Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 15.10.2018

20.10.2018

Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 15.10.2018.txt (36713)
Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 15.10.2018.srt (56797)

Fond konceptuálních technologií uvádí Analytický pořad Otázka-odpověď

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den ...15.10.2018.

Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu.

00:37

Začneme tématem, které v našich hromadných sdělovacích prostředcích získalo veliký ohlas. Otázku v souvislosti s ním pokládá Artur, kterého v tom podpořilo dalších 41 lidí. Valeriji Viktoroviči, s jakým cílem v médiích tak mohutně rozviřují tu věc s propuštěním ministryně práce Saratovské oblasti Natalie Sokolové?
A proč vlastně byla propuštěna?
Vždyť její názor přece sdílí většina úřednictva.

Já kategoricky nesouhlasím s tím, že média nějak speciálně rozviřují tu situaci okolo propuštění saratovské „ministryně“, což už je sama o sobě dost velká hloupost, protože všech guvernérů typu hlav vlád nějakých federálních subjektů bychom se měli zeptat:
„Vy tu u nás chcete prosazovat separatismus? Jaká vláda? Jaké ministerstvo? Co to jako má být? Vždyť jste jen federální subjekt!“
A skutečně.
Naše úřednictvo hodlá prosazovat separatismus a připravuje se na rozčlenění Ruska.
 

To proto všude vytvářejí vlády a ministerstva! To a jen to je důvodem, proč jsou u nás místo regionálních ředitelství zakládána jakási „ministerstva“! A proč se z guvernérů stávají hlavy vlád, nebo vymýšlejí funkce ve stylu prezidenta.

Takže média tuto situaci nijak zvlášť nerozviřují. Dokonce se snaží o tom informovat v minimální míře, co nejméně, zmínit to jen tak mimochodem. A proč? Protože se pro ně jedná o velice, velice nebezpečné téma. Už nejednou jsme mluvili o absolutní profesionální nezpůsobilosti,
o ABSOLUTNÍ PROFESIONÁLNÍ NEZPŮSOBILOSTI celého úřednického sboru řídícího Rusko,
a že tento úřednický sbor nejenže pohrdá, ale přímo nenávidí ruský národ.
A to se projevuje v práci každého řídícího orgánu jakéhokoliv subjektu federace.

O co tedy šlo v daném případě? V daném případě to prostě nebylo možné jen tak přejít, protože jinak by ten kotel explodoval. Je nutné vyhnout se občanské válce ve státě, vyhnout se výbuchu v něm.
A kvůli tomu neměli jinou možnost než tu rádoby „ministryni“ propustit.
A také se nemohli vyhnout alespoň minimálnímu informování o té věci v médiích.
Nic jiného jim totiž nezbylo. Jinak by se rozeběhla špatná reakce.

A co je na tom nejzajímavější? Že to mohli využít k vlastní reklamě:
„Jen se podívejte, naše státní moc je taková, že tyto morální zmetky okamžitě vyhazuje.“ Jenže ve skutečnosti taková není. Vždyť jak to reálně s tou ministryní bylo?
Ona vystoupila a prohlásila, že výše životního minima je zcela dostatečná. Dnes je životní minimum v Saratovské oblasti řádově 9 tisíc rublů. A tak řekla, že za 3,5 tisíce rublů je docela dobře možné se kvalitně stravovat. Navrhli jí tedy, ať to jeden měsíc sama vyzkouší, stravovat se za 3,5 tisíce rublů. Ale to prý ne, ona, která určuje, jaký bude životní standard lidí, řekla:
„Mně to neumožňuje moje postavení ministryně.“

Jestliže pracuješ pro lidi, tak ti žádné postavení ministryně nemůže zabránit žít za stejných životních podmínek, za jakých žije veškeré obyvatelstvo.
A jakýpak je životní standard paní ministryně? Dostává měsíčně 100 tisíc, ale to jí nestačí, ještě jako nemajetná dostává sociální dávku ve výši 200 tisíc!!!

Takže lidem zcela cílevědomě vnucuje ten hubený příděl a sama se nestydí brát sociální dávku ve výši 200 tisíc rublů! Tato mravní deformace, kdy úředníci neodpovídají za kvalitu svého řízení
a navíc si činí nároky na přednostní vyplácení prý odměny za jejich „náročnou“ práci, za kterou nenesou žádnou odpovědnost, za to co provádějí, tak tato mravní deformace musí být v našem státě vykořeněna.

Vždyť jak by měli být v normální společnosti placeni řídící pracovníci? Každý řídící pracovník stojící v čele té či oné oblasti nesmí dostávat více než je průměrná výplata, tedy průměrnou výplatu v řízené oblasti.
Takže i guvernér musí za své řízení dostávat jen průměrnou výplatu ve své oblasti nebo kraji.
A jestliže „ministryně práce, zaměstnanosti a migrace“ Saratovské oblasti určila, že toto je životní minimum, tak ať ho také dostává.

Když se životní minimum zvýší, když se zvýší mzdy v řízené oblasti, tak bude zaveden koeficient
a ať na konci roku dostane takový řídící pracovník prémii v násobcích převyšující jeho obvyklou výplatu. Jestliže se ty mzdy sníží, tak to musí mít dopad i na něj a to až k odstoupení z funkce jako profesionálně nezpůsobilého.

