Finanční systém, peníze, zlato. Princip energoinvariantu

Samozrejme viem, že energoinvariant zanikne keď spadne elektrická sieť, zanikne ale jej funkcia ako prostriedok smeny, pretože prostriedok smeny musí prúdiť k výrobcu a produkty musia prúdiť k platcovi, ale potom sa vynára praktická otázka, ako previesť platbu napr. z EU do Číny?

Pýtam sa to preto, že kvôli rôznym obskúrnym dohodám a zákonom (má to spojitosť so súčasným modelom globalizácie/multinacionalizácie) väčšina výrobných kapacít sa presunul do Ázie do Indie, do Číny, do Vietnamu, do Laosu atď, Nemci si podržali väčšinu svojich výrobných kapacít a nám "východniarom" zostali zväčša len montovne, kde sa montujú veci z Ázie kvôli tomu, aby sa na to dať nálepku "Made in EU".
Takže aké sú naše možnosti:
-zmienené výrobné kapacity vrátiť naspäť, čo je kvôli napr. degradácií v pracovnej sile a v školskom systéme čo sa udialo počas posledných 20-30 rokov je prakticky nemožné;
-platiť v energetických zdrojoch je prakticky pre EU nemožné, pretože takéto zdroje Európa nepobralo veľa, môžeme byť rád že vystačíme s tým čo máme;
-predávať produkty, a prosím Vás aké produkty (viem Nemci vyrábajú high end produkty v malých šaržiach, ale celá EU to robiť nemôže), Číňania sa pomaličky vystačia sami;
-predávať polotovary, hore uvedený problém sa vynára znova a Európa nemá veľa prírodných zdrojov;
-vstúpiť do Eurázijskej únie a parazitovať na nich, nielen že je to neetické, ale Rusi to nedovolia;
-tak zostávajú nám atómové reaktory (výkonovo niekoľko TW) na báze tória z ktorých sa energia využije sa buď na prípravu paliva, alebo na platbu Číne, pričom sa platba realizuje sa cez špeciálne diaľkové vedenia, či obe predchádzajúce možnosti (Rusi ten nadbytok el. energie z bezpečnostných dôvodov)nepustia do svojich sietí. Nadmerné výkony sú potrebné na vykrytie strát pri prenosoch, čo ale urobíme s odpadovým teplom to neviem povedať, viem ale že to rozhodí nielen klimaticky systémy ale aj ekológiu Európy tzv. tepelné ostrovy.


Takže energoinvarianta ako spôsob merania výkonu ekonomiky áno, ako platový systém nie. Mimochodom veľmi dobre si uvedomujem zraniteľnosť súčasného el. systému Európy, ale keby sa došlo ešte aj k prepojeniu s ostatnými sieťami na globálnej úrovni, tak katastrofa v priebehu mesiaca garantovane.


Ad finančný Armageddon:
Tá bola umelo vyvolaná a nástrojom na vytvorenie NWO, každý kto sledoval ako sa rušia niektoré regulácie a anti-trustové zákony napr. Glass-Stiegalov zákon ktorý oddeľoval jednotlivé formy bankovníctva a zabezpečoval stabilitu systému aspoň 60 rokov tak tomu došlo že chystá sa katastrofa, čo ale potrebuje riadnu dávku paranoje alebo poznanie skutočného cieľa GPP, je predpokladať ciele týchto krokov nad rámec korporátnych ziskov.

Ad globalizácia: Globalizácia nie je objektívny proces, SPÁJANIE SA ľudských skupín do väčších celkov je objektívny proces a tento proces sa môže diať minimálne dvojako:
-súčasný model Globalizácie/multinacinalizácie, čo vychádza z biblickej koncepcie;
-podľa modelu Eurázijskej únie a možno aj BRICS, čo sa deje na základe KOB (pokiaľ viem tak Číňania poznaju KOB a možno aj niektorí Indovia--dlhodobý partneri Ruska).
Preto som povedal že KOB je antitézou k súčasnému modelu globalizácie, alebo niečo v tomto zmysle.

Ad BRICS: Pre GPP možno splňoval/splňuje niektoré čiastkové ciele preto ju nechal vzniknúť a operovať, či sa ale BRICS dokáže byť silou ktorá neutralizuje bábky GPP a nakoniec aj samotný GPP, to je otázka.

v zásadě souhlas, s "globalizací" to nejspíš vnímáme podobně, jen vyjadřujeme jinými slovy. K invariantu - nejedná se o placení elektřinou v *přímém* smyslu, to by byla opravdu šílená , sebevražedná myšlenka. Při postupném zavedení energoinvariantu jako zabezpečení měny by se ve fyzickém světě distribuce, výroby elektřiny nic nezměnilo, jde o to, že se řekne, prohlásí, případně státy se domluví, že například 1kč = 1kwh. Jinými slovy, že hodnota jedné jednotky měny X je Y KWh. Tím se přestane kurz měny stanovovat hlavně spekulacemi na burzách a tím, jak se vyspí před Londýnským fixem Rotshildové, a automaticky se naváže na reálný produkt, neoddělitelný od ekonomiky.

ps. měl bys něco proti, kdybych tuhle diskusi časem přepracoval do formy článku v nějaké podobě? Asi otázka/námitka - odpověď. Třeba anonymně. Konstruktivní kritika je efektivní forma osvětlování tématu.

