Hox: z jedné mé komunikace po emailu. Zveřejňováno se svolením autorky, která si přála zůstat v anonymitě. Jde nicméně o informaci samotnou, vzpomínky, nikoliv konkrétní osoby, takže anonymita je tady myslím k dobru věci.
* * *
...Viz u nás po "sametové" - ti největší prevíti přes noc stáli na pódiích OF a vyřvávali o "svobodném světě". Co mi doma vyprávěli, to samé se stalo po r. 1948. Nejagilnějí a "nejpřesvědčenější" byli ti, co dříve udávali a spolupracovali s nacisty. Těch pravých komunistů - tj. těch, kteří se za krize museli schovávat, ale nevzdali to, ze svých výdělků živili ty, kteří momentálně byli bez práce - se po r. 1948 k moci moc nedostalo. A když, brzy byli "vyměněni".
Pořád jsem přemýšlel, odkud pramenilo u nás to násilí padesátých let, když od Stalina přímo určitě nemohlo, a do roku 53 žil. Ale odněkud to objektivně kořenit muselo, když se to dělo. Tohle by to vysvětlovalo. Asi další epizoda, která čeká, až vítr historie odvaje hromady nánosů...
Hned po osvobození začalo "kabátkování" a v podstatě se stalo, že strana měla rázem menšinové
jádro komunistů a většinové "straníků" a ti byli (jak to obvykle bývá) "papežštější než papež". Již tehdy byla totiž KSČ přirozenou poválečnou autoritou a díky zemi osvodobitelů se dalo předpokládat, že bude i nadále. Proto se "kabátníci" urychleně upíchli tam, kde tušili největší moc (a ta se potvrdila, protože KSČ vyhrála v r. 1946 volby).
Situaci hned po válce mi děda okomentoval, že jsme měli najednou "půl země zasloužilých odbojářů a partyzánů". O "stranících" děda říkal, že to byla "svoloč", používající nacistické praktiky, kterým se rychle přiučila při své kolaboraci s Němci. "Komunistická krutost" nebyla krutostí předválečných komunistů. Naopak - ti ze strany, kteří se ozvali a na páchané krutosti měli odvahu ukázat, šli do basy (v lepším případě). Docházelo k příšerným situacím. Představ si, že jsi komunista v předválečné ČR, jsi tedy členem zakázané strany a prakticky v ilegalitě. Někdo tě práskne - a ty sedíš v base za to, že jsi komunista. Během války jsi v ještě větší ilegalitě - a znovu tě kdosi práskne. Jdeš do koncentráku a jako zázrakem přežiješ. A i po válce jsi stále komunistou, za sebou už máš hodně, hodně krutostí jsi zažil na vlastní kůži - a řekneš podle svého svědomí, že nesouhlasíš s násilnostmi, že by se dít neměly (třeba při odsunu nebo "samosoudech" se zrádci). A jdeš sedět znovu... a tentokrát jsi odsouzený a týraný "svými"...
...díky, tohle jsem fakt nevěděl, asi tím, že mě číst o tom odpuzovalo, cítil jsem tam skrytý hnus a nedostal se nikde ke kvalitním zdrojům. Ale nikdy mi to nesedělo, nevěřil jsem oficiálním variantám jak před sametem, tak po něm. Možná bys měla napsat kratší článek na toto téma...
Nedostal ses ke zdrojům, protože ani já o žádných nevím. Žádnou takovou studii o těchto událostech jsem nečetla a vůbec nevím, zda existuje. To, co vím a co jsem ti psala, je ústní podání. Nejen mého dědečka, který to sám prožil.
Další totožné ústní podání mám od profesora dějepisu z gymplu. Ač rodilá Pražačka, byli jsme "odsunuti" v r. 1964 do pohraničí - podobně, jako mnozí jiní "nespolehliví občané" - jako třeba můj dějepisář. Původně působil na UK, měl několik titulů před i za jménem a mohl být rád, že ho nechali učit aspoň na gymplu a neposlali ho jako dělníka do kravína - ale to není podstatné. Byl to fajn člověk, rovný. Takže se nebál podávat události podle svého svědomí a ne podle učebnic. Díky němu mám dějiny za svého koníčka a vím víc, než je běžné.
Takže tvá "nevědomost" není tvou chybou.
A nevím, jak bych si mohla dovolit psát cosi, co nemůžu podložit jinak, než nepřímo. V podstatě ty důkazy vidím v tom, co se v oněch letech dělo - viz třeba příběh gen. Ludvíka Svobody (a jiných, kteří se nějak zasloužili o porážku nacismu).
Když se vrátíš z "komunistického" kriminálu, máš na sobě nálepku "politicky nespolehlivý" a ta nálepka je "dědičná", týká se celé rodiny. Obnáší omezení jak ve studiu, tak v práci nebo občanském životě. A pak přijde "sametový podzim" r. 1989 a titíž lidé, kteří tě kádrovali a omezovali za socialistického režimu, ti po "sametu" říkají, že je tvou "občanskou povinností" šaškovat na náměstí, vyřvávat hesla a být "občansky angažovaný". Odmítneš, pošleš ty kabátníky do míst, kam patří - a máš zaděláno na tentokrát "občanskou nespolehlivost".
Titíž lidé, kteří se za socíku hrdě oháněli červenou stranickou průkazkou, seděli "na postech" a s velkou chutí působili problémy "politicky nespolehlivým", se s ní ohánějí i nyní a obsazují nové posty - jen jejich průkazka došla změny v barvě. Myšlení ani činy nikoliv. Dříve jsi pro ně byl "reakcionář", dneska "stará komoušská struktura". Přitom tvé postoje a názory na společnost zůstaly stále stejné.
A tvá rodina, která v průběhu cca 100 let prošla hned několika společenskými zřízeními beze změny ideí, myšlení a postojů, byla každým z nich onálepkovaná jako "nepřítel režimu".
No... to bylo jen dovyprávění, které se ti nejspíš hodit nebude. Jde mi o to, abys pochopil, že pokud by v r.89 měli možnost zase někoho věšet, udělali by to. Tehdy opět nejvíc proti komunistům syčeli ti, kdo měli máslo na hlavě. Největší "radikálové", kteří se chtěli zbavovat svědků své minulosti. A o tom to je - i v té poválečné době nešlo o nic jiného.
Informační báze KSB