V lednu 1991 v důsledku peněžních reforem, provedených vedením SSSR, nazvaných "pavlovskými", podle příjmení ministra financí SSSR Valentina Pavlova, byla postižena kupní síla pracujících obyvatel SSSR a vklady, které byly shromažďovány nejeden rok, se staly bezcennými.
V KOB byla mnohokrát vyslovena myšlenka o tom, že globální parazit-prediktor (GP), "světové zákulisí", nevymyslelo nic nového v metodách řízení a dosahování vytyčených cílů po biblické koncepci "rozděl, poštvi proti sobě a panuj". U kapitoly DOTR "Manévry a sbalansovaný režim" je známo, že udržitelně řízený systém se může nacházet buď ve vyváženém režimu (balansovaném), nebo ve stavu manévru. Režim manévru je možné rozdělit na slabý a silný. A pokud slabý manévr může být neviditelný, neuvědomovaný supersystémem jako nebezpečí, to silný manévr představuje nebezpečí pro udržitelné fungování systému, krajním stavem může být zničení systému nebo ztráta kontroly.
Krátký overštag, popsaný v DOTR, je prostředkem převodu systému z jednoho stabilního režimu do jiného. Pavlovská reforma, provedená v poslední rok existence SSSR, je silným manévrem, který realizovalo "světové zákulisí" rukama Gorbačova a vyšší stranické nomenklatury, ohledně převodu ekonomického systému SSSR ze "socialistických kolejí" na "kapitalistické koleje". Jednoduše řečeno, byla provedena příprava k sražení obyvatelstva do umělé chudoby.
V materiálech KOB se nejednou mluví o tom, že GP periodicky realizuje "vyřezání" - krátký overštag ve vztahu k finančně-politické "elitě" (jak ruské, tak západní) dnešních dní i minulosti, s cílem zlepšení kvality řízení společností po biblické - tlupo-"elitární" koncepci a odstranění potenciálních konkurentů. To, co se dnes děje okolo kyperské offsore zóny, je dalším potvrzením vyřčené teze.
Níže publikujeme materiál o skutečných příčinách boje s offshore zónami. Tento materiál je možné číst jako doplnění k dřívějším publikacím.
- «Почему "трезвоня" о Кипре, СМИ умалчивают об Исландии»;
- «Кризис на Кипре может быть выгоден России и Германии»;
- «»ОФФШОРЛИКС» – глобальный проект ЦРУ».
IAS KPE
Proč obrat oligarchy: skutečný podtext boje s offshore zónami.
Během několika posledních týdnů je tématem číslo jedna boj západních národních a nadnárodních institucí s offshore. Na postsovětském prostoru se dané téma ocitla v centru pozornosti, protože naši oligarchové riskují ztrátu značných prostředků.
V tomto kontextu vyplul na povrch jeden fakt, který přitáhl pozornost blogerů a dal původ mnohočísleným diskusím na téma, jak je možné se dostat z pod kontroly dluhového diktátu MMF a dalších západních institucí.
Reč je o hysterice okolo Islandu ohledně toho, jak se malá země "zbavila diktátu MMF".
Pro pochopení toho, co se dnes děje ve finančním světě je nutné vrátit se k naší nedávné historii. Reč je o posledních letech SSSR.
Když SSSR umíral, partnomenklatura se ocitla před dilematem, které jsem detailně analyzoval v interview "Druhá ukrajinská republika: od východu do západu". Sovětská elita v letech 89-90 řešila hlavní otázku - jak udržet kontrolu nad ekonomickými aktivy v podmínkách narůstající krize systému. Recepty liberální ekonomiky, nabízené západními poradci jí velmi imponovali, ale existovala jedna velká překážka - přítomnost ohromných finančních vkladů sovětské střední třídy. Ty vklady vznikly v důsledku deficitu zboží, který sovětský ekonomika nebyla schopna vykrýt. Proto kapitál sovětské střední třídy mířil do Sberbanky. Elita chápala, že pokud začít čestnou privatizaci, obyvatelstvo má dost prostředků, aby se jí aktivně účastnilo. Z toho pro nomenklaturu pramenila masa rizik, protože mohla reálně ztratit kontrolu nad aktivy, nebo získat zdaleka ne to, co mohla. A navíc, mohla se objevit třída drobných vlastníků a podnikatelů, zajištěných reálnými aktivy. Z jejího středu se mohla zformovat kontr-elita, opírající se na reálnou, silnou vrstvu společnosti.
Podívejme se, co se dále odehrávalo a jak sovětskou střední třídu elegantně vyšachovali ze hry.
