Poslední Gambit (16)

11.10.2014

předchozí část

...běhu života za nesprávnou představivostí, a lidé, kteří přehodnotí svou mravnost, pomáhají nasměrovat civilizaci v matrici Božího předurčení blíže k objektivní spravedlivosti.

— Někde už jsem podobné úvahy slyšel, — řekl nahlas Holmes, — Ano jistě, ve Španělsku od pana Verova. Neznáte ho náhodou, Grišo?

— Ne, pane Holmesi, pana Verova neznám. Dnes se v Rusku vydává hodně všelijaké literatury o historii Atlantidy a ta informace existuje v různých zdrojích. Hlavní je v něčem jiném: ačkoliv pojmový aparát v současné civilizaci rozvinutý je, a na jeho základě probíhá modelování v různých oblastech vědy, ale nikde nenajdete popis pojmu jako kategorie myšlení. Co je to „pojem“? — o tom nedává představy žádný článek libovolné encyklopedie: je v nich mnoho různých termínů, ale vše to nedává jediné chápání.

A v tom je pro současnou civilizaci ohromné nebezpečí. Pokud by situace byla jiná, pak by biblická civilizace nezrodila ani jaderné, ani vodíkové bomby. Možná, že by ani nebyly jaderné elektrárny, a lidstvo mohlo dosáhnout na alternativní zdroje elektrické energie. V současném Rusku jsou lidé, kteří si ten problém uvědomili jako největší nebezpečí lidstvu a už ho vyřešili. Na vzpomínaných stránkách dotu.ru je řada prací, posvěcených té problematice, ale uvedu jen jednu z nich: „O imitačně-provokační činnosti“. V ní je speciální kapitola, která se nazývá „O pojmech, chápání světa a vzájemném chápání“.

Co se týká besedy ruských se Svámím, mohu říct jen o svém pozorování jejich dialogu. Byl to velmi zajímavý dialog, ale ne slovy, ale očima. To znamená, rozhovor probíhal na dvou úrovních: na první, zjevné, šla řeč o obyčejných věcech. Dvěma z nich Svámí celkem podrobně vyprávěl o jejich životě, různých domácích starostech, práci, problémech a jak se potom přiznali, vše odpovídalo skutečnosti. Ale když o svém životě požádal říct třetí, Svámí odpověděl, že pro něj to není důležité, že on by se měl zabývat těmi věcmi, kterými se zabývá veškerý svůj čas. Dále řekl, že záležitost je to velmi důležitá a prosil ty dva být nápomocní třetímu a slíbil při tom být stále nablízku. Jindy se Svámí na minutu odmlčel a soustředěně hleděl do očí třetímu, který mu odpovídal stejně. Když jsem vyšli z chrámu, zeptal jsem se ho, co mohlo znamenat jejich význačné mlčení? Odpověděl:

„Mluvili jsme spolu ne jazykem, ale očima. Ve vizuálních obrazech je možné předat mnohem více informací než slovy, a i času je na to třeba mnohem méně. Libovolný obraz v muzeu je možné prohlédnout a zapamatovat si během minuty, ale při pokusu předat slovy obsah nestačí ani hodina. Předával jsem mu v obrazech to, co znám sám; on mi také něco předal na úrovni obrazů. Ale to, co řekl on mě, my i tak dávno známe, ale to, co jsme přivezli my jemu – bylo pro něj naprosto nové. Může to změnit mnohé z toho, co dnes probíhá v Indii a ve světě, protože Sai Baba, a přesněji s pomocí Sai Baby zde, v Puttaparti někdo formuje novou celosvětovou relígii, která by do sebe zahrnula všechno nejlepší, co je ve věroučeních jiných relígií, ale nikdy se nevzdá od toho nejhoršího, co je ve všech relígiích – ateizmu, který je naprosto nutnou podmínkou stability davově-“elitární“ společnosti. Jsem přesvědčen, Grišo, že Sai Baba je dobrý člověk a že upřímně chce pro lidi dobro. Ale on sám je zajatcem tohoto ašrámu, chrámu, a hlavně zajatcem toho dávného egregoru, s jehož pomocí se zabezpečuje stabilita davově-“elitární“ pyramidy indické společnosti. Souhlasíte, Grišo, že podporovat exaltovaný stav davu každý den během mnohých desetiletí je skutečně velmi namáhavé. „Je těžké být bohem“ - tak zdá se mi nazval ten proces tandem bratří-fantastů Strugackých. Ale já bych k tomu dodal: pokud neznáš, kdo a ve jménu jakých cílů ti určil roli předstírat na zemi boha.“

