Poslední Gambit (17)

18.10.2014

předchozí část

...Kousek polyetylénu nebo vlnitého plechu. A přechod z jedné kasty do druhé je nemožný.

Fašismus skutečně pracuje na sjednocení společnosti a směřuje k zabezpečení své stability při směně pokolení. Ale to sjednocení společnosti do systému, ve kterém mohou být konflikty mezi členy společnosti, která spadla do fašismu, a také konflikty mezi fašismem vcelku a některými lidmi, disponuje svébytností. Principy fašistického sjednocení davově-“elitární“ společnosti do celostného systému jsou namířeny na to, vyloučit formování a možnost činnosti vnitrosystémových faktorů, schopných ohrozit stabilitu fašismu: rozložit ho zevnitř během delší nebo kratší doby, nebo ho okamžitě (z historického pohledu) rozvalit. Jak vidíme, podmínky pro formování a činnost vnitrosystémových faktorů, schopných podkopat stabilitu fašismu, v indické společnosti nejsou, protože máme co do činění s fašismem ve finální podobě a rafinovaným, očištěným od všelijakých ideologických forem, s fašismem, jako kulturou a systémem, bránícím rozšíření Lidskosti ve společnosti.

Zde je důležité pochopit, že fašismus nevzniká v důsledku převratů, kdy skupina extremistů obsazuje státní moc silou nebo přichází k moci ve výsledku demokratických voleb, načež zavádí „fašistickou diktaturu“; do fašismu upadá tiše a nepozorovaně celá společnost, při určitých, možná záměrně vytvořených podmínkách. Je to bohužel tak, pane Holmesi, protože podstat fašismu není v nějaké ideologii, násilí, způsobech realizace vlády, ale v aktivní podpoře davem „malých lidí“ systému zneužívání moci „elitární“ oligarchií, která představuje nepravost jako údajně skutečnou spravedlivost, a na tom základě, deformujíc vnímání lidí, kultivuje nepravost ve společnosti, překáží lidem realizovat se jako Člověk.

Ale při takovém chápání podstaty fašismu nezávisle na způsobech a formách jeho projevů, ten fašismus, který je známý z historické zkušenosti nacistického Německa a který se stal kultovým obrazem jak pro „neofašisty“, tak i pro „antifašisty“ v různých zemích, vypadá jako karikaturní nedomrlý fašismus, umělě a cílevědomě pěstovaný jako dopředu neživotaschopný za tím účelem, přitáhnout k němu kvůli jeho hrůzám co nejvíc pozornosti a tím zároveň odklonit pozornost a síly společnosti od procesu zavádění poněkud životaschopnějšího globálního fašismu, slibujícímu zavést inferno bezvýchodnosti.

— Zajímavé, — podotkl Holmes, — podruhé na své cestě slyším to slovo. V latině znamená něco jako peklo, ale vy rusové do něj vkládáte nějaký v životě velmi aktuální a vůbec ne mystický smysl.

— Dostatečně kvalitní odpověď na vaši otázku dá román Ivana Jefremova „Hodina býka“. Nevím, jestli existuje překlad toho románu do angličtiny, ale měl byste vědět, že v Rusku se na jeho základě téměř třicet let formuje vnímání světa nejednoho pokolení. Pokud ne většiny mladých lidí, pak minimálně té nejvíce odpovědné a akceschopné části mládeže. V románě je řeč o poémě Danteho, který svou představivostí vytvořil mračný obraz mnohostupňového inferno a objasnil do té doby chápanou jedině okultisty strašnou podstatu jména „inferno“ - jeho bezvýchodnost.

