Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 5.11.2018

9.11.2018

Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 05.11.2018.txt (41298)
Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 05.11.2018.srt (63776)

00:33 Bodnutie nožom do chrbta Ruska od Lukašenka. Vojenské cvičenia NATO. Scenáre na okupáciu Bieloruska.
14:55 Definícia vojny. Ako sa začínajú vojny?
 29:00 Rozpútanie vojny z hlúposti. Veľká paraguajská vojna 1864-1870.
 34:44 Taliansko-grécka vojna 1940-1941. Ako Mussolini narušil plány GP ohľadom útoku na ZSSR?
 45:20 Výzva ruského MZV Západu, aby prestal podporovať Biele prilby. Majú podobné výzvy vôbec zmysel?
 52:00 Skutočne nesú vinu za teroristický útok v Kerči ruskí podpindosi? Nie je to skôr vina ukrajinských podpindosov?
 54:43 Nehody v ruskom námorníctve. Diverzia v Murmarsku a úloha Rogozina.
 58:20 Je možná syntéza biogénneho a technogénneho spôsobu rozvoja spoločnosti?
 01:01:46 Znalosti a ich šírenie ako JEDINÝ spôsob na odvrátenie vojny. VEĽMI DÔRAZNÁ výzva na samoštúdium a čítanie kníh KSB a DVTR.

Fond konceptuálních technologií uvádí Analytický pořad Otázka-odpověď

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den ...05.11.2018.

Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu.

00:33

Dnes začneme událostí, kterou chcete vy, Valeriji Viktoroviči, vyzdvihnout sám.
Co je to za událost a proč zaujala vaši pozornost?

Je to důležitá událost a přesto si jí naše média a analytici příliš nepovšimli. Já se snažím vybírat právě takové události, které mají zásadní význam pro budoucí řízení, i pro utváření situace v globální politice, které ale opomíjejí naši analytici a nevěnují jim dostatečnou pozornost.

Podstata této události spočívá v tom, že jak si mnozí asi povšimli, tak …..minulý týden se vyznačoval nevídanou diplomatickou aktivitou Alexandra Grigorjeviče Lukašenka.
Jednou navrhoval, jak by mohl být vyřešen konflikt na Donbasu, jednou zase že se bude podílet na řešení konfliktu v Podněstří, jakoby se všude snažil nějak uplatnit.

A kdy se projevila tato jeho politická aktivita?
Na pozadí největších vojenských manévrů, největšího vojenského cvičení NATO. Přitom když se podíváme na veškerou historii cvičení NATO v tomto regionu, v tom evropském, tak se vždy tematicky jednalo o odražení agrese nějakého státu teritoriálně se nacházejícího na běloruském
a ruském území s následnou okupací území, na kterém se nachází současný stát Bělorusko.

Zdálo by se, že vše je očividné a ty manévry právě tak. Takže ať už je podnikají kdekoliv, tak skutečnost, že mají protiruské a protiběloruské zaměření, nevyvolává žádných pochyb.
A najednou Alexandr Grigorjevič přichází s těmi svými prohlášeními. V tomto smyslu ho dokonce budu přímo citovat.

Na setkání s pomocníkem tajemníka státního departmentu USA pro Evropu a Eurasii Mitchellem Lukašenko prohlásil následující:
„Dokonce i v těch nejsložitějších dobách našich vztahů, jsem nepřestával mluvit o tom, že máme extrémní zájem na dobrých vztazích s vaším státem.“
To je v pořádku. Všechny státy by měly mít zájem na dobrých vzájemných vztazích a to dokonce i ve složitých dobách. Ale co řekl dál?

„My chceme být předvídatelní a nikdy jsme se těmto principům nezpronevěřili, proto máme dobrý vztah s mnohými státy světa. Jestliže společně pokročíme v našich vztazích, tak vám slibuji, že Bělorusko bude tím nejspolehlivějším a nejupřímnějším partnerem a jestliže vám Bělorusko něco slíbí, dokonce i ke své škodě, tak to uděláme. My známe postoj vašeho státu k těmto problémům.“
Má na mysli problémy v regionu, jako je Donbas a Podněstří.

„Myslím si, že jako čelní stát světa udělíte větší pozornost řešení těchto problémů, budeme-li vám moci být nápomocni v řešení těch nejsložitějších problémů v Evropě a obzvláště na východě Evropy, kde stojíme na geopolitickém zlomu, jsme k tomu připraveni.“

Co tím Lukašenko mínil?
Lukašenko navrhl zrušit všechny formáty jednající o vyřešení problému války na Donbasu, občanské války na Ukrajině a zavést, zformovat nový projekt, nový formát, jehož součástí budou i USA.

Co tvrdí? Že dokud USA někde nezasáhnou, nemůže tam být mír. Nehlasně je tím tedy řečeno, že tu válku tam vedou právě USA, se kterými je třeba se podle Lukašenkovy verze dohodnout.

A Lukašenko prosí, aby mu svěřili postavení nejvěrnějšího lokajíčka USA. On je pro zájmy USA připraven obětovat dokonce i národní zájmy, státní zájmy Běloruska.

Minský formát a Normanský formát jsou zcela funkční formáty, ale nedá se od nich očekávat větší přínos, než jaký mohou přinést v současné situaci v řízení, kde dominují USA a evropské státy i státy celého světa teprve formují nové formáty mezinárodních vztahů za situace, kdy postupně získávají nezávislost na USA.

Ale to je proces. To je proces formování evropské nezávislosti na USA, to je proces získávání nezávislosti Ruskem a Lukašenko tohle nemůže nechápat. Proto také nabízí USA, neboť vidí, jak jejich dominanci ve světě narušuje Normanský a Minský formát, tak navrhuje tyto formáty zrušit
a zároveň zapojit USA.

Jednou věcí je, když Porošenko neustále v průběhu jednání odbíhá a telefonuje nějakému úředníkovi ve státním departmentu. A něco úplně jiného je, bude-li jednat sám úředník státního departmentu. To se odráží na operativnosti, na možnosti manévrovat s pomocí zdrojů USA
a vyvíjet nátlak na jiné státy.
V případě Normanského formátu, kterého se USA neúčastní, je vždy možný posun směrem k míru. V případě účasti USA to znamená pouze konfrontaci mezi USA a všemi ostatními. A Evropa, která není úplně svobodná před diktátem USA, se tak stane spojencem USA v nátlaku na Rusko.