Zakončiv svou řeč, Griša se na okamžik odmlčel, přemýšleje, zda to téma prodloužit nebo přejít k problémům, týkajících se bezprostředně jeho života v Indii.

— Tehdy jsem sám byl na vážkách, to jest nemohl jsem se finálně rozhodnout, zda zůstat zde nebo odjet. Ze začátku mě hosté z Petrohradu zvali vrátit se do Ruska, ale potom, poté, co jsem se s nimi podělil se svými dojmy o podstatě probíhajícího zdejšího dění, měli za to, že bych měl radši zůstat v ašrámu, protože nehledě na všeobecné uctívání, z jejich úhlu pohledu Svámí vypadá velmi osamělý, a možná bude brzy potřebovat pomoc blízkého člověka. Já skutečně zažívám ke Svámímu city vřelejší, než dokonce k vlastním rodičům.

Griša se znova odmlčel a podíval se na Holmese nevidoucíma očima, jakoby chtěl vyvolat obraz Sai Baby.

— A co za otázky pokládali Rusové, na které Sai Baba nechtěl odpovídat v přítomnosti žen?

— Chtěli se zeptat, kdo je skutečný viník tragédie atomové ponorky Kursk, která otřásla světem 12. srpna 2000, protože jim řekli, že Svámí to může dokonce ukázat, vytvořiv něco ve smyslu virtuální televize. Ale během besedy se té myšlenky zřekli. Možná proto, že na jejich otázky o stavbě světa on odpověděl velmi neurčitě. Mají na toto téma velmi propracovanou teorii, která byla podle jejich mínění známá žrecům antického Egypta a Indie. Možná se pokoušeli prověřit svou teorii, ale mně objasnili, že dokonce pokud Sai Baba o ní ví, slovy ji nevyloží, navíc v cizím anglickém jazyce, jednoduše toho není schopen. Možná že ten systém předávání znalostí je takovým způsobem ochráněn před průnikem cizích. Já mohu jen dosvědčit to, že ke konci besedy byl zájem Svámího o ně mnohem vyšší, než jejich zájem o něj. Ano, a na rozloučenou Svámí řekl, že ruští pomohou Indii probudit se a Indie půjde za Ruskem.

— A co rusové říkali ohledně „pikniků“?

— Objasnili mi, že problém není v tom, co je na nich nakresleno, ale v mravnosti těch, kto vykládá obrázky-symboly „pikniků“. Postupně mi začalo docházet, že v případě s potopením ponorky Kursk, která byla podle jejich mínění zničena torpédovým útokem z americké ponorky, je zneklidňuje ani ne tak samotný fakt zákeřnosti, jako to, že něčí bezmyšlenkovitá akce nebo automatizmus při plnění služebních povinností postavili svět na hranu jaderné války. Podle jejich názoru, v současných podmínkách nemá žádná země na světě, včetně USA, právo rozpoutat jadernou válku, která by znamenala zánik vší civilizace. Proto si byli jistí, že Spojené státy čeká trest přesahující jejich představivost. A ten trest je nějakým způsobem zakódován v třetím „pikniku“. Přirozeně, když jsem se dozvěděl o událostech „černého úterý“ a o času útoku na první z věží WTC, vrátil jsem se bezděky k obrázkům třetího pikniku. Kromě toho, indičtí analytici jako jedni z prvních obrátili pozornost na symboliku čísla 11, spojeného s letadly-kamikadze. A co můžete říct vy, pane Holmesi, ohledně katastrof v New Yorku a Washingtonu?