Protože pojme inferno lépe než co jiného objasňuje podstatu rafinovaného fašismu, na jehož kořeny jsme obrátili pozornost v našem rozhovoru, pak se pokusím krátce vyložit určité podmínky toho, co velmi přesně zformuloval Ivan Antonovič Jefremov, — geolog, paleontolog, biolog a historik v jedné osobě. Za prvé, měl za to, že slovutný přirozený výběr v přírodě je jasným projevem infernálnosti, při kterém se evoluce posunuje jen v jednom hlavním směru – největší svobody, nezávislosti od vnějšího prostředí. Přitom probíhá množení nedozrálého, hypertrofie jednotvárnosti, jako písek na poušti, narušení unikálnosti a neopakovatelné drahocennosti neustálým opakováním. Proto, procházeje triliony transformací od neznámých mořských tvarů do myslícího organizmu, život zvířat se miliardy let geologické historie nacházel v infernu.

Za druhé, on spravedlivě předpokládal, že člověk, jako myslící bytost, upadl do dvojitého inferna – jak pro tělo, tak pro duši. Zpočátku se mu zdálo, že se zachraňuje od všech životních problémů útěkem do přírody. Tak vznikaly zkazky o prvotním ráji – biosférně-harmonickém, neznajícím techniku, civilizaci, o návratu do nejž dnes blouzní naši „zelení“. Inferno pro duši, to jsou prvobytné instinkty, zajetí, ve kterém jedinec drží sám sebe, mysleje, že si uchovává individuálnost, a ve skutečnosti se zastavuje ve svém rozvoji buď na živočišné úrovni, nebo na úrovni biorobota nebo démona, uzavíraje si tím cestu k Lidskosti. S rozvojem mocných státních aparátů moci a útlaku, s posílením nacionalizmu, s pevně zavřenýma očima, začali vytvářet inferno i ve společnosti. Každý nedokonalý sociální systém usiluje o samoizolaci, ohrazuje se s cílem záštity své struktury od kontaktu s jinými systémy. Přirozeně, že uchovat nedokonalé mohla jen „elita“ libovolné společnosti a za tím účelem ona především vytvářela segregaci pod libovolnými záminkami – nacionálními, religiozními, aby proměnit život svého národa v uzavřený infernální kruh, oddělit ho od ostatního světa. Proto infernálnost byla vždy dílem rukou „elitárních“ klanů. Ivan Antonovič varoval lidstvo nedopustit světovou vládu oligarchie – hlavního zdroje fašismu. Pokud se to stane, pak nad naší planetou zaklapne hrobový kryt plné bezvýchodnosti infernální existence pod patou absolutní moci, ozbrojené vší mocí strašných zbraní a neméně zabijácké vědy. A nikdo a nikdy pak nebude moci pomoct, protože bude nemožné opustit ten uzavřený kruh infernálnosti, ve kterém se jen zvířata a jejich druhy – bioroboti a démoni – budou objevovat na svět v slepém instinktu rozmnožování a zachování druhu.

A v tom filozoficko-politickém románu, pane Holmesi, je místo, kde autor byť neupomíná Indii, ale mluví o kultuře, ve které lidé s jejich silnými city, pamětí a uměním chápat budoucnost si už ovědomili, že, jako všichni pozemští živočichové, jsou ke smrti odsouzeni od narození. A otázka pro ně stojí jen v čase naplnění a množství strádání, které připadne na jejich osud. A čím vyšší, čistší je jedinec, tím větší část strádání mu bude nadělena „štědrou“ přírodou a společenským bytím. A copak mezi 300 miliony „malých lidí“ Indie nejsou ti čistí a blahorodní, které „štědrá příroda“ a „společenské bytí“ už navždy obdarovala plnou mírou strádání, které oni sami, ani okolní společnost dokonce ani nevnímá? A kde je východ z toho reálného, a ne literárního inferna?

— Promiňte, Grišo, ale mě se zdá, že mícháte věci dohromady, když je řeč o „indické fašismu“, že ho přece jen vidíte tam, kde není.

— Není to tak, pane Holmesi. Jako ruský člověk miluji Indii celou duší. A za tři roky pobytu zde jsem nebyl jen v ašrámu Sai Baby. Vy jste žil dva dny v Bombaji. Zapnul jste televizor?