Platba je stále problematika, príkaz na platbu môže ísť aj cez internet, ale potom niekde sa tá kWh musí pretransformovať do komodity či do produktu (služba, výrobok), pretože kWh posielať nemôžeme priamo. Tu je potom problém, rovnaké produkty môžu mať rôzne výrobné náklady v kWh t.j. rôzna dostupnosť energetických nosičov na Zemi, rôzne životné nákladu pracovníkov atď.

Ďalšia vec je plytvanie s nosičmi energie, ropa, plyn, uhlie nám dochádzajú, uránové atómové reaktory sú drahé a nebezpečné a tóriové reaktory na báze roztavených solí sú hudbou budúcnosti.

Okrem toho, objavenie sa nových magnetických látok na trhu, ktoré v podstate umožňujú vyrobiť oveľa menšie, výkonnejšie a úspornejšie elektromotory ako sú súčasné, napr. stačí si spomenúť ako zrevolucionizovali magnet zo vzácnych zemín vzhľad slúchadiel.

Preto navrhujem lokálne komoditné meny a štátne meny podporené komoditným/produktovým košom a doplnené o zlato (zlaté mince a zliatky) ako rezervu, lebo:
-sú o niečo decentralizovanejšie, výpadok jedného väčšieho regiónu na niekoľko týždňov či mesiacov neznamená zrútenie celého systému;
-sú jednoduchšie, odpadá prepočítanie (fatality z chybného prepočítavania sa odpadávajú);
-donucuje regióny a štáty žiť v rámci svojich možností a núti plánovať dopredu a to v dlhodobom horizonte t.j. na desaťročia alebo stáročia či tisícročia (je chyba predpokladať že morálka zavedením kWh sa skokovo zlepší, pozrite sa na Saudskú Arábiu, Katar, Líbyu a ropné emiráty čo sa tam deje).

V podstate by šlo o vylepšený barter, bez komplikovaných prevodov a výpočtov.

Ad globalizácia: Čo tak spájanie sa PRODUKTÍVNYCH ľudských skupín/častí ľudstva je objektívny proces. Ja mám niečo, ty máš niečo a spoločne dosiahneme hviezdy. :)

Ad spracovanie, súhlasím, ale len v tom prípade keď sa diskusia uzavrie tu. Čo sa týka anonymity, nebazírujem na tom.

ok, pořád ale jedno zásadní nepochopení myšlenky z tvé strany, mám pocit: není myšleno, že když bych chtěl převést do austrálie 1.000.000 kč, musel bych tam nějak dopravit třeba 1.000.000 kwh, aby "seděl balanc". To je samozřejmě nerealitovatelné, a zdá se mi, z toho jak formuluješ výhrady, že to takhle chápeš. Prostě převedu měnový ekvivalent 1.000.000 kwh tam (wire transfer, stejně jako dnes), a tam si za to koupím co chci, třeba zaplatím 1.000.000kwh spotřebované energie TAM.
Akorát banky se promění na "utility službu" jako třeba dneska vodárny, a jejich služby budou spočívat jen v tom, technicky systém zajišťovat, tj. vedení účtu, transfery, clearingy atd. Ale nikoliv lichva a úrok z ničeho. Není důvod spojovat užitečnou část (skutečnou službu) s lichvou.
Když byl petrodolar ("byl", protože teď už to není jednoznačné), taky se při převodu na druhou stranu země nepřevážela fyzicky ropa..
Podstatu energoinvariantu chápu i takhle, na příkladu: řekněme, pro jednoduchost, že kurz koruny bude 1kč = 1kwh. Když převedu 1000 kč třeba do austrálie na AUD, v závislosti na aktuálním kurzu dostanu třeba 45,567 AUD, ale konstanta bude to, že si za to koupím opět +- 1000 Kwh (s malými odchylkami, malé fluktuace budou, to je jasné), tj. hodnota se nezmění.

Viac menej áno, tak to chápem, problém je, že takto vzniká "energetický dlh" ktorá sa dá vyrovnať asi 3 spôsobmi (bilancia musí sedieť):
-vybarterovať to na štátnej úrovni, čo je v podstate viac menej môj systém;
-vybarterovať cez 3. stranu aby daný štát získal odpovedajúce energetické nosiče, tento spôsob okrem iných nebezpečí skrýva v sebe aj to že 3. strana/y predraží/ia obchod (ako sa to niekoľkokrát stalo počas histórie);
-daná entita predá český dlh 3. strane možno s profitom a 3. strana potom bude vymáhať aj s úrokom, čo nielen predraží veci, ale aj budeme tam kde teraz sme.

