7.7.2014

VP SSSR

Ze série „O současné situaci“, 2014

Otázky vládě (zamyšlení na dané téma...)

2014_Otázky vládě.odt (34541)
2014_Otázky vládě.epub (91114)

Předmluva

Jediným vnitrosociálním zdrojem státní moci jsou sami lidé: jak ti, co usilují o realizaci svých mocenských ambicí, tak i ti, kdo přijímá realizaci mocenských ambicí jiných v roli vlády nad sebou samým. V Ruské federaci tato objektivní skutečnost našla vyjádření v nyní fungující ústavě z roku 1993 v následující formulaci:

„Nositelem suverenity a jediným zdrojem moci v Ruské federaci je její mnohonacionální národ.“

Tomu odpovídaje:

• z jedné strany – občané mají nejen morální právo a závazek před společností a budoucími pokoleními, ale i formální právo zadávat státní moci a jejím představitelů otázky o podstatě prováděné politiky a jejích perspektiv,

• a z druhé strany – orgány státní moci a osoby, zastávající státní pozice, mají povinnost:

1. dávat obsahově konkrétní odpovědi na ty otázky, odpovídat na podstatu a ne skoupými odpověďmi s nulovou vypovídací hodnotou,

2. korigovat politiku státu na identifikaci a řešení problémů, v souvislosti s kterými občané zadávají otázky a předkládají ty či ony návrhy.

V těch dvou vzájemně vložených principech spočívá podstata demokracie.

Nicméně, jak ukazuje praxe, postsovětská státní moc v osobě jejích představitelů a zástupců se plnění dvou výše uvedených povinností vyhýbá: na jí zadávané otázky společensky-politického charakteru odpovídat po podstatě nechce¹, a politiku nekoriguje. Proto je reálná státní moc v Rusku jedna z mnohých falešných demokracií na planetě.

Díky takovým osobitostem postsovětské moci se ve společnosti nahromadili jak neřešené a nezodpovězené otázky, tak i nepochopení.

Protože získávat od orgánů moci a jejich představitelů (poslanců a úředníků) odpovědi ve stylu „děkujeme za podnět, váš názor bude započítán“ pro nás není zajímavé, některé otázky budeme jednoduše publikovat otevřenou formou. Zájemci se s nimi a dalšími otázkami mohou obracet na poslance a úředníky, dostávat odpovědi a přesvědčit se o tom, že vláda je odtržena od národa, a kromě toho um, vynalézavost a prostá lidská slušnost (čest, svědomí, stud) nejsou jejími charakterními kvalitami.

Publikace odpovědí poslanců a úředníků na jim pokládané otázky se může stát „celonárodním show“ lepší než „Comedy club“, nemluvě už o tom, že to bude užitečnější, protože psychika „elitarijců“ je postavena tak, že bez ostychu prožívají obvinění z nestoudnosti, ale lezou po stropě, když je veřejně demonstrována jejich hloupost.

Vše výše řečené se také týká opozice: ti lidé se jen údajně starají o výměnu nepoctivé vlády „poctivou“, mnoho politikaří, ale nikdy neprobírají ani veřejně, ani ve svém úzkém kruhu reálné problémy, stojící před zemí, cesty a metody jejich řešení. Příčina je v tom, že podle svých morálně-etických kvalit, intelektuálnosti a manažerské kompetence jsou neodlišitelní od státní moci. Ve výsledku všichni pracují ne na zájmy národa a rozvoj společnosti, ale na to, realizovat ideál Chodorkovského, Děripaski, Rothschildů a dalších – libovolná státnost by měla sloužit byznysu a jen jemu, a veškeré ostatní atributy formálně-procedurální demokracie a občanské společnosti jsou jen nástroji manipulace stádem idiotů; libovolný národ jsou z pozice byznys-moci ne lidé, ale obnovitelný ekonomický zdroj a nic více.

Otázky bez odpovědí

Začneme z nejjednodušší otázky.