Nejprve provedli reformu Pavlova, která dovolila zabavit značné části kapitálu.
Poté zorganizovali po rozpadu SSSR hyperinflační šok, který spálil zbytky vkladů.
Nyní odpovězme na otázku, kdo zůstal na koni? Správně, na koni zůstal ten, kdo kontroloval peněžní emisi. Základní kapitály se dělaly na schopnosti získat rychlé kreditování v kupónech, za účelem směny na tvrdou valutu, která dále mířila na skupování aktiv. Za nějaký čas se kupóny proměnily v papír, který zůstal věřiteli.
Větší část obyvatel se za těchto podmínek nemohla aktivně účastnit privatizace, protože neměla jakékoliv prostředky. Partnomenklatura, která se rozutekla do různých stran, si udržela kontrolu nad státním systémem a ekonomikou.
Dnes probíhá na globální úrovni totožný proces.
Existuje zformovaná globální elita, představována v jádře velkými oligarchickými rodinami, které kontrolují klíčové nadnárodní korporace.
Dnes se setkala s problémem ztráty kontroly, z čehož plyne mnoho rizik. Je třeba řešit problém risků takovým způsobem, aby byla na konci udržena, nebo ještě lépe zvýšena kontrola nad světovou ekonomikou, a vytvořit politické instituce, které dovolí řídit a kontrolovat glóbus jako jeden systém.
Prekážkou jsou subjekty v podobě velkých států (Čína, Rusko), a s těmi subjekty spojené regionální elity plus probouzející se masy, které na sobě díky globalizaci začaly cítit tlak nejrůznějších faktorů. Nikdo nemá hotová řešení a každý se pokouší přežít na úkor druhých.
Zde vstupuje do hry Island. Když začala krize, její finanční systém se ocitl v zóně risku, protože vklady v jejích bankách představovaly 1000% HDP. Problémem bylo to, že značná část vkladů byla zahraničního původu, hlavně z Anglie a Holandska. Kvůli záchraně domácí ekonomiky vláda odmítla vyplácet vklady zahraničním vkladatelům. Výsledkem se dnes poměr vkladů v HDP pohybuje kolem 200%. Dále začíná hysterika ohledně příkladu Islandu a jak bychom ho měli realizovat.
Řekněte, vy si opravdu myslíte, že Island nemohl být rozdrcen na prášek, jako Kaddáfí? Dobře, nač bojovat, stačilo by jednoduše zavést omezení na prodej ryby do Anglie a Evropy, nebo USA. Zavést finanční sankce. Co myslíte, jak dlouho by Island s omezenými zdroji příjmu mohl přežít? Je očividné, že libovolná blokáda by vedla k výraznému snížení životní úrovně Islanďanů.
Proč potom západní banky tolerovaly takové chování Islandu?
Za prvé, protože množství vkladů v islandských bankách bylo z hlediska globálního bankovního systému malé.
Za druhé, protože Island ukázal cestu ke Kypru.
Nyní se risky staly problémem střadatelů, ne bank.
Co pozorujeme posledních 5 let?
Vidíme, jak CB provádí emisi, kterou pumpuje velké banky, které se dostaly do problémů. Stejně jako u nás, ten, kdo stojí u tiskařského stroje na peníze, ten získává možnost přežít.
Nicméně, to není vše. Ekonomické problémy vedou k deficitu kapitálu. To vede k růstu problémů v reálném sektoru ekonomiky.
V těch podmínkách ten, kdo má kapitál, se může aktivně účastnit přerozdělení ekonomických aktiv.
Kdo má kapitál? Různé národní fondy, oligarchové z zemí druhého a třetího světa, včetně postsovětského prostoru, kteří umístili své kapitály do západních bank.
Obrazně hovoře, ty subjekty jsou dnešní globální "střední třídou", která se může účastnit přerozdělení aktiv, využívaje problémy jádra světového systému.
Co začíná dělat globální partnomeklatura?
a) začala reformy Pavlova, kdy z těch či oněch údajných příčin začíná zabavení "nadbytečného kapitálu"
b) pumpuje likviditou své struktury, aby ty získali stabilitu v podmínkách krize.
c) připravuje inflační šok, který bude spojen s nějakým konfliktem "tam" - v Eurasii. Irán, KLDR a další uzlové body mohou vytvořit inflační šok, spojený s růstem cen na ropu a další přírodní zdroje a jejich následným zhroucením, což vžene surovinové ekonomiky druhého a třetího světa do spirály, oslabujíc jejich odolnost novému pořádku.
My jsme byli jen pionýri a musíme povědět světu, co ho čeká.
J. Romaněnko
"Хвиля"
Informační báze KSB