Dôvod prečo som hovoril o tom, že energoinvarianta povedie k plytvaniu je na tomto obrázku: http://cdn.physorg.com/newman/gfx/news/hires/2011/usenergyuse.jpg
-jednotky sú v BTU (britská tepelná jednotka), niektoré samozrejme sú aj prepočítané na ňu, takže v USA v roku 2009 straty pri výrobe a prenosu predstavovali cca 60% uvolnených jednotiek tepla tzv rejected energy, celý článok o problematike centralizácie: http://www.washingtonsblog.com/2011/04/its-not-just-alternative-energy-versus-fossil-fuels-or-nuclear-energy-has-to-become-decentralized.html

Okrem toho veľké infraštruktúry sú zraniteľné, štatistika sem štatistika tam nehody a sabotáže sa stávajú (myslím si že v článku sa o tom aj píše). Preto zohľadňovať výrobu niekoľko stoviek či tisícok miestnych sietí je nad ľudské možnosti aj s tým, že máme počítačové siete ako internet, pretože poruchy, sabotáže a podvody sa môžu diať.
Preto som ju nazval krásnou, ale mŕtvou myšlienkou.

Čína navrhuje aby SDR bola krytá komoditným košom: http://www.washingtonsblog.com/2009/04/the-scoop-on-reserve-currencies.html

Niečo na spôsob Keynesovho bancoru: http://en.wikipedia.org/wiki/Bancor

Čo sa asi bude diať, zlato bude rezerva, základná účtovná jednotka, štátne meny budú kryté komoditami/komoditným košom, asi sa rozšíri/upraví tento zoznam: http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_traded_commodities

-vzniknú lokálne meny ktoré buď budú kryté nejakou komoditou zo zoznamu, ale bo sa ustanovia iné ktoré sa ale budú môcť pretransformovať na niektorú zo zoznamu (napr. sladké žalude->bravčové).

Ako to bude vyzerať, vyrovnávať v zlate sa bude asi štvrťročne, polročne alebo ročne a jednotlive prevodové kurzy voči zlatu a tým pádom aj navzájom raz asi za 5 rokov.

Takže pokiaľ nikto nemá čo dodávať, tak sa to dá previesť do článku.

Bonus, atómová energia nie je "low-carbon" energia (zle sa to prekladá): http://www.washingtonsblog.com/2013/04/nuclear-is-not-a-low-carbon-source-of-energy.html

bod 3 není na místě, když někdo utratí místní valutu tam (austrálie), někdo tam bude mít dané prostředky navíc, žádný dluh nevznikne.

Ještě přemýšlím nad tím, zda by vyrovnávání mezi státy muselo v principu probíhat, nebo ne, pokud ano, chybí v seznamu čtvrtá možnost, která by byla v praxi dominantní: pokud bych utratil koruny v austrálii, někdo tam by je v principu zase mohl utratit kdekoliv jinde, protože by byly ekvivalentem KWh, tudíž valuta. Pak by se přímo nebo nepřímo dostaly zase zpět. A pokud ne, třeba dvakrát do roka by stát mohl vyměnit své nakopené rezervy cizích měn podle aktuálního kurzu s jinými státy, které nahromadily jeho měnu, a přebytek/nedostatek k vyrovnání buď započíst do budoucího období, nebo vyrovnat už reálnými hodnotami, ale nemusí to být energie, a praxi by nebyla (transport), ale jakýkoliv jiný exportní artikl, na kterém se strany shodnou.
Zlato jako invariant možná přechodně někde bude, ale globálně už nikdy, z principu to nejde.
Taky mi pořád není jasné, proč argumentuješ terorizmem vůči energetické síty a nějakou centralizací, to s tím nesouvisí, energoinvariant by stejně dobře mohl fungovat při naprosté decentralizaci nebo úplné centralizaci. Jde jen o množství, statistiku.

ad inflace a diskuse ve vlákně níže: dodatečný argument, že inflace není primárně způsobována zvětšením peněžní zásoby a vychýlením korelace s reálnými hodnotami:

Od začátku krize v USA tamní FED zvětšil balance sheet několikanásobně, neboli pustil do oběhu tisíce miliard dolarů. Pokud by to platilo, dolar by měl dnes mít hodnotu tak 5-6 korun. Na druhou stranu, ruská ekonomika by potřebovala pro optimální stav tak 5x více oběživa, je záměrně dlouhodobě podkapitalizovaná, musí nahrazovat rychlostí oběhu (money velocity). Tady by měl rubl zase 5x zhodnotit. Ani jedno se neděje. Je to proto, že nejde o peněžní zásobu jako takovou, ale v první řadě o to, jak je řízena