— Ano, Grišo, přepínal jsem programy více než 80 kanálů a všude zpívají, hrají na indické národní instrumenty, tančí národní tance. Co je na tom špatného, pokud se chrání národní kultura. V mnohých zemích Západu je občas těžké poznat, kde se nacházíte – všude je americký standard.

— Já také nejsem v extázi ze západní kultury, ale ona přece jen v nějaké míře odráží reálný život Západu. Ale podle indických filmů je nemožné poznat její skutečný život. Proto západní filmová kritika dokonce vymyslela obrat pro hodnocení indické tvorby: „Jsou dobré filmy, jsou špatné filmy, a pak jsou ještě indické filmy“. Nevyřčena zůstává neschopnost Západu pochopit skutečný účel indického filmu. A vždyť jen samotná bombajská filmová studia točí více než 800 filmů za rok – skutečný Bollywood, jak zde říkají.

— A v čem je podle vás, Grišo, skutečný účel indického filmu?

— Podle mého, filmy jsou zde v Indii základem relígie. Když jsme hovořili o absenci kategorie „pojem“ v dávné Atlantidě, nedotkli jsme se otázek relígie a vnímání světa. Je možné říct, že zdroje kultury indického filmu jsou v dávné Atlantidě a současný Hollywood je jen ubohá napodobenina indického filmu. Podívejte se na masové americké filmy – jen řada videoobrazů, jasných, dělajících dojem, ale ani jedna myšlenka, ani jeden pojem, ani jeden dialog, dotýkající se duše člověka. Zeptejte se libovolného diváka, který vyšel z kinosálu po shlédnutí amerického filmu, o čem mluvil hlavní hrdina? Podívá se na vás jako na nenormálního a řekne, že američtí hoši nemluví, ale konají. To samé probíhá v indickém filmu, ale tam jsou přesnější obrazy a více barev, tanců a hudby, to znamená, je to překrásně rozpracovaný jazyk obrazů. A není divu, že mnozí v Indii se dívají na yankees jako na bohaté opice. Indie v indickém filmu je svébytná reklama – krásná, až se z ní točí hlava, muzikální a přetékající puritánskou láskou. A nejsmutnější je to, že ten „filmový život“ se líbí mnohým, a nejen v Indii. A nyní srovnejte to, co jste viděl v reálném životě a ve filmu s tím, co psal o infernu Jefremov a tehdy pochopíte, proč se mi indický fašismus nezdá.

V ten moment zaklepal na dveře Prakaš a vešel.

— Promiňte, pane Holmesi, že jsem se zdržel. V Puttaparti jsou z Bombaje jen 2 lety týdně – ve středu a v neděli, a vy potřebujete být třináctého října v Londýně. Pokoušel jsem se vyjasnit varianty cestě po železnici, nebo autem, ale v administraci chrámu mi s velkými tajnostmi řekli, že dnes ráno přiletělo z Bombaje letadlo s nějakou delegací, a v 16:00 letí zpět. Po ukázání rekvizit naší firmy mi slíbili vzít nás na palubu, pokud vedení delegace bude souhlasit. Po získání souhlasu jsem vám hned objednal letenku na trasu Bombaj-Hamburk-Londýn, odlétá ve dvě hodiny v noci 13. října. Doufám, že vše vyjde jak má, pane Holmesi, a v sobotu ráno budete už na letišti Heathrow v Londýně. A máme ještě skoro dvě hodiny do odjezdu na letiště Sai Baby.

— Děkuji, Prakaši, že vše vychází tak dobře. A vy máte skutečně v Rusku bratra?

— Ano, pane Holmesi, skutečně žije v Rusku a zabývá se turistickým byznysem. Můj starší bratr dávno odletěl do Švýcarska a úspěšně pracuje v oblasti medicíny. Otec měl sen, aby i prostřední bratr žil a pracoval ve Švýcarsku, protože má také medicínské vzdělání. Ale naše rodina měla patrona–učitele, který velmi měl rád mého prostředního bratra a důsledně mu doporučoval po ukončení vzdělání žít a pracovat v Rusku.

