O imitačně-provokační činnosti (12)

O imitačně-provokační činnosti (12)

10.3.2018

předchozí část

počátek zde

3. Programově-adaptivní modul

3.1. Společenská iniciativa, společenské hnutí a politická strana

V davově-“elitární“ společnosti a v davově-“elitárních“ společenských organizacích (hnutích a politických stranách) se na programově-adaptivní modul vkládá funkce uvedení do života programu (koncepce), získávané od prediktor-korektora, kterou programově-adaptivní modul nicméně jen využívá ve své činnosti, nemá právo ji měnit. V souladu s tím, změny a doplnění, nevyhnutelně vnášené do „zhora zavedeného“ programu konání při jeho realizaci, se obecně hodnotí jako antisystémové faktory. To nachází své vyjádření ve známém pořekadle „iniciativa se trestá“, která odráží základní princip výběru kádrů na vedoucí pozice v strukturách programově-adaptivního modulu davově-“elitární“ společnosti: vykonavatele bez vlastní iniciativy – na prvořadé role; schopné vlastní iniciativy, ale naučené držet vlastní iniciativu na uzdě ze strachu (tj. vydíratelné), a souhlasující svou iniciativnost s vyřčenými a nevyřčenými, ale uhádnutými žádostmi nadřízených – na druhořadé role náměstků a pomocníků; iniciativní, znající a umějící pracovat, ale nepřející si nebo nenaučeni zařizovat se podle nadřízených – na pozice podřízených, jejichž úkolem je být „otloukánky“ v každodenních situacích a kádrovou rezervou vedoucích pro záchranu díla, pokud to bude třeba v případě, kdy beziniciativní vedoucí-vykonavatelé a jejich „zdrženliví“ náměstci a pomocníci dovedou dílo na hranu katastrofy.

Náš rozdíl od davově-“elitárních“ společenských organizací spočívá hlavně v tom, že prediktor-korektor, nesoucí kompletnost konceptuální moci, v Koncepci sociální bezpečnosti není strukturně lokalizován, není vydělen a přebývá jak vně struktur společenských organizací, podporujících Koncepci sociální bezpečnosti v Bohoděržaví, tak i uvnitř nich.

To je normální stav pro jakoukoliv antidavově- “elitární“ společenskou organizaci, pramenící z autokratického charakteru konceptuální moci, vznikající jako společenská iniciativa těch lidí, jejichž smyslům je odkryta plná funkce řízení celospolečenského významu dokonce v tom případě, pokud ji nevnímají jako celek svým chápáním světa. Společenská iniciativa vzniká a koná na základě přímých osobnostních vztahů různých lidí, díky čemuž má neformální charakter: organizované formy jsou pokaždé zformovány samotnou činností v souladu s okolnostmi a v mnohém jsou podmíněny osobními vlastnostmi činitelů.

Tento společensko-iniciativní charakter prediktora-korektora, objímající všechny etapy plné funkce řízení, pokud nevylučuje kompletně pro imitátory-provokatéry možnost postavit se do čela té či oné struktury, pak vylučuje možnost zvrátit charakter činnosti té struktury, proto imitátor-provokatér, který se probil k administrativní moci, se nevyhnutelně setká projevy reálné konceptuální moci, pramenící nikoliv „shora“, ale „zespodu“. Ve výsledku bude buďto odstraněn z funkce, nebo struktura, do jejíhož čela se mu podařilo dostat, se rozpadne nebo ztratí základnu, a nezůstane v ní nikdo, kromě jejích nominálních vůdců, sedících na složkách s výkazy různého druhu o provedené „práci“.

Neměli bychom se bát zmizení struktur takového druhu, a k jejich zániku se není třeba stavět jako ke krachu díla uvádění Koncepce sociální bezpečnosti do života. Jednoduše při nemožnosti překonat tendenci ke zdeformování činnosti struktury, kterou byli schopni ovládnout imitátoři-provokátoři, při nemožnosti odstranit je od vedení je nutné cílevědomě realizovat proces její likvidace a obnovy činnosti nové struktury pod vedením jiných koordinátorů.

