O perspektivách globální civilizace, o Rusku a USA... (3)

24.2.2017

předchozí část

...To vše jsou ukazatele toho, že liberál-fašistická globální mafie, kvůli zvláštnostem mravnosti a mentality liberálů, je schopna i v naší době změnit „hybridní válku“ na tradiční vojensko-silovou, pokud bude mít za to, že okolnosti garantují vítězství Západu v ní, což je dlužno otevřít možnosti ke „konečnému řešení Ruské otázky“.

S tímto nebezpečím pro celý svět, které v sobě nese mafie liberálů a jejich masová periferie, byla spojena otázka V.Putina během jeho vystoupení v Generálním shromáždění OSN v září 2015: „Už si uvědomujete, co jste napáchali?“ - na kterou nebyla od liberálních politiků Západu získána žádná odpověď. Ale tato otázka byla i otázkou o budoucnosti světa a lidstva, a na ni politici Západu nedali také žádnou odpověď, kromě nekonečné demagogie na téma mise Západu šířit „demokracii“ a „práva člověka“ v liberálních chápání těch termínů po celém světě, a kromě blouznění o Rusku jako o nebezpečí světové civilizaci.

V podmínkách takové globální politiky vyžadujé přímé odmítnutí Ruskem liberálně-tržního sociálně-ekonomického modelu:

• buďto podstatné vojenské, vědecké a technologicko-výrobní posílení naší země, realizované potichu v podmínkách de-jure liberálního sociálně-ekonomického zřízení,

• nebo podstatné oslabení liberálně-fašistické globální mafie, kontrolující politiku všech států Západu,

• nebo jedno i druhé – tj. posílení naší země v podmínkách dvojvládí v ní globálního liberál-fašizmu a lokálního „opričného státu“ a podstatné oslabení možností transnacionální liberálně-fašistické mafie fašizoidních liberálů kontrolovat globální politiku.

Přičemž „posílení země“ v realitě, to znamená nejen určitost cílů rozvoje, uznávaných jako cíle společnosti práceschopnou a politicky aktivní částí naší společnosti, ale i určitost cest a prostředků dosažení cílů takového druhu. V oblasti politiky – určitost cílů, cest a prostředků jejich dosažení, to je státní ideologie, která je nyní zakázána článkem 13. platné kryptokoloniální ústavy.

Ale kromě toho, aby společnost nežila podle principu „Vlast miluji, ale stát nenávidím“, musí ta státní ideologie vyjadřovat ideály společnosti, přičemž ne spotřebitelské ideály, ale mravně-etické především, jako základ pro realizaci spotřebitelských přání.

Taková státní ideologie v Rusku není, ale ne kvůli ústavnímu zákazu, ale kvůli tomu, že představitelé státní moci vidí v národě:

• ne spoluobčany, disponujícími stejnou důstojností jako oni sami,

• ale dobytek, jehož úkolem je být „levnou pracovní silou“.

Jako důsledek, témata spravedlivosti a vykořisťování „člověka člověkem“ jsou vyloučeny z veřejných politických diskusí, a velká většina vládnoucí „elity“ hodnotí Velkou říjnovou socialistickou revoluci jako zločin a chybu Historie.

Konkrétně ve výnosu prezidenta RF „O přípravě a provedení opatření, zasvěcených 100-letému výročí revoluce roku 1917 v Rusku“ se obecně vůbec nenachází slovní spojení „únorová revoluce“, „říjnová revoluce“, „buržoazně-demokratická revoluce“, „socialistická revoluce“: řeč jde o nějaké obecné „revoluci r.1917 v Rusku“.

Ale bez zhodnocení otázek o spravedlivosti a vykořisťování „člověka člověkem“ je v principu nemožné pochopit ani příčiny revolucí roku 1917, ani historii občanské války, protože jejími hybnými silami – znepřátelenými stranami – byly stoupenci ideálů únorové buržoazní revoluce, usilující o přechod od feudálně-buržoazních metod vykořisťování národa k čistě buržoazním metodám vykořisťování téhož národa jako samoobnovující se biomasy / ekonomického zdroje, - z jedné strany, a z druhé strany – stoupenci ideálů VŘSR, usilující přejít k sociálně-ekonomickému systému, ve kterém nebude místo pro vykořisťování „člověka člověkem“ a nebude tedy místo ani pro vykořisťovatele.

