobili spoustu chyb.“
— Kto to psal, hrabě?
— Idol mládeže šedesátých let John Lennon dává v roce 1966 interview Maureen Cleaveové, korespondentce našich londýnských novin „Evening Standard“.
— To je překvapivá úroveň pro rockového hudebníka, i když populárního. Musím říct, že jsem něco podobného u sebe v rodině neslyšel; a pokud bych slyšel, bez vašeho velmi neobyčejného komentáře epizody se Saulem bych na to stěží obrátil pozornost. Ne snad za vyřčení tohoto zabili Lennona?
— To říct nemohu. Kvarteto se rozpadlo, jeden, myslím Harrison, se dal na hinduizmus a jak informuje tisk, je těžce nemocný, což podle mého názoru je důsledkem krize světonázoru, a možná i těch funkcí, které na něj někdo mimo jeho vědomí vložil.
— Mě na tom všem udivuje něco jiného, hrabě. Jak se vám daří ve vašem věku sledovat to vše a k tomu navíc vypracovávat vlastní úhel pohledu na otázky, zdálo by se samo sebou rozumějící se?
— Má se za to, že v mém věku je normální vracet se zpět do dětství. Skutečně je to tak, ale právě v dětském věku, bez zátěže minulých chyb, hromaděných v dospívání a dospělosti, se lehčeji než kdy jindy snímají ty systémová ohraničení, vložené na psychiku, o kterých jsme hovořili dříve, a ve spojení s tím se otevírá možnost nalezení nových pravd (istin), pokud samozřejmě mozek starce do té doby kompletně nedegraduje. Bohužel, v životě naší defektní civilizace je uchování dětského vnímání do úctyhodného stáří skutečně mimořádně složité, ale... (tady vypravěč udělal pauzu a radostně se na hosty usmál) možná jsem právě já ten vzácný exemplář, který zavčasu znovu vešel do dětství?
Hraběti bylo zjevně nad osmdesát, ale vypadal dostatečně bodře, mluvil plynně, pečlivě vybíraje slova v jiném jazyce, a při tom se snažil vyjadřovat myšlenky co nejpřesněji a nejelegantněji. Někdy se zdálo, že některé jeho myšlenky překračují hranice toho, co je přijato považovat za „zdravý úsudek“, ale pokaždé ten dojem probíhal pod vlivem živého lesku jeho očí, posíleného harmonickým výkladem a určitými narážkami, nevyřčeným. Jedním slovem, dělal na posluchače ohromující dojem, který by se dal dokonce asociovat s hypnózou. Ale tyto myšlenky o způsobu komunikace hraběte napadly Holmese mnohem později, když už s Renierem byli daleko od vily Askania-Nova. Nyní Holmes řeči hraběte pozorně naslouchal.
— Takže, pánové, jsem přesvědčen, že teroristická akce v New Yorku a Washingtonu ne náhodou vyšla na den useknutí hlavy Jana Křtitele. Účty je třeba platit: kruh se uzavřel, algoritmus mýtu o Akrísiovi a jeho vnuku Perseovi, jehož první etapou byla navenek neškodná fotografie v novinách „Práce“, se o šestnáct let později završil krvavým rozuzlením, které mohl v přímém přenosu sledovat celý svět. Západní civilizace, považující se za křesťanskou, je po své podstatě civilizací biblickou, ale její počátek byl položen ne ukřižováním Spasitele, jak to tvrdí teologický kánon a jak to podporuje oficiální historie, ale „useknutím“ hlavy Jana Křtitele3. 11. září 2001 vypršel čas této civilizace. Dva tisíce let trvala epocha „Ryb“, za ní, jak je známo následuje epocha „Vodnáře“. „Ryba“ je symbol biblické civilizace a tento symbol – „mrtvou rybu“ – vidíte mezi obrázky „Post historického pikniku“. Co může ten symbol označovat? — Jedině konec biblické civilizace. Tomu je težké uvěřit pro každodenní vědomí západního obyvatele, odhánějící pryč jakoukoliv jemu nepříjemnou „mystiku“, ale, pokud v to neuvěří a nezamyslí se, - bojím se, že příjdou další znaky(signály) a bohužel neméně tragické. Pánové, vidím vám na očích, že čekáte jasnější objasnění mnou uvedené verze a nějaké důkazy.
