Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 12.11.2018

Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 12.11.2018

17.11.2018

 

https://www.youtube.com/watch?v=eIOEStSPzP8

Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 12.11.2018.txt (62613)
Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 12.11.2018.srt (97973)

 

00:35 Vyšla nová kniha Valerija Pjakina ,,O svete krivých zrkadiel“.
01:13 Sté výročie konca 1. svetovej vojny. Začiatok jej plánovania (1812). Napoleon ako kreatúra Velkej Británie.
01:00:34 Parížsky kongres (1856).
01:01:32 Vražda arcivojvodu Františka Ferdinanda d’Este.
01:03:22 Postoj Európy k americkým sankciám voči Iránu.
01:06:32 Podpindosnícka práca Rogozina. Elon Musk ako živá mŕtvola.
01:10:18 Výsledky volieb v SŠA. Kto skutočne vyhral?
01:16:34 Výrok sverdlovskej ministerky Olgy Glackich: ,,Štát sa vašim rodičom neprosil, aby ste prišli na svet.“
01:24:17 Zatknutia postsovietskych ,,elitárov“.

01:26:40 Formovanie nových ,,historikov“ Západom.
01:36:24 Znalosti a ich šírenie ako JEDINÝ spôsob na odvrátenie vojny. VEĽMI DÔRAZNÁ výzva na samoštúdium a čítanie kníh KSB a DVTR.

 

Fond konceptuálních technologií uvádí Analytický pořad Otázka-odpověď

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den
...12.11.2018.

Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu.
A dříve než začneme s naším dnešním pořadem, mám tu malé oznámení.

 

Právě vyšla kniha Valerije Viktoroviče Pjakina s názvem O světě křivých zrcadel.
Zápisky o reálné politice jako pokračování globální politiky a konceptuální moci, tedy jako o jejich projevu.
Tuto knihu si u nás můžete objednat, když vyplníte speciální formulář na našem webu nebo prostřednictvím e-mailu. Další podrobnější informace naleznete na našem webu https://fct-altai.ru

A teď už přejdeme k otázkám, které jste posílali na náš web v průběhu posledního týdne.

 

01:22

Začneme touto otázkou: Valeriji Viktoroviči, včera se ve světě slavilo stoleté výročí konce
1. světové války. V Paříži se při této příležitosti konaly oslavy.

Prosí vás okomentovat tyto pařížské slavnosti a jmenovitě Macronovo chování. Všichni si povšimli toho, jak se snažil zabránit rozhovoru mezi Putinem a Trumpem.
Podle oficiálních informací prý z důvodu, aby jejich oficiální setkání nezastínilo samotné oslavy tohoto výročí.
Nebo je v tom ještě něco jiného?

 

 

Samozřejmě, že ještě něco jiného. Samotná ta akce ke stoletému výročí od konce 1. světové války je v současných politických podmínkách natolik významná a fundamentální, že setkání, že žádné setkání dvou politiků ji nemůže zastínit, mohlo by naopak jen význam této události podtrhnout.

 

A že bylo rozhodnuto, že Trump s Putinem jako vyšli Macronovi vstříc a akceptovali jeho návrh neorganizovat v Paříži plnohodnotnou schůzku, aby tuto akci nezastínili, není nic jiného než zdvořilá výmluva, která je ale v našem davo-„elitářském“ světě pochopitelná, protože by šlo skutečně o setkání a jednání dvou hlav světových velmocí, což znamená, že by to doprovázela zvýšená pozornost.


Ale zopakuji, že v současné politické situaci by to v žádném případě nemohlo zastínit samotnou událost, samotné ty oslavy stoletého výročí konce 1. světové války.
Proč?
Protože ta akce, ta schůzka Trumpa s Putinem by za jiných politických okolností mohla být logickou akcí v rámci oslav tohoto stoletého výročí. Jen by tomu přidala ještě větší lesk a obsah
a mohla by potom do historie vejít jako zásadní schůzka, která se konala v tomto formátu a za přítomnosti tolika světových lídrů.


Jenže kvůli politickým, vnitřním politickým příčinám jak v Rusku, tak i v USA, je takové setkání teď předčasné, a tak vyšli lídři těchto států Macronovi vstříc a akceptovali jeho návrh ji neorganizovat, tedy tu plnohodnotnou schůzku. A jejich vzájemná komunikace tam byla při setkáních pouze letmá, obvyklá, protože jsou-li lidé na stejném místě, tak se nemohou nepotkat a musí tedy při vzájemném setkání příslušně reagovat. A ne že by se například jeden druhému demonstrativně vyhýbali, to by nebylo správné.
Takže oč jde?
Už jsem nejednou mluvil o tom, že v současnosti je ve vzduchu cítit válka. A cítí to všichni. Takže v této situaci by setkání Trumpa s Putinem mohlo do značné míry toto napětí uvolnit, protože právě tyto nálady teď obcházejí celou světovou elitu.


V novinách Kommersant se v předvečer tohoto summitu objevil článek Nesmí být připuštěna nová zničující válka, kde se vyjadřují veteráni světové politiky k hrozbě jaderného konfliktu v článku speciálně napsaném pro Kommersant.


Ten článek napsal Igor Ivanov, bývalý ruský ministr zahraničí,

Desmond Browne, bývalý britský ministr obrany, zástupce předsedy správní rady Evropského společenství lídrů za mnohostranné odzbrojení a nešíření jaderných zbraní,

Wolfgang Ischinger, bývalý německý velvyslanec v USA a předseda Mnichovské mezinárodní konference o bezpečnosti

a Sam Nunn, bývalý senátor-demokrat USA, spolupředseda Iniciativy pro snížení jaderné hrozby.

 

A co tam píšou?
Uvedu jen několik málo citátů z tohoto článku:
„Budoucí víkend oslavíme stoleté výročí konce jedné z nejděsivějších tragédií v historii lidstva
1. světové války. Ve svém hodnověrném popisu jejího začátku historik Christopher Clark vypráví o tom, jak několik vážených evropských lídrů nevědouce co činí, přivedlo své státy k válce, ve které zahynulo 40 miliónů lidí. Dnes se střetáváme se stejným rizikem falešných představ a mylného vnímání vzájemných kroků, které je navíc posíleno nebezpečím použití jaderných zbraní schopných zabít milióny lidí ne za čtyři roky vleklé zákopové války, ale za pouhých pár minut. Máme mechanismy, které by nedopustily, aby nějaký jeden incident nemohl přerůst v tak obrovskou katastrofu?“


V polovině článku se opět ptají.
„Co můžeme udělat, abychom to nenechali sklouznout k takovému šílenství?“

A končí:
„Nikdo z těch, kdo tenkrát byl u moci, potom vůbec nemohl pochopit, jak se něco takového mohlo stát a proběhnout tak nečekaně rychle? Tento týden v Paříži, sto let poté, kdy po celé Evropě utichla děla, mohou lídři udělat první důležité kroky v nepřipuštění začátku nové zničující války.“

 

Takže o čem to mluví? Že doufají, že lídři něco udělají. A v tomto ohledu znamená samozřejmě urovnání vztahů mezi Ruskem a USA uvolnění situace.

Ale mám takovou otázku.
A chápou vůbec ti lidé, kteří tento článek napsali, jak tenkrát ta válka vypukla? 1. světová válka?
A proč považují za hodnověrný popis začátku války právě od historika Christophera Clarka, a proč ne od jiných?


K tomu musím říci následující.
V minulém pořadu jsem se dost dlouho věnoval tématu, jak začínají války. Ty systémové i ty z hlouposti. A mnohým se to vůbec nelíbilo:
„Proč vykládáte takové banality? To my všechno víme, jen jsme tu zbytečně ztráceli čas.“ Chtěli slyšet asi něco jiného…
Někdo v tom zase viděl jakousi konfrontaci s kýmsi… Takže znovu říkám, že žádné skryté významy jsem tím na mysli neměl. Když chci někomu něco říci, tak to udělám přímo a zcela jasně. Takže je to prý tak, že jen ztráceli čas. Jsem nucen je rozčarovat.

 

Tak zaprvé, to o čem jsem mluvil, nenajdete ani v jedné učebnici, v žádné analytické práci
a zadruhé tu máte tento článek napsaný diplomaty.
Chápou oni vůbec, jak k té válce došlo? Praxe dokládá, že ne. Ten článek o tom svědčí.

 

Ale my jsme povinni vědět, jak vznikají války a jak se jim vyhnout. Jestliže tohle nebudeme chápat, existuje riziko, že si zopakujeme to, co už tu jednou bylo, že podruhé šlápneme na stejné hrábě, jenže již se zcela jinými následky.
Evropa považuje 1. světovou válku za velkou válku, protože ta 2. světová válka nepřinesla Evropě tolik obětí a takové zpustošení jako ta první. Proto je samozřejmě pro Evropu ta 1. světová válka tou hlavní.


A vzhledem k 1. světové válce, když se vrátím k tomu, proč si vybrali právě tohoto historika, tak pro tyto historiky existují dva takové postuláty.
Ten první existoval o něco dříve a nikdo se ani nepokusil ho zpochybňovat:
„Válku chtěli všichni a záminku už si našli.“


Teď, čím více zkoumají dějiny 1. světové války a obzvláště z hlediska jejího porovnávání se současnou politickou realitou, tak všichni docházejí k závěru, že tu válku nikdo nechtěl, ale přesto byla nevyhnutelná.
Jak je tedy možné, že když tu válku nikdo nechtěl, byla nevyhnutelná?
A kdy přesně se stala nevyhnutelnou?


