Operace Anti-Stalin

Igor Panarin

z knihy "První světová informační válka. Zhroucení SSSR."

Po provedení analýzy negativní zkušenosti britské rozvědky, americký rozvědčík Kennan dává koncepční doporučení o započetí přípravy k nové, druhé etapě vnitropolitického boje v SSSR po smrti Stalina, za účelem realizace strategických cílů informační války proti SSSR. Právě Kennan organizoval strategiskou informační operaci "Anti-Stalin", jejíž cílem byla diskreditace historické minulosti a skutečné velikosti naší velké země. Její realizace se zdála neuvěřitelně složitá z důvodů zjevných úspěchů Sovětského svazu:

• byl vytvořen moderní průmysl;

• tempo ekonomického růstu nemělo ve světě obdoby, nemá dodnes;

• ekonomickou silou zaujímal SSSR druhé místo ve světě;

• byl vytvořen nejlepší vzdělávací systém na světě;

• prudce rozvíjející se věda;

• SSSR - nejvíce čtoucí země světa. (pozn. Hox: více také: ZSSR za Stalina – iba fakty, část 2)

Právě Sovětský svaz vítězstvím ve Velké vlastenecké válce (2. sv. válka) zachránil Evropu a snad i celý svět od fašizmu. Po druhé světové válce se Rusko stalo supervelmocí. Symbolem úspěchů sovětského státu byl J.V.Stalin, stojící na čele SSSR téměř tři desetiletí. Uvnitř země měl neotřesitelnou autoritu. Ale Stalin nebyl jen vynikajícím politickým představitelem, byl hlavně symbolem sovětské epochy, klíčovým konceptem ve vědomí i podvědomí desítek milionů lidí.

Myslím, že operace diskreditace Stalina (operace "Anti-Stalin") se připravovala Radou pro zahraniční vztahy (CFR) pod dohledem Allena Dullese a s využitím operativních možností CIA a MI-6. Kromě toho se tato operace jeví jako nejdelší operací britské rozvědky MI-6 během první světové informační války. Její délka byla 61 let (1948 - 2009). Pro srovnání: délka operace "Agent 007 - 22 filmů o Jamesi Bondovi" trvala o 14 let méně. Během této operace byly využiti stálí účastníci - například přeběhlík GRU SSSR, zrádce V. Rezun ("Viktor Suvorov"), který systematicky publikoval antistalinské články a knihy připravované britskou rozvědkou.

Hlavní roli v operaci AntiStalin sehrál N. Chruščov, s tajnou podporou Allena Dullese ve vnitropolitickém boji v SSSR.

Operace AntiStalin položila základy procesu kamenování historie naší země. Chruščov - typický nevzdělaný nomenklaturní voluntarista - byl ideálním objektem pro informačně-psychologickou manipulaci ze strany anglo-amerických tajných služeb. Právě on byl určen "Radou pro zahraniční vztahy" (CFR) jako ideální kandidát pro realizace operace AntiStalin. CIA i MI-6 aktivně podporovaly Chruščova v boji o moc v SSSR. Tato svou sofistikovaností výjimečná operace americko-britských rozvědek pod vedením Allana Dullese probíhala s využitím historické zkušenosti britské rozvědky na území Ruska (především při organizaci revoluce roku 1917). Základním zadáním projektu západních služeb bylo politické vítězství nevzdělaných, ale mocichtivých stranických funkcionářů v čele s Chruščovem.

Právě podle šablony Chruščova posléze vybírali kandidáta na post vůdce SSSR, který by vyhovoval "Radě pro zahraniční vztahy". Na základě toho byl vybrán Gorbačov, jako člověk podobný Chruščovovi.

Chtěl bych také obrátit pozornost čtenářů na to, že starší syn Chruščova Leonid, který upadl do německého zajetí (podle jedné z verzí se vzdal dobrovolně), začal spolupracovat s hitlerovci. Na příkaz generalissima Stalina ho lidé P. Sudoplatova osvobodili z německého týlu. Vojenský tribunál Moskevského vojenského okruhu ho odsoudil k vyššímu trestu - zatřelení. Na prosbu Chruščova byla otázka projednávána na zasedání politbyra Centrální komise (CK) VKS(b) [Všeruské komunistické strany (bolševiků)]. Rozhodnutí vojenského soudu bylo podpořeno všemi členy politbyra. Silná osobní antipatie Chruščova ke Stalinovi byla využita hlavním režisérem informační války proti SSSR Allanem Dullesem. Našel slabé místo ve vedení SSSR. Vždyť i trest Leninova bratra ovlivnila osud carské rodiny.