— To je zajímavé, Prakaši, proč právě v Rusku, když život ve Švýcarsku je mnohem klidnější a bohatší?

— Říkal, že v následujícím století budou všechny důležité události mít kořeny v Rusku a v Indii by měli chápat, co tam reálně probíhá.

— A váš učitel byl někdy sám v Rusku?

— Ne, ale on o té zemi vždy velmi v dobrém mluvil a říkal, že Rusko ukáže Indii pravou cestu.

— A váš bratr žije v Rusku už dlouho?

— Více než deset let, má tam děti, učí se v ruské škole a když přijíždí s rodiči na prázdniny, pak nehledě na indický zevnějšek, podle způsobu myšlení, chování, zvyků, jsou ruští.

— A co to podle vás znamená, Prakaši, být ruským?

— Ó, pane Holmesi, o tom jsme s bratrem hodně hovořili. Rusko je mnohonárodnostní země a on sjezdil mnohé její regiony. Pochopil, kdo jsou to gruzíni, tataři, arméni, uzbeci a dokonce židé, ale často si stěžoval učiteli, když ještě byl na tomto světě, že nemůže pochopit, kdo jsou to rusové. Učitel ho uklidňoval a slíbil, že jednou v Rusku potká člověka a ten mu vysvětlí, kdo jsou to rusové. Ale aby pochopil jeho vysvětlení, které bude velmi prosté, bratr musí dobře znát ruský jazyk. Učitel dokonce popsal, jak bude ten člověk vnějškově vypadat, a bratr ho celou dobu hledal. A minulý rok, když přijel na dovolenou, jsme si všichni všimli toho, že se velmi změnil. Je těžké popsat, v čem spočívaly jeho změny, protože se netýkaly zevnějšku. Byly to vnitřní změny. V ten příjezd on poprvé řekl, že pochopil, kdo jsou to rusové. Všichni jsme prosili aby nám vysvětlil jak to proběhlo, a zda skutečně potkal toho člověka, o kterém mluvil učitel.

— Jednou, — začal své vyprávění, — jsem jel vlakem Moskva-Petrohrad. Spolu se mnou se v kupé ocitl člověk, zevnějškem podobný na toho, o kterém mě varoval můj učitel. Velmi jsem si s ním chtěl promluvit, abych prověřil, nakolik přesné jsou předpovědi, které jsem dostal, ale dlouho jsem nevěděl, jak navázat rozhovor. On to zjevně vycítil a promluvil první. Za nějakou dobu, když naše beseda vešla do klidného koryta, jsem mu zadal otázku, která mě mučila. On mi řekl že je to velmi jednoduché, protože ačkoliv jsem Ind, rozumím rusky. Poprosil mě bedlivě se zaposlouchat do slovních spojení, které bude pronášet. Soustředil jsem se a on začal jasně vyslovovat spojení: arménský člověk, francouzský člověk, tatarský člověk, americký člověk, čečenský člověk, židovský člověk, a nakonec, po malé pauze, pomalu pronesl – ruský člověk. Poté jsem skutečně najednou pochopil, kdo jsou to rusové, což jsem svému souputníku i řekl. A co jste pochopil? — zeptal se on. Ruští, — odpověděl jsem, — to je budoucí název celého lidstva. Vidíte, jak je vše jednoduché, — řekl on a dodal, — o tom se více než před sto lety pokoušel říct světu Dostojevský, ale tehdy ho málokdo pochopil, protože nebyl rozvinut pojem vzájemné vloženosti jevů a procesů. Ruský – to je objímající pojem ke všem národnostem a proto vědomí lehce přijme pojmy – ruský američan, ruský neměc a dokonce ruský číňan, ale okamžitě se dostane do slepé uličky u nesmyslného spojení – americký ruský, německý ruský, čínský ruský [v ruštině se „Rus“ ve smyslu národnost řekne přídavným jménem - „russkij“, pozn. překl.]. Zde nejde o mohutnost toho či onoho národa, ale v naprosto novém pojmu, objímajícím všechny národy. A ruský „nacionalizmus“ je tak nebezpečný ne proto, že reálně existuje, ale proto, že v perspektivě může sjednotit všechny národy na zcela jiných mravních principech, alternativních těm, které dnes panují v biblické kultuře.

