22.2.2017
2. Rusko: co nebylo řečeno v části 1?
V té podobě, v jaké je text představen v části 1, nebyl publikován na přelomu let 2015/2016 z důvodu neúplnosti osvětlení v něm toho, co probíhá v zemi a ve světě, a završení práce nad ním bylo odloženo „na potom“, protože bylo třeba se věnovat jiným důležitějším věcem.
Přesto je text oddílu 1 ve verzi z konce prosince 2015 významný v tom smyslu, že přibližně tak mnozí občané RF, po shlédnutí vystoupení J.Katasonova, J.Fjodorova, N.Starikova, S.Glazjeva a dalších, vyjadřují svou nespokojenost s tím:
-
co se v zemi děje;
-
kam, na základě podobných hodnocení, směřuje politika státu;
-
že V.V. Putin dodnes neodstranil od moci nad financemi, ekonomikou země, médii a vzdělávacím systémem liberálně-fašistickou mafii1.
Nejrozhodnější z nich dochází k závěru, že V.V.Putin nedělá nic pro blaho země proto, že on sám je s liberály zajedno a sám je jejich loutka, a jeho úkolem je realizovat „eutanázii Ruska“, a v souladu s tímto přesvědčením je třeba pro blaho vlasti odstranit ho z pozice prezidenta v nejbližší době.
S takovým hodnocením by bylo možné souhlasit, pokud by text části 1, vystoupení V.Katasonova a S.Glazjeva charakterizovaly politickou situaci v její úplnosti a celostnosti, a netýkaly se izolovaně od ostatních jen finačně-ekonomické oblasti života společnosti, přičemž jen v jejích veřejně posuzovaných aspektech. Obrazně řečeno, osvětlení finančně-ekonomických problémů a kroků v této sféře státní moci Ruska, analogické obsahu části 1, ilustruje obrázek uvedený výše. A v souvislosti s touto metaforou vyvstává otázka, co zůstalo za rámci tématiky části 1, a co systematicky zůstává vně veřejné politické diskuse, ale přitom nedovoluje politickému vedení země přejít od liberálně-tržního ekonomického modelu k finančně-ekonomickému systému, pracujícího na řešení úkolů zajištění bezpečného rozvoje země?
Při osvětlení této tématiky je především nutné ukázat na to, že revoluční situace v Rusku v období od 21.3.2014 (návrat Krymu a Sevastopolu jako součástí Ruska a zavedení sankcí proti Rusku ze strany Západu) do současného okamžiku (leden 2017) nevznikla. Pokud si vzpomeneme, co probíhalo v „lichých 90. letech“, pak v té době skutečně revoluční situace uzrávala a kdyby epocha oligarchické vlády jménem prezidenta B.Jelcina pokračovala dále, vše by skončilo krachem ekonomiky a státu, tj. revoluční situací, jejíž následky by byla země – Ruská mnohonárodnostní civilizace v hranicích Ruské federace – odsouzena rozplétat během minimálně několika desetiletí, a v nejtěžší variantě by odešla na stránky historie.
To se nestalo, protože od začátku prezidentství V.Putina, tj. od roku 2000, do začátku světové finančně-ekonomické krize roku 2008 a následujících let se ekonomická situace obyvatel a státu zlepšovala. Zde je důležité obrátit pozornost na tu okolnost, že:
-
formálně právně se ve finančně-ekonomické sféře života země po r. 2000 v porovnání s „lichými“ 90. lety obecně nic nezměnilo – v zemi stále funguje kryptokoloniální ústava r.1993, v souladu s níž Centrální banka RF před Ruskem za nic neodpovídá a jeví se plnomocným představitelem globální lichvářské mafie, která uzurpovala bankovní sféru v hranicích regionální civilizace jménem Západ, a usiluje o nesdílenou globální moc;
-
avšak ekonomika Ruska během celé té doby funguje ne tak, jak fungovala v „lichých“ 90. letech, což se projevuje v tom, že ačkoliv ekonomická situace hlavní části obyvatel se přestala citelně zlepšovat po roce 2008 a realitou jsou i období určitého zhoršení, ekonomika nicméně nezkolabovala a funguje, demonstrujíce určité úspěchy v řadě oblastí.