— Zatím jen to, že „pikniky“ mě podivným způsobem pronásledují po celém světě. Ačkoliv, nechci skrývat, že se jimi skutečně zabývám a sebral jsem mnoho zajímavých materiálů, které dle mého názoru mají k objasnění záhady bezprotřední vztah.

Holmes krátce pověděl o setkáních ve Švýcarsku, Španělsku a Egyptě, načež přešel k Indii.

— Minulý rok počátkem října tisk mnoho psal o návštěvě Indie prezidentem Ruska Putinem. Co myslíte, byl zde u Sai Baby?

— To vám s jistotou říct nemohu, ačkoliv podle mnohých příznaků byl. V Indii umí ošéfovat návštěvu takovým způsobem, že si nikdo ničeho nevšimne. V Bombaji on byl, a ruské delegace, kterých bylo v ašrámu vždy mnoho, tehdy jich bylo myslím sedm, netrpělivě čekaly příjezdu svého prezidenta. Během druhé audience Svámí dával ruským své hodnocení prezidentů Clintona a Jelcina jedním slovem – bad (špatní). Když se ho zeptali na Putina, odpověděl – very good (velmi dobrý). Proto pokud měl Putin přání setkat se se Svámím, podle mého se takové setkání mohlo odehrát, ačkoliv žádná oficiální informace na to téma se neobjevila. Ale mně se zdá, že něco proniklo závojem tajemství, protože dva měsíce poté mi z Ruska přivezli videokazetu s „Loutkami“ na téma tajné návštěvy ašrámu Sai Baby Putinem.

— Co jsou to ty „Loutky“, Grišo?

— To je jeden z populárních televizních pořadů v Rusku, mající každou neděli kolem 100 milionů diváků. V něm se všechny první osoby států a další známí političtí činitelé objevují jako loutky, a zápletky se pokaždé berou z ruské nebo zahraniční klasiky.

Podstatou je to správně: státní činitelé jsou „loutky“, naprogramované oficiálním „Protokolem“ a služebními povinnostmi. Přestávají být loutkami teprve poté, co to pochopí. Tehdy lidské vztahy s prostými lidmi, s jinými politiky, žurnalisty se pro ně stanou důležitější, než služební etiketa a hierarchie. Teprve pak na základě osobních lidských vztahů ve sféře řízení může vláda sloužit všem lidem. Jak říkali ruští, epocha „Protokolu“ skončila a začala epocha společeného lidského díla, ve kterém jsou osobní vztahy mocnější, než služební pravomoce. A základem pro to je společná pro různé lidi jednotnost emocionálního a smyslového stroje duše každého.

— Co to znamená, Grišo?

— Rusové mi objasnili, že země anglojazyčného světa nachází společný jazyk také proto, že jejich státní představitelé hovoří na jednom jazyce a podporují přenos smyslu řeči obrazy, na základě kterých se buduje veškeré vzájemné chápání. To je právě to, čeho jste se vy sám pane Holmesi stal svědkem během krátké besedy se Sai Babou. A v obrazné formě v přímé výměně přes biopole při setkávání lidí je možné předat mnohem více informace, než v lexice, proto vždy tak těžce probíhají jednání přes tlumočníky. I tlumočník, i státní představitel, mající v jednáních různý status, jsou svébytné osobnosti, a proto ve vztahu k libovolnému objektivnímu jevu jsou u každého z nich vlastní obrazy, odlišné od obrazů druhého jak svým charakterem, tak i svou uspořádaností. A jakkoliv by se tlumočník snažil přesně přeložit smysl řečeného, jeho obrazy budou odlišné od obrazů jeho šéfa: v hierarchicky organizované společnosti je to tak, už jen proto, že tlumočník nemá právo myslet tak, jak myslí šéf, protože takový způsob myšlení je pokus o „uzurpaci“ služebních pravomocí šéfa.

Tím vzniká narušení jednoty emocionálního a smyslového stroje rozhovorů o libovolném problému, protože libovolný tlumočník s jeho svébytností obrazných představ, neodpovídajících představám jeho šéfa, je třetí, navíc. Právě prezident Ruska Putin odstartoval novou éru ve vzájemných vztazích státních činitelů, protože jeho znalost angličtiny a němčiny mu pomáhá zajistit jednotu emocionálního a smyslového stroje libovolných, i těch nejsložitějších jednání.