— A co ještě říkal váš bratr o Rusku? Co podle vás měl na mysli Sai Baba, když mluvil o nutnosti pomáhat bratrovi v otázkách Ruska a Indie? — zeptal se Holmes.

— Řeč šla o nějaké koncepci, alternativní Bibli. Bratr řekl, že se svým spolucestujícím mluvili téměř do rána. Ten rus mu nechal knihy a slíbil pomoct v osvojení nové koncepce.

— A bratr vám o té koncepci říkal?

— Ano, pokoušel se, ale tehdy jsem nepochopil vše, protože bratr mluvil rychle. Podle mého tam byla řeč o nějakém novém finančním systému, ve kterém nebude spekulativní trh cenných papíru, nebude zlodějský úrok, s jehož pomocí všechny země třetího světa, včetně Indie, spadly do beznadějné kabaly k Mezinárodnímu měnovému fondu. Nový finanční systém a mravnost, která ho zrodí, zformují i novou ekonomiku, ve které se budou v prvé řadě uspokojovat demograficky podmíněné potřeby (jídlo, oděv, obydlí, vzdělání), a parazitické (předměty rozkoše, všechny druhy narkotik, včetně alkoholu a tabáku) se budou uspokojovat podle principu co zbude, na jehož základě se v současné civilizaci naopak uspokojují demograficky podmíněné potřeby.

Jinými slovy, proběhne změna priorit, což bude prvním příznakem realizace nové koncepce. Ještě mnoho mluvil o informační válce, kterou Západ vede proti Rusku, a vyjadřoval přesvědčení, že Rusko, které prohrálo jednu důležitou bitvu, neprohrálo válku, a jednoduše jen převedlo konfrontaci na nějaké vyšší priority prostředků řízení. Mluvil o šesti prioritách informačních zbraní, ale to už neumím přepovědět.

— Děkuji, Prakaši. O těch šesti prioritách zobecněných prostředků řízení jsem se dozvěděl z analýzy o knize Zbigniewa Brzezinského „Velká šachová deska“. Ten rus ve vlaku řekl vašemu bratru, že Rusko prohrálo Západu jednu bitvu informační války, ale samotnou válku neprohrálo. Nemohl byste upřesnit, co měl na mysli? Pokoušel jsem se v té otázce zorientovat po seznámení se s dvěmi analytickými zápiskami, přeloženými do angličtiny a uvedené na stránkách dotu.ru. Ale bohužel, výsledek pro Rusko z mého pohledu vypadá neutěšeným. Možná že nemám dost informací, ale pro svět v celku, nezávisle na tom, o jaké zobecněných prostředků řízení je řeč, je velmi důležité, v jakém jazyce člověku přichází informace. Například my zde, představitelé tří národů, se navzájem dorozumíváme v anglickém jazyce. Během této cesty jsem hovořil se španěly, egypťany, francouzy, rusy, němci a všude byla jazykem angličtina. Souhlasím, že biblická koncepce porodila daleko ne dokonalé současné technologie, které, nicméně, jsou rozšířeny po celém světě, a všechny země na světě usilují především o to, získat ty technologie, ale veškerý jejich lexikální doprovod je v angličtině. Veškeré softwarové zabezpečení počítačů je v angličtině, a také mezinárodní síť internet. A ruský jazyk, na kterém je vypracována nová koncepce, alternativní biblické – ten ovládá ne více než 300 milionů lidí. Jak se rusové chystají řešit problém jazyka komunikace?

— Mohl bych Prakašovi v té otázce pomoct, jestli nebude namítat, — zapojil se do rozhovoru Griša.

— Ano, jistě. Nemyslím, že by i můj bratr byl na tu otázku schopen odpovědět, pane Holmesi.