vlastně v jednom nesouhlas - definice globalizace. "SPÁJANIE SA ľudských skupín do väčších celkov" není objektivní proces, celky se můžou i drobit, globalizace jako *objektivní proces* je koncetrance řízení produktivními silami lidstva, která probíhá nezávisle na vůli nebo nevůli někoho, ale pramení z jednotlivých kroků množství jednotlivců a skupin, které sledují SVÉ VLASTNÍ cíle, nikoliv GLOBALIZACI jako takovou. V takto pojaté definici je globalizace objektivní proces, to o čem ty mluvíš, je KONCEPCE ŘÍZENÍ globalizace, která je vždy subjektivní, může být různá, ale v principu dvojí - protilidská (současná) a alternativní - Lidská.
Nelidské varianty koncepce globalizace můžou mít variant a forem mnoho v principu neohraničeně, Lidská varianta je v podstatě jen jedna - uspořádání společnosti v korytě záměru HNR. KSB je snaha o její popis v moderní formě (je jedním z možných popisů té varianty jako objektivní možnosti). Ta koncepce sama tj. typ uspořádání společnosti jako objektivní možnost, může být (a byla/je) vyjádřena mnoha dalšími způsoby, umělecky, básnicky, pořekadla atd. tj. v různých pojmových aparátech (ale jsou to většinou jen částečné vyjádření, neúplné, nepřesné, historicky zkreslené, dochované útržkově a tím težké na správné pochopení, třeba evangelium Esejských, Korán, ...), takže v praxi je jednodušší používat pojmový aparát KSB.

Hovorím to preto, lebo vznikne len ďalšia mena-čo sa v článku (nesprávne) nazýva peniaze. Aby sme si vyjasnili pojmy, čo udo aj napriek dobrej viere mieša:
-mena/obeživo slúži len na výmenu tovaru a služieb, môže byť krytá (elektrina, obilie atď) alebo nekrytá (€,$ atď);
-peniaze slúžia na 2 veci, výmena tovaru a služieb, a UCHOVANIE HODNOTY.

Čo sa týka elektrickej energie a rozvodovej siete, je tu niekoľko problémov:
-výroba, tepelné elektrárne sú neefektívne 2/3 je odpadové teplo, sem rátam aj súčasné atómové elektrárne (zdroj tepla nie je chémia, ale atóm-palivo s uránom je ťažké vyrobiť) a komerčné tóriové reaktory sú hudbou budúcnosti, nehovoriac o tom že palivo (uhlie, ropa, plyn) môže obsahovať síru, rádioaktívne a toxické látky (ťažké kovy);
-obnoviteľné zdroje sú nespoľahlivé (okrem elektrární na bioplyn, a biomasu) a preto je potrebné skladovať energiu, a skladovacie sú zas momentálne žalostne neefektívne;
-transport elektrickej energie je závislá od infraštruktúry, čo je achilovka celého systému t.j veľké straty (v USA sa tak stráca cca 33-50% vyrobenej energie) a krehkosť t.j. vyradia sa niektoré dôležité uzly a koniec filmu (to znamená aj to, že výpadok na Česku či Slovensku môže položiť celú EU na mesiace či roky), to znamená, že je potrebné výrobu el. energie lokalizovať čo najviac;
-treba rátať s tým, že o niekoľko rokov príde energia z fúzie (aj z tej studenej) a nesmieme zabúdať aj na Teslovu žiarivú energiu t.j. podľa modernej terminológie energiu z neutrín (čo znamená, že sa doslova topíme v energií) a energoinvariant sa stane zbytočnosťou (tak či onak).

Prečo sú zlato a striebro skutočnými peniazmi, prečo uchovávajú svoju hodnotu, jednak nekorodujú a druhá vec je, že je v nich (obzvlášť v minciach, v zliatkoch a šperkoch) uchované niečia práca. Zamyslite sa nad týmto, nájsť to nálezisko, otvoriť baňu, vyťažiť tú rudu, extrahovať z nej kov (pričom treba dbať na čistotu t.j. 999,99/1000) a nakoniec dať mu potrebnú formu spotrebuje veľa energie/práce.

A ešte niečo:
Čo zabezpečí to, že sa nebudú falšovať dlhodobo výkazy ohľadom el. využitej na prácu?

Dobrá viera nebude stačiť a väčšina systémov sa dá obísť.

zlato nejsou penězi, je to jen náhražkový invariant, protože obilí se špatně skladovalo. Když do španělska začalo plynout zlato z amerik během conquisty, cena obilí ve vztahu ke zlatu se ztrojnásobila. Takže skutečný invariant tehdy byl přece jen obilí, ne zlato. Dnes jde o to najít invariant, vhodný dnes. Zlato to být nemůže, zbývá elektroenergie, lepší invariant nenajdete.
P.S.: (poté co "je v nich... uchované niečia práca. Zamyslite sa nad týmto, nájsť to nálezisko, otvoriť baňu, vyťažiť tú rudu, extrahovať z nej kov (pričom treba dbať na čistotu t.j. 999,99/1000) a nakoniec dať mu potrebnú formu spotrebuje veľa energie/práce" - vznikne naprosto neužitečná, zbytečná věc bez jakékoliv praktické hodnoty a užitku