V souladu s tímto vedoucí struktur, konajících v řečišti Koncepce sociální bezpečnosti, jsou zavázání být především lidmi, vnímajícími průběh života a být přemýšlejícimi, aby odlišovali (a podporovali mocí strukturního řízení) osobní iniciativu řadových účastníků struktur a níže stojících vedoucích, ve které se projevuje konceptuální moc strukturně nelokalizovaného prediktora-korektora, od všemožných „systémových šumů“ permanentního vyjadřování nesouhlasu s jakýmkoliv názorem vedení a od zvnějšku zaváděného rušení, což je tak či onak vlastní všech struktur ve společnosti; tím spíše, že i projevy konceptuální moci, i systémové šumy mohou vypadat velmi podobně, a v řadě případů může být nesouhlas s rozhodnutím vedení zčásti konceptuálně gramotnou iniciativou, a zčásti systémovým šumem a vnějšími vlivy.

Při tom je třeba chápat, že konceptuální moc, zjevně nebo nezjevně vkládající na ty či ony struktury úkol uskutečnění koncepce, vytváří jak psané, tak i nepsané stanovy, vyjadřujíce v nich cíle koncepce a metody jejich dosažení. Pokud se konceptuální moc v něčem zmýlila při vytváření psaných a nepsaných stanov i samotných struktur té či oné společenské organizace a tím odkryla někomu z imitátorů-provokatérů možnost konat v nich na zákonných základech, pak sesílat se na platné psané stanovy nebo nepsané pravidla jako na zdroj nevyvratitelných plnomocí imitátorů-provokatérů je škodlivé pro uskutečnění koncepce.

Přes identifikované chybné (ve vztahu ke Koncepci sociální bezpečnosti) psané a nepsané body stanov je třeba překročit v iniciativním pořádku podpory konceptuální samodisciplíny a realizace konceptuální moci v Bohoděržaví.

V souladu s tím, vedoucí struktury musí chápat a konat v souhlasu s tím, že struktury jsou určeny ne pro uspokojování jejich osobních „velkopanských“ ambicí, ale pro souhlasování v řečišti Koncepce sociální bezpečnosti osobní iniciativy množství řadových členů struktur, z jejichž středu vychází ve vší plnosti vyšší vnitrospolečenská moc – moc konceptuální, působící podle principu vyjádřeného Puškinem: „Volchvové se nebojí mocných knížat a knížecí dary nepotřebují“; a vedoucí struktur zabezpečují fungování jen programově-adaptivního modulu koncepce a v Koncepci sociální bezpečnosti v Bohoděržaví by to měli dělat v souladu s konceptuální mocí, a nikoliv pokoušet se osedlat a potlačovat ji s vehemencí, hodnou lepšího použití; jinak si způsobí smrt od „koně“ svého.

Vedoucí struktur v Koncepci sociální bezpečnosti jsou svým předurčením nikoliv diktátoři, od nichž jen může vycházet legitimní iniciativa pro účastníky struktur, ale koordinátoři plně legitimní iniciativy všech členů struktur v řečišti Koncepce. Vedoucí, stejně jako všichni další účasníci nějaké struktury, mají právo na iniciativu, ale jejich iniciativa není svou kvalitou, hodnocenou vně spojení se zaujímanou pozicí, o nic horší ani lepší než iniciativa jiných účastníků struktury. A to musí chápat i řídit se podle toho všichni účastníci Hnutí pro to, aby „knížata“ - velká i malá – neobrostla rádci, přistavenými k nim od cizích koncepcí, a nerozpustili se ve své démonické svévolnosti, a organizační struktury, realizující Koncepci sociální bezpečnosti, nepostihl osud organizačních struktur KSSS, které ztratily akceschopnost a staly se antinárodními.