A cílem USA je rozpoutání války na Ukrajině, v Bělorusku s cílem přenést tuto válku na území Ruska i do Evropy.
A Lukašenko to dobře ví, jenže pro něho je důležité něco jiného, on chce carovat a všemu vládnout. Pokouší se tedy dohodnout s USA:
„Nechte si mě tu ve vedoucí funkci jako svého člověka a já se za to postarám dokonce i ke škodě Běloruského státu udělat vše, co bude třeba.“

Když se podíváte na tyto soudruhy, jako je Lukašenko, tak vidíte, že je život ničemu nenaučil.
Kde je konec Mubárakovi? Jak skončil Kaddáfí? A co Saddám Husajn?
Ti všichni se také pokoušeli dohodnout s USA a také kvůli tomu obětovali národní zájmy, také se snažili manévrovat. A kde je jim konec?

A s čím počítá Lukašenko?
Lukašenko počítá s jednoduchou věcí. Jen si to vezměte. To cvičení USA přímo ohrožuje suverenitu Běloruska. Tato cvičení mohla reálně pohřbít Bělorusko jako stát.
A co v těchto podmínkách dělá Lukašenko, který chápe, že se jich nikdo nehodlá zastat? Samozřejmě přistoupil na dohodu s Ruskem. Jak přijímal Putina, jak okolo něho tancoval.
A co teď díky tomu nabízí?

Lukašenko nabízí USA: „Jen se podívejte, za mnou stojí celé Rusko a já to zařídím tak, že ho podrazím na všech úrovních vedení státní činnosti: zahraničněpolitické, globální, v oblasti diplomacie, všude je podrazím, abyste vy, USA, mohly vyhrát.“
V podmínkách, kdy se Rusko se vším všudy postavilo za Bělorusko... Rusko by tak jako tak nenechalo Bělorusko na pospas, ale dělalo by to v jiných formátech.
Ale teď do toho vstoupilo ve formátu se zohledněním činnosti Lukašenka ve funkci běloruského prezidenta. Mohli jsme zůstat stát stranou, podívat se, jak by to s ním dopadlo a potom teprve tu otázku vyřešit, ale my jsme to neudělali.

A Lukašenko stejně jako vždycky v těchto případech, opět zradil Rusko, které se za něj postavilo,
a nabízí, že ho podrazí.
Do čeho v podstatě vkládá naděje?
Že ty hlavní akce s ohledem na to cvičení NATO probíhají daleko v Norsku. Ale to doufá zbytečně.

Války takového řádu jako byly 1. a 2. světová válka už nebudou, už nebudou.
Vždyť když se na to podíváte, tak dnes války probíhají ve formátu, jako když sovětská vojska pomáhala při zajišťování demokratického procesu a rozvoje Afghánistánu. Dnes specnaz zlikviduje lídra státu a až potom vstoupí armáda pro zajištění chodu státnosti.

Jenže zatímco Rusko, když vstoupilo do Afghánistánu, tak tam přišlo budovat školy, fabriky, nemocnice.
Tak všude kam vstoupí USA, sebou přinášejí zkázu, hlad a genocidu místního obyvatelstva. Všude sebou přinášejí válku a rozklad. Všude, kam USA přišly se svou demokracií, tam všude teče krev místního obyvatelstva.
Jak to vypadá v Iráku? Jak to vypadá v Afghánistánu? Jak dopadla Libye?
Všude je to jedno a to samé. Tam, kde jsou Američané, tam teče krev, lidé strádají a umírají.

Jaké varianty by čekali Lukašenka s ohledem na to cvičení?
Specnaz zlikviduje Lukašenka a až potom začnou v kolonách z Polska a Pobaltí proudit vojska NATO na běloruské území. Jenže to bude pouze jedna část toho vpádu.
Ta druhá přiletí letadly a těm je úplně jedno, zda poletí do Norska nebo do Běloruska.

Aby to ale bylo možné podniknout, je nutné, aby sám Lukašenko deaktivoval aktivní účast při odrážení agrese jak samotné běloruské armády, tak také pomoc Ruska.
Ano, nedeaktivuje je na dlouho, ale poskytne těch 5-6 hodin nezbytných pro dokončení totálního vpádu a okupování celého Běloruska vojsky NATO.

A přitom bude on sám zlikvidován stejně jako Hafizulláh Amín v Afghánistánu. Ale on to nechápe
a pokouší se dohodnout.
Ale co je na tom to strašné? Vůbec ne to, co se stane samotnému Lukašenkovi, horší je to, co bude následovat potom, po této jeho zradě, otevřené zradě podle všech parametrů, všude kde jen mohl, se dopouštěl špinavostí.
Opakuji, že když Rusko přistoupilo na tento scénář, tak kde jen mohl, tam nám zasolil. Všude se nám vynasnažil bodnout nůž do zad, protože se potřebuje zavděčit Američanům.

A zde je nutné si uvědomit, k čemu to povede. A povede to k tomu, že bude válka.
Tedy to, o čem sní Američané, rozpoutat válku v Rusku a Evropě.

A za těchto okolností je nutné říci alespoň několik slov o tom, jak začínají války.
Protože lidé dost dobře nevědí, co je to válka, a jak jsou války spouštěny. Nevědí to v podstatě lidé ani analytici, ať se dívám, jak chci, nikoho takového jsem neuviděl.
A lidé, kteří usuzují na úrovni, že válka začne jen s podmínkou, že to nepřinese nepřijatelné škody? To jsou úvahy o ničem. Protože takto jsou plánovány operace, vojenské operace, ale války se plánují a realizují jinak.

Je možné o tom mluvit dlouho, je možné o tom napsat celou knihu, co je to válka, jak jsou války vedeny, jak začínají, jak končí.
Je toho hodně, proto teď z teoretického hlediska řeknu doslova jen pár slov, bez kterých by prostě bylo nepochopitelné, proč tak na toho ubohého Alexandra Grigorjeviče útočím. Možná je čistý jako padlý sníh a já ho tady pomlouvám.