elektřina je už reálně invariantem dnes, ne de-jure, ale de-fakto. Na to se mj. snažil udo poukázat. Co se týká peněz = oběživa, 99% problémů se současným systémem plyne z úroku a compound interest, z toho že peníze jsou půjčovany do existence, jsou vlastně dluhem. To je sebevražedný mechanizmus. Pokud toto odstranit, pak ideální peníze = oběživo by nemělo být kryto naopak ničím, protože není hodnotou samo o sobě, jen prostředkem k uskutečňování výměny. Jen musí splňovat podmínku, že ho musí být právě tak akorát, aby odpovídalo hodnotě zboží a služeb v ekonomice. Podívejte se na moji diskusi s Udem pod tím článkem pod odkazem, tam je dle mého většina výhrad zodpovězena. Začátek kopíruju, zbytek je rozveden tam:

k energii jako invariantu prejskurantu. Pokud vezmeme jako ideální peněžní model situaci, kdy peníze slouží jen jako prostředek směny a je na ně kladeno jediné omezení, množství peněz v oběhu musí odpovídat objemu produkce a služeb, v praxi nemusí být (a vlastně by ani neměly být) ničím podložené, jen společenskou dohodou o jejich akceptování, potom z tohoto pohledu vyvstávají k modelu "energovalut" otázky:

- nejedná se jen o nahrazení ropy obecně energií jako "podkladu", tj. opět jedny státy budou mít výhodu proti druhým v dostupnosti zdrojů energie?
- a nebo pokud se jedná o energozajištěnost výroby, je zase třeba oddělit energii použitou pro produktivní účely od neproduktivně spotřebované. Formulka např. 1kč = 1kwh nestačí, neboť - o jakou kilowatthodinu se jedná - vyprodukovanou, spotřebovanou, exportovanou?

Z prostých úvah mi vyplývá, že energoinvariant je opět krokem zpět (nebo bokem), případně nějaký mezikrok, ale není to ideální řešení - namísto peněz podložených zlatem nebo ropou budou podloženy elektroenergií. Uniká mi něco?

Ideální oběživo musí splňovat jediné kritérium, musí ho být "právě tak akorát" aby odpovídalo reálným hodnotám a nezpůsobovalo inflační/deflační tlaky (pokud se nejedná o plánováné snižování cen) a nesmí být zatíženo úroky a vznikat dluhem, tak jako současný systém. Nemusí a ideálně ani nesmí být ničím reálným podloženo, protože to dává automaticky výhodu tomu subjektu, který tím něčím vládne ve větší míře než ostatní (zlato, ropa, uhlí, ...).
Podobný systém už v minulosti párkrát fungoval (SSSR do roku 53, Japonsko 60-80 léta), a vedl k hospodářské prosperitě a stabilitě. Jakmile Japonci od něho pod tlakem byli nuceni odstoupit, dostali se do problémů, burzovní krachy, "ztracené dekády" a pod

Více zde: http://leva-net.webnode.cz/products/dostatocne-vseobecna-teoria-riadenia-1-cast/

Elektrina v skutočnosti nie je invariantom, z jednoduchého dôvodu je zväčša vyrábaná z palív, a je to jedno či palivom je uhlie, plyn, ropa či urán, ktoré sa musia ťažiť (nehovoriac o tom, že energetická hustota ostatných energetických nosičov je vyjadrovaná v sudoch ropy). Skutočným invariantom je skôr ropa ona sa používa najviac na výrobu energie či už v elektrárňach, alebo v spaľovacích motoroch.

Španielsko v období conqisty, nuž invariantom v Španielsku sa stala skutočne obilie z jednoduchého dôvodu, inflácia, v skutočnosti bolo jednoduchšie získať dublón či zlato na jej výrobu, ako vypestovať obilie či vyrobiť nejakú vec. Došlo proste k dočasnému na-riedeniu práce na získanie zlata a po čase sa ustálila nová rovnováha a zlato sa znova stal invariantom.

Ideálna mena ktorá nie je krytá ničím je de facto krytá 3 vecami:
-dôverou;
-všetkými vecami ktoré sa dajú kúpiť za ňu;
-vykonanou prácou (ktorej produkt niekto cení).

Preto hovorím o krytej mene/obeživu (nech je krytou jednou vecou či košom vecí) a o peniazoch.


Mimochodom čo bol ten konvertibilný rubeľ?

PS: Pokračovanie nabudúce.

V letech 1947 - 53 byly díky racionalizaci výroby a zvyčování produktivity (tj včetně energovybavenosti výroby) pravidelně každoročně snižovány ceny na zboží základní životní spotřeby o cca 15-20 procent. To je v podstatě jediný případ snižování cen v historii. Pokud například v roce 47 stála kostka másla řekněme 10 rublů, v roce 53 by stála už 3,2 ruble. Vztaženo na dnešek, pokud před sedmi lety stál můj oblíbený jogurt 15 kč, dnes by stál 5kč, namísto současných 25. Zkuste si představit reálné dlouhodobé důsledky takového řízení na životy lidí.
Jde o to, že při zvýšení prodktivity (a ta se zvyšuje vlastně stále díky strojům) jsou dvě základní možnosti, buďto snížit cenu, nebo zvýšit platy (=zisk navíc si nechat a nějak rozdělit). Jsou to fundamentálně odlišné koncepce. Z prvního profitují všichni, z druhého jen "elita" a vysokopříjmové skupiny. Ale o tom už udo víckrát psal..
Jediný případ z historie, kdy se někdo vydal cestou snižování cen, byl právě SSSR let 47-53. Umělé zvyšování cen bylo jednou z prvních věcí, kterou chruščov udělal, a dále pokračoval peněžní reformou a cílenou likvidací ekonomiky "po spisku".