Vše výše řečené v této kapitole o roli vedoucích stranických a státních struktur, etických normách, kterými se mají řídit ve vztahu k řadovým straníkům a prostým občanům, o iniciativě národních mas, kritice „zdola“ atp. (kromě upomínání konceptuální moci a plné funkce řízení) se tak či onak mnohokrát hovořilo i v sovětské minulosti během celé historie KSSS i Sovětské moci. Ale při tom se obcházelo mlčením následující:

Všechny ty okolnosti, vyjadřující nutnost ochrany samořízení společnosti, konceptuálně mocné nad sebou podle plné funkce řízení, odmítají mravně-etické a organizační principy a body stanov které je vyjadřují, které jsou vlastní pro společenské organizace a politické strany davově-“elitárního“ charakteru, včetně KSSS na všech etapách její existence1.

Při uvádění Koncepce sociální bezpečnosti do života jsou vyžadovány jiné principy stmelení účastníků společenských organizací, jejichž struktury jsou součástí jejího programově-adaptivního modulu.

V současné době je programově-adaptivní modul Koncepce sociální bezpečnosti představen dvěma všeruskými strukturami:

  • Národním hnutí „K bohoděržaví“ a

  • Všelidovou stranou dobré vůle „Sjednocení“

To vede k nutnosti vybudovat práci národního hnutí i politické strany v řečišti pro ně společné Koncepce sociální bezpečnosti v Bohoděržaví tak, aby se navzájem doplňovali. A pro to je nutné udělat si jasno ve funkční a organizační odlišnosti společenského hnutí a politické strany.

 

Aby nebyla udělána chyba v jejich funkčním rozlišení, je třeba proanalyzovat historii šíření Koncepce sociální bezpečnosti v Bohoděržaví ve společnosti během posledních deseti let od završení první verze „Mrtvé vody“ na konci června 1991.

Celou tu dobu prediktor-korektor konal a koná jako společenská iniciativa, která nepotřebuje nějaké jakékoliv neměnné organizační formy a stanovy, regulující funkční povinnosti a hierarchii vzájemné podřízenosti a odpovědnosti účastníků. Celou tu dobu prediktor dodával a dodává materiály Koncepce k uvědomění jak soukromým osobám, tak i státním činovníkům, soukromým organizacím a politickým stranám jak v hranicích Ruska, tak i za jeho hranicemi2. Vedení ani jedné z nich v současné době neinformovalo o přijetí Koncepce sociální bezpečnosti k realizaci, nerozšířilo materiály Koncepce mezi vedoucí podřízených struktur a řadové účastníky.

V procesu takového druhu (osvěta) činnosti účastníků prediktoru vznikl dostatečně velký kruh osob, které, když se seznámili s materiály Koncepce, zjistily, že vyjadřuje životní zájmy jich samých, jiných pracujících a následujících generací, odkrývá možnosti řešení krize, do které se dostalo lidstvo na konci 20. století pod konceptuální mocí biblické doktríny a jejích pánů. Právě u takových protivníků biblické doktríny vznikla potřeba zabezpečit garantovaný, rychlý a předvídatelný přístup k materiálům Koncepce jak pro ně samotné, tak i pro ty, koho si přejí seznámit s nimi. Takovým způsobem náhodný – nepředvídatelný a negarantovaný – přístup k materiálům Koncepce, na jehož základě se oni sami seznámili s Koncepcí, přestal odpovídat potřebám sociálního času, který zrodila Koncepce. Cílevědomým úsilím takových lidí byly vytvořeny stále činné struktury, stabilně zabezpečující výměnu informací mezi stoupenci Koncepce sociální bezpečnosti, žijících v různých regionech Ruska nebo v ruskojazyčném zahraničí (tato výměna informací do sebe zahrnuje i linie přímých a zpětných vazeb celonárodního prediktoru-korektoru Koncepce sociální bezpečnosti). Tak vzniklo nyní právně zaregistrované Lidové hnutí „K Bohoděržaví“. Fungujíc od roku 1997, hnutí „K Bohoděržaví“ ukázalo svou efektivitu v roli systému, podporujícího proces sebevzdělávání lidí ve smyslu rozvoje jejich vnímání světa a chápání světa, podporující jejich přechod k lidskému typu psychiky a transformaci kultury společnosti jejich spojeným úsilím.

