7.3.2018
Pokračování knihy, jejíž první část byla zveřejněna v roce 2014.
2.6. Korektor a prediktor v plné funkci samořízení společnosti
Ačkoliv dříve byla řeč o realizaci plné funkce řízení v životě společnosti, ve spojení „prediktor-korektor“ byla větší pozornost udělována „prediktoru“: organizaci prognózovací-analytické činnosti, v jejímž důsledku se identifikují faktory vyžadující řízení, provádí se stanovování cílů, vznikají nové a odvrhují se staré koncepce řízení, a další dříve vzniklé koncepce získávají větší tématickou šíři a detailnost. „Korektoru“ - jako systému pozorování, kontroly a odstraňování chyb, týkajícího se všech etap plné funkce řízení, bylo uděleno podstatně méně vnímání nikoli proto, že je ta komponenta činnosti méně významná, ale proto, že do konce roku 2000 byla naše společenská iniciativa více zaujata formováním a rozvojem Koncepce sociální bezpečnosti v Bohoděržaví, a proces šíření KSB ve společnosti teprve začínal. V podmínkách, kdy KSB byla většině společnosti neznámá, téměř vše, co se vztahuje k funkci „korektoru“, bylo jakoby vnitřní záležitostí „prediktoru“: chyby se identifikovaly a odstraňovaly v tandemovém a polytandemovém režimu činnosti těch, kdo na sebe přijal konceptuální samovládu, podřízenou ideálu života lidstva v Bohoděržaví.
Na této etapě historického rozvoje se v našem prostředí stal obecně používaným termín „Vnitřní Prediktor SSSR“. V něm není slovo „korektor“, ačkoliv se vždy rozumělo, že je třeba zajistit samořízení společnosti podle schématu „prediktor-korektor“. Proto mohl vzniknout dojem, že zmizení ze samonázvu „Vnitřní Prediktor SSSR“ slova „korektor“ bylo jednoduše daní krátkosti názvu. Ve skutečnosti to není jen daň krátkosti, ale i přesné vyjádření funkčního rozlišení mezi různými lidmi v realizaci plné funkce řízení v životě současné, historicky složené ruské společnosti.
Účast v činnosti prediktoru (první až pátá etapa plné funkce řízení, tj. včetně ideologické moci) vyžaduje osvojení určitých teoretických znalostí a teoreticky neformalizovatelných praktických dovedností. Je nemožná bez dostatečně širokého, mnohostranného a detailního vnímání a chápání světa. To platí stejně i pro konceptuální moc, podporující různé modifikace davo-“elitarismu“, i pro konceptuální moc, vykořeňující davo-“elitarismus“ ve všech jeho modifikacích, zjevných i skrytých.
Společnost, ve které se narodili a zformovali jako osobnosti všichni naši současníci, je davově-“elitární“. Pokud do roku 1917 byla davově-“elitární“ veřejně (v ohlášeních), pak po r.1917 zůstávala davově-“elitární, ale už skrytě (mezi řádky) a navzdory tomu, že existovala pod slogany potírajícími davo-“elitarismus“. Její kultura byla taková, že získat v ní lidský typ struktury psychiky bylo možné jen navzdory jí, a ne díky ní (v opačném případě by nebyla davově-“elitární“ a naše současná činnost by nebyla třeba). To vedlo k tomu, že její vzdělávací systém (v smyslu osvojení vědomostí a návyků) dávkoval vědění a návyky nejen adresně, ale i filtroval celou populaci přes všemožné zjevné i skryté testy na loajálnost samotnému systému davo-“elitarismu“, jehož hierarchie osobnostních vztahů zaměňuje hierarchii funkčního podřízení pozic ve společenském sjednocení práce a buduje se jako hierarchie nositelů vědění a praktických návyků.
V takových společenských podmínkách dítě, mladík nebo dívka, u nichž se navzdory všemu zformoval lidský typ struktury psychiky, díky němuž nebyli schopni lhát a být křiváky za žádných okolností, byli odsouzeni k tomu, že je systém nepřipouštěl k legitimnímu osvojením v něm vědění a praktických návyků, nutných pro konceptuální činnost; a pokud někoho připustil nedopatřením, pak na ně vyvíjel tlak a potlačoval je. Nelhat a nepřetvařovat se v něm mohli, aby přitom prošli všemi testy na loajalitu, jen nejvýraznější démonické osoby, jejichž démonismus potlačoval a podřizoval si jejich učitele a zkoušející (nositele typů psychiky zombie a slabší démony), nebo ti nositelé lidského typu psychiky, koho učitelé a zkoušející, jsa zbaveni Shora Rozlišení, vnímali jako démonické jedince, kteří je převyšovali – jako pány systému, kterým bylo vše – podle mínění zkoušejících – dovoleno.
