Planetární bojiště

Anonym - z diskuse pod čl. Putinův expert v Praze řekl, jak dopadneme. Došlo i na Havla a knížete

Bravo, skvělé shrnutí. -H.

Kdepak, žádný Hollywood, žádné sci-fi. Žijeme přece v té nejskvělejší době. Nikdy jsme se neměli tak, jako nyní. Co na tom, že jsme v realitě stále vice nehostinnějšího a nebezpečnějšího světa svědky stále většího počtu válek nejrůznějších druhů, od těch dolarových imperiálních, přes měnové po třídní. Iluze o udržitelnosti neudržitelného se trhají jako mraky jen u těch, ke kterým dorazila nouze, válka a utrpení. Ti začínají chápat, že jsou ve válce s extrémisty a fanatiky Nového světového řádu na celém světě, i u nich doma. Že jsou zrazováni těmi, v jejich loajalitu a odpovědnost věřili. U ostatních zatím převládá jev zvaný „kognitivní disonance“ nebo přímo primitivismus, vnášející do středu jejich zájmu celebrity showbyznysu a témata bulváru typu „chléb a hry“. Tedy, dokud člověk nedostane nějakou tu citelnou facku na válčišti, není ochoten si připustit, že je fackovací panák, ohrnuje nos nad popisy planetární reality a dobrovolně nevnímá vše, na co prosystémový panák pověsil visačku „konspirační teorie“. Jeho touha po klidu, jeho „mne se to netýká“, jeho egoismus odmítá vnímat i existenci událostí, které by přes 10 a více lety byly nemyslitelné. Minulost, poučení z minulosti, prostě není „in“. Jakoby v myslích dominantní části občanstva Západu existovala pojistka, co v okamžiku konfliktu reality s vysněným obrazem světa kolem automaticky vypíná mozek. U některých to vypadá, že jim pojistka vyhodila systém už dávno a o opravě raději ani neuvažují. Vezměte si Zemi svobody. Nosí na žoldnéřských bodácích světlo Illuminace zvané „demokracie“ po celém světě, cítí se oprávněna poučovat ostatní, jak mají žít, co mají jíst, jaké peníze užívat, jak krásně kopírovat americký (narkotický) sen na dluh a přitom: Město Boston se nedávno změnilo ve velké cvičiště bezpečnostních složek s cílem prověřit připravenost systému na vyhlášení stanného práva. Několikamilionové město bylo odříznuto od světa, byl vyhlášen zákaz vycházení, zrušena lidská, sociální a občanská práva, suspendován celý právní systém a tisíce po zuby vyzbrojených goril vstupovalo do cizích objektů bez povolení, s vyrážením dveří, chováním lovců hodných heydrichiády ve snaze najít viníka – devatenáctiletého mladíka, jehož podíl na explozi papiňáků je zpochybnitelný asi více než závěry řady analytiků, že to byla opět akce typu 911, tentokrát v režii FBI a DHS. Když cvičení neslavně skončilo, díky udání řádného občana, bylo pár mrtvých, zraněných, zatčených, spousta podezřelých a podezřelých skutečností, politicky nekorektních videozáznamů, shod okolností, výskytů bezpečnostních složek tam, kde měli řádit údajní teroristé, prokázaná poprava jednoho z podezřelých a zmatek a důkazy nekompetentnosti a zbytečné brutality přemotivovaných ozbrojených strážců Svobody. A pak již jen mainstreamové záběry lidí, kterým bylo dovoleno po dnech izolace vyjít na ulice, se slzami v očích děkujícím svým terminátorům za záchranu. Jakoby vytrženo ze stránek historie 30. let – po řádění SA a SS v ulicích vděční občané Německa obětovali na oltář vlasti poslední zbytky občanských svobod. Heil Hitler. Heil Svoboda. Akce Boston představuje progresi ve výstavbě policejního státu (diktatury elit), přestože, decentně řečeno, z hlediska operativního provedení to byl organizační, realizační a PR debakl. Jedním z mála pozitiv bylo, že se ověřilo, že i občanstvo z kolébky US nezávislosti proslavené, mimo jiné, Bostonskou Tea Party, je snadno manipulovatelným a stupidním stádem, které na zcela evidentně fašistickou show prakticky nereagovalo. Za