Máme například k dispozici paměti ministra zahraničí Sazonova a tak víme, že 1. června řekl:„Jestliže Německo zaútočí… oj Rakousko zaútočí na Srbsko, tak nám nezbyde jiná možnost, než do té války vstoupit.“
A za dva měsíce se rozpoutala válka. Ale přece si uvědomujete, že za dva měsíce žádný stát do války nedotlačíte, jde o dlouhodobý proces. Jde o určité formování informačního pole, ve kterém žije, každodenně žije společnost toho či onoho státu a v souladu s tímto informačním polem, potom takový vývoj událostí zapadá do logiky chování.

 

A když si položíme otázku:
A jak, kdy…? Co vlastně byla ta 1. světová válka?
A dříve než začneme mluvit o příčinách 1. světové války, kdy byla naplánována a jak se to všechno rozvíjelo,
musíme říci, že v podstatě byla 1. a 2. světová válka vlastně jednou válkou realizovanou ve dvou etapách.


Kdybychom posuzovali tyto dvě války odděleně, tak bychom nedokázali pochopit, jak to bylo provedeno. A když to budeme posuzovat takto celkově, tak tomu můžeme plně porozumět.
2. světová válka vlastně měla začít v roce 1936-37. Podle toho byla nastavována veškerá algoritmika.


Kvůli tomu byla v roce 1931 ve Španělsku provedena takzvaná revoluce. Velice zajímavá revoluce. V roce 1931 Japonsko vtrhlo na kontinent a založilo stát v Mandžukuo.
V roce 1931 se celé hejno západních spisovatelů vypravilo do SSSR.
V roce 1931 jako první přijel Bernard Shaw a po něm jich následovalo celé hejno.

 

A co dělali? Formovali na Západě informační pole příznivé pro sovětskou moc.
A proč? Protože bylo v plánu, že současně s tou revolucí ve Španělsku se v roce 1936 aktivizují i ty kroky podnikané Japonskem a Čínou na Dálném východě a rozhoří se tam totální válka.

 

A Sovětský stát, když buržoazní státy odmítnou poskytnout pomoc revolučnímu Španělsku, projde revoluční válkou, propochoduje přes celou Evropu a nastolí tam sovětskou moc. Ta 2. světová válka se totiž plánovala jako druhá etapa světové socialistické revoluce.

 

Jenže Stalin jim tento plán zmařil a v roce 1937 se nevydal na osvobozující pochod Evropou zakládat tam marxistický režim.
Tímto způsobem pro sebe vyhrál, no mám na mysli pro stát, tři roky do začátku 2. světové války, toho oficiálního začátku v roce 1939 a pět let do začátku Velké vlastenecké války.

 

Jenže Západ ten čas také proti SSSR využil a veřejné mínění z toho převážně prosovětského změnil na převážně protisovětské, protiruské. A na Dálném východě došlo k určitému nezdaru, neboť k té aktivizaci tam došlo za podpory…
Protože právě v té době Čína získala, obě Číny i ta kuomintangovská i komunistická podporu od Západu i od SSSR, aby mohly vést válečné akce proti Japonsku, ale tyto válečné akce neumožňovaly… Lépe řečeno nebyly pro Japonsko fatální a dokonce mu nezpůsobovaly ani citelnou škodu, protože Japonsko mělo následně plnit roli hlavního bojového prvku proti SSSR, při rozdrcení SSSR.
Proto ta válka začala až v roce 1939 a skončila v roce 1945 se známými výsledky. Ale to je velice v krátkosti.


A mimochodem Hitlera přivedli k moci se vším všudy také v roce 1931. Já už jsem vyprávěl o roce 1927, o Dněperské vodní elektrárně, o tom zásadním roce 1927…
- Symbolické roky
- Ano, o symbolických rocích.
Jenže všechno se to najednou vypovědět a podchytit nedá. Je to velice zajímavé téma. Když proto mluvíme o 1. světové válce…


A proč právě o ní? Protože chceme přijít na to, jak jsou spouštěny systémové války. Zatímco s ohledem na hlupáky je to přehledně jasné…
Tedy já když jsem vyprávěl o té Paraguayi, tak jsem měl v zásobě ještě další klasický příklad, kdy válku rozpoutali hlupáci. A byl to ten ugandský diktátor Idi Amin. Proto jsem se také přeřekl, a když jsem mluvil o Afghánistánu, tak jsem místo Hafizulláh Amín řekl Idi Amin.

 

Ten, kdo bude studovat historii válek a to, jak války rozpoutávají hlupáci, by měl absolutně nezbytně zaměřit svou pozornost i na Idi Amina. Tam jsou velice zajímavé momenty ilustrující to rozpoutávání válek hlupáky, tedy z jejich vlastní hlouposti.


Zatímco systémové války nejsou rozpoutávány z hlouposti. Ty jsou rozpoutávány plánovitě, připraveně a probíhají převážně právě v tom režimu:
„Nikdo tu válku nechtěl, přesto byla nevyhnutelná.“


A když se vrátíme k té otázce, kdy vlastně byla naplánována 1. světová válka, tak na to mají různí badatelé zcela odlišné názory. Ty názory se ovšem takto lišit nemohou, když budeme ty události hodnotit z pozice šesti priorit zobecněných prostředků řízení, z pozic druhů sociální moci, sociální idiocie.Vše bude totiž zcela očividné.


A takto dojdeme k názoru, a lépe řečeno ne k názoru, ale k závěru, že 1. světová válka byla naplánována v roce 1812, tedy sto let předtím, než k té válce došlo.
No to se podívejme, kampak nás to zaneslo? A teď se podíváme na to, co se přibližně v té době dělo v Evropě a jakých bylo dosaženo cílů, těch řídících.
Z tohoto zkoumaného rámce vyloučíme velice zajímavé události v Rusku z doby smuty, a také období vlády Ludvíka XIV., které trvalo 72 let, z toho 54 let vládl jako samovládce, a byl nucen předat svůj trůn dědici dvouletému dítěti, svému pravnukovi, protože se mu nepovedlo ho předat svým synům.
Takže tohle všechno ponecháme stranou.


A co se tedy stalo?
V roce 1789 ve Francii 14. července, tedy podle oficiální verze, lid povstal, dobyl Bastilu a došlo k Velké francouzské revoluci. Sama francouzská revoluce se začala rozvíjet od roku 1793, od okamžiku, kdy Ludvíkovi XVI. usekli hlavu.


A co se dělo potom?
Začaly revoluční války a napoleonské války, které měnily mapu Evropy, přeskupovaly státy
a národy, prováděly celkové přeformátování. Staré státy byly bořeny a budovaly se nové a vše to šlo dobře. Napoleon díky těmto válkám budoval novou Evropu až do té chvíle, než přišlo na řadu Rusko.


A proč Napoleon v Rusku vedl útok na Moskvu místo na Petrohrad, který byl tehdy hlavním městem?
Dokud si neodpovíte na tuto otázku, tak vůbec nemůžete pochopit události, ke kterým v té době došlo. Napoleon šel na Moskvu z jednoho jednoduchého důvodu, potřeboval se opřít o starou urozenou ruskou šlechtu, o bojary, kteří budou bojovat proti cizáckým carům Romanovcům
a rozpoutat tak v Rusku občanskou válku. Napoleon byl ve své podstatě kreaturou Velké Británie, stejně jako celá ta revoluce byla prací Velké Británie, ta revoluce ve Francii.

 

A jak v té době vypadala situace?
Velká Británie, když dosadila dynastii Romanovců, začala si pěstovat Rusko, aby potom porazilo Švédské impérium, neboť to svou vnější politikou zasahovalo do globální politiky Britského impéria.
Jenže mezitím se Rusko samo stalo impériem, protože se přepočítali v Petrovi I. Oni si mysleli, že si vychovávají hrobaře Ruska, a zatím fakticky vychovali člověka, který Rusko povznesl a udělal z něj impérium.


A to nějak potřebovali vyřešit. Úkolem proto bylo v Rusku rozpoutat občanskou válku, novou smutu, a kvůli tomu potřebovali, aby tam vpadl Napoleon. S ním by si to potom vyřídili později, stejně by ho odepsali podle zásady, mouřenín udělal svou práci, mouřenín může jít.
Tuto hru chápal Kutuzov, ale nechápal ji Alexandr I. Ve výsledku Kutuzov udělal všechno možné pro to, aby Napoleonovu armádu udržel v celku a nasměroval ji proti Velké Británii, aby vytěsnil ty války na evropské území a nevměšoval se do nich, zatímco Alexandr I. kroky své armády snížil veškerá rizika pro britskou armádu a přinesl jim vítězství nad Napoleonem... ...na stříbrném tácu.

 

Ve výsledku těch napoleonských válek se na mapě světa objevil stát Belgie. Jenže ten hlavní úkol, úkol srazit Rusko na úroveň údělných knížectví řízených zvnějšku, se vyřešit nepovedlo.
To už bylo jasné v roce 1812. A proto okamžitě začala být prováděna příprava k zorganizování nové války proti Rusku. Aby však mohla být tato válka v Evropě zorganizována, bylo nutné se na to připravit.