Takže v Koncepci sociální bezpečnosti je přesná a bezvýhradná definice, co je to válka.
Válka je soubor opatření zaměřených na uchvácení cizích přírodních, energetických
a lidských zdrojů.

Válka… To, co se teď označuje tím moderním termínem - hybridní, tu existuje celou dobu, po kterou existuje lidstvo. Jedná se o válku vedenou na všech šesti prioritách zobecněných prostředků řízení. A až ta šestá, silová, nejslabší priorita silového působení, boje, je to, co je v celém světě považováno za obvyklou válku, kdy padají bomby, tříští se náboje, sviští kulky a lidé umírají na bojištích.

A my teď budeme mluvit o tom, jak začíná válka tohoto typu. Přitom je třeba si uvědomovat ještě další jednoduchou věc, že provádění vojenských cvičení je také válka. Víte, cvičení, to je svého druhu ukázka svalů protivníkovi. Jako když vleze do ringu nějaký boxer a začne předvádět různé údery, bojové postoje apod. A potom tam vleze ten druhý a dá mu najevo, že to viděl a že na to má svou odpověď, která ho bude mrzet.

Všechna ta cvičení včetně Vostoku 2018, které se konalo u nás, i ten Trident Juncture, který je teď v Norsku, to je to samé jen na státní úrovni. To je bezkontaktní válka, ale už je to válka. To znamená, že si poměřujeme síly.
My se snažíme o obranu a když na to přijde, tak s malou krví na cizím území, což je ten nejefektivnější způsob.

A Západ se jako vždy pod rouškou obrany proti někomu pokouší zmocnit cizích přírodních, energetických a lidských zdrojů.
Takže když se podíváme, jak začínají války na šesté prioritě, tak odhalíme
dva velké principy začátku války.

Ten první je, když je systém k vedení války připraven, potom začne válka.
A druhý je, když jsou války rozpoutány z hlouposti.
A to je bohužel ve světové politice také přítomno. Bohužel se za to platí velkým proléváním krve. Ale k tomu se také dostaneme. Ale napřed k těm systémům.

Jaké systémy mají být připraveny? V čem spočívá připravenost těch systémů?
Když je řeč o dvou státech, tak tomu velmi dobře rozumíme, každý z nich musí mít mobilizovanou armádu, připravenou ekonomiku, a když má tohle všechno agresor připraveno, tak může na někoho útočit a někoho porazit. Ano, a takových příkladů, jak začala válka, je v mezistátních vztazích mnoho.
Ale do tohoto systému státní připravenosti vést válku také patří případy, kdy tu válku nepovede jeden stát, ale dva a více, tedy skupina států, které však nejsou spojenci.

Jak to? My přece víme, že když proti někomu bojujeme, tak vždy ve spojenectví. Ne, tak to zdaleka není. Ta spojenectví mohou mít různou podobu včetně spojenectví při dosahování společných cílů. Příkladem takového spojenectví se společnými cíli nám poskytuje například Mnichovská zrada v roce 1938.
Kdy Itálie, Francie a Velká Británie přenechali Německu československé Sudety a Polsko to využilo k obsazení Těšínska.

To znamená, že státní mechanismus a ideologie státu byly připraveny k provedení agrese,
a jakmile se ta možnost ji projevit objevila, byla okamžitě realizována. To je připravenost systému. Kdyby polský stát ten systém takto připraven neměl, tak by to v podstatě nedokázal využít. Čelil by vnitřnímu veřejnému mínění, vojska by nebyla vhodně rozmístěna a nebyla ve stavu připravenosti… Je toho více, takže by k té agresi nemohlo dojít.

Vše je také jasné, když jsou připraveny systémy mezistátních spojenectví. Když například... ...Turecko, Velká Británie, Francie, Sardinské království zaútočily na Rusko. To, co známe jako Krymská válka, co ale ve skutečnosti byla světová válka probíhající jak na severu Ruska, tak i na Dálném východě, kde všude také probíhaly bojové akce.
Na Baltu tenkrát byli opatrnější. To jsme mluvili o státních systémech.

Ale když se podíváme na to, jak začínala 1. i 2. světová válka, tak uvidíme, že státní systémy na tu 1. ani na tu 2. světovou válku připraveny nebyly.

1. světová válka v podstatě začala na základě principu:
„Nikdo tu válku nechtěl, ale ona byla nevyhnutelná.“ To znamená, že obecně politická situace byla taková, že státy držíce se své státní politiky a jednajíce podle etiky chování přijaté v tehdejším světě, logicky dospěly k válce, která svým účastníkům přinesla ohromné útrapy.
A von Pourtales, který vyhlašoval válku Rusku, plakal už v kanceláři ministra zahraničí Sazonova. A Sazonov potom zase plakal na tribuně. Obvykle se ovládal, proč mu tenkrát ty slzy vytryskly? Protože chápal, kam dovedl svůj stát, k válce. K tomu, čemu se pokoušel vyhnout, celá diplomacie to naznačuje.

A když viděl to vlastenecké nadšení z války nic nechápajících diplomatů, tak se mu ulevilo, že on nebude jediným jejím viníkem. „A možná se dokonce pletu, možná nám to něco i přinese.“ Třeba si myslel právě tohle. Ale jasně se mu ulevilo. „Je tu válka, ale já nejsem jejím jediným viníkem! Tady je ten systém, který mě v tom podporuje, v tom, že bude válka.“

A když si vezmeme 2. světovou válku, tak když se podíváme na ty události, jak probíhaly, tak na tu válku v roce 1941 v podstatě nebylo připraveno Německo ani Sovětský svaz.
Programy přezbrojení Německa i SSSR se hypoteticky shodují, a měly být dokončeny v letech 1942-44, ale ten souhrnný bod byl v roce 1942, kdy měly být přibližně dokončeny, to byla ta přibližná úroveň, kdy mělo být jak Německo, tak i SSSR technologicky i systémově připraveno k válce.