1. Pokud týden po havárii na atomové elektrátně Fukušima (tehdy prezident, dnes premiér) Dmitrij Medvěděv při podpisu dokumentů v Turecku o stavbě atomové elektrárny s účastí Ruska prohlásil „jaderná energetika je absolutně bezpečnᓲ, doprovázeje ten výrok vědomě nesmyslnými (díky jejich neadekvátnosti v porovnání s realitou) ospravedlněními, a kromě toho: sjednocuje časová pásma a po dobu několika let trvá na tom, že právně ustanovený čas by měl o 2 hodiny předbíhat astronomický, čímž vychyluje přirozenou biorytmiku desítek milionů lidí a tím poškozuje jejich zdraví (až do biologicky předčasné smrti), a kvůli snížení práceschopnosti poškozuje ekonomiku země, – pak jaktože dosud nebyl odstraněn z funkce?

Pro společnosti není principiální rozdíl v tom, jestli se v takovém konání projevil slabý rozum, manažerská nekompetentnost a schizofrenie nebo sprostý cynizmus, pocit všemohoucnosti a politikaření³.

Nyní přejdeme ke složitějším otázkám.

2. Po zničení SSSR v souladu s direktivou Rady národní bepečnosti USA 20/1 z 18.08.1948 zmizely z domácího politického slovníku takové slova, jako „vykořisťování člověka člověkem“. Ve spojení s tím, co myslíte:

• za tím termínem nestojí žádný sociální jev a jedná se o prázdné slova?

• nebo vykořisťování člověka člověkem zůstala v minulosti, díky čemuž ta slova ztratila na aktuálnosti?

• nebo ta slova zmizela proto, aby v postsovětské Ruské federaci fungoval ve skutečnosti systém vykořisťování „člověka člověkem“ v „dokonalejší“ a tvrdší formě, než tomu bylo v SSSR v post-stalinské době?

• Jaká opatření navrhujete přijmout pro to, aby byl v RF likvidován systém vykořisťování „člověka člověkem“, obnovený po krachu SSSR?

3. Poslanci Dumy a další politici, víte o existenci direktivy Rady národní bezpečnosti USA 20/1 z 18.08.1948, nemluvě už o tom, zdali znáte její obsah? A jak můžete komentovat fakt, že USA ji byly schopny realizovat podle jednotlivých bodů při absenci odporu tomu procesu ze strany CK KSSS, KGB SSSR a domácí společenské vědy (včetně historické a ekonomické) Akademie věd SSSR?

4. Kolik ještě budou poslanci Dumy a státní aparát potřebovat času, aby byl přiznán následující fakt:

Ekonomické reformy, rozběhnuté za Gorbačova a prodloužené za Jelcina, nedali a nedají blahé výsledky pro obyvatelstvo a další rozvoj země proto, že liberálně-tržní ekonomický model, položený do jejich osnovy, je použitelný jedině k tomu, aby:

• z generace na generaci stabilně produkoval masovou chudobu a nekulturnost;

• vytvářel a zhoršoval ekologické problémy lokálního i planetárního měřítka;

• na pozadí čehož superbohatá menšina ztrácí soudnost a stěžuje si na rozzlobenost, lenost a divokost prostého národa, nemajícího zájem pracovat zadarmo na vládnoucí „elitu“.

— takové jsou zákony tvorby cen trhu, neregulovaného státem.

4. Kolik ještě poslanci Dumy, státní aparát a „hvězdy“ ekonomické vědy budou potřebovat času, aby pochopili, že:

• Státní plán biosférně-sociálně-ekonomického rozvoje a trh nejsou alternativy druh druhu, protože tržní mechanizmus je jeden z nutných nástrojů realizace plánů a integraci do plánovaného rozvoje iniciativy lidí, vynakládajících úsilí na řešení těch či oněch problémů společnosti.

• Tržní mechanizmus je nutné pravidelně ladit na řešení úkolů, vyplývajících z plánu – pokud nebude laděn, nastavován, krach je nevyhnutelný.