— A co, Grišo, copak dříve to v minulosti nevyužívali? Copak to může být předělem, rozdělujícím epochy?

— Využívali, ale jejich cíle se vždy určovali jejich mravností. Vzpomeňte si, co řekla Tchatcherová v roce 1984 po prvním setkání s Gorbačovem: „Podívala jsem se mu do očí a pochopila, že s ním je možné mít byznys.“ Podle mého je to něco jako fráze-heslo pro celou západní „elitu“, kterou je možné rozšifrovat přibližně takto: „Tento člověk je připraven pracovat na nás.“ Souhlasíte, Holmesi, že míra chápání Gorbiho byla mnohem menší, než míra chápání „železné lady“. To se týká i Jelcina. Jeden z poradců Clintona ozvučil mínění Clintona o něm: „Dávám přednost tomu mít co do činění s opilým Jelcinem, než s kýmkoliv ze sta milionů střízlivých Rusů, z nichž se kdokoliv mohl ocitnout na jeho místě“, – není to doslova, ale celkový smysl sedí. Ale v roce 2000 se situace změnila. Právě to měl na mysli Sai Baba, když dával hodnocení Putinovi – „very good“.

Ačkoliv, i Jelcinovi je možné poděkovat za to, že svými opileckými excesy lámal „Protokol“ a tím čistil cestu v novou epochu. Ok, vrátíme se k „Loutkám“.

Nevím, nakolik přesně, ale v některých kruzích podle toho pořadu stále ještě odhadují směr politického kurzu země.

— A proč vy, Grišo, máte za to, že ten pořad byl právě o návštěvě ašrámu Sai Baby?

— Jednodušší by bylo podívat se na tu videokazetu, ale, za prvé, zde jak vidíte je to nemožné, a za druhé, mně ji bohužel nenechali, a proto mohu jen převyprávět krátce obsah, načež vy, pane Holmesi, se sám můžete rozhodnout, nakolik „Loutky“ mají vztah k návštěvě ašrámu prezidentem.

Podle zápletky Putin shromažďuje své nejbližší okolí: premiéra Kasjanova, vedoucího administrativy prezidenta – Vološina, ministra obrany Sergeje Ivanova, který v minulém roce během návštěny Putina Indie zaujímal post předsedy Rady bezpečnosti, ještě nějakou neznámou loutku a staví úkol: „Musím jít do Šambaly, všichni do tradičních oděvů!“ Všichni přicházejí v takových bílých oděvech, přesně takových, jako máme nyní my dva, jen premiér Kasjanov přichází v ruském národním. Na otázku Putina „V čem je problém“ Kasjanov odpovídá, že nechce chodit v kamaších. A skutečně, bílý přehoz a kalhoty, v čem všichni chodí v ašrámu, velmi připomínají po-saunové oblečení ruských mužiků. Takovým způsobem nejdřív z týmu Putina vylétává Kasjanov, poté vedoucí administrativy Vološin, který přišel opilý. To jsou dva příznaky, podle kterých je možné dopídit se, že řeč je o přípravě na cestu ne do mýtické Šambaly, ale do reálného ašrámu Sai Baby, ve kterém všichni muži chodí v bílém a platí přísný zákaz alkoholu a cigaret.

— Pocítil jsem to na sobě, — poznamenal Holmes, — ale co je podivné, jsme zde druhý den a k cigaretě mě to netáhne, a přemýšlím nad tím, jestli s tím zlozvykem neskončím úplně.