A u Německa se to jmenovitě projevilo v tom, že i když bojovalo v pro něj ekonomicky příhodných podmínkách, tak teprve v roce 1943 provedlo přezbrojení armády novými prototypy zbraní, což je velmi těžké i v mírových dobách. Jenže Německu nic jiného nezbývalo.

A podíváme-li se na SSSR, tak my jsme v podstatě bojovali v ekonomicky nepříhodných podmínkách a nic takového jsme si dovolit nemohli. Nicméně určité položky z toho plánu přezbrojení na nové prototypy zbraní, se přece jen realizovaly. Například se v roce 1943 objevil nový tank IS, logická vývojová řada těžkého tanku KV-1. Tanky IS byly jen logickým zakončením této koncepce. A ve stejné době se objevil tank T-34-85. Kdy konečně vyzbrojili tank T-34 kanónem ráže 85 mm. Přitom Grabin říkal od samého začátku, že ty kanóny ráže 76 mm jsou jak pro středně těžký, tak i pro těžký tank příliš slabé. A to říkal ještě před válkou. Takže tohle všechno mělo svůj dopad.
Německo zase přišlo v letech 1942-43 s útočnou puškou pro zkrácený puškový náboj. To všechno tedy jsou fakta.

Přesto Německo zahájilo válku. Proč?
Protože globální systém byl připraven zorganizovat tuto válku. A když tu mluvíme o připravenosti systémů, tak se nesmíme dívat jen na připravenost státu, zda je stát připraven bojovat či ne, jaké jsou jeho cíle, musíme se také dívat na připravenost spojenectví, tedy na první nadnárodní svazek. A navíc se musíme dívat na to, jak je k realizaci války připraven globální systém řízení.

Ten pojem globální politiky naši analytici zcela ignorují, a proto také nejsou schopni tento segment vůbec uvidět. V tomto ohledu před ně staví jak 2. světová, tak i 1. světová válka velké množství takových faktů, ale oni jim nedokáží porozumět. A teď probíhá to samé. Nejsou schopni tu politiku rozeznat.
A ve výsledku neviděli, přestože to faktologicky vnímali, že nejtěžší doba byla v roce 2014, kdy USA na základě svých zkušeností, vždyť to jejich státní řízení bylo tím nástrojem, přes který byly zorganizovány dvě světové války: 1. i 2. světová válka. A lidé v USA se tak něčemu přiučili. Takže připravili na rok 2014 globální systém na úrovni mezinárodních vztahů k rozpoutání světové války. V tom roce 2014.

A letadlo, které se mělo stát Gliwicemi, bylo sestřeleno. Jen s velkými potížemi se tu situaci povedlo rozřešit. Ale těm takzvaným analytikům… Pro ně globální politika neexistuje, oni mají tu svou geopolitiku. To je ale jen jeden princip.

Druhý princip je, když jsou ty války rozpoutány z hlouposti. I k takovým válkám došlo. Tím nejklasičtějším příkladem, tím prostě...

Ano, nejnázornějším příkladem války z hlouposti, je Velká paraguajská válka, jak ji nazývají v Paraguayi, která trvala od prosince 1864 do března 1870. Tehdy… Ale vezměme to popořadě. Ta situace tam byla v podstatě jednoduchá. Neustále tam tehdy probíhalo budování států v Latinské Americe. Nějak se formovalo Brazilské impérium. Ano, byla i doba, kdy to bylo impérium. Formoval se i argentinský stát. A ještě tam byla Uruguay a Paraguay.

A všechny tyto státy tvořily takový vřící složitý kotel. Všechny k sobě měly nějaké teritoriální nároky. Každý se pokoušel od druhého něco si urvat. A za této situace paraguayský diktátor Fernando… Francisco Fernando, jak on se..., a už vím, Francisco Solano López, tak ten se rozhodl, že dostane svůj stát na vnější trhy, chtěl mít přístup k oceánu. Jenže Paraguay byla uzavřena, jednalo se o vnitrozemský stát, který byl ze všech stran obklopen jinými státy. A jemu se zdálo, že může dobře využít situaci, když podpoří jednu z válčících stran v Uruguayi, že se tak dostane ke břehu oceánu a začne se mu skvěle dařit.

A jak to tam probíhalo? „Tu druhou stranu v Uruguay podpořila Brazílie, musím tedy vyhlásit válku Brazílii. Abych pomohl přímo v Uruguayi, musím projít po argentinském území, tak musím vyhlásit válku i Argentině. Takže ve výsledku a úplně pro nic za nic, pro nějaký iluzorní zájem, vyvolal válku se všemi svými sousedy. A v důsledku této šest let trvající války z 525 000 paraguayských obyvatel jich 300 000 zahynulo. Podle různých odhadů zahynulo od 70 do 90% veškerého dospělého mužského obyvatelstva a Paraguay jako stát přestala existovat.

A jen díky okupaci se Paraguay zachovala jako stát, díky okupaci ze strany Brazílie. Tato okolnost dokládá, že Paraguay v podstatě nebyla v bezvýchodné situaci. Argentina a Brazílie mezi sebou bojovaly o Uruguay, tak mohla díky tomuto konfliktu manévrovat a získat tak přes Uruguay přístup k oceánskému břehu. Mohli toho dosáhnout, kdyby neustále manévrovali.
Díky zájmu o zachování Paraguaye jako státu toho bylo možné dosáhnout. Brazílie Paraguay okupovala šest let, aby neumožnila Argentině ji rozdělit. Neboť Argentina navrhovala, aby si ji mezi sebou s Brazílií rozdělili. To Brazílie zachovala Paraguay.

Takže Paraguay měla možnost manévrovat. Brazílie měla složitý vztah s Velkou Británií, každým okamžikem hrozilo vypuknutí války. Argentina byla slabá. Uruguay byla slabá, a ještě se neustále hašteřily. Tak zůstaň stát stranou, neúčastni se bojových akcí…
Jenže se mu chtělo ukázat, jak velký on je frajer: „Moje armáda je ta největší!“ A vůbec mu nevadilo, že ta jeho armáda byla vyzbrojena z velké části kopími a luky? A také mu nevadilo, že pušky zrezly do takové míry, že se z nich nedalo střílet?