V únoru roku 1956 se konal 20. sjezd komunistické strany Ruska, na kterém Chruščov vystoupil s odhalením o kultu osobnosti Stalina. Bylo přítomno 1349 delegátů s plnoprávným hlasem a 81 delegátů s poradním hlasem, představujících 6 795 896 členů strany a 419 609 kandidátů na členy strany. A už 5.6. 1956 tento tajný dokument N.S.Chruščova otiskly noviny "New York Times". Dokument nejen otevřel vrata lavině negativních informací, drtíc autoritu SSSR ve světě, ale také byl základem nové etapy informační války proti SSSR.

Stalin byl obviňen z represí, vyvoření kultu osobnosti. Je zajímavé, že represí se účastnil sám Chruščov. Ale to mu nijak nebránil obvinit ze všech hříchů J. Stalina. @Bylo otobrano vse, čto moglo predstavljat' intěres dlja něgativnoj ocenki Stalina. Byly podporovány předpoklady o organizace vraždy Kirova Stalinem (v roce 2009 byly odkryty archivy NKVD, z nichž vyplynulo, že motivem pro vraždu Kirova byla osobní msta). Vše možné i nemožné bylo Chruščovem využito ke kompromitaci Stalina jako symbolu sovětské epochy.

Fakticky byl zasazen úder základům existence Sovětského svazu. Všechny síly, především britské rozvědky, byly zaměřeny na realizaci strategické informační operace "rozbití" Stalina. Výsledkem první etapy operace AntiStalin se stal masový odchod od ideí socializmu ve veřejném mínění v Evropě a Asii. Takovým způsobem začal proces odebrání informačně-ideologické iniciativy u SSSR. Chruščov jednal ohledně diskreditace politiky Stalina na vlastní pěst, komunistické strany jiných zemí byly mimo hru. Například věrchuška Číny se o tom dozvěděla až z novin. Proto se vzápětí objevily první rozpory v sovětsko-čínském strategickém partnerství, které vedly dokonce k ozbrojenému konfliktu v roce 1968. A v 70. letech dovedou sovětsko-čínské rozpory do logického konce režiséři informační války H.Kissinger a Z.Brzezinski.

V komunistickém hnutí nastal ideový rozkol. Tři desetiletí probíhala pod vedením hlavního ideologa KSSS M.Suslova antistalinská masáž lidí v SSSR, a ve druhé polovině 80. let nabrala pod vedením A.N.Jakovleva charakter masové hysterie.

Obecná strategie informačních kroků A. Dullese, které začaly v roce 1948, se v té době rozdělila na dvě etapy.

V první etapě došlo k fyzickému odstranění nejnadějnějšího nástupce Stalina - A. Ždanova, který měl všechny předpoklady stát se druhým režisérem informační války SSSR ve 20. století (po Stalinovi).

Stalin ještě koncem 40. let začal rozmýšlet o svém nástupci. Nejbližším člověkem pro něj byl sekretář CK Andrej Ždanov. Jeho syn Jurij byl dokonce ženatý s dcerou Stalina Světlanou.

Plány A.Dullese byly v mnohém zopakovány i v pozdějších etapách existence SSSR. Odstranění P.Mašerova, majícího všechny šance stát se nástupcem L.Brežněva, je velmi podobné na odstranění Ždanova. Za ním byli postupně odstraněni (ne už fyzicky) pokračovatelé národně-patriotického kursu Stalina i reálný nástupce, kterého chtěl vidět Stalin - P.Ponomarenko, bývalý první sekretář kom. strany Běloruska (analogicky bylo realizováno i "zablokování" G.Romanova v časech Gorbačova).

Na druhé etapě (po smrti Stalina) musela následovat amnestie, "oteplení", odstavení "zločinců" (v roli zločince byl představen L.Berija) a představení stranických nomenklaturistů v hlavě s Chroščovem jako osvoboditelů od zločinných vrstev minulosti.