Rusko bylo neustále sužováno na vnějších frontách Osmanskou říší, Evropa ho neustále zrazovala, nikde se mu nedostávalo podpory.
A možná by jim to všechno vyšlo, kdyby v roce 25, ano 1825 - povstání děkabristů. Takže došlo k povstání děkabristů a jim se opět všechno zhroutilo.


Byl tam okamžik, který by umožnil vyhnout se té válce za sto let, byl, nebo aby byla provedena podle plánu, který si vytyčili globalisté. Kdyby ovšem vše proběhlo tak, jak to bylo naplánováno. Kdyby Alexandr I. abdikoval a Konstantin Pavlovič by neabdikoval a věrnost by mu přísahal celý stát.
A Mikuláš I., který by se fakticky stal ruským carem, by se tak dostal do složité situace, která by jednoznačně podkopala základy monarchie, to přinejmenším, a přinejlepším by se rozpoutala občanská válka o trůn. Protože Konstantin sice neprotestoval, tedy přesněji řečeno, vyslovil se pro to, aby na trůn usedl Mikuláš I., ale sám se nároku na trůn nevzdal.
Takže cíleně vytvářel situaci k vytvoření vnitřního konfliktu, nesvárů uvnitř Ruska, což odpovídalo zájmům globálního řízení.


Mikuláš si s tou věcí ale poradil a poradil si s ní dokonce lépe, než by kdo očekával a začal obnovovat Rusko, no a dělal to natolik efektivně, natolik se mu dařilo, že v tom globalisté uviděli velký problém, obrovský problém, a byli nuceni neplánovaně zahájit válku proti Rusku, tu takzvanou Krymskou válku v letech 1853-56.


Zásluhou Mikuláše Pavloviče, Mikuláše I. Pavloviče je ta skutečnost, že tak to zákulisí odhalil v celé jeho kráse.
Když totiž neměli možnost válčit cizíma rukama, tak byly Velká Británie a Sardinské království nuceni samy se účastnit této Krymské války. To kvůli tomu Británie Mikuláše I. nenávidí za to, že je v diplomacii převezl.


A proč do toho tenkrát šli?
Protože Mikuláš I., který si vzpomněl, že po porážce Napoleona byla uzavřena Svatá aliance, tuto alianci začal naplňovat v praxi. Jinými slovy začal v Evropě realizovat globalizaci na ruský způsob. V té době, kdy Velká Británie směřovala vše k tomu, že Evropě budou všechna království a carství smetena, se Mikuláš Pavlovič snažil o to, aby situaci stabilizoval a bez revolučních otřesů pomalu měnil způsob života na celé planetě.


To znamená, že svou politikou vstoupil do konfrontace s globálními plány globálního prediktoru
a aby ho v tom zastavili, potřebovali tu Krymskou válku.

A i když zrealizovali tu Krymskou válku a vyhráli ji jen díky velice podivné smrti Mikuláše I., globalisté stejně svého cíle nedosáhli.


A bez ohledu na to, že vlastně... ...uzavřeli vítěznou smlouvu, na jejímž základě Rusko jakoby mnohé prohrálo s vítěznými státy, a přišlo i o své námořnictvo v Černém moři, tak dokonce i v průběhu vyjednávání „západní partneři“ viděli, že se Rusko nechová jako strana, která prohrála,
a přiznávali Rusku právo se takto chovat.


A jak to bylo celé dál?
Bylo nutné něco podniknout, nějak Rusko zastavit. Jenže Osmanská říše mlela z posledního, brzdit postup Ruska na západ v oblasti Besarábie se nedařilo, tak jim nezbylo než tomu čelit tak, že vytvořili nárazníkový stát – Rumunsko.
A toto Rumunsko vždy Rusku házelo klacky pod nohy.


Je známa taková historická anekdota o Moltkeovi na 1. světovou válku. Baví se polní maršál Moltke a německý císař Vilém.
No a Vilém se ho ptá, co se stane, když Rumunsko vstoupí do války na straně Německa nebo nepřítele a on mu na to odpoví: „Je úplně jedno, na které straně Rumunsko vstoupí do války, stejně nám to zablokuje deset divizí. Buď na to, abychom Rumunsko porazili, nebo abychom ho ubránili.“


To znamená, že Rumunsko bylo v každém případě přítěží. A v podstatě jde o fantomový stát. Zatímco v případě Belgie se ještě dá mluvit o nějaké té státnosti, protože za ní stojí mocné zdroje, tak Rumunsko je výlučně dočasný státní útvar a tak či onak je dějinným osudem Rumunska stát se součástí Moldavska. Jiná možnost není.


A je zbytečné vznášet námitky s poukazem na počet obyvatel, rozlohu apod. Rumunsko nemá státní instinkt ani ideologii sjednocující národy, zatímco Moldavsko, Moldavsko v ruském světě, jehož představitelem je Dodon, to vše má. To prorumunsky orientované Moldavsko není nic jiného než zápalná šňůra pro založení požáru v budoucích mezinárodnostních sporech.

 

Takže vytvořili Rumunsko, které v budoucnu mělo posloužit jako určitý nárazník a nepouštět Rusko dál na západ. Bránit šíření ruského světa mezi státy a národy, které to k němu táhne, to znamená nepustit Rusko na Balkán ani do Řecka.
A na druhé straně, aby Rumunsko vždy bylo Rusku přítěží, stejně jako jí bylo za 1. světové války.

 

Jenže když se Evropa věnovala té deaktivaci Ruska, musel se globální prediktor stejně dál starat o své řízení světa, aby mohl zorganizovat tu budoucí válku proti Rusku. Takže musel konečně dát dohromady Německo, upevnit ho a Francii jako jednoho ze světových lídrů naopak degradovat. A k tomu mu posloužila Prusko-francouzská válka v roce 1870.

 

A díky tomu tu máme ten slavný manifest Gorčakova: „Rusko se soustřeďuje.“
A bylo, dostali jsme se tak z těch dohod, které nám byly vnuceny na základě prý prohrané Krymské války. Ale jdeme cestou k válce, musíme tedy vytvářet situaci, za které bude válka proti Rusku nevyhnutelná.


Za jakých podmínek by 2. světová válka znamenala pro Rusko prohru?
Pouze v takových podmínkách, kdy budou moci západní partneři sami zasahovat do procesů v Rusku tak, aby Rusko nemělo možnost bránit své národní státní zájmy.
Když například přišel Napoleon do Moskvy, tak mu tam žádná šlechta, ti bojaři, nešla svou zradou na ruku. Prostě ho vypakovali.
Takže je to třeba zařídit tak, aby Rusové ničili sami sebe a pracovali sami proti sobě. Když pracovali na založení Trojspolku přes zednářské lóže, kdy se prý německé lóže najednou přestaly podřizovat Velké Británii, i když ve skutečnosti sice přestaly být podřízené Británii jako státu, ale dál byly podřízeny globálnímu prediktoru, tak ty potom začaly pracovat na založení kontinentálního Trojspolku.

Cílem bylo dostat Rusko do přímého střetu s Německem a s tímto Trojspolkem.

 

Kvůli tomu Alexandra III., kterého mnozí uctívají jako významného státníka Ruského impéria
a zapomínají přitom na to, že se svým Výnosem o kuchařčiných dětech vlastně podepsal pod vznik Velké říjnové socialistické revoluce.
Postaral se tak, aby se ta revoluce stala nevyhnutelnou, jednoduše nevyhnutelnou.
A stejně tak se postaral o nevyhnutelnou porážku Ruska v 1. světové válce.

 

V roce 1891 podepsal dohodu... ...s Francií, o spojenectví.
- Francouzsko-ruskou alianci.
- Ano, Francouzsko-ruskou alianci.
Tak... Tím, že podepsal tuto dohodu Alexandr III. otevřel dveře do pekla.
Možná že skutečně počítal s tím, že to spojenectví nějakým způsobem využije ve prospěch Ruska.

 

Ale co učinil ve skutečnosti?
Otevřel tím dveře francouzskému kapitálu, aby se mohl zmocnit ruské ekonomiky. A tohle všechno se rozběhlo. Jenže ten zahraniční kapitál… Francouzi prý například budovali železnice, že?
Jakmile zahraničí kapitál vstoupil do ruské ekonomiky, Rusko se přestalo rozvíjet.
A vpředvečer revoluce, vpředvečer 1. světové války, tedy v době, kdy se na Západě už všude zaváděly spalovací motory, byly v Rusku vrcholem technického pokroku parní stroje. Proto ten, kdo vypráví o tehdejším rozkvětu, o ekonomickém rozmachu Ruska, úplně banálně LŽE!


A další věc.
I když se to mnohým může zdát paradoxní, porážkou, jejíž dopady pociťujeme až do dneška, bylo přijetí Mosinovy pušky do výzbroje... Ale ne v tom smyslu, že ta Mosinova puška přijatá do výzbroje, byla tou porážkou Ruska, ale v tom smyslu, jak byla do té výzbroje Ruska přijímána, do výzbroje ruské armády.