Dále. Ještě tu máme tu možnost, že provedou umělé navýšení, kdy si na úkor budoucího rozvoje budou chtít nahrabat, aby si zvýšili a vyplatili mzdu, tedy tu prémii.
Aby se tomu zabránilo, tak jestliže v důsledku takovéhoto jejich jednání dojde v řízeném odvětví následně k propadu, ponesou za to trestní odpovědnost.

Takto má být nastaveno odměňování úředníků a ne jako je to teď, kdy si sami určují výši mezd
a žádnou odpovědnost za výkon své funkce, za stav v jimi řízené oblasti nenesou:
„To se mne přece vůbec netýká. Vy mi pěkně vyplaťte mé milióny za mou náročnou práci. A že někde nějaká lůza zdechne hladem? To přece není moje starost, my jsme jen úředníci.“

Oni už přestoupili všechny meze, dál to tak prostě nepůjde. Tito úředníci, tito ministři, kteří se takto vysmívají lidem, přičemž se nestydí dělat to veřejně, nechápou, že si tak podřezávají větev, na které sami sedí. Stejně tak si podřezávala svou větev ta ruská inteligence, které potom nezbylo než prchnout do Paříže po revoluci v roce 1917, a potom tam vzdychala:
„A proč to potkalo právě nás? Vždyť my jsme přece jen vysávali z lidí všechnu jejich krev, abychom si sami mohli užívat. A ona si ta lůza klidně povstane a smete nás.“

Jsme na kraji propasti, na samotném jejím krajíčku. A proto jim nezbyla jiná možnost než tu ministryni propustit. A také to nemohli zamlčet, nemohli to utajit. S něčím museli vyjít na světlo, něco udělat museli, ale udělali to jen v minimální možné míře. A informují o tom lidé, kteří nerozumí procesům řízení, protože v těch či oněch situacích vždy existuje určitá možná variabilita jednání.

Takže aby to nevyvolalo tu velkou lavinu, aby se ta situace ve státě pro ně nezvrtla, dělají jen to minimum, jen to, co už nevyhnutelně musí. A vždyť na základě… Uvědomujete si, že díky tomuto jejímu vyjádření, mohla nyní být pozvednuta otázka odměňování úřednictva? To přece mělo začít znít ve všech médiích!

Potom by skutečně byla vyvolána informační kampaň. Teď žádná taková informační kampaň neprobíhá. O odborné způsobilosti kádrů v řízení, o způsobech…, o kritériích jejich dosazování do funkcí, taková otázka by se stala aktuální. Jak se taková úřednice vůbec mohla do své funkce dostat? Jak se vůbec mohla dostat k řízení? Začala by se řešit otázka, na jakém základě se stala „ministryní“.

Cožpak tu zase začínají devadesátá léta? Abychom měli všude ministerstva? Opět se připravují územně členit Rusko?
Ano, nadnárodní řízení se k rozčlenění Ruska připravuje.

A takoví úředníci, jako tato ministryně jsou těmi nejzuřivějšími napomahateli k provedení státního převratu a rozpoutání občanské války na území Ruska. Protože pro někoho je válka neštěstím
a pro druhého štěstím, jako pro tyhle úředníky, kteří si myslí, že si v takto vzniklé kalné vodě ještě více nakradou a z ničeho se nebudou zodpovídat, protože se všechno zhroutí.

Ti by se jen radovali, kdyby Rusko přestalo existovat. Tak takové tu máme úředníky! A někteří si u nás myslí, že teď můžeme tento úřednický aparát zmáčknout a zakázat mu zvýšit věk odchodu do důchodu. A jak potom budou řídit? Přesně takto budou řídit. A potom řeknou:
„Přece jsme vám říkali, vy dobytkové, že je třeba ten penzijní věk zvednout, ale vám se to nelíbilo. Tak teď vidíte, k čemu to vedlo.“

Co je třeba nejdřív udělat? Je třeba začít, tedy přinejmenším začít dávat do pořádku situaci v oblasti řízení, v kádrové oblasti úřednictva.
Až bude zlikvidováno spiknutí proti státu, proti gosudarovi mezi úřednictvem, tak potom se můžeme teprve začít bavit o správném přístupu k nastavení penzijního systému. Takže taková je ta situace.

12:14

Ministryni propustili a co se to děje s guvernéry? Takové tu máme Valeriji Viktoroviči otázky. Od Natalie Anatoljevny, od Andreje. A konkrétně 11. října došlo k jakémusi hromadnému odpadání guvernérů krajů a oblastí. Příčiny všichni uvedli rozdílné a spojuje jen ta informace, že všichni odstupují na vlastní žádost a ve stejný den. Andrej píše:
Je jasné, že se nejspíše zbavují těch, kteří asi určitě prohrají příští volby a koho tedy dosazují na jejich místo?
Mohl byste celkově charakterizovat tyto probíhající změny?
Co to má být? Urychlená probírka neprůchodných kandidátů vládní strany?
Nebo jsou to všechno kvalitativní změny ve prospěch lidí?