Tj. termín „revoluce roku 1917 v Rusku“ je příkladem toho, že V. Putin pokračuje uklánět se od veřejného vyjádření určitosti v zadání mravně-etických ideálů společenského rozvoje, podporovaných a ochraňovaných politikou státu. Přitom nejednou hovořil, že národní idea Ruska je patriotismus. Například:

«Novo-Ogarevo, 3.2.2016 – RIA Novosti. Národní idea v Rusku je, je to patriotismus, žádné jiné ideje není třeba vymýšlet, prohlásil ve středu ruský prezident Vladimir Putin.

"Žádnou jinou ideu nevymyslíme, a vymýšlet není třeba“ - řekl Putin na setkání s členy „Klubů lídrů“ ohledně šíření iniciativ byznysu.

"U nás není, a nemůže být žádná jiná sjednocující idea, než patriotismus“, zdůraznil.

"To i je nacionální idea. Není ideologizovaná, není spojena s činností nějaké strany. Je to spojeno s obecným sjednocujícím principem. Pokud chceme žít lépe, je třeba aby byla země přitažlivá pro všechny občany, efektivnější“ - dodal Putin.»¹

Tato vyjádření o patritismu jsou nehodnověrná, konkrétně proto, že v občanské válce 1918-1921 bojovali z obou stran lidé, přesvědčení o svém patriotismu, ale o různém patriotismu, ideologizovaném a idealizovaném vzájemně se vylučujícím způsobem:

• Z pohledu rudých: bílí se sčuchli se světovým kapitálem v podobě Antanty, která chce rozčlenit Rusko, zotročit a navěky zakabalit jeho národy, a státní dokumenty a publicistika zemí Antanty a USA období 1917-1920 ukazuje oprávněnost rudých v takovém hodnocení „patriotismu“ bílých.

• Z pohledu bílých: rudí jsou vzbouřená spodina, kterou manipulují „židé“ a další „náplava“ a proto rudí konají v rámci „žido-zednářského“ spiknutí.

• Neutrálové té občanské války se také považovali za patrioty, předpokládali, že nemají pravdu ani bílí ani rudí, ale sami neutrálové nic srozumitelného ohledně budoucnosti země nevyprodukovali.

Tj. patriotizmus stran, znepřátelených v občanské válce, je charakterizován aforismem, vyřčeným M. Saltykovem-Ščedrinem dlouho před rokem 1917: „Nihilista, to je za prvé člověk, který se z nějakého důvodu považuje za nespokojeného, za druhé, je to člověk, který miluje vlast svým způsobem a kterého chce někdo donutit milovat vlast jiným způsobem. A takového člověka vybírají předmětem vnitřní politiky“². A revoluce a občanská válka, to je vyjádření neadekvátnosti té vnitřní politiky ve vztahu k lidem nespokojeným s životem, kterou prováděla vládnoucí „elita“ říše v čele s carem.

Přesto, uvedená a další vyjádření V.Putina o ideologicky vyprázdněném patriotismu jsou kompletně na místě v podmínkách dvojvládí mafie liberálů a „opričného státu“ a odpovídají uskutečňování státního řízení na základě principu „kdo ví, ten pochopí, a kdo neví nebo není schopen pochopit – jeho problém...“ a primitivnosti chápání problému patriotismu a spravedlivosti velkou částí obyvatel, poslanci dumy, senátory a činovníky různých státních institucí. Zamlčení podobného druhu mohou vyvolat dva druhy následků:

• dovolují nepumpovat nesmyslné emoce v davu a nevybuzovat ve společnosti agresivitu sociálních skupin ve vztahu k sobě navzájem a snižovat sociální napětí mezi nimi za podmínky, že provádění politika skutečně dostatečně efektivně odstraňuje historicky ve společnosti zformovanou nespravedlivost;

• ale pokud prováděná politika neodstraňuje historicky ve společnosti zformovanou nespravedlivost, v důsledku čehož nezabezpečuje rozvoj společnosti, ale konzervuje nebo zhoršuje stav, pak taková tvrzení vyvolávají nenávist v prostředí sociálních skupin trpících nespravedlivost, což vede k narůstání revoluční situace, která se nevyhnutelně přelije v revoluci nebo vzpouru, když „elitarizovaná“ státní moc, která se postavila proti společnosti, dostatečně degraduje a ztratí akceschopnost ve vnitřní politice.