Právě tento proces zformoval nyní existující statistiku rozdělení obyvatel podle specializace získaného vzdělání (v smyslu osvojení vědomostí a návyků) a úrovni vzdělání. Tato statistika je taková, že nyní činný „prediktor“ konceptuální moci Koncepce sociální bezpečnosti v Bohoděržaví je ve své valné části zastoupen lidmi, kteří vešli do konceptuální činnosti na základě zformovaného stabilního a pevného démonického typu struktury psychiky, kteří se v té činnosti více či méně úspěšně osvobozovali a osvobozují od každému z nich vlastního mnohotvarého a zákeřného démonismu. Menšinu představují lidé, kteří měli více či méně těžké konflikty se vzdělávacím systémem davově-“elitární“ společnosti a osvojili si potřebné znalosti a návyky mimo něj cestou sebevzdělávání.
Jinými slovy: ta statistika znamená, že vedoucími, nejefektivnějšími a nejnebezpečnějšími imitátory-provokatéry v konceptuální moci Koncepce sociální bezpečnosti v Bohoděržaví jsou ve své většině sami účastníci společenské iniciativy, která získala název „Vnitřní Prediktor SSSR“, disponující znalostmi a návyky, které si osvojili na základě systému základního a vyššího vzdělání davově-“elitární“ společnosti, které jim dovolují vzít na sebe konceptuální samovládu. To se stává tehdy, pokud její účastníci nejsou vnímaví nebo nevidí projevy vlastního, jimi nepřekonaného nebo neidentifikovaného démonismu ve své činnosti.
A tato okolnost je v principu neodstranitelná v hranicích prediktoru na etapě vykořenění davo-“elitarismu“, protože dokonce Pravda, která se stane slepou vírou, nevyhnutelně vede k bloudění. Ale je odstranitelná v hranicích společnosti jako celku, avšak jen při uskutečňování lidmi podle svého svědomí anti davově-“elitární“ koncepce organizace života společnosti.
Konceptuální moc ve společnosti je ze své podstaty autokratická ale každý, kdo si uvědomí, že na sebe vzal konceptuální moc, nevyhnutelně stojí před volbou:
-
buďto jít proti Božímu Záměru všude, prohlubovat vlastní démonismus a potlačovat okolí;
-
nebo svou konceptuálně zdatnou vůlí vejít v Bohoděržaví, upřímně uskutečňovat svůj podíl v Božím Záměru.
Boží Záměr je vyznávatelný podle svědomí v míře chápání, a nevyznávatelný v míře nechápání, ale ohlášení v něm (určující míru chápání) a zamlčení (určující míru nechápání) se bezkonfliktně navzájem doplňují a podporují. Proto je Bůh garantem bezpečnosti těch, kdo si vybral a upřímně realizuje Bohoděržaví v míře svého chápání, od škody, nanášené imitačně-provokační činností, včetně imitačně-provokační činnosti podmíněné ještě neidentifikovaným vlastním démonismem. Ještě jednou obrátíme pozornost na to, že v Koncepci sociální bezpečnosti je prvořadým cílem osobního rozvoje přechod jedince k nevratně lidskému typu struktury psychiky úsilím samotného člověka pod Božím vedením, a nikoliv osvojení nějakých znalostí a praktických schopností, včetně „rozšíření vědomí“, „mimosmyslového vnímání“ atd.
Ačkoliv v davově-“elitární“ společnosti množstevně převládají nositelé nelidských typů struktury psychiky (zvířecího, zombie, démonického), přesto navzdory všem okolnostem, které rodí společnost, se objevuje určité množství lidí, kteří dosahují lidského typu psychiky: někteří nevratně lidského, a někteří z lidské typu seskakují kvůli různým příčinám, načež se k němu zpět vrací. NE všichni byli schopni překonat kvalifikační zkoušky davově-“elitární“ společnosti na loajálnost systému davo-“elitarizmu“; ne všichni měli možnost k tomu, osvojit si pro konceptuální činnosti nutné znalosti a návyky cestou sebevzdělávání. Proto v důsledku životních okolností, vytvářených společností, jejich vnímání a chápání světa nedosáhlo těch výšek rozhledu a detailnosti vnímání Života na úrovni vědomí, které jsou nutné pro spoluúčasti na konceptuální činnosti prediktoru.