Přitom je třeba zvlášť zdůraznit, že k současnému okamžiku Hnutí nejenže nevyčerpalo svůj potenciál rozvoje, ale terpve se nachází v počátečních stádiích svého vzniku a osvojení různorodých sfér činnosti. V dohledné perspektivě bude mít stále význam v roli společenské instituce, zajišťující garantovaný a rychlý přístup k materiálům Koncepce ze strany všech zainteresovaných osob; zajišťující možnost osvojení materiálů Koncepce při diskusích s jinými stoupenci, což je důležité pro mnoho lidí, které kódující pedagogika školy nenaučila samostatně vytahovat znalosti z textu, vyžadujícího vytváření nových a přehodnocování starých pojmů.

Tento svůj význam si bude Hnutí zachovávat minimálně do doby, dokud nebude přístup k materiálům Koncepce natolik masový, jako je nyní přístup k televiznímu a rádiovému vysílání, nebo dokud vzdělávací systém nepřejde od kódující pedagogiky (formující typ psychiky zombie-biorobot) k aktivní pomoci učícím se v jejich sebevzdělávání (v smyslu formování lidského typu psychiky jako základu pro sebevzdělávání v ovládnutí vědomostí a návyků v tempu vznikání jejich osobně a společensky významných potřeb). Když se takové životní okolnosti zformují, ty potřeby, které nyní uspokojují struktury hnutí „K bohoděržaví“, se budou ve společnosti uspokojovat jinými způsoby, v důsledku čehož se struktury Hnutí v jejich současné podobě buďto stanou zbytečnými a zaniknou, nebo na sebe vezmou nějaké jiné společensky významné funkce a tím se zachovají, ale v jiné kvalitě.

Ale zabezpečujíce garantovaný přístup k materiálům Koncepce zainteresovaným osobám a informujíce ze své iniciativy o těch materiálech nezainteresované soukromé a veřejné osoby, Hnutí celkově se nezabývalo a nezabývá politickou činností ve smyslu strukturně organizované systematické, tj.profesionální účasti v rozpracovávání a uvádění do života politiky státu na celostátní ani regionální úrovni, podobně tomu jak se tím zabývají vládní a opoziční politické strany a „bezpartajní“ funkcionáři státního aparátu.

Jinými slovy, řešíc ty úkoly, které v minulosti měly řešit struktury společnosti, Hnutí „K Bohoděržaví“ není politickou stranou, ani „bezpartajní“ mocenskou stranou. Avšak při tom, když se Hnutí stalo dostatečně rozšířené a početné a pokrylo skoro všechny oblasti Ruska, u mnohých jeho účastníků vznikla potřeba neustále uvádět Koncepci do reálné politiky ruské státnosti jak na úrovni státu celkově, tak i na úrovni regionů RF, místní samosprávy a pracovních kolektivů.

Vznik té potřeby vyjadřuje mravně-etickou připravenost určité části účastníků Hnutí k fakticky profesionální činnosti podobného druhu (jako minimum jako spolučinnost ke stávající profesi); k společensky významné řídící činnosti ve státních institucích, v soukromém sektoru, v prostředí pracovních kolektivů.

Zároveň je třeba chápat, že ne všichni účastníci Hnutí v sobě nesou připravenost k činnosti takového druhu a uvědomují si odpovědnost za ní podle svědomí před Bohem a dalšími lidmi, ne proto, že jsou „špatní“, ale jednoduše proto, že do Hnutí stále přicházejí noví lidé, kteří právě projevili zájem o Konceci a teprve začínají studovat její materiály. Díky této okolnosti nemůže Hnutí celkově sloužit jako nástroj zavádění ideálů Koncepce do reálně existující politiky státu. A to je principiální vlastností Hnutí, pramenící z funkce na něho vložené – zabezpečovat garantovaný přístup k materiálům Koncepce zainteresovaným lidem, z větší části s nezformovaným viděním světa, chápáním světa a algoritmikou psychiky, jejichž prvořadý úkol mimo všeho dalšího je přehodnocení svého osobního života a života společnosti, přeměna svého vidění a chápání světa, přeměna algoritmiky své psychiky. Pokud každý z nich sám nevykoná nějaké minimum (pro každého jiné) práce nad sebou takového druhu, nejsou objektivně schopní potřebné konceptuální samodisciplíny a na ní založené politické činnosti v řečišti Koncepce.