Nyní přejdeme k tomu, co probíhá ve společnosti, podřízené „elitární“ státnosti. Co se týká uvědomování si v ní mravně-etických ideálů a jejich vyjádření v organizaci života země, pak situace je pro větší část obyvatel blízká k epizodě, završující povídku bratří Strugackých „Piknik u cesty“. Hlavní postava se modlí k tajemné kouli, zanechané mimozemšťany, která, jak věřily postavy povídky, plní přání:

«Už se nesnažil přemýšlet. V zoufalství opakoval stále dokola jedno a totéž jako nějakou modlitbu: „Já jsem zvíře, však to sama vidíš, že nejsem nic než zvíře. Neumím mluvit, nenaučil jsem se mluvit, neumím přemýšlet, ti lumpi mi zabránili, abych se to naučil. Ale jestli je to opravdu tak... jestli jsi vševědoucí a všemohoucí... poradíš si s tím sama. Podívej se do mé duše, tam najdeš všechno, určitě! Já mám duši, lidskou duši, a nikdy jsem ji neprodal! Vytáhni si odtud sama, co vlastně chci! Nechci přece nic zlého. Proboha, proč si nemůžu nic vymyslet, proč mě napadá právě tohle? ŠTĚSTÍ PRO VŠECHNY, ZADARMO, A NIKDO AŤ NEODEJDE S PRÁZDNOU.“»

V současné době je jedinou detailně propracovanou alternativou jak „elitární“ svévolnosti ve vztahu k národu-“dobytku“, tak i přiživnickým ambicím „štěstí pro všechny, zadarmo“ velké části národa – Koncepce společenské bezpečnosti (KSB). Ale ona není využita státní mocí, a ve společnosti se šíří „sama sebou“ v míře toho, jak lidé různých pokolení a sociálních skupin dochází k závěru, že „takhle to dál nejde...“.

Takové šíření KSB a podřízení průběhu událostí jí je pomalý proces. Proto mnozí, včetně rozčarovaných bývalých stoupenců KSB, kteří byli přesvědčeni o tom, že je třeba jen dostat stranu KPE do Dumy, aby byla zformována zákonodárná základna života společnosti na základě KSB, a život země se změní k lepšímu – mají za to, že proces šíření KSB v režimu „samo sebou“ nemá žádný politický význam³.

Avšak v historii hraje rozhodující roli psychodynamika společnosti, a její změny určují budoucnost. Proto se obrátíme k ilustraci 1 níže.

Poprvé byla publikována v analytické poznámce VP SSSR č.6 (102) 2011. Vše popsané v části 2 se týká faktorů, pojmenovaných ve schématu vzájemných vazeb procesů řízení v životě společnosti:

• «státnost jako souhrn orgánů centrální, regionální a místní moci»

• «byznys-moc, jako moc vlastníků kapitálu a top-managerů»

• «obyvatelstvo státu jako souhrn sociálních skupin, rozlišovaných podle různých příznaků (tj. obyvatelstvo je vzájemná vloženosti sociálních skupin = supersystémů)»

• «zahraničí»⁴.

Vně rozboru v předcházejícím textu části 2 zůstaly:

• «Noosféra», zahrnující do sebe lidský segment, představující sebou souhrn egregorů, vytvořených lidmi,

• a „Všedržitelnost Boží“ - hierarchicky nejvyšší všeobjímající řízení, které koná jak přímo, tak i zprostředkovaně, včetně skrz noosféru Země.

Všedržitelnost Boží, noosférní (egregoriální) řízení je pro ty, jejichž vidění politické situace nevychází za rámce uvedeného v části 1 – něco jakoby neexistujícího nebo z principu nepochopitelná „mystika“⁵. Přesto, „mystika“ je část reality a Bůh není lhostejný k tomu, co se děje na Zemi, a On hovoří s lidmi – s lidstvem celkově, s kulturně svébytnými společnostmi a personálně s každým osobně – jazykem životních okolností, které jsou adresovány těm či oněm lidem a nesou konkrétní smysl.