příslib „bezpečí“ spálí Ústavu USA. Druhým významným výsledkem je skutečnost, že velká městská aglomerace se všemi jejími negativními bezpečnostními faktory nepředstavuje problém odporu v případě vyhlášení stanného práva. Vesnice nebo New York, podstata je v myšlení a neaktivitě jedince, jeho indukované i individuální neschopnosti a neochotě se sdružovat nad rámec pouličního gangu. To je, de facto zdokumentovaný a prokázaný konec americké revoluce proti Rothschildům, jeho Bank of England a jeho anglickému králíčkovi. USA je opět kolonie s koloniálním myšlením rabů. Socha Svobody, nebýt plechová, by asi emigrovala do Venezuely. Nemylme se, toto cvičení nebylo náhodné a souvisí přímo nejen s Patriot Act, korporátním státem, soukromými armádami a špicly, rozdrbáním Ústavy, prezidentskými direktivami obírajícími Američany o poslední občanská práva, umožňující věznění na neomezenou dobu, použití armády na území USA apod., ale i s vývojem ekonomické situace, zejména ožebračováním střední třídy. Blíží se okamžik, kdy likvidace životní úrovně, konfiskace úspor, penzijních fondů a jiného majetku spolu s inflací (zvyšováním cen životně nutných artiklů) a vysokou nezaměstnaností (23 %) vymete jídelní stůl střední třídy a ona bude podvody, zlodějinou, nespravedlností a terorem systému vyhnána do ulic, vzteklá a pomstychtivá. A ono 1 % se připravuje a trénuje na podobný lokální výbuch frustrace. Trénink si tudíž elita musí zorganizovat sama (nemůže spoléhat na nějaké magory), v termínech a za okolností k tomu vhodných, a zvyšující se frekvence podobných tréninků, pěstování atmosféry neustálého strachu občanstva z budoucnosti v médiích a další projevy naznačují dvě věci - buď nahoře nastoupila panika, něco je doslova za dveřmi, a nebude to pěkné,anebo trajektorie vývoje společnosti je tak jasná, že pánové tvorstva ztrácejí kontrolu nad vším, kromě svých bodáků, a proto je potřeba je „nabrousit“. A připravit stádo psychologicky na věci příští. Bučet může, DHS monitoruje, uchovává jakýkoli projev neloajality a FEMA campy jsou připravené pro 1,5 milionu lidských jednotek, avšak vyrazit k ostnatému drátu začíná být asi tak nebezpečné jako v Treblince. Události v Bostonu lze interpretovat i tak, že 1 % elit ukázalo na obrazovkách TV zbylým 99 procentům, kdo je šerifem ve městě, kdo je boss, a čeho je schopen, pokud se stádo vzepře. Řada autorů komentovala správně, že Bostonský incident jakoby vylezl ze scénáristické dílny, která stvořila Terminátora. Nikdo ale nezaznamenal, že podobnosti s Orwellovou „Animal Farm“ jsou ještě významnější. Prasata vypouštějí zlé psy k zajištění svinského pořádku… V konfliktu výše uvedeného s oficiální verzí bostonských událostí, se všechny poudačky o Čečencích, spících buňkách nepřátel USA, informační podpoře Rusů, zlých těch i oněch na Středním Východě zdají tragikomedií velmi pokleslé intelektuální úrovně. Otázku: „K čemu to bylo dobré a pro koho?“ nikdo raději neklade. Zastavme se na chvíli u fenoménu avíza uvažovaných změn, vyslání „kontrolního”, ověřovacího chrousta, a když to projde, masivní nasazení již natrénované a ověřené medicíny. Není pravda, že bychom nebyli otevřeně informováni o úmyslu Pánů světa. Vlastní tento svět, přes svých 6 rodin ovládají planetární média, a nelze je obvinit z toho, že by všechno podstatné zatajovali. Naopak, u akcí, které mají systémový význam, testují nejdříve terén na pečlivě zvoleném vzorku, hodnotí dopady a rizika, a teprve když znají alespoň v hrubém rámci reakci občanského stáda, přicházejí natvrdo s deformou systému, z jejich pohledu vylepšením kriminálního řízení světa posunutím letopočtu o desítky až stovky let společenského vývoje zpět. Opusťme fašistické