Problém je v tom, že předtím byl Mosinově pušce vnucen Nagantův zásobník. Zdálo by se, že je to banalita.
My přece chceme, aby se co nejvíc a co nejrychleji ty pušky začaly vyrábět v Evropě, abychom jich měli co nejvíce, my přece své kapacity hned tak nerozjedeme.“ A to byla ta záruka porážky.

 

Bylo to jednoduché. Rothschildové se nám snažili vnutit Nagantovu pušku, která do té doby prohrála všechna výběrová řízení v Evropě. Ve Francii prohrála s puškou Lebela, v Rakousku s Mannlicherovou puškou, v Německu s Mauserem a nám ji vnucovali jako armádní pušku.
Což znamená, že by Rusko vstoupilo do světové války s absolutně nezpůsobilou puškou.

 

A jen díky tomu, že náš geniální ruský inženýr Mosin vynalezl skutečně skvělou pušku, jejíž přednosti byly natolik očividné, že nehledě na všechny možné výhrady, na problémové hlasování apod. to v porovnání s tím byly hlouposti.
Ta puška byla natolik skvělá a natolik lepší v porovnání s Nagantovou puškou, že nepřijmout ji do výzbroje si nemohli dovolit dokonce ani jasní nepřátelé Ruska, takoví jako Vannovskij, a tak ji do výzbroje přijali.


Jenže jak pracují globalisté?
Oni dobře vědí, že i malé příčiny mohou mít velké následky a tak řekli:
„Vy potřebujete pušku, to je jasné. My zorganizujeme její výrobu ve Francii, v USA. Patrony budeme vyrábět po celém světě, ve Francii, v USA. Vyrobíme vám jich, kolik jen chcete, ale s jednou podmínkou, že si koupíte Nagantův zásobník.“


A co to znamenalo?
To znamenalo, že bude moci být používána pouze patrona s obrubou, zatímco v té době se už vědělo, že je zapotřebí přecházet na patrony s drážkou, protože z hlediska konstrukce zbraní přináší víc výhod.
A proto také zásobník, který vyprojektoval náš Mosin, byl podstatně lepší. Ten předběhl všechno. Dal se využívat jak pro patrony s obrubou, tak i pro patrony s drážkou. Byl to prostě skvělý zásobník, přitom se zcela jednoduchou konstrukcí. Nikoho ve světě to nenapadlo, jen Mosina. Dokonce i na tom dokázal Rusku ušetřit.


Jenže nám vnutili ten zásobník, vyrobili ohromné množství těch pušek za hranicemi včetně patron a další otřesy neumožnily Rusku díky tomuto typu patron přejít na jiné zbraně. Ať už byla patrona s obrubou jakkoliv problémová, byli jsme nuceni zbraně projektovat s ohledem na ni, což potom u nich vyvolávalo určité problémy jako například u SVT nebo u Děgťarjova kulometu.
Nebýt té obruby, bylo by to pro nás daleko lepší.


Jenže přejít k té patroně s drážkou se nedalo, protože pro tu patronu 7,62x54 mm R jako ruskou byly už přizpůsobeny všechny zbraně. Prostě neexistovala ekonomická možnost, jak jedno úplně odepsat a vyzbrojit se tím druhým.
A přirozená cesta vývoje ruské zbrojařské mysli byla zablokovaná tímto technologickým průšvihem. Jednalo se o velkou, opravdu velkou diverzi, to schválení Nagantova zásobníku.

 

Takže se vrátíme k roku 1891, kdy byla uzavřena ta Francouzsko-ruská aliance. Všechno to vypadalo dobře až na to, že západní kapitál začal působit v Rusku a jako ho začal rozvíjet, JAKO!

 

A Rusko tak úspěšně kráčelo k rusko-japonské válce.
No a hned jak v roce 1904 začala rusko-japonská válka, byla v tichosti uzavřena Entente cordiale / Srdečná dohoda mezi Francií a Velkou Británií a k tomu, aby byla potlačena revoluce, která se rozhořela v Rusku po porážce ve válce... ...s Japonskem, která mimochodem také žádnou porážkou nebyla.


Mikuláš II. dokonce zakázal hraběti Wittemu podepsat Portsmouthskou mírovou smlouvu, jenže on to přesto udělal a Mikuláš II. byl nucen v rámci tehdejší logiky sociálního chování, v rámci té etiky chování a mravnosti jmenovat Witteho hrabětem Polosachalinským, neboť půl Sachalinu tak připadlo Japonsku.


A v roce 1907 byla uzavřena britsko-ruská dohoda a Trojdohoda byla na světě. Jen si povšimněte, kolik tahů měla ta hra. Jak bylo Rusko zahnáno do aliance s Francií a Velkou Británií.

 

A jak ho tam ještě zahnali?
Jen si to vezměte. Vyprávějí nám o velkých ruských státnících, jakými prý byli Witte a Stolypin. Jenže jde o různé státní činitele.
Zatímco Witte plně spolupracoval na tom, aby Rusko bylo zataženo do následující světové, do té plánované světové války, a ze všech sil umetal uvnitř Ruska cestičku zahraničnímu kapitálu, zrazoval ruské zájmy a vytvářel revoluční situaci,
tak Stolypin naopak říkal:
Dejte nám dvacet let pokoj a potom to Rusko nepoznáte.“
Samozřejmě, že u takového činitele i při všech jeho ideologických chybách, jeho zaměření, bylo důležitější to, že byl ruským vlastencem.


Tedy mimochodem to, na čem teď Putin založil obnovu Ruska: Jsi-li vlastenec, je ideologie vedlejší, o tom se dohodneme potom, teď prostě budeme pracovat pro Rusko. Nesmíme spolu bojovat jako bílí a rudí.“
A to tím spíše, že ten spor rudých a bílých byl vyřešen vítězstvím rudých a ti vlastenci, kteří byli mezi bílými, začali spolupracovat s Ruskem, no a grázlové začali spolupracovat s Hitlerem, ti, co Rusko nenáviděli.


Současný bílý projekt, přívrženci monarchismu a bílého projektu jsou také lidé zuřivě nenávidějící Rusko, kteří nechtějí, aby Rusko existovalo v žádné podobě. Ať už vykládají, co chtějí.
- Ungernisté
- Ano? Proč?
Ne. Ungernisté to je něco trochu jiného (Ungern von Sternberg).
Tohle je bílý projekt. Tedy ti, kteří jsou uneseni bílým hnutím, nebo kteří jsou pro monarchii,
a obzvláště pro monarchii zosobněnou Hohenzollerny.


Pěkný „dokumentární“ film o stavu v současném monarchickém hnutí byl natočen, jestli se nepletu, v roce 1969 a jmenuje se Koruna Ruského impéria aneb Znovu nepolapitelní.
Tam je o současném monarchistickém hnutí úplně všechno s dokumentární přesností, s takovými malými autorskými odchylkami, ale jinak je to přesný popis holé skutečnosti.

 

No a proti Stolypinovi byly podnikány neustálé atentáty, dokud se jim nakonec nepovedlo ho zabít. A když tedy bylo tohle všechno připraveno, tak už lidé jako Sazonov nebo Mikuláš II. nemohli v podstatě nic dělat, nebo Vilém II., žádný státní činitel té epochy se již nemohl vymanit z logiky rozpoutávání války. Nešlo to.
Ano, v tom okamžiku, kdy Sazonov prohlásil, že zaútočí-li Rakousko-Uhersko na Srbsko, tak budeme nuceni vystoupit na obranu Srbska, se ještě válce vyhnout dalo. Jenže to nemohli dokázat lidé takového ranku jako Sazonov. Museli by to být principiálně jiní lidé.

 

Stejně jako současné liberální společenství v Rusku v podstatě nikdy nebude schopné dosáhnout prosperující ekonomiky, stejně tak lidé, establishment té doby nebyl schopen vyhnout se válce. Oni byli do těch procesů začleněni, příliš dlouho je do nich začleňovali, už od roku 1812 je do nich začleňovali a připravovali je na tuto válku. A když tuto válku…

 

A to Sazonovo prohlášení nebylo příčinou války. Každá hospodyně ví, že když připravuje oběd, tak některá jídla je nutné připravovat v přesných intervalech. Takže jakmile něco cinkne u sporáku:
„Oj, je nutné to rychle vyndat“ a přejít k další operaci.
A to Sazonovo prohlášení bylo jen tímto signálem: „Skvělé, systém je připraven přejít do dalšího stavu.“


Jenže ten stav je sledován i na základě dalších signálů. Protože i ta hospodyňka je právě zaujata něčím jiným a ten signál jí jen dá najevo, že něco automaticky proběhlo, jak mělo. A jestliže je ta hospodyňka pečlivá, tak se nespoléhá na ten signál, ale sama sleduje čas.
Stejné je to s tím Sazonovým prohlášením. I kdyby tohle neprohlásil, k té válce by stejně došlo i bez toho, pomohli by tomu.


Jako když se v roce 1918 potřebovali zbavit Viléma II. a on odmítal abdikovat. Tak prostě vystoupil Maxmilián Bádenský a řekl, že Vilém II. abdikoval a bylo vymalováno, vyřešil to.
Když je to nutné, tak se o tu příslušnou situaci už postarají, a opírají se přitom o etiku a mravnost všech účastníků procesu. Vyhnout se válce proto už nebylo možné.