Součet první a druhé okolnosti dovoluje udělat závěr o tom, že v zemi se zformovala nějaká „opričná2 ekonomika“, která funguje na principech neslučitelných s liberálně-tržním ekonomickým modelem. Jaké mohou být principy, zabezpečující fungování „opričné ekonomiky“ v podmínkách panování de-jure finančně-ekonomického liberalizmu? - Bez provádění finančního monitoringu a bez pouštění se do detailů a konkrétností je možné poukázat na některé z nich:
-
Dotování ze státního rozpočtu úrokových sazeb pro řadu odvětví a hospodářských subjektů. Ačkoliv v konečném důsledku je to dotování lichvářského sektoru, nikoliv finanční síly reálného sektoru, ale v podmínkách lichvářské tyranie dovoluje vést a rozšiřovat výrobu těm odvětvím a subjektům, které by jinak dávno zkrachovaly v podmínkách čistě liberálně-tržního ekonomického modelu, ve kterém jsou dotace podobného druhu nepřípustné.
-
Likvidace komerčních bank, které se chovají nesprávně ve vztahu k úkolům ekonomické politiky „opričného státu“.
-
Oficiálně nedeklarovaná emise rublu, která se může realizovat skrz financování státních programů různého druhu.
-
“Prodej“ státem práva „být oligarchou“ (nebo miliardářem nižšího rangu) výměnou za spoluúčast „kupce“ práva „být oligarchou“ (miliardářem) na těch či oněch programech rozvoje, realizovaných státem.
-
Transformace korupční daně, která „postupuje nahoru“ po „vertikále moci“, na určité úrovni této moci na investiční prostředky namířené na konkrétní projekty, odpovídající úkolům „opričného státu“.
-
Výběr kádrů a jejich pozvedávání na pozice podle principu jejich loajálnosti „opričnému státu“ v předpokladu očekávání, že loajální kádry budou schopny přivléct profesionály a organizovat jejich činnost v řečišti projektů „opričného státu“.
-
A kromě uvedeného výše – vše to, v čem se projevuje princip „kdo ví, ten pochopí...“ ve vší různorodosti jeho fungování ve všech oblastech politiky, a kdo neví nebo není schopen pochopit – jeho problém...
Ve výsledku se k současnému okamžiku místo revoluční situace, pěstované v Rusku globální mafií liberálů s cílem rozčlenění země a konečného řešení „Ruské otázky“ ve výsledku vítězství Západu v „hybridní válce“, v Rusku zformovalo dvojvládí mafie liberál-fašistů z jedné strany, a z druhé strany – „opričného státu“. Je pochopitelné, že v podmínkách dvojvládí je bezzákonost a svévolnost činitelů a byznysmenů, nerozhodnost, sabotáž a záškodnictví ze strany činovníků obou skupin i nerozhodných – normou života, programující charakter státního řízení a formující „tvář moci“.
Odlišnost současnosti od epochy, ze které pochází termín „opričnina“, je v tom, že Ivan IV. otevřeně prohlásil opričnou vládu, a moc opričniny se nerozprostírala na celé území země, kdežto v současné době není „opričnina“ prohlášena otevřeně, ale zformovala se a koná tiše na celém území země, a v její činnosti neexistuje jakkoliv masový (v porovnání s počtem obyvatel RF a regionů) prvek represí.
Vyvstává přirozená otázka: proč jde země cestou budování „opričné ekonomiky“ a „opričného státu“ místo toho, aby se v přímé podobě zřekla liberálně-tržního sociálně-ekonomického modelu, změnila ústavu a zákony o finanční a hospodářské činnosti a tím začala žít kvalitativně jinak?
Jsou dvě příčiny, vnitřní a globálněpolitická.