Iste viem si predstaviť, že za svoje peniaze kúpim viac, čo je de facto deflácia a v prípade 1947-1953 bola riadená čiastočná deflácia (keď už chceme použiť odborné výrazy).

Efektivita do konečna zvyšovať (za daných podmienok) nejde, obzvlášť u potravín ktoré sú značne závisle od kondícií ekosystémov. Samozrejme sa môžu, skracovať dodávateľské reťazce do určitej miery, ale nie do nekonečna.

Podobne je to s efektivitou výroby, kde síce môžete zvýšiť efektivitu a produktivitu dokonca tak, že pracovníci v továrniach budú nepotrebný vôbec, ale potom kto bude kupovať tie produkty? Toto je dôvod prečo sa nezaviedli mnohé automatizačné procesy, lebo "elita" nechce prísť o svoje výsady a v Stalinskom SZ, sa to mohlo urobiť, lebo elita sa budovala iným spôsobom ako cez materiálne bohatstvo.

Inými slovami ako zabezpečiť distribúciu produktov a pritom čo používať ako jednotku zmeny?

Ja hovorím a krytých menách (napr krytím pomocou obilia, železa atď-všade inak t.j. v každom regióne) a ako rezerve hovorím o peniazoch (zlato a striebro-nekazia sa, sú ľahko prenosné a majú v sebe skoncentrované obrovské množstvo práce).

Distribúcia bohatstva je už komplikovanejšia tematika, niekto hovorí o občianskom plate čo ale nerieši mnoho vecí napr. problematiku darmožráčov, "škrečkov" a deprivantov.

myslím že udo výše pokryl i tyhle otázky. Snižování cen potravin tehdy nebyla deflace, ale plánované snižování cen základních potravin a životních potřeb, tj. nevyhnutelné výdaje k životu. Rozmach tvůrčího potenciálu tehdy byl z veké části díky tomutu, lidé se neobávali "zítřejšího dne". Pokud například důchodce v roce 47 vynakládal na základní životní potřeby 60 procent příjmů, v roce 53 už to bylo jen 20-30 procent. Kolosální rozdíl, jak jistě uznáte. Dnes tady mnoho důchodců vynakládá na základní životní potřeby 90-100 procent příjmů.
Pokud by se namísto snižování cen šlo cestou přerozdělení nových zisků, zčásti i na platy, zvýšení platů by se odehrávalo postupně, a k důchodcům by došlo až úplně nakonec, pokud vůbec. Kdežto při snížení cen to bylo ve prospěch všech a ihned. A milionáři to bylo jedno, nadspotřeba nehrozila, nikdo si nebude kupovat 1000 másel protože na to má, když potřebuje 2-3.
Deflace je něco jiného, při deflaci by slevňovalo jak máslo, tak mercedes. I když rubl díky těm opatřením samozřejmě nabíral na hodnotě a respektu, v jednu dobu byl hodnocen více než zlato - tj. investoři dávali přednost rublům před odpovídajícím množstvím zlata. Tehdy byly samozřejmě pevné kurzy, jak rubl-dolar, tak rubl-zlato, takže o deflaci v dnešním smysl nemá smysl hovořit.

Hovoril som o riadenej čiastočnej deflácií, v čom ale súhlasím že znížením cien energie (vtedajší rubeľ nebola energoinvarianta ani zďaleka-skôr jednotka ľudskej práce-za čo boli ľudia vtedy platení?) a zefektívnením výroby znížili sa ceny základných potrieb.

spíše nesouhlasím, deflace (ani částečná řízená) není totéž, co politika snižování cen. Výsledky se mohou podobat, ale není to totéž. ps. Má vůbec smysl hovořit o deflaci při pevných kurzech?
ps2. : dnes také probíhá zefektivňování výroby, ale až na výjimky (elektronika) je stále vše dražší.
ps.3: nikoliv "znížili sa" (ceny), ale "byly sníženy" (politickým rozhodnutím, kdy bylo vyhodnoceno, že je to možné z hlediska makroekonomiky udělat).
Zjednodušeně, pokud potřebujete například 100 rublů na to, abyste vyrobil 100 jogurtů, a příští rok za stejných 100 rublů jste schopen vyrobit už 150 jogurtů, máte 2 základní možnosti jak se situací naložit, a to rozhodnutí je morálně podmíněné (tj. mj. koncepcí, vektorem cílů)

Hox, 2 veci:
-ceny nerastú, kúpyschopnosť peňazí klesá t.j. rastie inflácia;
-elektronika tej klesá cena z dôvodu "zastarávania"-úvodzovky sú na mieste.