A potom posílali bojovat i děti. Při posledních odvodech brali děti od devíti let věku! Do armády! Někdo přece musel bojovat! Navlékali jim vousy, aby alespoň z dálky vypadaly jako dospělí vojáci.

Sice mrňaví, ale dospělí. A přitom měl možnost manévrovat.
A čeho dosáhl tím, že se zapojil do té války? Zdálo se mu, že je to tak jednoduché. Jednou zaútočí a rozšíří si své území, dostane se ke břehu oceánu. A čeho dosáhl?
Území státu se zmenšilo dvojnásobně a obyvatelstva tam zbylo ještě méně.

Ale i z novějších dějin známe takové příklady. Málokdo si vzpomene na to, že od října roku 1940 do dubna 1941 probíhala italsko-řecká válka. Byli tu trojnásobní spojenci Německo, Itálie
a Japonsko, kteří válčili a byli připraveni si podělit svět. Německo se právě připravovalo na válku proti SSSR.
No a v té době se rozhodl chytit si nějakou tu rybku v kalné vodě Mussolini. On si uvědomoval jednoduchou věc, že přítomnost Řecka na tom místě, kde se rozkládá, znamená, že se může stát potenciálním nástupním prostorem pro britská nebo americká vojska v následné válce proti hitlerovskému Reichu:
„Takže Hitler by měl ten problém nějak řešit a on to stejně bude muset udělat. Já ale mohu rázně zaútočit, vždyť mám dvakrát větší armádu než Řecko, tak je prostě převálcuju.“

A tak zaútočil a Řecko se začalo bránit. Ve výsledku Hitlerovi nezbylo než okupovat jak Řecko, tak i Jugoslávii. A to znamenalo odklad války se SSSR o dva a půl měsíce.

Takže na nás nezaútočili na konci dubna, ale až na konci června. To znamenalo posun, který narušil plány globálního prediktoru, jež stál jak za fašistickou Itálií, tak i za nacistickým Německem, stejně jako za Velkou Británií a USA, když rozpoutával tuto válku.
Tento systém byl připraven. Hitlera k válce tlačili, nutili ho začít válku proti SSSR, a nebylo důležité, kdo v této válce zvítězí, protože nakonec stejně měl vyhrát systém.

Vždyť proto tenkrát také Truman prohlásil: „Podíváme se, kdo bude vítězit, a potom pomůžeme tomu, kdo na tom bude hůř.“ Tedy tomu, kdo bude prohrávat.
Jenže svým přáním získat co nejvíce prospěchu z toho vpádu do Řecka a vyřešit zcela ten problém, že potom nezůstane žádný kontinentální nástupní prostor pro případný budoucí útok na Německo a Itálii, když okupuje Řecko, Mussolini ve výsledku v mnohém napomohl ke zhroucení plánů této války.

Opakuji, že si globalisté nepřáli, aby SSSR prohrál, oni jen potřebovali v SSSR zařídit státní převrat.
Právě kvůli tomuto státnímu převratu svezli 7. listopadu 1941 všechny první tajemníky oblastních
a krajských republikových výborů. Kdyby tehdy Stalin souhlasil s návrhem Žukova přenést velitelství ze západního okraje Moskvy na východní, tak by se to stalo záminkou, že Stalin všechno vzdal a je nutné ho zatknout, následoval by státní převrat a následná dohoda s Německem, za jakých podmínek bude kdo dál existovat.
To byl cíl globálního prediktoru.

A ne že Německo mělo vybojovat celý ten prostor a udávit se jím. Ono by se jím stejně udávilo, jenže za jiných podmínek.
Druhá světová socialistická revoluce by začala přesně tímto okamžikem. Stalin by byl odstraněn,
a potom by následoval vítězný útok Rudé armády až ke břehům Lamanšského průlivu a všude by byl nastolen marxistický režim. Tak tohle všechno se zhroutilo. A značný vklad do toho, že se to zhroutilo, vnesla právě ta hloupost Mussoliniho, který se rozhodnul být aktivní.

A proč jsem tohle všechno vykládal?
Abyste pochopili, že všichni státní činitelé ať už si to přejí či ne, jsou prvky velkého systému.
A dokonce i na té úrovni, kdy se jim zdá, že všechno zohlednili, takže jim vše musí vyjít, jsou ve skutečnosti pouze těmi pěšáky v cizí a silnější hře. Přesto však může takový pěšák narušit scénář tak, že to pro jeho rodný stát bude znamenat velkou pohromu.

A Lukašenko se chová přesně jako Francisco Solano López, je to klasický případ. On svůj stát šetřit nebude. V podmínkách, kdy je možné manévrovat a usilovat o lepší budoucnost státu, všechno boří, jen aby se zavděčil páníčkovi, který je určen k odpisu.
Stejně jako ukrajinští zrádci vždy sázeli na poraženeckou stranu… Jednou pomáhali Karlovi XII. zradou Mazepy, podruhé sloužili Hitlerovi.
Tak tyto jejich vavříny by rád urval i Alexandr Grigorjevič Lukašenko. On také touží posloužit budoucímu historickému poraženci a společně s ním se propadnout do nebytí a nechat se proklínat vlastním národem.

Jenže výsledkem je, že svým jednáním vytváří u americké státní elity falešnou iluzi, že okupace Běloruska je v podstatě možná s Lukašenkovou pomocí a možnost rozpoutání 3. světové války z hlouposti tak prudce vzrůstá, prudce vzrůstá.
Takto si někteří soudruzi zahrávají se životy na celé planetě. I z malého státu mohou vyvolat takové následky, které potom už nepůjdou zvládnout. Takže je to tak, že Lukašenko už je v podstatě pro všechny persona non grata. A to včetně Ruska. To už je danost.

On sám to ohlásil, už zase, opět zradil ty, kteří jemu osobně pomáhají. Opět poplival Rusko
a zabodnul mu do zad nůž, Rusku, které jeho osobně zachránilo, protože Američané by ho nechali pověsit někde na hlavním náměstí v Minsku i s tím jeho Koljou.