 

Takto se ty systémy nastavují. Na příkladu rozpoutání 1. světové války je možné porozumět tomu, jak funguje systém, jak je ten systém připravován. A potom to skutečně dopadá tak, že válku nikdo nechtěl, ale přesto byla nevyhnutelná.
Uvědomte si, že nikdo z těch, kdo v té době byl u řízení, neanalyzoval procesy řízení ve stoletém intervalu, nedával si ty jednotlivé události dohromady. A takové pokusy, jaké podniknul například Mikuláš I., byly eliminovány.


Proto je nutné rozumět tomu, jak jsou války rozpoutávány, pokud si to nechceme zopakovat.
A vždy je nutné jednat a Putin umí jednat. Jako když odvrátil válku mezi Indií a Pákistánem, jadernou válku, před kterou Západ už kapituloval a to je ukazatelem toho, že Západ už není akceschopný.

A my nesmíme připustit, aby svět sklouznul do nové války, a k tomu je potřebná diplomacie.

 

A ten článek těch diplomatů, ano. Já jsem vynechal jednu velice důležitou věc, velice důležitou věc.
Když se vrátím k tomu období: Rusko se soustřeďuje“ a porážce Francie ve válce z roku 1870.

 

Vrátíme se zpět do té doby a podíváme se na to, jak Francie, oj Velká Británie důkladně, opravdu důkladně přistoupila k zorganizování 1. světové války z praktického hlediska.

Čím je charakteristické 19. století?
Rozkvětem Velké Británie, která byla impériem, nad kterým slunce nezapadá, cardiffské uhlí, britské námořnictvo, prostě všechno. Všichni se před Velkou Británií třásli. A co v samotné Velké Británii?
A v samotné Velké Británii byla neformálně nastolena otázka přeformátování Britského impéria v budoucích událostech. V té době ve Velké Británii existovaly takové intelektuální společnosti jako například společnost Roberta Cecila, tam se jednalo o praktické řízení, společnost Ruskina, to byli Prerafaelité, umělecký směr, kdy hledali ten bod v dějinách, kde by byla rovnováha umožňující existenci davo-„elitářské“ společnosti za určité úrovně technologického rozvoje.

 

A v roce 1891… No toho roku se prostě nezbavíme, pořád se točíme okolo něj, že? Stejně jako okolo roku 1931 a 1927. Samozřejmě se od sebe liší, zatímco rok 1927 byl převratný, tak rok 1931 byl rok plánovaný, kam toho bylo hodně směřováno, co se ale nerealizovalo.

 

A ten rok 1891, byl jedním z těch převratných roků, kdy toho bylo hodně založeno a kdy ty události, kterých si nikdo nepovšiml, měly ohromný vliv na budoucí rozvoj celého světa. Takže v roce 1891, byla založena společnost, která se jmenovala Skupina, nebo My, tedy Group nebo We, v jejímž čele, té Group stál Cecil Rhodes.
Ten samý člověk, na jehož počest byla nazvána Rhodesie. Takže tato Group byla nejúspěšnější a… Ta paměť…
Kdy byla První búrská válka?
- 1899…
- Ne, to byla druhá.
- 1880
- Ano 1880-81, trvala tři měsíce, prosinec až březen.
Takže když si vyzkoušelo jeden ze scénářů začátku světové války na První búrské válce, přišlo globální vedení k závěru, že by ta válka neproběhla v té kvalitě, v jaké to měli v plánu. A ta Rhodesova Skupina/Group a následně Milnerův Kulatý stůl, řešily právě tento úkol. A už v rámci jejich plánování byla provedena Druhá búrská válka.


To znamená, že když si vypracujete nějaký model, tak si ho někde musíte vyzkoušet a podívat se, jak to bude fungovat v praxi. Jak se to dá udělat, abyste z lidí zahnaných do kouta, udělali viníky, kteří tu válku rozpoutali.
V roce 1899 začala Druhá búrská válka a za viníky byli označeni Búrové.

 

Když Anglie tu válku vyhrála… Této války se například účastnil Conan Doyle a byl i vyznamenán.
A všichni ostatní…
Mimochodem, on nebyl členem skupiny We ani Group. To nebyla jeho úroveň, on patřil ke státní elitě. Nicméně jako kádr byl využíván a jeho účast v této búrské válce byla významná a tak byl i vyznamenán. Ale co je charakteristické?
Právě díky búrské válce se u nás objevil náš první geopolitik Alexej Jefimovič Jedrichin Vandam, který odjel, aby se jako novinář a dobrovolník účastnil této búrské války. Jeho další životopis ukazuje, že už tam v podstatě byl vyslán služebně GRU, naší Hlavní výzvědnou službou generálního štábu.


Jenže tam došlo k jedné takové příhodě, že se tam roznemohl. A proto ty hlavní události nepozoroval zevnitř těch událostí. Byl jim nablízku, přišel do styku s veškerým tím informačním polem v té búrské válce, ale zároveň nebyl ve středu těch událostí. Takže to mohl vidět z pohledu nestranného pozorovatele a odhalit ty hybné síly búrské války.
A to ho přimělo začít zkoumat politiku Velké Británie z nadnárodní úrovně, tedy tak, jak to dnes vyjadřuje slovo geopolitika. Přestože se tak Jedrichin Vandam přiblížil právě té globální politice. On to pocítil, a pochopil, že ta búrská válka je modelový experiment budoucí války proti Rusku s následnou prohrou Ruska. Tam se to všechno zkoušelo.


Takže Velká Británie takto řešila ten úkol organizace 1. světové války, která proběhla ve dvou etapách, jež byly nazvány 1. světová a 2. světová válka.
To téma je vůbec ohromně zajímavé a velice rozsáhlé. Určitě jsem zapomněl vypovědět mnohé, co s tím souvisí. Nicméně nejdůležitější je pochopit, že je-li válka organizovaná systémově, je možné se jí vyhnout, budete-li tomu systémově čelit.


Ale čelit tomu musíte na stejné úrovni, na jaké je organizovaná ta válka. Je třeba tomu rozumět.
A jak dokládá praxe, ten dopis zveřejněný v Kommersantu, tak profesionalismus lidí působících v oblasti řízení na celém světě je očividně nedostačující k tomu, aby dokázali odhalovat systémové kroky a čelit jim. A co víc, oni nejsou schopni zastavit ani válku vyvolávanou z hlouposti.

- Pařížský kongres je ze stejného soudku?


Pařížský kongres to je to, o čem jsme mluvili, kde se Rusko vůbec nechovalo jako poražená strana a na tom Pařížském kongresu to byli nuceni uznat, že Rusko má právo se chovat jako neporažená strana a dali mu v tom za pravdu. Přestože byla uzavřena smlouva o porážce Ruska v té takzvané Krymské válce, přestože bojové akce...
Tedy s výjimkou severu, kde chvilku křižovali vody, zastříleli si po Soloveckému klášteru, okradli pár drobných kupeckých lodí a příbřežní osady, prostě předstírali nějakou tu aktivitu a tím to skončilo. Jinak v Baltu i na Kamčatce byly vedeny dost těžké bojové akce.

 

Takže ta předhistorie byla dlouhá i když oficiálně to vše začalo vraždou arcivévody Ferdinanda v Sarajevu, jak nám vyprávěli, že?
No ono je to tak, já jsem přece řekl, že není důležité… Vždyť proč jsem se tak podrobně pozastavil u Sazonova? Protože není důležité co, stejně to vždy dokážou ohnout potřebným způsobem. Když někdo organizuje válku systémově, tu záminku už si vždy najde. Potom už stačí jakákoliv záminka. I dnes badatelé přece vykládají:
Takový nanicovatý důvod a takové dalekosáhlé následky…“

- Jak řekl Bismarck: „A spustí to nějaká taková hloupost na Balkánu“, že?
- S tou Bismarckovou frází, on to řekl rok před svou smrtí v roce 18… asi 79?

Teď nevím, musím se podívat. Problém je v tom, že my tu frázi v podstatě známe z Churchillových pamětí datovaných 1924. A kdo může tvrdit, že Churchill je zdroj, který není nutné prověřovat?
A proč by nemohli připsat Bismarckovi post factum pro vytvoření historického mýtu tu či onu frázi, která by byla objektivně výhodná pro realizaci globální politiky globálního prediktoru?

 

Nebo třeba státní politiky Britského impéria? Protože v daném případě Churchill, patřil ke státní elitě. A kdyby se tedy přišlo na to, že je to lež, tak by to poškodilo jen Churchilla, který nebyl globalista. Stejně jako když Kissinger strojil plány a všude se blýskal a smetanu sklízel Brzezinski.

- Stejně jako minule více než hodina trvala odpověď pouze na jednu otázku.
- Nu bohužel to nešlo jinak.

 

01:03:33

Je tu několik otázek od návštěvníků našeho webu a konkrétně Arkadij se ptá: Valeriji Viktoroviči, USA uvalily sankce na Írán. Vysvětlete prosím, proč se Íránu tak drží Evropané?
Švýcarsko, i celá Evropa se jen třesou o své obchody s ním.
Cožpak je to celé jen kvůli několika miliardám EUR investovaným do íránské ekonomiky?
Cožpak si nemohou natisknout další?