Zbytečně: logických důkazů na základě libovolné množiny axiomů ve vyřešení této problematiky být nemůže. Bůh vždy hovořil a hovoří s lidmi jazykem životních okolností. A soudě po vší zkušenosti historie, je to – axiom života, ačkoliv někdo jiný by ho možná vyjádřil přesněji, než já. Ten axiom je buďto přijímán na víru, nebo také „na víru“ odmítán. Nicméně, jak ukazuje krizovost historie, lidé si ve své většině nepřejí naslouchat a nepřejí si chápat nabídky toho jazyka.
Vážený pane Holmesi, vy jste mladý a máte určitou zkušenost v rozlouskávání podobných rébusů. Luis Renier je můj starý známý, uvědomil mně o vašem příjezdu do Curychu a já jsem jej poprosil a setkání s vámi. Vy jste podle všeho od naší besedy čekal něco jiného, ale to je vše, s čím vám mohu pomoci. Jistě, něco z toho, co jsem vám říkal, znám a chápu na základě rodinných tradic mých předků. Ale rodová aristokracie ve své většině dávno ztratila svůj tvůrčí potenciál, ačkoliv v jejím středu se ještě objevují jednotliví zajímaví podivíni jako jsem já, kteří se zajímají o aktuální trendy života. Nepřišel jsem sám na vše, co jsem vám řekl. Poslední rok studuji práce, publikované na stránkách dotu.ru. Stránky jsou ruskojazyčné a já s nimi nemám zvláštní problém, protože obecně se vše poddává jednoznačnému chápání. Pokud si budete přát pochopit, odkud pochází vhledy podobné těm, které jste zde slyšel, navštěvujte ty stránky. Najdete tam mnoho takového, co vám pomůže podívat se na svět jinak a dostat se ze zajetí předchozích iluzí a chybných stereotypů. Já ze své strany velmi doufám, drahý Holmesi, že nám pomůžete rozluštit tuto hádanku. Jsem připraven vám v té záležitosti poskytnout veškerou podporu, všechny materiály jsou vám k dispozici.
* *
*
Všichni cítili, že jsou přetíženi dojmy z besedy, kromě toho, v horách nastupuje noc rychle a Renier se chtěl do Curychu dostat za světla. Loučení bylo přirozené a vřelé; pán domu vyprovodil hosty k autu a díval se za nimi, než zmizeli z dohledu. Stříbrné BMW jako kdyby se samo drželo cesty a Renier mu jen trochu pomáhal. Holmes se ponořil do svých myšlenek a zachovával mlčení. Něco z toho co slyšel od hraběte potvrzovalo jeho verzi událostí, ale mnohé pro něj bylo natolik neobvyklým, novým a neočekávaným, že nezapadalo do toho chápání světa, se kterým překročil práh Askania-Novy. A to vyžadovalo čas na přehodnocení všeho uslyšeného a dobré věděmosti všech stran symboliky, spojené s „pikniky“.
1V orig. dosl. „nepravednou“, čeština nemá adekvátní výraz s odpovídajícím smyslovým obsahem.
2Vůle člověka vždy pracuje z úrovně vědomí, vůle je vždy vědomě cílevědomá.
3 «Useknutí hlavy Jana Křtitele», pokud věřit biblické chronologii, spadá na konec 20. let nebo začátek 30. let našeho letopočtu, to jest po křtění Ježíše Krista.
Aktualizace - verze pro e-čtečky: gambit.mobi gambit.epub
Informační báze KSB