A jak vypadá jeho vděčnost za všechno dobré? Toho Alexandra Grigorjeviče?
Slibuje, že se postará o řádné prolévání krve na Donbasu, a že rozpoutá novou válku v Podněstří, do všeho strká nos, protože to je přání Američanů, oni potřebují ten region prostě podpálit, aby se válka rozšířila jak do Ruska, tak i do Evropy.

Americká státní elita pořád potřebuje 3. světovou válku. A svým slibem, že může dezaktivovat v určité etapě jak své ozbrojené síly, tak i pomoc Ruska v odvrácení okupace Běloruska, on osobně postrkuje svět k jaderné válce.

Takže i malé události mohou mít obrovské následky. Tak to je ten význam Lukašenkova prohlášení. Trvalo to o něco více než čtyřicet minut. Bohužel to jinak nešlo, i tak jsem tu teorii o válce zkrátil na absolutní minimum, jen jsem uvedl pár příkladů.
Bez toho není možné pochopit, jak vznikají války. Prostě to nejde. Jinak pořád budou vykládat o nepřijatelných škodách a tak podobně.

Hitler zaútočil na SSSR, přestože s určitostí věděl, že to pro něj bude znamenat nepřijatelnou škodu, jestliže se SSSR bude bránit, protože nebyl připraven na válku, nebyl ještě připraven. Systém SSSR byl na válku připraven více, přestože jeho zbraně neodpovídaly budoucí teorii války. Sovětský svaz ale mohl způsobit Německu nepřijatelné škody.

Proč tedy Hitler zaútočil?
Protože měl záruku, že v Rudé armádě dojde ke zradě, jak jsme to také mohli pozorovat celý 1941 a 1942 rok. Absolutní zradu. Tam kde byl Chruščov, tam byla zrada. Tam kde byl Žukov, samá zrada.

45:21

Teď přejdeme k otázkám od návštěvníků našeho webu. První je od Ivana. Valeriji Viktoroviči ruské ministerstvo zahraničí vyzvalo Západ, aby přestal podporovat Bílé přilby. Podobné výzvy od data, kdy Britové Bílé přilby založili, ještě nezazněly.
Je podle vašeho názoru možné považovat tuto výzvu našeho ministerstva Západu za účelnou?
- Je to nejen možné, bylo to dokonce krajně nezbytné.
A mají podobné výzvy vůbec smysl? Vždyť západní elity jsou již „psychicky vyprofilované“
a bezvýhradně dodržují princip „dvojitých standardů“ a nahradit je nemá kdo.
Nebo to tak není?

V mnohém to tak je, ale z trochu jiného hlediska. Ale co se týká té diplomacie. Každý jste se asi v životě ocitl v situaci, kdy jste narazili na nějakého drzouna a řekli jste mu: „Ale to přece nemůžete dělat“, nebo jste se snažili zabránit mu v nějakých krocích. A on vám na to odpověděl: „A proč jsi to neřekl dřív? Já přece nevěděl, že se to nesmí.“
Ve světě, ve světové diplomacii to funguje stejně. Jestliže nebudete poukazovat svým takříkajíc „partnerům“ na jejich „chyby“ (v uvozovkách) a zločiny, jestliže nebudete formovat na druhé prioritě: „To jsme vám řekli tehdy, to vám říkáme teď a budeme v tom pokračovat…“

My tak neustále formujeme… Nu, jak bych to řekl. Ani ne tak archiv, jako spíš historii těchto varování. A potom na této historii varování můžeme založit politiku ve vztahu k nim, která díky tomu bude pro to naše nepřátelské obklíčení srozumitelná.

Ve světě se zformoval anglosaský model chování v důsledku jejich způsobu globalizace. Ve výsledku se ti silní, kteří realizují tuto globalizaci, mohou chovat, jak se jim zamane. Mohou se zavazovat k čemukoliv a neplnit to, ty závazky. A nikdo jim to nikdy nevyčte. Nikdo si to nebude moci dovolit.
A s ohledem na ty, kteří byli určeni stát se obětí, kteří jsou z hlediska globální politiky kořistí, tak vůči nim je přípustné podnikat jakékoliv kroky. To je potom možné lhát, zkreslovat situaci apod.

První způsob jak tomu čelit, aniž byste vstupovali do přímé konfrontace, je formování obrazu lháře a zrádce, člověka, který nikdy nedrží vlastní slovo. Ve vztahu ke státu platí to samé.
Musíte zformovat tento obraz a neustále na to poukazovat, poukazovat, poukazovat.

Všichni jsme slyšeli výraz tisící prvé čínské varování. Takže bez toho, abyste zformovali určitou důkazní základnu, nemůžete v tomto světě udělat další krok při obraně vlastních zájmů. Nemůžete říci agresorovi, tedy ne agresorovi, ale svému „partnerovi“, že takto postupovat nelze. Je to třeba dávat najevo postupně předem, aby potom, když už mu něco vyčtete, nemohl říci:
„Ale já to nevěděl. Proč jste něco neřekli dříve? Já myslel, že se to smí.“

Když se rozšiřovalo NATO na východ, tak jsme přece mlčeli!
A teď nám také namítají:
- „Vždyť vy jste neprotestovali, tak co teď chcete? Oni se prostě chtěli proti vám jako agresorovi chránit.“
- „Jaký my jsme agresor?“
- „To už si vyřešte s nimi, oni se do NATO zapojit chtěli.“

Ještě jednou opakuji, že s ohledem na malé státy, se na jejich názor nikdo neptá.
Odešly zpod křídla SSSR… Když „elita“ SSSR zradila zájmy svého státu, tak jim prostě třeba to Pobaltí jednoduše přenechala. Pěkně to všechno položila na stříbrný tác se slovy:
„Berte, Američané. Když dojdete až sem, tak to pro nás bude sice velice špatné…“ Tedy ne pro nás, ale pro Rusko.
„Když to bude pro Rusko špatné, bude to pro nás, zrádcovskou rossionskou elitu naopak dobře.