-
Vnitřní příčina spočívá v tom, že z přibližně 107 milionů voličů je drtivá většina reálně nekompetentní v politice a v ekonomice, a hlavně – nepřeje si přemýšlet o této problematice, kvůli čemuž nemohou při své nevědomosti přistoupit k práci v orgánech státní moci, ani v ředitelstvích podniků, nemohou nahradit ty, kdo tam už pracují na základě vzdělání, zaměřeného na obsluhování liberálně-tržního modelu a stačili si vypracovat alespoň nějaké řídící návyky. Záměna těch stoupenců a nevolníků liberalizmu novými osobami, dokonce pokud budou upřímně přesvědčené o neadekvátnosti liberálně-tržního modelu, nedá nic, kromě pádu kvality řízení v porovnání se stávající úrovni dokonci při tom, že stávající kvalita řízení není nijak vysoká3. A na vypracování novými „manažery“ určitého profesionalizmu uběhne nejeden rok; a na vybudování všelidové státnosti, která se bude sama reprodukovat při směně pokolení, bude třeba mnoho let, pokud ne několik desetiletí.
-
Globálně-politická příčina. Spočívá v tom, že:
-
“Globální politika“ nejsou prázdná slova, ale proces řízení globalizací podle konkrétní koncepce globalizace, do kterého jsou tak či onak zavlečeny strukturně i bezstrukturně desítky milionů lidí po celém světě, kterým jsou podřízeny kolosální zdroje.
-
Historická realita je taková, že globální politika se od druhé poloviny 20. století nachází v moci transnacionální mafie liberál-fašistů, která prakticky kompletně kontroluje všechny státy, patřící k regionální civilizaci jménem „Západ“, ale která přitom zdaleka ne vždy je poslušná a ovladatelná ze strany „světového zákulisí“ v důsledku toho, že každý liberál pod vlivem jemu vrozené slaboduchosti, nekompetentní ambicióznosti a neodpovědnosti, což jsou vlastnosti které ho dohromady dělají skutečným liberálem, je upřímně přesvědčen o své intelektuální a faktologické převaze nad těmi, kdo vyjadřuje názory ohledně čehokoliv, neslučitelné s jeho vlastními. Z tohoto důvodu jsou liberálové nepoučitelní.
Součet dvou výše uvedených okolností (kolosální různorodé zdroje, podřízené transnacionální globální mafii liberál-fašistů, a špatná řiditelnost té mafie a jejích pěšáků ze strany „světového zákulisí“) je reálným nebezpečím pro budoucnost lidstva.
V souladu s tím, v případě, že by se Rusko otevřeně zřeklo liberálně-tržního ekonomického modelu, „znárodnilo“ rubl, proměnilo finanční systém ve státní vlastnictví a nástroj státního makroekonomického řízení, to vyvolá nespokojenost globální lichvářské mafie, která podnikne odpovídající protikroky. V tom případě by Rusko začalo stát samo proti veškerému světovému liberálnímu fašismu a jemu podřízeným sociokulturním, ekonomickým a vojenským zdrojům. Přičemž bylo by to za podmínek horších, než jaké byly během Velké vlastenecké války a poté během „studené války“. V letech 19464—1991, kdy SSSR stál proti, také prakticky sám5, všemu světovému systému kapitalismu v čele s blokem NATO a USA; protože na rozdíl od SSSR současná ruská společnost nemá ideály, které by ji spojovaly, ani cíle státní politiky, společné pro drtivou většinu těch, kdo pracuje v různých oblastech. Tj. potenciál zrady v Rusku našich dnů je mnohovrstevný, a liberálové jsou jen nejvíce viditelná a dnes už nikoliv nejnebezpečnější část „páté kolony“. A kromě toho, v tom případy by bylo nutné budovat systém státního řízení nového post-liberálního Ruska v nejtěžším případě v podmínkách více či méně intenzivní války se Západem a více či méně intenzivní vnitřní občanské války a terorizmu, organizovaných „pátou kolonou“.