Právě z objektivní nezpůsobilosti dané touto objektivní okolností řešit úkoly, které v dnešní organizačních formách řeší politické strany, i vzniká potřeba určité části účastníků Hnutí (těch, kdo v zásadě překonal každý svou krizi vidění a chápání světa) v organizaci politické strany jako nástroje, určeného pro plošné profesionální uskutečňování ideálů Koncepce v každodenní politice státnosti Ruské civilizace celkově i v regionech, a také různé samosprávě.

A tyto dvě funkce:

  • zabezpečovat garantovaný přístup k materiálům Koncepce zainteresovaným osobám;

  • být nástrojem uskutečnění ideálů Koncepce v reálné politice státnosti ruské civilizace v jejích historicky zformovaných formách státnosti,

— je ve funkčním předurčení jedné struktury škodlivé míchat pro uskutečnění v životě ideálů Koncepce. Škodlivé proto, že život vyžaduje neslučitelná kritéria hodnocení kvality řízení v činnosti Hnutí „K bohoděržaví“ a v činnosti politické strany “Sjednocení”, což předurčuje i vlastní principy vybudování Hnutí, odlišné od principů vybudování politické strany.

Bez různých chytristik je možné považovat, že struktury Hnutí plně ospravedlňují svou existenci, pokud:

  • každý člověk, který něco slyšel o existenci Koncepce a uslyšel někde o existenci Hnutí, a obrátil se k představitelům nějaké struktury Hnutí, získal literaturu, ze které se může seznámit s Koncepcí natolik široce a detailně, nakolik to považuje za nutné. Co bude dělat dále: zda vstoupí v Hnutí, nevstoupí, ale bude žít a konat v řečišti Koncepce; zda vystoupí jako její protivník; zda zůstane pasivní; hned vstoupí do uskutečňování konceptuální moci ve strukturně nelokalizovaném Celonárodním prediktor-korektoru SSSR – vše je blahem, protože Bůh ví, kdo i na co je způsobilý a na co má právo při jeho životní zkušenosti, a co je komu možné povolit a koho a v čem je třeba podpořit.

  • Účastníci Hnutí pracují nad konceptuální literaturou samostatně; účastní se seminářů, prováděných Hnutím; při posuzování událostí v kruhu rodiny a známých se nestydí a nebojí odkazovat se na materiály Koncepce a osvětlují z jejích pozic tu problematiku, která se stala předmětem zájmu (špatně je, pokud při tom nepředkládají své názory a nenabízejí spolubesedníkům informaci k zamyšlení, a usilují dosáhnout od okolí zaprvé, vyjádření souhlasu s jejich názory navzdory reálnému světonázoru lidí, čímž jsou podobní politickým pracovník KSSS sovětské epochy: to by se stalo budování vnitřně napjatých systémů vztahů, v jejichž činnosti by imitačně-provokační činnost byla hlavním prvkem);

  • účastníci Hnutí v besedování se soukromými a veřejnými osobami, konajíce v souladu s mravně-etickými normami Koncepce, jsou schopni vyvolat pokud ne systematickou, tak alespoň nárazovou podporu Hnutí z jejich strany.

Pokud se ta práce provádí účastníky Hnutí pravdověrně, pak počet účastníků Hnutí a sympatizantů, kteří z nějakých důvodů nechtějí být oficiálně členy, bude růst; mravně-světonázorové pozice Koncepce se budou ve společnosti šířit, její neformální vliv bude růst. To je plně dostatečné pro Hnutí.

Ve vztahu k činnosti politické strany, tím spíše konceptuálně mocné strany, je systematické dosahování těchto výsledků zjevně nedostatečné. Je jasné, že vše výše uvedené (a to nevyřčené, co to doprovází) v činnosti Hnutí, bude v nějakém stupni nevyhnutelně vlastní i strukturám stranických organizací, ale v jejich práci to může nést jen doprovodný charakter k hlavní činnosti.