A proto berte. Co byste si ještě přáli? Chcete Moldavsko? Nějaké jiné státy? Jen to všechno berte. Chcete Kemskou volosť? Nám neubude, jen berte.“ (z filmu Ivan Vasiljevič mění povolání)

Sami jsme jim to dali. Pobaltí samo o ničem nerozhoduje, Bělorusko zrovna tak. Celá ta věc spočívá jen v tom, kdo je právě zastřešuje.
A Alexandr Grigorjevič? Ten pohodlně schovaný pod křídlem Ruska rád dělá Rusku špinavosti
a přitom nemá žádnou šanci přežít, přijdou-li tam Američani. Absolutně žádnou. Dostanou-li se tam vojska NATO, bude to jeho konec.

Navíc mu tam připravují stejný majdan jako zařídili Janukovyčovi. Janukovič se také chtěl Západu zavděčit. A nakonec mu holý život zachraňovalo zase Rusko. Měli v plánu prostě ho zlikvidovat
a hotovo a také by jim to vyšlo, kdyby ho Rusko speciální operací nezachránilo.

Máme snad zachraňovat i Lukašenka? No abychom Bělorusko ušetřili velkého krveprolití, tak nám možná nezbyde než to udělat. A potom se nás zase budou ptát:
„Proč jste toho parchanta zachraňovali?“ Protože se to tak patří, lidí je nám líto. Lidská krev není voda.

To pro Lukašenka a Janukoviče lidé nic neznamenají. A my nikde žádné krveprolití nechceme. Proto musíme pokaždé Západu říkat:
„Mýlíte se. Dopustili jste se špinavosti. Jedná se o zločin proti lidskosti!“
Pokaždé, metodicky, metodicky, metodicky. A na základě takto nahromaděných výhrad je už možné potom realizovat nějaké ty řídící manévry. Jinak to nejde, prostě nejde.

52:01

Další otázka je od Kirilla. Valeriji Viktoroviči a nakolik je oprávněné obviňovat naše „podpindosníky“ z nedávné tragédie v Kerči, když se Krym stal součástí Ruska opět až v roce 2014 a do té doby tam v Krymu vzdělávací systém „řídili“ ukrajinští „podpindosníci“?

Hm. Zdálo by se, že jde o správnou námitku. Vždyť co s tím mají společného?
Všechny sociální procesy jsou setrvačné, takže se tam samozřejmě mohla zachovat ta ukrajinská stopa. Jenže ten problém je trochu jinde. V roce 2014 došlo k útoku na školu v Moskvě, ve kterém figurovali i rukojmí. Zaútočil školák.
Potom ty různé incidenty pokračovaly, pokračovaly. A najednou se z ničeho nic v roce 2017 ty akty násilí ve školách rozeběhly.

A čím začal rok 2018? Fakticky třemi teroristickými útoky, pěkně jeden za druhým, kterých se dopustili školáci. V Permu, Čeljabinsku, Ulan-Ude. Cožpak jsme na to všechno zapomněli? Cožpak tato série násilí ve školách se odehrála na Ukrajině? Nebo tady u nás v Rusku?

Nikdo tím neříká, že by na Ukrajině byl vzdělávací systém dobrý, nebo že tam podobný potenciál neexistuje. Ne, tam se jen vybíjí jinými způsoby, vždyť tam mají válku, takže se tam to vnitřní napětí ve vzdělávacím systému má jak vybít.
Ale tohle se děje tady u nás. A bylo to vytvořeno zcela účelově naším vzdělávacím systémem, ministry Fursenkem, Livanovem a p-rezidentem USA v Rusku Medvěděvem.

Takto to probíhá. Takže to všechno spolu absolutně souvisí, vše je to provázané.

54:44

Dále tu mám rozsáhlou otázku, několik desítek návštěvníků vás prosí okomentovat následující situaci. Je tu takový kratší výčet:
12. března 2018 se ve Vladivostoku potopil plovoucí dok, za dva dny opět ve Vladivostoku, také nehoda s plovoucím molem, 19. září 2018 opět Přímořský kraj a 30. října 2018 v Murmansku došlo k havárii na plovoucím doku PD-50 s vážnými následky, vždyť to okamžitě zastavilo práci na závodě, který obsluhoval takové velké křižníky jako Admirál Kuzněcov a Petr Veliký.

Takže byly za 7 měsíců celkem 4 plovoucí doky vyřazeny z provozu. Co to má být?
Kritické opotřebování infrastruktury, neboť se jedná ještě o objekty z dob SSSR, nebo je to nedbalost a je načase vrátit paragraf za záškodnictví?
Nebo je to jednoduše diverze?

Takže co se týká těch předchozích, kromě té poslední havárie s dokem, tak je to věc vyšetřování. Ale je tam přítomno všechno až do… A vše se to odvíjí právě od toho kritického stavu infrastruktury. Náš stát se vynasnažili s veškerým úsilím pomocí té stagnace a následných reforem rozložit. Takže to je jedna věc.

A co se týká té poslední události s tím křižníkem Admirál Kuzněcov, tak tam to nebylo jen záškodnictví, to byla zcela jasná diverze.
A provedena byla v důsledku toho, že dočasně odvolali zákaz vjezdu Dmitrije Olegoviče Rogozina na území USA. A jak okamžitě Dmitrij Olegovič začal mluvit?
„Tu díru jsme provrtali my sami, ty ubohé Američany stále jen pomlouváme…“ Aby se co nejvíce zalíbil a oni proti němu odvolali sankce.

Pamatujete se, jak jsem v minulém pořadu říkal, že se jedná o znamení pro ostatní?
„Likvidujte infrastrukturu, kterou máte pod kontrolou. Poškozujte Rusko, snižujte jeho obranný potenciál a budete odměněni.“

Proti Dmitriji Olegoviči již sankce odvolali, no a ti co se postarali o ten křižník, si také chtějí přijít na své, také se chtějí zbavit těch sankcí. A hned tu máte konkrétní diverzi. Zde není vůbec žádných pochyb, že by šlo o nějaké technické selhání, to vůbec nepadá v úvahu na základě toho, co bylo o té havárii oznámeno.