Operace proběhla jako celek úspěšně. Jedním z jejích aktivních účastníků byl věrný druh globalistů-trockistů, dogmatik M. Suslov - ideolog KSSS, člověk, dlouhou dobu tlačící Gorbačova na vyšší posty SSSR. Suslov se operace AntiStalin účastnil desetiletí. Těžko říct, jaké měl motivy. Možná vlastní zapšklost a pochopení toho, že on se nikdy nemůže stát režisérem informační války jako Stalin. Nejpravděpodobněji, jeho komplexem psychické a intelektuální neplnocenosti šikovně manipulovali talentovaní spolupracovníci americko-britských služeb.

A. Dullesovi se podařilo sehrát rozhodující roli v upevnění antistalinské skupiny N.Chruščova u moci. Právě on udělal správné vývody ze selhání operací "Renkin" a "Valkýrie" a tím realizoval koncepční návrhy J.Kennana. Chruščov také spustil prudkou antipravoslavnou kampaň namířenou na kompletní zadušení Stalinem obnovené idei "Moskva - Třetí Řím", začal vytvářet kontrast mezi současností a minulostí, který byl součástí zesílené diskreditace. Všechny tyto kroky byly částmi plánu informační války proti SSSR.

Podle mého mínění, právě vnitropolitické vítězství expanzionistické skupiny H.Trumana ("trockistů-globalistů"), podpořených z Londýna, vedlo k začátku studené války s tradicionalisty SSSR ("stalinisté-státníci"). Po smrti Stalina přišla díky podpoře Dullese a Londýna k moci skupina antitradicionalistů N.Chruščova. Nastoupila fáze mírné koexistence a prudkého zlepšení vztahů s "trockisty-globalisty" USA. Potom nastoupil tradicionalista John F. Kennedy ("stalinista-státník"), ředitel CIA Dulles byl odstaven a přišla Karibská krize. To znamená, vedení SSSR jednalo v zájmech Nové Britské Říše (NBŘ) proti Kennedymu. Potom byl tradicionalista Kennedy zavražděn konspirací masového rozsahu, která dodnes nebyl rozkryta. Všichni zásadní účastníci a svědci byli zanedlouho zabiti (Lee Oswald a jeho vrah Rubenstein atd.). Myslím, že spiknutí bylo organizováno strukturami NBŘ.

Proč se Kennedy stal pro NBŘ takovým trnem v patě? Prezident Kennedy byl prvním prezidentem katolíkem v historii USA. Uvnitř elity USA vzrůstal vliv Vatikánu a s ním spojených evropských elit, a začal ohrožovat vliv Nové Britské Říše v USA. Navíc - J.Kennedy byl Irem. Irsko se dlouhou dobu nacházelo pod jhem Britské říše, jejíž základy byly položeny protestanty. A nakonec, Kennedy se pokusil svými akcemi v rovině finančních záležitosti odebrat Federální rezervní bance ("FEDu") právo na emisi dolaru.

4. června 1963 prezident USA John Kennedy podepsal prezidentský příkaz s názvem "Executive order No. 11110". To dávalo Kennedy jako prezidentu USA poprvé od roku 1913 legální právo na vytvoření vlastních finančních rezerv pro řízení země. Ty peníze by patřily národu a nebyly by zatíženy dluhy a úroky. On natiskl bankovky USA, naprosto ignoruje bankovky FEDu. Dokumenty indikují, že Kennedy natiskl 2- a 5- dolarové bankovky v celkové hodnotě 4 292 893 845 dolarů. Na dolarech Kennedyho byl nápis "Federální rezerva" nahrazen nápisem "Spojené Státy" a byla na nich použita červená barva namísto zelené. Několik měsíců poté byl zavražděn. Nelze si nevšimnout významu toho, že den po jeho smrti byly všechny bankovky, natištěné podle jeho příkazu, staženy z oběhu a zničeny.