Ale ve své podstatě je Koncepce sociální bezpečnosti v Bohoděržaví jejich rodná koncepce života společnosti, odpovídající jejich typu psychiky. Díky tomu, že jsou buď nositeli lidského typu psychiky, nebo k němu nejblíže, jejich vnímání světa je mozaikové, a systém obrazných představ o Životě je ve většině případů rozvinut od obrazu Božího (je Bohocentrický, nikoliv egocentrický). V souladu s tím, když se v životě setkají s materiály Koncepce sociální bezpečnosti, nacházejí v ní vyjádření svého – pro ně přirozeného – mravně podmíněného vnímání světa, a její konceptuální moc (chápaná jako moc určité koncepce nad životem společnosti) je jejich rodná konceptuální moc. A ačkoliv nedisponují vnímáním a chápáním světa dostatečně detailním a plným pro to, aby se účastnili činnosti prediktoru, ve své většině nenesou ve svých dušich ten démonický nelad, který překonávají mnozí účastníci prediktora, kteří zavádějí do kultury společnosti Koncepci sociální bezpečnosti, vyjádřenou v ohlášeních na základě principu jednoty doplňkové informace v ohlášeních i zamlčeních. Jejich mravní měřítka, určující algoritmiku psychiky, jsou pravější. Jejich intelekt je plně práceschopný. A právě oni dohromady tvoří „korektor“, který koná z větší části mlčky (díky nerozvinutosti detailnosti vnímání a chápání světa).
Tento lidový korektor mlčky odmítá všechno a všechny, co nezapadá do Koncepce sociální bezpečnosti v její pravé, Shora předurčené podobě. Na tento jev poukázal A.S.Puškin v „Boris Godunov“ jednou větou: «Národ zmlkl». Zde je vše přesné: dav nositelů nelidských tipů psychiky se v krizových situacích nesmyslně honí, a národ – přebývající v daném okamžiku v lidském typu psychiky – se odmlčuje. Lidový korektor – opravář – odmítá a sabotuje všechny imitačně-provokační pokusy přesně stejně, jako v 20. století v dětství ve škole odmítal nesmysly, vnucované kódující (programující) pedagogikou davově-“elitární“ společnosti, sabotujíce výukový proces a platíce za to trojkami a čtyřkami; jako dříve při setkání s popem – mlčky zatínali pěst kapse, odmítajíce tím biblickou doktrínu zotročení lidstva, kterou implementuje v Rusku antiruská „pravoslavná“ církev, marně se přitom odkazujíce na Krista, ačkoliv nedostatečné znalosti nedovolovali národu něco proti té doktríně otevřeně říct.
Z hlediska „elitárních“ chytráků, lidé, tvořící z větší části mlčící prostonárodní korektor, jsou neodlišitelní od reálně slaboduchých, jejichž intelekt nedovoluje řešit životní úkoly. Ale rozdíl mezi nimi a skutečnými hlupáky je v typu psychiky, ve kterém ti i druzí přebývají pokud ne většinu aktivního života, pak ve společensky nejvýznamějších obdobích. Nepřiznávaje takovým lidem, nemajícím v systému davo-“elitarizmu“ legitimní diplomy a tituly, zdravé myšlení, prediktor libovolné davově-“elitární“ koncepce zpřetrhává důležitý okruh zpětných vazeb, čímž odsuzuje jimi podporovanou koncepci na samolikvidaci v relativně krátké historické perspektivě.
Je třeba čisté svědomí a pravdivost, nikoliv mocný intelekt a obšírné znalosti pro to, říct: «Nelze se modlit za krále Heroda!»1. Ale po těchto slovech je rozhovor s „elitární“ mocí před jejím upřímným pokáním bez strachu o další osud jejích představitelů před prostonárodním korektorem – nemožný; rozhovor, pramenící ze strachu o život nebude korektorem přijat a podpořen. V důsledku: „elitárně“-démonická moc bude odsouzena zhynout. A to je neodstranitelná vlastnost každého zjevného i skrytého davo-“elitarismu“, zaváděného do života v ohlášeních nebo v zamlčeních.
V Koncepci sociální bezpečnosti v Bohoděržaví právě tento okruh zpětných vazeb sjednocuje „prediktor“, rozpracovávající koncepci v detailech a předkládající ji vší společnosti, a celonárodní „korektor“, identifikující v reálném samořízení společnosti chyby, kterých se dopustila konceptuální moc „prediktora“, tvoříc tím strukturně nelokalizovaný „prediktor-korektor“; v našem případě je to Vnitřní celonárodní prediktor-korektor SSSR, disponující globálním významem.
Činnost „korektora“ v tom spojení nepodléhá imitaci, a „korektor“ (ve společnostech, kde existuje, a přesněji, kde ho nebyli schopni svést kurátoři biblického projektu zotročení lidstva) není možné vyprovokovat k činům, protiřečícím Koncepci sociální bezpečnosti v její skutečné, Shora předurčené podobě.
Navíc, v míře nutnosti „korektor“ rodí „prediktor“ ze sebe samého v organizačních formách, nejlepším způsobem odpovídajícím konkrétním historickým okolnostem. A proto je tuto část možné zakončit slovy opice z jednoho animovaného filmu – specialisty na imitačně-provokační činnost: „To je nenapodobitelné!“
12 — 13. ledna 2001
1 Replika z „Borise Godunova“ A.S.Puškina
Informační báze KSB