A co se týká těch ostatních, tam ty příčiny mohou být různé, včetně té diverze, stejné diverze. Protože ruské námořnictvo v prostorách světových oceánů je USA trnem v oku. No a podpindosníci udělají všechno, aby ohnuli hřbet před svými páníčky, protože jinak jim těch třicet kousků nařezaných zelených papírků páníček nedá a ani je nevyznamená svým kopancem do ksichtu.

Co by to potom bylo za život pro ruského podpindosníka? Přišel by o smysl svého života.

58:21

A pro dnešek poslední otázka od Michaila. Valeriji Viktoroviči, je možná syntéza biogenní
a technogenní cesty rozvoje civilizace?
Není syntéza tím jediným možným klíčem k přežití stávající civilizace?
Nebo jsou tyto dvě cesty natolik antagonistické, že se vůbec nedá uvažovat o tom, aby se vzájemně doplňovaly?

Ano, syntéza, pouze syntéza. Biogenní cesta civilizace neznamená, že by měl člověk chodit nahý nebo oblečený v nějakých kůžích a žít v jeskyních. Člověk je bytost sociální a proto také potřebuje nějakou sociální infrastrukturu, a to vyžaduje existenci určitých technologií a prvků technogenní civilizace.

Právě proto bylo Shora předurčeno, že tato civilizace půjde technogenní cestou rozvoje a tím pádem se znalosti o řízení složitých sociálních supersystémů stanou přístupnými veškerému obyvatelstvu.
Proto dokonce i v případě, že se lidstvo dostane do kritického stavu, jak jsme dnes dospěli ke globální ekologické, ekonomické a vojensko-politické katastrofě, tak porozumění tomuto stavu
a znalosti o řízení, které si osvojí široké vrstvy obyvatelstva a pohyb těchto širokých vrstev obyvatelstva směrem ke sebezdokonalování se, k dosahování lidského typu struktury psychiky, umožní kompenzovat všechny ty negativní následky technogenní civilizace.
Kdy odstraníme technogenní zátěž ekologie, rozvineme biogenní technologie a najdeme tu potřebnou rovnováhu, ten poměr technogenní a biogenní civilizace.

A znovu opakuji, že to je to, co hledá i globální prediktor. Už jsem mluvil o tom uměleckém hnutí prerafaelitů, které s tím souvisí, ISIL s tím také souvisí. Tedy jak dosáhnout maxima technologických možností pro zajištění socializace člověka a jak přitom zachovat davo-„elitářskou“ strukturu.

A my zase sledujeme ten cíl, aby si každý člověk mohl osvojit svůj genetický potenciál. To znamená, že v podstatě ten způsob syntézy biogenní a technogenní civilizace hledáme my i globální prediktor, jenže my s cílem rozvoje genetického potenciálu všech lidí, aby si dokázali osvojit celý svůj potenciál, a globalisté naopak chtějí potlačit ten potenciál a zachovat si tak davo-„elitářský“ systém řízení.

Jenže tato jejich cesta není Shora podporována, proto se globální prediktor nachází v nepřetržité krizi a neustále narůstá katastrofálnost všech událostí pod jeho řízením.

Nu což. Dnes jsme, jak jste jistě zaznamenali, větší část doby mluvili výlučně o tom, jak vznikají války. A začali jsme, zdálo by se, jednoduchým přáním Alexandra Grigorjeviče Lukašenka být užitečným a potřebným pro USA.
Jenže když nechápete takto jednoduché věci, a znovu opakuji, že jsem o válce prakticky nic neřekl, jen jsem vytyčil opěrné body, jen jsem barevně ilustroval, nakolik jsou všechny tyto otázky důležité. Tak bez pochopení těchto procesů není možné řídit státnost, vůbec už nemluvě o státu, nemluvě o nadnárodním řízení a tím spíše o globálním řízení.

A nadnárodní řízení může být i řízení na základě mezistátních svazů, jehož klasickým projevem je OSN. Ale to není úplně dobrý systém řízení. Tam se hodně mluví a máloco realizuje, a když už někde zasáhne, tak to vždy nepřinese právě užitek.
Jako například ty mírotvorné modré přilby OSN, když se třeba podíváme na to, co všechno provádějí v Africe.

Porozumění těmto otázkám, tomu jak jsou spouštěny války, umožňuje snižovat napětí ve společnosti. Vyhýbat se krizovému vývoji situace.
Vyhýbat se situacím, kdy pod rouškou provedení vojenského cvičení může zároveň dojít k okupaci nějakého státu. Třeba jako to bylo v plánu s Běloruskem.

Vždyť kolik těch cvičení už provedli? Z různých stran to zkoušeli a připravili si to dobře. Jen postoj Ruska vedl k tomu, že ta cvičení teď měla zcela jiný průběh.
A jak se Alexandr Grigorjevič odvděčil? Zabodnul nám nůž do zad. A ve výsledku jeho činnosti může americká státní elita dojít k závěru, že může jednat.
No a potom se na principu domina posype všechno.

Tak tohle nesmíme připustit. Proto se musíme učit, každý člověk by si měl osvojit znalosti o řízení složitých sociálních supersystémů, bez toho se dnes nedá přežít. Protože každý člověk na planetě Zemi, když brání zájmy své a své rodiny, zároveň vytváří masovou statistiku chování, která je předpokladem možnosti a pravděpodobnosti vzniku jedněch událostí a nemožnosti, nepravděpodobnosti vzniku jiných událostí.

Osvojení Koncepce sociální bezpečnosti a Dostatečně všeobecné teorie řízení vám umožňuje řešit vaše osobní problémy a zároveň to zachraňuje situaci na celé planetě Zemi, když tak napravujete situaci uvnitř státu a formujete ji k řešení těch cílů a úkolů, které by podle vás měl plnit stát. Pouze tak a nejinak se každý člověk musí stát účastníkem řízení. Jinak to nejde.

Pamatujte si, že každý v míře svého chápání pracuje pro sebe a své zájmy a v míře svého nepochopení pro toho, kdo toho zná a chápe více.
Proto studujte Koncepci sociální bezpečnosti, čtěte knihy vnitřního prediktoru SSSR, buďte konceptuálně mocní, braňte zájmy své a své rodiny.

Přeji vám mírové nebe nad hlavou.
Buďte šťastni.
Do příštích setkání.