V tomto pohledu není katastrofa Tu-154 Ministerstva obrany Ruska 25. prosince 2016 pouze smutná a tragická událost, která zůstala nevratně v minulosti a v paměti lidí (především rodin zemřelých). Kromě toho – nezávisle na konkrétních možných příčinách – se v ní projevila konkrétní algoritmika noosférního řízení a Všedržitelnosti. V takovém vnímání je katastrofa Tu-154 varováním, předávajícím zprávu: „Rusko v jeho historicky zformované konfiguraci sociálně-ekonomických institutů není schopno (vz)letu“. Takové pročtení té katastrofy je založeno na tom, že zahynulý Ansámbl písní a tanců Ruské armády (Alexandrovci) je jedním ze symbolů naší země. Proto je ta katastrofa svého druhu obdobou železniční katastrofy carského vlaku v Borkách 17/29.10.1888, kde Alexandr III. přišel o zdraví, což způsobilo jeho smrt ve věku 49 let v roce 1894, ačkoliv on sám i členové jeho rodiny v té katastrofě přežili (o tomto podrobně viz analytickou poznámku O sakrálnosti moci).

Na podobná varování je třeba reagovat adekvátně, tj. měnit charakter řízení průběhu událostí. To se týká jak varování osobního měřítka, tak i varování společenského a celoplanetárního měřítka. V daném konkrétním případě je Rusko dlužno zříct se liberálně-tržního ekonomického modelu a uvést do života Koncepci společenské bezpečnosti, která ve své rozvoji předpokládá život lidí a provádění státní politiky za podpory objektivních zákonitostí šesti skupin, představených níže. Otázka je v tom, jak to udělat cestou bezpečnou pro zemi a lidstvo.

Objektivní zákonitosti, jimž je podřízen život každého člověka, libovolné rodiny, společnosti a lidstva jako celku:

1. Lidstvo je část biosféry, a existují objektivní zákonitosti, regulující: 1) vzájemné působení biosféry a Kosmu, 2) formování biocenóz a 3) vzájemné působení biologických druhů jeden na druhého v rámci biosféry.

2. Lidstvo je specifickým biologickým druhem a existují specifické biologické (fyziologické a psychologické) druhové zákonitosti, regulující jeho život.

3. Existují mravně-etické (noosférní, egregoriální a religiozní) zákonitosti, regulující vzájemné vztahy majitelů rozumu a vůle. A navzdory mínění mnohých, zákonitosti této kategorie vycházejí za hranice lidské společnosti, a etika, diktovaná z hierarchicky vyšších úrovní v organizaci systémů různého druhu, je závazná pro hierarchicky nižší úrovně a odstoupení od jejích norem je trestáno. V souladu s tím, odstoupení od spravedlivosti – mravnosti, vlastní Nejvyššímu, je hlavní mravně-světonázorová příčina biosférně-sociální ekologické krize.

4. Kultura, kterou geneticky předurčeně nese lidstvo, je variantní, a existují sociokulturní zákonitosti, jejichž následování garantuje stabilitu společnosti v následnosti pokolení, a jejichž narušení je schopno přivést k jejímu zmizení v průběhu života několika pokolení pod vlivem degradačních procesů.

5. Historicky zformovaná kultura všech společností současné globální civilizace je taková, že jsme nuceni se zaštiťovat před přírodním prostředím technosférou. Technosféra je vyráběna a rozvíjena během hospodářské a finanční činnosti, a existují finančně-ekonomické zákonitosti, určující jak rozvoj společensko-ekonomických formací (sociálně-ekonomických systémů), tak i jejich degradaci a krach.

6. To vše dohromady může vést ke konfliktům zájmů a konfliktům různých druhů činnosti, jejichž vyřešení je nutné řídit. A existují objektivní zákonitosti řízení, jediné pro všechny procesy řízení, od jízdy na trojkolce do komplexního projektu, uskutečňovaného několika státy na principech partnerství soukromých firem a státu.

3. Spolehlivá politická technologie uskutečnění změn

Odpověď na otázku, kterou je završena část 2, spočívá v tom, že v procesu sociálně-ekonomických změn, stejně jako i v klidném stabilním životě, je nutné opírat se na objektivní zákonitosti. Jedna z nich může být zformulována následujícím způsobem:

Libovolné kardinální změny ve společnosti je úspěšně realizují, a jejich výsledky se stávají normou života dalších epoch jen v tom případě, pokud jsou podporovány psychodynamikou té společnosti, zformovanou k okamžiku začátku změn, podmíněnou mravností a chápáním světa dostateečně široké části společnosti.