V souladu s rozhodnutím Kennedyho získala americká vláda poprvé od roku 1913 právo tisknout svou mezinárodní měnu a nepůjčovat si peníze u Federální rezervy - soukromé finanční korporace Britské říše. Byl to pokus dostat se z pod kontroly Londýna. Podle příkazu 11110 získala vláda USA právo vydávat stříbrné certifikáty zabezpečené stříbrnými slitky a mincemi, a také standartními stříbrnými dolary, nacházejícími se v jeho úložištích. Nová valuta by byla ze sta procent podložena reálnými hodnotami.

Takovým způsobem se Kennedy stal kvůli řadě faktorů krajně nevýhodnou figurou pro vedení NBŘ. Vytvořit systém řízení na základě reflexů se u Kennedyho na rozdíl od Chruščova nepovedlo. Během karibské krize Chruščov kompletně prohrál informačně-analytické soupeření s prezidentem Kennedym. To je velmi dobře ukázáno v americkém analytickém filmu "Třináct dní".

Tradicionalista a americký státník-stalinista J.Kennedy byl mnohem silnější než antitradicionalista a globalista-trockista N. Chruščov. Z druhé strany, během krize se současně projevil boj globalistů a tradicionalistů jak uvnitř USA, tak uvnitř SSSR.

Analogický boj se rozhořel v srpnu 2008, kdy na požadavek amerických globalistů (Rice a Cheney) začala ozbrojená agrese režimu M.Saakašviliho proti Jižní osetii. Zároveň ale američtí antiglobalisté podpořili ruské antiglobalisty. V roce 2008 se projevili některé kontury spojenectví státníků USA i Ruska v boji proti NBŘ. Ale v 60. letech to spojenectví ještě nevzniklo.

Akce sovětské armády během Karibské krize byly velmi profesionální. V armádním prostředí byl vliv skupiny stalinistů-státníků mnohem silnější, než v partijním. Nehledě na všechny pokusy Chruščova reformovat armádu, ve vojenském prostředí se ideologie státníků zachránila. Americká strana si myslela, že na Kubě se během krize nacházelo kolem 10 tisíc ruských vojáků. Ve skutečnosti jich tam bylo desetkrát více. Operace přesunu našich vojáků na Kubu byla provedena bleskově.

Zároveň ale politické vedení SSSR v čele s Chruščovem projevilo krajní nekompetentnost. Právě po geopolitické porážce vedení SSSR britsko-americkými strukturami informační války byl udělán závěr o možnosti reflexního ovládání vyšší sovětské politické elity. Později to bylo několikrát realizováno (Helsinky-75, Afghánská past, perestrojka atd.). V konečném důsledku to přispělo k porážce SSSR v informační válce.

Takovým způsobem Karibské krize demonstrovala správnost strategie informační války proti SSSR, rozpracované Kennanem v jeho znamenitém "dlouhém telegramu". Proto "dlouhý telegram" způsobil v roce 1946 ve Washingtonu vytržení. Oni jej nejen čekali, ale právě jeho připrava byla hlavním úkolem Kennana v Moskvě. Potom Kennana hned stáhli zpět do USA na dopracování hypotéz. Brzy se objevila "Stať X" a v ní klíčové slovo "kontrola" (сдерживание), které se nevyskytuje mezi 5542 slovy původního telegramu. Co se mělo na mysli? "Tvrdá politika kontroly Rusů ... v libovolném geografickém místě, kde projeví příznaky intervence."

Na jaře roku 1952 určili Kennana vyslancem v SSSR. Přitom v USA i SSSR chápali, že dosazení takového člověka povede ke konfliktu. Na podzim toho roku vystoupil Kennan v západním Berlíně s ostrým interview, kde mimo jiné přirovnal vztahy v SSSR k americkým diplomatům k těm v hitlerovském Německu. 7 let po porážce fašizmu to bylo jednoduše provokativní prohlášení. Odpověď přišla v zápětí. 3. října 1952 ho Sovětský svaz prohlásil za "persona non grata" a vyhostil. Ta epizoda byla koncem diplomatické kariéry Kennana. Ale historická mise toho člověka byla v té době už splněna. Kennan se stal jedním z hlavních režisérů informační války proti SSSR. Jeho myšlenky sloužily jako základ pro realizaci významných strategických operací první světové informační války, mj. "Marshallova plánu", chruščovského voluntarizmu a gorbačovské perestrojky.