kulisy bostonské a vraťme se na slunný Kypr. Stalo se tam v historii světa něco nevídaného. Attila nikde, a bankéři vykradli banky na příkaz banksterské EU. Předtím dovolili oligarchům, aby svoje digitální peníze „ulili“ do Londýna a Bernu. Jak krásně nadnárodně třídní a ohleduplné! Systém založený na důvěře střadatelů v banky, v měnu, kopl tuto důvěru do zadele konfiskací úspor klientů bank ve prospěch akcionářů bank a... čekal, jak to dopadne. Finanční slovník obohatili o pojem „bail-in“ – synonymem je banksterská exekuce majetku podvedeného. Celou historii lemují pomníky tisíců zbankrotovaných bank, runů na banky, podvodníků a podvedených, ale co je novum – co se dřív týkalo jen pár lidí, co bylo nesystémové a systémem bylo postihováno, se nyní stává úzusem, „zákonným“, systémovým řešením dluhů banksterských pánů v globálním měřítku. Úžeru nestačí okrádat stádo po kouskách, v čase, graduálně – jako po celou dosavadní historie - úžer tvrdí – my vlastníme stát, my vlastníme zákon, my vlastníme systém – exekucí získáme zbytek, váš osobní a soukromý majetek a hned. Nemáte práva, nemáte ochranu. Bude-li to potřeba …… nebudete mít vůbec nic. Jako by ESM nestačilo pro stejný účel. Jeden Holanďan-ministr financí prohlásil, že na Kypru proběhla generální zkouška na aplikaci této exekuce v měřítku EU. Pak to dementoval. Uběhlo pár týdnů od té doby, a nyní je PROKÁZÁNO, že kyperský experiment proběhl ve skutečnosti za řízení a dohledu amerického Fedu (prostřednictvím jeho EU pobočky), že proběhl na základě US scénáře, připravovaného zákona Spojených států amerických, který je již součástí práva Kanady, Nového Zélandu a čtyř dalších zemí světa. Kypr byl testovacím chroustem. Proletěl se bez větších problémů a nyní už víme, co bude dál. Přijde globalizace chroustího letu. Jdeme do globálního finále. Ohledy, důvěra v systém – k čemu, když držím bouchačku u hlavy oponenta. Svět se plní jevy, jež mají atributy desperace elit, akty proti selskému rozumu, útoky proti stabilitě systému, parazit ztrácí hlavu, o to více napíná svaly a mává imperiálním klackem. Zapomeneme-li na chvilku na politické aspekty, nesmyslné války, intervence, ve kterých zbraně demokracie vyzbrojují teroristickou internacionálu, bojující za peníze svobodných imperiální konflikty (viz např. Libye a Sýrie), v epicentru impéria zlodějů stojí obrana světové měny – US dolaru. Příkladem, kdy se obrana dolaru a pokračování systému „Extend a Pretend“ (prodluž zlodějinu a předstírej, že je všechno legální a OK) stává sebevražednou misí, svého druhu Pyrrhovou bitvou, je poslední útok americké centrální banky (a jejích pěšáků) na zlato. „Papírové“ zlato, nikoli to fyzické. Utajená většině veřejnosti (investiční zlato představuj zlomek procenta celkového investičního trhu), proběhla akce, kdy útočník (JP Morgan and Co.) vrhl na trh přes 500 tun fyzicky neexistujícího zlata v jednom z historicky nevětších podvodných útoků systémových institucí s požehnáním korporátního státu na jakoukoli komoditu. Manipulace trhem, co má, teoreticky, objektivně stanovovat tržní cenu majetku. (Ještě věříte na tržní hospodářství a jeho autoregulaci a férovost?). Co se nestalo. Papírové zlato na COMEXu i v LMBM padlo, sice dramaticky, avšak zdaleka ne tak, jak se dalo očekávat z hlediska síly útoku. US dolar tím na čas posílil a hlupáci z toho vyvodili, že US dolar je bezpečnou měnou, spolehlivým přístavem pro zahraniční investice. Akce splnila účel i v tom ohledu, že drobnější spekulanti podlehli davové psychóze a utekli z trhu, a to podstatné, zbavili se dost podstatné tonáže fyzického zlata, kterého je v systému kriticky málo. Diskonekt s realitou elit však musel přinést šok mozku