— Je to vše o celkové atmosféře usilování o zdraví, které se zde jeví svého druhu kultem, — objasnil Griša, — a pokud byste zde pobyl měsíc dva, pak byste přestal kouřit bez zvláštního úsilí. Tak, ve skupině kandidátů na návštěvu ašrámu, včetně samotného Putina, zůstali tři lidé. Jinými slovy, objevila se určitá analogie s příjezdem třech Rusů v září, o kterých už jsem říkal. Dále byla scéna, kde se tým Putina setkává s loutkou hlavníhu ruského klauna a předsedy liberálně-demokratické strany (LDPR) Žirinovského, zobrazeného jako zaklínače hadů (kobry). Kobra se pokouší uštknout Putina, ale svým tělem ho zaštítí Sergej Ivanov a umírá. Zde bych chtěl obrátit vaši pozornost, pane Holmesi, na asociace, spojené s už známou Koncepcí sociální bezpečnosti, jejíž ruská zkratka je KOB a říká se jí také „KOBa“. Ale, jak mi řekli Rusové, co přijeli minulý rok, nějací lidé z LDPR, kteří chtěli ohraničit činnost koncepce na území Ruska, dodali ke zkratce KOB písmeno „R“ a ve výsledku se tak objevila KOBRa. Uděláno to bylo speciálně, aby byl negativní image Žirinovského asociován s koncepcí. Podle mého názoru autoři pořadu znají KOBu a takovým způsobem k ní vyjadřují svůj negativní vztah. Ale dále, z lehké humoristické zápletky je také možné poznat, že patroni prezidenta jsou znepokojeni možností přiblížení Putina ke KOBě.

Dále po zápletce se Putin a loutka ho doprovázející setkávají se Solženicynem (myslím, že je vám známo, jaké naděje do něj v minulosti vkládali na Západě), a ti tři se účastní rituálu, který jste dnes pozoroval v chrámu před příchodem Sai Baby – křičí „O-o-u-u-m!“, načež Putin zmizí. Solženicyn zůstává sám a pronáší významnou frázi: „Půl roku sedím, a jemu se to povedlo na poprvé!“, u které u nás vznikl dojem, že někdo z autorů scénáře věděl o návštěvě Putina v chrámu Sai Baby. Jak jste se již přesvědčil, dostat se na besedu se Svámí napoprvé je možné jen za dodržení určitých podmínek, které není tak jednoduché vydržet. Ale vždyť i já jsem se o nich dozvěděl teprve po dvouletém pobytu v ašrámu od představitelů Koncepce sociální bezpečnosti. Mimochodem, těch šest žen a dva muži, které Svámí nechtěl vidět podruhé, zde také žili o čekávání audience téměř půl roku.

— A vy, Grišo, máte za to, že Putin skutečně ví o koncepci? — zeptal se Holmes.

— Osobně je pro mě těžké o tom soudit, protože jsem dávno nebyl v Rusku, ale ti co zde pobývali mají názor, že veškeré vyšší vedení země je seznámeno s materiály koncepce. Otázka je v něčem jiném – v jejich vztahu k ní. Pobývaje v různých zemích, vy Holmesi jste se mohl přesvědčit, že dokonce už i tam o ní ví; také otázky nastoluje dostatečně seriózní. Četl jsem literaturu doprovázející koncepci, jejíž pouhý seznam čítá 30 položek; dívám se i na stránky dotu.ru – vše je velmi podložené a velmi seriózní, ale... nezapadá do zformovaných stereotypů vnímání okolního světa, zformovaných na základě biblické koncepce. Patroni Putina všechny ty, kdo pochopil novou koncepci a pokouší se ji uvést do života, pro sebe nazývají „mrtváky“ - nelíbí se jim literaturně-epický název Koncepce sociální bezpečnosti - „Mrtvá voda“. Nicméně, „voda mŕtva“ a ne „mrtvá“ (v orig.: «вода мёртвая», а не «мертвая», pozn. překl.). V ruštině jsou ty dvě slova dobře odlišitelná akusticky, v psané podobě jsou téměř totožná až dvě tečky nad „E“.