Deflácia-principiálne je jedno či cena klesá kvôli politickému rozhodnutiu či kvôli vývoju na trhu, nezabudnúť že som hovoril o čiastočnej riadenej deflácií.

dobrá, co takhle zjistit, jestli stojíme na stejném fundamentu. Z tvého pohledu, vysoká inflace způsobuje vysoké úrokové míry (základní sazbu centrobanky), nebo vysoké úrokové míry způsobují inflaci? Druhá otázka, příklad s jogurty s předešlého postu. Vidíš nějaký principiální rozdíl v postupu, kdy adekvátně snížím ceny tak, abych 100 růblů získal prodejem už 150, ne 100 jogurtů, versus postup kdy cenu nechám a dodatečný zisk přerozdělím? Nebo je to z tvého pohledu v podstatě jedno, z hlediska společnosti, jakou cestou se půjde.

Inflácia je spôsobená tlačením meny centro-bankami a komerčnými bankami pri takmer 0% pre banky (základnej úrokovej miery) a x% pre plebs.

Jogurt, iste je tu rozdiel, jedno pomôže možno širšej spoločnosti a druhé spoločnosti ako celku.

ad inflace - nikoliv, tak jak to píšeš je to prohození příčiny a důsledku, zapřahaní vozu před koně. Je to klasický stereotyp myšlení, téměř automatizmus. Pokud se zvýší objem peněžní masy, ale zároveň se zvýší objem zboží a služeb, takže parita peníze-reálné hodnoty zůstane zachována, k žádné inflaci nedojde.
Naopak, pokud jsou míry vysoké a podniky si půjčují třeba na 20%, musí cenu uvěru započítat do ceny zboží, čímž cena roste, což se projeví jako tzv. inflace.
Týká se normálního typu produkce, služby prostitutek pro týpky z wall-street tímto neduhem netrpí..
Statisticky, většina podniků působících v reálné ekonomice se bez úvěrů neobejde. Podrobněji snad jindy, případně doporučuji nějaké knihy z ekonomické bloku KOB (rusky ale), kde je to podrobně rozebráno.

Ad inflácia-omyl, objem peňazí sa v súčasnosti zvyšuje väčším tempom ako objem tovarov, a objem dlhov sa zvyšuje takpovediac exponenciálne (ja som predpokladal že hovoríme o súčasnej situácií). Príklady: med v UK/USA včelári peľ z medu a cukornatý roztok predávajú zvlášť a aby človek získal plnohodnotný med musí tieto veci znova zmiešať, neustále rozrieďovanie surovín, zmenšovanie nádob od jogurtov, znižovanie hmotnosti ale pri rovnakých cenách.

Stačí si spomenúť ako (asi) Goldman Sachs kúpil sklady na meď a hliník aby potom s tým že predlžovaním dodacích lehôt zvyšovali ceny (vytváral sa umelý nedostatok-ďalší obchodný trik).

Alebo zvyšovanie ceny surovín na burzách cez futures, tým že CB tlačia peniaze ako diví bankám umožňujú robiť takéto praktiky a keď to skombinujeme s kúpenými skladmi tak dvoj či trojnásobný nominálny zisk je zaručený, než u samostatných metód.

"objem peňazí sa v súčasnosti zvyšuje väčším tempom ako objem tovarov" - nesouhlas, to je standartní oficiální vysvětlení inflace, ale mylné, "myšlenkový virus". Stačí se zamyslet nad tím, že pokud si bude producent půjčovat na úrok 0%, bude ve výsledné ceně zboží složka "úvěrové náklady" tvořit také 0%. Pokud si bude půjčovat třeba na 20%, bude ve výsledné ceně zboží tvořit položka "náklady na obsluhu uvěrů" třeba 30%, nebo i více. O těch 30 procent bude pak zboží stát více, jinak producent zkrachuje. A zvýčení ceny nebude způsobeno výšení množství peněz v oběhu. Dál už bych se asi opakoval.

Názorný príklad, ako nás Najvyšší usmerňuje na našej životnej púti... Putin.

Záleží len na nás, či porozumieme jazyku životných udalostí a dokážeme zLadiť svoj životný cieľ s jeho zámerom.
Všetko je riadené, usmerňované i celý náš život.

OD MIERY NÁŠHO POCHOPENIA A NASLEDOVNEJ KOREKCIE ŽIVOTNEJ PRIORITY – ČINOV, ZÁVISÍ RADOSŤ SO ŽIVOTA.

Dopis všeobecné zdravotní pojišťovně
Vážená paní inženýrko,
děkuji za upozornění na to, že nejsem zařazený do žádné kategorie plátců zdravotního pojištění. Jsem srozumněn s tím, že pokud se nezařadím, budete nucena postupovat podle platných norem.

Vím, že financování zdravotnictví je povinné pro každého občana této země. Moje zkušenost s naším zdravotnictvím a moje svědomí mi ale nedovoluje, abych financoval systém takový, jaký je.