a údům US FED. Snížená cena papírového zlata vyvolala run na COMEX a LMBM (během 14 dní na cca 25% procentech původního stavu zásob), nárůst požadavků po dodávkách fyzického zlata (a ne vypořádání futures v dolarech), nárůstu marží v prodeji fyzického zlata, suma sumárum bezprecedentní odliv fyzického zlata ze zlatých „bullion banks“ do trezorů mimo euroatlantický prostor. Dobře, papírové zlato pokleslo, dolar se na chvíli jakoby zaleskl, ale důsledky? COMEX i LMBM jsou vyprázdněnou skořápkou obchodující zlatem, které nemají, s autoritou a důvěrou, kterou vlastním přičinění ztratily, a je otázkou času, kdy zbankrotují a okradou magory, co spekulují s bezcennými certifikáty bankrotujících pilířů finančního systému Západu. Tato akce, srovnatelná významem s důsledky finanční války proti Íránu, posunuje londýnské a americké finanční trhy nejen do bezvýznamnosti, irelevance, ale za hranici morální akceptovatelnosti zbytkem světa. Finanční trhy stojí na důvěře a dodržování pravidel. Ani jedno páni Západu už nemají a neznají. Jejich pravidla – jako kyperský koncept systémové krádeže – už přestávají zbytek světa interesovat. Tvoří si rychle jiná pravidla, jiné instituce, jinou světovou měnu, utíkají z dolarových rezerv a v dolarech denominovaného obchodu ostošest. Ten relikt minulosti hovoří stále stejnou řečí po 6000 let, a nyní řve KONEC, i když to málokdo vnímá a málokdo tomu řevu rozumí. Zlato, mimo jiné, říká: mým novým domovem a mekkou je Šanghaj. Jak lze vítěznou bitkou možno ztratit válku – s komplimenty Ben Šalom Bernanke and FED gang. Nedovolím si ukončit svůj článek bez vážného varování. US FED vypustil nedávno dalšího kontrolního chrousta ústy vyvolenými, jistého tradičního vypouštěče FED chroustů jménem Hilsenrath. Je to novinář, exkluzivní chroustař, který má dlouhou historii správného „předvídání“ kroků US FED. Chroust má podobu černé můry ukončení tzv. kvantitativního uvolňování před koncem roku 2013. Asi ta cca 9% reálná inflace při téměř nulových úrokových mírách FEDu začíná vyvádět rotyku. Ergo, černý pátek v dějinami oblíbeném říjnu? Nebo je to jen další cochcárna šalomů u tiskařského stroje, a bouchne to dříve? Srovnejme si to: přes všechny zaplacené optimistické bláboly globální reálná ekonomika (zahrnující klíčové hráče jako Německo, Japonsko, USA, Británii, Francii) tvrdě brzdí v okamžiku, kdy burzovní indexy letí do výše nových rekordů (DOW přes 15000). Burzovní indexy tlačí nahoru levné peníze, které banky získávají od centrálních bank prakticky zadarmo. Reálná ekonomika brzdí a propouští, a tak všechny ty digitální ničím nekryté bankovky mizí buď v kufrech bankéřů, nebo tlačí indexy nahoru, hodně peněz honí stále méně reálných hodnot. Zisky ze spekulace jsou ale též imaginární, protože znehodnocování měn probíhá rychleji. Výsledkem jsou reálné negativní úrokové míry, snižování ziskovosti, pomalejší obrátka kapitálu, snižující se míry i masa dividend, a zpomalování finančních toků v ekonomice. Tzv. krize likvidity, tedy dle politicky korektního ekonomického slovníku, ve skutečnosti jde o dluhové přetížení a likvidaci vhodných podmínek pro podnikání v reálné ekonomice. Ono se prostě, na rozdíl od šmeliny, přestalo vyplácet. Dokonce ani obchod s Čínou není to, co to bývalo. Shrňme si grunt – máme ideologii maximalizace zisku za každou cenu. Jejím důsledkem je liberální kasino. Do výroby smysluplného/tvorby nových pracovních příležitostí se nevyplácí investovat. Jakýs takýs reálný zisk (po odečtení reálné inflace) může přinést pouze vysoce riziková spekulace. Práce, státní, municipální a korporátní dluhopisy, celá plejáda tradičních instrumentů prostě nefunguje jako multiplikátor. Celá báze, na