Ten systém řízení, který jsme zdědili z krvavých devadesátek, dosud nebyl vykořeněn. A to se projevuje v kvalitě řídícího sboru. To je to, o čem jsme teď mluvili s ohledem na tu ministryni. Jenže takoví ministři se přece musejí odněkud brát, jmenují je guvernéři a ti si vybírají takové, kteří jsou jim mravně blízcí.
Když si vybírají lidi, tak pro ně jejich odborné kvality nehrají žádnou roli, důležitější pro ně totiž je, aby s využitím státních nástrojů dělali to, co odpovídá klanově-korporativním zájmům, které zastupuje ten či onen guvernér. Takový systém jsme zdědili.

A z toho plyne, že právě tento systém staví náš stát na hranu globální katastrofy, a tato globální katastrofa v Rusku povede ke globální ekologické, ekonomické a vojenskopolitické katastrofě v celém světě, protože je to právě Rusko, na kterém se teď drží veškerá stabilita světa.
A díky tomu byl globální prediktor donucen souhlasit s nutností zvýšit kvalitativní úroveň řídícího sboru regionálního úřednictva v Rusku. To bylo i úkolem toho programu, projektu Lídři Ruska. To je vůbec taková dost ošemetná otázka, kterou ale zatím necháme na pokoji.
Nicméně určitý počet možných náhradních kandidátů do funkcí ten program, ten projekt poskytnul. A ta výměna sboru guvernérů přece nezačala až teď, nezačala až tento týden.

A koho lidé především volili v tom jednotném volebním dni? Z větší části to byli lidé do těch funkcí již v předstihu dosazení, kteří si v těch řízených oblastech, na těch územích odpracovali již rok. Někteří méně, jiní více, ale v průměru asi tak rok. A teď nastal čas postoupit zase o kus dál. Je nutné diletanty, morálně degradované lidi, kteří si vybírají právě takové ministryně, o jaké jsme mluvili, kteří tímto způsobem budují své řízení a neuvědomují si, že v důsledku toho se zhroutí celý stát...

Oni si myslí, že bude-li válka, tak si na tom nahrabou. Nic si nenahrabou. To oni sami budou přednostně zlikvidováni. Oni si myslí, že je obklopuje dobytek, jenže je to lid a s lidmi nemohou jednat jako s dobytkem. To oni, považující lidi za dobytek, budou zlikvidováni.
Jejich páníček to ví. A kdo je jejich páníček? Samozřejmě že americká státní elita. To právě ona má zájem na tom, aby v Rusku byl profesionálně nezpůsobilý řídící sbor plně zkorumpovaný
a nenávistný vůči svému lidu.

Jenom taková údajná „elita“, takový úřednický sbor bude bezpodmínečně a bezvýhradně v Rusku realizovat okupační rozhodnutí typu reformy zvýšení věku odchodu do důchodu, té penzijní legislativy. A celý ten úřednický sbor Putinovi svorně předložil své ultimátum.
A teď je tedy třeba se tohoto úřednického sboru postupně zbavovat. Všechny, kteří tak vypluli na povrch, měnit pěkně jednoho po druhém. Je třeba udělat pořádek v úřednickém sboru, v té takzvané „elitě“ Ruska. A ten proces systematicky probíhá.

17:22

Další otázka je spojená s událostí, kterou již pojmenovali Mamajova Kokobitka. Asi víme, oč jde. (Výtržnosti Mamajeva a Kokorina.) Valeriji Viktoroviči, co myslíte, byla to náhoda nebo předem plánovaná operace? Tedy zda to bylo někým zrežírováno.
Vytváří někdo schválně taková mistrovská díla na export?
A nevede snad tato nitka k vyšším sportovním funkcionářům, kteří u nás nejsou právě vlastenečtí?
Navíc je celkem jasné, že fotbaloví fanoušci milující své modly se snadno mohou stát údernou silou ve státním převratu.

Byla to předem plánovaná náhoda. Existují i takové případy, jestliže studujete procesy řízení. Vždyť to není poprvé, kdy se Kokorin a Mamajev „vyznamenávají“ svým chováním, a není to poprvé, co demonstrují své pohrdání a přezírání Ruska. Asi si vzpomínáte, že když jsem mluvil o „dohodnutých“ zápasech, u kterých je výsledek plánován předem, tak jsem říkal, že zpravidla ty hráče odrovnají pomocí tréninků tak, aby potom mohl zápas proběhnout v předem dané algoritmice. Ale ještě jsem říkal, že tam v takovém případě nezbytně musí být i lidé, kteří se toho účastní a vědí, jaký výsledek se od jejich reprezentace očekává.

A podíváme-li se na sportovní kariéru Mamajeva a Kokorina, tak jako sportovci za moc nestojí, přestože se jim snaží dělat reklamu, jak to jen jde. Ale zato přesně věděli, že Rusko má prohrát.
A proto také po splnění svého úkolu flámovali v restauracích a vedli asociální způsob života, protože měli krytí z těch nejvyšších míst. Z těch nejvyšších míst nad nimi drželi ochrannou ruku
a umožňovali jim vyvádět, jak se jim jen zlíbí, chovat se tím nejneotesanějším výtržnickým způsobem, protože měli krytí, jinak by už dávno za výtržnictví seděli. Už dávno by je vykopli z fotbalových klubů.

No vždyť si vezměte, co je to za sportovce, kteří místo tréninků chlastají víno a kouří? Skvělí sportovci že? Jak potom můžou běhat a hrát? To jedině s reklamou zůstanou v povědomí jako dobří sportovci, zatímco ve skutečnosti jsou dávno na nic. Ano v porovnání se statistickým průměrem, s obyčejnými lidmi ještě něco umí, ale porovnáte-li je s normálními sportovci, tak za nic nestojí.