 

 

Peněz si mohou natisknout, kolik chtějí, jenže peníze mají váhu, jen když jsou podepřeny nějakými materiálními zdroji nebo službami. Ale to zde nehraje žádnou roli, protože kolik bude třeba peněz, tolik jich natisknou, aby ty reálné zdroje nebo služby někomu ukradli.
Celý ten problém je jinde. A já znovu zdůrazňuji, že musíte problémy, procesy probíhající ve světě posuzovat systémově. A systémově musíte hodnotit jmenovitě ty procesy, protože statické stavy vám neposkytnou vysvětlení toho, co se ve světě děje. Musíte chápat PROCESY.

 

Když porozumíte procesům, vše bude očividné. Jen si vezměte tu situaci. Já tu bez přestání opakuji, že ve světě dochází k přenosu centra koncentrace řízení, kdy je euroatlantické centrum koncentrace řízení převáděno z Velké Británie a USA do Číny a euroasijské centrum koncentrace řízení zase do Íránu.


Takže jak… A co navíc neustále opakuji? Že zatímco s Čínou ten proces ještě probíhá více méně úspěšně, tak v případě Íránu je to průšvih za průšvihem.
A jestliže odstřihnete to spojení mezi Evropou a Íránem, tak ten proces můžete rovnou zcela pohřbít. Jenže to není v zájmu globálního prediktoru.


A co je v jeho zájmu?
Globální prediktor má nejen zájem vytvořit centrum koncentrace řízení z Íránu, ale také v daném okamžiku odstřihnout státní řízení Evropy od nadnárodního řízení ze strany USA. Odstavit elitu USA od řídicích pák Evropy. A ten konflikt v případě Íránu ten úkol řeší!
A vysvětlit se to dá pár miliardami EUR. Ale hlavně se tím řeší vytyčený úkol, kdy jsou USA odstřihávány od řízení Evropy, a Evropa napomáhá dalšímu přenosu centra koncentrace řízení do Íránu.

 

01:06:33

Další otázka. Mnoho uživatelů se o tu událost zajímalo. Ptají se:
Kazachstán pokračuje s odpoutáváním se od Ruska diskreditujíc celé odvětví, v jehož čele stojí podpindosník Rogozin?
Bylo oznámeno, že Kazachstán nevyužije ruské nosné rakety a kosmodrom Bajkonur pro vypuštění svých dvou družic a že upřednostnil Falcon 9 společnosti SpaceX Elona Muska. Hlavní příčinou je prý nižší cena této služby.
Jedná se o sabotáž vojensko-kosmické spolupráce s Ruskem a záchrana Muska na žádost Američanů po jeho odchodu z Tesly?
Nebo kolaborace ve vesmírné oblasti?

 

 

Muska už nezachrání vůbec nic, ale udržovat ještě v kurzu tuto de facto již mrtvolu nějak musí. Také ještě musí nějak předstírat mezinárodní spolupráci, že vypouštějí mezinárodní družice a že jejich cena je konkurenčně nízká.


Ne, zde jde o něco zcela jiného. Teď Dmitrij Olegovič Rogozin začal pět oslavné ódy na americký kosmický výzkum, a jejich vesmírné odvětví. Prohlásil, že jsme zcela prohráli závody v této oblasti, že nás Amerika všude předehnala. Takže to asi my létáme s americkými motory, ne?
To my jsme nuceni platit Američanům za dopravu našich kosmonautů na Mezinárodní kosmickou stanici? To američtí kosmonauti udržují MKS v provozuschopném stavu?

 

To tedy znamená, že vše obrátil vzhůru nohama, protože se musí odvděčit Američanům. Oni ho zbavili sankcí, sám páníček si ho povšimnul. A tak samozřejmě začal Američany vynášet do nebe: „Oni jsou prostě nedostižní. Ruské výdobytky v oblasti vesmíru se s těmi americkými nedají vůbec srovnávat…“
A tohle všechno je přece třeba nějak udržovat. My tady pořád máme jen jednu velmoc, která má možnost na kdekoho nějak zatlačit. A s ohledem na danou situaci ty družice bývají různé, někdy Falcony vynášejí drobné náklady do vesmíru, nevynáší tam snad jen samy sebe, něco tam přece jen dostat dokážou. Tak to využijeme a vytvoříme potřebný dojem.

 

Zda nakonec Kazaši své družice nechají vynést pomocí Falconů, je už jiná věc. Potom mohou říci, že byly vypuštěny Falconem, ale reálně je tam dopraví ruská nosná raketa a prostě se oznámí, že to byly Falcony. Je třeba tu situaci nějakým způsobem zachraňovat.
Nějak přece musí dál obírat pitomce o jejich peníze. Vždyť už i samotný Musk začal být odepisován, protože už není žádným způsobem možné dál udržovat při životě ty jeho projekty.
A tak při tom spolupracují mezinárodně, aby dál mohli blafovat se špatnými kartami na ruce. Tam jim v tom pomáhá Rogozin, tady Kazachstán, takto se dělá píár.

 

01:10:19

Další otázka je také poskládána z otázek několika uživatelů. V USA skončily další průběžné volby, ve kterých demokraté zvítězili ve Sněmovně reprezentantů a republikáni v Senátu, ale přece jen také prohráli. Bude to mít vůbec nějaký vliv a případně jaký na manévry našeho gosudara
a možnost zbavit se liberálů, zrádců, úředníků, oligarchů…

Trump a jeho strana přišli o kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů amerického Kongresu.
Proč globální prediktor Trumpovi nepomohl zvítězit?
Nebo je americká státní elita ještě příliš silná?
Dříve jste přišel k analytickému závěru, že ekonomická a politická situace v Rusku je závislá na těchto volbách v USA ze 6. listopadu.
A tak se ptáme, kdo vyhrál? Globální prediktor nebo státní elita a jak výsledky těchto voleb změní rovnováhu sil v klanově-korporativním boji v Rusku?

 

 

Já přesně vím, že státní elita v žádném případě vyhrát nemůže. Prostě si sedli ke karetnímu stolku s někým, na koho nemají. Problém je v tom, že globální prediktor mění pravidla v průběhu hry, proto státní elita nemůže vyhrát. Může samozřejmě způsobit dost škody svým diletantismem, ale vyhrát nad globálním prediktorem nemůže.
- A zde… To byly tři otázky nebo jen jedna?
- Tři různé.
- Tři různé otázky, takže jsem to dobře pochopil.
Ve všech třech otázkách se projevuje stejné neporozumění. A čemu neporozuměli?
Proč by Trumpovo vítězství mělo být charakterizováno vítězstvím republikánské strany a jeho porážka zase vítězstvím demokratické strany?
A proč by potom sám Trump stávající situaci charakterizoval jako velkolepé vítězství, výhru?

 

Musíte si uvědomit jednoduchou věc, že ty politické strany nejsou nic jiného než vývěsní štíty pro dav. Ve skutečnosti musí mít každý řídicí systém, aby mohl řídit, své nástroje řízení v každém veřejném hnutí. Takže ta dělící hranice mezi globalisty a státní elitou není na pomezí republikáni versus demokraté, není vedena vertikálně, ale horizontálně. Zástupci globalistů jsou jak mezi republikány, tak i mezi demokraty.
Stejně tak jsou zástupci státní elity jak mezi republikány, tak i mezi demokraty. Jen si vzpomeňte, že právě lidé státní elity v republikánské straně, která vlastně Trumpa oficiálně nominovala, byli těmi nejzuřivějšími Trumpovými protivníky. Snažili se ho podrazit, kde se jen dalo. Jenže se jim to nepovedlo.


A co pozorujeme, když se podíváme na demokraty? Vidíme, že úplně stejný kandidát globalistů za demokraty byl Bernie Sanders. To tedy znamená, že ať už by vyhrál kdokoliv, tak by to byl stejně jejich člověk. Státní elita se soustředila na pomoc Hillary Clintonové a tak zaútočila ze všech možných směrů proti Berniemu Sandersovi a umožnila tím manévrovat Donaldu Trumpovi.

 

Jak proto může státní elita někdy vyhrát? Když ji neustále nutí hrát podle cizích pravidel?
Teď se řeší, jak vyvážit systém a uvést ho do provozuschopného stavu. A to znamená, že teď nelze zvyšovat napětí na té linii republikáni versus demokraté. Přece to neznamená, že je-li Hillary Clintonová u demokratů, je tam jen státní elita. Ve skutečnosti to tak není.

 

Mezi demokraty jsou přece také globalisté a těm je nutné umožnit pohodlně se začlenit do práce v nových podmínkách. A v těchto podmínkách se teď budou přehodnocovat otázky vzájemné součinnosti s Ruskem, spolupráce s Ruskem nejen konfrontace.

 

A v tomto smyslu, čím jsme začínali?
Že existují jiné příčiny, díky kterým by teď Trump neměl jednat s Putinem. A to je ona, ta příčina, dát jim teď čas, aby vyběhli se státní elitou.

 

Je zbytečně teď vyvolávat hysterii kvůli schůzce Putina s Trumpem, a nikomu teď nepomůže, bude-li osobně trvat na protitrumpovské válce, bude totiž nutné jednat k věci s ohledem na řízení, aby bylo možné dosáhnout nějaké varianty dohody s politikou uplatňovanou Trumpem.
A tím je dostanou, ale na to je potřebný čas, proto jim také ten čas poskytli.