Griša nakreslil dvě písmena „ё“ a „e“, a vidíc, že Holmes ne zcela chápe, o čem je řeč, pokračoval:

— Odstraňte v anglickém rukopisu dvě tečky nad písmeny „i“ a „j“, umístěnými vedle sebe, a budete to číst jako „y“, a zde je také řeč o dvou tečkách. Nakolik je mi známo, dnes běží v Rusku skutečná válka za právo nechat či ubrat z ruské abecedy písmeno „ё“, a já jsem dlouho nechápal příčinu tvrdých postojů obou stran v této „abecední válce“, dokud jsem nemluvil s hosty z Petrohradu. Příliš přímočará logika, která se dle mého projevila v loutce předsedy Rady bezpečnosti „kousnuté“ kobrou, v systému oznámení, stojícímu v konfrontaci s KOBou, označuje jedno: Sergej Ivanov je nevhodný pro další využití v rámci biblické koncepce. Pokud analyzovat materiály ruského tisku a televize, je dobře vidět, jaké peníze jsou utráceny na libovolné hlouposti, jen aby čtenář a divák nepřemýšlel o ničem důležitém. V podstatě masmédia vytvářejí něco jako kouřovou clonu, „bílý šum“, na jehož pozadí je nemožné oddělit „užitečný signál“, to znamená informaci, nutnou pro přijetí správného řešení. Ale to není od života v bavlnce, ale proto, že dnes v Rusku je velmi těžké nezaznamenat koncepci, alternativní biblické, protože ona není výmysl skupiny lidí, realizujících společenskou iniciativu, ale je objektivní potřebou nového informačního stavu, ve kterém se celá společnost ocitla po 11. září 2001. A přesto, protivníci KOBy nyní nic jiného dělat nemohou, než se tvářit, že neexistuje. Pravda, dlouho to pokračovat nemůže: čím déle ji budou sdělovací prostředky zamlčovat, tím výše „voda“ bude vzlínat, vykazujíc psychologický tlak na „elitu“. Nu a ti, koho „elita“ považuje za stádo, se budou stále více přesvědčovat o zdegenerovanosti „elity“, neustále ztrácející svou autoritu, což nakonec přinutí prosté lidi myslet samostatně. A to je hlavní podmínka proměny stáda-davu v národ.

— Vy o tom Grišo mluvíte tak přesvědčeně, že u mě mimoděk vzniká otázka, — nejste vy sám náhodou sám členem té „společenské iniciativy“, která sama sebe nazvala Vnitřní prediktor SSSR?

— Mně samozřejmě lichotí slyšet od vás takové hodnocení, pane Holmesi, ale není to tak. A mluvím o tom přesvědčeně jen proto, že jsem sám prošel všechna stádia: od úvodního odmítnutí kultury, ve které jsem se narodil a vyrostl, skrz přehodnocení osobních stereotypů, zformovaných tou kulturou, do hledání její alternativy. Neřeknu, že to bylo jednoduché, protože i zde jsem se ocitl v důsledku nevědomého hledání alternativy biblické kultuře. A na nějaký čas jsem v ašrámu získal pokoj v duši, ale potom jsem pochopil, že tento pokoj je pokoj zombie, a že je ještě nebezpečnější, než ten život, před kterým jsem utekl z Ruska.

— A v čem vidíte to nebezpečí?

— Ve fašizmu.

— Nechápu, chcete říct, že v Indii je možný fašizmus?

— Všechno závisí na tom, co chápete pod fašizmem. Dnes se otázka nebezpečí „fašizmu“ zpravidla vztahuje k ideím nacionální a rasové výjimečnosti a netolerance, k reálným a domnělým útokům na práva představitelů národních menšin a diaspor, a také na „fašistickou“ symboliku a frazeologii zděděnou po Itálii a Německu. Nicméně, ve védické kultuře Indie, starší, než kultura starověkého Egypta, která zrodila biblickou kulturu, existují oba symboly, jejichž stoupenci se obviňují ve fašizmu v posledních desetiletích: i hvězda Davida (sionistický fašizmus), i svastika (nacionál-socializmus Německa a jemu poklonkující neonacisté různých zemí).