To je jedna z hlavních zákonitostí velké politiky – politické strategie, které jsou podřízeny všechny velké změny – jak pozitivní (srovnejte práce J.V.Stalina v jejich chronologii a historii SSSR), tak i vedoucí k degradaci a sociokulturním katastrofám (srovnejte Direktivu RNB USA 20/1 z 18.8.1948 „Naše cíle ve vztahu k Rusku“ s historií SSSR v post-stalinské době); jak lokalizované v mezích státu, tak i pokrývající více států až do globální civilizace celkově.

Ale analytici, jejichž zorné pole je ohraničeno problematikou finančně-ekonomické konkretiky a konkrétního rozdělení těch či oněch osob po pozicích ve státním aparátu a v byznysu, se nezabývají monitoringem a analýzou probíhajících změn potenciálu psychodynamiky společností, nezabývají se analýzou procesů, ve kterých se projevuje noosférní⁶ a Všedržitelná⁷ komponenta sociálního řízení. V důsledku se jejich prognózy ukazují jako liché. Zvlášť se to týká dlouhodobých a strategických prognóz: „Náhoda je mocný, okamžitý nástroj Prostřetelnosti“ (podle A.S.Puškina) a také noosféry, který dělá všechny prognózy a plány vybudované na jejich základě nereálnými, pokud v základě prognóz a plánů leží po své podstatě nepravdověrné ( = v rozporu s objektivní etikou) ambice.

Proto se obrátíme ke zkoumání změn potenciálu psychodynamiky ruské společnosti.

Psychodynamika společnosti, jejímiž nositeli je celý souhrn osobních psychik lidí a jimi tvořených egregorů, to je proces, charakterizovaný množstvím parametrů, navíc se počet parametrů může v průběhu času měnit pod vlivem procesů rozvoje a degradace kultury a lidí.

Přesto je pro pochopení toho, jakým směrem se mění potenciál psychodynamiky společnosti Ruska, a jaké procesy budou uskutečnitelné na jeho základě, dostatečné prozkoumat jen některé z charakteristických parametrů. Jsou to:

1. Důvěra lidí ke konkrétním idejím (ideologiím);

2. Důvěra lidí ke konkrétním veřejným osobám, které se jeví nositeli určitých idejí (ideologií), tj. důkladně znají ty ideje-ideologie;

3. Změna světonázoru lidí jak v aspektu změny tématického spektra, tak i v aspektu chápání různých procesů v rámci daného tématického spektra.

To vše je možné identifikovat:

• v průběhu cíleně prováděných výzkumů veřejného mínění na základě vytvoření reprezentačních skupin a provádění konkrétně zaměřených dotazníků;

• zprostředkovaně – na základě sledování všemožných talk-show, publikací a diskusí na internetu, ačkoliv na internetu je přitom nutné identifikovat a zvlášť analyzovat publikace placených propagandistů a publikace robotů, a dávat tyto skupiny bokem do zvláštního tématu.

• Kromě toho, chytrým politikům je otevřen ještě další zdroj informací pro analýzu podobného druhu – potenciálu psychodynamiky a jeho změn. Jsou do dopisy občanů, adresované jim nebo strukturám v nichž působí.

• Ještě jedním zdrojem informací jsou informace, shromažďované zvláštními službami. Ale v případě degradace zvláštních služeb začínají shromažďovat pletichy a výmysly a falšovat hodnocení tím či oním směrem na základě politické konjunktury jak ji chápou.

Ale pro identifikaci změn potenciálu psychodynamiky společnosti jsou zcela dostačující talk-show, vtipy a publikace na internetu. Výsledky je možné sumarizovat v tabulce 3.

Tabulka 3.
Změny potenciálu psychodynamiky společnosti
 

Ti, kdo pochybují o realitě hodnocení, uvedených v nejpravějším sloupci kurzívou, si mohou prosurfovat internet, různé diskusní stránky politického zaměření, a youtube (například zhodnotit počet pozitivních a negativních reakcí pod vystoupeními Katasonova, Fjodorova, Starikova, Kurginjana, Svanidze, Gozmana, Glazjeva, Pučkova („Goblina“), Chazina, J. Kedmi (Kazakova, v minulosti hlavy izraelské zvláštní služby Nativ), Satanovského a dalších.

-pokračování-

poznámky