 

A proč se Macron tak natřásá?
Ten si velmi dobře uvědomuje, že když brání té schůzce Trumpa s Putinem, tak hraje pro globalisty. Už se měl možnost přesvědčit, že převyšují státní elitu, že jsou mocnější, a že si musí oko dělat právě u nich. A proto samozřejmě vše dělá demonstrativně, zcela evidentně:
„Dívejte, pánové, jak umím poslouchat!“


Bude to mít i důsledky s ohledem na řízení v Rusku, ale trochu později, až se stabilizuje situace v USA.

 

01:16:36

Další otázka. Valeriji Viktoroviči, ještě nestačil utichnout skandál se saratovskou „ministryní“ Sokolovou a už tu máme další, ve kterém je hlavní hrdinkou Olga Glackich, sverdlovská „ministryně“, se svým teď již slavným výrokem, který prolétl všemi médii:
Stát se vašich rodičů neprosil, aby vás přivedli na svět.“ Následovala dost bouřlivá reakce na toto vystoupení. Solovjov ji v rádiu začal aktivně omlouvat atd.
Co se to děje, Valeriji Viktoroviči?
Vždyť Glackich zcela určitě nezná práci vnitřního prediktoru Státnost a rodina. Okomentujte prosím tuto situaci.

 

 

Tak především Glackich nezná vůbec nic, je nevzdělaná. Navzdory panujícímu názoru, že úředníci musí být vzdělaní, a proto že zaujímají svou funkci, to tak ve skutečnosti vůbec není. Stačí ta správná klanová příslušnost a bez ohledu na vaše vzdělání a schopnosti vás dosadí do řídící funkce nějakého odvětví.

A ten případ Glackich?
Je to zcela elementární. Když přivřeme obě oči, můžeme uznat, že má vzdělání v rozsahu sedmi tříd základní školy. Ale jen s přivřenýma očima. To je maximum, co se jí dá přiznat. A se sedmi třídami reálného vzdělání, které uznáváme, protože ve skutečnosti je to ještě horší…

 

Ona nemá vůbec žádné znalosti, vůbec žádné, dokonce ani v porovnání s jejím okolím, neboť ti lidé absolvovali alespoň 10-11 tříd všeobecné základní školy. Ona nedosahuje ani této úrovně. Měla možnost vyhnout se škole, tak se jí vyhnula. Od sedmé třídy prostě nechodila do školy (dělala závodně moderní gymnastiku).

A jak probíhalo to další její studium, si všichni jistě dokážeme představit. V automatickém režimu.
-

-
Ano.

A z takových úředníků se dnes skládá celý úřednický sbor našeho státu.
A vy se divíte tomu, že byli schopni dát Putinovi ultimátum? Jen se na ně podívejte. To je skandál za skandálem. Oni jsou všichni orientováni zcela protilidově, zcela proamericky a navíc jsou nevzdělanými diletanty v oblastech, které mají řídit.
A proto celý ten systém vedou do záhuby, ke globální ekologické, ekonomické a vojenskopolitické katastrofě.


Když jsme teď mluvili o tom, že lidé úrovně Sazonova nebyli schopni vyřešit situaci tak, aby nedošlo k 1. světové válce, že toho prostě nebyli schopni, tak úroveň Glackich je té Sazonově vzdálena natolik, jako kráčet pěšky na Měsíc.
Sazonov je v porovnání s ní… Ani nevím, jak bych to vyjádřil... Myšlenkový gigant!

 

To je něco tak… A tito lidé řídí náš stát! Zmocnili se celého byrokratického aparátu naší země.
Oni, se svým pohrdáním a nenávistí k ruskému národu nás řídí!!!

 

Prý, že se je o to stát neprosil.
Jakýkoliv stát je vytvořen pro to, aby efektivně dělal to, co nejsou jako jednotlivci lidé schopni udělat sami, nebo to nejsou schopni udělat dobře. Lidé jako jednotlivci nemohou sami vybudovat strojírenský průmysl, letecký průmysl vůbec nic podobného. Dnes je celý svět takovým státem, kde každý člověk vykonává svůj díleček práce.


A stát má zájem na tom, tedy chce-li přežít, aby se lidé rodili! Aby získávali vzdělání.
Vždyť ona pracovala ve výboru pro mládežnickou politiku! To byla její přímá povinnost a ona to nechápe? Jenže ona nic nezná, ona to ani pochopit nemůže, protože se to nachází mimo okruh jejích pojmů. Okruh jejích pojmů se totiž zúžili po sedmé třídě, kdy přestala oficiálně chodit do školy.


Tak tito úředníci se spojili a dali Putinovi ultimátum:
Buď bude penzijní reforma, nebo celou zemi…“
Ten kdo ještě pochybuje o jejich mravnosti:

Můžete být živi z těstovin…“ Stát se vás o ty děti neprosil…“


Tito lidé přivolají na stát technologickou katastrofu bez mrknutí oka, neboť nechápou, že i oni sami v ní zdechnou. No, co čekáte od takových Glackich? Mají úplně vymeteno, nic víc a nic míň.

 

A když nám vykládají: „Musíme provést referendum a donutit státní řízení zrušit penzijní reformu.“ Tak donuťte tu Glackich, nebo tu druhou, tu Sokolovou, aby ji zrušily. Jak myslíte, že zareagují? Budou pracovat ve prospěch lidí? Nebo potom řeknou:
„Podívejte na tu katastrofu, za tu můžete vy sami, sami jste si ji svým jednáním vykoledovali.“

 

A proč k ní došlo tak rychle?
Oni se přece nepřiznají, že začali krást ještě třikrát usilovněji, aby k té katastrofě došlo ještě rychleji. Oni řeknou: „Nemáme dost peněz, protože nechcete pracovat.“ A proto je ten, kdo chce lidi uvrtat do referenda, provokatér, který ví, že tak zemi vydá na milost těmto parchantům, kteří ji pohřbí. A on sám čeká, že to přečká někde na Seychelách. Ani náhodou, bude také zlikvidován.

 

Proto je záchrana tonoucích v rukou samotných tonoucích. Tento úřednický sbor je protiruský, protilidový. Jen se podívejte na Rogozina, na Glackich, jeden za 18 a druhá bez dvou za dvacet.
Ti se snaží o zničení našeho státu. Chceme-li zahynout, nechme je řídit a považujme je ve všem za guru.
A nechceme-li, jsme nuceni začít se zachraňovat sami. Musíme se sami naučit teorii řízení složitých sociálních supersystémů a začít vstupovat do řízení, ale ne revoluční cestou, protože v takových kataklyzmatech potom trpí především lidé.
- Školky, školy, sportovní kroužky, kam chodila i ona, stát podle ní nepotřebuje.
- Ano, to všechno zabezpečil stát.
A po tom všem prohlásí, že se jich stát o nic neprosil. A oč se jí ten stát prosí? Aby kradla více peněz ze státního rozpočtu?


- Potom z takových jako ona rostou lidé, kteří jedou soutěžit na Olympiádu za bílý prapor. No ona by jela určitě.
- Ano, a potom zpívají pod bílým hadrem ruskou hymnu a oslavují kapitulaci.

 

01:24:09

Další otázka je od Alexeje. Valeriji Viktoroviči, proč Londýnský ústřední výbor jde po celé té postsovětské tuzemské administrativě“?
Zatkli Rybolovleva, zatkli manželku ázerbájdžánského exbankéře, v Izraeli zase příbuzné miliardáře Levajeva z Uzbekistánu?
Proč zařezávají slepici, která jim snáší zlatá vajíčka?

 

 

Tak to ani náhodou. To nemá nic společného se slepicí nesoucí zlatá vajíčka.
Tak především již v roce 2012 Christine Lagardeová vytyčila úkol zabavení mladých peněz.
A ten proces se rozběhnul. Takže pro všechny ty, kteří si mysleli, že chytili štěstí za pačesy, když ničili svůj vlastní stát a kradli peníze jen proto, aby se stali chodící peněženkou těch, kteří toho znají a chápou více, nastoupil čas, kdy je o tyto mladé peníze zase připraví, aby nějak kvůli své hlouposti nemohli ovlivňovat světový kreditně-finanční systém, světové řízení.

 

Jeden má 10 miliard, ten druhý 5 a takto kapku po kapce dojdete k částce řádově v biliónech. No, a když ty ovečky stříhají, tak je zároveň i odstřihávají. A oni jsou spokojení, jsou šťastní.
A koho to odstřihávají? Odstřihávají americkou státní elitu od jejího řízení států a národů z nadnárodní úrovně.
Takže v první řadě jsou k odstřižení určeni ti, kteří pracovali v režimu podpindosníka. Přišla jejich doba! Odstřihávají nástroje vlivu na řízení, a to jakékoliv, připravují je o peníze. No a první na řadě jsou podpindosníci. A co čekali?


Že až zničí svůj vlastní stát, bude je ještě někdo k něčemu potřebovat? Kdy jim to Putin říkal?
V roce 2002? Vracejte své peníze do Ruska, potom vám to už půjde horko těžko. A oni se tomu smáli? Tak teď vidí, kam to sami svou hloupostí dopracovali.

