O imitačně-provokační činnosti (3)

Další část překladu, nyní již v podstatě polovina knihy, v níž je řečené to hlavní. Upraven je i doposud publikovaný text, doplněny poznámky pod čarou.

V oproti předchozí verzi byla v jednom drobném, ale podstatném detailu opravena terminologie, aby byla v souladu se smyslem použitým v ostatních materiálech KSB: předchozí dvojice pojmů "vidění světa" a "světonázor" byla nahrazena "vnímáním světa" a "chápáním světa":

Chápání světa subjektu je souhrnem pojmů, vlastních psychice subjektu. Protože každý pojem je dvoukomponentní jev (určitý obraz + určité "slovo" nějakého jazyka), to pojmy v tomto souhrnu mohou být vzájemně svázány jak na úrovni jazykových prostředků, tak i na úrovni obrazné komponenty vnímání světa. V takovém případě se jedná o mozaikové vnímání a chápání světa. Absence vzájemných vazeb takového druhu mezi pojmy rodí kaleidoskopické vnímání a chápání světa.

Rozdíl mezi chápáním světa a vnímáním světa je v tom, že chápání světa není možné bez jazykových prostředků, a vnímání světa představuje sebou model Objektivní reality na základě obrazů, vlastních psychice jedince, který může existovat i bez jazykových prostředků. Tomu odpovídaje, jedno a totéž vnímání světa může být vyjádřeno různými jazykovými prostředky jak téže národní kultury, tak i v jazykových prostředcích různých národů, disponujících vlastní jazykovou svébytností. (Slovo "světonázor" nemá v češtině vyhraněný význam ve výše uvedeném smyslu, navíc může svádět k obrazu nějakého jednoho názoru. "Chápání světa" má větší vypovídací hodnotu a tímto neduhem netrpí.)

O imitacne-provokacni cinnosti.doc

O imitacne-provokacni cinnosti.pdf

Pozn. Hox: materiál těžký ke čtení, s vysokou informační nasyceností, podobně jako třeba DVTR, ale zasluhující dle mého zvýšenou pozornost. Třeba i proto, že s popisovanými jevy a mechanismy se prakticky každý už někdy osobně setkal, i my zde na těchto stránkách (v pozitivních i negativních projevech, ve více formách a úrovních).

...

Vsuvka 2: O nejlepším chápání světa

Pokud se vrátíme k algoritmice vzniku dohadů, pojmů, vzájemného chápání a nechápání ve společnosti, to "PíÁristé" v podstatě pracují z pozic, vyjádřených v pořekadle: "Klidně hrncem nazvi, jen do pece nestrkej." Jinak řečeno, jsou přesvědčeni, že libovolný jev je možné nazvat jakýmkoliv slovem, a určité představy o Životě je možné vyjádřit různými(jakýmikoliv) slovy, posle čehož se dílo redukuje jen na to, vnutit společnosti používání právě těch jazykových konstrukcí pro popsání určitých jevů a vyjádření určitých představ o Životě, vlastních vnitřnímu světu každého.

Stoupenci "špinavého píár" k tomu mohou dodat ještě své nároky na to, pojmenovávat slovy to, co reálně není, a dokonce to, co nemá místo v matrici-předurčení bytí Vesmíru (iluzorní pojmy, v obálce reálně prázdných slov); a také vytvářet pojmy (ve dříve ukázaném smyslu spojení obrazu a lexiky), které jsou formálně lexikálně shodné s obecně přijatými pojmy, ale... pro určité sociální skupiny se jeví být vydělujícími, protože jejich jazykové komponenty používané ve společnosti jsou v těch sociálních skupinách spojeny s obraznými představami o Životě, odlišnými od obecně přijímaných.