Proto tvrzení/otázka V.Solovjova V.Putinovi ve filmu „Světový řád“:
„Vladimíre Vladimíroviči, válka bude (…/?)“ - to nejsou prázdné obavy, a ne vymyšlené strašení, ale reakce na kompletně reálné, ale mnohými neuvědomované nebezpečí další eskalace „hybridní války“6 proti Rusku, vedené světovým fašizoidním liberalizmem, počínaje vraždou prezidenta USA F.D. Roosevelta v roce 1945. Avšak toto nebezpečí globální války liberalizmu proti civilizaci Ruska (* a Lidskosti obecně) s cílem jejího konečného zničení si drtivá většina obyvatel země neuvědomuje.
Slaboduchost charakteristická pro liberalizmus, samolibá ambicióznost a neodpovědnost jsou – samy o sobě – na základě psychodynamiky společnosti schopny skutečně přivést k další světové válce, algoritmicky analogicky k tomu, jak v minulosti psychodynamika evropských společností přivedla k první světové válce 20. století, kterou si – v té podobě, jak se odehrála – do 1.8.1914 nepřál nikdo v žádné zemi–její budoucí účastnici7. Přesto válka vypukla a stala se noční můrou, kterou nikdo z jejích účastníků, včetně „válečných štváčů“, před jejím vypuknutím nechtěl.
Od té doby se v životě davově-“elitární“ civilizace, nazývané „Západ“, nic nezměnilo s výjimkou následujícího:
-
ničivá síla zbraní, jejich dosah a rychlost mnohokrát vzrostly, a podřízenost vůli politiků se snížila, protože řada otázek byla předána z kompetence lidí do kompetence automatiky, jejíž řídící programy jsou ne vždy adekvátní životním situacím8.
-
Co se týká algoritmiky egregorů (potenciálu psychodynamiky společností), zůstala beze změny, pokud se dokonce nestala horší v důsledku biologické, mravně-etické a intelektuální degradace společností států Západu v 20. století.
Jedna z ilustrací reality nebezpečí podněcování k válce ze strany liberál-fašistů: během prezidentské volební kampaně v USA v r. 2016, „bývalý jestřáb“, otec „reaganomiky“, Paul Craig Roberts prohlásil: vítězství Hillary Clinton v prezidentských volbách bude znamenat válku s Ruskem. „Vše hovoří o tom, že konflikt mezi zeměmi bude nevyhnutelný a nejspíše jaderný“9. To je názor člověka, který strávil život v politice USA. A ta okolnost, že za Hillary Clinton odhlasovalo více Američanů, než za Donalda Trumpa, je jedním z ukazatelů toho, že davy liberál-fašistické mafie v USA jsou početné a nebezpečné jak pro samotné USA, tak pro celý svět.
Jedním z reálných kroků „hybridní války“ Západu proti Rusku je dohoda USA a Ukrajiny, dosažená ještě za Juščenka, za prvé o vypovězení ze strany Ukrajiny dohody o přebývání Černomořské flotily Ruska v Sevastopolu, a za druhé, nabídnutí Sevastopolu a Krymu Ukrajinou Americe jako základny pro její námořní flotilu a pozemní jednotky. Na základě té dohody vypsalo v listopadu 2013 Středomořské velení flotily USA tendr na rekonstrukci školy v Sevastopolu (dětičky „civilizátorů“ se mají kdekoliv po světě učit podle amerických standardů, nikoliv dohromady s „divochy“) a nemocnice v Simferopolu (civilizátoři jsou také občas nemocní a je třeba je léčit, opět podle amerických standardů). A pro realizaci toho projektu a následného „vstoupení“ Ukrajiny v NATO organizovala administrativa Obamy na Ukrajině v roce 2014 státní převrat.
To vše se odehrávalo dlouho před referendem v Krymu a před takzvanou agresí Ruska proti Ukrajině, v důsledku čehož „oběť nevyprovokované agrese“ ztratila část území proti všem normám takzvaného „mezinárodního práva“11. Tato dohoda USA s prodejnou „elitou“ postsovětské Ukrajiny, jako i postupování NATO na východ navzdory dohodě s vedením SSSR doby perestrojky, to jsou prvky reálné „hybridní války“ Západu proti Rusku.