 

01:26:41

No a pro dnešek poslední otázka. Prosí vás okomentovat takovou západní tendenci. Angloamerické tajné služby a fakulty historie předních angloamerických univerzit začaly formovat, připravovat nové „historiky“, takzvané systémové historiky“ a „historiky-vyšetřovatele“.
Co je to za tendenci?

 

 

Ta tendence odpovídá na „výzvy doby“. Někteří lidé to hodnotí jako pokrok. Zatímco daná situace, ta příprava systémových historiků a historiků-vyšetřovatelů není jen regres, je to absolutní předsmrtná krize západní civilizace.
Co mají být zač, ti systémoví historici a vyšetřovatelé? Nač mají přijít? Mají odhalit průběh procesů řízení států a národů, a to jak ze státní, tak i nadnárodní úrovně. Chápete?

 

Pro ně to je teď naléhavý úkol. Právě jsme mluvili o systémové přípravě 1. světové války, tedy té světové války realizované ve dvou etapách. A oni teď přicházejí se systémovým
a vyšetřovatelským historickým přístupem? Co je to za degradaci? Kde je ta úroveň výzkumu, plánování a kádrové práce, která existovala v 19. století ve Velké Británii v porovnání s dneškem?

 

Připomenu, že v 19. století ve Velké Británii existovaly intelektuální společnosti, takové jako společnost Roberta Cecila zabývající se řízením, společnost Ruskina v oblasti umění a ty další.
A ten systém fungoval takovým způsobem, že jakmile odhalili v chlapci v obchůdku s galanterií schopného analytika, který uměl provádět analýzy a prognózy jako byl Herbert Wells, tak si ho odtud vytáhli a udělali ho členem klubu Koeficienty, který se prý potom proměnil, jak nám tvrdí, v Bilderbergský klub.


Ve skutečnosti existuje jádro, okolo kterého nabalili kouli, která měla realizovat řízení ve světě. Dokud stačilo to jádro k tomu, aby vydávalo doporučení pro řízení Velké Británie, tak to nebylo nutné. Ale jakmile začalo být nutné řídit státy a národy již z nadnárodní úrovně, tak potom vytvořili ten Bilderbergský klub i s tím chlapcem z prosté rodiny. A například Conan Doyle původem z urozené rodiny chápal, že v té hierarchii stojí níž než Herbert Wells.


Kde to všechno zůstalo?
Západ klesl tak hluboko, že se teď pokouší odhalit procesy, to, o čem já mluvím. Analytika světových procesů je jako skládanka puzzle. Jenže ne z kostiček zobrazujících statické stavy ale procesy.
Je nutné odhalovat procesy, kvůli tomu potřebují jak systémové historiky, tak i ty vyšetřovatele.
A my ty znalosti máme, je to Koncepce sociální bezpečnosti a Dostatečně všeobecná teorie řízení, která je její součástí.


My to máme, my ten mechanismus máme. Máme tedy zbraň k výhře v informační válce. Stačí se to naučit a uplatňovat to v životě. Proto bychom jim nějaké ty nové vzdělávací obory záviděli zbytečně. Nám se stačí rozhlédnout okolo a říci:
Lidi, já teď vezmu Dostatečně všeobecnou teorii řízení a Koncepci sociální bezpečnosti
a rozeberu si všechny ty probíhající procesy. Vždyť se potom stávají zcela očividnými. Jakýkoliv proces je možné vyčlenit.“


Já jsem teď spotřeboval celou hodinu, abych vyložil, jak systém připravuje války, jak to probíhá. Ukázal jsem… Přičemž jsem to proběhl jen letem světem. To téma je velice zajímavé, a každý kdo o to má zájem, se může podle těch bodů, které jsem vytyčil, rozhlédnout a shromáždit informace a otevře se mu tak překvapující obrázek, kde všechny ty prvky budou vzájemně propojeny, kde nebudou žádné rozpory, nesrovnalosti, nic takového tam nebude. Tedy to, co je teď ve všech těch výzkumech s ohledem na 1. nebo 2. světovou válku. Byla to jedna válka provedená ve dvou etapách.


Když si vezmete ty odrazové body, které jsem vytyčil, tak k nim může každý z vás, znovu opakuji, shromáždit faktologické údaje. Sami si můžete poskládat to puzzle té stoleté přípravy. Stačí vidět ten proces, do kterého bude každá událost, libovolná událost ve světě zapadat. V klidu dohledáte místo, kam danou kostičku vložit, to puzzle.
Západ ztrácí schopnost řídit. A aby se alespoň nějak udrželi, jsou nuceni přistoupit na vytváření těchto berliček jako jsou systémoví historici a historici vyšetřovatelé.

 

A nač by to proboha bylo dobré nám? No nač, když máme v rukou něco takového? My máme v rukou tu nejlepší informační zbraň na světě, prostředek k záchraně všech národů na planetě Zemi, prostředek schopný odvrátit jakoukoliv válku. Jen je to třeba využít.

 

Je pochopitelné že takové úředníky jako je Glackich, Rogozin a další tato Koncepce nemůže oslovit. A co víc. Existuje takové elitářské přesvědčení, a to i mezi konceptuály:
Já vím zcela přesně, jaká klanově-korporativní skupina vymyslela Koncepci, aby vodila pitomce za nos. Ale já jsem takový chlapík, že mě na tohle nikdo nenachytá.“

 

Dobře, že takoví jsou, alespoň se nepletou pod nohama a nenechají se tím zabývat ani jiné, kteří by nám mohli reálně překážet v našem osvojování si Koncepce sociální bezpečnosti. To znamená, že probíhá normální proces. Lidé se to učí, lidé to začínají chápat.
A že oni matematiku řízení prohlásili za pseudovědu? Jen si to představte, že by teď nová inkvizice prohlásila o matematice: „Jedná se o pseudovědu.“ No jak myslíte. Zastavíte ten proces? Ne. Sami zahynete pod koly tohoto historického procesu.


Protože podle zákona času to šlo dříve, dočkat se dříve vlastní přirozené smrti, když ty procesy probíhaly pomalu. Jenže to je pryč. To tam uvedli dobře v tom článku ke stoletému výročí konce světové války, ti diplomaté. Dnes to nebude čtyřletá zákopová válka. Zbraně už jsou jiné. Dnes je i stav infrastruktury ve světě jiný.


Celý svět stojí na hraně globální ekologické, ekonomické a vojenskopolitické katastrofy a úkolem všech lidí, kteří k životu přistupují uváženě, a to nezávisle na jejich ideologických přesvědčeních, je postarat se, aby tu lidstvo mohlo přetrvalo celá staletí.


Globalisté si to uvědomují, proto se také ke Koncepci chovají určitým způsobem. A podpindosníci
a všechna ta „elita“… Co si myslí o sobě Glackich, s jejími sedmi třídami? Ona si myslí, že toho ví více než kterýkoliv akademik. Tak čeho může dosáhnout s takovým přístupem ke světu? Bude se snad učit něco nového, aby to uplatnila ve svém řízení? Ani náhodou. Takže zbývá jen jedno, aby se sami lidé začali učit tyto nové znalosti a uplatňovali je v řízení.

 

A opakuji, že vytváření těchto nových oborů je jen ukazatelem krize řízení západní civilizace. Rusku se tím otevírají všechny možnosti, všechny cesty.

- To byla poslední otázka.

Při odpovědi na poslední otázku jsem fakticky řekl všechno o tom, co Koncepce sociální bezpečnosti představuje pro tento svět. Koncepce sociální bezpečnosti poskytuje znalosti

a porozumění procesům řízení složitých sociálních supersystémů.

Tohle nikde jinde na světě nenajdete, jen v těch tlustých knihách vnitřního prediktoru SSSR. A vše to záleží jen na vás samotných, zda tyto nové znalosti využijete ve svých zájmech nebo nevyužijete. Budete-li se to učit, nebude to lehké, protože jakékoliv studium nových znalostí je těžké. Jen si vzpomeňte, jak to bylo ve škole. Jak se vám to chtělo od někoho opsat, od někoho se dozvědět správnou odpověď, vyhnout se nějaké kontrolní práci...

Chtělo se vám, že?


Ale stejně jste do té školy šli a učili se a učili, protože jste chápali, že tam získáte nové znalosti, které se vám budou v životě hodit. Teď už jste dospělí a tak si sami musíte rozhodnout, zda tyto znalosti potřebujete nebo ne. Nikdo nic nikomu vnucovat nebude, protože záchrana tonoucích je v rukou samotných tonoucích a někdo dává přednost tomu raději bez námahy utonout. No to se nedá nic dělat. Svět teď stojí na prahu takové…


Na prahu takových událostí, že se buď svět zhroutí do propasti nebytí, kdy civilizace na planetě Zemi zmizí, nebo lidé začnou budovat lidskou společnost, kde své místo najdou všechny státy i národy, i všechny kultury, což znamená vybudovat ruský svět. Proto si to rozhodněte sami.

Braňte zájmy své i své rodiny.
Učte se Koncepci sociální bezpečnosti a Dostatečně všeobecnou teorii řízení.

Buďte šťastni.
Přeji vám mírové nebe nad hlavou.
Do příštích setkání.

 

Diskuse: http://www.vodaksb.eu/diskuse/k-aktualnim-clankum#comment-175996