A proto bylo logickým a přirozeným koncem jejich kariéry, že se do reprezentace už nedostali. Jenže to všechno přece stále dál pokračuje a bylo by to pořád stejné, kdyby… No tak zmlátili pár lidí ve vlaku, rozbili okno u mercedesu a porvali se… A všechno by to tak dál pokračovalo, kdyby nepraštili židlí po hlavě nevhodnou osobu.
Ukázalo se, že to se zamlčet nepodaří. A ano, jejich ochránci okamžitě zasáhli: „Proč těm chudáčkům sportovcům nedáte pokoj? Oni jsou přece tak skvělí. Jen ať nám vychovávají naše dětičky.“

Jak asi ty děti vychovají? Čemu je naučí? Jak to dopadne? Budou také nenávidět Rusko a pohrdat jím? A posluhovat cizím? A také nesmíte zapomínat na to, že zlé jazyky mluví o jejich sexuální orientaci a proč jim nějaký úředník poskytuje ochranu. To budou ty děti učit? Aby dělali to, co vidíme na fotkách z jejich společných cest? A kde tedy jsou nějaké normální ruské hodnoty, pravoslavné hodnoty?

To proto je také tak obhajují. Jestliže se jim teď povede vyhnout se trestu, tak to povede jen k další degradaci společnosti. Není nic horšího než slabá moc. Jakmile moc projeví slabost, všechno se v ten ráz sesype, protože okamžitě veškeré bahno vyplave na povrch. Jen se podívejte na Ukrajinu. Otázka potrestání Mamajeva a Kokorina je otázkou státní suverenity, nic víc a nic míň.
Proto je také všechny protiruské síly tak začaly obhajovat.

- Takže kdyby tou obětí nebyl člověk z ministerstva průmyslu a obchodu Denis Pak, tak by se nic nedělo? Vůbec bychom se to nedozvěděli?
- Ještě jednou opakuji, že to byla speciálně naplánovaná NÁHODA.
- Prostě se to pravděpodobnostně předurčeně někdy muselo stát?
- Ano.Pravděpodobnostně předurčeně si jednou museli naběhnout.

23:03

Další otázka je spojená s událostí, ke které také došlo 11. října. V době startu nosné rakety Sojuz MS-10 s novou posádkou na Mezinárodní kosmickou stanici došlo k havárii.
V raketě byli ruský kosmonaut Alexej Ovčinin a americký astronaut Nick Hague. Za zmínku stojí, jak píše Alexandr, že k ní došlo právě jedenáctého.
Jedná se o další kousek podpindosníků, nebo je to matriční událost oznamující, že k žádnému svazku Ameriky a Ruska nedojde?

O žádnou matriční událost se nejedná, všechno je to dílo lidských rukou, což se ostatně dalo čekat, jestliže byl hlavou Roskosmosu jmenován právě Rogozin. Takže… Co se týká věcné stránky toho procesu, tak nesmíme zapomínat… …na dvě věci.
Ta první je štěstí v neštěstí. Skutečnost, že ruská kosmická technika mnohonásobně převyšuje výdobytky americké kosmické techniky, byla opět potvrzena. Jakmile začaly lety do vesmíru, tak byl v té údajně „totalitární“ společnosti, ve které si prý nevážil i lidí, okamžitě vytyčen úkol vytvořit automatický záchranný systém pro posádku lodi v jakémkoliv úseku letu. A tento systém se už nejednou osvědčil. Přičemž je dále modernizován, rozvíjen, takže je rok od roku dokonalejší.

A co je zajímavé? Bez ohledu na to, že musely v takovýchto extrémních situacích zasahovat jen velice zřídkakdy, zareagovaly záchranné služby velkolepě. To znamená, že technika se osvědčila skvěle a ani záchranné služby nezůstaly pozadu. Zasáhly tak, jak bylo zapotřebí. Vždyť za tu dlouhou dobu mohly ochabnout a sedět se založenýma rukama.
Mimochodem, to byl také důvod, proč se potopil jeden stupeň Falconu: „A to sem jako něco mělo přiletět…?“ Ale všechno dopadlo trochu jinak, a proto Američané, kteří si dali pohov…

Oni přece vždy všechno zvládnou. Tak tito Američané, kteří si dělají takové starosti o životy svých lidí, se ani nenamáhali vůbec si vytyčit úkol vytvořit automatický záchranný systém života kosmonautů. A proč? Protože to bylo také nad jejich síly. A oni se potřebovali udržet alespoň zdánlivě v tom závodu, v tom kosmickém závodu se Sovětským svazem a udržet se do okamžiku, kdy vnitřní zrádci položí SSSR k nohám USA.

A ještě jednou opakuji, že naši zrádci stihli zničit SSSR a položit ho jako oběť k nohám Američanům, jen půl roku před nadcházejícím zhroucením samotných USA.
Kdyby se SSSR udržel ještě půl roku, tak by se USA zhroutily pod tlakem ekonomických, politických a vojenských problémů. Všechno tam bylo přetíženo. Jen to zhroucení SSSR zachránilo USA před zhroucením, a také vůbec celý západní svět to zachránilo před zhroucením.