• Chápete, čím se plánování odlišuje od demagogie a manilovizmu⁴ na téma budoucnosti a jak nastavovat tržní mechanizmus na práci v řečišti plánu? – a protože nechápete ani jak plánovat, ani jak řídit ekonomiku v řečišti plánu, pak jaké právo máte parazitovat na práci a životě národa, přebývaje v orgánech státní moci a dělaje ze sebe „veliké vědce a ekonomy“ ve vědeckotechnických institutech a na vysokých školách?

5. Kolik budou ještě poslanci Dumy a vládní aparát potřebovat času pro pochopení následujícího faktu:

Pokud stát dopouští úvěrování s úrokem, ztrácí ekonomickou suverenitu a stává se rukojmím a otrokem transnacionální lichvářské mafie, která uzurpovala bankovní činnost v globálních měřítkách. Tím zároveň mění v otroky i své obyvatelstvo, v důsledku čehož obyvatelstvo nabývá právo a získává povinnost před Bohem bít se za své osvobození proti státní moci, tupé ve všech smyslech toho slova.

6. Kolik budou ještě poslanci Dumy a vládní aparát potřebovat času pro pochopení následujícího:

• Ústava SSSR z roku 1936 je skutečně nejdemokratičtější ústava v historii lidstva, protože je orientována na vykořenění vykořisťování „člověka člověkem“,

• a ústava RF z roku 1993 je ústava diktatury „velikého kombinátora“, orientovaná na popírání svobody jedince a demokracie a podporu lichvářské tyranie a systému otrokářství.

7. Kolik budou ještě poslanci Dumy potřebovat času pro pochopení toho, že nejsou zástupci národa, protože nikdo z nich nebyl nominován jakýmkoliv pracovním kolektivem? Všichni oni jsou představiteli nomenklatury takzvaných „politických stran“, z nichž ani jedna není schopná existovat a fungovat v politice na účet členských příspěvků svých členů a není masovou společenskou organizací. Proto všichni poslanci jsou rukojmí-loutky sponzorů „politických stran“, odpracovávající v politice sponzorské investice do politiky, ale nikoliv zástupci národa, kteří slouží zájmům národa.

8. Po reformě vzdělávacího systému se přehled absolventů škol zúžil, jejich znalosti v předmětných oblastech všech učebních oborů se začaly snižovat, návyky používat intelekt a artikulovanou řeč se staly horšími, než byly v sovětské době.

Kolik bude Duma a vládní aparát potřebovat času na to, odmítnout škodící koncepci reformy vzdělávacího systému, rozpracovat a realizovat společensky užitečnou reformu vzdělání, které zabezpečí tělesný i duchovní rozvoj školáků, nebude mrzačit jejich tělesné a duševní zdraví, a přivede zemi na pozici lídra globálního civilizačního rozvoje?

9. Kolik bude ještě třeba času na to, pochopit, že v zájmu společensko-ekonomického rozvoje země je nutné odstranit z aparátu vlády, z Dumy, z vzdělávacího systému všechny přívržence liberálně-tržního ekonomického modelu, protože defakto oni všichni jsou škůdci – někdo z důvodu vlastní omezenosti, někdo na osnově osobních dohod se zahraničními kurátory.

A hlavní otázky.

10. Kolik budou ještě poslanci Dumy a aparát vlády potřebovat času pro to, aby pochopili následující fakt:

V politice se vždy realizuje ta či ona koncepce, předpokládající určenost cílů, cest i prostředků jejich dosažení. V souladu s tím, krize, kterou v celém postsovětském období prožívá Rusko a další postsovětské státy, je podmíněna koncepcí, která v okamžik zavedení nebyla pochopena ani vedením země, ani společností, ale byla přijata k vyplnění v roky perestrojky. Nyní pracuje ze setrvačnosti.

V souladu s tím, překonání krize a vyvedení země do režimu stabilního bezkrizového rozvoje je možné jen na základě realizace v politice jiné koncepce – koncepce alternativní té, jež porodila a zhoršuje krizi.

A otázka dnes stojí takto:

• Můžete vy dnes, po více než čtvrt století od začátku „perestrojky“, byť sami sobě (nemluvě už o společnosti) vyložit tu koncepci, podle které vedete řízení společnosti a státu?

• Můžete identifikovat její defekty?