Dlouhou dobu jsem měl zdravotní problém: Trpěl jsem depresemi, zejména v období, kdy jsem jako autorizovaný architekt pracoval na státních stavbách a musel jsem za asistence politiků i zaměstnanců veřejné správy obcházet zákon o zadávání veřejných zakázek, protože se to tak dělá, a dělá se to proto, že zákon je nefunkční. Vím mnoho o tom, jak funguje správa peněz daňových poplatníků a mohu o tom podat svědectví.

Zdravotní systém mi na můj problém ordinoval antidepresiva a plytké rozhovory s psychologem, se kterým jsme si povídali o tom, jak podivně funguje naše zdravotnictví a náš stát. Antidepresiva otupily moje svědomí a umožnily mi pokračovat na státních zakázkách se všemi nečestnostmi a nesmyslným počínáním, které s tím souvisí. Takto jsem byl nepřetržitě léčen, nebo lépe řečeno pacifikován až do doby před dvěma lety, kdy došlo k vážným problémům na jedné stavbě a já jsem propadl těžkým depresím a strašnému strachu, že budu postižen za všechno, co jsem tak dlouhou dobu dělal proti svému svědomí. Byl jsem hospitalizován na psychiatrické klinice v Praze na Albertově, kde jsem byl krmen tak velkým množstvím prášků, že jsem musel třikrát denně nastavovat obě dlaně, abych je všechny pobral.

Po jedné ze silných dávek prášků moje duše opustila moje tělo, prožil jsem zážitek podobný klinické smrti, bylo to krásné a tak jsem se zbavil svého strachu. Nemohu žít odděleně od pravdy a nebojím se ani o majetek, ani o svůj život, ani o svoje děti.

Z kliniky jsem odešel z vlastní vůle díky léčiteli, který mi poradil, abych okamžitě prášky přestal brát. Měl jsem obavu, že budu bez léků nepříčetný, ale to se nestalo. Ulevilo se mi a nahlédl jsem, že jsem žil v bludu. S léčitelem jsem prošel jednodenním psychospirituálním léčením, během kterého jsem v regresi zjistil, že jsem ve svých minulých životech ve službách moci odsoudil ke smrti i zavraždil mnoho lidí. Tato skutečnost byla zdroj mých životních chyb a následných chronických depresí. Deprese, kterými jsem trpěl od dětství, zmizely. Od té doby jsem dokonale zdravý, dokonce se mi přestaly kazit zuby. Za svoje uzdravení jsem zaplatil ze svého. A nejenom penězi, hlavně kusem života, který vedl do slepé uličky a VZP stál plno peněz.

Všichni víme, že stávající zdravotní systém je díky zákonné povinnosti platit nekontrolovatelně drahý a neúčinný. I když na jednu stranu umí lékaři dělat zázraky třeba v chirurgii, na druhou stranu je potřeba přiznat, že národ je stále méně a méně zdravý. Platíme totiž za léčení, nikoliv za vyléčení. Z péče o národní zdraví se stal byznys s liskými nemocemi, dokonale podporovaný zákonem, který ale nepíše lid této země.

Po svém vyléčení jsem si uvědomil citlivost svého organismu a musím říci, že kdykoliv dělám něco proti svému svědomí, okamžitě dostanu zimnici. Považuji za nemravné nadále netransparentní systém financování zdravotnictví podporovat. Je to proti mému svědomí. Pokud platím, dělá se mi zle. Vím, že na to máme prášky, ale děkuji, již nemohu.

Cítím se být občanem této země a zdraví mého národa mi leží na srdci stejně jako Vám. Jsem připraven platit za svoje ošetření, pokud bude v souladu s mojí vůlí a zdravým rozumem. Jsem připraven podporovat lékaře a léčitele, kteří umí skutečně léčit a které znám. Jsem připraven přispívat na léčbu těm, kdo nemají dost peněz na ošetření. Dnešní technologie takovou vzájemnost umožňují, vždyť i Vy o mě víte všechno, co potřebujete

Beru do vlastních rukou zodpovědnost za svoje zdraví a záleží mi na zdraví mých dětí i národa. A proto nezaplatím.

Prosím o pochopení, prosím o soucit, prosím o pravdivou radu, prosím pozorný, milý a tvůrčí přístup. Žijeme v zemi, která je demokratická jen zdánlivě. Co udělám dobrého pro sebe, udělám dobrého i pro druhé.

Nerozumiem tomu veľmi takže možno položim hlupu otazku ... Každoročne by počet peňazí v obehu stúpol o hodnotu spotrebovanej elektriny ?

zkoušel jste tu diskusi pod odkazem na konci článku? Tam by to mělo být rozebránou, ptal jsem se tehdy Uda na něco podobného.

neviem či so narazil akurát na správnu vec ... ale udo tam niečo psal, že nespotrebované peniaze sa znehodnotia alebo niečo také...

Odpoveď nájdeš hore epod článkom .T, lebo som zabudol nakliknuť tvoj príspevok.