Jinou věcí ale je, že vedení SSSR by nezvládlo takovou globální odpovědnost za všechny procesy. Nedokázali by to zvládnout. Jen si vzpomeňte, jak sovětská vláda nechala ve štychu všechny hlavy států, které byly součástí sovětského bloku. Jaký strašný osud postihnul vedoucí představitele NDR.
Jestlipak má dobré spaní? Ten zrádce Gorbačov? Kvůli osudu Honeckera nebo Markuse Wolfa?

Takže USA si takový úkol ani nevytyčily. A přitom se zdálo, že by mohly. Jejich Challenger, tedy Shuttle přece létal. A těch sedm lidí? Ti byli ve stejné, úplně stejné situaci. Mohli být zachráněni, kdyby si USA ten úkol vytyčily, a přesněji, kdyby dokázaly vůbec zvládnout úkol vytvoření automatického záchranného systému. Takový úkol před nimi nestál a USA ho nerealizovaly, protože na to neměly.

A navíc je jejich vztah k lidem úplně jiný. To v kapitalismu je člověk člověku nepřítelem, vlkem a v Rusku za socialismu, komunismu je člověk člověku přítelem, soudruhem a bratrem.
U nich toho, co padá, ještě postrčí, a tady svému soudruhovi pomohou. To je ruský svět, kde si lidé vzájemně pomáhají. A proto se také SSSR jako jeden z projevů ruského světa věnoval záchraně kosmonautů. A ten systém funguje, hodil se.

A teď se vrátíme k tomu, proč se to všechno stalo?
Zapomněli jsme snad na to, jak nedávno všichni tak vážně diskutovali o té dírce v plášti rakety?
A jak Američané okamžitě požadovali, aby právě s touto raketou odletěli a zachránili se?
Všem je známo, že ruská strana se zcela odůvodněně obracela na Američany, aby posoudili psychický stav jednoho z členů americké posádky, zda je jeho chování adekvátní. Ten člen posádky je pořád ještě tam, na vesmírné stanici. Nenechali ho, tedy ji vrátit se první raketou.

A Američané teď musí vyřešit, jak co nejlépe z té situace vybruslit. Ono totiž nestačí, že Američané absolutně ignorují naše odborníky, kteří jim dávají určitá doporučení s ohledem na nutnost soužití členů posádky na vesmírné stanici: „Minimálním požadavkům odpovídá, však tak to nějak dopadne.“ Pro ně jsou vždy na prvním místě peníze, protože o tom rozhodují ty korporace, které daného člověka vyslaly: „Minimálním požadavkům odpovídá, tak oč jde?“

Tam v tom stísněném prostoru se dokonce i nejlepší přátelé začínají hádat. Ale Američanům je to jedno a podle toho vybírají své posádky. A proč to dělají tímto způsobem?
Protože v americké kosmonautice nemají zkušenosti z dlouhodobých pobytů ve vesmíru. A co se týče těch programů letů, které předpokládají spolupráci s našimi kosmonauty, tam jsou připravováni podle našeho programu. To znamená, že jestliže by se některý z nich nesnesl s našimi kosmonauty v průběhu delší doby, tak ho naši jako nevhodného vyřadí. Nedělají to Američané.
 

A tam, kde jde čistě o americký kosmický program, tam nám řeknou, že nám do toho nic není, že jde o jejich segment, a posílají tam své lidi podle svých pravidel. No tak ji tam poslali a jí tam jednoduše přeskočilo. Je tedy nutné ji odvézt a Američané na to: „Ne, koukejte to tam vydržet.“ Mají tam problémy se záchodem, jestli si vzpomínáte. To všechno kvůli té slečince.
„My Rusům za kosmické taxi kvůli ní platit nebudeme, dolů půjdete podle plánu a vy si tam s ní poraďte, jak umíte.“ Jenže ona je mimo.
 

A tak se objevila ta dírka. Zda se objevila na základě dohody s Houstonem, nebo se objevila v důsledku iniciativy americké posádky, to už je otázka, která není až tak důležitá. Ale že se Houston maximálně snažil tam zařídit mezi nimi ještě větší dusno, aby je donutil právě na této raketě letět na Zem, protože daný úsek shoří v atmosféře, takže všechny stopy budou pěkně zameteny a ji dostanou dolů, tak o to se Houston snažil ze všech sil.

Jenže naši to zalepili, opravili a pokračují v práci podle schváleného harmonogramu. To znamená, že jim to nevyšlo a teď tu je tedy problém, že ta žena je pořád tam a její problémy přetrvávají.
A také tam přece už je ta dírka a tyto dva problémy se musí nějak řešit.
A tak si Američané vymysleli skvělý plán. Je třeba to zařídit tak, aby Rusům nezbylo nic jiného, než nechat slétnout posádku na této raketě. Potom ten důkaz shoří v atmosféře, a psychický stav americké členky posádky bude možné připsat tomu, co se tam stalo. Nu, prostě na té orbitě byla moc dlouho.
A tak je teď třeba zase co nejvíce protáhnout ten návrat s orbity. Co tam ona bude zatím vyvádět je Houstonu, Američanům vřele ukradené a proto zařídili tu havárii díky své infiltrované agentuře.

Ještě jednou opakuji, že úřednictvo s takovým světonázorem, o kterém jsme mluvili, které je v Rusku na ministerstvech a vůbec všude s radostí splní jakékoliv přání svých amerických páníčků. A také to dělají.
 