— Vy jste, pane Holmesi, naprosto správně obrátil pozornost na technologie, — začal vysvětlovat Griša. — Ale rozpracování libovolných technologií je úděl vědy, jež je ve vztahu k fundamentální vědě druhotná. A fundamentální vědy jsou zase druhotné ve vztahu k nejfundamentálnější vědě: filozofii. A není divu, že máme současnou technokratickou civilizaci, v jejímž základě leží biblické vnímání světa, obsluhované současnou západní filozofií. Takže veškerý pojmový a terminologický aparát technokratické biblické civilizace je skutečně vyjádřen v anglickém jazyce, což je symbióza latiny a starořečtiny, jíž byly psány první exempláře bible. Ale pokud půjdeme touto cestou, pak prohodíme příčinu a následek. A kde se můžete seznámit s ruským vnímáním světa a ruskou filozofií? Všichni naši Leonťevové, Solovjevové, Berdjaevové, Fedorovové a mnozí další se jen pokoušeli v ruštině kritizovat nebo převyprávět západní filozofy. Vznikala situace, že na jazyce civilizace, jejíž jméno je objímající ve vztahu ke všem národům světa, neexistuje chápání světa, vyjadřující její vnímání světa v konkrétní lexice. Nakolik jsem pochopil, na konci druhého tisíciletí, pokud počítat v křesťanském letopočtu, se nemohlo neobjevit a i se objevilo ruské chápání a světa ruská filozofie, jako fundament gradující nové civilizace. Nevím, kolik bude třeba času, ale jasné je jedno – on zákonitě zrodí i novou fundamentální, i novou aplikovanou vědu, protože v nové filozofii se poprvé správně staví hlavní otázka: „Za jakým účelem má existovat věda?“ V západní filozofii, obsluhující biblické vnímání světa, se otázka staví jinak: „Jaká má být věda?“ V takto postavené otázce o roli vědy ve společnosti, otázka o mravnosti těch či oněch technologií jednoduše vůbec nevyvstane. A jakmile, pane Holmesi, někde v západním tisku se objeví místo otázky „Jak žít?“ otázka „Pro co žít?“ (za jakým účelem), vězte – voda nové koncepce, alternativní k biblické, už dělá i na Západě své dílo. A protože nové vnímání světa a nová filozofie, ho vyjadřující, existují v ruském jazyce, pak některé nové pojmy v angličtině jednoduše nejdou vyjádřit, a proto všichni po celém světě si budou osvojovat jazyk gradující globální civilizace – ruský. Tomu bude také pomáhat i nový informační stav, ve který v polovině 20. století vešla celá společnost.

Vy, pane Holmesi, byste se mnou měl souhlasit, že pokud byste ovládal ruský jazyk, pak byste na mnohé otázky našel odpovědi u sebe doma na monitoru počítače na stránkách dotu.ru, a ne během dlouhého cestování, které je v mnohém unavující, i když zajímavé.

— Vaše verze gradující globální civilizace a role ruského jazyka v ní zasluhuje pozornost, ale chtěl bych pochopit, v čem je smysl nového informačního stavu, o němž slyším poprvé.

— O novém informačním stavu jsme mnoho hovořili minulý rok s rusy. Řeč tehdy šla o procesu změny logiky sociálního chování společnosti jako celku. Nepochopil jsem vše hned, dokud mi neřekli jedno súfijské podobenství, které jsem si tehdy zapsal a přeložil do angličtiny, protože z mého pohledu ono velmi pěkně ilustruje informační stav společnosti na začátku třetího tisíciletí. Ale myslím, že budete schopen najít i originální text, protože vypravěč – Šáh Idris – žil dlouhou dobu v Anglii a psal v angličtině pro západní čtenáře.

Během řeči se Griša přehraboval v složce s papíry, než našel potřebný list.

— Pokud dovolíte, přečtu vám ho.

— Jistě, prosím.

— Podobenství se nazývá „Když se mění vody“ a dle mého má přímý vztah k „mrtvé vodě“ - takový název dali rusové koncepci, alternativní biblické.