• Mužete nabídnout alternativu, tj. vyjádřit obsahově konkrétně bez demagogie metrologicky a manažersky konzistentní koncepci rozvoje Ruska, nebo vy dokonce nejste schopni pochopit pojmy jako „metrologická konzistentnost“?

11. Jsou důvody předpokládat, že někteří poslanci Dumy v roce 1995 (na rozdíl od současné sestavy Dumy, která je obrazem intelektuální a morálně-etické degradace ve srovnání s Dumou roku 1995) otázku č. 10 chápali, v důsledku čehož z jejich iniciativy byly 28.11.1995 provedeny parlamentní slyšení o Koncepci sociální bezpečnosti⁵, v jejichž průběhu Koncepce sociální bezpečnosti „Mrtvá voda“ získala schválení a byla doporučena k dalšímu rozpracování a realizaci v politice státu. V současnosti je jedinou život podporující koncepcí, která prošla režim parlamentních slyšení a byla v jejich průběhu schválena.

Přesto, po roce 1995 navzdory pozici zákonodárné moci, vyjádřené v doporučeních těch parlamentních slyšení, prokuratura a soudy (10–15 let po parlamentních slyšeních) začaly systematicky zahajovat řízení na předmět přiznání těch či oněch materiálů Koncepce sociální bezpečnosti „extremistickými“.

Rozhodli se, že uběhl dost času, aby materiály těch parlamentních slyšení byly zapomenuty? Posledním takovým verdiktem se stalo rozhodnutí moskevského městského soudu z 18. června 2014 o přiznání knihy „Mrtvá voda“ extremistickou⁶. Tj. z pohledu právníků, kteří dopustili během vyšetřování a soudního procesu mnohočetná narušení platných zákonů, je extremizmem Dostatečně obecná teorie řízení, analýza s jejích pozic globálního historického procesu a místě v něm Ruska – SSSR, analýza problémů naší společnosti, vypracování cest a prostředků překonání krize. A to ve společnosti, kde historicko-politická negramotnost a negramotnost v otázkách řízení nejen u obyvatel, ale i drtivé většiny úřednického a poslaneckého korpusu je normou.

V spojení s tím vyvstávají otázky:

• prokurátoři, soudní znalci a soudci, máte mozek, čest, styd a svědomí? — Komu a čemu slouží každý z vás? — vždyť vámi uložený zákaz na rozprostranění společensko-řídící gramotnosti v zemi právně naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, na něž myslí Trestní zákoník RF – paragraf 275, „vlastizrada“ ve formě „nápomoci cizímu státu, mezinárodní nebo zahraniční organizaci nebo jejim představitelům v činnosti, namířené proti bezpečnosti Ruské federace“, protože v geopolitických konfliktech prohrává ta země, která je hůře řízena.

• poslanci, kde je kontinuita politiky překonání krize, zrozené stoupenci tržně-liberálního idiotizmu? — proč se doporučení parlamentních slyšení 28. 11. 1995 ve vámi prováděné politice nerealizují?

• co si myslíte o koncepci překonání krize?

• skutečně nechápete, že skutečný extremizmus je bránit posuzování problematiky společenského rozvoje a tím zároveň převádět věc z roviny politické diskuse do roviny podněcování vzpoury, revoluce a občanské války? A proto jste extremisty vy sami.

• jste skutečně přesvědčeni o tom, že vaše tupost a absence míry zůstanou bez následků nejen pro zemi a její obyvatele (na které většina z vás kašle), ale i pro vás samé? — pokud jste o tom skutečně přesvědčeni nebo jste jednoduše nepřemýšlejícími loutkami, pak nejste první v historii, kdo se tak tvrdě mýlil⁷; a kromě toho je ještě i Boží soud...

A odpovědi na všechny ty „otázky bez odpovědí“ v materiálech Koncepce sociální bezpečnosti jsou...

Možná, že po pročtení tohoto textu ho někdo přijal jako „osamělý hlas v poušti“. Pokud je to tak, pak ho četl v neadekvátním emocionálně-smyslovém stavu.

Vnitřní prediktor SSSR
18-21 června 2014