To je zase k té Sajano-Šušenské havárii, jejíž obdoby mohou nastat po celém státě. Proto to tak dopadlo a z této situace se teď musíme nějak dostat. A musíme to dělat opatrně. Protože Američané to vždy nastrojí tak, aby nás co nejvíce pošpinili, technické, finanční ztráty utrpělo Rusko a oni byli z obliga.
 

A úřednictvo, ti podpindosníci v Rusku na jakékoliv úrovni, ať už jde o obvodní, oblastní či ministerskou, nebo odborně specializovanou, jsou připraveni v tom Američanům být nápomocni ze všech svých sil.
- Ta žena se asi jmenuje Anne McClain.
- Já o ní vůbec nechtěl mluvit.
- Vzpomínám si na film, kde hrdina s takovým příjmením naopak zachraňoval svět před terorismem.

35:09

Další otázka je od Alexandra, který prosí okomentovat odstoupení Nikki Haleyové.
Co to má znamenat? Proslýchá se, že prý je unavená, což tím více vyvolává podezření.

Okolo toho odstoupení Nikki Haleyové je to zatím nejasné. A můžeme se tedy bavit pouze o verzích, které se v budoucnu buď mohou potvrdit nebo také ne. Ale očividné je jedno. Trump formuje akceschopný tým z lidí, kteří jsou zcela rozumní. Nemusí mít právě to nejlepší vzdělání kvůli kvalitě amerického vzdělávacího systému, ale jedná se o rozumné lidi, kteří chápou situaci, v jaké pracují.
 

A s ohledem na to Nikki Haleyová na rozdíl od Samanthy Powerové velmi dobře ví, že už pracuje v nových mezinárodních podmínkách, ve kterých trvání na americké hegemonii, jaké prosazuje americká státní elita, již není možné. Jenže změnit způsob prezentování informací a uplatňování americké politiky ve světě zatím není, tedy ve větším měřítku není možné.
Trump dělá pomalou otočku. A Nikki Haleyová, když pronášela ty rituální protiruské proslovy, si velmi dobře uvědomovala, že za těchto okolností vypadá jako husa. A to se jí osobně nechce snášet. Tím spíše, že si sama velmi dobře uvědomuje, že je nutné provést určitý manévr, který by měl zástupce americké diplomacie přivést k uvážlivějšímu dialogu, který by více odpovídal reálnému životu.
 

A ona je tam od toho zcela odtržena. Viděli jste video, jak se tvářila, když Trump přijal její odstoupení? Ona byla neskonale šťastná, jako by jí ze zad sňali ohromnou, neuvěřitelnou tíhu. Tak tato skutečnost je očividná. A dále vzniká otázka. Proč odešla právě teď?
K uplatňování americké politiky tam potřebují nějakého inteligentního člověka, a znovu opakuji, že jiného ražení než byla Samantha Powerová, která si dovolila před lidmi řvát na Vitalije Ivanoviče Čurkina:
„Vy jste prohráli studenou válku, tak jak to, že máš tu drzost říkat zde pravdu? Já jsem řekla, že to bylo tak, tak to tak bylo! A ty tady všem dáváš najevo, že jsem nula.“

Haleyová je v tomto ohledu jiná, a proto se uvnitř necítí dobře. Jenže nepříjemné pocity u státní úřednice a obzvláště zapojené do takových globálních her, to je otázka druhořadé důležitosti. Na prvním místě tu musí být profesionální způsobilost a oddanost své vlasti. Takže by měla svou roli dále plnit. Proč to neudělala? Protože bylo rozhodnuto dosadit tam někoho jiného? Jenže kdy, a kdo to bude? Jak to bude zvládat? A jak se zachová? Bude pokračovatelem Trumpovy linie?

Nikki Haleyová si již vybudovala určité renomé, za jehož rámec může vyjít jen stěží. V podstatě by mohla, jenže v davo-„elitářské“ společnosti je vždy pro nový úkol potřebný nový člověk. Podle toho vybírají prezidenty, dosazují ministry atd. A potom od příslušného ministra čekají příslušná rozhodnutí, protože je připojen na určité informační vazby. Když nastoupí jiný, má jiné informační vazby, žije v jiné realitě a může pokračovat jiným směrem. To mám na mysli.

Putin se snaží udržet stávající stav a donutit k práci stávající úředníky, nakolik je to možné, protože na ty stávající má již vlivové páky. Nové lidi je třeba do řízení teprve začlenit.
A v davo-„elitářské“ společnosti, kde je konceptuální jednota a nadnárodní řízení, tam je nutné úředníky nezbytně vyměnit. Možná je to právě tento případ:
„Ty teď opustíš tuto funkci, protože okolnosti jsou takové, že tam musíme dát člověka, který může udělat další krok v odstřihávání USA od řízení světa, od nadnárodního řízení světa.“

Ale je tu i další možnost. Na internetu se začali objevovat informace, že Nikki Haleyová má velké finanční problémy a že tyto problémy by mohli vyřešit zainteresované osoby s tím, že odejde ze své funkce. Takže si tam potom ty zainteresované osoby po vyřešení jejích finančních problémů dosadí svého člověka. A co to bude za člověka? Bude bojovat proti Trumpovi nebo s ním jednat ve shodě? To už je otázka.
 