Hlavním předurčením naší politické strany je systematická (tj. profesionální, ne od případu k případu), různorodá činnost ohledně organizace společenského samořízení (včetně státního řízení celkově a na komunální úrovni) v řečišti Koncepce jako takové v podmínkách cílevědomého odporu politických stran a politických mafií, podporujících ve své činnosti jiné koncepce uspořádání společnosti neslučitelné s KSB, a také v podmínkách různorodé vřavy a uměle vyvolávané (protivníky KSB) různorodé aktivity v té části společnosti, která stále zůstává davem, žijícím podle zvyklostí a soudícím podle autorit různých osobnostní a dogmat, zavedených do kultury společnosti.

Z pohledu VP SSSR, taková formulace funkčního určení konceptuálně mocné politické strany je lepší, než seznam ve kterém jsou uvedeny hlavní úkoly, které strana má řešit ve své činnosti. Úkoly takového druhu by se měly vypisovat dokonce ani ne v Programu konceptuálně mocné strany, určujícím její strategii na historicky delší perspektivu, ale v jejích plánech činnosti na konkrétní období mezi sjezdy. To dovolí mít vždy aktuální a okolnostem odpovídající program činnosti, a nikoliv pseudoprogram strany, ve kterém jsou promíchány ty úkoly, které teprve čekají na řešení ve vzdálené perspektivě, ty, které už jsou vyřešeny v minulosti, ale které „zapomněl“ škrtnout sjezd, a ty, které se řeší v současnosti. V tom, že takový mix byl vlastní politických programům KSSS, spočívá jedna z příčin krachu SSSR.

 

*    *    *

Odbočka od tématu 3

Vznik sociálního času

-pokračování-

 

 

1 Organizační principy davo-“elitarizmu“, vyjádřené ve stanovách RSDDS – KSSS, budou ukázány dále.

2 V roce 1997 byl předán na Harwardskou univerzitu dostatečně široký výběr z materiálů Informační báze VP SSSR, aby umožnil pochopit podstatu věci. Byl předán ve spojení s projektem Harwardské univerzity „Rusko kam kráčíš?“ (viz soubor „Apel k Fioně Hillové“ z informační báze na stránkách dotu.ru). Stránky dotu.ru jsou navštěvovány obyvateli všech kontinentů a všech tzv. rozvinutých zemí, výsledkem čehož je vznik stoupenců Koncepce v zemích celého světa.

 

Diskusní téma: O imitačně-provokační činnosti (12)

Ano

Kolko budes zit | 12.03.2018

Aleksej Zolotarov (KOB), Sergej Schandurskij-"Smert ludojeda, pravda a mifi o Rokfelere"- kazda str. nieco odokryje prave casto, co chce zakryt...

Re: Ano

Rodobozie | 12.03.2018

A predstavme si, ako bez za-Kon-ov, bez byrokracie neuveritelne efektivne napredovala Vedska spolocnost (nie pseudo Jog-inska Indicka), ale aktivna Goj-imska ak ludia-celovekovia boli priamo napojeni na v rode Vsevyssieho, aka to bola mila, bezkonfliktna, "samaritanska", laskava, vzdelana... spolocnost - to bol Raj na Zemi! Teda siviti nas nedegenerovali len technologicky, ale hlavne ludsky, sme sa priblizili na uroven pekiel. Takto vyzera zivot v pekle, ktory podporuje Cirkev, Brusel, Islam, Soros, Baruch...

Re: Re: Ano

ľudo | 15.03.2018

Prečo ale bola Védicka spoločnosť davo-elitárna, kastová?
..v neposlednom rade aj z toho vyplýva, prečo ju biblická
podprahovo-otrokárska davokracia porazila.

Патентование Русских Открытий для Израиля

vidlak | 12.03.2018

https://vk.com/zolotarev_mks?z=video219091468_456239104%2F4eb55e8135e1135217%2Fpl_post_-97981654_32195

Přidat nový příspěvek