níž stojí pojišťovnictví, důchodové a jiné konzervativní investiční fondy … je v háji. To žene volné peníze do hazardu, stávají se plynem, co nafukuje stále nové a stále větší investiční bubliny a v procesu jejich řízeného vybuchování, se tyto volné peníze a další majetek stěhuje do rukou grázlů-majitelů kasina. Právě teď jsou ti, co ještě něco mají k zcizení, lákáni do další bubliny – akciové bubliny. Každý správný, zpitomělý spekulant vstupuje na trh v okamžiku těsně před střihem ovcí. A to je právě teď. Je jen otázkou času, kdy majitelé kasina šlápnou na tu houbu nasáklou investicemi bezmozků a účelu další bubliny bude dosaženo – transfer majetku mnoha do rukou pár insiderů. Je až neuvěřitelné, jak jsou ti kravaťáci spravující cizí úspory/investice debilizovaní. Kolikrát už dostali „přes dršťku“ od dot.com bubliny v roce 2001 – a pořád jedou jak naprogramovaní roboti k destrukci úspor svých klientů. Žádné poučení, žádné závěry, vadný software už ze školy. Goldmani zavelí (doporučí) a manšaft pochoduje správným směrem – ovcestřižna. Jsme těsně před tzv. „double dip“, druhým pádem na burze v rámci velké hospodářské krize, tím horším. A za ním čouhá japonská stagnace v řádu desítek let. Chroust Hilsenrath naznačuje, že ekonomika úžeru má na kahánku, že to dál nejde, že nás do konce roku čekají velké věci, protože se situace vymyká kontrole a pomalu už nebude, koho v kasinu stáhnout. Musí se proto přestavět stoly, nová pravidla, karty či žetony, aby to s novou, jinou důvěrou mohlo šlapat na jiném levelu, v jiném převleku, zase dál pod stejným božím managementem. Jestli si někdo myslí, že dramaticky se rozevírající nůžky mezi výkonem reálné ekonomiky, koupěschopností obyvatelstva, nenažraností korporátních států a zfetovanými finančními trhy létajícími sebevražedně mezi bouřkovými oblaky, povedou k něčemu jinému než krachu na globálních finančních trzích – ať mne kamenuje. Abstrahujeme-li od zázraku, prozření bohů, i toho operujícího na Zemi, jsou jen dvě cesty: buď reálná ekonomika začne záhy dosahovat růstu alespoň na úrovni růstu finančních trhů (mají náskok), nebo finanční trhy padnou, a to RÁZEM na bídnou úroveň reálné ekonomiky. To první si v prostředí závislosti na kasinu, jeho managementu, filosofii maximalizace zisku hlava-nehlava nedokáži ani představit. To druhé je od Waterloo rutina. No posuďte sami : máte tiskárnu peněz. Propagandou nacucáte svůj finanční trh cizími penězi. Pak ho položíte. Spousta debilů přijde o kalhoty, co mělo tržní cenu, najednou nemá žádnou nebo srandovní. To cenné je za babku. Dojdete si se stroji, vytisknete si, co potřebujete, a cenné za babku skoupíte, protože nikdo jiný nemá peníze (žijeme v době zadluženosti, kdy se na dluh i spekuluje). Máte-li k ruce ozbrojence, co vám ten majetek za cizí peníze ještě ochrání, je to na uchechtání. To stádo bude mít jiné problémy: bail-in bank, zvyšování daní, konfiskace ze zákona, kontrola cen i kapitálových toků (to by tomu bylo, aby někdo ze ždímačky vyskočil), bankovní prázdniny, zavření burz, nedostatek všeho způsobený kolapsem systému založeném na dovozu hadrů z Číny, brambor ze Španělska, a ne na lokálních zdrojích, ceny energií a PHM v troubě, a jinak samá pozitiva, skvělé perspektivy a svobody, kolik člověk unese do lochu. Přiznám se, že jsem již ze všech těch skopičin nahoře unavený, trvá to moc dlouho, déle než v předcházejících depresích. Double-dip v akciích bude zlý, moc zlý, ale za touhle oponou stojí horší zvíře – megabublina státních obligací celého světa spojená s jinou megabublinou derivátů. Tady končí i moje představivost. Skončí život, jak ho známe. „Nejlepší je kupovat, když na ulicích teče krev“ – lord Rothschild