Ale skutečnost, že se Trumpovi nepodařilo jedním zátahem vyřešit všechny úkoly a uvázl ve válce s americkou státní elitou, to je fakt. A za dané situace Nikky Haleyová v podstatě někdy odejít musela. Trump by ji musel v každém případě vyměnit, protože již na sebe upoutala takové informační vazby… Vždyť jak se dostala do těch finančních potíží? Někdo je přece musel vytvořit. Takže je třeba ji odstavit a dosadit tam někoho jiného. Zpřetrhat jedny vazby a navázat jiné, aby daný člověk mohl pokročit dál.
Uvidíme, kdo to bude a jaká politika bude pokračovat po jeho příchodu.

42:30

Dále je tu otázka od Vladimira. Valeriji Viktoroviči, vy jste nejednou zmiňoval biogenní civilizace, které ztroskotaly. Teď tu máme civilizaci technogenní kráčející stejným směrem. Ale získal jsem dojem, že ty biogenní byly pro biosféru Země šetrnější, že technogenní kráčí ke zkáze daleko rychleji.

- Tak úplně to není. No dobrá.
Ale vždyť právě ta technogenní umožnila lidem získat znalosti, což je dobře, v té biogenní jejich šance v tomto ohledu byly nulové. Proč si tedy globální prediktor zvolil tuto cestu?
Nebo si ji nezvolil on? Prostě neměl na vybranou?

Vůbec to nebyl GP. Ta věc se má tak, že biogenní civilizace je biogenní proto, že žije v harmonii s ekosystémem planety Země a celého Všehomíru. A konec předcházejících biogenních civilizací souvisí s tím, že jejich existence byla přerušována Shora kvůli tomu, že v těchto biogenních civilizacích nebylo umožněno lidem stávat se lidmi, osvojit si jejich genetický potenciál.
A davo-„elitářské“ společnosti zformované v biogenní civilizaci nebylo možné zlikvidovat jinak než z nejvyšší hierarchické úrovně řízení, tedy Bohem. Proto byly tyto varianty eliminovány.

A co nám dává technogenní civilizace? Technogenní civilizace umožňuje šíření znalostí do celé společnosti. V důsledku tohoto šíření informací mezi všechny lidi je narušován davo-„elitářský“ systém řízení a davo-„elitářská“ organizace společnosti.
Jenže to technologické prostředí se rozvíjí na základě technogenních znalostí v souladu s převládajícím typem lidské psychiky. A proto lidé, kteří se nezformovali v opravdové lidi, sami vytvářejí ty podmínky, při kterých lidstvo, aniž by splnilo svoji roli stát se zástupcem Božím na zemi, tedy tu roli kvůli které Bůh lidi uvedl do ekosystému planety Země, do biosféry planety Země a celého Všehomíru, přestane existovat.
 

Jedná se teď o finální experiment. Bůh vyzkoušel různé varianty, kterými chtěl umožnit lidem stát se lidmi. Vytvořil lidem podmínky, za kterých si sami mají zvolit, zda budou moci žít dál nebo ne. Teď stojí celý svět na hraně globální ekologické, ekonomické a vojenskopolitické katastrofy.

Krach naší civilizace je za dveřmi, už se ho téměř dotýkáme. A vyhnout se tomu krachu můžeme pouze tak, že změníme sociální vztahy ve společnosti.

To, co teď provádí státní elita USA a podpindosníci po celém světě urychluje pohyb celé společnosti, celé civilizace k této totální katastrofě. A to jen proto, že nechápou, že si svým jednáním podřezávají větev, na které sedí.
Globální prediktor to chápe. A to právě tvoří základ jeho podpory Ruska v jeho jednání směřujícím k záchraně světové civilizace. A proto ty ústupky Rusku ovšem s tím, že je přitom nuceno se zuby nehty s globálním prediktorem rvát a bojovat o získání své suverenity.
Protože oni vědí, že budou-li nám v něčem příliš bránit, ten krach přijde ještě rychleji:
„Když teď Rusku ustoupíme v tom, co žádá, tak to posílí jeho stabilitu a ono bude moci řešit ten celoplanetární úkol zachování civilizace.“
 

Když Bůh nasměroval naši civilizaci technogenní cestou rozvoje, dal tím lidstvu na výběr: buď samo dosáhne lidské kvality a každý člověk si bude moci osvojit svůj geneticky založený potenciál, nebo se lidstvo samo zničí a intelekt bude předán jinému biologickému druhu, aby vyřešil ten úkol vytyčený z nejvyšší nadřazené řídící úrovně, Bohem.
- A úkolem globálního prediktoru je, aby lidé svou lidskou kvalitu nezískali.
- Ano
- Čelit v tom Bohu.
- Maximálně zpomalit možnost, aby si lidé osvojili svůj geneticky podmíněný potenciál.

48:19

Ještě je tu jedna otázka od Viktora. Valeriji Viktoroviči, jak se při čtení té či oné literatury, chceme-li se lépe seznámit s dějinami, třeba životopisů nebo pamětí, můžeme přesvědčit, že se jedná o originál od autora?
Zda to po něm nebylo zredigováno?
Vždyť když se seznamujeme s událostmi na základě něčí lži, tak nám to na znalostech nepřidá, jen vytvoří jejich iluzi.