Kromě toho, fráze „malí lidé“ je charakteristická pro všechny davově-“elitární“ společnosti jako opak jiných frází „lepší lidé“, „urození lidé“ atd. Nakolik jsem se mohl přesvědčit, kastový systém Indie nikam nezmizel, ale, podobně jako otrokářství biblické civilizace, nabyl „blahorodných“ vnějších forem. Vy jste pane Holmesi obrátil pozornost na téměř třistamilionovou část obyvatel Indie, kterou zde nazývají „malí lidé“? Obrátil jste pozornost na to, že oni sami nic nechtějí? V průběhu mnoha pokolení je přesvědčili, že je to tak určeno Shora, že v tomto životě jednoduše neměli štěstí, ale pokud budou poslušní, pak v následující inkarnaci budou mít větší štěstí, a v dalším životě se mohou narodit do jiné kasty. Ale vždyť i ostatní, kdo nepatří do kategorie „malých lidí“, takový stav považují za normální. Je zajímavé, že když sem vaši předkové přišli, nemohli v angličtině najít termín pro pojmenování „nejnižší kasty“ indické společnosti, a začali je nazývat podle svého: „malí lidé“ - „little people“, ačkoliv v samotné indické společnosti je vyšší kasty nazývají jinak: „neexistující lidé“. To je jeden z projevů toho, že kastový systém Indie, existující defakto věky, je svou podstatou jedním z nejstarších druhů fašizmu na Zemi.

— Čestně se přiznám, Grišo, závěr je to pro mě poněkud neočekávaný. Nakolik je mi známo, slovo „fašizmus“ je od latinského slova „fascia“, které označuje jednoduše svazek prutů omotaný kolem topůrka sekery, svázaný řemínkem. 

V starém Římu byly fascie zezačátku znakem královské moci, pak znakem moci vyšších státních úředníků, takzvaných „magistrátů“; po magistrátech nosili fascie „liktorové“ – sloužící, zabezpečující jejich bezprostřední ochranu. V novodobé historii se fašizmus stal známým díky rozšíření v Itálii. Tam se skutečně zrodil na základě protestních emocí množství „malých lidí“, kteří se ve společnosti „svobody“ osobní iniciativy ocitli utlačovaní individualizmem větších a velmi velkých oligarchů¹, zneužívajících různorodou moc podle svých záměrů. Protože protestní hnutí tohoto druhu existovalo v Itálii, ambice jeho tamních ideologů na následnost ve vztahu k bývalé velikosti a moci Římské říše se projevily v tom, že starořímská fascia jimi byla vybrána jako symbol jednoty „malých lidí“ v otázce ochrany jejich životů před utlačování „velkých lidí“ - oligarchů. Tak fascia dala název „fašizmus“ zpočátku protestnímu hnutí proti oligarchům vedenému vůdcem „malých lid퓲. Ale v Indii nevidím ani oligarchy, ani vůdce, a hlavně – nevidím úsilí o protestní sjednocení „malých lidí“ proti neviditelným nebo „neexistujícím“ oligarchům.

— Přesně stejné námitky jsem, pane Holmesi, měl ze začátku i já, když mi mí známí z Petrohradu ukázali indický fašizmus. Skutečně, fašizmus se považuje za nenávistnou ideologii, a takovou ideologii zde nenajdete. Navíc, všechny duchovní praktiky, kterých je v Indii nevyčíslitelné množství, jsou zevně namířeny na zdokonalování člověka. Ale podívejte se na realitu, jaké možnosti má těch 300 milionů stát se lidmi? Zde cení rostliny a zvířata výše, než člověka; zde zbožňují každý keřík, každý strom; pokud staví cestu a v cestě stojí strom, cesta obchází strom a nikdo nemá právo mu uškodit, ale také si zde nikdo nevšímá „neexistujících“ třetiny obyvatel ohromné a pohádkově bohaté země. V Indii prakticky není organizovaný zločin, kterým je napaden jak Východ, tak Západ, i Rusko. Podívejte se na policisty: jsou snad ověšeni neprůstřelnými vestami a moderními zbraněmi? Jen obušek v ruce, ale... jaký pořádek! Západ může jen závidět. A proč? — protože společnost je pevně stratifikována a v takovém stavu se vyvíjí už tisíciletí. Co mohou krást ti nešťastní „malí lidé“ sobě navzájem? Kousek polyetylénu nebo vlnitého plechu. A přechod z jedné kasty do druhé je nemožný.

pokračování