„Jednou Hidr¹, učitel Mojžíše, se obrátil k lidstvu s varováním.

— Příjde doba, — řekl, — kdy veškerá voda na světě, kromě té, která bude speciálně uschována, zmizí. Potom se místo ní objeví jiná voda, ze které budou lidé přicházet o rozum.

Jen jeden člověk pochopil smysl těch slov. Shromáždil velkou zásobu vody a schoval ji na spolehlivém místě. Potom začal čekat, kdy se vody změní.

V předpovězený den vyschly všechny řeky, jezera, a ten člověk se odebral ke svým zásobám a začal žít z nich.

Když uviděl ze své skrýše, že řeky se opět naplnily, spustil se k synům lidským. Objevil, že mluví a myslí zcela jinak, než dříve, a nepamatují si nic z toho, co se s nimi stalo, ani to, že byli varováni. Když se s nimi pokoušel promluvit, pochopil, že ho považují za blázna a projevují k němu nepřátelství nebo soucit, ale žádné pochopení.

Ze začátku se vůbec nepřibližoval k nové vodě a každý den se vracel ke svým zásobám. Avšak nakonec se rozhodl novou vodu pít, protože jeho myšlení a chování, oddělující ho od ostatních, udělali jeho život nesnesitelně osamělý. Napil se nové vody a stal se takovým, jako všichni. Tehdy úplně zapoměl na zásoby jiné vody a ostatní lidé se na něj začali dívat jako na blázna, který se zázračným způsobem uzdravil ze svého šílenství.“

Griša zakončil čtení. Holmes i Prakaš mlčeli, ponoření do svých myšlenek.

— Pokud nejste proti, — přerušil jejich přemýšlení Griša, — mohl bych dát i odpovídající komentář k tomu podobenství.

— Jistě, — řekl Holmes, — to je zajímavé.

— Je to jinotaj, — začal Griša, — ale podle názoru mých ruských přátel se dochoval přes věky ne náhodou. Pravda, ve vymyšlené pohádkové realitě ho někde občas někdo chápe, jako „transmutaci“ přírodní vody, a ne jako nějaké jiné „vody“, vlastní společnosti, která podle některých svých kvalit je v určitém smyslu analogická vodě v životě planety Země. Takovou analogií vody je v životě společnosti kultura – veškerá geneticky nepředávaná informace, předávaná z pokolení na pokolení. Přičemž materiální kulturní památky a objekty jsou vyjádřením psychické kultury (kultury vnímání světa, myšlení, osmyslení toho, co probíhá), jejíž každá etapa rozvoje předchází každé etapě rozvoje hmotné kultury, vyjadřující psychickou činnosti lidí a typ psychiky, převládající ve společnosti.

Súfí dávnověku mohl mít předtuchy ve „vnělexikálních“ subjektivních obrazech o změně kvality kultury, a proto měl nějakou představu v subjektivně-obrazné formě o každé z typů „vod“. Ale jen těžko by ho jeho současníci pochopili, mající subjektivně-obrazné představy jen o tom typu „vody“ (kultury, mravnosti a etiky), v které žili oni sami, a jen těžko by tu předpověď uchovali skrz staletí, pokud by jim řekl vše přímo. Ale pohádka, jako jinotaj o kouzelném neznámém a nepochopitelném, přežila mnohá pokolení.

Je přirozené, že z pohledu člověka žijícího v jednom typu kultury, náhle se ocitnout v jiném – kvalitativně jiném typu kultury, znamená vypadat v ní šíleným a možná vyvolat směrem k sobě „nepřátelství“ nebo soucit. Samotná společnost, žijící jinou kulturou, bude z pohledu toho, kdo se v ní náhle ocitl, také vypadat jako psychiatrická léčebna na svobodě. Jeho vztahy se společností se naladí teprve poté, co se přiblíží k nové kultuře, a nová „voda“ se stane základem jeho „fyziologie“ v přeměněné společnosti.

pokračování