Výsledkem "čistého píár" takového druhu je vznik jazyka esperanto. A výsledkem "špinavého píár" - marxizmus s nezměrným (ve vztahu k Předurčenosti bytí) bludem jeho filozofie a metrologicky nesoudržné politekonomie. "Špinavý píár" podobného druhu je popsán i v pohádce H. Ch. Andersena "Císařovy nové šaty", která má určitou podobnost zápletky s prodloužením ruského rčení "o hrnci a peci": ačkoliv společnost nějakou dobu může přebývat v bludu o císařových šatech, nazývaje "hrncem" něco objektivně jiného, ale jen pokud "neumístí hrnec do pece". Ale pravděpodobnostně předurčeně se najde někdo, kdo prohlásí, že král je nahý, a to bude blahem osvobození z iluzí; nebo někdo "hrnec", pro ty účely neurčený, strčí do pece, což má v principu potenciál přivodit následky, daleko převyšující hranice fantazie scénáristů hororových a katastrofických filmů.

Ale stoupenci "píár" technologií na osnově principu "Klidně hrncem nazvi.." s různými pokračováními byli v každé době historie současné globální civilizace, a vynakládali nemalé úsilí k tomu, zavést a udržet svou absolutní moc nad společností v hranicích božího dopuštění. Proto stopy jejich činnosti jsou v té či oné formě přítomny ve všech kulturách všech národů současnosti i minulosti.

Všechno to hovoří o tom, že spojení obrazných představ o Životě v psychice člověka a jazykových forem, spojujících lidi i společnost, byť i představuje mnohostrannou možnost, ale mezi tím množstvím variant je vždy nějaká nejlepší varianta subjektivního chápání světa, na základě kterého je dosaženo nejlepšího vzájemného chápání různými lidmi.

Při zkoumání otázky nejlepšího chápání světa v hranicích společnosti vychází najevo, že chápání světa, nejlepší ve vztahu k jedné koncepci, se může ukázat nejhorším ve vztahu k jiné koncepci. Ale spory o objektivně nejlepším a nejhorším chápání světa jsou neplodné na osnově "já-centrického" vnímání světa.

Vnímání světa trojjedinosti matérie-informace-míry vztahuje jazykové prostředky kultury k míře - Božímu předurčení bytí Vesmíru. V důsledku toho i v hranicích společnosti otázka o nejlepším - ale už v absolutním smyslu realizace Božího záměru - chápání světa se ukazuje spojenou s otázkou Rozlišení. Množina obrazů, ležících v osnově vnímání světa, vzniká v procesu Rozlišení, dávaného každému bezprostředně Bohem. Vnímání světa - jako systému vzájemných vazeb a transformace různých obrazů - je morálně podmíněný produkt obrazného myšlení jedince. Jazyk je fragment míry, Předurčení bytí, systému kódování informací; v daném případě - kódování subjektivních obrazů jedince, které jsou buďto odrazem obrazů Objektivní reality, nebo protoobrazy toho, vznik čehož je v Objektivní realitě možný (samozřejmě, pokud nejsou plody fantazie, neznající míru-Předurčení, za jejímiž hranicemi je realizace nemožná).

Podobně má své místo spirální proces transformace objektivní informace v Životě Objektivní reality, jejíž částí je každý člověk:

1. Obrazy Objektivní reality v Bohem dávaném Rozlišení se přetvářejí v subjektivní rozličné obrazy jedince.

2. Subjektivní obrazy se skládají do morálně podmíněného systému: vnímání světa subjektu.

3. Subjekt kóduje své obrazy do jazykových prostředků, v důsledku čehož vzniká chápání světa. Chápání světa vzniká v důsledku společné práce procesně-obrazného a diskrétně-logického myšlení a je také morálně podmíněno. Přitom jazykové prostředky:

• za prvé, více či méně sjednocují množství subjektů ve společnost (supersystém) ve vzájemném chápání na osnově podobnosti jejich chápání světa;

• za druhé, jsa fragmentem univerzální míry, vyjadřující chápání světa subjektů (jak personálně, tak i společností), bezprostředně ovlivňují (řídí) matrice-předurčení bytí, možností nebo nemožností realizace (včetně netechnogenní²) těch či oněch událostí v Objektivní realitě.

Tím bod 3. dokončuje smyčku spirály a odkrývá možnost přechodu k začátku následující smyčky: Obrazy Objektivní reality v Bohem dávaném Rozlišení se přetvářejí v subjektivní rozličné obrazy jedince...

 ...