O tom, co to jsou vysoce přesné zbraně, určené k humanitárním válkám 21. století.

(převzato - Ostrov Janiky)

Co je to vysoce přesná, nebo-li inteligentní, nebo-li humánní zbraň?

Vysoce přesnou zbraní se nazývá taková zbraň, jejíž koeficient zničení cíle je alespoň 50%.

Tedy, jestliže “vystřelíme” ze dvou takovýchto zbraní, jedna z nich zaručeně zničí cíl. A ta druhá má právo trefit nějaké jiné místo.

Jak moc je to humánní?

Posuďte sami: standardní bojová hlavice disponující třemi sty kilogramy ekvivalentu TNT rozmetává střepiny na vzdálenost 2 400 metrů. Přitom zóna totálního zničení tlakovou vlnou a střepinami je několik desítek metrů. Tlaková vlna vám způsobí těžká vnitřní zranění v poloměru 50-70 metrů od epicentra. Pokud se včas nevrhnete na zem nohama k epicentru, nezacpete si uši rukama a neotevřete ústa.

O nic nejde, trénovaní vojáci se to naučili dělat podle zvuku, který ta letící věc vydává. Samozřejmě pouze ti, kterým se nějak podařilo přežít první 2-3 měsíce války.

Mimochodem, jestli vám ve vzdálenosti 1 km od místa zásahu vysoce přesné zbraně kus železobetonového bunkru vymrštěný výbuchem utrhne hlavu tak to bude vysoce humánní smrt. Nestihnete ani nic ucítit. Podstatně lepší, než umřít třeba na rakovinu. Když přežijete a dožijete se rakoviny, budete ještě litovat, že vás nějaká humánní bomba nezabila.

Máte něco proti humanismu v praxi?

A teď o tom jak se dosahuje té vysoké přesnosti.

Dosahuje se jí důkladným prozkoumáním krajiny a označením objektů pro následující bombardování. Přitom družice na to nestačí. Jsou nutná průzkumná letadla. Proč myslíte, že před válkou v Jugoslávii amíci tak trvali na zkoumání humanitární situace na jugoslávském území ze vzduchu?

A ještě je zapotřebí GPS. Přitom amíci mají možnost GPS selektivně vypnout. Cizím přijímačům. Proč si myslíte, že Rusko vytvořilo svůj navigační systém Glonas?

GPS se ale dá, dokonce i bez sestřelování družic, potlačit prostředky radioelektronického boje. (Pokud nebojuje Libye nebo nějaké, bože chraň, Vanuatu). Proto je nutné ještě před začátkem humanitárního bombardování zavčas rozmístit na základě údajů GPS na demokratizovaném území radiomajáky pro navedení humánních zbraní při nefunkčním GPS. Které budou nějaký čas pracovat v režimu rádiového klidu. A zapnuty budou v případě nefunkčnosti GPS pouze na dobu nutnou pro přiblížení se k cíli křižujících střel a bombardérů. Tudíž je nutno na teritorium podrobené demokratizaci zavčas vyslat množství specielně připravených pracovníků nevládních humanitárních organizací. Aby monitorovali proces dodržování lidských práv představiteli krvavého protilidového režimu. (No a při té příležitosti také instalovali majáčky.) A proč si myslíte, že… (No, myslím, že mi rozumíte.)

Ale ani to nestačí. Existuje spousta pohyblivých cílů a nepohyblivých cílů, které nelze identifikovat ze vzduchu. Aby se daly humánně zničit, je třeba je v patřičném okamžiku nasvítit laserem. Anebo zavčas označit radiomajáčky, dodržujícími dočasně rádiový klid. A proč asi, myslíte, amíci tak trvali na vstupu představitelů humanitárních misí a demokratických žurnalistů do objektů administrativního a vojenského řízení, z důvodů zjištění, zda tyto odpovídají humanitárním úkolům na ně kladeným? Kvůli interview, samozřejmě! A co jste si mysleli?

A mějte na paměti, že vysoce inteligentní a tudíž příšerně drahé vysoce přesné zbraně nemá smysl používat bez předchozího vybavení demokratizované země všemi výše uvedenými vysoce humánními aparáty rozmístěnými tam humanitárními misemi a demokratickými novináři. Bylo by to ekonomicky neefektivní. Neboť intelektuální nádivka takovýchto zbraní a o nic méně intelektuální infrastruktura zabezpečující jejich nasazení je stokrát dražší, než je cena obyčejných hloupých zbraní. Takže demokratizace není pro daňové poplatníky, mající to štěstí žít v dávno zdemokratizované zemi, vůbec levná záležitost.

Proto, jestliže není teritorium včas kvalitně připraveno k demokratizaci, nezbude, než místo dvou vysoce přesných a vysoce humánních aparátů vyklápět na demokratizované obyvatelstvo stovky obyčejných hloupých bojových hlavic. Z důvodu zaručeného zničení protivníka a jeho patolízalů, majících ten podlý zvyk ukrývat se od odplaty za své zločiny mezi mírumilovným obyvatelstvem, nemocnicemi a školami, marně doufaje že je to zachrání před vojáky světla nesoucími na svých stříbrných křídlech štěstí a naději utiskovaným národům.

Je vám jasné, jak důležité jsou pro humanitární, demokratické, antidiktátorské mise k osvobození národů trpících pod železnou patou, humanitární mise a demokratičtí novináři?

No bodejť! Bez jejich blahodárné činnosti by se humanitní operace nevyhnutelně změnila v nemířené kobercové bombardování, mající za následek četné oběti mezi demokratizovaným obyvatelstvem.