Já bych tu otázku pojal více zeširoka. A jak si máme být jistí, že to neproběhlo nejen po jeho smrti, ale že nějaké změny třeba byly provedeny dokonce ještě za života toho autora? Pamatujete si, jak za Brežněva požadovali od všech, co psali své paměti, aby tam napsali, no obrazně řečeno, třeba jak maršál Žukov přijel ke generálu Brežněvovi, aby mu dal své svolení k útoku na Reichstag? Takové věci se přece děly, že tam ty změny dělali ještě za svého života. A jak si máme být jisti tím, že ta kniha není produktem samocenzury? Kdy člověk díky těm či oněm vlastním vnitřním motivům vyzdvihuje jedna fakta a zamlčuje jiná prováděje tak jejich cenzuru, aby ty procesy získaly určitou žádoucí podobu?
 

K tomu všemu je možné přistupovat dvěma cestami. Ta první cesta je velice dlouhá a těžká, náročná na čas. To musíte číst ty paměti a vzájemně je všechny mezi sebou porovnávat. A to, co je v jedněch pamětech ústředním tématem, popisuje potom autor ve shodě s ním, v naprosté. Máme tu tedy cenzuru vnější prováděnou za života nebo po smrti autora, to nehraje roli, a navíc vnitřní cenzuru.
 

To, co tvoří v pamětech vedlejší témata vysvětlující chování člověka v určitých podmínkách a jeho pohled na to, jak probíhal proces řízení, to bývá vystaveno slabší cenzuře. Přestože i tam se něco vynechává a něco přidává. Potom to porovnáme s paměťmi jiných lidí, a v nich je to téma, které bylo zde vedlejší třeba tím ústředním a naopak to, co bylo zde ústředním tématem, je v nich tím vedlejším. A takto těch napsaných pamětí můžete porovnat velice mnoho v jedné a té samé oblasti. Ve výsledku získáte takové drobné síto, kde všechno, co tam bylo přimalováno, odpadne samo sebou. A zůstane pouze přesný výklad skutečnosti.
To je velice dlouhá cesta, je na to třeba spousta času, abyste všechny ty paměti přečetli atd.

A lidé na to často nemají dost času, nebo se nedostanou k potřebným pamětem: „Já bych potřeboval zjistit, nakolik jsou paměti tohoto člověka spolehlivé. A nakolik jsou spolehlivé ty ostatní?“
A v tomto případě se bez znalostí Koncepce sociální bezpečnosti, bez Dostatečně všeobecné teorie řízení prostě neobejdete. Protože právě znalosti z Koncepce sociální bezpečnosti
a Dostatečně všeobecné teorií řízení jsou tím sítem, přes které si okamžitě můžete ověřit, nakolik jsou ty či ony informace z hlediska života průkazné. A kde si co kdo přikrášlil, kde jsou nějaké přídavky, které autor sám nenapsal a jak se tam projevuje autorova samocenzura.

To vám umožní okamžitě určit, co je co. A jestliže tyto dovednosti nemáte, tak nic z toho rozpoznat nedokážete. Proto abyste prozkoumali, tedy abyste ihned rozeznali, kde vás informují pravdivě…
A to se netýká jen pamětí, to platí pro jakékoliv informace, se kterými se v životě setkáváte, které jsou napsané v novinách, o kterých vás informují v televizi, co vám vykládá váš spolubesedník.
Se znalostmi Koncepce sociální bezpečnosti a Dostatečně všeobecné teorie řízení můžete uplatnit metodologii této Koncepce. Z hlediska analýzy vám okamžitě umožní rozestavit všechno na svá místa.
 

Jenže napřed musíte znát Koncepci sociální bezpečnosti a Dostatečně všeobecnou teorii řízení, ale to se musíte učit, učit a ještě jednou učit a získat znalosti o řízení sociálních supersystémů, o řízení společnosti. A takové znalosti jsou vyloženy pouze v knihách vnitřního prediktoru SSSR, v tlustých knihách, v analytických zprávách „K současné situaci“.
Ale opakuji, že to všechno bez zkreslení najdete v materiálech vnitřního prediktoru zveřejněných do června 2018.
 

Tyto materiály vám mohou posloužit jako učebnice, které vám pomohou naučit se pracovat s informacemi a provádět kvalitní analýzu, porozumět všem informačním tokům. A opakuji, že není důležité, zda se bude jednat o paměti nebo o aktuální informace.

Tak když to byla poslední otázka, mi nezbývá, než vám popřát to nejlepší. Pamatujte si, že znalosti znamenají moc. Berte tuto moc do svých rukou. Neboť každý v míře svého chápání pracuje pro sebe a pro své zájmy a v míře svého nepochopení pro toho, kdo toho ví a chápe více. A mnohé věci jsou nám nepochopitelné ne proto, že náš rozum je slabý, ale proto, že jejich podstata nezapadá do okruhu našich pojmů. Proto si rozšiřujte okruh svých pojmů a osvojujte si znalosti o řízení společnosti, o řízení složitých sociálních supersystémů.

Buďte konceptuálně mocní. Stávejte se konceptuálně mocnými a braňte zájmy své a své rodiny.

Přeji vám mírové nebe nad hlavou a štěstí.
Do příštích setkání.

http://www.vodaksb.eu/diskuse/otazka-odpoved-v-v-pjakina/