A jak ukazuje historie plánu jaderné války USA proti SSSR „Dropshot“12, Západ sám určuje podmínky, za kterých považuje za účelné začít bojové akce na 6.prioritě zobecněných prostředků agrese/vlivu a číma rukama: například, v minulosti Západ realizoval rusko-japonskou válku proti Rusku rukama Japonska, a od března 2014 do konce prezidentování Obamy studoval možnost organizace války mezi Ukrajinou a Ruskem. A teroristická aktivita periferie Západu na území Ruska trvá od začátku 90. let.
To vše jsou ukazatele toho, že liberál-fašistická globální mafie, kvůli zvláštnostem mravnosti a mentality liberálů, je schopna i v naší době změnit „hybridní válku“ na tradiční vojensko-silovou, pokud bude mít za to, že okolnosti garantují vítězství Západu v ní, což je dlužno otevřít možnosti ke „konečnému řešení Ruské otázky“.
poznámky
1 Fráze „liberálně-fašistická mafie“ se neobjevila pro vyvolání emocí, ale pro vystižení podstaty liberalismu jako formy fašismu. Pokud pod fašismem chápeme režim, který brání šíření kultury Lidskosti, ve které každé dítě dosahuje nevratně lidského uspořádání psychiky k počátku dospívání, pak:
-
Fašismus diktátorského typu to brání tím, že nasadí ve společnosti nějaká dogmata a trestá všechny, kdo o nich pochybuje. Ve výsledku, dokonce i když ta dogmata odpovídala potřebám společenského rozvoje, pak v průběhu času přestanou odpovídat „výzvám nové doby“, čímž brání osobnostímu a společenskému rozvoji.
-
Liberalizmus tím, že prohlašuje normou života společnosti neomezenou různorodost, která nesmí být ničím ohraničena, kromě ohraničení, chránící tu „neomezenou různorodost“, otevírá dveře osobnostní degradaci, do které se masově vtahuje dorůstající pokolení, čímž také brání společenskému rozvoji a šíření kultury lidskosti.
Proto je liberalizmus vždy a všude odrůdou fašismu. A fašismus diktátorského typu vždy vyrůstá z neschopnosti liberalismu zajistit potřeby společenského rozvoje.
2Odvozenina od slova “opričnina“: wikipedia.org/wiki/Opri%C4%8Dnina
3 Lech Walensa - elektrikář a polský prezident 1990-1995 v jednom z interview přiznal, že jedním z důvodů zhoršení ekonomické situace po likvidaci socialismu bylo vyhnání profesionálních vedoucích, ředitelů socialistické epochy z orgánů moci a ředitelství podniků, a jejich nahrazení lidmi, kteří nedisponovali potřebnými vědomostmi a návyky.
4 Počítáno od řeči Churchilla ve Fultonu 05.03.1946.
5 Pokud nepočítáme Kubu a Vietnam
6 “Hybridní válka“ - válka, vedená na všech 6 prioritách zobecněných prostředků agrese / řízení.
7 Viz práci VP SSSR „Dehermetizace“, část 1.7
8 Například software pro rozpoznávání masového vypuštění mezikontinentálních balistických raket mylně identifikuje odrazy slunečních paprsků od mraků na Ruskem za takovou masovou salvu; nebo se stane ještě něco, na co nepomysleli autoři automatických systémů a programového vybavení, kontrolujících různé druhy zbraní.
11 Pro informaci: Ukrajina vznikla v hranicích SSSR jako technologický komplex, který bylo výhodné řídit z jednoho místa – z Kyjeva, a ne jako národnostní republika, disponující etno-kulturní svébytností. Proto byly Sovětské Ukrajině předány napřed přiléhající země, osídlené z větší části Rusy, a potom byly předány Západní Ukrajina a Krym, kde v okamžik administrativního předání byla většina obyvatelstva také Rusové. Sovětská Ukrajina tedy byla odpočátku mnohonárodnostní.
Informační báze KSB